ZAHRÁDKÁŘ - leden 2000 - strana 14 a 15 Zahrádkář a ovocnářství

JEŠTĚ K OSKERUŠI

Tento příspěvek je reakcí na dva články o jeřábu oskeruši, které byly uveřejněny v zahrádkáři č. 9/99 a k jejichž obsahu je třeba dodat některá upřesnění a doplnění.

Dva stromy oskeruše u Božích muk v blízkosti Boleradic. Výčetní průměr 44 a 39 cm, výška 11 a 9 m.

Ve výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti, výzkumné stanici Uherské Hradiště od roku 1995 probíhají práce na projektu "Záchrana genofondu vybraných listnatých dřevin v přírodních lesních oblastech Jihomoravských úvalů a Moravských Karpat", který kromě dalších dřevin zahrnuje také jeřáb oskeruši.

V uplynulých letech bylo v rámci tohoto úkolu zmapováno rozšíření této dřeviny na jihovýchodní Moravě a vybrány stromy vhodné k dalšímu množení (dosud 74 ks), které byly očkováním nebo roubováním (na semenáče oskeruše) přemnoženy a takto vypěstované sazenice budou použity k založení semenného sadu. Na podzim 1997 bylo získáno osivo z 50 stromů, ze kterého po nutné 10 až 12 týdenní stratifikaci bylo vypěstováno zhruba 15 tisíc semenáčků. Část z nich byla již vysazena do porostů na Lesní správě Bučovice, Buchlovice, Strážnice a Lesním závodě Židlochovice, další byly použity pro výsadbu do biokoridorů, velký zájem o sazenice byl také mezi zahrádkáři. Při získávání osiva i semenáčků byly s úspěchem využity německé zkušenosti (prof. Kausch z univerzity v Góttinngen).

Je třeba upozornit na skutečnost, že první jeden až dva roky po výsadbě bývají mladé oskeruše často napadány houbovými chorobami, zvláště pokud byly vysazeny na méně chráněné nebo vlhké stanoviště. Nutná je důsledná ochrana mladých stromků proti zvěři, která s oblibou právě tuto dřevinu vyhledává. Habitem se oskeruše rostoucí v lese výrazně liší od stromů pěstovaných v zemědělské krajině, proto bývá v zahraničí často rozlišována jako oskeruše lesní a polní.

Oskeruše (Sorbus domestica) - typ s velkými plody

V lesích jižní Moravy je oskeruše nejméně rozší-řenou listnatou dřevinou, vyskytuje se roztroušeně v jednotlivých exemplá-řích. Největší výskyt byl zaznamenán v lesích Pavlovských vrchů a Ždá-nického lesa, méně roste v lesích Jihomoravské pahorkatiny, Bílých Karpat a Luhačovické pahorka-tiny. Areál jejího výskytu ve sledované oblasti sahá na severu až po Dřevnici, na východě po Vlárský průsmyk. V našich lesích dosahuje oskeruše výšky 26 m s délkou kmene až 15 m a výčetního průměru (tj. průměr kmene ve výšce 1,3 m) 66 cm. Nejvíce stromů oskeruše rostoucích mimo les bylo nalezeno ve starých sadech a vinohradech na úpatí Bílých Karpat v lokalitě Strážnice - Žerotín, Radějov, Tvarožná Lhota, Kněždub. V žerotínských vinohradech roste nejsilnější oskeruše na Moravě a zároveň jedna z nejsilnějších v Evropě o obvodu 452 cm (výčetní průměr 144 cm, výška stromu 15 m).

Tato dřevina se pěstovala také v Luhačovické a Hlucké pahorkatině, na úpatí Chřibů, na Stříbrnických pasekách, na úpatí Ždánického lesa a ve Vizovické vrchovině. Nejsevernější výskyt byl zaznamenán u Jasenné na Vizovicku. Stromy mohutných dimenzí rostou také na Želechovických pasekách a v okolí Zádveřic (druhá nejsilnější u nás - výč. průměr 131 cm).

Při sledování plodnosti byla zjištěna velká variabilita velikosti, tvaru a vybarvení plodů, jak u stromů rostoucích v lese, tak i pěstovaných v sadech. Např. u vzorků malvic, získaných z 5 stromů v jednom lesním celku, byla zjištěna průměrná hmotnost jednoho plodu od 6,28 do 14,55 g s počtem semen od 2 do 4 ks v jedné malvici. Žádná semena nebyla pouze v plodech poškozených a předčasně opadaných.

Větévka oskeruše v zimě

Střídavá plodnost oskeruše byla při našem pozorování potvrzena, oskeruše plodí většinou dvakrát během tří let, v některých oblastech plody trpí strupovitostí. Vzrostlé stromy dosahují v letech plodnosti výnosu přes 500 kg, v Německu uvádí prof. Kausch, který tuto dřevinu léta podrobně studuje, roční výnos 500 - 1200 kg z jednoho stromu.

Velké rozdíly byly ve sledované oblasti zjištěny také v dozrávání a opadu plodů, který začíná u některých stromů již koncem srpna, jiné dozrávají teprve v průběhu října. Sběr je možné dělat buď průběžně po samovolném opadu ze země, nebo stejně jako v Německu šetrným oklepáním tyčí na plachty. Poté se nechávají dozrát volně rozložené v malé vrstvě. Po samovolném opadu dozrávají do týdne, po oklepání se doba podle potřeby prodlužuje. Dobře uzrálá malvička má slupku hnědé barvy a nažloutlou, sladkou, příp. mírně nakyslou, aromatickou dužninu.

Mimo již uvedené využití (marmelády, kompoty, ovocné mošty, víno, pálenka) se často sušené mleté plody používaly na posýpku pokrmů a do pečiva. Významnou roli zastávaly také v lidovém léčitelství při léčení zažívacích potíží.

Ing. Marie Bendíková, VÚLHM - Výzkumná stanice Uherské Hradiště.
Foto autorka a J. Sus