'Aloha Kona Honeycomb'

Calibrachoa
mladší sestra petúnie

Favoritem mezi balkonovými kvě­tinami je bez diskuse Cali­brachoa, před pětadvaceti lety ji znalo jen několik botaniků a nyní je hitem, který trhá prodejní rekordy. Ale popořádku, petúnie i Calibrachoa rostou divoce v již­ních oblastech Jižní Ameriky, nejvíc druhů nalezneme v jiho­bra­zilské pampě.

Jedná se o dva příbuzné druhy, které se liší počtem chromozomů. Petúnie jich má 14 a Calibrachoa 18. Vzájemně se prakticky nekříží, i když existují výjimky. Hlavní rozdíl je však v tom, že petúnie má velké pestré květy, a proto byla předmětem šlechtění a první odrůdy byly uvedeny na trh již ve třicátých letech 19. století. Calibrachoa byla skutečnou Popelkou, protože měla pouze malé fialové květy, a hlavně skoro netvořila semena. To se však změnilo před třiceti lety zásluhou japonské firmy Suntory Flowers. Ta hledala po celém světě zajímavé a neokoukané druhy, kterými by mohla obohatit sortiment balkonových květin. Traduje se, že jejich botanici podnikli desítky expedic do Severní a Jižní Ameriky, kde sbírali původní druhy rostlin.
Jednoho dne objevili na samém okraji strmé skály malou rostlinu, která byla doslova obsypána drobnými růžovými květy připomínajícími petúnii. Odebrali z ní řízek, který se stal pramátí dnešních odrůd.

(Celý článek najdete na straně 6)

Žlutokvětá Echinacea paradoxa dobře snáší i sušší půdy.

Výsadby pro
suchá stanoviště I.

I letošní rok se připomenul fenoménem, který zahradníky i zahrádkáře střídavě "straší" už několik let. Tím je sucho během vegetačního období. O tomto tématu už na stránkách Za­hrád­káře byla řeč několikrát, ale asi neuškodí si připomenout nějaké možnosti, jak riziko tohoto nega­tivního faktoru omezit. Násle­du­jící články budou věnovány především možnostem výsadeb okrasných rostlin, které jsou odolnější suchu, nicméně některé prvky lze použít i v jinak užitkových částech zahrady. První díl bude tak trochu teoretický, zmiňující pár základních principů, na které je dobré před vlastním výběrem rostlin a výsadbou pamatovat.

Důležitým faktorem, který je dobré si uvědomit před plánováním výsadby rostlin, která by měla být více odolná suchu, je to, že v našich podmínkách (obecně v regionu střední Evropy) je výskyt suchých period jevem relativně nepravidelným, resp. nedá se říci to, že na našem území bývá nějaké stabilní období sucha následované obdobím vydatnějších srážek, jak je tomu např. ve Středozemí. To je naopak víceméně typické tím, že vyniká poměrně horkým a suchým létem s nízkým úhrnem srážek, a naopak vlhčími a na srážky podstatně bohatšími měsíci podzimu, zimy a časného jara. Právě v tomto období proběhne u většiny rostlin podstatná část vegetace.
Letní měsíce pak přečkávají v období úplného nebo alespoň částečného vegetačního klidu.

(Celý článek najdete na straně 10)

V dobrých podmínkách může jahodník překvapit úrodou.

Malá škola začínajícího ovocnáře XIII.

Pokračujeme s pěstováním ovocných dřevin na balkonech a terasách. Omezený kořenový systém v nádobě je limitujícím pěstebním faktorem, proto je vhodné volit zakrsle rostoucí odrůdy - stromky na slabých podnožích. U keřů tolik limitovaní nejsme. Ale než se budeme věnovat doporučeným odrůdám, nejprve si něco řekneme o správném přesazování.

V nádobách je možné prakticky pěstovat všechny u nás pěstované ovocné druhy (snad kromě ořešáku). Neočekávejme ale, že jejich životnost bude stejná jako při pěstování ve volné půdě. Omezený prostor pro kořeny a jejich zimování snižují životaschopnost a jsou výrazným stresovým faktorem. Hlavním předpokladem při výběru vhodné odrůdy je tedy její slabší růst spolu s výběrem slabě rostoucí až zakrsle rostoucí podnože. Odrůdy bujného růstu na středně vzrůstných až bujných podnožích jsou pro pěstování v nádobách nevhodné. Tyto dřeviny rychle prokoření objem půdy v kontejneru a jejich silný a bujný růst bude oddalovat diferenciaci květních pupenů. Abychom bujnou dřevinu udrželi v rozumném tvaru, bude ji potřeba neustále řezat. To zase naopak povede k rozvětvování a tvorbě nových výhonů na úkor kvetení. Z těchto důvodů volíme k pěstování zakrsle rostoucí odrůdy na slabých podnožích. V dnešní době je na trhu mnoho odrůd dřevin, které jsou speciálně vyšlechtěné pro pěstování na balkonech a terasách. Při výběru odrůd přihlédneme k takovým, které jsou samosprašné. Ne vždy to je ale možné. Pokud námi vybraná odrůda potřebuje k sobě opylovače, vysadíme poblíž i odrůdu vhodnou k opylení. Případně naroubujeme jednu větev na stromku opylovací odrůdou. Z vhodných odrůd na balkon volíme nejčastěji letní a podzimní odrůdy, které jsou především určeny pro přímý konzum. Okrajově můžeme pěstovat i raně zimní

(Celý článek najdete na straně 22)

Dozrávající plody na rostlině

Lilek hulevníkolistý
alias rajče liči

Patří do čeledi lilkovité (Solana­ceae). Rostlina s latinským názvem Solanum sisymbriifolium je známá také pod těmito názvy: liči rajče, pichlavé rajče, lilek lepkavý. Původ má v Americe stejně jako příbuzné rajče. Z Jižní Ameriky se rozšířila do celé řady dalších oblastí. Roste na ruderálních stanovištích, podél cest aj. stanovištích, v některých oblastech je tato rostlina považována jako invazní plevel.

O látkovém složení plodů rajčete hulevníkového se toho stále moc neví. Existují však studie, které zmiňují tuto rostlinu jako potenciální zdroj nemalého množství antioxidačních látek. Předmětem zájmu jsou u této rostliny nejenom plody, ale i ostatní rostlinné části. Např. domorodé obyvatelstvo Střední a Jižní Ameriky využívá tuto rostlinu při léčbě a prevenci celé řady veterinárních, ale i lidských onemocnění (např. jako diuretikum, analgetikum, hepatoprotektivum, antikonvulzivum (prevence epileptických záchvatů), dále při vysokém tlaku krve, průjmech, zánětu dýchacích a močových cest aj.). Zajímavý je také nematocidní efekt (proti háďátkům) této rostliny s potenciálním využitím v rostlinolékařství.

(Celý článek najdete na straně 31)

Nejlepší kolekce paprik Hortikomplex 2023

Šťavel hlíznatý

Šťavel hlíznatý (Oxalis tuberosa) je rostlina z čeledi šťavelovité (Oxalidaceae). V na­šich podmínkách ho můžeme znát pod názvy oka nebo také oca. Tato okopanina pochází z Jižní Ameriky, zejména z horských oblastí And. Pěstování oky je v zemích původu velmi běžné a je to druhá nej­pěs­tovanější okopanina po bramborech.

Stejně jako brambory tvoří rostlina šťavele hlízy pod povrchem hrůbku a tvarem jsou bramborům velmi podobné. Na rozdíl od bramboru můžeme konzumovat celou rostlinu. Sám latinský název Oxalis a český název šťavel nám napovídá, co je základem jeho chuti. Jméno je odvozené od řeckého slova oxys, což znamená kyselý a obdobně je tomu u českého názvu. Lehce nakyslá chuť hlíz a stonku je z důvodu vyššího obsahu šťavelanů. Do Evropy byl šťavel, neboli oka, dovezen až v první polovině 19. století jako konkurent brambor, ovšem jeho pěstování se nijak významně nerozšířilo. Šťavel byl ve stejném období dovezen i na Nový Zéland a začalo se mu říkat "Novozélandský jam" a zde se stal populární plodinou, hojně využívanou v gastronomii.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 32)

Čemeřice Helleborus niger

Rok s vytrvalými květinami - ÚNOR

Dnešním článkem začínáme seriál, který se bude věnovat vytrvalým zahradním květinám a tomu, co od nich lze na zahradě očekávat v průběhu celého roku nebo minimálně po většinu ve­ge­tačního období. Budeme se věnovat výběru těch nejlepších, nejlépe rostoucích a opravdu vytrvalých druhů, na které je na zahradě spolehnutí. Dále rovněž základním činnostem, které jsou spojeny s péčí o vytrvalé květiny, možnostem jejich množení, hlavním rizikům při pěstování (chorobám a škůdcům) apod.

Začněme únorem. Ten může být ze zahradnického pohledu obdobím poměrně komplikovaným a značně nevyzpytatelným. Pokud je zima mírnější, je už únor často předzvěstí jara a zahradu může zdobit i relativně velké množství kvetoucích rostlin. v tužších zimách může naopak ležet celý měsíc sníh a přetrvávat teploty pod bodem mrazu. Asi nejhorší variantou je pak to, kdy jsou zimní měsíce (prosinec, leden) relativně mírné a teplota kolísá třeba jen kolem nuly nebo bývá často i tepleji a během února pak udeří mrazy hluboko pod -10 °C či -15 °C. Mnohé rostliny už tak mohou být narašené a taková situace je může značně poškodit či dokonce zahubit. Často se tedy vyplatí zakrýt rostliny klidně až v tomto období. Mnohdy stačí jen stínovka nebo netkaná zahradnická textilie, aby došlo ke snížení prudkých teplotních výkyvů během dne a noci. U hajních rostlin (čemeřice, bramboříky apod.) se při holomrazech vyplatí přikrývka listím. Podobná situace se ale klidně může stát či opakovat i během března.

(Celý článek najdete na straně 6)

Rodgerzie zpeřená (Rodgersia pinnata) 'Crug Cardinal'

Solitérní trvalky
DO STÍNU

Pro solitérní výsadbu na svět­lých stanovištích máme k dis­po­zici relativně velké množství rozmanitých trvalek, mohutnější hlíznaté rostliny a také vysoké traviny. Sortiment do stínu je omezenější, ale i pro něj na­lez­neme zajímavé byliny s výraznou texturou většinou širokých plo­chých listů. Velké stínomilné byliny je možné kombinovat jako předsadby před dřevinami či ve skupinách jiných trvalek.

Při použití velkých stínomilných trvalek musíme zvážit, zda pro ně máme dostatek prostoru a počítat s tím, že by v dospělosti mohly utlačovat okolní trvalky. V prodeji totiž většinou získáme jen mladé rostliny, které do dospělé velikosti dorostou za 1-3 roky. Na stanovišti vydrží velice dlouho, přesazování je oslabuje. Většina stínomilných trvalek s širokými listy má velké nároky na živiny i vodu.

Rodgerzie (Rodgersia) jsou mohutné trvalky s tlustými oddenky, ze kterých vyrůstají dlanité nebo zpeřené listy a latnatá květenství. Květy jsou většinou krémové, u některých odrůd růžové či purpurové. v přírodě rostou ve východoasijských lesích a skalnatých údolích většinou poblíž potoka. Hodí se do větších zahrad a parků jako výrazné dominanty.

(Celý článek najdete na straně 14)

Renklódy, slívy i myrobalány (na snímku) vysazujeme na teplejší chráněná stanoviště.

Malá škola začínajícího ovocnáře II.

V prvním dílu tohoto seriálu jsme se zmínili, proč je dobré mít na zahradě ovocnou dřevinu, seznámili jsme se se základy stanovištních podmínek vhodných pro ovocné stromy a okrajově jsme "nakousli" problematiku podnoží. v tomto pokračování probereme jednotlivé pěstitelské nároky nejčastěji pěstovaných ovocných stromů a použití podnoží v ovocnářství.

Nároky ovocných dřevin se liší Každý ovocný druh má své pěstitelské nároky a ty je třeba pro úspěšné pěstování respektovat. Podle podmínek, které máme na zahradě, vybíráme vhodnou ovocnou dřevinu a ne naopak. Pro jejich úspěšné pěstování bychom na tyto nároky neměli zapomínat a je důležité k nim přihlédnout. Velký vliv na prosperitu dřeviny na stanovišti má i vlastní vysledovaná mikrolokalita (např. vlhčí místo, kam stéká voda nebo závětrné místo před domem jenž je chráněné před průvanem). Jaké ekologické nároky mají nejčastěji pěstované ovocné druhy si sdělíme níže. Drobné ovoce a netradiční ovocné druhy budou popsány v jiném dílu seriálu.

(Celý článek najdete na straně 22)

'Adélka'

Srdcovky a polochrupky na slabě rostoucích podnožích I.

Třešně jsou nejraněji zrajícím ovocným druhem tzv. velkého ovoce. Jsou velmi oblíbené, chut­né, osvěžující a spolu s jahodami symbolizují nadcházející léto. Vzhledem k poměrně značným nárokům třešní na ruční práci při pěstování, zejména při sklizni zralého ovoce, je jejich prodejní cena na trhu poměrně vysoká. Téměř každý, kdo má zahrádku, si tak přeje vypěstovat alespoň košík třešní třeba jen na jídlo.

Ideální pro zahrádkáře jsou raněji zrající odrůdy srdcovek a polochrupek, protože svou raností unikají poškození vrtulí třešňovou, která způsobuje červivost plodů. Proto není nutné ošetřovat je chemickými prostředky proti tomuto škůdci a zároveň se vyhneme nepříjemnému přebírání červivých plodů. Na takto vypěstovaných třešních ušetříme za chemický postřik, a ještě budeme mít dobrý pocit, že máme ovoce více "bio". Na našem trhu je dostatek velmi kvalitních moderních odrůd, které splní očekávání náročných pěstitelů, zejména pokud se týká velikosti plodů, pevnosti dužniny a chuti. Moderní odrůdy zejména polochrupek se kvalitou blíží středně raným a pozdním odrůdám chrupek, které lze považovat za nejkvalitnější.

(Celý článek najdete na straně 30)

ARTISAN GOLDEN BUMBLE BEE

Zeleninové novinky 2022

Začínáte se již ohlížet po se­mín­kách na příští sezonu? Máme pro vás inspiraci na několik zajímavých novinek. Rozhodně stojí za vyzkoušení.

ARTISAN GOLDEN BUMBLE BEE je vzhledově atraktivní třeš­ňové rajče s vynikající slad­ko­kyselou chutí. Plody dorůstají 15-18 g, jsou pevné a nepraskají. Slupka i dužnina jsou oranžové s výrazným červeným žíháním.

Paprika QUDRATO D'ASTI má silnostěnné kvadratické plody s chutnou a aromatickou dužninou. Tato poloraná italská specialita se vyznačuje vysokým výnosem a výbornou adaptabilitou k našim pěstitelským podmínkám. Je výborná začerstva, na plnění, dušení i pečení. Je dostupná ve dvou barevných formách - QUDRATO D'ASTI ROSSO má plody červené, plody QUDRATO D'ASTI GIALLO jsou v botanické zralosti sytě žluté.
A další odrůdy ...

(Celý článek najdete na straně 42)

Šafrán (Crocus tommasinianus)

Rok s vytrvalými květinami - BŘEZEN

Březen už obvykle přináší do okrasné zahrady trochu více op­ti­mismu. Pokud počasí alespoň trochu dovolí, patří tento měsíc především drobným jarním cibu­lo­vi­nám a hlíznatým rostlinám. Jsou to zejména takové druhy, které dokážou fungovat jako stálá součást okrasných výsadeb a u kterých není nutno pravidelně vyndávat cibule ani hlízy. Často se dokonce dokážou rozšiřovat pomocí dceřiných cibulek nebo i výsevem semen.

V nabídkách jsou takové druhy označovány jako vhodné ke zplanění, tedy "volnému" šíření po okolí původní výsadby. Mezi nejznámější patří určitě šafrány (Crocus). Dlouhodobě životné jsou zejména drobnokvěté druhy a odrůdy, někdy prezentované i jako tzv. botanické šafrány. Zde lze doporučit především kultivary odvozené od druhů C. chrysanthus (které jsou asi nejčastější), C. angustifolius, C. tommasinianus (ten se obvykle velmi ochotně a rychle rozrůstá do okolí), C. sieberi apod.

(Celý článek najdete na straně 6)

Marcela toužila po předzahrádce, do které se každý bude mít chuť přes plot podívat.

Trvalkové záhony

Trvalky vysazujeme v zahradě především pro krásu květů. Dů­vo­dů k jejich výsadbě je ale víc.

Po kvetoucí zahradě touží snad všichni majitelé zahrad, většina z nich má na mysli právě květy trvalek. Zahradní projektanti tedy s trvalkami ve svých projektech obvykle pracují. Jak a proč po­uží­váme trvalkové záhony my, vám dnes zkusíme ukázat na několika "našich" zahradách.

Trvalkové záhony navrhujeme nejčastěji na pohledově významná místa a k místům častého pobytu venku. Prostě tam, kde si jich všichni co nejvíce užijí. Uveďme pár příkladů.

(Celý článek najdete na straně 10)

Ideální prostředí pro pěstování skalniček.

Na Krásné stráni
se Zdeňkem Zvolánkem

Loni v červnu jsem navštívil vyhlášenou skalku známého a res­pek­tovaného skalničkáře Zdeň­ka Zvolánka. Měli jsme smůlu na počasí. V dešti se po skalce špatně chodí, proto jsme si nejprve povídali u čaje. Zdeněk Zvolánek, jak sám říká, desítky let aranžuje drobné, půvabné rostliny do kamenných rámů. O těchto rostlinách rád píše. Také již 15 let rediguje čtvrtletník Skalničky. Desítky let skalničky fotografuje, maluje a množí. Je autorem publikace České skalky věnované především vrstevnatým skalkám. Je to ucelený návod, jak si postavit moderním způsobem skalku. Kuriózní je, že kniha vyšla nejdříve v zahraničí v anglickém jazyce a až poté byla přeložena do češtiny.

Kdy jste začal skalničkařit? "Skalničky se mi začaly líbit už někdy na konci šedesátých let. Dělal jsem tehdy chyby, neměl jsem to nastudované. Velkou inspirací pro mě byla kniha Skalničky Pilát-Deyl.
Sice tam byly jen černobílé fotky, ale mně se líbila ta miniaturizace a naprostá odlišnost tvarová. Tady jsem si mohl ledacos vyzkoušet. Problém byl, že jsme neměli vodu a k obecní studni bylo asi 200 metrů. To mě přivedlo k rostlinám, které tyto extrémní podmínky vydrží. Velká vedra a nedostatek vláhy. Před čtyřmi lety jsem přišel o své oblíbené hořce Gentiana angustifolia. Zbyl mi jeden. Mám tu vlastně takovou stanici, kde se odolnost rostlin prověří. Nerostou mi tu lýkovce vonné (Daphne cneorum). Mám tu jen jeden. Přitom v Krasu (Českém krasu, pozn. redakce) tady za kopcem je lokalita, kde Daphne cneorum ještě roste. Na severní expozici a v těžší půdě. Druhá lokalita je někde na Kokořínsku."

(Celý článek najdete na straně 14)

'Karešova'

Srdcovky a polochrupky na slabě rostoucích podnožích II.

V tomto čísle navážeme na předchozí článek, ve kterém jsme si představili první čtyři odrůdy srdcovek a polochrupek (Adélka, Burlat, Helga, Jacinta) a se­zná­mili se s vlastnostmi a použitím jednotlivých podnoží.

Karešova

Původní česká raná tmavá srd­covka, zraje ve 2. třešňovém týdnu. Strom má vzrůstnost bujnou, tvoří polovzpřímený ha­bitus. Plod je středně velký, srdčitý, s dlouhou až velmi dlouhou a tenkou až středně tlustou stopkou. Slupka plodu má barvu hnědočervenou. Dužnina je tmavě červená, měkká až středně tuhá, středně až velmi šťavnatá, sladce navinulá až navinule sladká, s vyrovnaným poměrem cukrů a kyselin, dobrá až velmi dobrá. Šťáva je purpurová. Pecka je středně velká až velká. Plodnost je středně brzká, velká. Přestože je poměrně starou odrůdou, stále je vyhledávaná a kvalitní. Nevýhodou je nižší odolnost plodů proti pukání. Plody využíváme především jako stolní ovoce, ale lze je použít i pro zpracování.

(Celý článek najdete na straně 22)

KALIMERO F1

Salátové okurky
MORAVOSEED CZ a.s.

Skladba plodin, které můžeme pěstovat ve sklenících nebo fó­li­ovnících, je skutečně široká a pestrá. S rozšířením dostupných a kvalitních zahradních skleníků nejčastěji s polykarbonátovou vý­plní tak stále přibývá zahrádkářů, kteří si mohou na jaře uspíšit a současně na podzim prodloužit sklizeň zeleniny.

Mezi základní plodiny do skle­níku neodmyslitelně patří skle­ní­kové okurky. Jejich pěstování je nenáročné a ochrana je proti nejběžnějším chorobám a škůd­cům řešitelná také šetrnou biologickou formou. Brzy se tak můžeme těšit ze sklizně vlastních, chutných, a hlavně čerstvých okurek, jejichž sortiment se postupně rozšířil o nové zajímavé typy, které vám představíme v následujícím přehledu odrůd.

KALIMERO F1

je nová raná hybridní odrůda skleníkové miniokurky. Plody jsou tmavě zelené barvy s hladkým povrchem a jemnou chutí. Sklízíme ji při délce plodu 10-14 cm. Odrůda má současně multifruitní efekt s nasazováním 3-5 plodů za jedním nodem.

(Celý článek najdete na straně 44)

'Merlot Star'

Verbena - nestárnoucí klasika

Mezi balkonovými květinami je několik druhů, které mají do­mi­nantní postavení. Jedním z nich je verbena, česky sporýš. Když ji použijeme k výsadbě samostatně nebo ve směsi s dalšími kvě­ti­nami, nezklame nás. Bohatě kvete, má krásné jasné barvy, je prostě nepřehlédnutelná.

Rod sporýš (Verbena) zahrnuje více než 70 druhů pocházejících především z Ameriky. První byly do Evropy dovezeny kolem roku 1740. u nás je domácí pouze jeden, a to sporýš lékařský. Ten je magickou léčivou rostlinou, kterou využívali již keltští druidové při svých obřadech. Římský spisovatel a přírodovědec Plinius starší ve svém díle Naturalis historia uvádí, že tato rostlina je opředena řadou pověr a mýtů. Dokonce se na ni přísahalo, odtud pochází i její název odvozený z latinského slova verbum, tj. slovo. Ale zpět k importovaným druhům, jejichž vzájemným křížením vznikl sporýš zahradní (Verbena × hybrida). Ten se dneska správně latinsky nazývá Glandularia × hybrida, ale botanici snad prominou, my zůstaneme u názvu verbena.

(Celý článek najdete na straně 6)

Suťový záhon s nízkými plamenkami (Phlox subulata), dračíky (Penstemon davidsonii) a žlutokvětým turanem (Erigeron linearis)

Výsadby pro suchá stanoviště IV. ukázky výsadeb

Poslední díl tohoto miniseriálu budeme věnovat několika kon­krét­ním typům suchomilných vý­sadeb. Tomu, jaké druhy rostlin v nich byly použity a jakou vy­ža­dují následnou péči a údržbu.

Při plánování výsadeb je vžd dobré řešit plochu k osázení jako celek. To znamená vybrat vhodné druhy v dostatečném počtu, aby byl záhon osázen najednou a rostliny jej tak mohly poměrně rychle zarůst. To výrazně usnadní následnou péči. Při plánování se obvykle počítá s hustotou 6-8 rostlin na 1 m2, podle toho, jak jsou vzrůstné a jak dokážou zaplnit prostor. u nižších, čistě půdopokryvných druhů, to může být i 10-12 rostlin.

(Celý článek najdete na straně 11)

'Pretty Princess' patří mezi barevně velmi atraktivní kultivary.

Plumérie okouzlení krásou květů

Pěstování nejrůznějších pře­nos­ných rostlin je stále oblíbenějším způsobem, jak rozšířit sortiment pěstovaných druhů. Jednou z nedávno objevených rostlin vhodných právě pro tento způsob pěstování jsou plumérie, které patří do čeledi toješťovité (Apocynaceae). Tato čeleď je jistě našim čtenářům známá díky zástupcům atraktivních su­ku­lent­ních rodů, jako je např. Pachy­podium či Adenium.

Rod Plumeria se začíná zapisovat do širšího podvědomí díky kráse svých květů, a to nejen hybridních kultivarů pocházejících především z křížení druhu Plumeria rubra. v současné době se začínají objevovat v nabídkách specializovaných firem i další zajímavé botanické druhy plumerií, které mají přibližně shodné pěstitelské nároky, jako zahradnicky využívané odrůdy.

(Celý článek najdete na straně 18)

'Karešova'

Leknínové království

"V pohádkové krajině Českého ráje, kde najdeme Dračí skály, Adamovo lože, Černou rokli a dokonce celou zkamenělou ka­pelu i s kapelníkem, je i malé království. Nevládne mu pa­nov­ník, ale obyčejný člověk, pan Josef Urbánek. Přišel sem před patnácti lety a našel zde na polovině hektaru bažinatou lou­ku. To ho ale neodradilo přesto, že se nad tím mnozí po­zas­tavovali. Rozhodl se zde vybu­dovat okrasnou zahradu. Využil mimořádného přírodního pro­středí a založil zde svůj svět leknínů. Upravil povrch, vybu­doval nádrže, sháněl rostliny, vysazoval, rozmnožoval." To jsou úvodní slova amatérsky natočeného dokumentu z roku 1989.

Tentokrát jsme navštívili Kamila Tyrychtra v Pařezské Lhotě, jehož dědeček byl onen zmíněný pan Urbánek. Za života pana Urbánka zde vznikla unikátní sbírka leknínů čítající asi 120 odrůd, což byla tehdy jedna z největších světových sbírek. Kromě leknínů ve dvanácti jezírcích zde vysadil stovky azalek, rododendronů a dalších dřevin. Zahradu časem převzal Kamil a stará se o ni se svojí maminkou. Od dědy a maminky získal lásku k leknínům. Naučil se jak s nimi zacházet, co potřebují. Sbírku se mu podařilo rozšířit na tři sta odrůd a ta stále patří mezi největší sbírky leknínů na světě.

(Celý článek najdete na straně 20)

k vyplnění hmyzího hotelu použijeme dutá stébla, mech, šišky, kůru, navrtané špalíky, kartony, bambusové rohože, větvičky, listy, slámu apod. Stojí-li hotel na zemi, můžeme k jeho patě vyskládat kameny, staré dřevo nebo zamokra proděravělé betonové kostky.

Grandhotel Zahrada. Ubytování pro podivuhodná zvířata

Leckdy nápadité domečky naplněné přírodninami jsou jedním ze symbolů, se kterými si lidé přírodní zahrady často spojují. Zahradu ozdobí a přinesou užitek. Též je mám ráda. Nicméně jejich výroba a umístění v sobě skrývají několik úskalí, kterýmžto, pokud se vyhneme, ubytovací atraktivitu pro hmyz rapidně zvýšíme:

• hmyzí hotel o standardní hloubce 20-30 cm by měl mít vždy záda (tudíž pohledový pouze z jedné strany).
• špalky pro navrtávání volíme z tvrdého dřeva (dobře se k tomu hodí i dřevo ovocných stromů), smrkové se třepí, což může hmyzu poškodit křídla.
• otvory ve špalcích, betonu či cihlách vrtáme na celou délku vrtáku. Použijeme různé tloušťky. Pro včely samotářky zednice a maltářky, které tyto dutinky vyhledávají v hotelích často, je optimální průměr 5-8 mm.
• umisťujeme ho na slunné místo v blízkosti kvetoucích rostlin.
• přesah stříšky musí zajistit dostatečnou ochranu před deštěm.
• vstupní stranu hotelu opatříme králičím pletivem, aby se z něho nestal ptačí bufet. Pletivo též zamezí vypadávání přírodnin ven.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 48)

'Fancy Lilac'

Příjemná vůně hvozdíků

Na první pohled se zdá, že počet druhů balkonových květin je nepřeberné množství, ve skutečnosti si jich však milovníci květin skutečně oblíbili dvě nebo tři desítky. Dostat ten svůj druh do této exkluzivní společnosti je snahou každého šlechtitele. A to je příběh současných odrůd hrnkových hvozdíků (Dianthus).

Ale začněme od počátku. Planě rostou hvozdíky v Americe, Asii, Africe a Evropě. Především druhy vyskytující se v okolí Stře­do­zemního moře patří k rodičům dnešních odrůd, které nalezneme v zahradách. Hvozdík se pěstuje více než dva tisíce let. Jeho jméno Dianthus vytvořil řecký botanik Theophrastus a je odvozen ze starověkých řeckých slov pro božský ("dios") a květina ("anthos"). Carl Linné popsal karafiát v prvním svazku svého Species Plantarum v roce 1753 a dal mu jméno Dianthus caryophyllus. Dnes se pod tímto názvem uvádějí i kříženci s jinými druhy hvozdíků, někdy se jedná o letničky, jindy o trvalky. Když se řekne hvozdík, většina z nás si představí karafiát - řezanou květinu, která se pro svoji červenou barvu květu stala po revoluci neatraktivní.

(Celý článek najdete na straně 6)

'Velouette', výška 90-100 cm

Zahradní sortiment krásenek

Krásenky (Cosmos) patří mezi velmi oblíbené a nenáročné za­hradní květiny. Nejčastěji bývají součástí výsadeb letniček či jako doplněk kombinovaných tr­val­kovo-letničkových záhonů. Do našich zahrad si našly cestu ze střední Ameriky (zejména Mexi­ka) a z jihu USA, kde některé rostou i jako trvalky. Jako okras­né rostliny jsou pěstovány zej­ména kultivary krásenky zpeřené (C. bipinnatus), krásenky síro­žluté (C. sulphureus) a krá­senky čokoládové (C. atrosanguineus).

Nejvýznamnějším druhem je právě krásenka zpeřená (C. bipinnatus), která nabízí i nejpočetnější kultivarový sortiment. Jde o atraktivní letničku s velkými, jasně pastelově zbarvenými květy. Krásenka zpeřená kvete obvykle v odstínech růžové, červené, fialové, nachové a bílé barvy. K novějším odrůdám pak patří např. žlutokvětý 'Xanthos'. Některé odrůdy jsou také plnokvěté, nebo mají rourkovitě stočené květní plátky. I výška odrůd může být značně variabilní. Obvykle bývá od 50 do 200 cm. Právě výška konkrétní odrůdy pak asi nejvíce rozhoduje o možném použití rostlin ve výsadbách.

(Celý článek najdete na straně 10)

Jaký leknín do jezírka

V minulém čísle jsme vás pozvali do Pařezské Lhoty, kde má Kamil Tyrychtr unikátní sbírku leknínů. Probrali jsme také jak kupovat a pěstovat lekníny. Nyní se podíváme alespoň na některé spolehlivé kultivary, které se hodí do zahradních jezírek i do nádob.

Z praktického hlediska nás zajímají mrazuvzdorné lekníny, které můžeme rozdělit na bo­ta­nické druhy, což představuje pět šest druhů; zahradní mra­zu­vzdorné lekníny a potom nejzajímavější skupinu - nové hybridy, což jsou kříženci mezi původními mrazuvzdornými lekníny a tropickými lekníny. Tropické lekníny dodaly nové barvy a tvary. Tyto hybridy jsou ale složitější na pěstování.

Leknín čtverhranný (Nymphaea tetragona) 'Pygmaea Alba' - nejpěstovanější, hloubka 5-15 cm, množení semenem, průměr květu 5 cm. Pochází z Evropy.
Leknín bílý (Nymphaea alba) - kriticky ohrožený druh, na Červeném seznamu ČR.
Leknín bělostný (Nymphaea candida) - silně ohrožený, na Červeném seznamu ČR, množí se především semenem, choulostivý na pěstování.

(Celý článek najdete na straně 18)

Tittelův způsob roubování za kůru a vylepšený způsob roubování za kůru

Jak přeroubovat ovocné stromy

Máte v úmyslu vykopat málo úrodné stromy se špatnou kvalitou ovoce, bujným růstem, nepříznivou dobou dozrávání, náchylné k chorobám či škůd­cům, nebo jinak nevyhovující? Dříve než se rozhodneme k tomuto radikálnímu řešení, nabízí se možnost přeroubování na jinou, atraktivnější odrůdou podle našich představ. Stromy, byť stárnoucí, musí však být ještě zdravé, neboť po zmlazovacím řezu, který většinou předchází časově náročnější operaci, předpokládáme prodloužení životnosti stromů.

Přeroubováním tedy nahrazujeme nevyhovující odrůdu, ale také původní planou formu stejného nebo blízce příbuzného ovocného druhu za ušlechtilou. Podnož jako kořenová část stromku po výsadbě na trvalé stanoviště zůstává ovšem netknuta (pouze omezeně lze regulovat růst a plodnost koruny stromu řezem). Na druhé straně při přeroubování původní odrůdy na cílovou je změna víceméně trvalá. Nejčastěji se přeroubovávají jabloně a hrušně, z peckovin slivoně, třešně, višně a meruňky. K přeroubování vybraných ovocných druhů je nejvhodnějším termínem období kvetení stromů, "za kůru", to znamená v době první mízy. Podmínkou jsou včas odebrané, dobře uskladněné a zdravé rouby se živými, ale nenarašenými pupeny. Preferovat bychom měli získávání tohoto množitelského materiálu ze spolehlivých zdrojů (šlechtitelská a výzkumná pracoviště).

(Celý článek najdete na straně 26)

'Justyna'

Třešně na zahrádce IV.

Už jsme si představili srdcovky a polochrupky a v tomto po­sled­ním dílu našeho seriálu o třešních nám zbývá ještě nejširší skupina odrůd třešní, tedy chrupky.

Chrupky se dále pomologicky dělí na tmavé chrupky (Prunus avium ssp. duracina. var. mela­no­carpa), které mají dužninu plodu tuhou, slupku pevnou, její barvu světle červenou až černou; zrají pozdně. Tvoří většinu pěstovaných odrůd chrupek. Dále sem patří pestré chrupky (ssp. duracina var. variegata), které se od tmavých liší pouze barvou své slupky, tato je žlutá až červená, většinou světlejší na straně odvrácené od slunce a s líčkem na straně ke slunci otočené. Výrazným zástupcem této podskupiny je odrůda Napoleonova. Poslední podskupinou pak jsou světlé chrupky (ssp. duracina var. leucocarpa), které se od předešlých liší tím, že plod je kompletně žlutý, bez jakékoli krycí barvy i na osluněné straně. Jsou velmi citlivé na otlaky. Patří sem například odrůdy Dönissenova nebo Ladeho pozdní.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 30)

Ipomoea 'Bright Ideas Rusty Red'

Strukturní balkonové rostliny

V zahradnických prodejnách pomalu končí jarní nákupní horečka. Truhlíky a mísy jsou skoro vysázené. Určitě však nalezneme místo na několik strukturních rostlin, tedy květin, které nejsou atraktivní svým květem, ale zato mají zajímavou barvu, tvar a velikost listů, někdy i převislý růst. Ty umocní krásu kvetoucích rostlin v truhlíku, výsledek nás nadchne.

Každý malíř i fotograf nám potvrdí, že kompozice, která má popředí i pozadí, vypadá nejlépe. Podobně to je i u výsadby v truhlících či jiných nádobách. Dávno jsou doby, kdy se do truhlíků vysazoval jen jeden druh v jednom barevném odstínu. Truhlík se směsí různých balkonových květin je i odolnější proti nepříznivým pěstebním podmínkám a lépe odolává chorobám a škůdcům. Do takových truhlíků patří strukturní rostliny, které vytvářejí pozadí či popředí, na kterém vyniknou jednotlivé kvetoucí rostliny. Výběr druhů vhodných k tomuto účelu je široký.

(Celý článek najdete na straně 6)

Echinocereus v plném květu

Kaktusy pod širým nebem

Kaktusy se vyskytují napříč celým americkým kontinentem. Pro naše podmínky jsou nej­vhod­nější druhy vyskytující se v Ka­nadě a v USA. Tedy druhy zimovzdorné. Důležitý je rozdíl mezi zimovzdorností a mrazu­vzdor­ností, v prvním případě jde o vlastnost rostlin přežít naši středoevropskou zimu, tj. sníh, holomráz, oblevy, déšť, sníh, mráz, a to vše dokola. V případě mrazuvzdornosti rostliny zvládají přežít mnohdy i silné mrazy, ale pouze za určitých podmínek, a to zejména sucha během zimy.

Nároky a pěstování Obecně lze říci, že čím více slunce (úpal jim svědčí) a sucha, tím více se rostlinám bude dařit. Zimovzdorné kaktusy se krásně vyjímají na skalkách, nejlépe s jižní orientací. Vhodné jsou i pro pěstování v nádobách (koryta, květináče apod.), kdy mohou být umístěny na terase či okenním parapetu. Velice dobře se zimovzdorným kaktusům daří na střešních zahradách, kde mohou zpestřit klasiku v podobě rozchodníků (Sedum) a dalších rostlin. Zimovzdorné kaktusy jsou velmi vhodné i pro osázení srážkových stínů - přesahy střeh apod.

(Celý článek najdete na straně 10)

Růžicovitě rostoucí odrůda 'Golden Hahnii'

Tenura alias "tchýnin jazyk"

Tenura (Dracaena trifasciata, syn. Sansevieria trifasciata) po­chází z tropické západní Afriky. Dnes je řazena do čeledi chřestovité (Asparagaceae). Je to velice dekorativní a zároveň skromná a odolná pokojová rostlina, která dobře snáší suchý a nevětraný vzduch a zvládne ji pěstovat i začátečník.

Je i užitkovou rostlinou, pro­vaz­nickým závodům dodává kvalitní vlákno podobné konopí, z něhož domorodci vyráběli tětivy k lu­kům. Vlákno dobře odolává vodě, dokonce je v ní ještě pevnější. Dělají se z něj lodní lana, rybářské sítě a další vodě odolávající materiály.

(Celý článek najdete na straně 22)

Jujuba

Tento ovocný strom, přesněji nazývaný cicimek obecný (Zi­zi­phus jujuba), někdy označovaný i jako čínská datle se u nás pěstuje velmi okrajově, což je škoda. Lze ho totiž v našich podmínkách pěstovat prakticky bez problémů a dnes není pro­blém ani se zajištěním sa­zenic.

Jujuba pochází, jak název napovídá, z Číny a patří do čeledi řešetlákovité. V této oblasti roste více než sto druhů rodu Ziziphus, které se zde pěstují již několik tisíciletí, a to až do nadmořské výšky 1 700 metrů. Až do poloviny 20. století byla dokonce nejpěstovanějším ovocným druhem v Číně. Roste jako středně velký strom, obvykle 3-4 metry vysoký, ale může být i vyšší. Stromy jsou opadavé a výrazně dlouhověké - běžně se dožívají přes sto let. Stromy vytvářejí dva různé typy letorostů. Jednak jsou to klasické silné, prodlužující se výhony. U většiny odrůd mají tyto výhony trny v párech u každého listu. A pak jsou tzv. letní výhony. Ty vyrůstají na jaře, v létě rostou a na podzim opadávají spolu s listím.

(Celý článek najdete na straně 28)

Degustace melounů

Pěstování vodních melounů

Meloun je typickou rostlinou spojenou s chutí léta. Obliba ve spotřebě je v letních měsících tak výrazná, že převyšuje konzumací v množství 8,9 kg na obyvatele další zeleninové druhy, a je již na třetím místě. Má velké nároky na teplotu a naše země leží na severní hranici velkoplošného pěstování či spíše nad ní, a z to­hoto důvodu na trhu najdeme převážně produkty z dovozu.

Využití některých specifických prvků pěstitelské technologie však umožňuje pěstování i na vlastní zahrádce. Díky tomu si můžete zvolit požadovanou barvu a chuť plodů, které chcete jíst a dokonce je konzumovat čerstvé ihned po sklizni. Sortiment melounů je poměrně široký, takže pokud si chcete vypěstovat vlastní, je to především otázka rozhodnutí, jaké jsou vaše spotřebitelské potřeby. Obvykle jsou nejdůležitějšími otázkami velikost a barva plodu (zejména dužniny) a to, zda se spokojíte s tradičním "semenným" plodem, nebo zda chcete tzv. bezsemenný meloun. Z hlediska velikosti je na výběr od "baby" melounů o hmotnosti 0,8-1,5 kg přes "bedýnkové" melouny o hmotnosti 3-6 kg až po "velké" melouny o hmotnosti 8-12 kg. Menší melouny mohou přinést více plodů na rostlině a na domácích zahrádkách jsou obvykle nejúspěšnější odrůdy s hmotností 5-6 kg.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 33)

Moderní, kompaktně rostoucí a bohatě kvetoucí odrůdy se často hodí spíše pro pěstování v nádobách.

Na co pamatovat
při výběru květin

Současná nabídka okrasných zahradních květin je neobyčejně pestrá a široká. Zákazníci mají možnost si je pořídit v zahradních centrech, okrasných školkách, různých hobby marketech, objednat z bezpočtu národních či mezinárodních internetových obchodů, semenářských firem atd. Bohatá nabídka samozřejmě také rozšiřuje pestrost nabízeného sortimentu, přináší různou kvalitu rostlin, a také do značné míry ovlivňuje způsob použití zakoupených rostlin.

Velká část zákazníků řeší nákup okrasných květin pořízením toho, co je v danou chvíli na daném místě nejvíce zaujme. To je konec konců nejlépe vidět na nejrůznějších jarních výstavách a zahradnických trzích. Nejvíce se prodávají právě ty druhy, které v danou chvíli vypadají nejlépe, tj. obvykle nejnápadněji a nejvýrazněji kvetou. To je s určitou mírou zjednodušení i důvod, proč jsou pak zahrady o poznání chudší na květy během léta a podzimu. Nekvetoucí kytky během jarního prodeje prostě nezaujmou. Poměrně malá část zákazníků si klade otázku, která je z mého pohledu při výběru okrasných květin jedna z nejdůležitějších, tedy co vlastně od zakoupené rostliny očekávat a jak ji na zahradě použít. Zní to sice možná trochu banálně, ale právě to, co lze od určité rostliny očekávat, a to zejména s ohledem na její okrasný efekt, délku kvetení, vytrvalost apod., ovlivňuje i "zákaznickou spokojenost" s jejím pořízením a následně i důvěru zákazníků k producentům okrasných rostlin.

(Celý článek najdete na straně 6)

Pelargonium grandiflorum 'Bermuda Merlot'

Řízkujeme pelargonie - nestárnoucí klasiku

Pelargonie si stále drží pozici významné balkonové květiny, a to již více než sto let. Dnes ji šlechtí celá řada zahradnických firem. I v naší republice má tvorba nových odrůd mnohaletou tradici. Musíme zde uvést Bohumila Bradnu, který je nestorem této činnosti u nás, a který vyšlechtil desítky nových odrůd, a pak také Ing. Otku Plavcovou, která se zabývala šlechtěním F1 pelargonií a z jejíž dílny jsou například unikátní odrůdy s tmavým listem Black Velvet.

Nesmíme také zapomenout na specializovanou zájmovou organizaci ČZS Pelargonie, která sdružuje milovníky této květiny.
Ale zpět k pelargoniím, většina z více než 300 druhů má domov v jižní Africe v okolí stolových hor. Zde se nachází tzv. Kapská květenná říše neboli Capensis, jedna z šesti hlavních oblastí původního rozšíření rostlin. Pochází odtud celá řada dalších květin, jedním slovem ráj pro botaniky. Řada druhů pelargonií má dužnaté kořeny, a tak dobře snášely mnohatýdenní transport rostlin plachetnicemi do Europy, a proto se již v 17. století objevují v botanických zahradách. Jako výsledek mezidruhových křížení vznikly zahradní pelargonie. Nejoblíbenější je páskatá pelargonie (Pelargonium zonale) jejíž odrůdy nabízejí řadu barevných odstínů, plnokvěté kultivary, různé kresby a barevné odstíny listů atd. V truhlících kralují převislé břečťanolisté pelargonie (P. peltatum). V posledních letech se na výsluní vracejí velkokvěté tzv. anglické pelargonie (P. grandiflorum), ty si každého podmaní velkými okolíky složenými z 5-10 květů, jejichž korunní lístky mohou být až 5 cm dlouhé. A to v jasných barvách od bílé, růžové, červené až po tmavě fialovou, často s tmavšími skvrnami.

(Celý článek najdete na straně 11)

Podzimní zbarvení javoru dlanitolistého (Acer palmatum) 'Wabito'

Paleta barev
japonských javorů

Japonské javory. Pojem, který je neodmyslitelně spjat s tvorbou japonských zahrad. Právě díky nim získala tato skupina dřevin na jménu i popularitě. V rámci celého rodu je však složitěji zařaditelná. Více než botanické či geografické členění podléhá její zařazení do kulturní roviny. V podstatě se jedná o javory asijského původu, avšak ne vždy japonské. Spojujícím faktorem, je historické použití právě v asijských zahradách. V počátku se používaly v těch čínských, později pak v japonských a korejských zahradách.

Jednotlivé druhy pak spojuje kompaktnost, primárně keřovitý růst a tvarovatelnost, a to ať už řezem tak vyvazováním. Důležitým a možná i spojujícím druhem, se stává později javor dlanitolistý (Acer palmatum).
Estetickým faktorem je tvar a barevná variabilita listů. Nejvyšší estetické hodnoty tak dosahují na jaře a na podzim. Barevnost je při rašení a v podzimním zbarvení podobná. Samozřejmě je vyšlechtěno nepřeberné množství kultivarů, které mohou být tvarově i barevně výrazné po celou dobu vegetace.

(Celý článek najdete na straně 22)

'Luna'

Angrešt odolný k hnědému padlí I.

Angrešt řadíme mezi rané plodiny drobného ovoce. Křížením odrůd se podařilo získat takové, které vynikají nejen velikostí, barevností a chutí bobulí, ale především zvýšenou odolností proti hnědému padlí (dříve označované jako americké padlí) angreštu.

Plodina, kterou na pultech obchodních řetězců nenajdeme, je stále v hledáčku drobných pěstitelů, což je dobře. Z velkovýrobní technologie pěstování keřů, pro nepříliš efektivní kombajnovou sklizeň v konzervárenské zralosti a namáhavou ruční sklizeň v době konzumní zralosti, se vytratil zájem zpracovatelů. Ve snaze o oživení byla změněna technologie a z produktivních keřů se přešlo na kmínek meruzalky, který je v Česku fenoménem. Tím se rozšířilo uplatnění především do zahrad a zahrádek drobných pěstitelů.

(Celý článek najdete na straně 28)

Cuketa

Opylování pro dobrou úrodu

Zelenina se většinou pěstuje pro vegetativní orgány (kořeny, listy, stonky), kvetení, opylení a tvorba plodů je nežádoucí. Jinak je tomu u zeleniny, kterou pěstujeme pro plody, případně semena, kde jsou kvetení a opylení pro tvorbu plodů rozhodující.

Tykve jsou cizosprašné, hmyzosnubné, květy jsou rovněž jednopohlavní. Rostliny jsou jednodomé (na rostlině jsou samčí i samičí květy). Pyl se tvoří již při 10 °C, oplodnění ve srovnání s okurkami může proběhnout při nižších teplotách. Mezi jednotlivými druhy tykví: tykev obecná (cukety, patisony, tykev špagetová, olejná, ozdobné tykve), tykev obrovská - velkoplodá (hokaido, halloweenské odrůdy a další s velkými plody), tykev pižmová - muškátová a tykev fíkolistá dochází snadno k opylení. Není tedy vhodné použít vlastní semena k výsevu v příštím roce. Meloun cukrový a meloun vodní jsou cizosprašné, hmyzosnubné, květy jsou jednopohlavní, rostliny jednodomé.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 33)

Begonia tuberhybrida 'Picotte Sunburst'

Co vysadit do stínu? Begonii

Většina druhů balkonových květin vyžaduje pro svůj růst stanoviště na plném slunci. Jen několik druhů letniček snáší polostín. Hlíznaté begonie však dokáží bohatě kvést i na místech, kam za celý den nezasvítí přímé sluneční paprsky. Je tedy optimální rostlinou pro okenní truhlík na severní straně domu, nebo oken orientovaných do tmavých dvorů.

Název hlíznatá begonie (Begonia tuberhybrida) označuje velkou heterogenní skupinou begonií, která vznikla křížením různých botanických druhů. Jejich společným znakem je pouze to, že vytvářejí hlízu. Ta může mít různý tvar i velikost. Tak i vlastní rostlina může být až 50 cm vysoká, vzpřímená či převislá.

(Celý článek najdete na straně 6)

Saponaria ocymoides

Mydlice v okrasné zahradě

Mydlice (Saponaria) nepatří v sou­čas­nosti v okrasných za­hra­dách zrovna k nejčastěji pěs­to­vaným rostlinám. Z historického pohledu, a zejména z pohledu užitkovosti jednoho svého zás­tupce, patří ale mezi jedny z nejvýznamnějších kulturních a užitkových rostlin.

Tímto zástupcem je mydlice lékařská (Saponaria officinalis). Tento druh je přirozeným zdrojem saponinů, látek, které ve vodě pění a snižují její povrchové napětí. Tato vlastnost se již ve starověku využívala k mytí a k praní látek. Což víceméně vydrželo až do objevu a rozšíření výroby mýdla. Zmínku o významu a použití mydlice lékařské lze najít již v textech De Materia Medica řeckého lékaře Dioskorida z 1. století našeho letopočtu. Koneckonců samotné vědecké pojmenování "saponaria" vychází z latinského slova pro mýdlo, tj. sapo, sapones. Významné bylo i její využití coby rostliny léčivé. Používala se např. při zánětu průdušek, při kašli, proti zácpě nebo při léčbě některých kožních problémů. V přírodě roste relativně hojně takřka v celé Evropě a Malé Asii. Zplaněla pak na řadě míst světa. Dává přednost vlhčím místům (loukám, křovinatým společenstvím) a živnější půdě s dostatkem dusíku. Původní, botanický druh mydlice lékařská bývá dnes nejčastěji k vidění v zahradách a sbírkách léčivých a užitkových rostlin.

(Celý článek najdete na straně 11)

Pastelová, světlá růžovofialová barva Gymnocalycium x 'Šuba' je vskutku krásná.

Květy kaktusů... každoroční pastva pro oči

Netřeba asi dlouze před­sta­vovat krásu kaktusových květů. Všichni víme, že hýří mnoha barvami, a že jsou také poměrně rozmanité co do velikosti a tvaru. Co se však ví méně, je skutečnost, že jsou složeny podle jednoduchého schématu spirály a nejsou rozlišeny na kalich a korunu. Ovšem tento příspěvek by měl být především o vymítání snad nejhlouběji zakořeněného biologického mýtu - nesmyslu, a to že kaktus kvete jednou za sedm, deset, třicet nebo snad i padesát let!

Za jak dlouho kaktus vykvete? Vzhledem k tomu, že jednotlivé druhy kaktusů mají různě velké stonky od nejmenších 1několikamilimetrových knoflíčků až po víc než desetimetrové sloupy, je nasnadě, že také dorůst do dospělosti bude trvat různě dlouho. Můžeme si myslet, že kaktus ke květu potřebuje svobodu a nefalšovanou poušť, kdežto skleník je jen pouhou náhražkou. Jenže ono je to přesně obráceně. Na exponovaných přírodních stanovištích trvá fáze růstu k prvním květům o poznání déle než ve sklenících, kde zkrátka už umíme kaktusy pěstovat málem jako rychlený salát.

(Celý článek najdete na straně 19)

'Redeva'

Angrešt odolný k hnědému padlí II

Ze zahraničních odrůd si po­pí­šeme ty, které jsou u nás dostupné a zajímavé z dlou­ho­dobého sledování s odolností vůči hnědému padlí.

Středně pozdní odrůda s udě­le­nou evropskou právní ochranou, zrající od poloviny července. Vzrůstnost keře je střední, hustota střední až řídká, tvar keře opakvejčitý. Výhony rostou polovzpřímeně až vzpřímeně, jsou středně až slabě trnité s jednoduchými krátkými trny. Semeník v době kvetení je antokyanově zabarven a je silně plstnatý. Středně dlouhá květní stopka nese dva květy. Bobule jen středně velká, velikostně vyrovnaná ve tvaru kulovitém. Barva vyzrálého plodu je středně červená a mramorovitě rozložená. Povrch silně ochmýřený, žilkování slabě znatelné. Tloušťka slupky středně tlustá až tlustá. Jedná se o úrodnou odrůdu s nasládlými a aromatickými bobulemi. Na agrotechniku před výsadbou i během pěstování je středně náročná. Odolnost proti napadení padlím angreštovým je vysoká. Je vhodná pro pěstování v keři i kmenném tvaru. Odrůda vhodná do teplejších pěstitelských oblastí s dostatkem vláhy.

(Celý článek najdete na straně 24)

Ředkev setá

V létě to ještě nekončí

Setí a sázení zeleniny na sklonku léta, aneb v létě to ještě nekončí.

Během druhé poloviny července a v srpnu můžeme vysévat černou kulatou ředkev, ale i některé odrůdy daikonského typu vhodné pro letní výsevy. Za vyzkoušení stojí jistě i odrůda s kulovitým tvarem bulvy, která je na povrchu bílá, uvnitř má dužninu červeně zbarvenou. V sortimentu je zastoupena např. odrůdou Red Meat a toto "červené maso" je určeno i pro vegetariány. Vzhledem k re­la­tivně dobré odolnosti k nižším teplotám budeme letní výsevy ředkve bez problémů sklízet během podzimu. V porovnání s ředkvičkou je výhodou ředkve její dobrá skladovatelnost.

Jak vypěstovat podzimní zeleninu: Cibule kuchyňská - ozimá; Salát pro podzimní sklizeň (hlávkový, ledový, listový i římský); Ozimá kultura hlávkového salátu; Špenát; Ředkvička; Vodnice a další.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 42)

Kopretinovec 'Beauty Yellow'

Dobří herci malých rolí - Ostruhatka, kopretinovec a vějířovka

Divadelníci říkají, že není vel­kých a malých rolí, ale že jsou jen dobří a špatní herci. A to platí i u balkonových květin. Tři takové druhy, které nevysazujeme vět­šinou samostatně, ale s os­tat­ními vytvářejí výborné kombi­nace, si představíme.

Jednou květinou je kopre­ti­no­vec dřevnatý (Argyranthemum), který je podobný kopretině, však je také ze stejné čeledi hvězdnicovité. Na Kanárských ostrovech, z kterých pochází, je vytrvalý, ale v našich podmínkách ho pěstujeme jako klasickou balkonovou květinu jednu vegetační sezonu. Rostlina vytváří keřík až 60 cm vysoký, který je obalen květenstvím - úbory o průměru kolem 4 cm. Krajní jazykovité květy na úboru byly původně bílé. V polovině 20. století šlechtitelé v Japonsku zjistili, že se tento druh snadno kříží se zlatení (Glebionis), a tak do sortimentu přibyly kultivary se žlutou barvou květenství. Po křížení kopretinovce s jinými druhy přibyla i barva oranžová, růžová a další. Dnes jsou na trhu i kultivary dvoubarevné, nebo plnokvěté. Kopretinovec nalezneme v Anglii prakticky na každé zahrádce. Ani tam však není mrazuvzdorný a vysazuje se až když pomine nebezpečí poklesu teplot pod bod mrazu. Většina odrůd se množí vrcholovými řízky o délce 2,5-5 cm, ze kterých odštípneme květ či vytvořená poupata.

(Celý článek najdete na straně 6)

Iris reticulata 'Alida'

Kosatec síťkovaný
a jeho příbuzní

Na první pohled to může vy­padat zvláštně, psát v září o časně jarních cibulovinách, na druhou stranu, nastupující pod­zim je ideálním obdobím pro výsadbu těchto rostlin a umož­ňuje si vybrat takové odrůdy, které chceme na zahradě vyzkoušet.

Jednou z nejčasnějších cibu­lovin vůbec je kosatec síťkovaný (Iris reticulata, syn. Iridodictyum reticulatum). Tato drobná, ale velmi výrazná rostlina, pochází z Turecka, Kavkazu, Íránu a Iráku. Roste zde především na kamenitých, horských svazích a křovinatých společenstev. Jde o velmi oblíbený a rozšířený druh, který při příznivém počasí dokáže zdobit zahrady a skalky klidně už od druhé poloviny února. Tento druh patří mezi tzv. cibulnaté kosatce, kdy podzemním zásobním orgánem není dužnatý oddenek, jako např. u známějších zahradních kosatců (Iris ×barbata), ale relativně drobná, asi 2-3 cm velká cibulka obalená síťkovitě se rozpadající slupkou (odtud i jeho pojmenování). Jak už bylo zmíněno, tento kosatec vykvétá velmi časně. Pokud má zima mírnější průběh, není žádnou výjimkou, že se kvetoucí rostliny objeví už v únoru a naplno pak kvete během března, který představuje hlavní období kvetení.

(Celý článek najdete na straně 10)

Rosa VISeureye - okatá popínavá růže získala čestné uznání. Vyšlechtil ji Martin Vissers z Belgie.

Zlatá růže
Hradce Králové 2023

V Hradci Králové se nachází jediné mezinárodní soutěžní rozárium v ČR. Spravuje jej hradecký odbor Rosa klubu ČR za podpory Magistrátu města Hradce Králové a technických služeb města. Bylo založeno roku 1972, první mezinárodní soutěžní hodnocení se zde konalo v roce 1975.

Záhonové růže jsou zde vysá­zeny v počtu 5 ks ve čtvercových plochách, odrůdy sadové a pnoucí po třech. Pěstováno je asi 220 kultivarů v počtu přibližně 1000 keřů růží, každý rok je k hodnocení zasláno kolem 50 nových novošlechtěnců. Přitom mnozí nemají ještě obchodní a odrůdová jména a zasílají se pouze pod šlechtitelským kódem. Hodnocení trvá dva až tři roky, hodnotí se 4x během roku. Sejde se komise o 40 lidech, hodnotí se 16 znaků. Kromě jiného vůně, krása květu a odolnost proti chorobám. Nejvyšší ocenění, kterým je Zlatá růže města Hradce Králové, je udělováno v každém roce jen jediné odrůdě, v jednotlivých kategoriích jsou pak vyhlášeny nejlépe hodnocené růže a dána čestná uznání.

(Celý článek najdete na straně 19)

Sedum sieboldii

Asijské rozchodníky

Rozchodník (Sedum) je velmi rozsáhlý rod sukulentních rostlin vyskytující se napříč kontinenty. Relativně hodně druhů roste i v mírném pásmu, a to nejen v Evropě, Severní Americe ale i na Dálném východě. Může se jednat o jednoleté, dvouleté i vytrvalé druhy. Botanici samotný rod Sedum rádi "škatulkují" a vytvořili několik dalších rodů jako Hylotelephium, Petrosedum, Phe­di­mus apod. Ze zahradnického hlediska je dobré se držet "starého dobrého" Sedum.

Nároky a pěstování Rozchodníky osidlují především slunná a suchá místa s písčitou, štěrkovitou, kamenitou a na živiny chudou půdu. Nároky na pěstování tedy musejí vycházet z původních stanovišť. Druhům rodu Sedum vyhovují slunné polohy (alespoň část dne) a vysychavý substrát s příměsí písku či štěrku. Rostliny zvládají bez problému i úpal a dlouho trvající přísušek a vypadají pak přirozeně. V podmínkách úpalu a velkého sucha bohužel nekvetou tak bohatě. Najdou se ovšem i výjimky, které mají radši vlhčí podmínky např.: Sedum populifolium nebo v západní Evropě rostoucí Sedum forsterianum.
V přírodě se rozchodníky rozmnožují zejména semeny, kterých tvoří velké množství, případně překořeňují jednotlivé lodyhy. V praxi se rozmnožují řízkováním, kdy řízky velmi ochotně zakoření ať už na množárně či přímo na stanovišti. Například při zakládání střešních zahrad, se mohou jen rozsypat jednotlivé lodyhy - řízky, které zakoření. Při řízkování se snažíme vybírat lodyhy, které nekvetou, proto je nejvhodnějším termínem jaro. Rostliny ale zakoření i během roku.
Drobnější druhy vyniknou nejvíce na skalkách a v kamenných korytech. Vzrůstnější druhy se dají použít i do záhonů (např. Sedum aizoon). Rozchodníky začínají kvést koncem jara a některé kvetou až koncem léta či začátkem podzimu. Barva květů bývá nejčastěji žlutá či červená až fialová, ale existují i bíle kvetoucí druhy.

(Celý článek najdete na straně 20)

'Aurea'

Bez černý kulturní léčivka
ve všech pádech

Každý zná bez černý (Sam­bucus nigra), který se vyskytuje planě na okrajích lesních porostů. Tento druh je veden jako okrasná a méně známá plodina, která se osvědčila pro sběr květů s následnou výrobou šťáv, sirupů nebo k sušení do čajů apod.
Z bobulí se připravuje po pře­vaření a přidání alkoholu a cukru chutný likér se spoustou vita­minů, barviv, saponinů a tělu prospěšných látek. Převařením se odbourává významná jedovatá látka rutin, která je obsažena kromě plodů i v listech a větvích.

Málokdo však ví, že existují i kulturní odrůdy, které bohatě kvetou, mají větší květenství a pokud je na rostlině ponecháme, budeme mít zaručenu i násadu bobulí, kterým se říká peckovice. Obsah rutinu u těchto kulturních odrůd bývá menší, někdy ani ne třetinový. Postačí pouhá pasterizace, aby se ze šťávy bobulí stal nejedovatý, ale zato účinný lék. Úči-nek se umocní v kombinaci s alkoholem. Bobule těchto odrůd bývají v chuti na-kyslé až nasládlé se svojí typickou vůní.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 28)

Asclepias tuberosa 'Hello Yellow'

Klejichy

O klejichách (Asclepias) už kdysi v Zahrádkáři řeč byla. Ale neuškodí si tento zajímavý, a tak trochu exoticky vypadající rod připomenout, a zmínit možnosti jeho uplatnění v okrasné za­hra­dě.

Druhy, které se dostaly do evrop­ské zahradní kultury, po­chá­zejí v naprosté většině ze Severní Ameriky. Jde o vytrvalé byliny s několika přímými lody­hami vyrůstajícími z podzemního polo­pla­zivého oddenku. V přírodě se s nimi lze setkat v po­lo­pou­štích oblastech, travnatých společenstvech i ve společenstvech křovin či světlých lesích. Mohutnější druhy pak osidlují i vlhčí, resp. nevysychavé půdy na okrajích vodních toků. Druhy, které budou zmíněny zde, patří mezi velmi přizpůsobivé a obecně mezi takové, které dobře snášejí sušší půdy a lze je použít na stanoviště na plném slunci, kde dobře porostou v propustné zahradní půdě. Druhům ze sušších stanovišť pak vyhovuje chudá, písčitá až štěrkovitá půda, kde nedochází ke stagnaci vláhy (a to zejména v zimě).

(Celý článek najdete na straně 6)

Petunia 'Amazonas Plum Cockatoo'

Quo vadis Petunia - kam kráčíš petúnie

Petúnie patří bezesporu mezi nejvýznamnější balkonové kvě­ti­ny. Pokusíme se najít odpověď, jak se dostala na tuto pozici a prozradíme, na jaké novinky se můžeme těšit v příštím roce.

Příběh petúnie jako okrasné květiny se začal psát kolem roku 1840, kdy byly uvedeny na trh první odrůdy. V roce 1881 se objevila první velkokvětá odrůda. Do druhé světové války se tato květina šlechtila především v Evropě. Zde vznikaly klasické odrůdy, jejichž osivo se vyrábí volným opylením mezi rostlinami v množitelském porostu. Takovéto odrůdy byly určené pro výsadbu na chráněná místa, nejlépe do okenního truhlíku, těžko snášely deštivé počasí.

(Celý článek najdete na straně 10)

Výsledná podoba zahrady s altánem.

O zahradě s altánem

Dnes vám ukážeme část proměny jedné zahrady, která je hezkým příkladem, jak si zahradu zabydlet.

Bylo to letos v jednom z hor­kých červencových dní, kdy nás Majka pozvala do jejich nového altánu. Začínala zrovna sucha, která trvala letos hodně dlouho a dala našim zahradám zabrat. Sucho nás trápilo už při naší návštěvě, a to jsme ještě netušili, že nás čeká dlouhá řada dalších dní bez deště. Návštěva to byla ale i tak krásná a my se s vámi o něco z ní podělíme.

(Celý článek najdete na straně 14)

'Norita', Combe, Francie, 1966, čajohybrid

Růže barev neobvyklých

Snem každého opravdového zahrádkáře je pěstovat něco zvláštního. Něco, co se hned tak nevidí v každé ulici a co se neprodává v každém zahradnickém řetězci. Nejinak je tomu u růží. Podívejme se tedy na barvy jejich květů a najděme ty méně obvyklé.

Přímo legendární záležitostí v tomto směru je modrá růže. Mnoho zahradníků se ji pokoušelo vyšlechtit, ale pořád to není ono. Pravá hořcová modř u růží tedy ani být nemůže, protože se u nich netvoří modré barvivo. Nakonec se genovému inženýrství podařilo do růží nastěhovat gen pro tvorbu modré barvy, ale jásot byl předčasný, protože modré barvivo se v kyselé buněčné šťávě chovalo jako lakmus a tedy bylo růžové. Ovšem i tak jsou velmi zvláštní růže fialové či růžové s namodralým nádechem, navíc často výrazně voní.

Také opravdu sytě černá barva u růží není. Ona tedy vlastně není ani u jiných květin. Takřka černá jsou poupata a rozvíjející se květy. Později se barva mění v tmavě červenou nebo červenofialovou. Sametky, jak se někdy také těmto růžím říká, doslova pálí slunce. Nikdy je proto nesázíme na plné ostré slunce, zvláště ne před jižní stěnu.

(Celý článek najdete na straně 22)

'Caspera'

Nové odrůdy jádrovin

Odkud se berou další a nové odrůdy? Odpověď je prostá. Šlechtění je nekončící proces a šlechtitelské cíle mohou mít různé podoby. Hlavně, že jsou a přinášejí nové možnosti a překonávající staré, pro současné klima a nároky, méně vhodné odrůdy.

Je podzimní zakrslá odrůda hrušně. Šlechtitelem a majitelem ochranných práv k odrůdě pro Česko je pan Miroslav Chovanec z Lipníku nad Bečvou. Vzrůstnost stromu je slabá, habitus vzpřímený, větvení slabé až středně husté. Výhony jsou středně tlusté, rovné s výraznými pupenovými nosníky, silně ochmýřené s krátkými internodii. Plodí středně pozdě, často ve shlucích na velmi krátkém plodonosném obrostu. Plod středně velký, slabě nesouměrný, tvar z profilu vypouklý (baňatý), s nejširším místem uprostřed plodu. Základní barva plodu v době zralosti žlutozelená, bez výrazného krycího zabarvení. Slupka je středně tlustá s nízkou rzivostí okolo kališní jamky, na povrchu hladká a lesklá s velkým množstvím malých až středně velkých lenticel. Dužnina bílé barvy, více šťavnatá, v konzistenci střední až hrubá, v chuti sladká. Stopka krátká a tlustá, napojená v ose plodu. Sklizňová zralost začíná v 1. polovině září s konzumní zralostí na přelomu září a října. Skladovat lze do listopadu. Pěstuje se výhradně na semenné podnoži. Je vhodná do všech pěstitelských oblastí s minimální potřebou vláhy během vegetace.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 30)

Netýkavka sultánská ´Musica´

Netýkavka
na slunce i do stínu

Netýkavky jsou velmi rozsáhlý rod tvořený asi tisíci druhy původem především z tropických a subtropických oblastí Asie a Afriky. My se budeme věnovat pouze třem druhům, které se pěstují jako květiny pro výsadby do nádob a záhonů. Není netýkavka jako netýkavka. U to­ho­to druhu to platí dvojnásob.

Nejdelší tradici pěstování má netýkavka balzamína (Impatiens balsamina), a to již od 16. století. Paradoxem je, že je známá především z vyobrazení v knihách o letničkách, dnes je ve výsadbách skutečně vzácná. V závislosti na odrůdě bývá vysoká 25-50 cm. Květ může být plnokvětý - kaméliovitý. Tobolky se zralým semenem jsou žlutavě zelené. To je chvíle, kdy je musíme sklidit, později tobolka praskne a semena vymrští do vzdálenosti i několika metrů. Proto vznikl název netýkavka. Prasknutí tobolky můžeme iniciovat pouhým dotykem ruky. Pěkné jsou nízké odrůdy určené pro pěstování v květináčích. Semena vyséváme v polovině dubna. Rostliny vysazujeme koncem května, nesnášejí mráz. Dobře naopak snášejí přesazování i v plném květu. Milují slunné stanoviště.

(Celý článek najdete na straně 6)

Eryngium caeruleum

Máčky a bělotrny
trvalky pro suchá stanoviště

I letošní rok se připomněl výraznějším obdobím sucha a vysokých červencových teplot. Výběr vhodného trvalkové sor­timentu, který je schopen se s takovými podmínkami vy­rov­nat, je tedy stále aktuální a zřejmě bude i nadále. Dnešní článek se bude věnovat dvěma do určité míry podobným, a tak trochu bodláky připomínajícím rostlinám. Jde o rody máčka (Eryngium) a bělotrn (Echinops).

Se zástupci obou rodů se lze setkat i v České republice. U prvně zmíněného jde o máčku ladní (Eryngium campestre), která poměrně hojně roste na stepních stanovištích, sušších stráních, silničních a železničních náspech apod. Na podobných, převážně slunných a sušších místech, se pak vyskytuje i bělotrn. U nás se lze setkat se zplanělými druhy Echinops sphaerocephalus a zřejmě také E. bannaticus.

(Celý článek najdete na straně 8)

'Remy Martin'

Růže více barev

Převážná většina růží má květy v jediném barevném tónu. Na zahrádce proto určitě každého upoutají růže různě vícebarevné. Myslím tím pestrobarevnost vý­raz­nou při správně rozvitém květu.

Není totiž nic tak zvláštního, když je u plně rozkvetlé světle růžové růže poupě sytější barvy nebo když červený květ při dokvétání trochu zfialoví či žlutý květ zesvětlá. Temně červený květ může spálit slunce nebo se po dešti objeví na květech světlejších odrůd tmavší tečky. Tyto úkazy jsou chápány jako vady krásy a většinou opravdu nevypadají dobře. Šlechtitelé u nových odrůd se jim snaží vyhnout.
Zadívejme se do květů na první pohled dvoubarevných, ba někdy tříbarevných a trochu si je utřiďme.

(Celý článek najdete na straně 16)

'Lord Lambourne'

Opomíjené odrůdy jabloní

Rozumíme tím takové odrůdy, které se z nejrůznějších důvodů pěstují v omezeném rozsahu. Přitom představují významný genofond - zdroj tolik skloňované biodiverzity (biologické roz­ma­ni­tosti). Jejich pozitivní vlastnosti, především odolnost k chorobám, aroma nebo specifické chuťové vlastnosti prověřil čas, a proto se k nim v poslední době častěji vracíme, především na větších (selských) zahradách a rovněž v krajině.

Podzimní až raně zimní odrůda byla vyšlechtěna v Anglii (1921). Vyznačuje se stabilní plodností a vyváženou kvalitou plodů. Dužnina je žlutavě bílá, křehká, šťavnatá, navinule sladká, velmi dobrá. Dozrává konzumně krátce po sklizni v září, vydrží do konce listopadu, z vyšších poloh déle. Jeho červená mutace (Lord Lambourne červený) je vzhledově přitažlivější. Při nekontrolovaném množení může trpět infekční gumovitostí jabloně (výhony a větve jsou měkké a snadno namrzají). Takto nemocné stromy je třeba zlikvidovat.

(Celý článek najdete na straně 24)

'Caspera'

Zkusíme pěstovat
v příštím roce chřest?

Na zahrádkách se často pěstoval chřest, jehož výhony s jehlicovitými listy se používaly do vazby kytic. Zeleninové odrůdy chřestu lékařského (Asparagus officinalis) se u nás na zahradách téměř nepěstují. Přitom např. v Německu je jejich pěstování běžné obdobně, jako i pěstování kozlíčku polníčku.

Chřest se pěstoval již ve starém Řecku, u nás od konce 18. století v Ivančicích u Brna. Vysoká kvalita ivančického chřestu byla výsledkem speciální (ve světě ojedinělé) technologie, kdy se rašící výhony zakrývaly hliněnými zvony, pod kterými rostly za nepřístupu světla, ale dostatku tepla. Z Ivančic pochází krajová odrůda chřestu Ivančický, ze které byla vyšlechtěna odrůda IVA. Chřest se pěstuje pro vybělené dužnaté výhonky (pazochy) - bílý chřest nebo nebělené výhonky - zelený chřest, oblíbený v Anglii, Francii. Na trhu jsou již odrůdy i fialového chřestu.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 36)

Kavyl nejtenčí (Stipa tenuissima)

Trávy amerických prérií

Severoamerické prérie patřily svého času mezi jedny z nejrozsáhlejších travnatých společenstev na světě. V současnosti už bohužel zbývají z původních porostů jen střípky a valná většina se změnila na zemědělskou půdu. Řada druhů prérijních trav si našla cestu do zahradní kultury a dnes patří mezi stěžejní rostliny pěstovaného sortimentu. Výhodou mnohých druhů je i to, že mimořádně dobře snášejí i suchá a slunná stanoviště a lze je tak dobře využít do výsadeb s minimálními požadavky na závlahu.

Velmi oblíbeným druhem je v posledních letech kavyl Stipa tenuissima (syn. Nassella tenuissima). Vyniká jasně zeleným zbarvením listů a velmi jemným a vzdušným habitem. Opět velmi dobře roste na slunných místech v chudých a štěrkovitých půdách. Naopak na místech s těžší, příliš vlhkou půdou, může během zimy vymrzat. Na vhodných stanovištích se snadno sám přesévá.

(Celý článek najdete na straně 6)

Truhlík z europalety

Květinový truhlík na jedničku

Co a jak udělat, aby naše snaha o nejhezčí truhlík v celém širokém okolí dopadla podle našich představ? Tomu se budeme věnovat na závěr našeho seriálu o balkonových květinách. Přidáme i několik tipů na jejich výsadbu.

Balkonové květiny jsou z botanického hlediska velmi různorodou skupinou, proto mají i různé pěstitelské nároky. Ale nalezneme i jejich společné rysy. Tím nejdůležitějším jsou nároky na světlo. Většina druhů vyžaduje plné slunce. Když je světla nedostatek, rostliny málo kvetou a jsou "vytáhlé". Ve stínu obstojí pouze hlíznaté begónie (Begonia tuberhybrida) a netýkavka sultánská (Impatiens wallerana). Do polostínu můžeme doporučit ledovku (Begonia semperflorens), africkou kopřivu (Coleus) nebo netýkavka Nová Guinea (I. hawkeri).

(Celý článek najdete na straně 10)

Hrůbky oddělené zatravněným meziřadím

Pěstování ovocných stromů na hrůbcích

Existuje mnoho systémů pěstování ovocných stromů. Výběr je opravdu velmi pestrý, takže si každý pěstitel může před výsadbou vybrat, který z nich chce použít. Nejjednodušším dělením je do dvou skupin - na standardní a intenzivní.

Super štíhlý vřetenovitý tvar je nejvhodnější pro pěstování na hrůbcích. Jedná se o velmi intenzivní tvar, který je jakousi intenzifikovanou alternativou klasického štíhlého vřetene. Jeho základem je slabě rostoucí podnož, intenzivní spon a následné přizpůsobení agrotechniky. Ta zahrnuje nejen konstrukci zavlažovací a opěrné konstrukce, ale také specifický přístup k řezu.
Základem tvaru superštíhlého vřetene je terminální osa, na níž je v pravidelných intervalech uspořádán plodonosný obrost. Díky velmi těsnému sponu je obnova tohoto obrostu rychlejší než u vřetene, takže na terminální ose by nikdy neměly být více než dvouleté výhony. Po sklizni plodů se vyzrálé výhony ihned odstraní řezem na prevod, čípek nebo případně větevní kroužek. Podobným způsobem se buď udržuje bazální část koruny, nebo se od počátku buduje talířovitá základna, která se pak pečlivě udržuje po celou dobu výsadby. Je však třeba brát v úvahu specifika tvaru a talíř by měl být vždy udržován pouze ve vymezeném obvodu.

(Celý článek najdete na straně 26)

Včela samotářka vylézá z rozebíratelného hmyzího hotelu.

Opylovači na zahrádkách a v sadech

V době květu nastává v sadech velké hemžení různého hmyzu. Pro nás jsou nejdůležitější různí opylovači, kteří zajištují budoucí úrodu. Každý z opylovačů má jiné preference a jiné opylovací schopnosti. Každý zná symbol opylování včelu medonosnou (Apis melifera). Ale má několik nectností. Létá jen při teplotách nad 10 °C a vybírá si, které ovocné dřeviny opylí. Třeba takové hrušně jsou pro ni méně atraktivní.

Méně známé bývaly včely samotářky, kterých je u nás na 88 druhů, ale jsou stejně užitečné co do množství opylených květů. Nežijí v úlech a mají pro nás tu ctnost, že létají a opylují i za nižších teplot, než je 10 °C a i za podmračeného dne. Opylují kvalitněji než včela medonosná, neboť pyl sbírají na bříško a zadeček, a tak vždy přijdou do kontaktu s pohlavními orgány květu. Také častěji přelétávají ze stromu na strom a mezi řadami.
Nejběžnější je zednice rezavá (Osmia bicornis), která svá vajíčka klade do komůrek v různých dutinkách po jiném hmyzu, stéblech trávy, či spárách dřeva. Další je zednice rohatá (Osmia cornuta), která je ranější, ale méně častá. Jejich opylovací rádius je pár stovek metrů od hnízda.

(Celý článek najdete na straně 30)

Životnost kvalitního polykarbonátu dosahuje 25 let.

Konstrukce skleníku I

Tímto příspěvkem v rámci MoravoSeed Akademie zahajujeme celoroční seriál článků o pěstování ve skleníku. Příspěvky jsou určeny začínajícím pěstitelům zeleniny, ale budou zajímavé i pro ty zkušenější. Doufáme, že povzbudíme i ty, kteří dosud neměli odvahu pustit se do skleníkového pěstování.

Pokud se chceme bavit o sklenících, bylo by správné se hned na začátku zbavit několika mýtů, které jsou pevně zakořeněné v myslích mnoha pěstitelů zeleniny.
První mýtus:
"Na zeleninovou zahrádku chodím jednou týdně, takže skleník nezvládnu." Samozřejmě, že každodenní péče o skleník přináší nejlepší výsledky, ale i týdenní péče může být dostačující, protože i ty nejjednodušší systémy automatického zavlažování, větrání a vytápění se s tím dokonale vypořádají samy. Podrobněji se jim budeme věnovat v následujících článcích.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 36)