Echinacea 'Green Twister'

Novinky
a méně známé trvalky

Zimní měsíce jsou vhodnou do­bou, aby se zahrádkáři po­roz­hléd­li po rostlinách, kterými by mohli ozdobit své zahrady v nad­cházející vegetační sezoně. Dnes si několik takových představíme. V některých případech se bude jednat o novější odrůdy již zná­mých a často pěstovaných druhů a rovněž také o perspektivní bo­ta­nické druhy trvalek, které díky svým pěstitelským vlastnostem stojí za pozornost.

Ani u novinek nechybí několik třapatkovek (Echinacea). Zmíníme zde ale jen dvě, které vynikají vícebarevnými květenstvími, resp. tím, že barva jazykovitých kvítků je tvořena několika barevnými přechody. Jde např. o kultivar předního belgického pěstitele a šlechtitele trvalek Jana Spruyta 'JS Engeltje', kde přechází růžová barva v téměř čistě bílou. Dále pak třeba 'Green Twister' šlechtitelské firmy Jelitto, kde nachová barva postupně k okrajům jazykovitých kvítků přechází do odstínů zelené. Tato odrůda se navíc množí osivem, takže je i relativně dobře dostupná.

(Celý článek najdete na straně 6)

'Šlapanická víra'

Aby chryzantémy
Jana Dvořáka nebyly
navždy ztraceny

Šlechtitelské dílo Jana Dvořáka ze Šlapanic (1924-2006) za ži­vota tohoto zahradníka zazna­menalo obrovskou oblibu. Jan Dvořák se specializoval na šle­chtě­ní zahradních chryzantém a jeho hlavním cílem bylo tuto květinu zpopularizovat tak, aby bylo její pěstování snadné malopěstiteli a amatérskými za­hrád­káři.

Ve svém šlechtění se zaměřoval na to, aby co nejvíce omezil světlocitlivost jím vyšlechtěných odrůd - některé vykvétaly už v průběhu srpna. Dvořák uvádí, že do doby před jeho šlechtěním chryzantémy vykvétaly až velmi pozdě, v listopadu, často až kolem svátku svaté Kateřiny, a hrozilo tak časté poškození mrazem. Dalším kritériem pro jeho šlechtění byla adaptace odrůd na naše klimatické podmínky a stejně tak barevná i tvarová pestrost květů.

(Celý článek najdete na straně 10)

Dozrávající plod

Karisa velkoplodá - druh pro okrasu i užitek

Pokud byl někdo z vás na do­vo­lené např. ve Středozemí zasko­čen plody podobnými jakési renklódě, dozrávajícími na níz­kých, hustých keřích, které zároveň kvetly a příjemně voněly po jasmínu, pak se určitě setkal s představovaným druhem - ka­ri­sou velkoplodou. U nás done­dáv­na zcela neznámá rostlina se začíná pomalu uplatňovat nejen jako okrasný, ale i užitkový druh.

Většina z přibližně 30 druhů rodu Carissa je reprezentována keři, jen malá část druhů jsou nízké stromy. Všechny pocházejí z tropických a subtropických oblastí Afriky, Asie, ale i Austrálie. Mají většinou vstřícně postavené, tuhé, leskle zelené listy a na stoncích trny tvořené přeměnou postranních větévek. Pro všechny jsou typické květy s pěticípou korunou bílé nebo růžové barvy; plodem je bobule s mnoha semeny, která je u některých druhů jedlá, což je právě případ námi představované Carissa macrocarpa. Ta vytváří hustě olistěný, trnitý keř dorůstající v přírodě do výšky až 4 m. Na stoncích jsou typické vidličnatě větvené trny vznikající přeměnou postranních výhonů. Trny bývají přibližně 3 cm dlouhé, u některých odrůd jsou již silně redukované. Neopadavé, vejčité, sytě zelené a krátce řapíkaté listy dorůstají délky 3-7 cm a jsou 2-5 cm široké. Pět bílých korunních lístků srůstá v úzkou trubku, pěticípý kalich je zelený. Květ má příjemnou jasmínovou vůni. Plodem je bobule velikosti vlašského ořechu, která se v době plné zralosti vybarvuje do růžovočervena až nachova a ukrývá až 20 plochých, hnědých semen.

(Celý článek najdete na straně 16)

Pečovat o vysazené dřeviny se vyplatí.

Malá škola začínajícího ovocnáře I.

Z pohledu laika se může zdát, že pěstovat ovocný strom není nijak náročné, a že ovocná kultura na zahradě nedá příliš práce. Jak dalece jsme od pravdy? Seriál, který tímto dílem začíná, umožní proniknout do základů ovocnaření a pomůže s úspěšným pěstováním.

Zatoužili jste po ovoci, které si můžete od časného léta až do pozdního podzimu postupně utrhnout a ucítit tu autenticitu právě zralého plodu? Projít se zahradou, sledovat, jak stromy a keře rostou, jak se mění během roku a tu a tam něco "zobnout"? Ochutnat právě zralé hrušky, cítit jejich vůni; zakusit, jak vám po zakousnutí ze zralé broskve teče šťáva po bradě, či v zimě místo brambůrek chroupat křížaly z vámi vypěstovaných jablek? To vše a mnohem víc vám může dát ovoce a jeho pěstění.

Je tisíc důvodů, proč si dát ovocnou dřevinu na zahradu!

Míti na zahradě ovocný strom se zdá jako dobrý nápad. Vždyť na každé zahradě se místo pro ovocný strom nebo keř jistě najde.

(Celý článek najdete na straně 20)

Preobraženie

Stolní odrůdy révy
pro zahrádkáře

Na Zahradnické fakultě Men­de­lovy univerzity se pravidelně hodnotí velký počet stolních odrůd. Na základě těchto vý­sled­ků je potom možné některé odrůdy doporučit pro pěstování u zahrádkářů. Tři představené od­růdy jsou pěstitelsky ná­roč­nější, vyžadují dobré stanovištní podmínky a zvýšenou péči, pokud chceme dosáhnout dobrého výnosu a kvality hroznů.

Preobraženie

Odrůda pochází z křížení odrůd Talisman x Kišmiš lučistyj. Hrozen je velký až velmi velký, kuželovitý. Uspořádání bobulí v hroznu je středně husté až husté. Bobule je velká až velmi velká, oválně-eliptická, barva je oranžová až růžová. Dužnina je pevná, chrupkavá. Odrůda je vhodná pro pěstování ve vinařských podoblastech a v nejteplejších lokalitách v okrajových oblastech pěstování révy. Požadavky na stanoviště jsou střední až vyšší. Hrozny je možné sklízet probírkou od začátku září. Důležitým ukazatelem zralosti je však vybarvení bobulí. Hrozny je možné konzumovat již při mírně oranžových bobulích, ale nejchutnější jsou až intenzivně růžové bobule. Odolnost odrůdy k plísni révy je velmi dobrá, odolnost k padlí révy dobrá. Při silném infekčním tlaku může docházet k napadení listů. 'Preobraženie' nesnáší přetížení hrozny. Velmi vysoká násada hroznů může oslabovat růst letorostů. Hrozny potom nedostatečně a pomalu dozrávají. Velmi důležité je také odlistění zóny hroznů, které podporuje vybarvování bobulí. Výše zmíněná sklizeň probírkou může napomoci vyzrávání hroznů, které ještě zůstávají na keřích. Chuťová kvalita a konzistence bobule je velmi vysoká.

(Celý článek najdete na straně 28)

Čemeřice Helleborus niger

Rok s vytrvalými květinami - ÚNOR

Dnešním článkem začínáme seriál, který se bude věnovat vytrvalým zahradním květinám a tomu, co od nich lze na zahradě očekávat v průběhu celého roku nebo minimálně po většinu ve­ge­tačního období. Budeme se věnovat výběru těch nejlepších, nejlépe rostoucích a opravdu vytrvalých druhů, na které je na zahradě spolehnutí. Dále rovněž základním činnostem, které jsou spojeny s péčí o vytrvalé květiny, možnostem jejich množení, hlavním rizikům při pěstování (chorobám a škůdcům) apod.

Začněme únorem. Ten může být ze zahradnického pohledu obdobím poměrně komplikovaným a značně nevyzpytatelným. Pokud je zima mírnější, je už únor často předzvěstí jara a zahradu může zdobit i relativně velké množství kvetoucích rostlin. v tužších zimách může naopak ležet celý měsíc sníh a přetrvávat teploty pod bodem mrazu. Asi nejhorší variantou je pak to, kdy jsou zimní měsíce (prosinec, leden) relativně mírné a teplota kolísá třeba jen kolem nuly nebo bývá často i tepleji a během února pak udeří mrazy hluboko pod -10 °C či -15 °C. Mnohé rostliny už tak mohou být narašené a taková situace je může značně poškodit či dokonce zahubit. Často se tedy vyplatí zakrýt rostliny klidně až v tomto období. Mnohdy stačí jen stínovka nebo netkaná zahradnická textilie, aby došlo ke snížení prudkých teplotních výkyvů během dne a noci. U hajních rostlin (čemeřice, bramboříky apod.) se při holomrazech vyplatí přikrývka listím. Podobná situace se ale klidně může stát či opakovat i během března.

(Celý článek najdete na straně 6)

Rodgerzie zpeřená (Rodgersia pinnata) 'Crug Cardinal'

Solitérní trvalky
DO STÍNU

Pro solitérní výsadbu na svět­lých stanovištích máme k dis­po­zici relativně velké množství rozmanitých trvalek, mohutnější hlíznaté rostliny a také vysoké traviny. Sortiment do stínu je omezenější, ale i pro něj na­lez­neme zajímavé byliny s výraznou texturou většinou širokých plo­chých listů. Velké stínomilné byliny je možné kombinovat jako předsadby před dřevinami či ve skupinách jiných trvalek.

Při použití velkých stínomilných trvalek musíme zvážit, zda pro ně máme dostatek prostoru a počítat s tím, že by v dospělosti mohly utlačovat okolní trvalky. V prodeji totiž většinou získáme jen mladé rostliny, které do dospělé velikosti dorostou za 1-3 roky. Na stanovišti vydrží velice dlouho, přesazování je oslabuje. Většina stínomilných trvalek s širokými listy má velké nároky na živiny i vodu.

Rodgerzie (Rodgersia) jsou mohutné trvalky s tlustými oddenky, ze kterých vyrůstají dlanité nebo zpeřené listy a latnatá květenství. Květy jsou většinou krémové, u některých odrůd růžové či purpurové. v přírodě rostou ve východoasijských lesích a skalnatých údolích většinou poblíž potoka. Hodí se do větších zahrad a parků jako výrazné dominanty.

(Celý článek najdete na straně 14)

Renklódy, slívy i myrobalány (na snímku) vysazujeme na teplejší chráněná stanoviště.

Malá škola začínajícího ovocnáře II.

V prvním dílu tohoto seriálu jsme se zmínili, proč je dobré mít na zahradě ovocnou dřevinu, seznámili jsme se se základy stanovištních podmínek vhodných pro ovocné stromy a okrajově jsme "nakousli" problematiku podnoží. v tomto pokračování probereme jednotlivé pěstitelské nároky nejčastěji pěstovaných ovocných stromů a použití podnoží v ovocnářství.

Nároky ovocných dřevin se liší Každý ovocný druh má své pěstitelské nároky a ty je třeba pro úspěšné pěstování respektovat. Podle podmínek, které máme na zahradě, vybíráme vhodnou ovocnou dřevinu a ne naopak. Pro jejich úspěšné pěstování bychom na tyto nároky neměli zapomínat a je důležité k nim přihlédnout. Velký vliv na prosperitu dřeviny na stanovišti má i vlastní vysledovaná mikrolokalita (např. vlhčí místo, kam stéká voda nebo závětrné místo před domem jenž je chráněné před průvanem). Jaké ekologické nároky mají nejčastěji pěstované ovocné druhy si sdělíme níže. Drobné ovoce a netradiční ovocné druhy budou popsány v jiném dílu seriálu.

(Celý článek najdete na straně 22)

'Adélka'

Srdcovky a polochrupky na slabě rostoucích podnožích I.

Třešně jsou nejraněji zrajícím ovocným druhem tzv. velkého ovoce. Jsou velmi oblíbené, chut­né, osvěžující a spolu s jahodami symbolizují nadcházející léto. Vzhledem k poměrně značným nárokům třešní na ruční práci při pěstování, zejména při sklizni zralého ovoce, je jejich prodejní cena na trhu poměrně vysoká. Téměř každý, kdo má zahrádku, si tak přeje vypěstovat alespoň košík třešní třeba jen na jídlo.

Ideální pro zahrádkáře jsou raněji zrající odrůdy srdcovek a polochrupek, protože svou raností unikají poškození vrtulí třešňovou, která způsobuje červivost plodů. Proto není nutné ošetřovat je chemickými prostředky proti tomuto škůdci a zároveň se vyhneme nepříjemnému přebírání červivých plodů. Na takto vypěstovaných třešních ušetříme za chemický postřik, a ještě budeme mít dobrý pocit, že máme ovoce více "bio". Na našem trhu je dostatek velmi kvalitních moderních odrůd, které splní očekávání náročných pěstitelů, zejména pokud se týká velikosti plodů, pevnosti dužniny a chuti. Moderní odrůdy zejména polochrupek se kvalitou blíží středně raným a pozdním odrůdám chrupek, které lze považovat za nejkvalitnější.

(Celý článek najdete na straně 30)

ARTISAN GOLDEN BUMBLE BEE

Zeleninové novinky 2022

Začínáte se již ohlížet po se­mín­kách na příští sezonu? Máme pro vás inspiraci na několik zajímavých novinek. Rozhodně stojí za vyzkoušení.

ARTISAN GOLDEN BUMBLE BEE je vzhledově atraktivní třeš­ňové rajče s vynikající slad­ko­kyselou chutí. Plody dorůstají 15-18 g, jsou pevné a nepraskají. Slupka i dužnina jsou oranžové s výrazným červeným žíháním.

Paprika QUDRATO D'ASTI má silnostěnné kvadratické plody s chutnou a aromatickou dužninou. Tato poloraná italská specialita se vyznačuje vysokým výnosem a výbornou adaptabilitou k našim pěstitelským podmínkám. Je výborná začerstva, na plnění, dušení i pečení. Je dostupná ve dvou barevných formách - QUDRATO D'ASTI ROSSO má plody červené, plody QUDRATO D'ASTI GIALLO jsou v botanické zralosti sytě žluté.
A další odrůdy ...

(Celý článek najdete na straně 42)

Šafrán (Crocus tommasinianus)

Rok s vytrvalými květinami - BŘEZEN

Březen už obvykle přináší do okrasné zahrady trochu více op­ti­mismu. Pokud počasí alespoň trochu dovolí, patří tento měsíc především drobným jarním cibu­lo­vi­nám a hlíznatým rostlinám. Jsou to zejména takové druhy, které dokážou fungovat jako stálá součást okrasných výsadeb a u kterých není nutno pravidelně vyndávat cibule ani hlízy. Často se dokonce dokážou rozšiřovat pomocí dceřiných cibulek nebo i výsevem semen.

V nabídkách jsou takové druhy označovány jako vhodné ke zplanění, tedy "volnému" šíření po okolí původní výsadby. Mezi nejznámější patří určitě šafrány (Crocus). Dlouhodobě životné jsou zejména drobnokvěté druhy a odrůdy, někdy prezentované i jako tzv. botanické šafrány. Zde lze doporučit především kultivary odvozené od druhů C. chrysanthus (které jsou asi nejčastější), C. angustifolius, C. tommasinianus (ten se obvykle velmi ochotně a rychle rozrůstá do okolí), C. sieberi apod.

(Celý článek najdete na straně 6)

Marcela toužila po předzahrádce, do které se každý bude mít chuť přes plot podívat.

Trvalkové záhony

Trvalky vysazujeme v zahradě především pro krásu květů. Dů­vo­dů k jejich výsadbě je ale víc.

Po kvetoucí zahradě touží snad všichni majitelé zahrad, většina z nich má na mysli právě květy trvalek. Zahradní projektanti tedy s trvalkami ve svých projektech obvykle pracují. Jak a proč po­uží­váme trvalkové záhony my, vám dnes zkusíme ukázat na několika "našich" zahradách.

Trvalkové záhony navrhujeme nejčastěji na pohledově významná místa a k místům častého pobytu venku. Prostě tam, kde si jich všichni co nejvíce užijí. Uveďme pár příkladů.

(Celý článek najdete na straně 10)

Ideální prostředí pro pěstování skalniček.

Na Krásné stráni
se Zdeňkem Zvolánkem

Loni v červnu jsem navštívil vyhlášenou skalku známého a res­pek­tovaného skalničkáře Zdeň­ka Zvolánka. Měli jsme smůlu na počasí. V dešti se po skalce špatně chodí, proto jsme si nejprve povídali u čaje. Zdeněk Zvolánek, jak sám říká, desítky let aranžuje drobné, půvabné rostliny do kamenných rámů. O těchto rostlinách rád píše. Také již 15 let rediguje čtvrtletník Skalničky. Desítky let skalničky fotografuje, maluje a množí. Je autorem publikace České skalky věnované především vrstevnatým skalkám. Je to ucelený návod, jak si postavit moderním způsobem skalku. Kuriózní je, že kniha vyšla nejdříve v zahraničí v anglickém jazyce a až poté byla přeložena do češtiny.

Kdy jste začal skalničkařit? "Skalničky se mi začaly líbit už někdy na konci šedesátých let. Dělal jsem tehdy chyby, neměl jsem to nastudované. Velkou inspirací pro mě byla kniha Skalničky Pilát-Deyl.
Sice tam byly jen černobílé fotky, ale mně se líbila ta miniaturizace a naprostá odlišnost tvarová. Tady jsem si mohl ledacos vyzkoušet. Problém byl, že jsme neměli vodu a k obecní studni bylo asi 200 metrů. To mě přivedlo k rostlinám, které tyto extrémní podmínky vydrží. Velká vedra a nedostatek vláhy. Před čtyřmi lety jsem přišel o své oblíbené hořce Gentiana angustifolia. Zbyl mi jeden. Mám tu vlastně takovou stanici, kde se odolnost rostlin prověří. Nerostou mi tu lýkovce vonné (Daphne cneorum). Mám tu jen jeden. Přitom v Krasu (Českém krasu, pozn. redakce) tady za kopcem je lokalita, kde Daphne cneorum ještě roste. Na severní expozici a v těžší půdě. Druhá lokalita je někde na Kokořínsku."

(Celý článek najdete na straně 14)

'Karešova'

Srdcovky a polochrupky na slabě rostoucích podnožích II.

V tomto čísle navážeme na předchozí článek, ve kterém jsme si představili první čtyři odrůdy srdcovek a polochrupek (Adélka, Burlat, Helga, Jacinta) a se­zná­mili se s vlastnostmi a použitím jednotlivých podnoží.

Karešova

Původní česká raná tmavá srd­covka, zraje ve 2. třešňovém týdnu. Strom má vzrůstnost bujnou, tvoří polovzpřímený ha­bitus. Plod je středně velký, srdčitý, s dlouhou až velmi dlouhou a tenkou až středně tlustou stopkou. Slupka plodu má barvu hnědočervenou. Dužnina je tmavě červená, měkká až středně tuhá, středně až velmi šťavnatá, sladce navinulá až navinule sladká, s vyrovnaným poměrem cukrů a kyselin, dobrá až velmi dobrá. Šťáva je purpurová. Pecka je středně velká až velká. Plodnost je středně brzká, velká. Přestože je poměrně starou odrůdou, stále je vyhledávaná a kvalitní. Nevýhodou je nižší odolnost plodů proti pukání. Plody využíváme především jako stolní ovoce, ale lze je použít i pro zpracování.

(Celý článek najdete na straně 22)

KALIMERO F1

Salátové okurky
MORAVOSEED CZ a.s.

Skladba plodin, které můžeme pěstovat ve sklenících nebo fó­li­ovnících, je skutečně široká a pestrá. S rozšířením dostupných a kvalitních zahradních skleníků nejčastěji s polykarbonátovou vý­plní tak stále přibývá zahrádkářů, kteří si mohou na jaře uspíšit a současně na podzim prodloužit sklizeň zeleniny.

Mezi základní plodiny do skle­níku neodmyslitelně patří skle­ní­kové okurky. Jejich pěstování je nenáročné a ochrana je proti nejběžnějším chorobám a škůd­cům řešitelná také šetrnou biologickou formou. Brzy se tak můžeme těšit ze sklizně vlastních, chutných, a hlavně čerstvých okurek, jejichž sortiment se postupně rozšířil o nové zajímavé typy, které vám představíme v následujícím přehledu odrůd.

KALIMERO F1

je nová raná hybridní odrůda skleníkové miniokurky. Plody jsou tmavě zelené barvy s hladkým povrchem a jemnou chutí. Sklízíme ji při délce plodu 10-14 cm. Odrůda má současně multifruitní efekt s nasazováním 3-5 plodů za jedním nodem.

(Celý článek najdete na straně 44)

Odrůdy plamenek Phlox subulata patří mezi velmi dobře rostoucí a efektní časně jarní trvalky.

Rok s vytrvalými květinami - DUBEN

Dubnové okrasné zahradě stále dominují zejména cibuloviny a svůj prostor dostávají také časně jarní stínomilné trvalky, často ozna­čované i jako hajničky. Du­ben je rovněž ideálním měsícem pro jarní dělení trvalek.

Pokryvné trvalky Co se týká vytrvalých okrasných rostlin, které jsou v tuto dobu v květu a zároveň patří mezi jedny z nejspolehlivějších a dlou­ho­věkých druhů, a které rovněž velmi dobře pokrývají půdu, můžeme určitě zmínit mochničky (Waldsteinia), a to především mochničku kuklíkovitou (W. geoides) a mochničku trojčetnou (W. ternata). Oba tyto druhy jsou schopny vytvořit souvislé porosty, které jsou díky polostálezeleným listům, resp. tomu, že mladé listy zůstávají zelené i během zimy, zajímavé po celý rok. Nicméně jejich hlavní okrasný efekt přichází právě během dubna, kdy rostliny bohatě nakvetou množstvím jasně žlutých kvítků, které svým tvarem připomínají květy jahodníku. Jejich pěstování je navíc velmi snadné, i díky tomu, že jde o rostliny přizpůsobivé a zcela nenáročné. Nejvíce jim vyhovuje stanoviště s rozptýleným světlem, ale dobře zvládnou i celodenní zastínění.

(Celý článek najdete na straně 6)

Působivá i funkční může být i jednodruhová výsadba bylinek. z levandule můžeme vysadit nízký živý plůtek nebo mohou doprovodit třeba schodiště.

Pro krásu i užitek

Bylinky, kdo by je nechtěl? Pojďme se dnes podívat na pár možností, jak je můžeme v za­hradě použít.

Bylinka, už sama zdrobnělina slova bylina v sobě naznačuje náklonnost. S tou se také set­ká­váme na začátku každého našeho zahradního projektu. Ještě se snad nestalo, že by majitelé zahrady řekli, že v zahradě ne­chtějí bylinky. Kytky, které jsou v zahradě i k užitku, říkejme jim tedy pro zjed­nodušení bylinky, používáme rádi a málokdy v našich zahradách scházejí. Jde o polokeře, trvalky, dvouletky nebo letničky, které pěstujeme pro jejich regenerační nebo léčivé účinky, k vaření, k snědku, do nápojů, pro jejich vůni nám lahodící nebo odpuzující hmyz nebo prostě pro jejich krásu. Možností, jak je do zahrady zakomponovat, je celá řada, zveme vás na několik příkladů z naší praxe.

(Celý článek najdete na straně 10)

Pohled do zahrady z balkonu zámku. Socha koně je novodobým prvkem. Pochází z roku 1935 a instalována byla do zahrady v roce 1951. Bylo nutno ji posunout, neboť stála v průhledové ose.

Zámecká zahrada a park
Slatiňany

Zámek, zámecká zahrada i park vítá návštěvníky po rozsáhlé rekonstrukci. Slatiňany jsem navštívil v loňském červnu. Areálem mne provázeli kastelán Ing. Jaroslav Bušta a vedoucí správy zahrad Ing. Tomáš Mihule.

"Když jsem tu byl poprvé někdy v roce 2007 jako turista, procházel jsem zahradou, aniž bych věděl, že je to zahrada. Všude kolem byla přes metr vysoká tráva a úzké vyšlapané cestičky," vzpomíná s úsměvem slatiňanský kastelán Ing. Jaroslav Bušta. Nastoupil koncem roku 2010.
"Projekt rekonstrukce, který byl hotov již v roce 2010, neprošel. Je to asi dobře, protože byl finančně náročný a řešil pouze zeleň. Nepočítal se stavbami, cestami a infrastrukturou. Vlastními silami jsme řešili nejzásadnější problémy, nakoupili jsme sazenice, vysadili asi 50 stromů. Pak byla možnost získat evropské dotace, tak jsme připravili plán obnovy areálu, nejenom zámku, ale i zahrady. Ta ve výsledku spolkla dvě třetiny finančních prostředků. Dohromady to bylo asi 150 milionů. U zámku se dostavovaly prvky, které byly po válce zbourány, věžičky, balkony, ozdoby, obnovovány byly fasády a části interiérů. Rekonstrukce byla dokončena v roce 2020 na jaře," vysvětluje kastelán.

(Celý článek najdete na straně 16)

slíva 'Ialomita'

Nezapomínejte na slívy, renklódy a mirabelky I.

Mnozí zahrádkáři, když uvažují o výsadbě nové domácí slivoně (Prunus domestica), automaticky soustředí svůj zájem na "modrou švestku". Těch je samozřejmě k dispozici celá řada odrůd, ať už ze skupiny pravých švestek nebo pak pološvestek. Poněkud stra­nou zájmu však zůstávají další tři pomologické skupiny, které spolu s nimi tvoří jednu rodinu, tedy slívy, renklódy a mirabelky.

Slívy (subsp. insititia var. juliana)

Vzrůst stromů je nízký až kompaktní, větévky jsou s kolci, květy menší, bílé a plody kulovité, někdy podlouhlé. Dužnina je měkké konzistence, většinou nakyslá a lpící na pecce.

Renklódy (subsp. oeconomica)

Plody renklód (lidově rynglí) mohou být buď kulovité, pak se jedná o var. claudiana nebo vejčité, var. ovoidea. Stromy jsou většího vzrůstu s větévkami bez kolců, s velkými zaoblenými listy, většími bílými květy. Dužnina plodu většinou na pecce neulpívá, je sladká, mírně až více aromatická, většinou tuhé konzistence.

(Celý článek najdete na straně 30)

Rostlina měsíce: MANDEVILA

Mandevila rozhodně patří mezi na péči nejméně náročné stře­domořské rostliny pěstované v kontejnerech. Rozkvétá už v květnu a svůj kvetoucí šat odkládá až na podzim. Co se týče barevného spektra, máte na výběr mezi bílou, žlutou, růžovou nebo červenou. Bílé květy druhu mandevila laxa dokonce překvapí příjemnou vůní. V každém případě byste mandevile měli poskytnout dostatečnou oporu, po které se bude moci pnout, jak je na to zvyklá ze svého domova v džungli Jižní Ameriky.

Aby se mandevila proměnila na působivou květinu, potřebuje dostatek světla. Této exotické rostlině se bude dařit i v částečném stínu, ale pouze pokud tam bude dostatečně teplo - teploty kolem 20 °C jsou optimální.

(Celý článek najdete na straně 37)

Orlíček 'Double Rubbies' je efektní, plnokvětou odrůdou.

Rok s vytrvalými květinami - KVĚTEN

Květen je mezi zahráídkáři i zahradníky asi nejoblíbenějším měsícem. Jaro už je obvykle v plném proudu a zahrady nabízejí pestrou paletu zářivývh barev. I v květnu ještě dokvétají jarní cibuloviny.

Největší "výdrž" mají pře­de­vším pozdní odrůdy tulipánů. Příkladem druhu (a odrůdy), která kvete většinou až v květnu a patří mezi velmi vitální a dlouhověké, je Tulipa batalinii 'Bright Gem'. Jde o nižší, tzv. botanický tulipán, který se velmi dobře kombinuje s nižšími trvalkami a který je schopen nakvétat řadu let bez nutnosti vyndávat po odkvětu cibule z půdy. Jinak ovšem cibuloviny během května už obvykle postupně žloutnou a zatahují. V každém případě je dobré nechat jejich listy před jejich odstraněním (sestřihnutím) přirozeně zežloutnou a ne je likvidovat hned po odkvětu. Jen tak umožníme cibulím získat dostatek živin a dostatečně narůst, aby se kvetení mohlo v příštím roce opakovat. Při příliš časném odstranění ještě zelených listů cibule postupně slábnou a ochota ke kvetení klesá. To je často problém při použití cibulovin v trávníku, málokdo vydrží s první sečí tak dlouho, aby listy cibulovin přirozeně zatáhly, a pokosí trávník příliš brzy. Zejména pozdější druhy (narcisy, popř. tulipány) tam pak obvykle více let kvést nedokážou. Větší šanci mají drobnější a ranější druhy jako třeba šafrány nebo modřence.

(Celý článek najdete na straně 6)

V Dřevčicích u Dubé se mohou vaše děti osvěžit v Bylinkové zahradě Levandule.

Víkend otevřených zahrad

Chcete vidět, jak zahraničí na svých zahradách zahradníci? Tak to budete mít za pár týdnů příležitost! Víkend otevřených zahrad se pomalu stává tradicí, letos 11. a 12. června proběhne již dvanáctý ročník.

Rok od roku se k Víkendu otevřených zahrad připojuje více nadšenců. Během této akce se můžeme podívat do mnohých zámeckých parků, školních, veřejných i poloveřejných zahrad a především pak, a to zajímá většinu návštěvníků asi nejvíce, i do zahrad soukromých. Máme tedy možnost vstoupit tam, kam můžeme jindy koukat jen přes plot. A jako každý rok, se mezi hostiteli objeví i zahradníci, zahradní projektanti, floristé, pěstitelé trvalek, zahradní publicisté a fotografové. Na pár takových zahrad vás dnes pozveme, patří zahradnickým kolegům a přátelům, u kterých se vám bude líbit, navíc se u nich můžete dovědět i něco nového. Otevřeno bude mít i spousta dalších půvabných zahrad, ale jejich představení by zaplnilo celý časopis.

(Celý článek najdete na straně 10)

Vyvýšené záhony kypí zdravou zeleninou.

Komunitní zahrádkaření v Rudolfově

Mít zahrádku a vypěstovat si vlastní ovoce a zeleninu je často nesplněným přáním mnoha obyvatel. V obtížné situaci jsou především Ti, kteří bydlí ve městech. Z toho důvodu vznikají komunitní zahrady, které nabízejí alespoň malý záhon a krom toho setkávání s lidmi, jež mají podobnou zálibu. Navštívili jsme proto první komunitní zahradu v jižních Čechách. Má rozlohu 3500 m2 a funguje na principu přírodních a dešťových zahrad, tedy přírodě blízkém zahradničení.

Duší celého místa je Irena Kovářová, která před mnoha lety získala první plaketu pro soukromou Ukázkovou přírodní zahradu v této oblasti. Zahrada Anastázie byla a stále je prostorem pro nejrůznější programy, pořádané v centru Měsíčnice. Ale zpět ke komunitní zahradě - místu vzniklému díky nadšení skupiny podobně zaměřených lidí a zázemí, které poskytla Irena Kovářová. Spolu s ní nás provázela i Alena Kučerová, která má na starost komunikaci s veřejností.

(Celý článek najdete na straně 14)

renkloda 'Ontario'

Nezapomínejte na slívy, renklódy a mirabelky II.

V minulém čísle jsme se seznámili s vhodnými slívami. O osvědčených odrůdách renklód a mirabelek se dozvíme v tomto článku.

Ontario

Středně raná samosprašná ren­klóda, zraje cca 20 dnů před odrůdou Domácí velkoplodá. Původ má v USA. Strom má vzrůstnost středně bujnou až bujnou, habitus tvoří polo­vzpřímený. Plod je velký, z boč­ního pohledu tvarem kruhovitý. Slupka má základní barvu po odstranění ojínění žlutavě zelenou. Dužnina je rovněž žlutavě zelená, středně tuhá, vláknitá, středně šťavnatá, v chuti nasládlá až sladká, lehce kořenitá, velmi dobrá až výborná. Dužnina někdy může na pecce částečně ulpívat. Plodnost je brzká, velká až velmi velká a pravidelná. Na podmínky stanoviště i pěstitelské oblasti nemá speciální požadavky. Plody jsou vhodné pro stolní použití i konzervárenské zpracování.

(Celý článek najdete na straně 24)

Listový salát před sklizní

Spon u zeleniny - na hustotě porostu záleží 2.

Hustota porostů se i při vý­sadbě řídí vzrůstností, resp. habitem rostlin konkrétní odrůdy. Při výsadbě jsme často limitovaní velikostí záhonů aj. faktory a někdy musíme volit určitý kom­promis, abychom záhon využili v maximální možné míře, přitom by ale porosty neměly být příliš husté.

Vždy je však účelné zohlednit spon doporučený šlechtitelskou firmou, která vzdálenost mezi rostlinami doporučuje obvykle na základě mnohaletých pozorování rostlin v reálných podmínkách. Při výsadbě obvykle používáme sadbu s kořenovým balem (minisadbu, sadbu balíčkovou, hrnkovou apod.), anebo vysazujeme prostokořenné sazenice do požadovaného sponu. Spon můžeme volit čtvercový, obdélníkový, trojúhelníkový, případně můžeme rostliny sázet do dvojřádků. U trojúhelníkového sponu rostliny lépe využijí půdní i nadzemní prostředí, problematičtější je však meziřádková kultivace pomocí plečky. Před výsadbou předpěstovaných sazenic na venkovní stanoviště nezapomeňme na otužení sadby, během kterého se rostliny adaptují na obvykle nižší teploty, nižší úroveň vláhy a vyšší intenzitu slunečního svitu v porovnání s podmínkami ve skleníku či fóliovníku. S otužováním sadby zeleniny začínáme pomalu, zpočátku větráním krytých pěstebních prostor v odpoledních hodinách, později můžeme větrat třeba i během noci, pokud nehrozí riziko výskytu mrazů, anebo jiných nepříznivých meteorologických podmínek (např. poryvy větru apod.). Vzhledem k citlivosti na jarovizační teploty a následnému předčasnému vybíhání do květu se u pekingského zelí při jarním pěstování otužování sadby raději vyhněme.

(Celý článek najdete na straně 44)

Geranium 'Rozanne'

Rok s­vytrvalými květinami - ČERVEN

Na přelomu jara a léta bývá okras­ná zahrada stále plná květů nejrůznějších barev a tvarů. U mno­hých druhů rostlin záleží, zda vykvetou ještě na konci května, nebo až během června. Jde především o průběh počasí a jaké jsou teploty. Do určité míry se tak stává, že na konci května a zhruba v první polovině června se kvetení řady rostlin hodně překrývá a ostrou linku mezi přechodem těchto měsíců vůbec nelze položit.

V červnu rovněž přichází ke slovu další mimořádně početný a zahradnicky důležitý rod rostlin. A tím je kakost (Geranium). V desítkách nabízených druhů a stovkách odrůd není úplně snadné se vyznat. Dají se zde najít rostliny na plné slunce a do sucha, půdopokryvné druhy, mohutnější, trsnatě rostoucí druhy a odrůdy, na vlhko choulostivé skalničky apod. K naprosto nenáročným a dobře rostoucím druhům téměř na všech zahradních stanovištích patří zejména kakost oddenkatý (G. macrorrhizum), kakost kantabrijský (G. × cantabrigiense) a kakost dalmátský (G. dalmaticum), všechny dobře pokrývají půdu a jsou neobyčejně přizpůsobivé. Z dalších velmi významných druhů nelze opomenout Geranium ×magnificum s velkými, jasně fialovými květy, kakost himálajský (G. himalayense), kakost krvavý (G. sanguineum) a jednu z nejlepších trvalek posledních let, kultivar 'Rozanne', který je výjimečný svou dobou kvetení - od června až téměř do zámrazu. Dává ale přednost nevysychavým půdám. Naprostá většina ostatních kakostů kvete právě v červnu a kvetení až na výjimky neopakují.

(Celý článek najdete na straně 6)

'Detective Erika'

Nové lekníny

Je zcela zřejmé, že i v za­hrad­nickém oboru se čas nezastaví a je stále na co se těšit a co obdivovat. To platí i pro mokřadní a vodní rostliny. Ovšem z této obšírné druhové rozmanitosti vás zcela jistě okouzlí právě lekníny.

Lekníny jsou v botanické říši rostlinou s nejdelší periodou kvetení v jedné sezoně. Květy nám dělají radost od dubna až přibližně do konce října dle lokality a vývoje počasí. Aby tomu tak bylo, je nutné učinit a dodržet několik důležitých zásad, které jsou však velice jednoduché. Zcela klíčové je vybrat pro ně takové místo, které je po celý den plně osluněné. Na jakékoliv přistínění reagují rostliny pomalejším vývojem, menšími květy atd. Z toho zákonitě vyplývá i teplota vody. Čím rychleji se vodní sloupec prohřeje, o to dříve začnou růst a nasazovat na květy. Chladná nebo proudící voda je nevhodná s mnoha negativními důsledky.

(Celý článek najdete na straně 12)

Vyvýšené záhony kypí zdravou zeleninou.

Okaté růže

Okaté růže jsou relativně nové odrůdy. Až budete tento měsíc procházet katalogy růží, možná se budete chtít na tyto jedinečné rostliny podívat zblízka. Jejich jedinečnost vychází z tmavého středu, "oka" květu, což jim dává úplně jiný vzhled, než mají ostatní zahradní růže.

Jejich rodokmen pochází z růže perské (Rosa persica), což je v mnohých znacích výjimečná růže. Popsal ji François André Michaux v roce 1789. Později byla zařazena do samostatného rodu Hulthemia. Chybějí jí totiž palisty a má nedělené listy, na rozdíl od ostatních růží. V přírodě se vyskytuje od Íránu po Altaj. Růže perská je dokonale přizpůsobená polopouštním podmínkám. Je to nízká rostlina s podzemními výběžky, která má redukované, nedělené, tuhé a sivě zbarvené listy. Co je však výjimečné, je zbarvení jejích květů. Korunní lístky jsou žluté, na bázi mají tmavě červenou skvrnu. Většina planých i kulturních růží má naopak střed květu světlejší než jeho okraj.

(Celý článek najdete na straně 18)

SMĚS BARE V (AIDAGOL D, BONA, PURPLE QUEE N)

Fazolky na lusky

V lidské výživě má konzumace luštěnin dávnou tradici sahající až do starověku. Bohužel v Evropě dochází v poslední době k po­klesu jejich pěstování a omezuje se i jejich konzumace. Jako hlav­ní důvody jsou podle prů­zku­mů udávány ne příliš lákavé sen­zorické vlastnosti pokrmů z luš­těnin, trávicí problémy po jejich požití a časová náročnost přípravy těchto pokrmů.

Významnou luštěninou je fazol. Původem je z Nového světa, ale za pár století v Evropě zdomácněl natolik, že jeho cizokrajný původ při pěstování ani při konzumaci nevnímáme. S fazolemi se setkáváme nejen v polévkách a hlavních jídlech, ale tvoří také součást stovek druhů různých salátů, masových a rybích konzerv či obloh pokrmů.

(Celý článek najdete na straně 24)

Listový salát před sklizní

Kněžice mramorovaná
Invazní škůdci našich zahrad III.

Kněžici mramorovanou (Ha­ly­omor­pha halys) lze zařadit mezi blížící se hrozbu pro pěstitele ovoce a zeleniny, což mohou pocítit i zahrádkáři na malých zahrádkách. Tento polyfágní škůd­ce dovede napáchat značné škody svým sáním. Domovinou této invazní ploštice je jiho­východní Asie, odkud se rozšířila do USA a Evropy. Na našem území byl první výskyt potvrzen v roce 2018, kdy byl dospělec kněžice mramorované zachycen v Lukové u Přerova do světelného lapače Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ). Od té doby jsou hlášeny výskyty i na jiných lokalitách.

Na těle dospělců převládají hnědočervené až hnědožluté odstíny zbarvení (1). Velikost těla dosahuje délky 12-17 mm a šíře 7-10 mm. Okraje zadečku jsou střídavě žlutě a černě páskované. Nohy jsou hnědožluté s černým tečkováním, tykadla jsou hnědočerná a v místě dotyku posledního a předposledního tykadlového článku je viditelné světlé rozhraní. Vajíčka jsou světlá, soudečkovitá, 1,3 mm široká a 1,6 mm dlouhá a jsou kladena ve skupinkách po 25-30 kusech. Velikost nymf se pohybuje od 2,4 mm v prvním instaru do 12 mm v posledním pátém instaru.

(Celý článek najdete na straně 44)

Červencová zahrada s levandulí a dobromyslí

Rok s vytrvalými květinami - ČERVENEC

Červenec je obdobím nástupu vrcholného léta a s ním sa­mo­zřejmě také typických vytrvalých květin.

Jedním z nejvýraznějších druhů počátku července, resp. spíše přelomu června a července je levandule (Lavandula). Už byla sice zmíněna v minulém dílu, ale pro její významnost určitě ne­uškodí se jí věnovat o něco více. U nás se pěstují především odrůdy levandule lékařské (L. angustifolia) a levandule prostřední (L. × inter­media). V obou případech jde o silně aromatické rostliny, které nakvétají v řadě odstínů modrofialové barvy, v některých případech také světle růžově a také bíle. Z mnoha kultivarů levandule lékařské lze zmínit již klasický 'Hidcote Blue', který vyniká sytě fialovými kalichy, které hezky drží barvu i po usušení. U řady odrůdy je barva kalichů světlá, často spíše zelená a po odkvětu se tak fialová barva ztrácí. U levandule prostřední se často pěstuje např. 'Grosso', který vyniká velmi vysokým obsahem levandulové silice. Tato levandule je typická větvenými květními stonky (na rozdíl od l. lékařské) a dlouhými jakoby "zašpičatělými" květenstvími světle fialové barvy. Po odkvětu, obvykle v druhé polovině července, je vhodné levandule mírně sestřihnout. Hlubší sestřih se pak provádí na jaře v době jejich rašení (zhruba první polovina dubna).

(Celý článek najdete na straně 6)

Mochna Potentilla nitida

Skalka v Radotíně

Tentokráte jsem navštívil pana Stanislava Čepičku, který na své zahradě v Radotíně buduje již téměř čtyřicet let unikátní skalku.

Jak jste se dostal ke skal­nič­ka­ření, ptám se nadšeného skalničkáře. "Tak to vám povím úplně přesně. Dvacet dva let jsem hrál závodně fotbal. Od svých dvanácti do čtyřiatřiceti let. A jezdili jsme samozřejmě také do Tater. Nízké Tatry, Malá Fatra i tady do Krkonoš. Tehdy se kamarád vypravoval na Kavkaz. Když jsem se ho ptal, jak tam jede a s jakou cestovkou, říkal, že s klubem skalničkářů. Zajímalo mě, co to je za klub a co tam dělají. Říkal, že fotí, sbírají semena, mají doma skalky. A abych se přišel podívat. Byl z Černošic. Tak jsem vzal o víkendu kolo a jel jsem tam. Jen jsem to viděl, už mne to chytlo. To bylo v květnu 1981. Ze začátku se tu občas zastavil, tak jsme udělali jezírko, pár kamenů. Myslel jsem, že už to nebude pokračovat, ale dostal mne do klubu a na přednášky, na výstavy. Ten mi dal nějakou kytku, tam jsem si něco koupil. Skalka začala být malá. Tak jsem kus přidělal, a za chvíli zase kousek. Pořád jsem přistavoval, radil se se zkušenými skalničkáři, koupil jsem si všechny možné knížky. Říkali mi, že by tu šly kytky z Turecka a Střední Asie," vypráví o svých začátcích pan Stanislav.

(Celý článek najdete na straně 12)

Oranžové plody rakytníku

Jedlé keře

Keře s jedlými plody se pěstují v našich zahradách odjakživa, poslední desetiletí se k nim přidalo pár dalších.

Keře s jedlými plody, říkejme jim pro zjednodušení jedlé keře, můžeme rozdělit na ty již tradičně v zahradách pěstované, jako jsou rybízy, angrešty, ma­liníky, ostružiníky a kanadské borůvky a na ty, které do našich zahrad hojněji přibyly poslední dobou, jako jsou třeba muchovníky, aronie, dříny nebo rakytníky. O těch druhých se povětšinou mluví jako o netradičních jedlých keřích. Obě skupiny těchto keřů se pravidelně objevují i v našich zahradních projektech, a tak vám zkusíme dát pár tipů, jak je použít. Tradiční jedlé keře často používáme jako lemy, jakési jedlé živé plůtky, zeleninových zahrádek, pro tento účel se hodí rybízy, angrešty i borůvky. Když mají majitelé pro drobné ovoce slabost, vymýšlíme v zahradě třeba celá jedlá zákoutí. I v naší zahradě takové máme, natrhat si v něm před snídaní misku rybízu, angreštu a malin do kaše nebo jogurtu je milá část letního rána, kterou vám můžeme jen doporučit.

(Celý článek najdete na straně 16)

Barevná kombinace

Kapusta je nejen zelenina,
ale i součást okrasné zahrady

Kapusta nemusí být jenom k jídlu. Zatímco v létě se může skrývat v sousedství jiných rostlin a jejich nenápadné zelené listové růžice na záhonu lehce přehlédneme, v polovině září se okrasné kapusty promění v nepřehlédnutelnou barevnou podívanou.

Jejich dekorativnost si v ničem nezadá s půvabem kvetoucích květin. Okrasné kapusty se nejlépe hodí do podzimních výsadeb na záhony, ale můžeme je pěstovat i v truhlících či nádobách. Velkou výhodou je vysoká dekorativnost, její dlouhá trvanlivost a mrazuvzdornost. Okrasné odrůdy jsou nejčastěji v odstínech bílé, žlutavé, růžové, ale i karmínové. Mohou být nejrůznějších tvarů, zvlněné a zkadeřené. Vydrží krásné až do pozdního podzimu, nezřídka až do Vánoc, případně až do prvních větších mrazů, které ji mohou poškodit. Ale nejen záhon je místem, kde tato rostlina najde své uplatnění, když už třeba i chryzantémy a jiřinky sežehne mráz. Na záhonech i v truhlících po petúniích či muškátech i v květináčích nám může dělat parádu ještě několik měsíců.

(Celý článek najdete na straně 22)

Viktor

Stolní odrůdy révy i do okrajových oblastí

Stolní odrůdy révy se pěstují dnes už prakticky po celé České re­pu­blice. Révu vinnou je možné najít na zahrádkách i těch "nejméně vhod­ných oblastech". Díky výběru sta­noviště a zahrádkářské péči se ale daří révu pěstovat prakticky všude.

V tomto článku jsou proto před­stavené některé odrůdy, které je možné pěstovat prakticky i v těch nejokrajovějších oblastech pěs­to­vá­ní révy. Některé jsou dokonce mezi zahrádkáři už dobře známé a oblí­bené.

Viktor je velkoplodá stolní odrůda od "hobby" šlechtitele. Hrozen je velký, ku­že­lovitý až válcovitě ku­že­lovitý. Uspořádání bobulí v hroznu je středně husté až husté. Bobule jsou velké až velmi velké, široce oválné, mírně zašpičatělé. Slupka bobule je tmavorůžová, na osluněné straně až tmavěčervená. Dužnina je pevná, chrupkavá. Ve vinařských podmínkách dozráván v 1. polovině září. Odrůda je vhodná do vinařských a teplých okrajových oblastí. Vhodné jsou tvary s vyšším podílem starého dřeva a řez na dlouhé tažně. Růst letorostů je bujný. Při vysoké násadě hroznů je potřebná redukce, aby se vyvíjely pěkné hrozny a bobule. Odolnost k plísni révy je velmi vysoká, k padlí révy je střední až dobrá. Hrozny nebývají poškozované hnilobami.

(Celý článek najdete na straně 30)

Třapatka trojlaločná (Rudbeckia triloba) 'Prairie Glow'

Rok s vytrvalými květinami - SRPEN

I přesto, že léto je v plném proudu, může být srpen, s ohle­dem na množství kvetoucích trvalek, měsícem poněkud chud­ším a méně pestrým. Je to díky tomu, že klasické letní trvalky (plamenky, zavinutky, zápleváky, třapatkovky aj.) v tuto dobu už spíše odkvétají a první květiny, které už se ale spíše řadí k těm podzimním, se začínají objevovat až ke konci srpna, nebo spíše začátkem září (hvězdnice). I přes­to se ale v srpnu můžeme těšit z květů řady druhů vytrvalých květin.

Asi nejlepší trvalkou pro srpen je třapatka zářivá (Rudbeckia fulgida). Byla o ní zmínka už v minulém dílu, protože začíná nakvétat obvykle už ve druhé polovině července. Hlavním obdobím kvetení je ale srpen. Nejvýznamnější odrůdou, která patří obecně mezi nejlepší zahradní trvalky vůbec, je kultivar 'Goldsturm'. Je to mimořádně vitální, odolná a dlouhověká květina, která je ve druhé polovině léta doslova obalena zářivými, jasně žlutými květenstvími s tmavě hnědým terčem. Lze ji pěstovat v kombinaci s jinými letními trvalkami na záhonech na plném slunci, popř. i v mírném polostínu. Svědčí jí výživná a nevysychavá půda. Sice toleruje i občasný přísušek, ale rostlina na suché stanoviště to moc není. Docela dobře se rozrůstá poloplazivými výběžky, nicméně nejedná se o nijak agresivní rostlinu. O něco lépe snáší sušší půdy původní botanický druh R. fulgida, popř. pak ještě lépe velmi podobná třapatka missourská (R. missourinesis). Velmi bohatě kvete také třapatka trojlaločná (R. triloba). Rostliny nakvétají desítkami drobných, rovněž jasně žlutých (u cv. 'Prairie Glow' i červeně-oranžových) květů a vydrží kvést obvykle dlouho do září. V tomto případě je ale dobré pamatovat na to, že se jedná o rostlinu krátkověkou (obvykle 2-3letou) a pokud ji chceme na záhonu udržet, je nutné ji nechat přesévat.

(Celý článek najdete na straně 6)

Zahradní slavnost

Víceleté květinové koberce

Pro jaro 2020 uvedlo SEMO na trh první směs květinového koberce - směs NÍZKÝ KVĚ­TI­NO­VÝ KOBEREC. Díky pozitivnímu ohlasu se tato směs stala základem celé kolekce, kterou jsme pro jaro 2021 rozšířili o čtyři směsi - TISÍCE SVĚTEL, PASTELOVÁ ROMANCE, PESTRÉ LÉTO a KVĚTENA VENKOVA. A pro rok 2022 jsme přidali další dvě směsi květinových koberců - ENERGIE ŽIVOTA a ZAHRADNÍ SLAVNOST. Kolekci květinových koberců ještě doplňuje VÍCELETÁ SMĚS PRO OPYLOVAČE zařazená do kolekce NEKTAR PÁRTY.

Směsi jsou určené pro přímé setí. Doporučujeme výsevek od 2 do 5 g/m2 a výsev do řádků, např. 12-15 cm od sebe, ne na široko. Setí do řádků nám umožní několik okopávek či plečkování, a tím odplevelení zakládaného porostu. Plevel v řádcích, který poznáme, pak odstraníme ručně vytržením.

(Celý článek najdete na straně 12)

Lavička lenoška

O lavičkách a lavicích

Hezká lavička může být ozdo­bou každé zahrady, máte už taky tu svou?

Dnes vás zveme na obhlídku několika laviček z našich za­hrad­ních projektů. Stojí na různých místech, kouká se z nich do různých prostředí, každá je jiná, ale všechny kromě místa k po­sezení nadělají v zahradě i pa­rá­du.
Pod mladou třešní stojí lavička, kterou lze použít i jako lenošku. Řekněte sami, kdo by neměl chuť si v ní pohovět? Vendula z ní má průhled do celé zahrady. Pás kvetoucích keřů při hranici pozemku dodává místu potřebnou intimitu i příjemnou proměnu v roce.

(Celý článek najdete na straně 14)

'Favorita Morettini 3'

Broskvoně na zahrádce II. (žlutomasé odrůdy)

V úvodním dílu našeho mini­se­riálu o broskvoních na zahrádce jsme se zabývali obecnými nároky broskvoní na podmínky stanoviště, jejich agrotechnikou a zejména specifickými nároky na řez stromů. V následujících řád­cích níže si představíme sor­ti­ment žlutomasých odrůd, které jsou vhodné svými vlastnostmi pro pěstování v podmínkách drobných pěstitelů.

Žlutomasé pravé broskve (var. lanuginosa f. pretiosa) mají slupku plodů plstnatou, pecka od dužniny může, ale také nemusí být odlučitelná (velmi rané a rané odrůdy). Mají velmi širokou dobu dozrávání od nejranějších, které sklízíme podle podmínek stanoviště od začátku června až po velmi pozdní odrůdy se zralostí v průběhu září. Pokud se týká výběru odrůdy, důležité je předem si ujasnit, k jakému účelu ovoce budeme přednostně využívat. Velmi rané a rané odrůdy nemají pecku spolehlivě odlučitelnou od dužniny, jsou proto vhodné spíše jako stolní ovoce, středně rané až velmi pozdní odrůdy zpravidla jdou dobře od pecky a lze je proto zpracovávat nejrůznějšími způsoby na kompoty, marmelády apod.

(Celý článek najdete na straně 20)

Viktor

Maloplodost třešně - nebezpečné virové onemocnění třešní a višní

Pozorujete u vašich třešní nebo višní nedozrálé a nedobarvené, malé, tvarově atypické plody? Může se jednat o nebezpečné virové onemocnění česky nazý­va­né "maloplodost třešně", anglicky "Little cherry disease" (LChD). Uvedené příznaky napadení a případně další doprovodné pro­jevy viru se v několika posledních letech začaly velmi hojně objevovat v některých pro­duk­čních výsadbách profesionálních pěstitelů ovoce v ČR. Je ale velmi pravděpodobné, že maloplodost třešně bude přítomná také u zahrádkářů a solitérních stromů ve volné krajině.

Snížení výnosu u třešní a višní mohou mít na svědomí viry z čeledi Closteroviridae, Little cherry virus 1 (LChV-1) a Little cherry virus 2 (LChV-2), zjednodušeně označovány jako viry maloplodosti třešně. V ČR je v současné době nejrozšířenější LChV-2 (rod Ampelovirus), který může, ale nemusí způsobovat škody. Nejvíce nebezpečné pro strom je, pokud se v něm vyskytnou oba viry současně. Proto oblast, kde byl potvrzen výskyt virů LChV 1 a LChV 2 v jedné rostlině byla nejvíce postižená. A za nejvíce ohrožené se považují i oblasti, kde jsou oba viry přítomny a vzniká tak pro ně příležitost objevit se v rostlině současně.

(Celý článek najdete na straně 42)

Ocúny (Colchicum cf. speciosum)

Rok s vytrvalými květinami - ZÁŘÍ

Září je na zahradě přelomem do barev nastupujícího podzimu. Obecně se mi ale zdá, že jde o období zahradnicky bohužel dost podceňované a v řadě zahrad často zbytečně fádní. Přitom může být tato doba, s trochou nadsázky, klidně označena i jako "druhé jaro". Tedy alespoň co se týká možné pestrosti barev květů, ale také listů, a takový stav může vytrvat dlouho do podzimu. Na to, aby se podzimní zahrada rozsvítila zářivou a pestrou paletou barev, je ale potřeba myslet už třeba na jaře při plánování, nákupu a výsadbě nových květinových záhonů.

I v tomto období se samozřejmě najdou rostliny, které stojí na přechodu mezi létem a podzimem a jejichž kvetení přechází od srpna do září a v některých případech ještě trvá i počátkem října. Typickým příkladem jsou třeba vysoké záhonové rozchodníky (odrůdy Sedum spectabile, S. telephium a různí jejich kříženci). Oblíbeným, nenáročným a dlouhověkým kultivarem je např. 'Matrona', která je, podobně jako další rozchodníky, v době kvetení i mimořádně atraktivní pro včely. Rostlinou, která začíná kvést v srpnu, ale jejíž kvetení trvá často až do října, je třapatka trojlaločná (Rudbeckia triloba). Byla o ní řeč už v minulém čísle. I přesto, že je zcela nenáročná, nebývá na zahradách moc často k vidění. Je totiž trvalkou spíše krátkověkou (obvykle 2-3letou) a je dobré ji nechávat přesévat. V záhonech se tak sama "stěhuje" a vyplňuje různá volná místa. Pokud jí dopřejete trochu prostoru, dokáže ohromit záplavou jasně žlutých květů s tmavým terčem. Nastupující podzim je také hlavním okrasným obdobím pro celou řadu trav, o kterých už ovšem taky byla řeč minule

(Celý článek najdete na straně 6)

Strom obsypaný plody

Dužistopka sladká

Jedná se o málo známý opa­davý druh z čeledi rakytníkovité (Rhamnaceae), který tvoří krásné mohutné stromy dosahující výšky přes 10 metrů. Latinský název má Hovenia dulcis.

Pochází z Číny, odkud se rozšířila do Japonska a východní Asie, kde se vyskytuje v Himálaji v nadmořské výšce až 2000 metrů. Vytváří estetické stromy s krásným habitem, které mohou v dobrých podmínkách přesáhnout 10 metrů a v ideálních polohách mohou dorůst až do výšky 30 metrů. Roste rychle a bujně, ročně přirůstá přibližně o 1 metr. V našich podmínkách však dorůstají obvykle do velikosti pod 10 metrů. Lze je udržovat i v nižších formách, protože velmi dobře reagují na řez. Efektně a exoticky působí velké, srdčité listy.
Vyhovují jí vlhké lokality, slunná stanoviště a písčité, dobře propustné půdy, ale roste i na chudších půdách. Je třeba se vyhnout trvale zamokřeným, jílovitým půdám, pH půdy by mělo být neutrální nebo mírně zásadité. Dužistopka je plně mrazuvzdorná, snáší pokles teplot až do -25 °C a její mrazuvzdornost se v průběhu let zvyšuje.

(Celý článek najdete na straně 21)

Středně raná odrůda 'Elise'

Broskvoně na zahrádce III.

V tomto pokračování si po­drob­něji představíme další skupinu, bělomasé pravé broskvoně. Botanicky patří do stejné skupiny (var. lanuginosa f. pretiosa), od žlutomasých odrůd se liší hlavně barvou dužniny, která se pohybuje od zelenavě bílé až po krémově bílou. Rozdíly jsou také v chuťových vlastnostech a z toho vyplívajících možnostech uplatnění ovoce.

Středně raná až pozdní odrůda, zraje 5 až 7 dnů po odrůdě Redhaven. Byla vyšlechtěna ve Francii, má práva k ochraně v EU. Strom roste středně bujně až bujně, květ je růžovitý. Plod je středně velký, tvarem středně zploštělý, mírně nesouměrný. Slupka je řídce až středně hustě plstnatá, středně tlustá a silně až velmi silně přilnavá k dužnině. Základní barvu má krémovou. Většina povrchu plodu je kryta výraznou tmavou červení nanesenou rozmytou formou. Dužnina je krémově bílá, okolo pecky s červenými žilkami. Je středně tuhá až tuhá, nevláknitá, navinule sladká až sladká, velmi aromatická, výborné chuti. Pecka je v porovnání k plodu malá až středně velká, od dužniny neodlučitelná. Plodnost je pouze středně velká. Pěkné plody jsou tužší konzistence, velmi dobře snáší transport.

(Celý článek najdete na straně 14)

Pohled na skleníky

Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity

Slaví sto let od svého založení. Naposledy jsme o ní psali přesně před 25 lety, kdy se otevíraly nové skleníky.

Zahrada vznikla zároveň se vznikem nové univerzity, která byla založena v roce 1919 na popud T. G. Masaryka. Zahradu ale není možné založit z hodiny na hodinu, takže to nějakou dobu trvalo. Oficiálně tedy byla založena v roce 1922, proto letos slaví stoleté výročí. Kde a jak k založení došlo, jsem se zeptal vedoucí botanické zahrady Mgr. Magdalény Chytré: "V době, kdy se v Brně zakládaly nové univerzity, například také dnešní Mendelova univerzita, zároveň veterina, technika atd., byli potřeba noví zaměstnanci. Přicházeli sem například středoškolští učitelé. Chyběly rovněž budovy, proto město věnovalo fakultám různé prostory. Mezi nimi byly různé sociální ústavy. Také v našem areálu byl původně sociální ústav, který založil císař. Byli tu dlouhodobě nemocní a chudí. Naši botanickou zahradu založil profesor Josef Podpěra. Byl legionář. Z Ruska se vracel přes Ameriku jednou z posledních lodí. V té době řádila španělská chřipka, takže pasažéry z lodí dlouho nepouštěli na pevninu. Proto se vrátil až v roce 1921. Když zakládal botanickou zahradu, převzal pozemek, který patřil k sociálnímu ústavu.

(Celý článek najdete na straně 46)

Dekorace s nádechem podzimu

Čas sklizně, čas zklidnění, čas k využití plodů a darů přírody. K aranžování můžeme využít okrasné i jedlé plody. tykve, jablka, hrušky, kdoule, šípky apod.

Dostala jsem od kamaráda obří dýni Goliáš. Každoročně z ní dělám kompot, který si pamatuji z dětství, kdy se jím nahrazoval ananas. Jenže tahle byla fakt veliká, tak jsem si jí nejdříve naaranžovala a až pak polovinu zkompotovala. Samozřejmě praktičtější je aranžovat dýni menší, tahle se musela vozit, unést nešla. Nejdříve vytvoříme otvor a vydlabeme semena. Do otvoru vložíme aranžovací hmotu, kterou začistíme například vlhkým mechem. Jako materiál k dekoraci posloužily krásně vybarvené plody kdoulovce (Chaenomeles), okrasná drobná jablíčka, hrnkové vřesy, větvička okrasného jehličnanu a květy rudbekií.

(Celý článek najdete v Zahrádkářce na straně X.)

'Skalice' je jedním z českých kultivarů hvězdnic. V kultuře se ale zatím moc nerozšířila.

Rok s vytrvalými květinami - ŘÍJEN

Říjen může být v okrasné za­hra­dě podobně pestrý a barevný měsíc jako září, a pokud se vydaří počasí a trvá tzv. "babí léto", může být klidně i ba­rev­nější a zářivější. Mnohé z pod­zimních trvalek mohou být stále v plném květu a výrazněji se přidávají i barvy listů trav a dalších atraktivně se barvících rostlin (rozrazilovců, amsónií aj.).

Stále kvetou a dokvétají i hvězdnice zmíněné v předchozím čísle. Tedy především Aster dumosus, A. novi-belgii a A novae-angliae. V říjnu se pak přidávají i velmi pozdní druhy a odrůdy jako třeba hvězdnice nestařcovitá (Aster ageratoides) 'Ezo Murasaki' s fialovými květy. Jde o druh pro slunná ale i polostinná stanoviště. Při její výsadbě je ale dobré pamatovat na to, že jde o velmi bujně rostoucí trvalku, která je schopná svými podzemními oddenky zarůstat i do okolních výsadeb. K pozdním odrůdám patří i Aster × amethystinus 'Freiburg'. Jde o trsnatě rostoucí kultivar se světle modrými, drobnějšími květenstvími, který se ale objevují ve velmi velkém množství. Rostliny dosahují výšky 100-140 cm a poměrně dobře snášejí i sušší půdy.

(Celý článek najdete na straně 6)

Strom obsypaný plody

Nenáročné trávníky z úzkolistých kostřav

Lidé stále častěji požadují ome­zení nebo dokonce úplný zákaz používání pesticidů a minerálních hnojiv, a to nejen v rámci zemědělství, ale i ve veřejném prostoru. Tento trend se týká i trávníků, kde se přidává i tlak na omezení spotřeby vody pro zá­vlahu. Jednou z možností, jak tyto požadavky splnit, je po­užívání druhů a odrůd trav, které nevyžadují intenzivní hno­jení, chemické ošetření ani pra­vi­del­nou zá­vlahu a díky pomalému růstu umožňují prodloužit intervaly mezi sečením. Mezi takové trávy patří právě úzkolisté kostřavy, kterým je věnován následující text.

Do rodu kostřava (Festuca) je řazeno více než 600 druhů. Většina kostřav je nápadná úzkými, často tuhými listy, které jim umožňují přizpůsobit se nepříznivým podmínkám. Pro trávníky se využívají tři botanické druhy, z nichž je nejběžnější kostřava červená (Festuca rubra) se třemi formami (trsnatá, krátce výběžkatá a dlouze výběžkatá). Jedná se o celosvětově druhý nejčastěji množený trávníkový druh po jílku vytrvalém. Mnohem méně používanými druhy jsou kostřava drsnolistá (F. trachyphyla, syn. F. brevipila) a k. ovčí (F. ovina). Do stejného rodu patří také další trávníkový, ale širokolistý druh, kostřava rákosovitá (F. arundinacea), která je stále populárnější s ohledem na vysokou toleranci k vysokým teplotám a suchu.

(Celý článek najdete na straně 16)

Velmi pozdní odrůda 'Oriane'

Broskvoně na zahrádce IV.

Představili jsme si už žlutomasé i bě­lomasé pravé broskve a v dneš­ním dílu nás čeká skupina novější, v posledních letech poměrně populární, což jsou ploché broskve (var. platycarpa syn. var. compressa), obchodně označované též jako dětské broskve, broskve pro děti ad.

Jedná se o celou řadu odrůd, jejichž společným znakem jsou ploché plody, přičemž se může jednat jak o pravé (plstnaté) broskve, a to s dužninou žlutou (např. odrůda Ornella), s dužninou bílou (např. odrůda Saturn), tak o nektarinky (např. odrůda Mesembrine).

Velmi pozdní odrůda žlutomasé ploché pravé broskve, zraje 25 až 30 dnů po odrůdě Redhaven. Pochází z Francie. Má práva k ochraně v EU. Vzrůstnost stromu je bujná až velmi bujná, květ je růžovitého typu. Plod je středně velký až velký, tvarem široce zploštělý, při pohledu na kališní vrchol mírně nesouměrný. Slupka je středně tlustá, řídce až středně hustě plstnatá, silně až velmi silně přilnavá k dužnině. Její základní barva je oranžovožlutá, většina povrchu plodu je kryta tmavě červeným rozmytým líčkem. Dužnina je oranžově žlutá, tuhá až velmi tuhá, nevláknitá. V chuti je nasládlá až sladká, průměrně aromatická, dobrá. Pecka má zploštělý tvar, v porovnání k plodu je malá, k dužnině středně silně až silně přilnavá. Plodí dobře, vyniká velikostí a atraktivitou plodů, které jsou dobré chuti hlavně při plném vyzrání a pěstování v teplých polohách.

(Celý článek najdete na straně 14)

Larvy tmavky švestkové vyžírající semena švestky

Ovocnářská odpovědna Josefa Suse

Slyšel jsem, že tmavka švest­ková jako nový škůdce slivoní způsobuje škody také na broskvoních a meruňkách. Jak je to tedy?

V souvislosti s oteplováním pozorujeme citelné škody zejména na slivoních všech pomologických skupin (švestky, pološvestky, slívy, renklódy a mirabelky). Z původních druhů je to rovněž myrobalán (Prunus cerasifera), který se využívá hlavně jako podnož pro ušlechtilé odrůdy "modrých peckovin", ale protože je velmi vitální, obrůstá po odumření starých stromů slivoní hlavně ve stromořadích nebo v krajině. Larvy blanokřídlého hmyzu, tmavky švestkové (a), vyžírají semena slivoní, plody většinou předčasně padají na zem a decimují úrodu. Bohužel larvy této tmavky jsme objevili také v peckách zralých, plně vyvinutých plodů, aniž by se to projevilo viditelnými příznaky (b). To považuji za skryté nebezpečí pro nekontrolované šíření tohoto škůdce. Proto situaci dále monitorujeme u široké škály odrůd. Chemická ochrana není dosud uspokojivě vyřešena, ale zahrádkáři mohou snížit populaci tmavky, když předčasně spadlé napadené plody slivoní zakopou do jámy tak hluboko, aby jejich vrstva byla pod povrchem půda nejméně 0,2 m. Tím se přeruší vývoj larev přes přezimující kukly a vylíhlé dospělce. Doporučuji také luštit pecky po následné konzumaci plodů a případné larvy likvidovat. Tohoto škůdce jsme dosud nenašli v tvrdých peckách broskvoní ani meruněk.

(Celý článek najdete na straně 27)

Radosti Honzy Zadražila

Jana Zadražila známe jako divadelního a filmového herce (Divadelní spolek Kašpar, Nepodepsaný knoflík, Zemský ráj to na pohled, Specialisté atd.) a někteří i jako muzikanta. Že je zahrádkář, a navíc předseda základní organizace i předseda územního sdružení, bude pro mnohé překvapením.

Honzu Zadražila jsem u nás na svazu zaregistroval poprvé, když si ke mně do redakce přišel půjčit židli. Tím jsem zjistil, že se nově stal předsedou Územního sdružení Praha-východ. Proto jsem mu zavolal a pozval se k němu na zahradu do jeho rodné Řeže. Sedíme pod pergolou u kávy a Honza vypráví, jak tady měl v zahrádkářské osadě léta zahrádku jeho tatínek. Místní zahrádkáři chtěli pozemky odkoupit, ale cena byla naprosto neúměrná. Zkusili to tedy přes smírčí soud a uspěli: "V červenci 2002 jsme dostali vyjádření od soudu a v srpnu to všechno vzala voda. Bylo tady asi osm metrů. Tatínek tu naštěstí v té době nebyl. Pomáhali jsme tady s bráchou. Nebylo tu ani bláto, jen černej písek, vyvrácený stromy, díry v zemi. Vypadalo to, že už tady nikdy nic nebude. Nastala obrovská deziluze, část zahrádkářů řekla, že už tady nic dělat nechce. A táta přišel s tím, že bychom to odkoupili za ty, co to nechtějí a spojili to. A také to udělal. Máme tady teď asi 2500 m2. Což je pěkný, ale ta starost o to také je. Jen to posekat zabere dost času. Zůstali tady i další osadníci, založili jsme osadu. Nejsme asi ti správní zahrádkáři v tom pravém slova smyslu, máme to spíš na relax."

(Celý článek najdete v Zahrádkářce na straně 38)

Okrasná kapusta koncem listopadu

Rok s vytrvalými květinami - LISTOPAD

Listopad představuje pro vět­ši­nu vytrvalých okrasných rostlin úplný konec vegetační sezony.
V květu zůstávají pouze ty nej­pozdnější druhy a odrůdy, a to, jak výsadby trvalek v tomto ob­dobí vypadají, rovněž do značné míry limituje i průběh počasí, resp. rychlost nástupu dnů se silnějšími mrazy, které obvykle spo­lehlivě ukončí vegetaci i odol­nějších druhů rostlin.

V sortimentu velmi pozdně kvetoucích trvalek se lze setkat zejména s řadou odrůd chryzantém, kterým se ne nadarmo česky říká také listopadky. Jejich odrůdová pestrost je doslova nepřeberná a čítá na tisíce různých kultivarů. Ty se liší jak dobou kvetení (cca od září do listopadu), tak vzrůstem a výrazně také možností pěstování na venkovních záhonech. Zdaleka ne všechny dostupné odrůdy ale dobře zimují venku. Obvykle ty odrůdy, které byly primárně určeny na řez květů, náš průběh zimy na venkovních záhonech dobře nezvládají. Velmi různé to je pak u oblíbené skupiny tzv. multiflor, tedy téměř kulovitě rostoucích, velmi kompaktních odrůd, které jsou primárně určeny pro hrnkovou kulturu, a které koncem října zdobí terasy, balkony, vstupy k domům a samozřejmě také hrobová místa. Častým dotazem bývá, zda je možné je po odkvětu vysadit na zahradu. Možné to samozřejmě je a v řadě případů tyto rostliny po nějakou dobu na záhonech vydrží, tedy alespoň některé odrůdy.

(Celý článek najdete na straně 6)

Broskvoně na zahrádce V. (nektarinky)

V závěrečném dílu našeho ma­lého seriálu týkajícího se pro­ble­ma­tiky pěstování a odrůdové skladby broskvoní se budeme věnovat nektarinkám.

Tato skupina se pomologicky dělí na 2 podskupiny, nektarinky (var. nectarina f. pretiosa), u kterých je dužnina od pecky odlučitelná a bryňonky (var. nectarina f. durancina), které mají dužninu od pecky ne­od­lu­čitelnou. V praxi se však odrůdy obou těchto podskupin označují jako nektarinky. Navíc mohou mít obě jak žlutou barvu dužniny, tak i bílou. Také mohou být ploché, několik odrůd plochých nektarinek jsme si představili v minulém dílu.

Nektarinky jsou náročnější na podmínky pěstování než klasické broskvoně. Jsou náchylné zejména na pukání plodů při nevyrovnaných srážkách v době vývoje plodů a následné napadení moniliniovou hnilobou. Vyžadují proto stanoviště, pokud možno s co nejvyrovnanějšími vláhovými poměry. Rovněž tak musíme učinit veškerá dostupná opatření proti šíření moniliniové hniloby, a to jak preventivní, tak při jejím výskytu. Obliba nektarinek je značná, avšak také je nutné si uvědomit, že jejich pěstování není úplně nejjednodušší a bez rizika, proto jejich pěstování lze doporučit pouze pro pokročilejší zahrádkáře.

V současnosti jsou ve Státní odrůdové knize ČR zapsány pouze dvě odrůdy na základě úředního popisu a dvě odrůdy na základě úředně uznaného popisu, naprostá většina z u nás pěstovaných odrůd tak je zahraničního původu. Níže tak jsou popsané odrůdy, které se svými vlastnostmi jeví jako vhodné pro pěstování na zahrádkách, samozřejmě však za pečlivého dodržování všech agrotechnických postupů. Popisy odrůd jsou řazeny v abecedním pořadí.

(Celý článek najdete na straně 20)

Josef Thoř u 10leté výsadby odrůdy Red Bohemia na podnoži M9

80 let ovocnáře

Koncem srpna 2022 završil v plné svěžesti osmdesátiny pan Josef Thoř, autor tří mimořádně kvalitních odrůd, které vešly do povědomí ovocnářské i širší ve­řej­nosti. Jde o celočervenou mutaci původní odrůdy Rubín nazvanou Bohemia (1994).
O šest let později byla za­re­gis­trována žlutá mutace nale­zená na stromě odrůdy Bohemia s názvem Gold Bohemia, a na­konec Red Bohemia (2014) s výrazně svítivou červení slupky. Připomeňme tato chuťově vy­ni­kající jablka, ale především osobnost šlechtitele i náročnou cestu, která vedla k jeho úspěchům.

Byly to předchozí odborné zkušenosti, houževnatá práce spojená trpělivostí, ale také poctivé úsilí zafixovat nové vlastnosti vyšlechtěných klonů, které se brzy rozšířily v sadech i zahradách. Zároveň nadále zůstávají nosným sortimentem specializované soukromé ovocnářské firmy Thoř v Pěnčíně.

(Celý článek najdete na straně 23)

Opuncie prodávané na trhu

Opuncie mexická

Opuncie (Opuntia ficus-indica) je většině zahrádkářů známá pouze jako pichlavý kaktus se zploštělými na sebe navazujícími články. Mnozí však vědí, že některé opuncie jsou velmi mra­zu­vzdorné, a proto se u nás snadno pěstují. Méně lidí však ví, že opuncie jsou jedlé, a dokonce velmi chutné.

U nás se s opunciemi set­ká­váme jen zřídka. Vzhledem k to­mu, že se jedná o velmi málo známý ovocný druh a cena plodů je poměrně vysoká, objevují se opuncie na pultech našich obchodních řetězců jen sporadicky. Nejčastěji je během svátečního období můžete koupit ve formě kusového ovoce. Častěji se s nimi můžete setkat na dovolené.
Opuncie jsou běžnou součástí flóry přímořských letovisek, a proto se jejich plody běžně objevují i na místních ovocných trzích.

(Celý článek najdete na straně 24)

Vedoucí zahrady Pavel Sekerka, kosatec ´Zborov´, růže s okem ´Trendy Babylon´, monstrózní pivoňka 'Gorbag' Eyes´

Chotobuz slaví 60 let

Průhonická botanická zahrada na Chotobuzi, která je součástí Botanického ústavu AV v Prů­ho­ni­cích, slaví letos 60 let od založení. Vznikla na místě, kde za První republiky byly Výzkumné ústavy zemědělské a během války vzniklo pomologické ar­bo­retum. Při této příležitosti se konalo v zahradě setkání zás­tupců botanických zahrad, spe­ci­alizovaných pěstitelů, novinářů a přátel této zahrady. Průvodci nám byli vedoucí zahrady Pavel Sekerka a kurátorky Zuzana Caspers a Markéta Macháčková.

"Naše botanická zahrada je koncipována poněkud odlišně než jiné botanické zahrady. Soustřeďujeme se jen na několik málo rodů, ale snažíme se je shromáždit kompletně, což znamená od variability planých druhů přes prastaré odrůdy, historické odrůdy až po současnost. Zaměřujeme se na kosatce, růže, pivoňky a denivky. Kromě nich je tady spousta rostlin, které doplňují areál a navazují na tradici sbírek Průhonického parku, například sbírka rododendronů. Takto koncipované sbírky jsou pro nás výhodou. Mohli jsme se zapojit do zemědělských genofondů, sbírky jsou součástí Národního programu genetických zdrojů. Od roku 2008 jsou to kosatce, od roku 2012 pivoňky a denivky,"

(Celý článek najdete v časopisu na straně 40)

Vánoční květiny

Vánoční svátky a konec roku jsou obdobím, kdy máme více času pro sebe a své blízké. I pro­to se snažíme vytvořit si pří­jem­né prostředí a k tomu neodmy­slitelně patří krása vánočních květin.

Ten musíme jmenovat na prv­ním místě. Je to skutečný aris­tokrat mezi hrnkovými květi­nami. Jeho efektní tvar květu, příjemná vůně a nádherné paste­lové barvy jsou těžko překo­na­telné. K dis­pozici jsou i neokoukané novinky jako odrůda 'DJIX Just Me' která má barvu kalichu květu bílou, a ne hnědou jako ostatní odrůdy. Rostliny bramboříků nemají rády vysokou teplotu, optimální místo je pro ně zimní zahrada či prostor mezi okny, kde je teplota 10-15 °C. V těchto podmínkách kvetou několik měsíců. Proto vybíráme v obchodě rostliny, které mají pod listy velké množství poupat, ta pak postupně vykvétají. Ošetřování spočívá v odstraňování odkvetlých květů s celou stopkou opatrně vytržením. Na hlíze, kterou brambořík vytváří, by neměl zůstat zbytek květní stopky, který může zahnívat. Brambořík nemá po zálivce nikdy zůstat stát v misce s vodou. Tu vylijeme, trvalé přemokření by poškodilo kořeny. Pozor i na přeschnutí rostliny, když uvadne tak, že se rostlina rozklesne, zůstane i po zálivce již rozvalená.

(Celý článek najdete na straně 8)

Čas výsevu gazánií se blíží

Gazánie potřebují na před­pěs­to­vání sazenic delší dobu, vyséváme je v lednu, počátkem února. Osivo vyséváme do misek nebo truhlíků do velmi jemného, nejlépe předem prosátého sub­strátu. Se­mena klíčí pomalu, proto je nutné dbát na stej­no­měrnou vlhkost substrátu.
Předpokladem úspěšného vyklí­čení jem­ných semen je opatrná zálivka. Semena se vyplatí vysévat řídce a velmi mělce. Po vzejití je právě řídký výsev důležitý, kdy drobné rostlinky ve stadiu děložních lístků přepichujeme znovu do truhlíku na vzdálenost asi 5 cm od sebe. Až za několik týdnů povyrostou, přesadíme je ještě jednou, tentokrát do sadbovačů, a to vždy po jedné rostlině. Při každém přesazování zkracujeme kořínky asi o jednu třetinu až polovinu.
Optimální teplota pro klíčení gazánií je 21-24 °C, po přepikýrování snížíme tep­lotu na 18 °C ve dne a 12-16 °C v noci. Rostliny vysazujeme ven až po "zmrzlých", tedy po 15. až 20. květnu.

(Celý článek najdete na straně 16)

Podzimní zbarvení listů doplňují barevné plody

Opomíjený dřišťál?

Dřišťál (Berberis) zná mnoho majitelů zahrad jako trnitý keř. Podle druhu se jedná o stále­zelené nebo opadavé rostliny. rod dřišťál (Berberis), který zahrnuje více než 600 druhů, dal čeledi název dřišťálovité (Berberida­ceae). Kromě Austrálie je rozšířen téměř po celém světě. Nejčastěji se vyskytuje v mírných a subtropických oblastech. Některé z jeho druhů mají domov i na středoevropském venkově. V minulosti byl dřišťál obecný (Berberis vulgaris) jako zimní mezihostitel rzi obilní (Puccinia graminis) masivně odstraňován z krajiny. V Německu byl na několik desetiletí zakázán v zahradnictví a ve volné přírodě téměř vyhynul.

Dřišťály patří k nejskromnějším zahradním rostlinám. Jsou nenáročné na půdní podmínky a velmi odolné vůči suchu. Nejlépe se jim však daří v mírně vlhkých, hlubších půdách bohatých na živiny. Lze je pěstovat téměř v každé dobře propustné půdě a není nutné je hnojit. Vyhovují jim mírně kyselé až mírně zásadité půdy, a proto jsou vhodné téměř do každé zahrady.

(Celý článek najdete na straně 18)

Uvnitř plodu je bílá, průsvitná, rosolovitá dužnina s tmavými, nejedlými semeny.

Dekaisnea (palečník čínský)

Dekaisnea (Decaisnea fargesii) je jeden z nejexotičtějších méně známých druhů ovoce. Má atrak­tivní plody a je nenáročný na pěstování, takže navzdory neli­cho­tivému názvu "prsty mrtvého muže" ho lze doporučit do každé zahrady.

Pochází z východní Asie. Jejím domovem je oblast od Číny po západní Nepál, kde roste v nadmořské výšce 900 až 3 600 metrů nad mořem jako opadavý, řidší keř nebo nižší nekmenný strom. Dorůstá maximální výšky 5 metrů a šířky 4 metry (v naší oblasti 2 a 2 metry). Její zajímavý růst podtrhuje skutečnost, že listy začínají růst přednostně na koncích výhonů. To vytváří zajímavý efekt podobný aralkám. Listy jsou důvodem, proč se tento druh pěstuje v okrasných zahradách. Jsou rovnoměrně zpeřené, dosahují délky až 90 cm, mají jemně zelenou barvu, jsou elegantní, atraktivní.

(Celý článek najdete na straně 27)

Nejlepší kolekce paprik Hortikomplex 2022

Papriky Moravoseed Nejlepší kolekce odrůd na výstavě Hortikomplex 2022

Také letos se společnost Mora­vo­seed cz, a.s. zúčastnila pod­zimní výstavy Flora Olomouc - Hortikomplex. bilance naší účasti je následující: 1. místo v soutěži o nejlepší expozici, 1. místo pro cibuli INGOT, 3. místo pro papriku TONGUA F1 a 1. místo za nejlepší kolekci odrůd paprik. A právě několik odrůd papriky, alespoň těch nejdůležitějších, vám na následujících řádcích představíme.

TONGUA F1 je poloraná hybridní odrůda papriky s dlouhými, velmi sladkými plody určená především pro pěstování v krytech. Plody jsou dlouze úzce trojúhelníkovité o délce 25-35 cm a šířce 3,5-4,5 cm. Jejich barva je v technologické a konzumní zralosti zelená, do botanické zralosti pak dozrává do červené s vysokým leskem. Na jedné rostlině dozrává až 30 plodů.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 36)