Helleborus niger ´Praecox´

Rostliny pro zimní zahrady I. živé efekty

Termín "zimní zahrada" je u nás takřka výhradně spojen s pro­skleným prostorem či přístavkem k rodinnému domu, které slouží k zimování rostlin nebo je využíván jako součást obytného prostoru, doplněného o rostliny v ná­do­bách. Tento termín je ale také používán pro venkovní zahrady či výsadby s výrazným zimním okrasným efektem. V našich končinách jsou takto řešené větší výsadby určené primárně pro zimní efekt k vidění relativně málo. Daleko větší tradici mají např. ve Velké Británii, Nizozemsku nebo Německu. Přitom rostlin, které lze na zahradu vybrat, aby ji zdobily především v zimě, je celá řada.

Při výběru v zimě atraktivních rostlin je vhodné pamatovat na to, jaký je jejich primární okrasný efekt a ve výsadbě je zkombinovat tak, aby byl tento co nejpestřejší. Je dobré se orientovat především na druhy se zimními květy, s barevnými plody, s barevnou borkou a se stálezelenými listy. Tedy na rostliny, které poskytují "živý efekt".
Opravdu v zimě kvetoucích bylin, resp. trvalek je relativně málo. Asi nejznámější jsou v tomto ohledu čemeřice (Helleborus), a to především č. černá (H. niger), jejíž květy se objevují často již v prosinci či lednu a kultivary a kříženci čemeřice východní (H. orientalis), které většinou kvetou od února do března (podle průběhu počasí). Řada druhů čemeřic nabízí navíc také stálezelené olistění.

(Celý článek najdete na straně 6).

Jediná rostlina Thunbergia grandiflora dokáže popnout za krátký čas velké plochy nejrůznějších konstrukcí.

Thunbergie coby dřeviny

V minulém dílu jsme se věno­vali bylinným thunbergiím, které se v naší kultuře pěstují jako letničky. Tento díl zasvětíme thun­bergiím dřevitým, z nichž se nejčastěji pěstují druhy s oví­jivými výhony dorůstajícími mno­ha­metrových délek za je­dinou sezonu. To je také jeden z dů­vodů, proč se mezi ama­tér­skými pěstiteli příliš neprosadily a jsou doménou především velkých tropických skleníků botanických zahrad.

Všechny thunbergie pocházejí z oblastí střední a jižní Afriky, ale také z tropických oblastí Asie a Austrálie. Tomu samozřejmě odpovídají i jejich nároky na pěstování v našich podmínkách. Méně vzrůstné, keřovité druhy z Afriky jsou vhodné i pro pěstování v bytech. Nejvzrůstnější asijské druhy jako např. thunbergie velkokvětá - Thunbergia grandiflora či jí velmi podobná thunbergie vavřínolistá - Thunbergia laurifolia můžeme doporučit opravdu pouze do velkých prostor s teplotou neklesající ani v zimním období pod 20 °C.

(Celý článek najdete na straně 12).

Gazánie

Výsevy letniček

Je to neuvěřitelné, že z malého semínka během několika týdnů vyroste nádherná květina. V kra­bici s několika sáčky můžeme mít s mírnou nadsázkou schovanou celou zahrádku, včetně mnoha druhů letniček. Druhy, které tak označujeme, jsou skupinou co do nároků velmi různorodou. Ně­kte­ré mají dlouhou vegetační dobu, a proto potřebují předpěstování.

Nákup semen Prvním, ale velmi důležitým krokem je obstarat si dobré osivo. Můžeme mít vlastní, které jsme sklidili v předchozím roce. Většinou však semena nakupujeme. Moje prababička, která již na začátku minulého století prodávala semena na trzích, říkávala: "Obchod se semeny je obchod s důvěrou". Je to tak, koupíme semena a teprve po několika týdnech či měsících se přesvědčíme o jejich kvalitě. Vyrostlo nám z nich to, co bylo na obrázku barevného sáčku? Tedy nejlepší rada je nakupovat semena z prověřeného zdroje. Osiva nedoporučujeme dlouho skladovat ani u prodejce ani u spotřebitele. Dlouho skladovaná osiva sice částečně vyklíčí, ale jejich energie klíčení je nízká. Ve výsevu pak nalezneme klíčence různých velikostí s okraji děložních lístků, které jsou zčásti zaschlé.

(Celý článek najdete na straně 14).

Podzimní zbarvení javoru dlanitolistého Acer palmatum 'Wabito'

Japonské javory

Tato skupina dřevin je v rámci celého rodu složitěji zařaditelná. Více než botanické či geografické členění podléhá její zařazení do kulturní roviny. V podstatě se jedná o javory asijského původu, avšak ne vždy japonské. Spo­ju­jícím faktorem je historické, ale i současné použití v asijských za­hra­dách, zejména čínských a japonských. Jednotlivé druhy spo­juje kompaktnost, keřovitý růst a tvarovatelnost, a to ať už řezem či vyvazováním. V případě řezu je třeba přihlédnout ke klimatickým středoevropským podmínkám a brát zřetel na jistou choulostivost skupiny.

Spojujícím estetickým faktorem je tvar a barevná variabilita listů. Nejvyšší estetické hodnoty tak dosahují na jaře a na podzim. Samozřejmě je vyšlechtěno nepřeberné množství kultivarů, které jsou tvarově i barevně výrazné po celou dobu vegetace. To, že se jedná o starou vývojovou skupinu, dokazuje i fakt, že podobné druhy lze vidět i na západě severoamerického kontinentu, jako například javor okrouhlolistý (Acer circinatum), což před rozdělením pradávné pevniny nebylo do východní Asie až tak daleko. Nebýt tedy jeho původu, jistě by nalezl své uplatnění i v tomto typu zahrad.

(Celý článek najdete na straně 16).

Pohled na zahradu v červnu

Zahrada spojení

Možná si asi říkáte, proč nese takovýto název, ale v japonské zahradě má své opodstatnění každý i sebemenší detail. Když jsem byl před deseti lety požádán o projekci a následnou realizaci japonské zahrady, musel jsem vycházet nejen z půdních, ale i klimatických podmínek Jab­lo­necka a ještě k tomu smysluplně navázat na zahradu, kterou majitelé již měli hotovou kolem rodinného domu.

Naštěstí si majitel po léta pěstuje bonsaje a ostatní výsadby v zahradě bylo možné upravovat k budoucí japonské zahradě na vedlejším přikoupeném pozemku o rozloze 900 m2. A byl by hřích nespojit vizuálně určitou část zahrady s pohledem do okolní krajiny, kde na vzdáleném horizontu dominuje Ještěd. Při zpracování návrhu bylo nutné zohlednit i přání majitelů, aby vzniklo členité jezírko s koi kapry a dále, aby se zahrada proměňovala dle ročních období. Samozřejmostí muselo být i místo, kde budou majitelé odpočívat a relaxovat. Nelehký úkol, protože stěžejní prioritou bylo, aby již při zrodu měla zahrada shodnou atmosféru i ducha, jako ve své domovině v Japonsku.

(Celý článek najdete na straně 20.)

Ozdobnice (Miscanthus sinensis) dokáže zdobit zahrady dlouho do zimy

Rostliny pro zimní zahrady II. Neživé efekty

Rostliny, kterým se budeme vě­novat v dnešním článku, nepři­nášejí do zimních zahrad barevné květy, listy či borku. Vynikají ale jiným kvalitami. Jde především o tvary a struktury už odumřelých nadzemních částí (proto ty "neživé efekty".), kterými doká­žou zahrady zpestřit i během období vegetačního klidu a nabíd­nout tak i trochu méně obvyklý okrasný aspekt, než pro jaký se obvykle na zahradách vysazují.

Mnohé druhy nabízejí i "bonusy navíc", jako např. vítaný zdroj semen pro řadu u nás přezimujících ptáků a také prostor, kam se tito mohou ukrýt před predátory. Bez významu není ani to, že odumřelá nadzemní hmota do určité míry chrání přezimující nebo rašící výhony rostlin před zimními mrazy. Asi nejvýznamnější skupinou rostlin, jejichž okrasné kvality nekončí s koncem vegetačního období, jsou okrasné trávy. Jde zejména o střední a vysoké druhy a kultivary, jejichž trsy vypadají i po odumření a změně barvy olistění velmi dobře dlouho do zimy. To, jak dlouho vydrží v hezkém stavu, je závislé především na počasí a zejména na tom, zda nedojde k jejich rozválení díky zapadání těžkým a mokrým sněhem. I to je jeden z důvodů, proč se obvykle na zimu trsy vysokých trav svazují. Dalším důvodem je i to, aby koncem zimy a v předjaří nedocházelo k vylamování stébel trav větrem a k jejich rozfoukání po zahradě. Mezi nejefektnější "zimní" trávy patří především ozdobnice čínská (Miscanthus sinensis), dochan (Pennisetum alopecuroides), metlice trsnatá 'Palava' (Deschamspia caespitosa), proso prutnaté (Panicum virgatum), rákosovka (Hakonechloa macra) či bezkolenec rákosovitý (Molinia arundinacea).

(Celý článek najdete na straně 6).

dlouhý kvetoucí záhon

Kvetoucí dvorek

Dnes vás vezmeme na zahradu, kterou v žádném jiném časopise dozajista neuvidíte. Návštěva tohoto místa se v našem zá­pis­níku objevuje častěji než jiné návštěvy zahrad.

Bývalá kovárna starého řa­do­vého domku v jihočeském měs­teč­ku je porostlá pří­sav­níkem, u vstupních dveří do domu kvete červená keřová růže. Dům na­štěs­tí odděluje dnešní zahrádku od místní silnice, ze které nebyla vyloučena kamionová doprava. To je problém obyvatel mnoha menších nejen jihočeských měst. Držme jim společně palce, aby se řešení obchvatů a vyloučení kamionové dopravy z obytných částí stalo brzo nejen městskou ale i státní prioritou, a obyvatelům dokázalo zajistit lepší život bez věčného hluku, prachu a ničení místních komunikací. Zahrádka je nevelká, přesto v ní vlastně nic neschází a z domu i dvorku je na co koukat. Po celé délce domu se táhne zadlážděný dvorek, který umožňuje posezení na dlouhé staré lavici pod okny nebo u stolku pod korunou mladé okrasné jabloně 'Red Sentinel', která drží půvabná červená jablíčka do časného jara, kdy je spořádají kosové. To, že dlažba na dvorku i zadlážděné cestě směřující do středu zahrádky prorůstá trávou nebo mateřídouškou, nikoho nezneklidňuje, právě naopak. Dvorek od udržovaného trávníku odděluje dlouhý kvetoucí záhon, je směsí trvalek, letniček, růží a bylinek, krásně pestrý a proměnlivý v roce.

(Celý článek najdete na straně 13).

Gazánie

Řízkujeme letničky a balkonové květiny

Před třiceti lety bylo řízkování květin vyhrazeno druhům a od­růdám, které nebylo možné množit semeny. V našich krajích, ve kterých je v zimě málo slunečního světla, je obtížné udržovat matečnice pro odběr řízků v dobrém zdravotním stavu. Rostliny bylo jednodušší vy­pěs­tovat ze semen. S nástupem levné letecké dopravy a s glo­balizací zahradnictví se poměr rostlin vypěstovaných z řízků vyhoupl přes 50 %.

I druhy typicky množené semeny jako petúnie (Petunia), begónie (Begonia), verbeny (Verbena) nabízejí specializované firmy v podobě řízků. Tento způsob množení dovoluje velmi rychlou obměnu sortimentu. Vyšlechtit hybridní odrůdu petúnií trvá i deset let, řízkovanou můžeme mít za dva až tři roky. Řízky se pěstují ve výborné kvalitě třeba v severní Africe, Izraeli, na Kanárských ostrovech, tedy na místech s celoročně ideálním podnebím - teplem a dostatkem slunce. Když si zahradník objedná nezakořeněné řízky, obdrží letecky polystyrenový box, který obsahuje desítky mikrotenových sáčků a v každém nalezne několik stovek 2-3 cm dlouhých řízků. Obsahem takového boxu zaplní třeba celý skleník. Samozřejmě je možné nakoupit i zakořeněné řízky v sadbovačích, ty dodává celá řada tuzemských i zahraničních firem.

(Celý článek najdete na straně 16).

Centrální kompozice u terasy. Do budoucna bych doporučil nahradit tento odlitek lucerny za originální ručně tesanou lucernu z kamene v menší velikosti.

Zahrada podle vlastního citu

Vznik každé zahrady má svůj osobitý příběh. Někdo si nechá udělat pouze projekt, jiný si vše dělá podle svého uvážení a další to má na zakázku od firmy se vším všudy. Tato zahrada má zcela jiný a odlišný vznik.

Majitelé v roce 2014 dostavěli dům a následně začali budovat zahradu vlastními silami. Při každé jejich návštěvě u nás v zahradním centru jsem podle doložených obrázků radil, jak postupovat, aby došlo k utvoření kostry jednotlivých kompozic. Bez toho by zahrada působila velmi chaoticky a nesourodě. Některé detaily bylo nutné řešit okamžitě po telefonu, což je velice problematické bez vizuálního kontaktu. Zahrada má i velice zajímavou dispozici. Leží na terase nad svahem. Majitelé mají úchvatný výhled přes koruny stromů na Ještěd. Původní záměr byl takový, že plochu jen zatravní a již dále osazovat nebudou. Postupně ale přehodnotili názor: "Nesměle jsme začali osazovat malé ostrůvky při okraji zahrady. Když jsme pak navštívili zahradní centrum pana Kastnera v Třebízi u Slaného, uchvátilo nás to natolik, že jsme se dali do budování zahrady se vším všudy.

(Celý článek najdete na straně 20).

Bergeron

Meruňky na zahradě a sortiment významnějších odrůd

Meruňka (Prunus armeniaca) není u nás původním druhem, avšak podobně jako je tomu u broskvoně s postupným otep­lováním klimatu na našem území se možnosti jejího úspěšného pěstování rozšiřují i do oblastí, kde ještě před pár lety po nich nebylo ani vidu ani slechu.

Ovoce je spotřebiteli velmi žádané, pro zdraví významné (výzkum potvrdil výskyt látek omezujících riziko vzniku ra­ko­viny) a tak nalézá široké uplatnění nejen pro stolní použití ale i pro zpracování na kompoty, džemy, klevely, rosoly; lze je mrazit, sušit atd. V posledních letech byly převážně v zahraničí vyšlechtěny odrůdy, které jsou výrazně později zrající než klasický sortiment, některé z nich dozrávají až v průběhu září, což výrazně prodloužilo sklizňovou sezonu. Plocha produkčních sadů sice poklesla, ale situace není tak špatná, jako je tomu u broskvoní, v posledních letech se drží na konstantní úrovni. Mezi zahrádkáři jsou meruňky velmi oblíbené, minimálně jeden strom lze najít téměř v každé zahradě, která leží alespoň v trochu příznivé poloze.

(Celý článek najdete na straně 26.)

Málokdo by snad vyháněl ze zahrady včelky

O přírodě, zahradě
a přírodní zahradě

Zahrada byla ve svém pra­pů­vodu místem, které mělo poskyt­nout útočiště před divočinou lidskou i přírodní, místem, které člověk vyrval přírodě a sám ho přetvořil k obrazu svému.

Jeho ruka byla v jeho díle záměrně patrná, ať už šlo o kompozici zahrady nebo výběr a posléze i šlechtění rostlin. Století se se stoletím sešlo a mnohé je jinak. Přírodu, která v člověku kdysi budila patřičný respekt, by dnes pohledal. Její zbytky jsme museli začít chránit zákonem. A to, co často za přírodu považujeme, je z většiny ve skutečnosti člověkem obhospodařovaná krajina. V té člověk s přírodou spolupracuje někdy více, jindy méně.
Nové zahrady dnes vznikají z velké části v polích, ta bychom přírodou nazvali stěží. A zakládány někdy bývají způsobem, který je od přírody vzdálen na hony, a to nešetrnou prací s půdou a terénem, bez jasného smyslu a nákupy v hobby marketech. Na pozemcích pak místo skutečných zahrad leží všemožné plastové a betonové prefabrikáty předstírající, že jsou tůňkou, okrajem záhonu nebo dřevěným plotem. Místa pro výsadby jsou potažena textilií a zasypána kůrou nebo kamením, rostlin je tam většinou málo a často v nefunkčních sestavách. A toto tápání plus pocit absence pravé přírody patrně stojí za vznikem toho, čemu se dnes říká "přírodní zahrada".

(Celý článek najdete na straně 10).

Promenea sp.

Miniaturní orchideje v bytě

orchideje v bytě K nejčastějším problémům pěstitelů pokojových rostlin patří nedostatek místa na oknech. Tolik úžasných kytek a tak malé parapety! Pro milovníky orchidejí se nabízí aspoň čás­tečné řešení - rozdat větší rost­li­ny a vrhnout se na miniaturní druhy. Mezi orchidejemi drob­ného vzrůstu si vybere každý, jak znalý specialista, tak i úplný začátečník.

Kříženci pro začínající Pokud chybí zkušenosti s pěstováním orchidejí, je dobré začít s mini­aturními hybridy rodu Phalaenopsis, které vydrží běžné bytové podmínky stejně jako velké kultivary. Čím dál častěji se nabízejí i další kříženci. Lze si pořídit drobnější odrůdy rodu Cymbidium, které se přidáním genů tropických druhů staly i teplomilnějšími. Rozměrné odrůdy rodu Vanda se zmenšily křížením s rodem Ascocentrum na půvabné hybridy Ascocenda, které zdědily nejen malý vzrůst, ale i živě oranžové a červené barvy květů. Ze složitých velkokvětých kříženců rodů Cattleya, Laelia a Brassavola s přikřížením drobných druhů rodu Sophronitis se staly překrásné miniaturní hybridy Potinara, opět s ohnivě barevnými květy. Také u miniaturních kultivarů orchidejí platí, že jsou odolnější a méně náročné na péči než původní botanické druhy. Jsou vyšlechtěné na celoroční pěstování v moderních interiérech a nemají speciální požadavky kromě citu pro zálivku.

(Celý článek najdete na straně 14).

S výsevem letniček vám pomohou rádi i děti

Záhon za stovku
letničky z přímého výsevu

Některé letničky můžeme vy­sé­vat přímo na záhon, druhy z této skupiny se celá léta doslova krčily ve spodních řadách stojanů s barevnými sáčky. Ale doba se mění a stávají se z nich naopak hvězdy sortimentu. Jsou levné, založení květinového záhonu je jednoduché a v poslední době kdy roste tlak na snížení emisí CO₂ si na nich ceníme, že je není potřeba předpěstovávat měsíce ve vytápěném skleníku.

Proměnlivé kvetoucí divadlo
Vytvářejí velké množství semen s dlouhou klíčivostí, a tak mohou čekat i několik let na příhodné podmínky. Když rozkvetou, je to přírodní divadlo, které přiláká návštěvníky z celého světa. Takovým druhem je třeba sluncovka kalifornská (Eschscholtzia). Vytrvalá práce stovek amatérských i profesionálních šlechtitelů letniček nám přinesla široký sortiment druhů i odrůd vhodných pro přímý výsev. Pro založení jednodruhového záhonu, který by kvetl od léta do podzimu, můžeme doporučit dva druhy - ostálku (Zinnia), která dokáže vzdorovat i podzimním dešťům a měsíček lékařský (Calendula officinalis), který se lehce přesemeňuje a je na záhoně skoro nesmrtelný. Většina ostatních druhů však kvete příliš krátce, aby na záhoně dělala parádu celé vegetační období. Proto se tyto letničky začaly vysévat ve směsi, kde se jednotlivé druhy střídají a doplňují, a tak vytvářejí nádherný kvetoucí záhon. Sadovníci říkají, že se jedná o dynamický vegetační prvek a je to pravda. Dobře sestavená směs se mění přímo před očima, nejprve vykvete šater (Gypsophila), sluncovka (Eschscholtzia), máky (Papaver) a peloton uzavírají ostálky (Zinnia) a astry (Callistephus). Druhová pestrost je i výborným lákadlem pro včely a další užitečný hmyz, ale i pro motýly. Na květech je stále nějaký návštěvník.

(Celý článek najdete na straně 20).

Květy vydrží rostlinu zdobit několik měsíců

Petrea ovíjivá

Na pohled krásná a hebká petrea ovíjivá (Petrea volubilis), má úchvatně jemné květy s fili­gránskou kresbou. Za to její široce kopinaté listy jsou pokryté tuhými chlupy, takže jsou na omak poněkud nepříjemně drsné. Také proto získal tento zajímavý druh anglické pojmenování Sand­paper Vine, volně přeloženo do češtiny "šmirglpapírová liána".

Tento středoamerický druh jsem potkal ve světě mnohokrát, nejlépe však prosperovala v městském parku jihošpanělského přístavního města Málaga, kde jsem ji mnohokrát fotil a dlouho se kochal její podmanivou krásou. Rod Petrea, jehož zástupci rostou od Mexika až po Bolívii, řadíme do čeledi Verbenaceae - sporýšovité a pro přiblížení - patří do příbuzenstva u nás běžně pěstované letničky sporýše klasnatého (Verbena bonariensis) nebo u nás v přírodě rostoucího sporýše lékařského (Verbena officinalis). Roste liánovitě, přičemž může dorůst délky větší než 10 m. Její vstřícné, neopadavé listy jsou dlouhé asi 15-20 cm, a jak již bylo zmíněno, jsou poměrně drsné díky hrubým chlupům. Její největší ozdobou, pro kterou je také zahradnicky využívána, jsou převislá, až 30 cm dlouhá, latovitá či hroznovitá květenství, složená z mnoha drobnějších květů.

(Celý článek najdete na straně 18).

Lotos hodnotím jako podzimní lahůdku

Lotos - pomologická diskuse

Odrůda Lotos byla vyšlechtěna v Ústavu experimentální botaniky AV ČR v. v. i., Šlechtitelské sta­ni­ci Střížovice. Vznikla křížením odrůd Otcovo a Jolana, zkoušena byla pod označením UEB 1720/3. Přihláška do státních odrůdových zkoušek byla podána v roce 1988, v roce 1996 přihlášena k ochraně práv. V roce 1997 byla registrovaná a současně bylo uděleno šlechtitelské osvědčení o ochraně práv. Registrována byla až do roku 2017, ochrana práv pokračuje však dále do roku 2021.

Jedná se o středně bujně až bujně rostoucí odrůdu s oválnou korunou. Větve jen středně obrůstají krátkým i středně dlouhým plodonosným obrostem. Jarní řez provádíme v době kvetení, čímž můžeme spolehlivě redukovat násadu květů (plodů) zakrácením větví. Plodí ve shlucích. Probírka plodů u stromů, u kterých nebyl proveden řez v době kvetení, je nutná k rovnoměrné velikosti a vyloučení střídavé plodnosti v dalších letech. Plod je kuželovitého tvaru, střední až velké velikosti, kdy základní žluté zbarvení je překryto rozmytou až mramorovanou červení. Slupka je tenká, hladká, bez ojínění a rzivosti, v době zrání slabě mastná. Jemná křehká dužnina bílé barvy je více šťavnatá, v chuti nasládlá až sladká a výrazně aromatická. Obě jamky jsou středně hluboké, kališní je zvlněná znatelnými svalci. Stopka je tenká a krátká. Plody se využívají k přímému konzumu a výrobě šťáv.

(Celý článek najdete na straně 24.)

Z cibulovin v nádobách lze vytvořit i velké skupiny s postupným nakvétáním.

Cibuloviny v nádobách

Použití cibulovin jako ná­do­bových okrasných rostlin není u nás příliš obvyklé. Samozřejmě tomu lze oponovat tvrzením, že zahradní centra, resp. především velké hobby markety jsou v předjaří plné krokusů či narcisů v květináčích, které obvykle slouží jako krátkodobá dekorace chladnějších interiérů. Tomu ale tento článek věnován nebude, stejně tak jako se nebude jednat o rychlení cibulovin ze speciálně připravovaných a k tomuto účelu prodávaných cibulí či hlíz.

Půjde spíše o to představit cibuloviny jako rostliny, které se napěstované v nádobách stejně dobře hodí pro dekoraci exteriérů domu jako letničky nebo některé trvalky. Použitím různých druhů rostlin a odrůd s různými barvami a tvary květů a samozřejmě také použitím nádob různých tvarů a velikostí lze docílit velmi zajímavých efektů. Co se týká termínů, pak pro výsadbu do nádob je to stejné jako při sázení cibulovin do volné půdy, obvykle tedy měsíce říjen a listopad. Termín nakvetení se pak může lišit podle toho, kde nádoby přes zimu umístíme. Při variantě zimování venku nakvétají cibuloviny v podstatě stejně jako ty sázené do volné půdy. Pokud jsou nádoby nějakou dobu umístěny např. do pařeniště či skleníku, pak lze s kvetením počítat o něco dříve. Na druhou stranu ale není dobré mít nádoby ve skleníku přes celou zimu, ale o tom později. Co se týká nádob, lze v podstatě použít jakékoliv plastové, dřevěné či keramické květináče. Ty posledně jmenované by měly být odolné vůči promrzání.

(Celý článek najdete na straně 6).

Listí stromů a keřů je skvělý materiál na listovku

O přírodě, zahradě
a přírodní zahradě II.

Zahrada je místo, kde velí člo­věk. Jeho spolupráce s přírodou je nevyhnutelná, má ovšem spoustu podob.

Jeden z nás běhá po zahradě se sprejem proti hmyzu a snaží se trefit klíšťata v tújích, druhý vyřezává díry do igelitu, kterým potáhnul záhony, "aby nerostl plevel", třetí se opájí dojmem, že žije v přírodní zahradě, kterou mu vyprojektoval kurzista per­ma­kulturního designu až do té chvíle, než zjistí, že to vlastně není jeho šálek kávy. Doba je pestrá, nabídka široká a je těžké se v ní zorientovat, zvláště pokud se zahradničením začínáme. A vlastně někdy i v případě, že žijeme se zahradou léta a tohle dění sledujeme kolem sebe. Najednou si nejsme jisti, jestli jdeme s dobou a neujíždí nám vlak. Nenechme se zviklat, plňme si svoje touhy a sny, spíše než zahrady sousedů, následujeme své instinkty a klidně experimentujme. Někoho srdce potáhne třeba k růžové zahradě, jiného k zahradě plné trvalek nebo k založení sadu či malého arboreta. Nás lákalo zkusit ve své zahradě propojit venkov s krajinou a přírodou.

(Celý článek najdete na straně 10).

Vvyniká svými zajímavě zbarvenými plody

Arcobal
zajímavost ze světa citrusů

Někteří zapálení citrusáři jistě budou vědět o čem bude v tomto příspěvku řeč, ale pro mnohé se bude jednat o novou informaci, protože tento typ hybridního citrusu se ve větší míře začal pěstovat teprve nedávno. Nej­bliž­ší produkční zahradnictví s těmito citrusy jsou v Itálii, kde se kromě tohoto taxonu pěstují i všechny další druhy a odrůdy, na které si jen lze vzpomenout.

Citrus 'Arcobal' je me­zi­dru­ho­vým křížencem citroníku Mey­ero­va (Citrus meyeri, tzv. Meyer) a pomerančovníku ze skupiny pigmentovaných neboli krvavých pomerančů Citrus sinensis 'Doppio Sanguinello'. Výsledkem tohoto křížení je hybridní odrůda 'Arcobal', která je typická svými plody střední velikosti, jasně oranžové barvy s tmavě červenými pruhy, což vytváří ve zralosti velmi zajímavý efekt. Hmotnost dozrálých plodů se pohybuje mezi 75-100 g. Dužnina je ve zralosti červené barvy, velmi šťavnatá, avšak poněkud kyselejší. Rostliny nevybočují z běžného formátu citrusových rostlin, a to jak svým habitem, tak nároky na pěstování. List je středně velký, oválného tvaru, velmi intenzivní zelené barvy s typickým zvlněním na okrajích. Květy jsou bílé často s načervenalými tóny a vyvíjejí se buď samostatně, nebo v malých skupinách.

(Celý článek najdete na straně 16).

'Gala Schniga'

Gala

Gala patří mezi novozélandské výkonné odrůdy, vyšlechtěna byla v roce 1939. Vznikla kří­že­ním odrůd Kidd's Orange Red a Golden Delicious. Do Evropy se rozšířila až v roce 1960. U nás se začala pěstovat po zápisu do Státní odrůdové knihy až v roce 1992 a registrovaná byla do roku 2017. V současnosti je čtvrtou nejrozšířenější pěstovanou od­rů­dou v intenzivních sadech u nás, po odrůdách ´Golden Delicious´, ´Idared´ a ´Jonagold´.

Vytvořených mutací s převážně červeně zbarvenou slupkou je známo 25. Nejrozšířenější jsou 'Galaval', 'Galaxy', 'Gala Must', 'Gala Schniga', 'Jugala', 'Mitchgla', 'Royal Gala'. Mají chuť dužniny od nasládlé po velmi sladkou. Růstové a ukazatele plodnosti jsou shodné. Strom roste slabě až středně bujně, habitus bývá rozložitý až převislý, koruna je kulovitá, zahuštěná tenkými výhony, větve obrůstají hustě, plodí ve shlucích na krátkém dřevě. Pro zvětšení plodů a vyloučení střídavé plodnosti v příštím roce je nutná jejich důkladná probírka. Doporučuje se i letní průklest. Plod je pak středně velký až velký, kulovitého tvaru, bez žebrování a svalců nad mělkou kališní jamkou a barevně jednotný. Kalich je středně velký, úšty krátké. Slupka tenká, hladká, suchá někdy ojíněná. Základní barva zelenožlutá, krycí červená, ve formě rozmyté, žíhané a mramorované.

(Celý článek najdete na straně 22).

Zpěv drobné sýkory modřinky je série velice vysokých pískavých tónů.

Jarní zpěváci

Ptačí zpěv je jedním z ne­od­myslitelných symbolů jara. Snad všichni mají zpěv alespoň pod­vě­domě rádi a svět bez ptačího zpěvu by byl o poznání chmur­nější. Duben je pravý jarní měsíc. Krajina už rozmrzla, všechno kvete a ptáci zpívají o překot.

Ptáci jsou mistři ve skrývání a často, pokud nechtějí být spatřeni, tak spatřeni nejsou. Co je však prozradí, je jejich hlas. Ptáci se ozývají velice často a rádi, a to nejenom typickým zpěvem, ale i širokou škálou další hlasů. Na přítomnost nebezpečí upozorňují velmi vysokými a dlouhými tóny, navzájem spolu komunikují kontaktními hlasy, jiné zvuky vydávají na hnízdišti a jiné během migrace a mladí pokřikují na rodiče, stejně jako naše děti volají na nás. Celou touto širokou paletou zvuků se ptáci prezentují po celý rok. Ale k jaru patří především zpěv. Věděli jste, že zpěv je teritoriální projev samců pouze jedné skupiny ptáků - řádu pěvců? Akustické projevy příslušníků jiných řádů jako zpěv neoznačujeme. Třeba známá hrdlička zahradní se na jaře ozývá svým typickým mumlavým hlasem, ale není to zpěv v pravém slova smyslu. Nebo takové husí kejhání má s líbezným zpěvem slavíka pramálo společného. Samci pěvců zpěvem lákají samičky, hájí si své teritorium a dávají ostatním samcům najevo, že tady bydlí oni a že jsou silní. Zpěv se od jiných typů hlasu liší. Je hlasitý, zpravidla dlouhý a opakují se v něm stále stejné různě složité sloky.

(Celý článek najdete na straně 24.)

Amsonia orientalis

Amsónie - tvalka sezony 2020

O rodu amsónie (Amsonia) byla v Zahrádkáři řeč už v roce 2015. Tehdy byla prezentována jako perspektivní novinka pro sta­no­viště s relativním nedostatkem vláhy. Za uplynulé roky se sice zahrádkářské i zahradnické po­vě­domí o těchto trvalkách výrazně zlepšilo, nicméně za rostliny, které lze běžně na zahradách a v trvalkových školkách vidět, je stále ještě považovat nelze. I to byl důvod, aby byla Amsonia pro rok 2020 vybrána Českým spolkem perenářů jako "Trvalka sezony".

Amsonia nepatří zrovna mezi příliš početné rody rostlin. V přírodě se lze setkat se zhruba dvaceti druhy, které rostou (až na jednu či dvě výjimky) v Severní Americe. Do zahradní kultury proniklo zatím pouze několik málo druhů, a to převážně ty, které po několika letech dorůstají do mohutnějších trsů o výšce 60-90 cm. K nej­významnějším druhům patří především A. tabernaemontana s širšími, kopinatými listy dorůstající výšky až 90 cm. Podobné, ale s užšími listy jsou pak A. illustris, A. ciliata a A. ludoviciana. Zmíněné druhy se (ze zahradnického hlediska) liší především šířkou listů a do určité míry výškou. Velmi atraktivním druhem je A. hubrichtii, vyniká velmi jemným, téměř čárkovitým olistění. Kultivarový sortiment se zatím rozrůstá poměrně pomalu. Už několik let je v nabídce např. kompaktní kultivar ´Short Stack´ (A. tabernaemontana) a také úzkolistý ´Seaford Skies´ (A. hubrichtii x A. tabernaemontana). Jednou z novějších odrůd je např. kříženec A. ciliata ´Halfway to Arkansas´, který je nápadný velmi úzkými listy. Asi nejčastěji je v nabídce kultivar ´Blue Ice´, který vyniká tmavě modrými květy a nízkým vzrůstem (cca do 30 cm). Jeho původ není zcela zřejmý. Uvádí se, že patří ke druhu A. tabernaemontana, vizuálně se ale daleko více podobná amsónii východní (A. orientalis; syn. Rhazya orientalis), která jako jedna z výjimek roste v Malé Asii.

(Celý článek najdete na straně 6).

Jak na hořec bezlodyžný

Hořec bezlodyžný (Gentiana acaulis) patří mezi nejoblíbenější a v době květu nejžádanější skal­ničky. Není se čemu divit, jeho sytě modré, nálevkovité květy dokážou jarní skalky nádherně rozzářit.

Jeho domovem jsou především horské louky a pastviny ev­rop­ských hor. Vyskytuje se od Pyrenejí přes Alpy až po Karpaty. Roste v nadmořských výškách až do 3000 m n. m. V přírodě dává přednost neutrálním až mírně kyselým půdám. V kultuře je k půdní reakci přizpůsobivý a nedělají mu problém ani vápnité půdy. Na zahradách a skalkách se obvykle pěstují odrůdy odvozené od tohoto druhu, popř. i kříženci (proto se někdy uvádí i jméno G. × acaulis hort.). Patří k relativně snadno pěstovatelným skalničkám, ale i přesto se stává, že se mu příliš nedaří a rostliny v poměrně krátké době hynou. Důvodem bývá nevhodně zvolené stanoviště a způsob pěstování. Rostliny rostou bez problémů na plném slunci, kde rovněž nejlépe kvetou. Mírný polostín či toulavý stín sice tolerují, ale méně ochotně nakvétají. Asi největším problémem bývá nedostatek vláhy. Skalničky jsou často považovány za rostliny spíše suchomilné, což samozřejmě o mnohých druzích platí, ale zrovna hořců se to příliš netýká.

(Celý článek najdete na straně 8).

Roubování kaktusů

Roubování kaktusů
a jak na ně

Roubování kaktusů bývá jed­němi kaktusáři vyzdvihováno jako učiněný zázrak, např. při rozmnožování složitě pěs­to­va­tel­ných druhů. Jiní kaktusáři jej zatracují a do sbírky by si nezařadili jedinou roubovanou rostlinu, protože roubování pova­žují za necitlivý zásah, který navždy změní charakter roubo­vance. Každý extrémní pohled je poněkud zplošťující a platí to i v případě obou rozdílných názorů na roubování kaktusů. S ro­zu­mem je možné roubování kaktusů využít k pěstování nejnáročnějších druhů, speciálních klonů nebo dokonce bezchlorofylových kaktusů, které se bez podnože vůbec neobejdou.

Podstata roubování Asi všichni zahrádkáři mají na své zahrádce nějakou roubovanou rostlinu. Jedná se buď o některý ovocný strom, okrasný strom nebo o plodovou zeleninu, jako jsou okurky či lilky. Podstatou roubování je přenos roubu (ušlechtilá část) na podnož. U kaktusů je roubem stonek jiného kaktusu nebo jeho část (bradavka, žebro atp.), kterou přeneseme na podnož a určitým způsobem zafixujeme, aby došlo k dokonalému srůstu. Jak je tedy zřejmé, jedná se o specifický způsob vegetativního rozmnožování, jehož výsledkem je jedinec sestávající ze dvou odlišných částí. Tolik velmi stručně k základnímu popisu této metody. Roubování není v případě kaktusů pouze metoda rozmnožování, ale i jeden ze způsobů pěstování např. hřebenovitých (kristátních) tvarů. U kaktusů se jedná o roubování různých rodů na podnož v rámci jedné čeledi. Základem úspěchu je dobrá afinita - tedy schopnost podnože a roubu spolu srůstat. Někdy se proto stává, že i zdánlivě dobře přirostlý roub tzv. "sedí" a nepokračuje v růstu. Může se jednat právě o špatnou afinitu, kdy srostla jen dužnatá parenchymatická pletiva, nikoliv však vodivé cévy. Pak se v místě srůstu vytvoří korkovitý odumřelý "špunt" a je nutné roub přeroubovat na jiný druh podnože. Afinita však bývá u kaktusů většinou velmi dobrá a je spíše výjimkou, pokud podnož a roub

(Celý článek najdete na straně 14).

Osázená paleta

Sesazované truhlíky a mísy
aneb jak vysadit truhlík z více druhů balkonových květin

Konečně přichází období vý­sad­by truhlíků a mís. Na malém prostoru můžeme vykouzlit "za­hrád­ku", ze které se těšíme celé léto a podzim. Jak se říká, život je změna. Proč nezkusit něco jiného než "monokulturu" petúnií, pelargónií nebo verben.

V posledních letech se stále více prosazují výsadby truhlíků a mís ze směsi balkonových květin. Hlavní výhodou tohoto konceptu je pestrá skladba různých rostlin, které se navzájem doplňují a v průběhu sezony se vzhled výsadby mění podle toho, jak se jednotlivé sazenice rozrůstají a kvetou. Případné choroby a škůdci nikdy nenapáchají tolik škody, jako když vysadíme pouze jeden druh.

(Celý článek najdete na straně 19).

Meconopsis x sheldonii. Vznikl křížením M. baileyi s M. grandis.

Lystigarður Akureyrar
nejsevernější botanická zahrada

Island se stává oblíbenou des­ti­nací Čechů. Láká především zají­mavá příroda. Milovníky květin zde potěší i botanické zahrady. Tu v hlavním městě si nechme na jindy a podívejme se do jedné z nejseverněji položených zahrad na světě v městě Akureyri - Lystigarður Akureyrar.

Akureyri je čtvrté největší město Islandu ležící na pobřeží fjordu Eyjafjörður mezi horami dosahujícími až 1200 m nad mořem. Místní botanická zahrada má ještě jedno prvenství. Je nejstarší botanickou zahradou Islandu. Její rozloha je přibližně 3,65 ha a leží v nadmořské výšce kolem 50 m. V roce 1912 byl na tomto místě z iniciativy dánských žen otevřen veřejný park. Vlastní botanická zahrada oficiálně vznikla v roce 1957. Jejím posláním je uchovat květenu Islandu a také ji ukázat veřejnosti. Dalším úkolem, který je pro Islanďany důležitý, je hledat nepůvodní druhy, které by v těchto nehostinných podmínkách byly schopné existovat v zahradách, na zemědělské půdě, ale i ve volné krajině. Převážná většina druhů, které zde můžete spatřit, pochází z mírného a arktického pásu severní polokoule. Jsou zde soustředěny rovněž vysokohorské druhy ze všech světadílů. Zásluhou někdejšího správce zahrady Jóna Rögnvaldssona zde jsou od 60. let 20. století rostliny z Grónska, Norska a Alp. Postupně následovaly výměny semen s mnoha zahraničními botanickými zahradami. V současnosti zahrada spolupracuje s více než třemi sty botanickými zahradami z celého světa. Expozice islandské flóry je mladší. Buduje se od začátku 70. let. Najdeme tu rostliny z pobřeží, z lávových polí, pramenišť jezer, bažin i arktických trávníků. Počet druhů, poddruhů a variet, který je v zahradě shromážděn, přesáhl číslo sedm tisíc.

(Celý článek najdete na straně 22.)

Clivia nobilis

Řemenatka klívie
nebo také řemenice

Klívie (čeleď: Amaryllidaceae - amarylkovité, zornicovité) jsou vytrvalé dlouhověké byliny planě rostoucí na západním pobřeží jižní Afriky, kde vegetují v zástinu stromů. V kultuře jsou běžné tři druhy klívií, a sice Clivia miniata - řemenatka suříková, C. nobilis - řemenatka sličná neboli ušlechtilá a C. gardenii - řemenatka Garde­nova. Starší vědecké pojme­no­vání (Himantophyllum miniatum) je odvozeno z řeckého slova himas = řemen, oprať a fyllon = list, tedy list připomínající řemen.

Klivie byla dovezena prvně do Anglie v roce 1800. Současné platné pojmenování Clivia vzniklo v roce 1826 na počest anglické vévodkyně Charloty Florentiny Clive, milovnice květin a první pěstitelky klívií. Nejrozšířenější a nejznámější je Clivia miniata - řemenatka suříková. Druhové pojmenování miniata znamená suříkový, (rumělkový, červený). Vystihuje suříkovou (ohnivě oranžovou) barvu květů. Suřík čili minium je oxid olovnatoolovičitý. Vyráběli ho již staří Římané, kteří jej používali do barev k natírání kovových konstrukcí nebo spodků lodí, protože tyto barvy vzdorovaly korozi i účinkům slané mořské vody. Ve středověku byl suřík jedním z pigmentů používaných pro iluminování (zdobení) rukopisů miniaturními kresbami a kolorovanými iniciálami. Ze slova minium vzniklo posléze i slovo miniatura.

(Celý článek najdete na straně 10).

'Amore Fiesta Yellow-Violet'

Petúnie a její rodná sestra Calibrachoa

Více než sto let se snaží šle­chtitelé ze všech koutů světa přijít každoročně na trh s novými odrůdami petúnií. A podařily se jim skutečně husarské kousky. Rodiče dnešní petúnie mohou nabídnout pouze bílou nebo fia­lovou barvu květu, vysoký vzrůst, nevětvenou lodyhu. Nové odrůdy nabízejí prakticky všech­ny barevné odstíny v nejméně představitelných kombinacích. A stále vznikají další.

Skupina petúniíí s ďábelskou barvou květu, a to doslova. Některé barevné kombinace nám doslova vyrazí dech. Může to být odrůda 'Amore Fiesta Yellow-Violet', která v květu kombinuje ostře fialovou hvězdu na oranžově žlutém podkladu. Některé barvy květu je obtížné popsat, jako u odrůdy 'Happy Magic Cremissimo' - různé odstíny růžové a žluté. I některé dvoubarevné odrůdy jako modrobílá 'Designer Inksplash' nebo temně fialovožlutá 'Prelude Sunflower' jsou magnetem pro oči. Mezi novinkami se často objeví odrůda se zelenou barvou květu, dříve nemyslitelný barevný odstín. V letošním roce to je bílozelená 'Ray Pistacio Cream'. Honba za novými barevnými odstíny má však i stinné stránky, jako když před několika lety byla uvedena na trh krásně oranžová odrůda, která, jak se později zjistilo, byla výsledkem genových manipulací a měla zůstat pouze v laboratoři.

(Celý článek najdete na straně 12).

Pět tyčinek s prašníky a trojklanná blizna uprostřed květu mučenek působí vskutku zajímavě.

Mučenky pro ozdobu i užitek

Okrasné mučenky
Výjimečné krásy květů mučenek si všimli zřejmě již první misi­onáři v tropické Americe, kteří ji zprostředkovali Karlu Linnému. Ten pak podle jejich sdělení a první dovezené rostliny poj­menoval rod v roce 1753 jako Passiflora, což z latiny přeloženo znamená utrpení (passio) a květ (flos).

Tuto podivnou spojitost viděli v květech jezuitští misionáři, kte­rým deset korunních lístků připo­mínalo deset apoštolů, pakorunka představovala trnovou korunu nasazenou na hlavu Ježíše a trojklanná čnělka s bliznami pak symbolizovala tři hřeby, kterými byl Kristus ukřižován. Proto tedy české pojmenování mučenka, které je do ostatních jazyků překládáno podobně. Celý rod těchto tropických a subtropických lián pocházejících ze Střední a Jižní Ameriky čítá více než 400 druhů. Toto číslo se mění podle pojetí rodu jednotlivými autory a může se lišit i v řádu několika desítek druhů. Toto "rozškatulkování" však nic nemění na skutečnosti, že jsou, díky svým krásným květům a chutným plodům, stále v hledáčku zahradníků, kteří se je snaží nejen pěstovat, ale také křížit a získávat tak nové rostliny se zajímavými květy a chutnějšími plody. Je tedy zřejmé, že celý rod můžeme rozdělit na okrasné a užitkové mučenky, přičemž v tomto dílu se budeme věnovat prvním z nich.

(Celý článek najdete na straně 22).

Středně raná velkoplodá odrůda 'Bergeri'

Líska obecná na zahradě

Líska obecná (Corylus avellana) je poměrně starý rostlinný druh. Objevuje se na celé severní polokouli včetně nynější Arktidy. V ČR je líska pěstována pře­devším drobnými pěstiteli, avšak je také značně rozšířena jako okrasná nebo technická dřevina.

Líska je jednodomá, větro­snub­ná rostlina. Odrůdy jsou cizosprašné, částečně samo­spraš­né i plně samosprašné, u některých byla zjištěna in­kom­patibilita podobně, jako je tomu u třešní (i když kvetou samčí a samičí květy různých odrůd ve stejnou dobu, nemohou se vzájemně opylit). Kvetení může být proterandrické (dříve kvetou květy samčí), protogynické (dříve kvetou květy samičí) nebo homogamické (květy samčí i samičí kvetou ve stejnou dobu).
Je poměrně náročná na teplotu. Většině odrůd vyhovuje stanoviště v teplých až středně teplých polohách, chráněné před zejména severními větry a silnými mrazy.

(Celý článek najdete na straně 34).

Chlebíčky ozdobené květy

Nádherné, barevné, voňavé
jedlé květy na talíři

Použití jedlých květin má tisíciletou tradici nejen např. v Číně a Japonsku, ale i v našich krajích. Některé květiny mohou být hlavní složkou pokrmu, některé jeho zajímavá ozdoba, jiné použijeme jako koření nebo z nich lze uvařit voňavý čaj. Většina květů obsahuje cenné látky, jiné než v běžných potravinách. Známé je využití květů sedmikrásek, které obsahují mnoho enzymů - ozdobí nám různá jídla nebo z nich můžeme připravit sirup.

Kde v zahradě najdeme jedlé květy
Na okrasných záhonech - tam samosebou ty pěstované. Mezi květinami obvykle najdeme i plevele, některé jsou jako doplňky jídelníčku velmi zajímavé. Pokud nemáme anglický trávník, ale to, čemu permakultura říká "jedlý trávník", máme další řadu rostlin k využití. Jedlé jsou také květy řady stromů a keřů. Nakonec hledejme i na méně udržovaných divočejších místech, která zejména do větší přírodní zahrady také patří. Že v zahradě pěstujeme květiny je zřejmé. Méně se ale ví, že mnoho z nich má některé části jedlé (a chutné!). Známé jsou různé bylinky, které kromě toho, že z nich lze uvařit léčivý čaj, také mohou ozdobit náš talíř. Například levandule, dobromysl, měsíček, yzop, mateřídouška, brutnák nebo heřmánek, všechny mají nádherné barevné a vonné květy, které k využití na talíři přímo vybízejí.

(Celý článek najdete na straně 46.)

Aster amellus ´Lady Hindlip´

Suchomilné hvězdnice
nebo také řemenice

Sucho je téma, které se posled­ní roky zmiňuje čím dál častěji, a ani letošek bohužel není vý­jim­kou. Relativní nedostatek dešťo­vých srážek spojený s ome­ze­nými možnostmi závlahy bude zřejmě hrát čím dále větší roli i při výsadbách okrasných vytr­valých rostlin. Naštěstí výběr druhů, které snášejí či minimálně dokážou tolerovat určitý deficit vláhy v půdě je poměrně bohatý. I v rámci tak známého rodu, jakým je hvězdnice (Aster), se najde celá řada suchomilných (či sucho tolerujících) druhů. Některé z nich si představíme v dnešním článku.

Domácí druhy Pro první příklady vůbec nemusíme jít daleko, dva zahradnicky velmi atraktivní druhy se vyskytují i v České republice. Jde o hvězdnici chlumní (Aster amellus) a hvězdnici zlatovlásek (Aster linosyris; syn. Galatella linosyris). S oběma těmito druhy se lze setkat například na stepích Pálavy nebo Českého krasu či Českého středohoří. Mimo tyto stanovištní podmínky je spojuje i pozdně letní až podzimní doba kvetení. V přírodě i na zahradě nakvétají obvykle od srpna a kvetení končí (podle počasí) až v říjnu. Hvězdnice chlumní nabízí i celou řadu odrůd lišících se zejména barvou (odstíny růžové a modrofialové) a velikostí květů. Hvězdnice zlatovlásek kvete jasně žlutě a květenství je tvořeno pouze trubkovitými kvítky terče, typické jazykovité plátky u tohoto druhu chybí. Na zahradě jim vyhovuje slunné stanoviště a běžná, propustnější zahradní půda. Stejné nároky má pak i další evropský druh, Aster sedifolius (syn. Galatella sedifolia). I tato rostlina kvete v pozdním létě. Barva květů je nejčastěji modrofialová (popř. růžovofialová) a rostliny jsou rovněž nápadné velmi úzkými až jehlicovitými listy.

(Celý článek najdete na straně 6).

´Spacecake´

Koleus - nejpestřejší květina

Stejně jako šaty i květiny podléhají módě. Jedním z druhů, které jsou stále populárnější, jsou koleusy. Již vystoupaly na desátou příčku mezi letničkami. Jejich pestré listy mohou mít snad všechny možné barvy. Bílá, červená, růžová, tmavě hnědá a mnoho dalších barev vytváří na listech fantastické ornamenty, za které by se nemusel stydět ani abstraktní malíř. Sametový povrch listu jim dodává eleganci. Jednoduše rostlina, která nesmí chybět žádnému milovníku květin.

Latinský název této květiny je Plectranthus scutellarioides, ale v zahradnických prodejnách ji spíše nalezneme pod starším dnes již neplatným názvem Coleus blumei. Původem pochází z tropických oblastí jihovýchodní Asie, Indie, Afriky a Austrálie, největší divoce rostoucí porosty nalezneme v Indonésii a na Srí Lance. Koleus se dostal do Evropy prostřednictvím obchodníků a botaniků. Některé prameny uvádějí, že to bylo již v 17. století. Velmi populární byl ve viktoriánských zahradách, zde se z rostlin jednotlivých barev vysazovaly komplikované ornamenty, které při pohledu z okna vyššího patra či balkonu vytvářely živý perský koberec nebo přímo tapiserii. Popularita této květiny byla tak vysoká, že se hovoří i o jakési "koleusové horečce", podobně jako tomu bylo s tulipány.

(Celý článek najdete na straně 10).

Pět tyčinek s prašníky a trojklanná blizna uprostřed květu mučenek působí vskutku zajímavě.

Mučenky pro ozdobu i užitek

Užitkové mučenky
Rozhraní dělící od sebe okrasné a užitkové mučenky je velmi tenké. Platí totiž, že každá mučenka kvete nádherným a zajímavým květem, každá má jedlý plod, ale jen některé jsou více využitelné jako ovoce. Jsou to ty, které mají plody nejchutnější a jsou dosta­tečně výnosné, aby se jejich komerční pěstování pro plody vyplatilo. Právě užitkovým dru­hům se budeme věnovat v tomto dílu.

Mučenky řadíme do skupiny ovocných rostlin pěstovaných v tropech a subtropech pro plody, jejichž vůně a chuť jsou nezaměnitelné. Z hlediska používání českých jmen pro plody mučenek je potřeba upozornit, že se do našeho slovníku vloudilo španělské jméno maracuya - počeštěno marakuja a někdy se používá slovo grenadila, což je pojmenování pocházející z anglického grenadilla a francouzského grenadille. V tomto případě však dochází mezi lidmi často k záměně se slovem grenadina, což je sirup vyrobený ze šťávy granátových jablek. Jak již bylo zmíněno v minulém čísle, květy mučenek jsou velmi atraktivní, mají ovšem poměrně složitou stavbu. Kalich je zbarven jako koruna a srůstá s ní v útvar zvaný češule, z jejíhož dna vyrůstá kruh brv. Uprostřed květu je sloupek (androgynofor) z jehož báze roste pět tyčinek a výrazný pestík zakončený trojklanou čnělkou s bliznami. Plodem u druhů pěstovaných coby ovoce je bobule, ovšem některé mučenky vytvářejí vysýchavý pukavý plod - tobolku.

(Celý článek najdete na straně 18).

Mnohaletou tradici v zahradních úpravách mají předzahrádky.

Povídání o zahradě I.

Byl jsem vyzván kolegyní Janou Kolkovou Rydvalovou, abych napsal něco o zahradách. Proto mi milí čtenáři dovolte, abych se tomuto problému věnoval. Chtěl bych zachytit jejich vývoj, a to od svého mládí do současné za­hrad­ní tvorby. Jsou to léta počínající mým zahradnickým učením v ro­ce 1949.

Na základě šedesátileté praxe v oboru zahradní architektury a četných diskusích s kolegy, předními odborníky (např. zesnu­lý prof. Jaroslav Machovec, prof. Jiří Mareček, Ing. Marie Součková) tvrdím, že založení zahrady je proces dlouhodobý, který vyžaduje dostatek odborných znalostí a předvídavosti jejího tvůrce a dostatek trpělivosti od jejího majitele. Je to úzké soužití stanovištních podmínek a navrženého kompozičního uspořádání v daném prostoru. Co si vlastně pod pojmem rodinná nebo obytná zahrada představujeme? Z mnohaletých zkušeností lze představy majitelů shrnout do následujících kategorií: soukromí, klid, bydlení v krásném prostředí, bezpečné zázemí pro život rodiny, prostor pro klidovou relaxaci a nerušený odpočinek a prožívání společenských událostí. Nelze opomenout také zázemí pro pěstitelskou činnost a s tím spojený i ekonomický užitek.

(Celý článek najdete na straně 24).

Jezírka, rybníčky a mokřady zlepšují celkově mikroklima a akumulují přebytečnou vodu v době, kdy by bez užitku odtekla.

Vláha pro živou zahradu

Jak se poprat se suchem? Voda je základní podmínkou života. Ale musí jí být tak akorát. V minulosti postihly naše území několikrát povodně, v posledních letech nás ale trápí spíš opačný extrém. A s výrazněji suchými obdobími nejspíš musíme počítat i do budoucna.

Jak se se suchem v zahradě vyrovnat? Můžeme co nejlépe využít všechnu vodu, kterou máme k dispozici, a také vést zahradu tak, aby byla co nej­odolnější. Používat můžeme jak šedou vodu z domácnosti, tak zejména vodu dešťovou. Máme mnoho možností, jak ji shromažďovat a později případně využít k zálivce. Ať už pořídíme jednoduché nádrže na vodu pod okap, anebo speciální zapuštěné do země, poslouží oboje. Je jistě všeobecně známé, že je lépe zalévat méně často a vydatněji, a ráno anebo navečer, místo v teplejších částech dne. Vhodné je použití kapénkové závlahy, cílené přímo do potřebných míst. V době naší nepřítomnosti nám mohou pomoci také samozavlažovací květináče, zavlažovací adaptéry (třeba na PET láhve), některé vhodné i k použití do nádob, případně stará technologie do substrátu zapuštěných vodu postupně propouštějících neglazovaných nádob z pálené hlíny.

(Celý článek najdete na straně 46.)

Třapatkovky jsou velmi lákavým druhem i pro motýly.

Letní trvalkové záhony vhodný sortiment a péče

Co dělat pro to, aby trvalkové výsadby kvetly a dobře pro­spí­valy i během léta? V prvé řadě je potřeba do výsadeb vybrat ta­ko­vé druhy a odrůdy květin, které pokvetou v létě. To sice zní zcela samozřejmě, ale realita bývá čas­to jiná. Řada lidí si totiž květiny na zahradu pořizuje během jara a nakupuje to, co zrovna kvete.

Trvalky ale, až na výjimky, nekvetou po většinu vegetačního období, ale obvykle 3-4 (5) týdny, podle průběhu počasí. Později kvetoucí druhy mají tedy v jarním období trochu "smůlu" a do výsadeb se tak dostanou méně často. Ke klasickým v létě kvetoucím trvalkám patří především původem severoamerické druhy, jako jsou zápleváky (Helenium), plamenka latnatá (Phlox paniculata), zavinutka (odrůdy od Monarda didyma a M. fistulosa), třapatky (Rudbeckia fulgida), třapatkovky (Echinacea purpurea), rozrazilovce (Veronicastrum vir­gi­nicum) či janeby (Heliopsis). Tyto rostliny nakvétají obvykle od počátku července a kvetou až do srpna. Spojují je také víceméně podobné nároky na stanoviště, které má být v ideálním případě slunné či pouze částečně přistíněné (toulavý stín). Jsou to rovněž rostliny, kterým vyhovuje stále mírně vlhká, nevysychavá půda, a to zejména v případě plamenek a zápleváků. Pokud tedy na zahradě takové místo nemáme, nebo si nemůžeme dovolit pravidelně zavlažovat, je lépe se těmto na vodu náročnějším druhům vyhnout.

(Celý článek najdete na straně 6).

´Cool Wave Blueberry Swirl´

Maceška - dvouletka,
která je stále in

Dvouletky - dříve významná skupina květin, ze které se nyní pěstují vlastně jen macešky. Je to škoda, že se s výsadbou po­mně­nek, sedmikrásek a chýrů set­káme snad jen v zahradách lázní a zámků. Vypěstovat dvouletky je jednoduché, a hlavně nepo­tře­bu­jeme vytápěný skleník. Ale zpět k maceškám. Maceška je oblíbenou rostlinou, a proto ji stále šlechtí celá řada evropských, ame­ric­kých i japonských firem. S jaký­mi novinkami se ucházejí o pří­zeň milovníků květin?

S určitým zjednodušením můžeme uvést dva cíle, velikost květu a mrazu­vzdornost. V roce 1966 byla na trh uvedena první F1 odrůda, která ohromovala velikostí květu. Macešky se začaly pěstovat jinak, než jsme byli zvyklí. Sazenice již nemusely přečkat zimu na záhoně, ale byly na podzim přemístěny do nevytápěných nebo temperovaných skleníků. Zde přečkaly zimní měsíce bez poškození listové plochy sněhem a mrazem. Hned s prvními paprsky jarního slunce se mohly prodávat efektní zdravé sazenice s velkým květem.

(Celý článek najdete na straně 10).

V posledních létech se do kompozičního řešení zahrad začaly používat stále více technické prvky. Moderně řešená svažitá úprava jako vodní prvek. K překonání výškových rozdílů byly použity opěrné zdi z gabionových bloků. Pohledová strana gabionů byla upravena vodorovně kladenými pískovcovými deskami. Žlaby a nádrže vodních prvků jsou vyrobeny z kortenových plechů. Spáry opěrných zdí jsou částečně osázeny.

Povídání o zahradě II.

V minulém článku jsme se věnovali vývoji zahrad v období první republiky a v létech po 2. světové válce. Nyní budeme pokra­čovat zahradní tvorbou do konce 90. let.

Vývoj zahradní tvorby do konce 90. let S postupem času dochází k hledání nového stylu za­hrad­ních úprav. Velmi obtížně k nám začaly pronikat nové způsoby zahrad­ních úprav ze zahraničí. Z vlastní praxe mohu posoudit zájem sadovníků o novou za­hrad­ní tvorbu sousedního Německa, Rakouska, Holandska a dalších evropských států. Poznatky byly získávány velmi obtížně, a to hlavně studiem odborné zahra­niční literatury a později také zájezdy na národní a světové zahradnické výstavy pořádané zahradnickou společností (Německo, Holandsko). Renesance zahradní tvorby nastává až v 90. létech po výrazných politických změnách. Dochází k nové výstavbě rodinných domů, a tím také vzniku nových zahradních ploch. Úpravy zasahují i do oblasti veřejné zeleně. Nastává poptávka po zahradních úpravách a hledání nového stylu. Vzniká mnoho zahradnických podniků, které nabízejí zakládání zahrad. Ne všechny odvádějí úpravy, které snesou odbornou kritiku. Bohužel u mnohých byl ekonomický efekt důležitější. Otevřením možností poznání světového trendu zahradních úprav se rodí nový styl zahradních úprav, který využívá moderní technologické postupy, nové druhy rostlinných i stavebních materiálů. Sadovnické úpravy začínají navazovat na vývoj architektury a nové společenské nároky.

(Celý článek najdete na straně 17).

'Brown Turkey'

Fíkovník na zahradě

Fíkovníky patří k méně známým ovocným druhům, které se stále častěji rozšiřují i v našich končinách. Souvisí to sa­mo­zřej­mě se změnou klimatu, díky které se z tohoto zajímavého ovocného druhu stává plno­hod­notný exteriérový druh.

Fíkovník (Ficus carica) zařa­zu­jeme do čeledi Moraceae. Je to keř nebo menší strom, u nás se však z praktických důvodů pěs­tuje ve formě keře dorůstajícího do výšky 2-3 m. Jelikož jde o teplomilný druh, je třeba mu zajistit vhodné stanoviště, například při jižní straně domu. Obecně platí, že by se mu mělo dařit tam, kde se úspěšně daří například révě vinné. Do plodnosti vstupuje poměrně brzy, už ve druhém roce po výsadbě. Plodí každoročně, spolehlivě a bohatě a dožívá se velmi vysokého věku (až 60 let). Většina pěstovaných odrůd má plodivost rozdělenou do dvou sklizňových vln, díky čemuž máme dvě úrody do roka. První úroda dozrává na loňských výhonech v létě, druhá úroda se tvoří na letorostech a dozrává pozdě na podzim. Z hlediska množství plodů je druhá úroda podstatně bohatší, dobře však dozraje pouze v chráněných prostorách či oblastech.

(Celý článek najdete na straně 26).

Hnědé padlí na plodech angreštu

Padlí

Jednou z nejrozšířenějších sku­pin houbových chorob rostlin je padlí. Jeho projev je velmi specifický - povrch rostlinných orgánů, nejčastěji listů, ale i květů, plodů a stonků je jakoby pomoučený. V jiných jazycích název pro tuto skupinu mikro­sko­pických hub je proto většinou mnohem výstižnější než v češtině (např. slovensky múčnatka, rus­ky mučnistaja rosa, anglický powdery mildew a německý ech­te Mehltau).

Většina druhů padlí žije jen na povrchu rostlin a pomocí spe­ciálních orgánů pronikají jen do povrchových buněk hostitele. Oproti většině původců houbových chorob rozvoj padlí nepodporuje vysloveně vlhké počasí, ale většinou kolísavá teplota i vlhkost. Většina druhů padlí patří mezi choroby pozdního léta a podzimu. Ale není to vždy, protože např. hnědé padlí angreštu nebo padlí jabloně se vyskytují již od jara.

Na světě existují stovky různých padlí, avšak na našich zahrádkách vážnější škody způsobuje "jen" několik desítek. Pro zahrádkáře k nejznámějším patří především padlí jabloně, hnědé padlí angreštu, padlí broskvoně, padlí jahodníku, padlí révy vinné, padlí miříkovitých (na petrželi a mrkvi), padlí tykvovitých (na okurkách a dalších tykvovitých rostlinách) a padlí hrachu. Poměrně velký počet nejrůznějších druhů padlí se vyskytuje u okrasných rostlin. Z nich je možné uvést africké fialky (Saintpaulia), astry (Callistephus), begónie, blatouchy, bramboříky, hortenzie, hvozdíky (Dianthus), chryzantémy (listopadky), macešky, mahonie, ostrožky, plamenky (Phlox) či vlčí bob (Lupinus). U okrasných dřevin se vyskytuje padlí např. na dřišťálech, javorech, šeřících a na opadavých rododendronech (azalkách) a asi nejznámějším hostitelem padlí z okruhu okrasných rostlin jsou růže. Na nich napadá nejen obě strany listů, ale i mladé výhony, poupata, a dokonce někdy i okvětní lístky a trny.

(Celý článek najdete na straně 53.)

Trvalkový záhon s různými odrůdami hvězdnic a zlatobýlem (Solidago caesia)

Podzimní trvalkové záhony
vhodný sortiment a péče

Tento článek naváže na předchozí povídání o letních trvalkových záhonech. Posuneme se ale do pozdnější doby, do počínajícího podzimu. I pro tuto dobu platí to, co bylo zmíněno posledně. Aby trvalkové výsadby kvetly a dobře prospívaly i během podzimu, je v prvé řadě potřeba vybrat právě takové druhy a odrůdy květin, které v tomto období kvetou. Výhodné je pak samozřejmě přidat do výsadeb i takové rostliny, které na podzim vynikají např. výrazně zbar­ve­nými listy nebo ozdobnými plody. Podzimní měsíce mohou být na zahradě tak trochu "druhým jarem" - tedy obdobím, které může přinést až překvapivě pestrou paletu barev.

Listopadky Můžeme začít rostlinami ozdobnými květy. Ke klasikám podzimního sortimentu patří listopadky (Chrysanthemum). Ty nabízejí neobyčejně bohatou paletu zářivých barev. Při jejich použití je ale potřeba mít na paměti, že jde o rostliny poměrně náročné na kvalitu půdy. Vyžadují dostatek živin a špatně snášejí i krátkodobý nedostatek vláhy. Mezi odrůdami jsou rovněž velké rozdíly v zimovzdornosti a je dobré si nechat doporučit vhodnou odrůdu např. v renomované trvalkové školce. Příkladem hezkého, dlouhověkého a nenáročného kultivaru je třeba 'Clara Curtis' s jasně růžovými, jednoduchými květy.
Hvězdnice

Velmi pestrý sortiment, co se týká barev květů, habitu a vzrůstu rostlin, pak nabízí podzimní hvězdnice (Aster dumosus, A. novi-belgii, A. novae-angliae, A. ericoides a mnozí kříženci). Podzimní výsadby mohou prozářit květy čistě bílé, růžové, modré, fialové, sytě červené, nachové apod. V nabídce jsou desítky či spíše stovky odrůd, které se dají při troše péče pěstovat na většině zahradních stanovišť. Jejich výhodou je i to, že kromě plného slunce snášejí i lehký přístin. Nejnižší odrůdy dosahují výšky cca 20 cm, ty nejvyšší pak klidně i 180 cm. I zde je tedy dobré mít na paměti, že je před výsadbou opravdu vhodné vědět, co a kam sázíte. K novějším hvězdnicím pak patří třeba asijská Aster ageratoides, jejíž některé odrůdy dokážou kvést skoro až do počátku listopadu (třeba 'Ezo Murasaki'). Velmi pozdní jsou pak i Aster × amethystinus 'Freiburg' či Aster 'Monte Cassino', které kvetou skoro až v listopadu.

(Celý článek najdete na straně 6).

Dračík ´Sensation´

Vyzkoušejte zapomenuté
i nové letničky

Které letničky nasadit na záhon či do truhlíku? Nemusí to být vždycky petúnie, kalibrachoa, verbena ani muškát. Sortiment nabízí spoustu zajímavých druhů, které mají co nabídnout, jen se na některé pozapomnělo. A také stále přibývají nové odrůdy i druhy.

Začneme třeba tařicovkou pří­mořskou (Lobularia matritima), letničkou množenou semeny, která za pár korun dokáže zahrát fantastické divadlo. Můžeme ji vysévat přímo do nádob a závěsů, kde vytvoří úžasnou horu drobných kvítků, které příjemně voní. Snáší i občasný přísušek. Je k dispozici v celé řadě barevných odstínů. Kdyby jí v létě začal docházet dech, přihnojte ji a bude kvést až do podzimu.

Z výsadeb letniček skoro zmizel dračík (Pentstemon hartwegii), který je krásný na záhoně i ve váze. Rostliny jsou většinou 40 cm vysoké s velkými zvonkovitými květy uspořádanými v latách. Dobře snáší slabší mrazíky, a proto ho můžeme vysazovat již začátkem dubna. Kvete až do pozdního podzimu, kdy většina letniček již ukončila vegetaci.

(Celý článek najdete na straně 10).

'Bienenweide Weiss' (Evers 2014)

Růže v nádobách

Stále více je v oblibě vysa­zo­vání květin do bezprostřední blízkosti bytů, abychom se s nimi mohli co nejčastěji potěšit.
A stále více jsou předmětem těchto snah i růže. Jak nejlépe postupovat?

Růže jsou dřeviny poměrně hluboce kořenící. Je to výhoda při stále častějších obdobích sucha, ale nevýhoda pro pěstování v nádobách. Můžeme si již při nákupech povšimnout, že růže bývají ve vyšších kontejnerech než jiné dřeviny. Růží je takřka nespočet odrůd. Z praktického hlediska se dělí do několika skupin. Některé jsou příliš bujně rostoucí na to, abychom je přinutili existovat ve stísněných poměrech. Stálé intenzivní stříhání nesnášejí dobře a nekvetou. Nevysazujeme tedy do nádob mohutné růže botanické, sadové, pnoucí, ba ani velkokvěté čajohybridy. Růže se mohou pěstovat ve tvaru keře nebo jako různě vysoký stromek. To ovšem vyžaduje větší pěstitelovu pozornost a náročnější přezimování. Pro začátek je tedy vhodnější pěstování v keřovém tvaru.

(Celý článek najdete na straně 18).

'Candy Colored Curls' (Herr 2010)

Denivky - úžasné trvalky

Když jsem před cca 15 lety psal článek o denivkách, bylo to proto, že řada lidí tyto rostliny vůbec neznala. Když viděla jejich květy, mylně se domnívala, že se jedná o lilie. Je pravdou, že zejména starší odrůdy denivek s užšími okvětními lístky, příp. odrůdy s květy pavoukovitými se tvarem květu liliím podobají.

Od té doby se přeci jenom povědomí o těchto rostlinách, i díky širší nabídce na trhu s květinami, zlepšilo a tyto rostliny se stávají stále oblíbenější pro jejich relativní nenáročnost na pěstování a odolnost vůči chorobám a škůdcům. Abych ještě více podpořil zájem o tyto krásné rostliny, rozhodl jsem se denivky znovu přiblížit a vyzdvihnout jejich klady, seznámit s jejich pěstováním a použitím s cílem pokusit se o jejich ještě větší zastoupení v zahradách. Denivka (Hemerocalis) je vytrvalá bylina, která nemá cibuli ani hlízu. Z kořenového krčku vyrůstají listy, které mohou být užší i širší podle odrůdy, barvy od světle zelené až po modrozelenou. Kořeny jsou dužnaté, mnohdy hlíznatě ztloustlé a jsou tak zásobárnou vody pro případ dlouhodobějšího sucha.

(Celý článek najdete na straně 26).

Peter Pošefka ve výstavní zahradě

Klatovské karafiáty letos úžasně kvetly

Květy klatovských karafiátů se rozvinuly přesně v termínu výs­tavy, která se koná každoročně v době klatovské pouti. V krásně upraveném areálu čekaly na své obdivovatele a obdivovatelky stovky kvetoucích exemplářů. Kdo si chtěl naplno vychutnat i jejich vůni, volil odpolední hodinu. Zeptali jsme se proto předsedy Specializované orga­ni­zace ČZS Klatovský karafiát Petera Pošefky, jak hodnotí letošní sezonu.

"Letos se výstava vydařila, počasí nám přálo. I díky ochlazení se nepamatuji, aby na Klatovskou pouť byly karafiáty takhle v plném květu. Byly roky, kdy už byly v odkvětu nebo teprve začínaly nakvétat, letos to opravdu vyšlo úžasně. Na výstavní zahradě máme vysazeno přibližně šedesát odrůd klatovských karafiátů, každý návštěvník, který projde všechny záhony, by měl najít úplně všechny barvy mimo zelené, černé a modré, které nikdy nebyly vyšlechtěné. Klatovské karafiáty letos nádherně voní, když večer zapadne sluníčko a výpar není takový, šíří se tu nádherná vůně po hřebíčku a skořici, což je příjemné a lahodné."

(Celý článek najdete na straně 34.)

Hakonechloa macra 'Aureola' ve druhé polovině listopadu

Podzim s okrasnými trávami

Dnešní článek opět naváže na ten předchozí a rozvine více jednu z kapitol, o které byla řeč v zářijovém čísle Zahrádkáře. Půjde totiž především o vysoké okrasné trávy a jejich podzimní okrasný efekt. Pozdní podzim, tedy především měsíce říjen a listopad, popř. i počátek pro­sin­ce, je už obvykle obdobím, kdy lidé od okrasné zahrady příliš okrasy neočekávají. Ale mohou to být právě okrasné trávy, které jí dodají nejen relativně pestrou paletu barev, ale také zajímavé tvary a struktury.

Velkou výhodou okrasných trav je mimo jiné i to, že na zahradě mohou výrazně působit jako dominanty v prostoru, tedy např. jako solitérní trsy v trávníku, ale také i jako součást kombinovaných výsadeb s jinými okrasnými rostlinami. V tomto ohledu bývá velmi efektní kombinací jejich společná výsadba s vyššími, koncem léta či na podzim kvetoucími trvalkami typu třapatek (např. Rudbeckia laciniata), slunečnic (např. Helianthus microcephalus), celou řadou vyšších druhů a hvězdnic (Aster), vernónií (Vernonia) a mnohých dalších druhů. Asi nejvýraznějším a také nejpěstovanějším druhem, jehož okrasný efekt začíná v druhé polovině léta a končí až během zimy, je ozdobnice čínská (Miscanthus sinensis). Ve většině případů jde o poměrně mohutnou, trsnatě rostoucí trávu dorůstající výšky nejčastěji 150-250 cm. V současnosti existují i nižší odrůdy (např. 'Gold Bar' s výškou jen cca 50-70 cm). Na zahradě jim vyhovuje slunné místo a živná, propustná, ideálně stále mírně vlhká půda

(Celý článek najdete na straně 6).

Třapatka 'Kelvedon Star'

Letničky k řezu - opomíjená skupina květin

Návštěva, oslava narozenin, zútulnění bytu, to všechno se neobejde bez kytice řezaných květů. V letních měsících si ji můžeme vypěstovat na zahrádce, ulevíme tak jednak své peně­žence, ale i životnímu prostředí, velká část řezaných květin se totiž dováží letecky ze zámoří.

Mezi letničkami je celá řada druhů, které se hodí pro řez květů. U nás se v květinářství skoro nesetkáme s květy aster, hledíků, ostálek a dalších běž­ných letniček. Když navštívíme holandskou květinovou burzu, třeba v Aalsmeeru, vidíme vozíky těchto květin, jak se draží za ceny podobné růžím nebo gerberám. U nás se na tyto řezané letničky koukáme trochu skrz prsty, snad jen na farmářských trzích slaví úspěch. V zahraničí jsou kytice ze směsi letniček vyhledávaným artiklem.

Letničky nabízejí celou řadu druhů, které se pěstují z přímého výsevu a mohou nás celé léto až do prvních mrazíků zásobovat prvotřídními květy vhodnými do kytic a květinových aranžmá. Když budeme vyžadovat skutečně prvotřídní kvalitu, je vhodné zvážit pěstování ve fóliovníku či skleníku. Tak to dělají profesionální producenti, aby uchránili květy před poškozením deštěm.

(Celý článek najdete na straně 10).

Chvála listí

Je tu podzim, nejlepší čas pro výsadbu keřů a stromů a také doba barevného listí. I podle něj vybíráme dřeviny do našich zahradních projektů i do zahrady vlastní.

Listí, kolik diskuzí na tohle téma můžeme slyšet nebo číst. Jeden hudruje na "nepořádek", který k němu padá od sousedů, druhý kvůli němu stromy v zahradě ani nevysadil, i kdyby se měl upéct v letním žáru, třetí naopak ví, že listí je dar, ale tvrdí, že listí se v zahradě rozhodně nehrabe, protože kdo kdy viděl, aby příroda hrabala listí. Člověk poslouchá a nestačí se divit, na co všechno jsme v zahradničení zapomněli.

Čtenářům Zahrádkáře není třeba připomínat, že bez listů by nebylo života na Zemi. Pojďme se na něj ale podívat optikou vlastní zahrady. Nespornou výhodou listnatých opadavých dřevin je právě jejich opadavost, s tou souvisí jejich proměnlivost v roce - jarní všemi očekáváné rašení, letní plné olistění zachytávající prach a poskytující stín nám, živočichům i rostlinám, podzimní barevná nádhera a zimní holé větve a koruny propouštějící zimní slunce do našich domovů. A protože je podzim a blíží se to nejatraktivnější, co jen nám listí umí ukázat, zastavme se u jeho podzimní krásy.

(Celý článek najdete na straně 18).

'Karpatia'

Růže plodová

Šípky patří v lidové medicíně mezi nejčastěji a nejdéle použí­vané plody. Díky jejich oblibě se jim věnovali i šlechtitelé. Vý­sled­kem je několik kulturních odrůd, které si našly místo i v našich zahrádkách.

Plody růží se u nás sbírají od nepaměti. Staletí jsou součástí léčivých čajových směsí, oblíbené jsou v lidové medicíně i té průmyslové. k tomuto účelu se využívají plody divoce rostoucích růží, které zařazujeme do botanického druhu růže šípková (Rosa canina). Jejich plody lidově nazýváme šípky. Plodové velkoplodé růže zařazujeme do botanických druhů růže svraskalá (Rosa rugosa), růže dužnoplodá (Rosa pomifera, syn. R. villosa) a několik dalších méně známých. Od těch planě rostoucích se liší ve více vlastnostech, což je předurčuje i pro pěstování v zahradách.

(Celý článek najdete na straně 24).

Setkání zahradníků
v Průhonicích

V průhonické dendrologické zahradě se v polovině července uskutečnila výstava muškátů, petúnií, okrasných hrachorů, lilií a balzamín. Výstava se konala při příležitosti završení pětiletého projektu mapujícího šlech­ti­tel­skou a pěstitelskou činnost této instituce. To, že se jednalo i o velkou společenskou událost, podtrhlo odhalení lavičky den­drologa Ing. Karla Hiekeho a výsadba lípy prof. Jiřího Marečka, významných zaměstnanců této zahrady.

Setkání významných dendrologů, zahradníků a přátel Dendrologické zahrady zahájil současný vedoucí zahrady Zdeněk Kiesenbauer odhalením lavičky Ing. Karla Hiekeho. Prof. Mareček při této příležitosti vyzvedl jeho celoživotní práci pro Dendrologickou zahradu, výzkumné dendrologické programy, práci se sortimentem okrasných dřevin i bohatou publikační činnost. Jeho aktivitu v důchodovém věku pak ocenil také starosta Krásné Lípy. Zde Karel Hieke trávil podzim svého života a spolupracoval na tvorbě veřejného prostoru a městské zeleně. Jeho činnost byla oceněna nejen čestným občanstvím, ale i pojmenováním sadů okolo tamější radnice. Adam Baroš poté stručně představil výsledky pětiletého projektu s názvem: Průhonice jako zahradnický fenomén, více než stoletá tradice introdukce šlechtění a použití okrasných bylin, který financovalo Ministerstvo kultury ČR (NAKI II.). Závěry byly shrnuty na vystavených panelech a publikaci. Zahrnovaly veškeré zjištěné informace o zahradnických aktivitách a šlechtění od roku 1900 do současnosti, které jsou využitelné pro památky zahradního umění i v dnešní době.

(Celý článek najdete na straně 44.)

Geranium × cantabrigiense ´Biokovo´

Trvalky pro dokonalý
pokryv půdy

Celá řada zahradních trvalek do­káže vytvořit velmi hustý, zapojený a relativně nízký porost, a je tak často využívána jako určitá náhrada trávníku na ta­ko­vých stanovištích, kde chceme nebo potřebujeme souvislý po­rost, ale trávníku se zde z ja­kých­koliv příčin nedaří.

"Náhrada trávníku" ale bývá spíše jen vizuální, nedá se počítat s tím, že takto zarostlé plochy lze využít např. jako trvale pochozí, k nejrůznějším hrám apod. Nemusí se samozřejmě vždy jednat o náhradu trávníku. Půdopokryvné trvalky lze dobře použít i na okraje záhonu, jako součást podrostových výsadeb, k výsadbě hrobových míst, na přechodová místa mezi okrasnými záhony a trávníkem apod. Aby půdopokryvné trvalky opravdu fungovaly, je nutné, aby splňovaly určitá kritéria. K těm patří především schopnost vytvořit hustý a souvislý porost, který bude odolávat průniku plevelných druhů z okolí. Vhodnou vlastností je, aby šlo ideálně o druhy stálezelené, nebo alespoň polostálezelené (tedy takové, u kterých zůstávají zelené jen mladší listy a starší se na zimu barví a postupně odumírají - takové rostliny tedy nikdy zcela nezatahují). Při použití takových druhů je zajištěno, že na daném místě je stále "co vidět", tedy že tam je i během zimních měsíců porost rostlin a ne pouze "holá" zem.

(Celý článek najdete na straně 6).

Dobromysl ´Gold´

Léčivé, aromatické i okrasné

Pěstování aromatických a léčivých bylin je stále po­pu­lárnější. Můžeme z nich vy­tvořit atraktivní výsadbu ve velkých květináčích, truhlících i netradičních pěstebních nádobách. Spojíme tak es­te­tickou funkci s praktickým využitím rostlin, to již stojí za zkoušku.

Před dvěma desítkami let byly rostliny, které se v zahraničí označují jako "Herbs", tedy byliny využívané v kuchyni Popelkou. Produkovalo je pouze několik zahraničních specializovaných firem, které se věnovaly množení původních botanických druhů rostlin. Mohli jsme si je také prohlédnout v botanických zahradách. Od té doby se toho hodně změnilo a nyní prakticky každá firma, která nabízí zahradníkům rozpěstovanou květinovou sadbu, má v sortimentu celou řadu druhů vhodných k tomuto využití.
Nejatraktivnější jsou druhy s panašovaným anebo jinak netypicky zbarveným listem. Takovéto kultivary je pak možné používat jako okrasné rostliny. Majitelé zahradnických prodejen zjistili, že prodej aromatických a léčivých bylin jim může prodloužit jarní prodejní sezonu, proto je jejich největší nabídka v květnu. Sortiment se rozrůstá každoročně o nové odrůdy, v mnoha případech druh určíme až po rozemnutí kousku listu, jehož vůně nám prozradí, že jde o mátu, šalvěj či jiný důvěrně známý druh. Ale ani na vůni se nemůžeme zcela spolehnout, protože řada nových odrůd má i nové vůně, třeba u máty po čokoládě či banánu. Většina atraktivních odrůd z této skupiny se množí vegetativně - řízkováním. Jako u jiných druhů se nezakořeněné řízky importují do Evropy z Izraele, Kanárských ostrovů, severní Afriky a dalších oblastí s optimálním množstvím slunečního svitu a teplotou. Celá řada druhů pochází z oblasti Středomoří, a tak jsou v těchto oblastech doslova doma.

(Celý článek najdete na straně 10).

Vypěstujte si zdravý hloh

Hloh patří mezi nejzdravější a současně paradoxně nejméně pěstované ovocné druhy. Jeho léčivé účinky znají zejména kar­diaci, jsou však daleko roz­sáhlejší.

Hloh (Crataegus) je u nás původní dřevina rostoucí napříč celou republikou. Na severní polokouli roste několik stovek druhů hlohu a díky jejich vzájemnému opylování je v nich často problém se vyznat. Roste divoce prakticky v každém listnatém lese, kde poskytuje svými plody ptákům vítanou potravu. Méně ho však vídáme v ovocných zahradách, což je však určitě škoda. Hloh by si rozhodně zasloužil větší rozšíření, jde totiž o nesmírně léčivé ovoce.

Skromný a odolný

Hloh vytváří nižší, často však až 8 metrů vysoké velmi dobře tvarovatelné stromy. V zahradách se však pěstuje jako nižší, asi 3 metry vysoký stromek či keř. Vyhovují mu klasické zahradní půdy. Nemá speciální nároky na pěstování, ocení však slunnou polohu. Více mu vyhovují teplejší oblasti, což však nevylučuje jeho schopnost přežít i v drsnějších podmínkách. Stromy hlohu umí velmi dobře hospodařit s půdní vláhou a živinami, nevyžadují speciální hnojení ani doplňkovou závlahu, snesou dokonce i sušší podmínky. Velkou výhodou hlohu je také skutečnost, že se pěstuje bez jakékoliv chemické ochrany. Snáší dokonce i znečištěné prostředí.

(Celý článek najdete na straně 20).

'Karpatia'

Choroba ESCA
Co ukazují listy ve vinici?

Velmi nebezpečnou komplexní houbovou chorobou révy vinné je chřadnutí a odumírání révy, které je známé pod označením ESCA. Choroba je způsobovaná několika houbovými patogeny. Poškozuje dřevní část vodivých pletiv. Omezuje proto transport vody a živin z půdy do nadzemní části keře. Houby produkují toxické látky, které se podílejí na vzniku příznaků.

S chorobou ESCA je spojené široké spektrum příznaků na listech a dřevě. Na základě příznaků na keřích je možné rozlišit akutní a chronickou formu ESCA. Akutní formu je možné považovat za formu apoplexie, protože části keřů nebo celé keře velmi rychle odumírají. Velmi rychle dochází k vadnutí listů, letorostů a hroznů. Během asi 14 dnů dochází k usychání celého keře. Chronická forma se začíná projevovat příznaky na listech a vývoj příznaků je pomalejší. Příznaky na listech se začínají objevovat přibližně od konce června. Neprojevují se většinou na celých keřích, ale pouze některých letorostech.

(Celý článek najdete na straně 32).

Odrůda bramboru Val Blue

Odrůdy bramboru
s barevnou dužninou

V současné době jsou v České republice registrované dvě odrůdy s modrofialovou dužninou - odrůda Valfi a odrůda Val Blue.

Obě odrůdy jsou výjimečné nejen zabarvením slupky a dužniny, ale i specifickou vnitřní kvalitou konzumních hlíz. Jsou vhodné k přípravě přírodně zbarvených kaší, bramborových salátů, smažených hranolků a lupínků. Při vaření hlíz je třeba brát na zřetel spíše rozvářivější varný typ BC u odrůdy Valfi, proto je lepší pro přípravu salátu vařit opatrně menší hlízy anebo lépe využít odrůdu Val Blue, jejíž hlízy jsou po uvaření pevnější. Obě odrůdy jsou na tom z hlediska obsahu zdraví prospěšných látek ještě o něco lépe než brambory žlutomasé, neboť jsou zdrojem antokyanových barviv. Tato přírodní barviva se vyznačují antioxidační aktivitou a jak je známo, antioxidanty působí preventivně kromě jiného na výskyt aterosklerózy, ischemické choroby srdeční, zlepšují funkci zraku a pozitivně ovlivňují řadu dalších, zejména ochranných procesů v organismu.

(Celý článek najdete na straně 36.)

Echinacea 'Strawberry and Cream'

Novinky v sortimentu
trvalek

Každoročně se v sortimentu květinových novinek objevují také desítky či spíše stovky odrůd trvalek a okrasných trav. Vyznat se v nich a především vědět, co od těchto novinek očekávat, nebývá často jednoduché.

Není výjimkou, že mnohé no­vinky jsou rostliny spíše krát­kověké nebo rostou dobře jen v nádobách a pro použití na záhony se moc nehodí. Aby se přehled trvalkových novinek trochu usnadnil, pořádá Mezinárodní trvalková unie (ISU - Internationale Stauden Union) každé dva roky hodnocení odrůd, které jsou nově uváděny na trh, resp. které nejsou starší pěti let. V letech 2019 a 2020 proběhlo toto hodnocení v Botanické zahradě hl. m. Prahy a v dnešním článku budou čtenářům představeny některé z úspěšných a zajímavých kultivarů, které jistě budou stát za pozornost pěstitelské veřejnosti. Do hodnocení bylo celkem zasláno 55 odrůd trvalek a okrasných trav.

(Celý článek najdete na straně 6).

Phalaenopsis 'Baldans Kaleidoscope' má zajímavou barvu květu.

Zahradnický zázrak jménem
Phalaenopsis

Prozatím ještě nepatřím mezi nejstarší generaci zahradníků, kteří udávali trendy tomuto nád­hernému oboru před mnoha desítkami let. Pravdou však zůstává, že za posledních třicet let, co jej bedlivě sleduji, se zahradnický obor - jeho sor­timent, technologie a postupy, používané materiály nebo me­cha­nizace změnily natolik, že i odborník žasne nad tím závratným tempem a posunem. Typickým příkladem obrovské změny je zavedení orchidejí do běžného sortimentu hrnkových rostlin okrasných květem. A těm bezkonkurenčně kraluje Phalaenopsis.

Dnes se falenopsisů, dle zdrojů serveru Royal Flora Holland, prodá ve světě každý rok zhruba za 500 miliónů EUR a již deset let si s velkým náskokem drží první místo v objemu prodeje hrnkových rostlin okrasných květem. K současnému stavu nejvíce přispěly tři skutečnosti - propojení moderních rozmnožovacích metod "in vitro", technika umělého opylení a výsev těch nejjemnějších semen na agarovou půdu. Kultivací a rozmnožováním rostlin meristematickými pletivy ve sterilním prostředí laboratoře na agarovém médiu plným živin a rostlinných hormonů (in vitro = ve skle) získáme takřka neomezené množství shodných jedinců - klonů. Zvládnout dobře techniku umělého opylení bylo třeba proto, aby vznikly zajímavé hybridy s atraktivnějšími květy a s menšími nároky na pěstování. Pak již nezbylo než se naučit opylením vzniklá mikroskopická semena vysévat a dopěstovat z nich zajímavé jedince, ze kterých byli ti nejlepší vybráni a dále pak rozmnožováni metodou "in vitro". Kruh se uzavírá a jeho výsledkem je špičkově zvládnutá technologie pěstování jedné ze zahradnických kultur a tím i nabídka kvalitních rostlin za přijatelné ceny.

(Celý článek najdete na straně 9).

'Josephs Joy'

Nová skupina lilií

V tomto článku se zaměříme na poměrně nové zakrslé, polo­zakrslé a skalkové lilie. Ty dorůstají většinou pouze do výšky 25-50 cm, a proto jsou velmi vhodné k pěstování v nádobách, ve skalkách, nebo na okrajích záhonů.

Lilie se na našich zahrádkách pěstují odjakživa. V posledních létech se ale výrazně mění jejich sortiment. Zatím co dříve převažovala silně vonná "kostelní lilie" Lilium candidum, dnes se s ní setkáváme již jen ojediněle. Je to způsobeno jejím obtížnějším pěstováním a také tím, že zahradám chybí vápník, který tato lilie vyžaduje. V každém případě je dnes vzácností a ve specializovaných obchodech se prodává až za 130 Kč. Na venkovských zahrádkách stále ještě převládá stará dobře množivá Lilium 'Enchantment', ale u většiny zahrádkářů již převažují kvalitní a krásné asijské hybridy a hlavně jejich atraktivní Tango hybridy a lilie s tzv. brašmarkem. Je potěšující, že se ale stále více prosazují nádherné lilie z mezidruhových křížení a z nich pak dnes asi nejoblíbenější orienpety a jejich varianta, populární "stromové lilie".

(Celý článek najdete na straně 13).

Mini brambořík

Brambořík - aristokrat mezi hrnkovými květinami

S příchodem zimy se v kvě­ti­nářských prodejnách objevují bramboříky. Elegantní květina s efektním tvarem květu a pří­jemnou vůní by neměla chybět na žádném vánočním stole. Ve druhé polovině 19. století za­hrad­níci objevili krásu bramboříků (Cyclamen persicum) a začali je nabízet svým zákazníkům. Pře­devším v Německu a Anglii vznikla řada nových odrůd s obřím či třepenitým květem.

Semeno nepravidelného tvaru, velikosti přibližně 3 mm klíčí déle než měsíc, optimálně při teplotě 18 °C. Při teplotě nad 20 °C se klíčivost osiva snižuje. Postup dalšího pěstování se v průběhu let měnil. Rostliny se původně pěstovaly déle než rok a za tuto dobu se několikrát přesazovaly. Proto kvetoucí brambořík patřil mezi dražší hrnkové květiny. V 70. létech v době energetické krize se zdálo, že dlouhé pěstování a potřebná teplota ve skleníku 18 °C bramboříku zláme vaz. V roce 1973 však na trh přišla firma Royal Sluis z Holandska s první F1 hybridní odrůdou. To způsobilo doslova revoluci v pěstování této květiny. Tyto F1 odrůdy se dají vypěstovat za 6-8 měsíců, jen jednou se přesazují, mají velmi dobrý zdravotní stav, jednotně nakvétají, tedy samé kladné vlastnosti až na cenu osiva, které je několikanásobně dražší. To je logické, protože náročné šlechtění probíhá ve vytápěných sklenících a je tedy drahé.

(Celý článek najdete na straně 16).

Svícen na Vánoce

Šišky,
základ vánočních dekorací

Šišky nerozlučně patří k zim­nímu období a hlavně k Vá­nocům. Nejčastěji se používají různě velké borovicové, méně smrkové nebo třeba douglaskové. Lze použít i drobnější modřínové, ale i malinké olšové. Mé nej­ob­líbenější jsou ty ze stříbrného smrku a tvarem podobné z dou­glasky (Pseudotsuga men­zi­esii). Mám je ráda pro jejich při­měřenou velikost, díky ní mají mnohostranné využití. U těchto výrobků tvoří základ pro další dekoraci, kterou lze i obměňovat nebo pohodlně vyměňovat v období Vánoc svíčky.

Svícen

U tohoto svícnu postupujeme tak, že na podmisku nalepíme do kruhu hustě vedle sebe douglaskové šišky. Doprostřed misky nalepíme aranžovací hmotu. Druhou vrstvu šišek lepíme opačně. Aranžovací hmotu zakryjeme suchým mechem a na silnější drát napíchneme větší svíčku a umístíme doprostřed. Sušené plody mišpule pozlatíme sprejem. Připravíme si okrasná jablíčka, sušené kaštany a ořechy jako další přírodní přízdoby svícnu. Přízdoby umístíme mezi druhou vrstvu šišek a svíčku. Jablíčka lépe drží, pokud je nenapichujeme, ale pouze třeba vložíme nebo chytneme za stopky skobičkou z drátu. Panašovaný buxus můžeme zapíchat do mezer mezi plody. Bezpečně nám vydrží svěží po celý adventní čas.

(Celý článek najdete v příloze na straně X.)