Bohatě kvetoucí květinový záhon, tvořený mnoha druhy vytrvalých i jednoletých okrasných rostlin, přiláká brzy množství motýlů i dalšího hmyzu.

Fenomén "přírodní zahrady"

Na téma přírodních zahrad bylo již napsáno mnoho článků a tento termín se poměrně pravidelně objevuje v nejrůznějších časo­pisech či internetových strán­kách. I přesto si myslím, že pohled na přírodní zahrady není zcela ustálený a názory na to, jak by měly či mohly vypadat a fungovat se často více či méně liší..

Termín "přírodní zahrada" je obvykle spojen se striktním zá­kazem používání umělých hnojiv, pesticidů, rašeliny a naopak hos­po­dařením na zahradě v souladu s přírodou tak aby dělala radost nejen svým majitelům, ale aby se také stala domovem nejrůznějších živočichů, kteří pak mohou např. pomoci s likvidací škůdců. Na základě těchto kritérií pak některé spolky, které se přírodními zahradami zabývají, udělují konkrétním zahradám i plaketu, stvrzující, že ta či ona zahrada je opravdu "přírodní". To představuje samozřejmě jistý ideální stav, kterého ale není vždy zcela snadné dosáhnout. Na druhou stranu je otázka, zda je tento striktní způsob pojetí přírodní zahrady vždy ku prospěchu a bezezbytku naplní to, co od něj majitel očekává.

(Celý článek najdete na straně 6).

Ve svahu na uměle vytvořeném vyvýšení stojí oranžerie. Některé citrusy jsou vysazené přímo v půdě, některé v nádobách.

Unikátní arboretum ve Všenorech

Známých arboret je v naší re­publice víc. To, které jsme na­vští­vili vloni v srpnu, je teprve na začátku. Již nyní ale má potenciál stát se nejbohatší sbírkou dřevin u nás.

Soukromé arboretum ve Vše­norech zatím běžně navštívit nelze. Na své otevření teprve čeká. Zatím zde bylo vysazeno přibližně 3000 kultivarů je­hlič­nanů a přes 1000 kultivarů opadavých listnáčů. Najdeme tady přes 70 kultivarů rododendronů a 120 kultivarů azalek, dále kolem stovky vřesů a vřesovců. Dřeviny doplňují i cibuloviny a trvalky. Na jaře plochy ozdobí narcisy, v létě tu rozkvétá téměř 350 kultivarů denivek a rovněž sortiment třapatkovek a kakostů. S úpravou dalších ploch a výsadbou se stále pokračuje. Osázená část má zatím 2,5 hektaru. Součástí je stará třešňovka se stejnou plochou, kde výsadba teprve začíná, ale v budoucnu prostor zaplní velké stromy - buky, duby a další druhy. Na další několikahektarové ploše začíná výsadba sortimentu ostatních druhů listnáčů. Než se na těchto pozemcích začalo sázet, byly zde louky rozryté od divokých prasat, zarostlé bodláčím, trnkami a šípkem. Terén byl dotvarovaný pouze na vyhlídce pod oranžerií, jinak byl ponechán v původním stavu a změnily ho jen zářezy pro cesty. Arboretum je n

(Celý článek najdete na straně 9).

Prvosenka pomoučená

Rostliny pro vápnitá slatiniště

Na vápnitých slatiništích ne­pros­perují, až na výjimky, raše­li­níky. V přírodě se v této vegetaci vyskytují takzvané hnědé mechy, nejběžnější a nejodolnější naj­deme na vlhkých loukách např. károvku (Calli­ergo­nella), baři­nat­ku (Calliergon), různé srpnatky (Drepanocladus), atd. a pokud máme na zahradě s vápencovým podložím pramen, pravdě­po­dob­ně tam řada těchto mechorostů roste.

Do vápnité vody tak nemá cenu sázet rašeliníky - na vyšší obsah vápníku nebo hořčíku ve vodě reagují odumřením. Proto budou základem vápnitého slatiniště zejména ostřice, například z okruhu ostřice rusé (Carex flava), velmi dekorativní jsou trsy ostřice Davallovy (C. davalliana) a suchopýry. Kromě suchopýru úzkolistého (Eriophorum angustifolium), můžeme pěstovat i vyšší suchopýr širokolistý (E. latifolium) nebo drobný zajímavý suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum). Dominantu může tvořit vachta (Menyanthes trifoliata) i zábělník bahenní (Comarum palustre). Stejně jako v rašeliništi můžeme na slatiništích pěstovat některé zajímavé masožravé rostliny, z našich druhů rosnatky (Drosera), některé bublinatky, například (Utricularia minor) i tučnici obecnou (Pinguicula vulgaris). Ta je nápadná svými nadvinutými světle zelenými lístky, pokrytými drobnými kapičkami s lepkavou tekutinou a zjara fialovými kvítky.

(Celý článek najdete na straně 13).

BLUE KING

Zimolez pro drobné pěstitele

Prvním sklízeným ovocným druhem v začínající sezoně je zi­mo­lez modrý (Lonicera caerulea). Jeho předností je krátká vege­tač­ní doba s opadem listů na konci srpna.

Novinka na trhu
Zařazení k variantě kamtschatica a udělení ochraných práv v ČR, se pod názvem BLUE KING dos­talo české odrůdě, kterou vyšlechtil pan Miroslav Chovanec z Lipníka nad Bečvou. Je to jeho čtvrtá odrůda tohoto typu. Vzrůstnost je střední, keř vzpřímeně rostoucí, dostatečně větvený s tmavě hnědou kůrou. Listy jsou vstřícné, dlouze kopinaté, středně zelené, po okraji mírně zvlněné. Plodí brzy od druhého roku, plná plodnost nastává již třetím rokem od výsadby. Plody jsou velmi dlouhé (až 50 mm), úzké válečky, na příčném řezu široce elipsovité, zakončené malým očkem bez špičky. Slupka tenká, tmavě modrá, silně ojíněná. Jedná se o velmi ranou až ranou odrůdu, raší na přelomu března a dubna, kvete v polovině dubna, sklízí se snadno setřásáním od poloviny května s opakováním po 10 dnech.

(Celý článek najdete na straně 22).

Barevné krmítko s pítkem

Veselá a nápaditá krmítka

Ani v lednu nezapomeňte na ptáčky. Semínek a bobulí není ve volné přírodě dostatek, hmyz je schovaný a tak potřebují pomoc člověka. Přikrmováním jim mů­žete zachránit život, ale zároveň získáte i něco pro sebe - potěšení z pozorování opeřenců na kr­mít­ku, o radosti dětí nemluvě.

Ideální krmítko je klasické dřevěné se stříškou, ale ne každý je manuálně šikovný na jeho vý­robu. Třeba se vám zalíbí několik tipů na jednoduchá krmítka, která můžete vytvořit právě s dětmi.
Vedle potravy potřebují ptáci i v zimě pít, i když mrzne. Stejně jako lidé. V tomto krmítku můžete opeřencům nabídnout výběr oblíbených bobulí zároveň s miskou vody. K jeho výrobě se vám budou hodit pružné větvičky lísky, vrby, habru apod., větvičky s bobulemi (šípky, černý bez, brslen, hlohyně, skalník, dřišťál, loubinec, jalovec, hloh, atd.), pozinkovaný drát, kleště, keramická miska pod květináč (mělká!) a sisalový provázek.

(Celý článek najdete na straně 28).

Anemone blanda

Drobné jarní cibuloviny pro smíšené výsadby I.

Jako smíšené či kombinované výsadby jsou zde myšleny takové porosty okrasných rostlin, nej­častěji trvalek, trav či polokeřů (např. levandule apod.), kde je na jednom záhonu použito více druhů tvořících menší skupiny, často "propletené" mezi sebou a které tvoří ucelený, zapojený porost. Do volnějších ploch mezi tyto rostliny pak lze použít právě cibuloviny. Pro tento kom­bi­no­vaný typ výsadeb se hodí pře­devším takové druhy a odrůdy, které nevyžadují pravidelné vyndávání cibulí a hlíz z půdy a které dokážou fungovat více let na jednom stanovišti, nebo se dokonce dokážou rozšiřovat do plochy pomocí dceřiných cibulek nebo i výsevem semen.

Takovým příkladem je hned první druh, který zde zmíníme. Je to sasanka vábná (Anemone blanda) z východního Středozemí. Díky svým blankytně modrým (v odrůdách i bílým či růžovým) květům patří mezi nejefektnější časně jarní hlíznaté rostliny. Jde o zcela nenáročný druh, který se na vhodném stanovišti sám velmi ochotně přesévá. Roste dobře na plném slunci ale také v polostínu mezi různými keři. Nakvétá v dubnu. Velmi dobře vypadá především ve větších skupinách.

(Celý článek najdete na straně 6).

Bledule zahradám sluší

Bledule jsou blízce příbuzné sněženkám. Je to malý rod s pouze dvěma popsanými druhy. Od sněženek se liší tím, že mají všechny okvětní lístky stejně velké.

Nejznámější je bledule jarní (Leucojum vernum). U nás roste roztroušeně v lužních lesích, ol­ši­nách a podél potoků. Vykvétají brzy zjara, v Čechách obvykle jeden až dva týdny po sně­žen­kách, na Moravě se sněženkami. Bledule mají na rozdíl od sně­ženek pověst málo variabilních rostlin. Jednotlivé rostliny se liší šíří okvětních lístků a zbarvení skvrny na jejich konci. Skvrna na okvětních lístcích bledule jarní může být zelená nebo žlutá. Karpatské populace (L. v. subsp. carpaticum) jsou obvykle dvoukvěté, směrem na západ dvoukvětých rostlin v populacích ubývá. Poměrně častá je i vývojová ontogenetická odchylka, při které dochází k různému stupni srůstu poupat až ke vzniku proliferační plnokvětosti. Odchylka většinou není stálá, následující rok obvykle rostliny vykvetou normálně. V zahradách se bledule jarní pěstuje již od začátku 15. století, přesto existuje jen minimum odrůd, odrůdy jsou navíc v kultuře velice vzácné. Jmenovat můžeme Gertrude Wister s proliferací zmnoženými okvětními lístky nebo Null Punkte s čistě bílými okvětními lístky bez koncové skvrny.

(Celý článek najdete na straně 10).

Višeň MORELA POZDNÍ

Jsou opravdu staré odrůdy lepší než nové?

V posledních letech staré od­rů­dy zejména jabloní, ale i dalších ovocných druhů zažívají nebývalý zájem veřejnosti. Po poměrně dlou­hém období, kdy naopak veřejnost lačnila po každé novin­ce, která se kde objevila a zvídavý zahrádkář ji stůj co stůj chtěl získat na svou zahrádku, objevuje nyní mnoho lidí staré, mnohdy již skoro zapomenuté odrůdy ovocných plodin. Proč tomu tak je?

Jedna rovina je nynější móda všeho "bio". Panuje mýtus, že staré odrůdy jsou odolnější nejrůznějším chorobám a snad i škůdcům, nemusíme je "stříkat" a budeme tak na zahrádce pěstovat "bio - zdravé" ovoce. Nové odrůdy že jsou "přešlechtěné", tudíž více chorobám a škůdcům náchylné a vůbec všeobecně choulostivější než ty staré, osvědčené. Není to pravda. Lze konstatovat, že u nejrůznějších ovocných plodin nových i starých odrůd jsou vůči chorobám různé stupně odolnosti či náchylnosti. Zrovna tak co se týká vhodnosti jednotlivých odrůd do konkrétních pěstitelských podmínek, je nutno přistupovat k této problematice značně individuálně. Ne všechny odrůdy, ať nové nebo staré, se hodí na všechna stanoviště, na každou podnož a pro každý zvolený pěstitelský tvar. Naopak spousta nových odrůd si nese nějaký záměrně vyšlechtěný stupeň odolnosti až rezistence k některým chorobám nebo fyziologickým poruchám (strupovitost u jabloní, virové neštovice (šarka) u slivoní, odolnost plodů třešní proti pukání za deště apod.). Další věcí je pak otázka konzumace plodů napadených různými chorobami z chemicky neošetřovaných sadů.

(Celý článek najdete na straně 22).

Tomel H-120

Nerad dělám něco běžného

Tentokrát jsem se vydal na jižní Moravu do Velkých Němčic za panem Pavlem Rézlem, který celý život zahradničí, semenaří a zkouší nové věci při pěstování, ač povoláním je chemik. Většinou se specializuje na rostliny neobvyklé a exotické.

Pavel Rézl pěstuje americké tomely D. virginiana, viržinky, jak jim s oblibou říká. Má jich asi 15 odrůd. Tomely jsou vesměs tropické dřeviny. Existuje jich asi 400 druhů. D. digyna roste na jihu Mexika, má jedlé "čokoládové" plody. Během vývoje se stává, že některé druhy "utečou" do subtropů a až třeba na hranici mírného pásma. To se stalo u tří druhů. D. lotus roste na Kavkazu. Je odolný do cca -20 °C. Roste třeba v Lednickém parku a zde na zahradě ho můžeme vidět také. Plody jsou drobné, nejsou moc dobré, spíše trpké. Je to ale dobrá podnož. Bujně roste a daří se mu i v kontejnerech. D. kaki prošel dlouhým vývojem. Původní druh měl plody velikostí podobné D. lotus. Číňani však dokázali zvětšit a zkvalitnit plody tak, že mohou mít až půl kilogramu. Trpkost plodů způsobená obsahem taninů je přirozená vlastnost. Kulturní plody jich mají méně a uložením plodů na nějaký čas do komor s CO₂, což se dělá ve velkovýrobě, způsobí, že taniny přejdou na nerozpustné a necítíme je. Trpké odrůdy, které trpkost ztrácejí až přezráním, mají zpravidla lepší chuť. Těch vyloženě netrpkých není mnoho, jsou jedlé už po vybarvení, ale jejich plody chutnají trochu jako mrkev, což člověk od takového ovoce nečeká.

(Celý článek najdete na straně 26).

JURIN

Rané stolní odrůdy révy

Za rané stolní odrůdy je možné považovat takové, které dozrávají do poloviny září. Mezi nimi je už možné najít také typické velko­plodé stolní odrůdy, které jsou náročnější na pěstitelské pod­mín­ky a ošetřování během vegetace.

Mezi velkoplodé stolní odrůdy patří ALLADIN, ARKADIA, NA­DĚŽ­DA AKSAJSKAJA, JURIN, OGONĚK TAJROVSKIJ a TALISMAN. Vyža­dují pro pěstování velmi dobré mikroklimatické podmínky. Teplo­ta a především sluneční záření totiž mohou výrazně ovlivňovat zralost hroznů. Odrůdu TALIS­MAN například pěstuji na lokalitě severně od Brna a v těchto podmínkách dozrává dříve a lépe než v Lednici. Optimální je proto vybrat stanoviště chráněné od severu, záhřevné a velmi dobře osluněné. Mezi ranými odrůdami je možné najít také velmi plastické odrůdy, které je možné pěstovat také v nevinařských oblastech. Mezi takové odrůdy patří GLENORA, BRIGANTINA, TIGIN a VIKTORIA. GLENORA je odrůda bezsemenná.

(Celý článek najdete na straně 33).

Tulipa "Little Beauty"

Drobné jarní cibuloviny pro smíšené výsadby II.

Tento díl bude věnován o něco pozdnějším druhům a odrůdám cibulovin. I v tomto případě se ale bude jednat o takové, jejichž cibule či hlízy není nutné pra­videlně vyndávat z půdy a které jsou schopny v porostu udržet minimálně několik let, resp. se v mnoha případech rozrůstat do větších ploch. Jak již bylo zmí­něno v předchozím článku, v na­bíd­kových katalozích jsou ob­vyk­le uváděny jako cibuloviny vhodné ke zplanění.

V sortimentu vhodných druhů pro smíšené výsadby nelze opomenout tulipány (Tulipa). I v jejich neobyčejně bohatém sortimentu je lépe soustředit se na drobnokvěté, nízké, někdy prezentované jako tzv. "botanické" tulipány. Právě ty jsou totiž schopné vydržet bez přesazování v půdě velmi dlouho, na rozdíl od klasických, velkokvětých a vysokých kultivarů, které je obvykle doporučováno pravidelně po zatažení listů z půdy vyndávat a na podzim znovu sázet. Tulipány obecně pocházejí ze sušších regionů východního Středozemí a Malé až střední Asie a lze je použít i do míst, která během letních měsíců značně vysychají. Ke zcela nenáročným druhům patří např. žlutokvětý T. tarda, který se i velmi ochotně rozrůstá a rozšiřuje samovýsevem.

(Celý článek najdete na straně 6).

Zakrslý kompaktní kultivar svídy výběžkaté Cornus sericea 'Kelsey'

Svídy

Svídy (Cornus) jsou dřeviny, které se vyskytují po celé severní polokouli, převážně v mírném pásmu, ale mohou zasahovat až do subtropů a hor Střední a Jižní Ameriky. Někdy bývají neplatně latinsky označeny jako rod Swida, čímž se však přehledněji vyčleňují oproti dřínům (Cornus mas, Cornus officinalis) nebo dří­nu květnatému (Cornus florida).

Čím jsou dekorativní? Na světě se vyskytuje něco mezi 30-60 druhy svíd. Ve většině případů se pěstují pro zimní a předjarní efekt vysoce dekorativní kůry. Ta může být zářivě červená, ohnivě oranžová, sytě žlutá nebo naopak temně purpurová až černá. Intenzita zbarvení kůry se mění v závislosti na roční době a nejvyšší dekorativnosti dosahuje v únoru a březnu. Svídy mají však co nabídnout i v období vegetace. U kultivarů to jsou především listy. Ty mohou být bíle panašované, nebo třeba zářivě žluté. Některé druhy mají zajímavé i plody.

(Celý článek najdete na straně 10).

Berkeley

Pěstování a sortiment "kanadských" borůvek II.

V minulém čísle jsme probrali zásady pěstování zahradních borůvek. V tomto čísle na­hléd­neme alespoň zčásti do širokého sortimentu tohoto ovocného druhu.

Berkeley
Tvoří řídké keře s pevnými vzpří­meně rostoucími výhony, dorůs­tajícími do výšky 200 cm. Odrůdě se daří zejména na stanovištích s propustným pod­lo­žím. Z důvodu citlivosti na jarní mrazy se doporučuje její pěstování jen v nejlepších oblastech. Souplodí jsou velmi velká a řídká, což umožňuje snadný sběr. Dozrává v druhé dekádě srpna, je vysoce úrodná. Plody jsou střední velikosti, dobré chuti, vhodné zejména pro rychlou spotřebu. Mrazy snáší do -28 °C.

(Celý článek najdete na straně 18).

Příklady různých typů používaných jednoručních zahradnických nůžek. V horní řadě jsou převážně starší: zleva 1x dvousečné, 3x dorazové a 5x střižné. V dolní řadě většinou novější střižné: 5x standardní, 1x menší levoruké, 1x pravoruké a 1x levoruké, oboje s otočnou rukojetí. Zcela vpravo víceúčelové nůžky pro jemnější práce (zaštipování, probírka plůdků, sklizeň hroznů apod.).

Zahradnické nůžky, jejich výběr a použití

Máme-li na zahradě vytrvalé porosty, pak nejpoužívanějším ná­řadím při jejich pěstování budou jistě zahradnické nůžky. Ty v posledních letech převažují nad zahradnickými noži, které jsou vnímány více jako pro­fe­sionální pomůcka při štěpování, odstraňování obrostu na kmíncích mladých stromků, popř. za­hla­zování řezných ran po pilce či nůžkách.

K tomu, že nůžky dnes u za­hrádkářů dominují, přispěl i fakt, že zranění nůžkami je ve srovnání s ostrými noži minimální, i když vyloučeno samozřejmě není.
Orientovat se v obrovské nabídce nejrůznějších typů nůžek je velmi obtížné, zvláště pro začínajícího pěstitele. Pokusme se proto o základní orientaci v tomto směru a všimněme si některých postřehů, které je dobré respektovat před nákupem, ale především v průběhu ošetřování ovocných i okrasných dřevin. Určitě je rozdíl, zda máme na zahrádce několik stromů či keřů, anebo jde o stovky jedinců, kteří vyžadují naši pravidelnou péči. Podle toho budeme také pravděpodobně ochotni různou měrou investovat do potřebného nářadí od amatérského až po profesionální. V každém případě nůžky musí v ruce tzv. "sedět", odvádět systematicky dobrou práci a po event. seřízení a naostření by měly vydržet po relativně delší dobu, kterou bude ovlivňovat kvalita oceli i následná technika střihu.

(Celý článek najdete na straně 22).

'Tsakoniki'

Lilky - baklažány

Lilek u nás nepatří k nej­ob­lí­benější zelenině. Možná proto, že mu až dosud bylo v našich podmínkách "zima". Lilky jsou skutečně na teplo náročné, v posledních teplých letech se ale hranice jejich pěstování posouvá dál a dál do předtím chladnějších oblastí. Dejte jim proto šanci a uvidíte, že nebudete zklamáni. Lilky nejsou pouze fialové a ky­jovité, škála odrůd této plodiny je podstatně širší. Pojďte je pěs­tovat s námi, společně uspě­jeme.

Ve starších knihách o zahradě najdete baklažány v sekci "zelenina méně známá". Mnozí čeští zahrádkáři se s nimi setkali hlavně na dovolené v Řecku, Itálii, ale i v Bulharsku jsou velice populární. Když se vydáte ještě dál na východ, do Indie a jihovýchodní Asie, lilky prostě nemůžete minout. Uvidíte je na každém tržišti, najdete v menu každé restaurace. A zjistíte, že lilek nemá jenom tmavě fialovou slupku, lilky jsou i bílé, zelené, světle fialové, jednobarevné i žíhané. Vejčitý tvar je tradiční, vždyť tato rostlina nese v češtině oficiální název lilek vejcoplodý (Solanum melongena), plody můžou být ale i kulovité, protáhlé, nebo štíhlé a válcovité. A velikost - od 50gramových 'Baby Fingers' až po téměř kilogram těžké obry. Lilek baklažán je blízkým příbuzným rajčete a bramboru, patří do stejného botanického rodu Solanum. Pochází z Asie, kde se pěstuje stovky let. V Evropě baklažány rozšířili až v raném středověku Arabové.

(Celý článek najdete na straně 40).

Dalea purpurea

Trvalky pro trpělivé

Trpělivost dnes zrovna nepatří mezi vlastnostmi, které by byly kdoví jak žádané či obdivované, spíše naopak. Pokud je nutné na něco déle čekat, pak se to s po­zitivním ohlasem příliš neset­ká­vá. Do určité míry to platí i pro nabídku trvalek. Rostliny se v na­bídkách školek a zahradních center se musí "točit" a pěstovat něco déle než jednu či dvě sezony se dnes děje spíše výjimečně. Je to pravděpodobně jeden z hlavních důvodů, proč jsou mnohé, jinak atraktivní, nenáročné a dlouhověké druhy, nabízeny jen zřídka. A právě takovým bude věnován tento článek.

Zajímavým rodem (v rámci čeledi bobovitých) je dalea (Dalea). Ta roste v Severní Americe. Za zahradnicky velmi perspektivní druhy lze považovat zejména daleu nachovou (Dalea purpurea) a daleu bílou (Dalea candida). Jde o trsnaté a nenáročné byliny, které dobře snášejí suchá stanoviště. Vyhovuje jim místo na plném slunci a velmi dobře propustná, klidně i štěrkovitá půda. Největším problémem může být přílišná zimní vlhkost půdy, která může vést k vyhnívání kořenů. Na vhodném stanovišti se ale jedná o potenciálně dlouhověké a zcela nenáročné byliny, atraktivní kromě jiného i pro hmyz. Množí se hlavně výsevem. Napěstování větších, bohatěji kvetoucích trsů trvá alespoň 3-4 roky.

(Celý článek najdete na straně 6).

Magnolia hybrida 'Jane'

Magnolie, nebo šácholan?

České pojmenování šácholan se příliš nevžilo, ale odborně se stále používá. Pokud se však řekne magnolie, doptáme se ve všech za­hrad­ních centrech a za­hrad­nictvích. Jsou to prastaré stromy nebo keře, většinou s exotickými květy.

Skupina těchto dřevin je oprav­du velká. Najdeme v ní jak opadavé tak neopadavé druhy. Většina z těch opadavých kvete před listem, u nás tedy zhruba v průběhu dubna. Najdou se však i druhy, které kvetou i za listu a třeba i uprostřed léta. Na světě se vyskytuje asi 120 druhů, které rostou především v subtropických až tropických oblastech jihovýchodní Asie, ale také v Severní Americe. Na americkém kontinentě výskyt pokračuje na jih až do Jižní Ameriky. V průběhu staletí pak bylo vyšlechtěno na stovky kříženců a kultivarů. Pro naše podmínky se hodí jen několik málo původních druhů. Ovšem nabídka kultivarů je obrovská a na zahradě tvoří nezastupitelnou skupinu dřevin.

(Celý článek najdete na straně 10).

'Érdi Bötermö'

Višně na zahradě a sortiment významnějších odrůd

Višeň (Prunus cerasus) byla vždy méně pěstována, než tře­šeň. Využití plodů je však velmi široké, sladší odrůdy jako stolní ovoce, sladší i kyselejší pak pro nejrůznější konzervárenské zpra­co­vání jako přípravu marmelád, džemů, sirupů, šťáv apod.

Podle pomologického třídění se odrůdy višně rozdělují na kyselky, amarelky, tmavé slad­kovišně a skleňovky. Višně ne­jsou nijak zvlášť náročné na polohu, i když i zde jsou odrůdové rozdíly a mají obecně nižší nároky na podmínky stanoviště než třešně. Jsou odolnější proti mrazu ve dřevě, květních pupenech i květech. Snesou i sušší podmínky než třešně. Výhodou je i jejich pozdější začátek kvetení, než je tomu u třešní. Poškození pozdními jarními mrazíky tak většinou nehrozí. Vždy se však musíme vyhýbat mrazovým kotlinám a stanovištím vystaveným mrazivým severním větrům.

(Celý článek najdete na straně 18).

Zimolez Blue King

Novinku s udělenou ochranou práv v ČR zařazenou k druhu zimolez Lonicera caerulea var. kamtschatica s názvem 'Blue King' vyšlechtil pan Miroslav Chovanec z Lipníka nad Bečvou. Je to už jeho čtvrtá odrůda tohoto typu. Vzrůstnost odrůdy je střední, vzpřímeně rostoucí dostatečně větvený keř s tmavě hnědou kůrou. Listy jsou vstříc­né, dlouze kopinaté, středně zelené, po okraji mírně zvlněné. Plodí od druhého roku, plná plodnost nastává třetím rokem od výsadby. Plody jsou velmi dlouhé (až 50 mm), úzké válečky, na příčném řezu široce elipsovité, zakončené malým očkem bez špičky.

(Celý článek najdete na straně 22).

Odrůda pana Boukala 'Karkula'

Hradecký ovocnář
Josef Boukal

Josef Boukal je aktivním ovoc­nářem, který se se svými vý­pěstky pravidelně účastní velkých zahrádkářských výstav, šlechtí nové odrůdy jabloní a je známý i pěstováním citrusů. Jeho zahradu často navštěvují zahrádkáři a jeho ovocnářské zkušenosti se uplatní i v poradnách ÚS Hradec Králové. V letošním roce oslaví již 85. narozeniny.

Svinary, kde Josef Boukal bydlí a má i zahradu, jsou dnes již součástí Hradce Králové. Pokud přijedete do ulice Citrusová, máte vyhráno, na jejím konci bydlí tento pěstitel. Ale jen pěstování Josefa Boukala neuspokojilo. Nedávala mu spát myšlenka, zkusit vyšlechtit odrůdu vlastní. Že je to časově náročné, potvrzuje i jeho zkušenost - vyšlechtění odrůdy mu trvalo 15 let. Teprve pak z těch nejlepších semenáčů, které postupným výběrem selektuje, získá mateční rostliny s plody v plné kvalitě.

(Celý článek najdete na straně 40).

Penstemon davidsonii var. menziesii

Vytrvalé dračíky
vhodné do skalky

Se zástupci rodu dračík (Pen­stemon) se lze v přírodě setkat pouze v Severní (a částečně Střední) Americe. U nás se pak některé druhy pěstují buď jako zahradní trvalky, a drobnější, často i stálezelené rostliny jsou také oblíbenými skalničkami. A právě vytrvalým druhům, vhod­ným do skalek či suťovišť bude věnován tento článek.

Mezi nejvýznamnější skal­nič­kové druhy patří především Penstemon davidsonii, P. new­berryi, P. rupicola, P. fruticosus, P. lyallii a P. barrettiae. Tyto příbuzné druhy (ze skupiny Dasanthera) si jsou vzájemně i relativně podobné. Jde o stálezelené, nízké polokeře, dorůstající výšky cca 10-40 cm. Odlišuje je pak tvar listů, velikost a do určité míry také barva květů. Starší rostliny mohou tvořit i docela široké trsy, klidně v řádech několika desítek cm. Při plošné výsadbě pak klidně i několik metrů. Na zahradě patří mezi nejvitálnější dračíky vůbec. Životnost na vhodném stanovišti může být u některých druhů (např. P. davidsonii či P. fruticosus) i patnáct, dvacet či dokonce více let. V přírodě rostou zejména v horských oblastech pacifického severozápadu a často osidlují např. horské suťové svahy.

(Celý článek najdete na straně 6).

Šeřík Wolfův Syringa wolfii patří stále mezi méně používané druhy. Syringa

Šeříky

Dřeviny, které jsou co do květu a vůně považovány za nejvýraznější v období na přelomu dubna a kvě­tna. Někdy jsou vyzdvi­ho­vány, někdy naopak zatra­co­vány. Každopádně mají na zahradě, ale i v in­tra­vilánu, své neod­mys­li­tel­né místo.

Starší generace je s ob­libou nazývala slovem bez, to ale může být matoucí s úplně jiným a nepříbuzným rodem (Sambucus). Vět­ši­nou rostou jako opadavé keře nebo malé stromky. Ojediněle mohou být ne­opadavé. Vyskytují se v asi 30 druzích převážně v jihovýchodní Asii. Ve dvou druzích zasahují i na evropský kontinent.
Z čeho lze vybírat? Mezi zástupce, které kvetou nejdříve, patří zároveň i šeříky, které jsou ve výsadbách zastoupeny nejvíce, a to i obrovským množstvím kultivarů. Do této skupiny lze zařadit následující druhy, křížence a kultivary:

(Celý článek najdete na straně 14).

Růže v přilehlém parku

Bylinková zahrada Josefa Kamela

Tato zajímavá zahrada se nachází v Žirči u Dvora Králové nad Labem. Již v 11. století zde měli dvůr pražští biskupové. Později panství patřilo ke královskému hradu a v roce 1698 byla Žireč povýšena na město. Jezuité zde postavili barokní kostel. Již za jejich působení v 18. století zde fungovalo zahradnictví. V 19. století zde byly skleníky, oranžerie a park s ornamentálními záhony. K ob­novení bylinkové zahrady došlo v návaznosti na rekonstrukci historických objektů areálu.

Na bylinkovou zahradu se ptám vedoucího zahrady Jana Lonce: "V místě historického zahradnictví jezuitů byla vybudována zahrada, která se opírá o pěstování užitkových a okrasných rostlin v historii. Byla otevřena v červnu roku 2013. Na projektu pracovali manželé Krejčiříkovi z Valtic (Ateliér Krejčiříkovi), stejně jako v Kuksu. Pracovali rovněž na palácových zahradách pod Pražským hradem, obnově Květné zahrady v Kroměříži apod.

(Celý článek najdete na straně 18).

Vybarvené plody začátkem října před sklizní

Orion

Jedná se o bujněji rostoucí odrůdu, s kulovitou korunou, kterou zahušťuje středně dlouhý obrost zakončený květním pupenem. Plodí i na krátkém rozvětveném plodonosném ob­rostu. Plodnost je střední. Větší ploše kulovité až kulovité plody jsou zelenožluté bez krycí barvy, slupka je hladká, bez ojínění, ve zralosti suchá. Vynikají delší skladovatelností. Jemná, křehká dužnina v barvě krémové je více šťavnatá, v chuti sladce navinulá a aromatická. Plody jsou vše­stranně použitelné..

Výhodou odrůdy jsou chuťové vlastnosti plodů a rezistence proti napadení strupovitostí. Lze ji pěstovat ve všech pěstitelských polohách v kombinaci se středně vzrůstnými podnožemi. Nevýhodou je bujný růst, který se násobí zvláště při užití bujně rostoucích podnoží. V teplých a chráněných středních polohách je citlivá na padlí jabloňové. V prvních letech plodnosti při nižší násadě se u velkých plodů objevuje pihovitost z nedostatku přístupného vápníku. Ve vlhkých polohách a mrazových kotlinách se na plodech vyskytuje rzivost slupky.

(Celý článek najdete na straně 26).

Odrůda pana Boukala 'Karkula'

Trochu jiné hokkaido

Tématu hokkaido se věnujeme poměrně často. Ale nedivte se. Kromě toho, že jde o stále populárnější zeleninu, a to nejen u nás, postupně doplňujeme sortiment a také se s vámi rádi podělíme o další recepty.

Novinkou pro letošní jaro v tykvích je odrůda Shokichi Red F1. Jde o tykev typu mini kabocha (mini hokkaido) o hmotnosti 0,5-0,8 kg. Plody jsou ploše kulaté, s jasně oranžovou slupkou a tmavě oranžovou dužninou příjemné sladší chuti. Má velmi dobrou skladovatelnost. Pro optimální chuť se tykve typu kabocha musí ponechat nejprve na teplém místě (okolo 25 °C) po dobu 12 až 15 dní, aby se část škrobu přeměnila na cukr. Pak se doporučuje kabochu přenést na chladné místo (okolo 10-15 °C) na dobu jednoho měsíce. Tykev takto plně vyzraje a stane se ještě chutnější. Plně zralé, šťavnaté plody kabochy budou mít červenohnědou dužninu, tvrdou slupku a suchý korkovitý stonek.

(Celý článek najdete na straně 40).

Stachys macrantha ´Superba´

Čistce (skoro) nezničitelné trvalky

Rod čistec (Stachys) patří do příbuzenstva rostlin hlu­chav­kovitých (Lamiaceae) a čítá ně­kolik stovek druhů. Do zahradní kultury ale proniklo pouze re­la­tivně málo z nich. I přes nevelký počet zahradnicky využívaných druhů lze ovšem tyto rostliny zařadit mezi jedny z nej­hod­notnějších trvalek.

Splňují totiž to, co většina pěs­titelů od trvalek očekává. Jsou opravdu spolehlivě vytrvalé, dlouhověké a na vhodném sta­no­višti i naprosto nenáročné. Některé zdobí výrazné, růžově nachové květy, jiné pak celoroční silně ochlupené, stříbrné listy. Asi nejznámějším a nejpěstovanějším druhem u nás je čistec vlnatý (Stachys byzantina; syn. S. lanata). Pokud by se některá trvalka měla označit jako (skoro) nezničitelná, pak by byl tento druh asi horkým favoritem. Roste totiž opravdu velmi snadno a rychle se rozrůstá do plochy přikořeňujícími výběžky. Pochází z východního Středozemí a Malé Asie. Rostliny jsou nápadné velmi silně vlnatými, stříbřitými listy, které na rostlinách z větší části zůstávají i během zimy. V květnu a na počátku června pak prorůstají stejně chlupaté, stříbřité květní stonky, které nesou tmavě růžové květy.

(Celý článek najdete na straně 6).

Dvoubarevná dekorační odrůda Tahiti Sunrise

Jiřinky v naší zahradě

Zahrada má být hezká na pohled, ale také nám může zajistit dostatek krásných květů pro zdobení interiérů domu nebo bytu. Patřím většinu života k těm, kteří mají rádi pestrou paletu barev, odstínů, velikostí a tvarů květin, které mohu dát do váz nebo věnovat jako dar svým přátelům a známým. Uznejte, že málokterá květina vám dá za vegetaci 30 a více květních úborů do vázy. Jiřinka to umí spolehlivě.

Zahradní jiřinky mají v názvu velkou rozmanitost. Dahlia va­ri­abilis, neboli jiřinka proměnlivá velice souvisí s historií našeho českého národa. Čeští zahradníci i amatéři ji začali šlechtit a zlepšovat již před více než 200 lety, kdy se dostala do Evropy ze slunných míst Střední Ameriky. Dnešní odrůdy se velice málo podobají původním botanickým formám. Jedno ovšem mají s nimi společné: Vyžadují stanoviště na plném slunci, chráněné dostatečně před prudkými větry.

(Celý článek najdete na straně 10).

Zakořenělé řízky

Řízkování růží

Pohled na krásnou růži vede k myšlence si ji namnožit. Můžeme říct, že se po desetiletí objevují v článcích a nyní i na internetu rady, jak růže snadno a lehce získat třeba z vázy zapícháním do brambor i jiné podobné podivné metody. Pak často následují po­cho­pitelně negativní ohlasy. Mno­ho dřevin jde řízkovat snadno a rychle, ovšem u růží to není tak jednoduché.

Růže vzniklé dělením, hřížením, nově meristémovými kulturami a též různým řízkováním se oz­na­čují jako pravokořenné. Tento odborný termín vyjadřuje, že rostlina má své kořeny; není tedy očkována. Když se růže řízkují, podnoží netřeba. Celý pracovní proces je tedy o to kratší a jednodušší. Navíc nehrozí u vysazených růží opakované prorůstání nežádoucích výhonů z podnože.
Jak řízkovat
Lodyhy je vhodné rozstříhat na jednolistové a jednoočkové řízky. Pouze u drob­nolistých růží (typu ´The Fairy´) je vhodnější dělat řízky dvoulisté. Části pod květem s netypicky vyvinutými listy nejsou pro řízkování vhodné. Délka řízku by měla být asi 4 cm, řez veden 0,5 cm nad očkem. Listy u řízku přiměřeně zkrátíme; u větších listů tedy asi na polovinu plochy čepelí...

(Celý článek najdete na straně 13).

Plaménky patří mezi prostorově nenáročné liány.

Dřevité liány
pro malé i velké zahrady

Jak už to bývá zvykem, snaží si člověk složitější věci zjednodušit. Proto se v obchodních řetězcích, ale i v běžném hovoru mezi zahrádkáři setkáme spíše s poj­mem popínavky. Co to ale je ta dřevitá liána? Stručně ji lze popsat jako popínavou rostlinu, která na rozdíl od těch bylinných, ve stonku dřevnatí.

Pro růst a podepření svého těla potřebují liány oporu. Tou mohou být jak neživé předměty (skály, zdi, pergoly, treláže) tak i jiné rostliny, především stromy. Většinou vytvářejí orgány (úponky, příčepivé kořeny), kterými si pomáhá k přichycení. Jsou však dřevité liány, kterým je třeba na opoře pomoci vyvazováním. Pro liány je tento způsob růstu evolučně úspěšnou strategií a vyskytuje se napříč rody, čeleděmi, ale i podnebnými pásy.

(Celý článek najdete na straně 18).

Detail násady plodů (strom na podnoži M9)

Sirius - pomologická diskuse

Odrůda Sirius byla vyšlechtěna týmem pracovníků Ústavu ex­pe­ri­mentální botaniky AV ČR Praha, šlechtitelská stanice Střížovice. Mateřská odrůda Golden De­li­cious byla opylena pylem odrůdy Topaz. Jde o středně bujně ros­toucí odrůdu s válcovitou koru­nou, kterou zahušťuje krátký až středně dlouhý obrost zakončený květním pupenem. Plodí na krát­kém rozvětveném plodonosném obrostu.

Jedná se o další velmi kvalitní žlutou triploidní odrůdu z ÚEB AV ČR. Stejně jako její sourozenci ´Luna´ a ´Heliodor´ je právně chráněná v EU od r. 2007. Od roku 2008 je chráněna rost­lin­ným patentem také v USA. Kvete středně pozdně až pozdně těsně před odrůdou Golden Delicious. Je špatným opylovačem a sám potřebuje vhodné opylovače ze segmentu středně kvetoucích odrůd. Roste bujně a tvoří zprvu vzpřímené, později rozložité válcovité koruny, středně husté s dostatečným plodným obrostem, který velmi dobře reaguje na udržovací řez. Plodí středně raně, bohatě a pravidelně. Nemá sklony k alternaci a nevyžaduje probírku plodů. V plodnějších letech je však probírka velmi vhodná. Jablka zrají v polovině října, krátce po mateřské odrůdě, konzumně dozrávají od konce listopadu. V podmínkách chlazeného skladu vydrží do dubna.

(Celý článek najdete na straně 34.)

Allium ´Millenium´

Millenium a jiné letní česneky

V sortimentu vytrvalých okras­ných (i užitkových) bylin je stále co objevovat. Čas od času se do popředí zájmu pěstitelů dostávají druhy a odrůdy, které jsou sice v zahradní kultuře již řadu let, ale které byly pěstovány spíše okrajově či jako rostliny sbírkové. Zvýšení zájmu o určité skupiny či druhy rostlin může přinést třeba to, že se hodí do nějakých typů výsadeb (např. přírodně pojatých zahrad), lákají opylovače nebo lépe odolávají suchu než jiné druhy.

Mimořádné Milenium
Jejím autorem je šlechtitel česneků Mark McDonough. Její skutečný druhový původ není zcela jasný. Předpokládá se, že se na jejím vzniku podílely botanicky příbuzné a také podobné, v létě kvetoucí druhy jako Allium nutans a A. lusitanicum. Rostliny vynikají úzkými, protáhlými cibulemi, které vyrůstají ze silného, dužnatého oddenku a tvoří poměrně kompaktní, relativně pomalu se rozrůstající trsy. Listy jsou jasně zelené, ploché a dosahují délky 20-30 cm. Nejnápadnější a také nejatraktivnější jsou ale pravidelná, velká kulovitá květenství tvořená desítkami drobných, jasně růžově nachových kvítků. Nakvétají během konce července a začátku srpna. Skupina tvořená alespoň 6-8 rostlinami dokáže vytvořit velmi efektní prvek v trvalkových či bylinkových záhonech.

(Celý článek najdete na straně 6).

V průběhu dubna se objevují na akébii drobné květy

Dřevité liány pro velké zahradní plochy

Akébie pětičetná
Akebia quinata
Velmi vzrůstná liána pocházející z východní Asie. V příhodných podmínkách se může chovat až invazivně, a proto potřebuje oprav­du velké a přehledné per­goly. Přehledné z důvodu, že zabráníme "úniku" nových prýtů, které se velmi rychle a nená­padně plazí z vyčleněného prostoru. V Severní Americe je tento druh evidován jako invazní rostlina. Při vhodném použití je však nenáročnou popínavkou, která snese polostín, sušší lokalitu, a ještě se odvděčí vonnými hnědočervenými květy, případně i plody.

(Celý článek najdete na straně 14).

Podzimní zbarvení listových růžic

Kotvice

Zajímavou a zatím málo pěsto­vanou rostlinou pro zahradní jezírka je kotvice plovoucí. Je to rostlina milující dostatek slu­neč­ního záření a prohřátou vodu, proto se díky teplejším létům v poslední době stalo její pěstování v našich podmínkách o poznání snadnější.

Kotvice plovoucí (Trapa natans) patří do čeledi kyprejovité (Ly­thra­ceae). Je jedním z několika podobných druhů, jejichž zka­me­nělé oříšky byly nalezeny už ve vrstvách třetihorních usazenin z Evropy, Číny i Severní Ameriky a u kterých máme dokladované i jejich prehistorické využití člověkem. V Evropě byla semena kotvice používána jako potravina už od neolitu (mladší doby kamenné). V jihovýchodní a východní Asii se semena bohatá na škroby, bílkoviny a tuky melou na mouku a dále kulinářsky zpracovávají dodnes. U nás i v okolních státech je kotvice v přírodě v dnešní době velmi vzácná a zákonem chráněná.

(Celý článek najdete na straně 20).

Afra

Nové české odrůdy broskvoní

Broskvoně jsou mezi zahrádkáři velmi oblíbené a jejich pěstování není při dodržení základních zásad nijak speciálně náročné. Přitom ovoce vypěstované na zahrádce a sklizené ve správné zralosti má nesrovnatelně vyšší kvalitu než většinou dovozové broskve prodávané v obchodech, které jsou často konzumovatelné jen s největšími obtížemi.

Afra
Raná až středně raná pravá broskev, zraje 5 dnů před odrůdou Redhaven. Strom má vzrůstnost slabou až středně bujnou, habitus tvoří rozložitý. Květ má zvonkovitý. Plod je středně velký až velký, tvarem kruhovitý, při pohledu na kališní vrchol mírně nesouměrný. Slupka plodu je středně tlustá, řídce až středně hustě plstnatá, slabě až středně silně přilnavá k dužnině. Základní barvu má žlutou s celoplošně nanesenou červenou krycí barvou na osluněné části povrchu plodu. Dužnina je žlutá, středně tuhá, nevláknitá nebo jen slabě, chuť má nasládlou až sladkou, aromatickou, dobrou až velmi dobrou. Pecka je kruhovitá, v porovnání k plodu malá až středně velká, k dužnině středně silně přilnavá. Vyznačuje se vysokou plodností, pro udržení dobré kvality plodů vyžaduje krátký řez a doplňkovou probírku plodů. Není nijak speciálně náročná na stanoviště, vhodná i do okrajových oblastí a vzhledem ke slabšímu růstu i na menší zahrádky. Plody jsou určeny převážně jako stolní ovoce.

(Celý článek najdete na straně 28).

Násada na vrcholu koruny koncem září, 6. rok, podnož M9

Lipno - pomologická diskuse

Odrůda Lipno byla vyšlechtěna v Ústavu experimentální botaniky AV ČR Praha, ŠS Střížovice, stejně jako odrůdy použité při křížení ('Vanda' a 'Rubinola'). Kříženec byl přihlášen k registraci v roce 2000 a ochraně práv v roce 2003. K zápisu do Státní odrůdové knihy ČR došlo v roce 2006. Středně bujně rostoucí stromy vytvářejí plochou korunu, kterou zahušťují krátké až středně dlouhé výhony s květním obrostem. Plodí na krátkém rozvětveném plodonosném ob­rostu jednotlivě i ve shlucích. Jde o velmi plodnou odrůdu.

Odrůda Lipno se dá zařadit mezi raně zimní odrůdy jablek. Na počátku pěstování roste středně bujně a později roste slabě a to hlavně na slabě rostoucích podnožích. Tvoří vzpřímené, méně rozložité koruny s bohatým a krátkým plodonosným obrostem, který často velmi ohýbá korunu. Při pěstování ve tvaru štíhlého vřetene je nutná pravidelná obnova plodonosného obrostu. Kvete středně raně, květy jsou v poupěti velmi atraktivní se svou tmavě růžovou barvou. Je to diploidní odrůda a je dobrým opylovačem pro pozdně kvetoucí odrůdy. Plodí záhy po výsadbě, bohatě a pravidelně. Plody jsou ploše kulovité, středně velké až velké. Slupka je tenká, hladká, základní žlutá barva je překrytá na většině plodu atraktivním červeným žíháním. Při dozrávání plodů je mastná. Dužnina je krémově žlutá, sladce navinulá s příjemnou chutí. Sklízí se na konci září a konzumně dozrává v listopadu. Je skladovatelná do konce března. 'Lipno' je rezistentní proti strupovitosti jabloní, s odolností k padlí jabloňovému. Na fungicidní ochranu je nenáročné, stejně tak na pěstitelskou polohu.

(Celý článek najdete na straně 24.)

Pupalka, Oenothera missouriensis

Stačí 12 rostlin,
aneb méně je někdy více

Inspirací k minisérii čtyř článků byla kapitola z knihy předního britského znalce, pěstitele a šle­chtitele trvalek, Adriana Blooma. Autor zde zmiňuje, že k vytvoření hezkého zahradního zákoutí či květinové výsadby, aby byla atraktivní po většinu vegetačního období, stačí vybrat a vysadit pouhých 12 druhů trvalek. A to tak, aby se střídaly ve svém okrasném aspektu a byl zajištěn dlouhodobý okrasný efekt. Rov­něž aby se na tyto vybrané rostliny dalo opravdu spolehnout jako na trvalky a jejich porost vydržel na daném místě řadu let.

Autor ve své knize uvádí 12 zcela konkrétních rostlin (až do úrovně odrůdy), které doporučuje jako osvědčené pro svůj okrasný efekt, snadnost pěstování, pro nízké, resp. snadno zvládnutelné nároky na údržbu, dlouhověkost apod. Důvodem výběru relativně malého druhového spektra je i to, aby se pěstitelé snadněji zorientovali v často nepřehledné a až příliš bohaté nabídce nejrůznějších novinek a na poměrně malém počtu druhů se lépe naučili svým zahradním rostlinám rozumět a pečovat o ně. Těchto 12 druhů lze pak bez obav použít jako kombinaci na malé předzahrádce před domem, stejně tak jako na daleko větší ploše zahrady. Právě pro větší plochy zmiňuje možnosti opakované výsadby stejných skupin rostlin, což umocňuje okrasný efekt, použití některý druhů do větších skupin.

V prvním díle vybereme 12 vhodných druhů pro slunnou předzahrádku či záhon na zahradě.

(Celý článek najdete na straně 6).

Hydrangea macrophylla 'Gimpel' po aplikaci síranu hlinitoamonného

Hortenzie královny zahradních zákoutí

V posledních desetiletích se i v našich zahradách zabydlely tyto impozantní dřeviny, které jsou symbolem prázdnin. Patří mezi nejvýraznější skupiny kvetoucích dřevin právě v letním období. Navíc mnohé druhy a kultivary doslova kralují polostinným par­tiím zahrady.

Asi nejznámější pěstovaný druh je hortenzie velkolistá (Hydran­gea macrophylla). Na druhou stranu vyžaduje také nejvíce pé­če. Na trhu je obrovské množ­ství barevně ale i tvarově odlišných kultivarů, a to se netýká jen květů, ale i listů. Pokud jí zajistíme polostín a vlhčí půdu, odmění se bohatými a velkými květy. Kultivar 'Brunette' vyniká proměnou sterilních obřích květů z růžové po temně fialovou, ale také červeně šarlatových listů v podzimních měsících. 'Gimpel' je naopak kultivar, který má jak okrasné sterilní, tak méně výrazné fertilní květy. Obzvláště výrazný je pokud ho za pomoci níže uvedených přípravků barvíme do modrých odstínů.

(Celý článek najdete na straně 10).

Podzimní zbarvení listových růžic

O jednom pletí

Důkladné pletí zahrady se v na­šem deníku objevuje jednou ročně, koncem jara. A není to nepříjemná povinnost, ale vítaná schůzka s vlastní zahradou.

Pletí je jeden z největších strašáků nových majitelů zahrad. Právě nechuť plít je často přivede ke strnulé zahradě, ve které se nakonec necítí dobře. A přitom takové pletí, když se chytne za správný konec, může být dokonce zábavou a tvůrčí čin­ností, která dokáže zahradě vtisknout osobitou tvář. Při pravidelných procházkách zahradou každý správný zahradník brzo sklouzne od "kochání se" k nějaké té péči o zahradu, drobné pletí nevyjímaje. A je to tak správně, právě ono malé "sem tam" pletí zaručí, že se tomu velkému, pořádnému, budete věnovat třeba jako my jeden dva dny ročně.

(Celý článek najdete na straně 14).

Adriana

Nové odrůdy meruněk

Meruňky v posledních letech zažívají pokles zastoupení v pro­dukčních sadech zejména vlivem výnosové nejistoty, kterou způ­so­bují převážně častá poškození hlavně pozdními jarními mrazy. Zahrádkáři mají meruňky stále ve velké oblibě, dokonce vlivem převažujících mírnějších zim a teplejšího průběhu vegetačního období lze meruňky s úspěchem pěstovat v oblastech, kde by to ještě před nedávnou dobou nebylo prakticky možné. Na úspě­chu pěstování se však ne­malou měrou podílí i šlechtění nových odrůd.
Adriana

Patří mezi rané odrůdy, zraje 12 dnů před odrůdou Velkopavlovická. Vzrůstnost stromu je slabá až středně bujná, habitus tvoří vzpřímený až rozložitý. Plod je středně velký až velký, z bočního pohledu nesouměrně kosočtverečný, z čelního elipsovitý, podle švu slabě nesouměrný, povrch má hrbolatý. Základní barva slupky je oranžová se středně velkým oranžovočerveným líčkem na osluněné straně plodu. Je málo až středně hustě plstnatá. Dužnina má světle oranžovou barvu, je tuhá, méně až středně šťavnatá. V chuti je harmonická s vyrovnaným poměrem cukrů a kyselin, dobrá. Pecka je tvarem elipsovitá, k dužnině není přilnavá nebo velmi slabě. Jádro má silně hořké. Plodnost je velká. Předností odrůdy jsou vyrovnané pěkné a kvalitní plody univerzálního využití a rezistence k virové šarce.

(Celý článek najdete na straně 22).

Plody v optimální sklizňové zralosti

Rubinola
pomologická diskuse

Odrůda Rubinola ('Prima' x 'Rubín') je úspěšnou pokra­čo­va­telkou 'Rubínu'. Oproti němu vykazuje rezistenci proti stru­povitosti jabloní. Byla vy­šlech­těna týmem pracovníků ÚEB AV ČR Praha, šlechtitelská stanice Střížovice. Do Státní odrůdové knihy ČR byla zapsána v roce 1997 a v roce 2017 registrace skončila. Šlechtitelské osvědčení v ČR ÚKZÚZ odrůdě udělil již v roce 1995. Od roku 1999 je zapsaná do Seznamu evropsky chráněných odrůd.

Tento, již celkem letitý střížovický "rezistent", si pořád udržuje své místo v mé výsadbě. Po rodičovské odrůdě Rubín zdědil výbornou chuť. Po vytvarování koruny při udržovacím řezu šetřím koncové pupeny, případně i uplatňuji letní řez k docílení vysoké plodnosti. Stromy rostou středně až silně, ale méně než 'Rubín'. Osvědčilo se mi pěstovat stromy na slabě vzrůstných podnožích M9, J-OH-A a podobných, na kterých jsou plody dostatečně velké. Plody jsou velmi atraktivní, ploše kulovité, výrazně lesklé, červenožluté až červené. Chuť je velmi dobrá, ihned po sklizni výborná, aromatická. V podmínkách Krnova sklízím 'Rubinolu' počátkem října. Konzumní zralost začíná ihned po sklizni, skladovatelnost do března. Během pěstování se mi nikdy nevyskytla fyziologická skvrnitost dužniny. Padlím netrpí. Odrůda je rezistentní k původním rasám strupovitosti. Jako prevenci proti napadení novými rasami strupovitosti provádím základní ošetření proti této chorobě fungicidy při zvýšeném tlaku patogenu jednou před květem a dvakrát po odkvětu. V některých létech se mohou u 'Rubinoly' ve stopečné jamce objevit mikroprasklinky, zejména při opožděném termínu sklizně. Potom je potřeba věnovat zvýšenou pozornost kontrole plodů při skladování. 'Rubinola' neplodí ve shlucích, ale jednotlivě, a proto tak jako u 'Rubínu' většinou není potřeba dělat probírku plůdků po červnovém propadu. Plodnost je při správném řezu střední až vyšší, pravidelná. Odrůda je nenáročná na prostředí a vhodná vedle středních poloh i do poloh mírně vyšších. Pro její nenáročnost, atraktivní vzhled plodů a výbornou chuť ji rozhodně budu pěstovat i nadále.

(Celý článek najdete na straně 24.)

Ve stínu myrobalánů obrůstajících břečťanem (Štěpánka Duchková s Danou Makrlíkovou).

Zahrada Štěpánky Duchkové

Hodně zeleně, trávník pro děti, altán ve stínu stromů, bazén na výsluní a posezení s krbem, zkrátka zahrada, na níž se dá odpočívat, sportovat a do určité míry i bydlet od jara do podzimu. Štěpánka Duchková je zde šťastná, pokaždé když se za ní zavřou vrata, ocitne se v oáze klidu.

Po letech v paneláku opět v zeleni
Kdo by hádal, že tu před zhruba dvaceti lety, když nemovitost kupoval manžel Štěpánky, byl zdecimovaný sad se zaned­ba­nými jabloněmi. Dnes tu po něm už není ani památka. Dana Makrlíková vysvětluje, že obnovu a výsadbu kosterních dřevin zde udělal profesionální zahradník. Sama se do tvorby a údržby zapojila někdy před deseti lety, když už tu Štěpánka bydlela. Štěpánka se stala podle svých slov zahradnicí, až když poznala Danu Makrlíkovou, do té doby vůbec takovéto věci neřešila. Vzpomíná: "U babičky jsme měli zahradu, která byla rybízová s ořešákem a slepicemi, pořád jsme tam něco sklízeli. V domě se zahradou jsem byla do svých sedmi let, pak jsme se přestěhovali do bytu, kde jsme už nic nepěstovali. Hlavní slovo tu má Dana, druhé hlavní slovo manžel a třetí slovo mám já. Já jsem výkonná síla. Dostanu od Dany seznam úkolů, pak sekám, kácím, sázím."

(Celý článek najdete na straně 6).

Hydrangea macrophylla 'Gimpel' po aplikaci síranu hlinitoamonného

Stačí 12 rostlin - výběr
pro severní stranu domu

Další díl tohoto miniseriálu bude věnován nenáročným ros­tli­nám vhodným na polostinná až stinná stanoviště, tedy, jak je zmíněno v titulku, na severní stranu domu, nebo také na plo­chu pod vzrostlými stromy.

Obecné rady úvodem
Ještě než se ale dostaneme ke konkrétním rostlinám, určitě ne­uškodí na začátek připomenout nějaké zásady, na které je dobré při výsadbě větší plochy vytr­valých květin pamatovat. Pokud se někdo rozhodne osadit nějakou plochu na zahradě trvalkami, tak se určitě vyplatí osázet dané místo najednou. Možná to takto zní zvláštně, jak jinak by se vlastně mělo sázet? Pravdou je ale to, že řada lidí se spoléhá na to, že se trvalky "rozrostou" a na zvolené místo tak použije méně rostlin, než bývá obvykle doporučováno. Mnohé druhy se po kratší či delší době opravdu rozrostou, ovšem než k tomu dojde, musí majitel prázdná místa mezi rostlinami neustále okopávat a čistit od plevele. Je určitě lepší hned na počátku zvolit vhodný počet rostlin (obvykle to bývá 6-8 ks na m²), kdy se takto založený porost rychle zapojí a na plevel už pak není moc místa. Je také dobré pamatovat na to, že různé druhy trvalek mají různou životnost. Rozhodně to nejsou rostliny "věčné". Vysazená plocha by měla v dobré kondici vydržet minimálně 6-8 let. Pak je obvykle vhodné do výsadby nějak zasáhnout, bujné druhy trochu omezit a naopak ty s kratší životností rozdělit a vysadit znovu. Nově vysazené rostliny je nutné v každém případě zalít, a to i tehdy, když je třeba po dešti a záhon, do kterého se sází, se zdá dostatečně vlhký.

(Celý článek najdete na straně 9).

Lagerstrémie - pukol

Několik posledních desetiletí nahrává tomu, že lze za určitých podmínek pěstovat exoticky vy­hlí­žející dřeviny celoročně venku. Což si naši předci asi neuměli vůbec představit. Ať už je to s klimatem a zkušenostmi starých zahradníků jakkoliv, některé dře­viny se ze skleníků, zimních zahrad a prosklených verand přestěhovaly na chráněné ven­kov­ní záhony. To je případ i lagerstrémie nebo také pukolu.

Toto české pojmenování je natolik zvláštní, že se uvádí spíše jen počeštěný latinský název. Patří do čeledi Lythraceae - kyprejovité. Na světě se vyskytuje asi 55 druhů, zejména pak v tropických a subtropických oblastech Asie a severní Austrálie, ale také v Japonsku a 15 druhů (z toho 8 endemitů) roste v Číně. Růstový tvar je mohutný keř či nízký strom. Nejvíce používaný a pro naše podmínky i nejzajímavější druh je pukol okrouhlolistý (Lagerstroemia indica). Pochází z Číny, ale v současnosti je rozšířen v teplých oblastech Jižní Ameriky, severní Austrálie a jižní Evropy. V místech původu vyhledává polostinné lokality se živnou půdou. Druh roste ve většině čínských provincií, ale také překračuje hranice a lze se s ním setkat i v sousedních asijských zemích, Pákistánem počínaje a Indií a Vietnamem konče. V 18. století byl introdukován do Spojených států a Velké Británie.

(Celý článek najdete na straně 12).

Tmavá polochrupka Kasandra

Třešně na zahradě

Třešeň (Prunus avium) patří k vel­mi oblíbenému ovoci. Z výz­nam­nějších ovocných druhů zraje nejdříve, první zralé třešně se objevují v teplejších oblastech na přelomu května a června. Pře­vládá využití jako stolní ovoce, ovšem oblíbené jsou též kom­poty, lze zpracovávat i na džemy, mrazit apod.

Odrůdy třešní se z po­mo­lo­gického hlediska dělí na srd­covky, tmavé chrupky, pestré chrupky, světlé chrupky a polo­chrupky. Třešně jsou náročné na stanoviště, zejména z důvodu jejich náchylnosti na poškození dřeva, pupenů a květů mrazem. Nesnáší mrazové kotliny a stanoviště vystavená mrazivým severním větrům. Vyžadují teplé polohy, půdy hluboké s dostatkem vápníku, lehčí, propustné, ne příliš suché, nesnáší vyšší hladinu podzemní vody a zamokřená stanoviště, kde stromy namrzají, trpí klejotokem a odumírají. V minulosti byly používány převážně generativně množené podnože (řada P-TU- zvané ptáčnice), na nichž naštěpované odrůdy rostou velmi bujně. V současnosti jsou mimo "ptáčnic" ve Státní odrůdové knize zapsány i slabě rostoucí podnože (řada P-HL-, ad.), vhodné pro pěstování třešní v nízkých tvarech.

(Celý článek najdete na straně 22).

Zde je označení naprosto chybné. Osteospermum je balkonová rostlina podobně jako třeba muškát. Venku by nám v zimě zmrzla, ale lze ji přezimovat na světlém místě při teplotě kolem 10 °C.

Nenechte se napálit

Tentokrát jsem navštívil ře­di­telku České obchodní inspekce - inspektorátu pro kraj Ústecký a Liberecký, Ing. Renatu Linhar­tovou, MBA, aby našim čtenářům poradila, jak při nákupech rostlinného materiálu na stáncích na výstavách, na trzích, ale i v za­hradních centrech a u za­hradníků postupovat, aby se jim nestalo, že jim rostliny uhynou díky špatné informaci od obchodníka, jak mají být rostliny označené a zda a jak je možné rostliny reklamovat.

Nejednou se nám stalo, že jsme viděli na výstavách a trzích prodávat rostliny nesprávně označené, ať již šlo o název zavádějící nebo vymyšlený, který nemá nic společného s názvem rostliny, nebo byla rostlina označena jako trvalka, a přitom se jednalo o letničku nebo rostlinu přenosnou, která by venku nepřezimovala. Jak by měl být rostlinný materiál označen? V každém případě by rostlina měla být označena správným botanickým názvem. Netrváme na tom, že to musí být název latinský, mnohdy postačí název český. Dále jsou velmi podstatné informace ohledně přezimování, a také jak se o rostlinu starat. Také by měl prodejce kupujícího seznámit s možností reklamace. Například u okrasných a ovocných dřevin můžeme reklamovat po prvním kvetení a prvních plodech, kdy poznáme, zda se jedná o odrůdu, kterou jsme při nákupu požadovali, nebo o odrůdu jinou.

(Celý článek najdete na straně 40.)

Koulenka Globularia trichosantha na suché zídce

Stačí 12 rostlin pro suché zídky

Suché zídky jsou častým a ob­lí­be­ným prvkem v zahradní tvor­bě. Často se jimi na zahradách řeší terénní nerovnosti, lze je použít ke stabilizaci svažitého terénu nebo k zakrytí jinak ne­hezkých či nezajímavých stěn či podezdívek třeba u skleníků. Fun­gují rovněž jako navazující prvek u skalek, teras nebo jako okraj vyvýšených záhonů. Na jejich osázení lze použít celou řadu rostlinných druhů. V tomto článku se pokusíme vybrat takové, které dobře vyplňují spáry a prostory mezi kameny a při vhodně zvolených podmínkách a způsobu výsadby je lze označit i za druhy poměrně dlouhověké.

Všechny zde zmíněné druhy jsou rovněž rostlinami slunných stanovišť a tolerující i sušší půdy, resp. půjde o takové rostliny, které ke svému zdárnému růstu potřebují propustnou, dobře drenážovanou půdu, kde nedochází k dlouhodobé stagnaci vody. Většina ze zde uvedených druhů nakvétá v období od konce dubna do začátku června, s hlavním obdobím kvetení v květnu. Po zbytek roku ale mnohé z nich zdobí zídky či skalky svým stálezeleným olistěním (část v podobě velmi kompaktních bochánků) a v některých případech také zajímavými plody. Stále­zeleným druhem je hned první rostlina, kterou zde zmíníme. Je to ježourek (Acantholimon). Rostliny tvoří pevné, kompaktní bochánky tvořené mnoha desítkami či stovkami tuhých, silně pichlavých listových růžic. Tento druh vyniká také hlubokým kůlovitým kořenem (díky němuž dobře zvládá suchá stanoviště). Nakvétají obvykle v červnu růžovými květy. Ozdobné jsou rovněž plody, které jsou obklopené velmi výrazným, suchým kalichem. Plně osluněné suché zídky jsou ideálním stanovištěm na zahradě. Jde totiž o rostliny velmi citlivé na přetrvávající vlhkost v půdě, a to jak během zimy, tak ale rovněž během vegetace. Nejčastěji se pěstuje A. glumaceum. Na specializovaných výstavách skalniček či v lépe zásobených zahradních centrech lze občas získat i jiné druhy, např. A. ca­ryo­phyllaceaum, A. armenum, A. venustum aj.

(Celý článek najdete na straně 6).

Euonymus europaeus plody.

Brsleny - podzimní krása plodů i listů

Skupina těchto dřevin je opravdu veliká a zahrnuje nejen opadavé či stálezelené keře, ale i liány a dokonce menší stromky. Rod, který patří do čeledi je­sen­covité, čítá až 200 druhů. V tom­to ročním období nás však nej­více zaujmou opadavé druhy s krás­ným zbarvením listů a zají­mavými plody. Ve sbírkách jsou zastoupeny spíše asijské či ame­rické druhy, ale i domácí evropské druhy mají rozhodně co nabídnout.

Co na brslenech zaujme?
V podzimním období samozřejmě barevné listy. U většiny druhů jsou však dekorativní i zajímavě utvořené plody. Ty upoutají 4-5pouzdrou tobolkou výrazné (zpravidla růžové) barvy a pestrého míšku, často oranžové barvy. Zajímavostí jsou však i větvičky, které jsou čtyřhranné s výraznými korkovými lištami nebo bradavičnatými výrůstky. Některé později kvetoucí druhy bývají opylovány mouchami.

(Celý článek najdete na straně 10).

Pipestone 2 W - P

Narcisy čas na výsadbu

Milovníci květin jistě zare­gis­trovali, že šlechtitelé přicházejí každoročně na trh se spoustou nově vyšlechtěných odrůd nar­cisů. Naši čtenáři se jistě rádi s některými novinkami seznámí. Je potěšující, že většinu těchto no­vinek je možné zakoupit na některých výstavách či si je objednat u specializovaných fi­rem, jako jsou třeba Lukon Bulbs či Lukon Glads. Některé z nich uvidíte na následujících foto­grafiích.

Pro úspěšné pěstování narcisů je třeba dodržovat řadu zá­sad­ních požadavků. V tomto článku nemůžeme zacházet příliš do detailů, tak jen to nej­dů­ležitější. Narcisy na rozdíl od tulipánů, které vyžadují suché stanoviště, potřebují dostatek vláhy, kterou jim musíme zajistit bezprostředně po výsadbě a pak hlavně na jaře. Sázíme je koncem září a ještě lépe až v říjnu, ne jak bylo dříve doporučováno v srpnu. Je třeba dodržovat dostatečnou hloubku výsadby. Zásadně nepoužíváme hnůj, pouze kvalitní kompost. Na jaře lze přihnojit rychle rozpustným dusíkatým nebo raději plným hnojivem. Na rozdíl od tulipánů je můžeme na stanovišti ponechat několik let. Optimální je přesazovat po třech letech, kdy přirostou kvalitní, dostatečně velké cibule. Nechají-li se na stanovišti déle, naroste větší počet malých cibulí. Sklízíme, jakmile začínají listy zasychat. Samozřejmě po odkvětu odstraňujeme semeníky, aby se rostlina neoslabovala tvorbou semen. Sušíme optimálně při teplotě 20 °C, v žádném případě na slunci. Proti houbovým chorobám používáme systémové fungicidy. Problémy způsobuje narcisová moucha (cibulovka narcisová), na kterou chemická ochrana nestačí. Proto musíme sázet pouze naprosto zdravé cibule. Ty měkké, ve kterých by mohla být larva narcisovky, vyhazujeme.

(Celý článek najdete na straně 16).

Tmavá polochrupka Kasandra

Pěstitel mečíků v americké síni slávy

Jaroslava Koníčka, šlechtitele a pěstitele mečíků a také prodejce cibulovin zná téměř každý za­hrád­kář, nechybí totiž na žádné velké výstavě - buď jako pro­dejce, nebo jako vystavovatel. Málokdo ovšem zná jeho pěsti­telské úspěchy, které získal v západní Evropě nebo Spojených státech amerických.

Je příkladem toho, jak se stát uznávaným zahradníkem bez absolvování zahradnické školy. Je to sice cesta nelehká, ale díky samostudiu a postupnému získá­vání praktických zkušeností možná. Hlavní je, jít za svým cílem. O jeho úspěchu hovoří nejen fungující firma Lukon Glads, ale i stálé místo v Top 10 nejkrásnějších mečíků v USA (*North American Gladiolus Council). Zahrada místo železnice Co rozhodlo, že jste se začal živit zahradničením? "Já nejsem vyučený zahradník, jsem vyučený opravář motorových lokomotiv a vozů. Mám dopravní průmyslovku. Nejsem z oboru, ale tatínek tu mečíky v 6o. a 70. letech pěstoval. Vždy mě donutil, abych mu zahradu pomohl alespoň zrýt. K mým zájmům patřil fotbal - aktivně jsem ho hrával, také jsem jako fotbalový rozhodčí pískal nižší soutěž a trénoval jsem žáky. Změnil to až úraz kolene v 26 letech, nebýt toho, nikdy jsem se zahradníkem nestal.

(Celý článek najdete na straně 20).

Výrazná tlustice Crassula ´Campfire´

O sukulentech s Jaroslavem Honcem

Tentokrát jsem si povídal s Ja­ro­slavem Honcem o sukulentních rostlinách. Tyto tučnolisté rost­liny hromadící vodu na horší časy jsou rozsáhlou a pestrou sku­pinou zahrnující nekaktusové sukulenty i kaktusy. Patří sem druhy vzácné i zcela obyčejné, druhy vyžadující zvláštní pod­mínky pro pěstování i téměř "plechové" rostliny, které zvládne snadno každý začátečník.

Jaroslava jsem navštívil na jeho výstavě sukulentních krajinek v Botanické zahradě UK v Praze Na Slupi.
Jardo, co potřebuje většina sukulentů ke zdárnému růstu?
Jsou to převážně polopouštní a skalní rostliny, které mají v sobě zásobu vody. Je třeba ale napodobit aspoň částečně podmínky domácího prostředí. Nejdůležitější je světlo. Hodně světla!
Léto se sukulenty na parapetu si umím představit, co ale zimování?
V zimě nesmíme dovolit sukulentům růst, protože světla je méně. Je to obtížné období. Jediný recept, jak je na zimu "uspat", je sucho a chlad. Optimum je 5 °C v noci a 15 °C ve dne. Vody jen tolik, aby přežily. Tomu je třeba se co nejvíce přiblížit. Na parapetu teplého bytu lze udělat jakousi kapsu, do které stéká vzduch ochlazený okenním sklem. Tím lze snížit rostlinám teplotu třeba o 8 i více stupňů. Perfektní bývají meziokenní prostory.

(Celý článek najdete na straně 22.)

Darmera peltata

Stačí 12 rostlin - do vlhkých a podmáčených půd

Zahradní stanoviště s přirozeně velmi vlhkou či dokonce podmá­čenou půdou nepatří k těm úplně nejběžnějším. Zejména ne v po­sledních letech. Nicméně občas se s takovými místy setkat lze.
I zde obecně platí, že je snazší vybrat na takovou plochu vhodné rostliny, než takové stanoviště nějak komplikovaně měnit či "vylepšovat".

S mnohými druhy, které budou v dnešním článku uvedeny, se lze setkat i v naší přírodě, a to nejčastěji právě na podmáčených loukách a okrajích vodních ploch. V některých případech jde i o rostliny chráněné (např. kosatec sibiřský či upolín nejvyšší), takže rozhodně nelze doporučit jejich získání z přírody. Vždy je lepší obrátit se na trvalkovou školku nebo zahradní centrum a vybrat např. už nějaký zahradní kultivar, který je i často odolnější, kompaktněji rostoucí a obecně lépe pěstovatelný než původní botanické druhy.
Začneme ale druhem původem ze Severní Ameriky, kde nejčastěji roste na okrajích vodních toků. Jde o darmeru štítnatou (Darmera peltata). Je to poměrně mohutná trvalka s nápadnými silnými poloplazivými oddenky, které často vyrůstají i nad povrch půdy. Časně zjara, ještě před olistěním, kvete výraznými růžovými květenstvími. O něco později prorůstají velké, okrouhlé, laločnaté listy. Ty se pak na podzim navíc barví do nápadných, žlutooranžových až červených tónů.

(Celý článek najdete na straně 6).

Plnokvětý kultivar Ardens

Množení ibišku syrského

Na základě dotazu našeho dlou­holetého čtenáře Martina Bal­kov­ského, který by si rád vypěstoval živý plot z ibišku syrského, jsme připravili článek o způsobech množení tohoto dekorativního keře. Věříme, že téma zaujme i další čtenáře.

Tento ibišek je patrně jedním ze dvou druhů, který lze pěstovat i ve středoevropských pod­mín­kách celoročně venku. V pos­led­ních letech získal značně na oblibě. Použití je v podstatě ob­dob­né jako v teplejších oblastech Evropy jen s tím rozdílem, že je přeci jen lepší upřednostnit chráněnou, slunnou lokalitu. Setkáme se se solitérními jedinci v trávníku nebo na záhonech, tak i se skupinami rostlin v tvarovaných živých plotech. Zejména pak v ulicích jihomoravských měst se lze setkat i s vý­sadbami "kmenných" tvarů. Široká paleta barev a kvetení v druhé polovině léta z něj dělá výraznou dřevinu začínajícího školního roku. V dnešní době není problém sehnat na trhu mnoho zajímavých kultivarů. Pokud si však chceme rostliny namnožit sami, máme několik možností. To se hodí zvláště při výsadbě živého plotu, kdy potřebujeme více rostlin.

(Celý článek najdete na straně 10).

Odrůda Barby

Novinky pro pěstitele jabloní

Nově zapsané do Státní od­rů­dové knihy ČR byly odrůdy určené pro širokou obec pěstitelů jabloní. Jsou výsledkem dlou­ho­dobé šlechtitelské práce, která obnáší proces křížení vhodných kombinací odrůd, případně kom­bi­naci s novými genotypy (novo­šlechtění).

Je to běh na dlouhou trať, který musí být kvalifikovaný a vytrvalý, jinak bude cíl v nedohlednu. Tak tomu je i v případě nových odrůd jabloní pocházejících ze Šlech­ti­telské stanice Střížovice, která je součástí Ústavu experimentální botaniky AV ČR, v.v.i. (zaužívaná je zkratka UEB). Pořadí, v jakém jsou popisy sestaveny, určuje postupná doba konzumní zralosti v jednotlivých oddílech. Nejprve představíme odrůdy klasické.
Odrůda Barby (šl. ozn. UEB 3838/3) patří také do skupiny raně zimních odrůd. Název napovídá, že jde o odrůdu určenou pro děti, ale nejen jim. Byla zapsaná do evropské databáze chráněných odrůd (EDPV). Vznikla křížením odrůd Mira a Bohemia. Vzrůstnost stromu je středně bujná, typ rozvětvený, habitus rozložitý. Nasazení plodů je na krátkých i dlouhých tenkých až 1 ´Ghiva´ 2 ´Nubia´ 3 Plody odrůdy Nubia ve zralosti středně tlustých výhonech jednotlivě i ve shlucích.

(Celý článek najdete na straně 20).

Angold ve sklizňové zralosti

Angold - pomologická diskuse

Odrůda Angold, byla vy­šlech­těna týmem pracovníků VŠÚO Holovousy, s.r.o. Vznikla kří­že­ním staré ruské odrůdy Anto­nov­ka s odrůdou Golden Delicious (USA). Kříženec byl přihlášen k zápisu do tehdejší Listiny po­vo­lených odrůd koncem roku 1988 a následně k ochraně práv v roce 1994. Zápis do Státní odrůdové knihy ČR proběhl v roce 1995.

Jedná se o bujně rostoucí od­růdu s rozložitou, v plodnosti pak převisle rostoucí kulovitou koru­nou, kterou zahušťují dlouhé, středně tlusté výhony s krátkým plodonosným obrostem. Plodí ve shlucích, pro zvětšení plodů vyžaduje probírku. Plody jsou kulovitě kuželovitého tvaru, někdy slabě žebernaté. Základní světle zelenou barvu překrývá z větší části červeň nanesená formou rozmytého žíhání. Stopečná jamka je hluboká, stopka tenká a středně dlouhá. Hlubší kališní jamka je široká bez svalců, uprostřed s větším kalichem. Slupka je tlustá, hladká, lesklá, bez ojínění. Jemná, tuhá dužnina má krémovou barvu. Je velmi šťavnatá, v chuti navinule sladká a aromatická. Jablka později barví, zvláště v oblastech nad 400 m n. m. Využití plodů je všestranné, při zpracování především k moštování.

(Celý článek najdete na straně 24).

Odrůda česneku ´Unikat´

Česnek
provází lidstvo od nepaměti

Rod česnek (Allium) je velmi rozsáhlý, zahrnuje až 780 druhů. Oblast s největším množstvím se nachází na severní polokouli v pásu, který se rozkládá kolem 37. rovnoběžky severní šířky a táhne od Středozemního moře po Irán a Afghánistán. Zahrnuje několik důležitých zeleninových druhů: cibule (Allium cepa), česnek (Allium sativum), pórek (Allium ampeloprasum), šalotka (Allium cepa var. ascalonicum), ale také velké množství okras­ných druhů. Česnek je druhým nejdůležitějším druhem z rodu Allium po cibuli kuchyňské.

Druhy cibulovin se vyznačují velkou přizpůsobivostí k různým ekologickým podmínkám. Převážně rostou na otevřených, slunných, spíše sušších místech (stepi, polopouště, suché horské svahy, skály, pobřežní útesy a slunné středozemní lesostepi). Existují u nich rozmanité životní cykly (jarní, letní a podzimní doba kvetení, druhy jednoleté a víceleté s jedním nebo více ročními cykly a vytrvalé druhy). Mnoho druhů ze středozemní oblasti vykazuje letní dormanci, naproti tomu druhy ze severnějších oblastí (A. scorodoprasum, A. oleraceum) vykazují zimní dormanci. Efemérní druhy se vyskytují v aridních oblastech Asie.

(Celý článek najdete na straně 30.)

Echinacea 'Sunseekers Orange'

Květinové novinky a méně známé druhy trvalek

Zahradnický sortiment vytr­va­lých okrasných květin tvoří stov­ky, resp. spíše tisíce nejrůz­něj­ších druhů a odrůd rostlin. Každoročně přibývá množství novinek, na které bývá sou­stře­děna pozornost zákaz­níků. V na­bídce je ale také celá řada zajímavých druhů, pěstovaných často po mnoho desetiletí, které jsou ale často tak trochu v ústraní. Oběma těmto skupinám budeme věnovat tento článek.

Trvalkové novinky Jednou z nejoblíbenějších rostlin posled­ních let je třapatkovka (Echinacea). O jejich kultivarových novinkách už byla řeč několikrát a současný sortiment se už dá počítat na stovky. A nové odrůdy stále vznikají. Příkladem novějšího, velmi efektního kultivaru je 'Delicious Candy'. Jde o odrůdu se sytě růžovými, pomponkovitými květenstvími. Nové květy průběžně vyrůstají takřka po celé léto. Rostliny tvoří velmi husté, kompaktní trsy a dorůstají pouze 40 (50) cm. Lze ji dobře použít jak na záhony, tak i jako rostlinu pro nádoby např. na terasu. Podobně nízká, ale s oranžovými květy je pak 'Sunseekers Orange'. I v tomto případě jde o nízkou, kompaktní rostlinu s výškou do 50 cm, která velmi bohatě nakvétá. U třapatkovek stojí zato zmínit i jeden méně používaný botanický druh, a to třapatkovku tenesijskou (E. tennesseensis). Rostliny dorůstají obvykle do 50-60 cm, jsou nápadné svými květy s mírně nahoru obrácenými jazykovitými plátky a vynikají rovněž vyšší odolnosti vůči suchu (oproti běžné třapatkovce nachové). Za to vděčí svému kůlovitému kořeni. V nabídkách bývá nejčastěji odrůda 'Rocky Top Hybrids'.

(Celý článek najdete na straně 6).

Voňavá a zdravá 'Moin Moin'

Život s růžemi

Někdo si růže zamiluje hned, jiný si k nim musí najít cestu. Málokterý majitel zahrady zůsta­ne k jejich kráse netečný trvale.

Pojďte si s námi zpříjemnit ně­který z dlouhých zimních večerů a vydejte se s námi na procházku naší zahradou. Ukážeme vám, jak žijeme s růžemi my. Snad pro vaši inspiraci a představu, jak mnohostranné využití růže v za­hradě mohou mít. A když už vám nemůžeme dát přivonět, zkusíme dnes méně psát, aby zbylo více místa pro obrázky.

Divoké růže přišly do našeho života i zahrady postupně. A zapříčinily malou sběratelskou vášeň. Co o nich říct? Každá je jiná a jedna zajímavější než druhá.

(Celý článek najdete na straně 10).

Odrůda 'Elza'

Nové odrůdy peckovin a mandloně

Na přelomu loňského a letošního roku se Státní odrůdová kniha ČR rozrostla o několik novinek v peckovinách a jednu novou odrůdu mandloně. Novým odrůdám broskvoní a meruněk jsme věnovali samostatné články, nyní představíme odrůdu slivoně Kamir, dvě odrůdy třešní - Elza a Felicita a mandloň ´Husle´.

'Elza'
Je středně raná tmavá chrupka, zraje ve 4. třešňovém týdnu. Vzrůstnost stromu je slabá až středně bujná, habitus tvoří rozložitý. Plod dosahuje velké velikosti, tvarem je zploštělý. Slupka je tmavě červená, tenká až středně tlustá se středním počtem středně velkých až velkých lenticel. Dužnina je tuhá, tmavě červená, středně až velmi šťavnatá. Chuť má navinule sladkou až sladkou, aromatickou, velmi dobrou. Šťáva má purpurovou barvu. Stopka je středně dlouhá až dlouhá a středně tlustá. Pecka je z čelního pohledu široce elipsovitá, v porovnání k plodu středně velká. Plodnost je velká. 'Elza' je třešeň s atraktivními tuhými plody velmi dobré chuti bez speciálních nároků na podmínky stanoviště nebo agrotechniku. 'Felicita'

(Celý článek najdete na straně 18).

Zjara jsou broskvoně i okrasné.

Broskvoně sortiment významnějších odrůd

Broskvoň (Prunus persica) je ovocným druhem, jehož plody (broskve) jsou spotřebiteli velmi žádané. Pro přímý konzum v let­ních měsících jsou velmi osvěžu­jící i pro svou vysokou šťav­natost, výbornou chuť a menší vydatnost, než např. je tomu u plodů meruněk. I pro kon­zer­várenské zpracování jsou plody vhodné, zejména pak pozdnější odrůdy, u kterých je zaručena odlučitelnost dužniny od pecky.

K dispozici je poměrně velké množství odrůd od nejraněji zra­jí­cích v červnu až po nejpoz­dnější, které dozrávají v průběhu měsíce září. Odrůdy broskvoní mají několik typů plodů: pravé broskve, tvrdky (cling), nektarinky, bryňonky a ploché broskve. V posledních letech plocha produkčních sadů neustále klesá, původní sady stárnou, neobnovují se a nové se prakticky nevysazují. Je to dáno značnou konkurencí levného dovozového ovoce, neboť moderní produkční sad broskvoní v našich podmínkách vyžaduje nemalé náklady. Avšak kvalita zejména chuťová dovezených plodů se naprosto nedá srovnat s ovocem vypěstovaným v našich podmínkách a sklizeným v optimální zralosti. Zahrádkáři proto broskvoně rádi pěstují a jejich obliba u drobných pěstitelů tak stále roste. K výběru vhodné odrůdy vám pomůže přehledná tabulka vlastností.

(Celý článek najdete na straně 24).

Nedostatek hořčíku u bílé odrůdy

Co ukazují listy ve vinici? Nedostatek hořčíku

Příznaky abiotických stresů, napadení škůdci a houbovými chorobami nebo nedostatku živin se projevují v mnoha případech nejdříve na listech. Podle pří­znaku na listu proto může pěsti­tel identifikovat příčinu daného problému. Napadlo mě proto připra­vit malého průvodce těmito abiotickými a biotickými problé­my.

Nedostatky živin se nejčastěji projevují v letním období. Souvisí to s průběhem jejich příjmu z půdy (ten po zaměkání bobulí postupně ustává) a také s periodami sucha, které rovněž omezují příjem živin kořenovým systémem. Příznaky nedostatku hořčíku jsou nejčastější abiotickou poruchou révy.
Hořčík je zcela zásadní živinou pro rostliny, protože je stavební součástí chlorofylu. Ovlivňuje průběh fotosyntézy, proto je pro zrání hroznů a přezimování révy důležité, aby listová plocha byla zelená až do konce vegetace. Pohyblivost hořčíku v révě je velmi dobrá, v půdě střední. Hořčík je lehce rozpustný, takže se také obtížněji hnojí do zásoby.

(Celý článek najdete na straně 27.)