Světle růžové květy odrůdy ALSACE

Oleandr - přenosná rostlina
pro každého

Neexistuje snad typičtější ro­stlina pro celé Středozemí, nežli je oleandr. V těchto končinách jej můžeme spatřit v městských par­cích, na zahradách, u přímoř­ských promenád i kolem silnic a dálnic jsou jich souvislé výsadby. U nás nepřezimuje volně na záhonech, ale uplatní se jako přenosná rostlina snášející poměrně macešské zacházení.).

Oleandr obecný (Nerium oleander) řadíme do čeledi rostlin toješťovitých (Apocynaceae), kam patří například u nás běžně pěstovaný barvínek menší (Vinca minor). Vytváří prutnaté, zpočátku měkké výhony, které směrem k bázi postupně tvrdnou a dřevnatí. I přesto jsou větve oleandru velmi pružné a ohebné, což může být v našich podmínkách na závadu, protože především mírně zastíněné keře mají tendenci se rozklesat. Tento nešvar lze elegantně vyřešit svázáním keře po jeho obvodu. Oleandr je stálezelený keř, jehož výhony jsou hustě porostlé vstřícně postavenými, kopinatými až úzce podlouhlými zašpičatělými, sytě zelenými listy dlouhými 6-15 cm. Občas se v prodejnách nabízí také pestrolistý kultivar VARIEGATUM, který je typický listy s bílými a žlutými skvrnami.

(Celý článek najdete na straně 6).

Ani použití fólie nezabrání zcela výskytu plevele.

Fenomén „bezúdržbové“ zahrady

„A hlavně mi to navrhněte a vysaďte tak, abych se o to ne­musel(a) moc starat.“ S ta­kovou, nebo velmi podobnou, větou se kolegové věnující se navrhování a realizacím zahrad setkávají velmi často. Ti „vtipnější“ občas ma­ji­telům pozemku navrhují, zda by si raději nechtěli řešenou plochu nechat třeba vydláždit nebo vylít betonem a jednou za rok pak vystříkat "vapkou", i když i to je nějaká práce...

Minimální péče je nutná vždy. Je pochopitelné, že v současné, často značně hektické době, si majitelé zahrad přejí spíše na zahradě odpočívat, než tam trávit hodiny okopávkou a pletím (což je pravděpodobně největší strašák týkající se pracnosti zahrady). Na druhou stranu nemohou očekávat, že po výsadbě stromů, keřů, květin či okrasných trav nebude nutné o zahradu nijak pečovat. Vždyť i ta na první pohled uniformní, zelená a "nenáročná" plocha, jakou je trávník, vyžaduje často více péče, než zapojený trvalkový záhon.

(Celý článek najdete na straně 10).

CHANSON RŮŽOVO-BÍLÁ F1

Hlíznatá begónie miluje stín

Jen několik druhů letniček snáší polostín, hlíznaté begónie však dokáží bohatě kvést i na místech, kam za celý den nezasvítí přímé sluneční paprsky. Tedy optimální rostlina pod koruny stromů, nebo pro okenní truhlík na severní straně domu.

Snáší i chladnější počasí, a proto se s ní často setkáme v podhůří. I když se řadí mezi letničky, můžeme se z ní těšit několik let. Vytváří hlízu, z které lehce vypěstujeme výstavní rostliny v následujícím roce.
Jak získat sazenice
Sazenice hlíznatých begónií můžeme opatřit trojím způsobem. Nejobtížnější je vypěstovat si ji ze semene. Osivo je velmi drobné a vypadá jako rezavý prášek. V 1 g je více než 60 tisíc semen. Pro zdárné vyklíčení vyžaduje optimální podmínky - teplotu 24 °C a 100% vzdušnou vlhkost. I zkušené zahradníky někdy výsev begónií potrápí. Pro ty, kteří zvolí tuto cestu, ještě několik doporučení. Použijte prvotřídní výsevní substrát, semeno po vysetí pouze přimáčkněte. Po objevení zelených klíčenců snižte teplotu na 16-18 °C. Další cestou je nákup hlíz.

(Celý článek najdete na straně 22).

Orgány ovocného stromu:

Řez ovocných stromů I.

Řez je neoddělitelnou složkou komplexní péče o ovocné dře­viny. Stejný význam má tva­ro­vání ohýbáním, vyvazováním nebo zalamováním letorostů nebo výhonů. Jako důležitá součást agrotechniky nebude však řez kompenzovat zásadní nedostatky v jiném směru. Může se projevit jako málo účinný nebo dokonce škodlivý při nevhodném způsobu ošetřování půdy, zanedbané ochraně před chorobami apod. Řez lze do určité míry považovat za chirurgický zákrok, který mění daný stav, ale ovlivňuje také budoucí vývin stromů.

O způsobu řezu rozhoduje ovocný druh i systém pěstování (tvarům stromů byly věnovány příspěvky v Zahrádkáři č. 1, 2, 3 a 7 z roku 2016 a č. 1, 2017). Dále je třeba respektovat vlastnosti použitých odrůd a podnoží v daných půdně kli­ma­tických podmínkách, vzdálenost rostlin při výsadbě, úroveň výživy, srážek nebo doplňkové závlahy. V tomto seriálu upo­zorníme na základní principy tvarování a řezu ovocných stromů se zdůvodněním jejich potřeby v průběhu života těchto dřevin. Dále zmíníme vhodnou dobu pro tento důležitý agrotechnický zásah, rozdělení na výchovný, udržovací a zmlazovací řez. Názornou, převážně fotodokumentační formou představíme různé případy řezu stromů hlavních druhů jádrovin a peckovin. Neopomineme ani techniku řezu a vhodné nářadí nebo pomůcky. V závěrečném dílu bychom se zaměřili na ošetřování ran po řezu a možnosti využití odstraněného dřeva. Protože je třeba ujasnit si předem odbornou terminologii, začněme v první části představením nejdůležitějších orgánů ovocného stromu, poukážeme na význam a fyziologické aspekty řezu

(Celý článek najdete na straně 28).

Bobule na samičí rostlině

Prsty mrtvého muže

Záhadný keř s prstovitými, mrt­volně bledě modrými, jedlými plody zaujme na první pohled. U nás je možno jej vidět jen poměrně zřídka. Pěstovat jej však u nás lze.

U nás se setkáte s palečníkem čínským čili dekaisneou Far­ge­sovou (Decaisnea fargesii) jen v arboretech a botanických za­hra­dách. Přitom jde o keř, který může obohatit naše zahrady. Pěstuji dekaisneu třicet pět let a mohu konstatovat, že jde o dřevinu velmi odolnou vůči mrazu, ale i k chorobám a škůdcům (po dobu pěstování jsem se s nimi nesetkal). Má ráda svěží, humózní, přiměřeně vlhké, propustné půdy. Na suchých půdách málo plodí. Pěstujeme ji na slunných nebo polostinných závětrných stanovištích. Dekaisnea roste planě v západní Číně, kde dorůstá ve vzpřímené, málo větvené keře 2, 5-3 m (4 m) vysoké. Výhony jsou světle šedé s nápadnými světlými pupeny. Listy jsou lichozpeřené 50-90 cm dlouhé, na spodní straně sivé. Na podzim se zbarvují dožluta. Květy jsou zvonkovité, převislé, světle zelenožluté, uspořádané do svěšených lat. Jsou zajímavé, ale nepříliš nápadné, rozkvétají v červnu. Plody jsou masité lusky připomínající lidské prsty. Odtud pak i název.

(Celý článek najdete na straně 32).

Květ vydrží jeden den, největší mají v průměru 36 cm

IBIŠKY
obři mezi trvalkami

Není to tak dlouho, co vzbudily pozornost pěstitelů venkovní bylinné ibišky s obřími květy. Hodně diskusí bylo a stále je kolem jejich přezimování. V Prů­honicích v nedávné době pracoval šlechtitel Ing. Petr Novák s ven­kovními ibišky při řešení zakázky pro zahraničního par­tnera. Proto jsem se ho zajel zeptat na zkušenosti s jejich pěstováním.

Základem ibišků, které se pě­stu­jí u nás, je především ibišek bahenní (Hibiscus moscheutos) a některé další druhy pocházející ze Spojených států, Kanady, ale i oblasti v Ka­ribiku. Rostou především na březích vodních toků a v mokřadech. Rostliny dorůstají i několikametrové výšky. Červené nebo růžové květy mají běžně průměr kolem 25 cm. První rostliny k nám dovezl Ing. Václav Jošt během 80. let z bo­tanické zahrady v Chicagu. Po revoluci je množil Jiří Orlíček v Krucemburku a Miroslav Chovanec v Lipníku. Miroslav Chovanec pak začal se šlechtěním a dnes má přibližně desítku vlastních odrůd, které v našich podmínkách dobře přezimují. Tím pěstování ibišků u nás začalo.

(Celý článek najdete na straně 6).

Cosmos bipinnatus XANTHOS FSN-FSG

Květinové novinky z Jaroměře

Již šestá generace rodiny Čer­ných a jejich rodinný podnik Černý Seed s.r.o. pokračují v se­menářské tradici, která se datuje od roku 1859. První odrůda petúnie KARKULKA byla Černými uvedena na trh v roce 1934.

Mezi desítkami vyšlechtěných odrůd nalezneme i takové, které jsou zcela unikátní i v globálním měřítku. Například petúnie sytě žluté barvy byla jako první na světě vyšlechtěna a uvedena na trh právě jaroměřskou firmou.
V současné době jsou Černí jedinými v České republice, kdo každoročně uvádějí na trh nové F1 hybridy květin z vlastního šlechtění. Zajímavé výsledky jejich práce můžeme představit i v le­tošním roce.

Odrůda XANTHOS FSN-FSG dorůstající výšky 50-60 cm upoutá pozornost výji­mečnou žlutou barvou. Rostliny jsou kompaktní, dobře větvené a raně kvetoucí, vhodné na záhony, k řezu i pro pěstování v nádobách.

(Celý článek najdete na straně 10).

Keukenhof stále lákavý

Nizozemský Keukenhof se každoročně otvírá na osm týdnů. Ovšem tento světoznámý park cibulovin poblíž města Lisse se intenzivně připravoval na novou, tentokrát již 69. sezonu od pod­zimu. Slavnostní start výsadby připadl na 5. října 2017. Čtyřicet zdejších zahradníků čekal nároč­ný úkol. Postupně museli vysadit zhruba 7 milionů cibulovin. Bez­platně je dodalo 100 reno­mo­vaných pěstitelů. Jen tulipánů vykvete na 800 odrůd!

Květinová romance
Rok 2018 zde bude patřit Květinové romanci. Hlavní letošní motto připomíná založení zdejšího historického parku. Pochází z období romantismu, vznikl v roce 1857 pod vedením krajinného architekta Zochera. Dříve se přehlídky v Keukenhofu soustřeďovaly výhradně na cibuloviny, dnes zde v pavilonech probíhá ještě dalších 20 výstav představujících rozmanité květiny a rostliny v podání skvělých floristů a aranžérů. Přidává se 8 inspirativních zahrad, kde návštěvníci získávají zajímavé nápady pro vlastní zahrady a umění oslavuje Sochařská zahrada. Vybraná plocha parku se letos rozzáří úchvatnou mozaikou složenou z 50 000 tulipánů. Cibule na 250 m2 zahradníci vysadili ve dvou vrstvách, aby se prodloužilo kvetení, a tulipány doplní ještě hyacinty a krokusy. Také veškeré květinové výstavy, které postupně v pavilonech probíhají, se budou vztahovat k romantice. Nenechte si ujít výstavu Tulpomania v pavilonu Juliana a přehlídku historických odrůd tulipánů v Historické zahradě. Romantické téma vyvrcholí v závěrečných dnech, 12. a 13. května a doprovodí jej velkolepá výstava růží, které samozřejmě vévodí odvěký symbol pravé lásky, romantická rudá růže.

(Celý článek najdete na straně 22).

Moruše červená

Moruše

Kdysi nechyběly na žádném hospodářském dvoře. Jejich mo­hut­né koruny poskytovaly pří­jemný stín, úroda plodů byla zas vítaným zpestřením jídelníčku nejen pro pěstitele, ale zejména pro domácí drůbež.

Bílá, černá a červená
Dostala se k nám z asijských zemí za účelem chovu bource morušového, který produkuje hedvábí. Jeho housenky totiž konzumují výhradně listy této dřeviny. Moruše černá pochází z oblasti Sýrie až Íránu a Afghánistánu, moruše bílá má domov v jihovýchodní až střední Číně a moruše červená má své kořeny v jižní části Severní Ameriky. Kromě barvy plodů se liší pomalejším růstem moruše černá, také je v dospělosti nižší. Jelikož však i moruše bílá může mít plody černé barvy, jsou nejspolehlivějšími rozlišovacími znaky moruše černé chlupatá spodní strana listů, pozdější dozrávání plodů, kratší stopka a citelně lepší chuť.

(Celý článek najdete na straně 28).

Čmelák - zahradní pomocník
v pruhovaném triku

Činorodí opylovači Čmeláci jsou extrémně pilní při sběru nektaru a pylu. Díky svému dlouhému sosáku (až 2,5 cm) jsou schopni opylovat i plodiny s květy s hlu­bokými kalichy (jetel, vojtěška apod.). Chcete-li čmelákům udě­lat radost a zároveň na svou zahradu přilákat i barevné motý­ly, zkuste si vypěstovat echi­na­ceu nebo motýlí keř (Bud­dle­ja).

Velká rodina
Čmeláků existuje na světě ně­ko­lik stovek druhů, a jen v ČR jich najdeme zhruba mezi 15-30. Nejtypičtější pro naše podmínky je čmelák zemní charakteristický svým žlutočerným zbarvením a bílým zadečkem. Ale i jeho další blízcí příbuzní odvádějí skvělou práci při opylování a mohou se stát častými návštěvníky našich zahrad. V dobře vyvinutém hnízdě spolu dokáží žít i stovky jedinců. Čmeláků se nemusíte bát ani máte-li např. děti. Dokáží sice bodnout i kousnout, ale k tomuto řešení sahají jen v nutné obraně hnízda.

(Celý článek najdete na straně 32).

A. major HADSPEN BLOOD

Jarmanka
trvalka sezony 2018

Jarmanky (Astrantia) patří do příbuzenstva rostlin miříkovitých (Apiaceae), stejně jako např. známá zelenina mrkev, celer nebo petržel. Jedná se ale o vytrvalé okrasné rostliny, vhodné do nejrůznějších typů zahrad. Nepatří zrovna mezi trvalky, které by byly často k vidění. Přitom jsou nenáročné, zajímavé a známé kromě jiného i z naší přírody.

Domácí druh
Právě i větší propagace těchto relativně méně známých rostlin byl jeden z důvodů, proč byly vybrány členy Českého spolku perenářů jako trvalka letošní sezony. Zahradní sortiment jarmanek je v naprosté většině tvořen odrůdami jarmanky větší (A. major). Tento druh je poměrně hojný i v naší přírodě a rovněž na řadě míst většiny evropských států. Jeho přirozeným stanovištěm jsou především vlhčí louky, vlhčí lesní paseky a světlé lesy či křoviny, popř. také vlhké, ale nepodmáčené, okraje vodních ploch. Rostliny jsou nápadné především svými okoličnatými květenstvími, tvořenými u zahradních odrůd nápadně zbarvenými listeny a množstvím jednotlivých, podobně jako listeny zbarvených, drobných kvítků. Květenství botanického druhu je bělavě nazelenalé či velmi lehce narůžovělé. Zahradní odrůdy pak vynikají výrazněji zbarvenými květy, často jasně růžovými až nachově červenými.

(Celý článek najdete na straně 6).

Delonix královská

Hned na začátku příspěvku je třeba připomenout skutečnost, že tento v současnosti asi nej­roz­šířenější a nejnápadnější okrasný strom tropů popsal již v roce 1829 pan Václav Bojer (1795-1856), rodák z vísky Řesanice ležící asi 10 km jihozápadně od městečka Nepomuku! Bojer byl významný botanik působící ve východní Africe a na ostrovech Madagaskar a Mauricius.

Delonix královská (Delonix regia) vytváří deštníkovité koruny dorůstající výšky maximálně do 5 m. Velmi efektní jsou opadavé, dvakrát zpeřené listy dlouhé až 50 cm, tvořené velkým množstvím jemných podlouhlých lístků. Obvykle vykvétá před olistěním, ale perioda kvetení není přesně ohraničena. Jednotlivé květy se objevují na koncích větví v bohatých květenstvích a jejich barva je nejčastěji zářivě červenooranžová. Zahradníci vyselektovali také kultivary s květy nažloutlými, oranžovými či temně červenými. Tento strom je dobře k poznání i v nekvetoucím a dokonce i neolistěném stavu, protože na větvích zůstávají viset až 60 cm dlouhé, zdřevnatělé ploché lusky ukrývající podlouhlá, velmi tvrdá semena. Bohužel, jejich klíčivost je díky tvrdému osemení poměrně špatná, což lze částečně zlepšit jejich jemným napilováním na obou pólech. Pozor však, abyste tímto zásahem nepoškodili zárodek nové rostliny.

(Celý článek najdete na straně 20).

Delosperma cooperi MESA VERDE

Mrazuvzdorné a zimovzdorné delospermy

Rod Delosperma je rod suku­lentních bylin z čeledi kosmat­covitých (Aizoaceae) čítající odhadem 150 až 200 druhů. Vyskytuje se od východního Turecka přes východní Afriku, ostrovy Madagaskar a Reunion až na jih afrického kontinentu, kde je největší bohatství druhů. Některé v našich zahradách, skalkách či kamenných korytech zcela zdomácněly (D. congestum, D. nubigenum), jiné si teprve cestu mezi pěstitele hledají.

Může za to ještě nedávná relativní nedostupnost některých z nich, ale i skutečnost, že v poslední dekádě došlo k popisu nových, doposud neznámých druhů, jež vyrážejí dech tvarovou a barevnou rozmanitostí, ale také svou odolností. Proto není náhodou, že přibývá řada specializovaných pěstitelů, kteří věnují své úsilí budování kolekcí zaměřené právě na tyto rostliny. Mezi delospermami můžeme nalézt druhy keříčkovité, kaudiciformní (se zbytnělým kořenem sloužícím k přežívání nepříznivých období) a druhy trsovitě, polštářovitě se rozrůstající. Zde nás bude zajímat především skupina druhů obývající vysoké, často více jak třítisícimetrové hory na samém jihu Afriky, v Jihoafrické republice a Lesothském království (pohoří Drakensberg, česky Dračí hory). Právě u těchto rostlin můžeme čekat vysokou odolnost v našich klimatických podmínkách, jež nejsou nepodobné našim domácím, především v zimním období.

(Celý článek najdete na straně 26).

Moruše červená

Tajemné modré orchideje

Orchidej s modrými květy bývala něčím velmi zvláštním, nedostupným, nedosažitelným. Skoro se až nechtělo věřit, že něco takového skutečně existuje, že se nějaký takový klenot opravdu v přírodě skrývá, a že není jen z říše mýtů a bájí.

Dříve bylo těžké získat jasnou odpověď na všechny otázky, ale moderní doba často z roman­tických pověstí dělá strohou skutečnost. Trh je mocný, technologie si poradí s kdečím a lidé nechtějí snít, ale vlastnit. A tak se legendární orchidej jménem Vanda coerulea z přírody dostala do zajetí šlechtitelů a poté do laboratoří a skleněných lahví ve sterilním prostředí. Její potomstvo křížením upravené na snadné pěstování bylo statisíckrát "vyrobeno" v thajských množárnách, odvezeno v kontejnerech na studený evropský kontinent a dodáno na obchodní pulty. A tak si jednu z nejkrásnějších květin dnes může koupit každý, ale bez tajemství a romantiky.

(Celý článek najdete na straně 30).

RICH SWEETNESS

Cukrové melouny
když sladká šťáva teče po bradě

Možná vám zachutnaly na do­vo­lené v Řecku, Španělsku nebo Itálii. Cukrové melouny. Sladké, šťavnaté a lahodné. Pěstované na letním sluníčku a utržené plně vyzrálé jsou aromatické a plné chuti. Že se ty dovážené do našich obchodů s nimi nedají srovnat? Máte pravdu, jsou pod­tr­žené, aby vydržely přepravu. Nemusíte ale čekat až na další dovolenou. Dopřejte si tuto lahůdku sedíc doma na lavičce. Z vlastní sklizně! Cukrové melouny se dají pěstovat i u nás.

Mezi českými zahrádkáři i gurmány jsou paradoxně oblíbenější melouny vodní. Jsme ale na severní hranici jejich pěstování a úspěch není zaručen každým rokem. Vodní melouny jsou náročné na lokalitu, teplo i péči. Cukrové melouny u nás ještě na objevení čekají. Nebojte se jich. Jsou jenom o málo náročnější než okurky nakládačky a pokud jim najdete záhřevnou lokalitu a dopřejete trochu péče, uspějete.

RICH SWEETNESS je meloun s malými, oválnými plody velikosti vejce, tedy takového většího vejce, dvoužloutkového. Slupka je hladká, lesklá, vybarvující se ze zelené do červenohnědé barvy, s typickými žlutými pruhy. Dužnina je tenčí, sladká a výrazně aromatická. Plody jsou dekorativní, doslova fotogenické. Pro jejich velikost a barvu je milují děti. I když jsou menší, rostlina jich nese značné množství.

(Celý článek najdete na straně 50).

Primula bulleyana

Mokřadní prvosenky

Rod prvosenka (Primula) patří bezesporu mezi zahradnicky nejvyužívanější vytrvalé rostliny. Asi se nenajde žádný zahrádkář, který by nějakou prvosenku někdy nepěstoval. V neobyčejně bohatém sortimentu se lze setkat s druhy pěstovanými jako krát­kověké pokojové květiny, vyso­ko­horské skalničky, podrostové hajní trvalky apod. Nemalá skupina primulek vyžaduje stále vlhkou půdu.

Celosvětově je známo více než 500 druhů těchto nádherných rostlin a v současnosti také mnoho stovek či dokonce tisíců nejrůznějších zahradních odrůd. V přírodě roste nejvíce druhů na loukách a horských stanovištích střední a především východní Asie. Z této oblasti pochází rovněž skupina prvosenek, kterým bude věnován tento článek. Jde o druhy, které spojují velmi specifické stanovištní podmínky - obvykle stále vlhké až podmáčené horské louky a do určité míry také botanická příbuznost. Mnohé z těchto mokřadních druhů patří do tzv. sekce Candelabra (nyní správněji Proliferae), což znamená, že vytvářejí postupně prorůstající květenství, které ve výsledku tvoří několik pater nad sebou.

(Celý článek najdete na straně 6).

Udržte živý plot
dlouho v kondici

Živé ploty a stěny tvoří ne­dílnou součást téměř každé okrasné zahrady. Mají ovšem své uplatnění i v zahradách pří­rod­ních. Aby plnily funkci bariéry před nevítanými pohledy i ná­vštěvníky z okolí a stejně tak obstály i po estetické stránce, je třeba jim věnovat dostatečnou péči. Její náročnost se odvíjí od použitého druhu dřeviny, stanovištních podmínek i našich nároků.

Funkčnost a životaschopnost živého plotu do velké míry závisejí na kvalitě výsadby. Přesněji řečeno na přípravě půdy před výsadbou, ale také na drobných detailech, které spočívají třeba v rozvolnění kořenového systému po vyjmutí z nádoby, ve které byla rostlina několik let pěstována. I takové aspekty mohou ovlivnit růst a vývoj živého plotu. Jistě každého napadne, že vzhled živého plotu ovlivňuje především tvarovací řez a jeho četnost. Do jisté míry je to pravda, ale mnohdy jen toto nestačí. Vzhled živého plotu mohou ovlivnit také zálivka nebo hnojení, a to zvláště v případě, že koupíte pozemek se zanedbaným živým plotem, o který se mnoho let nikdo nestaral.

(Celý článek najdete na straně 18).

RAJSKAJA PTIČKA

Mečíky milují slunce

Přestože v našem časopisu již několikrát byly uveřejněny články o správném pěstování mečíků, stále se setkávám s tím, že i zkušení zahrádkáři je opakovaně porušují. Proto asi neuškodí, když si to nejdůležitější pro jejich úspěšné pěstování krátce zo­pa­kujeme.

Výběr stanoviště Jak již bylo v nadpisu uvedeno, je třeba si tento fakt při výběru stanoviště uvědomit. Pokud bychom mečíky zasadili do stínu či většího polostínu, podepíše se to na jejich zdravotním stavu. Nejenže špatně porostou, ale také hůře pokvetou, budou náchylnější k chorobám a budou vytvářet minimum brutu. Mečíky sázíme do kvalitní zahradní zeminy obohacené kompostem. Další hnojení před výsadbou není nutné. Přihnojujeme až po výsadbě a v průběhu vegetace. Vždy je třeba se vyhnout přímému hnojení dusíkem. Po něm sice vyrostou velké hlízy, ale mají nevyzrálá řídká pletiva a jsou náchylnější k chorobám. Musíme si uvědomit, že nejlepší květy dávají střední až větší, ale vysoké hlízy. Ty ploché, i když obrovské, již tak krásně nekvetou a rychle degenerují.

(Celý článek najdete na straně 21).

Dřín Cornus kousa RUTPINK (SCARLET FIRE)

Novinky z Plantaria

Školkařský veletrh Plantarium je synonymem pro okrasné zahradnictví a školkařství. Plá­nujete zahradnický výlet? Vydej­te se v srpnu do Boskoopu. Kromě veletrhu, který předsta­vuje novinky a trendy škol­kařství, můžete ještě navštívit ukázkovou zahradu Harry van de Laara, do historie vás zavede zahradnické muzeum a systém kanálů. V době veletrhu má řada společností pro návštěvníky dveře dokořán - najdete zde například největší sortiment japonských javorů, kolekci a šlechtění hortenzií či kanadských borůvek, atypické pojetí zahradní architektury...

Podívejme se na některé novinky uplynulého ročníku, které můžete již nyní stěhovat do svých zahrad a na terasy. Cenu za nejlepší novinku získala hortenzie Hydrangea macrophylla JONG01 (LADY MATA HARI). Vyniká robustními květy, které unikátně mění v průběhu kvetení barvu od krémově bílé přes zelenkavou do růžové (LADY MATA HARI PINK) nebo modrofialové (LADY MATA HARI BLUE). Kvete výjimečně dlouho a díky silným větvím se hodí i k řezu.

(Celý článek najdete na straně 24).

ZLATAVA

Rajče zelenina mnoha odrůd

Sortiment rajčat nabízí stále se rozšiřující množství odrůd s plody různých tvarů, velikostí, barev i chuti. V tomto vydání si při­blížíme poslední novinky i dlou­hodobě oblíbené odrůdy společnosti MORAVOSEED CZ a.s.

Stojí za připomenutí, že rajče pochází z horských oblastí Jižní Ameriky (dnešní Peru, Bolívie a Ekvádor), kde se pěstovalo již v 5. století před naším letopočtem. Do Evropy se dostalo s druhou Kolumbovou výpravou, ale ještě několik staletí potom bylo pěstováno pouze jako okrasná rostlina. V kuchyni se rajče využívá až od poloviny 18. století a dnes se díky svým chuťovým vlastnostem, nutričním hodnotám i jednoduché přípravě stalo trvale oblíbenou zeleninou. Obsahuje vitamin C, vitaminy skupiny B a A, dále hořčík a zejména je zdrojem karotenoidního barviva lykopenu, u něhož byl prokázán protirakovinný účinek. Tepelným zpracováním se přitom obsah tohoto barviva v pokrmu ještě zvyšuje. V potravinářství se používá pod označením E 160 d a nepatří tedy mezi škodlivá "éčka", ale naopak mezi látky lidskému organismu prospívající.

(Celý článek najdete na straně 41).

ROZANNE
nejlepší kakost nového milénia

Takto označil tuto rostlinu krátce po jejím uvedení na trh (v roce 2000) přední britský pěstitel a šlechtitel trvalek Adrian Bloom. A dosavadní evropská zahrad­nická veřejnost a rovněž zahrad­nická praxe a množství proda­ných rostlin mu dává za pravdu.

Jde opravdu o zcela mimořádný kultivar, který vyniká velmi dlouhou dobou kvetení (od počátku června až do příchodu prvních podzimních mrazíků) a rovněž výbornou pokryvností půdy. I v České republice jeho obliba velmi roste, zatím ale spíše u profesionálních zahradníků a zahradních architektů, kteří jej hojně využívají u projektů ve veřejné zeleni a samozřejmě také u soukromých investorů, kteří si nechávají svoji zahradu navrhnout profesionály. U zahrádkářské veřejnosti a v maloprodeji jde zatím o odrůdu trochu opomíjenou. Souvisí to pravděpodobně s tím, že jde o rostlinu relativně drahou (odrůda je pod patentovou ochranou) a při nabídce v menších kontejnerech nemusí na první pohled běžného zákazníka příliš nadchnout.

(Celý článek najdete na straně 10).

Keřovitě rostoucí třezalka HIDCOTE je vhodná do nižších volně rostlých živých plotů. Zaujme žlutými květy.

Jaké vybrat dřeviny

Při výběru dřevin do živého plotu je třeba zohlednit několik faktorů. Kromě stanovištních podmínek a požadavků dřevin se zajímejte také o rychlost růstu a estetickou působnost. Pokud očekáváte atraktivní barevnou proměnlivost, raději vybírejte z opadavých listnáčů. Celoroční clonu zase poskytnou dřeviny stálezelené. V posledních letech ovšem bývá tento sortiment ohrožen některými škůdci, což může být další faktor, který bychom při zakládání živých plotů měli respektovat.

Výběr dřevin sice vypadá jako banální záležitost, ale právě v tomto bodu mnozí zahrádkáři dělají zásadní chyby. Některé druhy se nám mohou líbit v zahradnictví, kdy jsou mladé a zapěstované, ale během let možná zjistíte, že je nadlidský úkol je udržet na uzdě. Stejně tak můžete být zklamaní u dřevin pomalu rostoucích, ze kterých v našich podmínkách vyšší živý plot jen tak nevypěstujete, a když už se konečně po mnoha letech alespoň částečně zadaří, silný holomráz vaši snahu zhatí. Poměrně nepříjemnou záležitostí jsou přemnožení škůdci některých stálezelených druhů. I vaše dřeviny mohou napadnout larvy lalokonosce nebo housenky zavíječe. Neopadavé druhy jimi bývají poměrně výrazně poškozeny, což se podepíše hlavně na estetickém působení. Při výběru také zohledněte typ živého plotu. Do volně rostlého přírodního plotu vyberete pravděpodobně odlišný sortiment než do striktně tvarovaného. V posledních letech jsou navíc zvláště v přírodních zahradách oblíbené ovocné živé ploty, které poskytují i zdravou sklizeň.

(Celý článek najdete na straně 16).

Velká ekologie na malé zahrádce pro naše nejmenší

Když člověk projíždí českou krajinou, vnímá její krásy a mnohotvárnost. Zároveň si ale nelze nevšimnout úbytku těchto krás. Zabetonovaná zem a zastavěná pole již nikdy nebudou zúrodněny. Rozsáhlé komplexy komunikací. Nové elektrárny sice využívají alternativní zdroje energie, ale na první pohled vzbuzují minimálně rozpaky. Až se nám vnucuje představa budoucího životního prostředí jako sterilní zastavěné "univerzální" krajiny, ve které zůstanou jen ostrůvky rezervací a chráněných území, kde se budou moci naše děti podívat, jak to tady dřív vypadalo skoro všude.

Alternativou k této představě budoucnosti je lepší využití zeleně právě v zastavěných oblastech. Aby člověk krajinu pouze nezabetonoval a zeleň nezlikvidoval, ale aby spíše s přírodou splynul, aby prolnula do lidských sídlišť. V tomto kontextu bude do budoucna nabývat na významu pojem "přírodní zahrada". I když řada odborníků dodnes tvrdí, že tento pojem je nesmysl, přesto bude zakládání a přetváření zahrad v přírodním stylu jednou z důležitých možností, jak si udržet přírodu kolem nás. Není to jistě plnohodnotná náhrada, ale je to jedna z variant, jak člověk může vrátit krajině a přírodě část toho, co jí vzal.

(Celý článek najdete na straně 24).

Modrá barva hořcových trumpet vzbuzuje touhu vlastnit skalku nebo aspoň kamenné korýtko.

V království z květů a kamene

Jestliže toužíte po lásce na celý život, založte si skalku. Přesně to udělal slovutný skalničkář Zdeněk Zvolánek už před padesáti lety a není dne, kdy by ho pohled na milované království stvořené z květů a kamene nečinilo šťast­ným.

Autor bezpočtu odborných článků psaných nejen v českém, ale také v anglickém jazyce, přednášek a inspirativní publi­kace České skalky, podle které si můžeme moderním způsobem postavit skalku, vděčí za celoživotní lásku k alpínkám snaze své maminky zkultivovat strmý svah za chalupou. Také máte pocit, že slovo skalka evokuje spíš dílko menších rozměrů? Nenechte se tím zmást, zelený ráj pana Zdeňka má gargantuovské proporce, a pokud si jej člověk chce prohlédnout opravdu zevrubně, pár hodin mu k tomu nestačí.

(Celý článek najdete na straně 28).

Cuketa GOLDLINE F1

Sázíme papriky, rajčata, vyséváme nakládačky, cukety

Počátkem května vyséváme na venkovní záhony cukety a patisony. Vyséváme 2-3 semínka do hnízd do hloubky okolo 5-7 cm. Po vzejití ponecháme dvě rostlinky. Můžeme si zvolit zelenou a žlutou cuketu nebo jedno hnízdo cukety a jedno hnízdo patisonů.

V polovině května, jakmile pomine riziko nočních přímrazků, vysadíme předpěstovanou sadbu rajčat, paprik a lilku. Před­pěs­tovanou papriku sázíme nejlépe do dvojřádku 40-50 cm a rostlinky v řádku od sebe 30-40 cm. Vysazujeme-li sazenice kvetoucí nebo dokonce se zárodky plůdků, tyto nejprve odstraníme. Po výsadbě až do sklizně zaléváme vydatně, ale tak, aby zemina mezi jednotlivými intervaly dostatečně proschla, čímž zajistíme nezbytně nutný přístup vzduchu ke kořenům.
Tyčková rajčata sázíme nejlépe 50-60 cm od sebe v řádku i mezi řádky, po výsadbě zaléváme vydatně, abychom zajistili dobré uchycení a růst sazenic.

(Celý článek najdete na straně 48).

PINK DOUBLE DELIGHT

Zahradní odrůdy třapatovek

Odrůdový sortiment třapatovek za posledních 15 let zcela mimořádným rozvojem a v sou­čas­nosti nabízí více než stovku (možná dvě i více...) kultivarů s pastelově zbarvenými a vý­raz­ně tvarově odlišnými květen­stvími, o kterých se před zmíněnou dobou nikomu ani nesnilo.

Přelomem ve šlechtění se stal rok 2003, kdy by uvedena na trh první odrůda s čistě oranžovými jazykovitými plátky. Šlo o kul­tivar ART´S PRIDE a byl získán v botanické zahradě v Chicagu v USA. Dnes už se ale v nabídkách trvalkových školek téměř nevyskytuje a stal se spíše sběratelskou záležitostí. Byl už totiž překonán mnoha dalšími odrůdami s ještě výraznějšími barvami nejen v oranžových, ale také v jasně žlutých, malinově červených, svítivě purpurových a mnoha dalších odstínech barev. Nemění se ale jen barva květů. Značných změn doznal i tvar květenství třapatkovek. Z původního jednoduchého, typicky hvězdicovitého květenství, vznikly kultivary plnokvěté, poloplné, pompónkovité aj.

(Celý článek najdete na straně 6).

PETREI FANTASOS

Pelargonie ze skupiny zonartic

Označení těchto u nás téměř neznámých pelargonií vzniklo spojením částí názvů jejich rodičů - zonale a articulatum = zonartic. Po zonalkách rostliny zdědily hlavně dlouhé období nepře­tr­žitého kvetení ve všemožných barvách a po P. articulatum především větší velikost květů a odlišný růst. Rozrůstají se více do šířky než do výšky.

Pelargonie skupiny zonartic začal šlechtit v roce 1985 Cliff Blackmann v Austrálii, kdy klasickou hybridní zonalku zkřížil s botanickou P. articulatum. První semenáč z tohoto křížení pojmenoval LARA PURNAL. K němu postupně přikřížil mnoho kultivarů ze skupiny zonale, případně i hybridy zonale x peltatum, a opakovaně také P. articulatum. Z jeho "dílny" vzešlo nejen několik desítek úžasných zonarticů, ale také mnoho hybridů vonných, sukulentních a dalších pelargonií vždy s předponou Lara. Cliff Blackmann bohužel loni 2. října ve věku 94 let zemřel. Několik kultivarů vyšlechtil i Bohumil Bradna z Nového Bydžova, který již také není mezi námi. To ale rozhodně neznamená, že už nevzniknou žádné další hybridy těchto úžasných pelargonií. V současnosti je naopak šlechtí mnoho nadšenců především ve Švédsku, ale také např. známý šlechtitel Steve Pollard z Anglie a v loňském roce jsem se o to pokusil i já. Ceny novinek se mnohdy pohybují v astronomických částkách a některé odrůdy není možné vůbec koupit, protože je jejich šlechtitelé pouze mění s dalšími šlechtiteli za takové, které ještě ve svých sbírkách nemají. Jedna ze švédských šlechtitelek, se kterou tyto pelargonie vyměňuji, dokonce prohlásila, že se ve Švédsku rozpoutala zonarticová mánie.

(Celý článek najdete na straně 10).

ČERVENÁ GLORIA DEI

Nejlepší
moravské odrůdy růží

Šlechtění růží na území Moravy nikterak nezaostávalo za tím českým, o němž jsme psali v předchozím článku. Bylo zde za posledních sto let vyšlechtěno na 144 růží, z toho 102 se stále ve větší či menší míře pěstuje. Vybrali jsme opět 15 nejlepších, na které bychom neměli zapo­mínat.

ČERVENÁ GLORIA DEI
(Strnad 1970)
Klasický čajohybrid s dokonale tvarovaným plným květem a malým počtem květů na lodyhách. Průměr květu je asi 11 cm. Sytě růžová barva přechází na rubu plátků do světle žluté. Růže dorůstá do výšky asi metru.

(Celý článek najdete na straně 16).

Wineberry - ostružiník japonský

Vzhledově netradiční ovoce

Doba, kdy malina byla zásadně červená a borůvka modrá, je již nenávratně pryč. V zahradách nacházíme stále širší paletu odrůd, na což každoročně reagují i zahradní centra. Podívejme se proto spolu na to, jak se nám zahrady vybarvují.

Zřejmě nejvíce je znát tuto odlišnost v sortimentu drobného ovoce. Není se co divit, jde přece o velmi různé ovocné druhy, u kterých se šlechtitelé s různými barevnými mutacemi setkávají často.
Ze všech ovocných druhů zde nejvíce dominují maliníky. Klasické červenoplodé odrůdy doposud stále tvoří základ sortimentu, ten doplňkově rozšiřují i odrůdy jiných barev. Nejčastěji jsou to odrůdy žluté, kterým dominuje polská remontantní odrůda PORANNA ROSA. Známá je také odrůda GOLDEN QUEEN rozšiřována i pod českým názvem ZLATÁ KRÁLOVNA. Zde však barevná paleta zdaleka nekončí.

(Celý článek najdete na straně 38).

Broskvoně a meruňky
do zahrádky

V tomto pokračování seriálu o teplomilných peckovinách, se ješ­tě jednou budeme věnovat bro­skvoním, přesněji středně raným až pozdním odrůdám.

VICTORIA
Středně raná až pozdní žlu­to­masá pravá broskev, zraje v průměru 5 až 10 dnů po odrůdě REDHAVEN. Pochází z USA. Strom roste bujně, květ má zvonkovitý. Plod je velký, tvarem kruhovitý. Slupka je středně hustě až hustě plstnatá, pouze slabě přilnavá k dužnině. Základní barvu má oranžově žlutou. Většina povrchu plodu, zejména jeho osluněná část, je kryta tmavou červení nanesenou mramorováním. Dužnina je oranžově žlutá, měkká až středně tuhá, bez vláken, v chuti harmonická, s vyrovnaným poměrem cukrů a kyselin, dobrá. Pecka je většinou od dužniny dobře odlučitelná. Plodnost je dobrá. Je to pěkná broskev s chutnými plody.

(Celý článek najdete na straně 42).

Semenáč lilie

Nejúspěšnější slovenský šlechtitel lilií, kosatců a mečíků

Také na Slovensku je řada zahrádkářů, kteří se s úspěchem věnují šlechtění nových odrůd květin. Nejúspěšnějším šlechti­te­lem lilií je např. Anton Mego, jehož výpěstky jsou vysoce ce­něny nejen u nás, ale i v USA, kde již byla s úspěchem uvedena celá řada jeho lilií a kosatců.

Nejprve nám, prosím, řekni pár slov o sobě:
Narodil som sa v polovici 20. storočia. Detstvo som prežil vo Veľkom Záluží pri Nitre. Po zá­klad­nej škole som odišiel do Bratislavy, kde som absolvoval dve priemyslovky. Celý život som pracoval v Petrochemickom kombináte, trinásť rokov ako chemik a 31 rokov ako ekonóm. V súčasnosti som na dôchodku.
Vím, že jsi neobyčejně skromný, ale přesto myslím, že bys mohl uvést své úspěchy ve světě a na výstavách.
K tejto téme sa nerád vyjadrujem. Niekoľko ocenení ľalií som dostal na výstavách hlavne v Poľsku aj v Českej republike. Taktiež si vážim ocenenie ktoré som získal v USA.

(Celý článek najdete na straně 8).

Eupatorium coelestinum

Sadce - opomíjené trvalky

Sadce Rod sadec (Eupatorium) nepatří zrovna mezi trvalky, které by byly na zahradách často k vidění. A to i přesto, že se ve valné většině jedná o rostliny zcela nenáročné a většinou dlou­hověké, které dokážou vytvořit výraznou prostorovou domi­nan­tu.

Jde o typicky letní až podzimní trvalky, jejichž nejvýraznější okrasný efekt přichází v srpnu až říjnu, kdy dosáhnou své konečné velikosti a nakvétají. Pěstovaný sortiment tvoří především odrůdy druhů Eupatorium rugosum (syn. Ageratina altissima), sadce skvrnitého (E. maculatum), Eupatorium fistulosum a také Eupatorium coelestinum (syn. Conoclinium coelestinum), který je zatím v tr­val­ko­vém sortimentu spíše novinkou.
Co se týká habitu a mohutnosti rostlin, je jistě nejvýraznějším druhem sadec skvrnitý (E. maculatum) z východu Severní Ameriky. Jde o opravdu robustní trvalku, která na vhodném stanovišti dorůstá výšky i přes 2 m a časem vytvoří mohutné trsy, které mohou dosahovat v průměru i přes 1 m. Rostliny jsou velmi atraktivní především díky svým nachově zbarveným květenstvím, tmavě hnědočerveným stonkům, sytě tmavozeleným listům a svému habitu vůbec.

(Celý článek najdete na straně 10).

Super Nova

Stellary
hvězdicovité pelargonie

První rostlinu této skupiny vyšlechtil v padesátých letech zahradník Ted Both v Austrálii. Postupně křížením s klasickými páskatými pelargoniemi (zonale) vznikaly další kultivary.

V roce 1966 se několik rostlin dostalo do Evropy a od té doby je to nejrychleji se rozvíjející skupina pelargonií. Do sou­čas­nosti již bylo vyšlechtěno několik stovek kultivarů. Nyní jsou velmi oblíbené především v západní a severní Evropě, v USA a Austrálii, ale i u nás se těší stále větší oblibě. Například na výstavě Květy v Lysé nad Labem patří každoročně k nejvíce obdivovaným rostlinám. Šlechtění nyní probíhá hlavně v Anglii a ve Švédsku. U nás byl průkopníkem ve šlechtění stellarů pan Bohumil Bradna z Nového Bydžova, který však již bohužel zemřel. V současné době se šlechtěním zabývá několik členů Specializované základní organizace Českého zahrádkářského svazu Pelargonie Loděnice. Český název hvězdicovité pelargonie vznikl díky tvaru květů u prvních jednoduše kvetoucích kultivarů, které připomínají hvězdu. Listy jsou zase mnohdy podobné listům javoru. Květy mohou být jednoduché, poloplné, plné a kaktusovité, u všech typů květů se vyskytují rostliny s různou šířkou okvětních lístků. Listy mohou být v různých odstínech zelené, někdy jednobarevné, jindy s různě širokou tmavou kresbou, dále tzv. zlaté, téměř černé, bronzové a panašované. Vzrůstem se rostliny dělí na klasické, trpasličí a miniaturní, někdy se ještě nejméně vzrůstné kultivary označují jako mikro­miniatury.

(Celý článek najdete na straně 17).

Radka

Broskvoně a meruňky IV.

Doba, kdy malina byla zásadně červená a borůvka modrá, je již nenávratně pryč. V zahradách na­chá­zíme stále širší paletu odrůd, na což každoročně reagují i zahradní centra. Podívejme se proto spolu na to, jak se nám zahrady vybarvují.

Výsadba meruněk Vysazujeme podle obecně platných pravidel na podzim nebo na jaře. Úpravu korunky provádíme zásadně v jarním termínu. Pokud tedy sázíme na podzim, řez korunky neprovádíme, aby nedošlo k na­mrz­nutí nebo uschnutí stromku. Řez po výsadbě spočívá zejména v odstranění nadbytečných výhonů. Ponechané letorosty (podle zvoleného tvaru, zpravidla pěstujeme ve tvaru čtvrtkmene s dutou nebo patrovitou korunou) seřízneme na 3-5 pupenů, střední (terminální) výhon ponecháme o něco delší (asi 7 pupenů). V prvních letech (4-5) provádíme výchovný řez stromků podle zvoleného pěstitelského tvaru. Tehdy se zaměřujeme na zapěstování koruny, zhusta využíváme letní řez, jarní řez využíváme spíše pouze jako doplňkový. Dále se jedná o řez udržovací, kterým odstraňujeme nemocné, poškozené, nevhodně rostoucí a nadbytečné větve. U starších stromů je pro obnovu růstu a zlepšení zdravotní kondice stromu možný řez mírně zmlazovací, doporučuje se však spíš provést zmlazení staršího stromu na několik etap, v každém roce zmladit pouze části stromu.

(Celý článek najdete na straně 38).

BREMEX

Saláty pro podzimní sklizně

Hlávkový salát patří k nej­cen­nější listové zelenině a dá se pěstovat prakticky celoročně. V teplých oblastech můžete začít s výsevem salátové zeleniny na venkovní stanoviště již v březnu a pak můžete vysévat až do podzimu. Ve sklenících můžete salát pěstovat celoročně. Pro jeho úspěšné pěstování je však nutné dbát na správný výběr vhodné odrůdy. Připravili jsme pro vás proto přehled našich odrůd pro podzimní sklizeň.

Nejčastěji pěstovaný typ salátu je klasický salát hlávkový. Podle zvolených odrůd jej lze pěstovat jako raný, letní a podzimní, případně jako ozimý (který přezimuje a na jaře vytváří hlávku). Existují také odrůdy vyšlechtěné pro celoroční pěstování od jara do podzimu a odrůdy pro zimní pěstování ve vytápěném skleníku.
Salát celoroční
Je vhodný pro celoroční výsev a celoroční sklizeň. Výborný zdravotní stav a odolnost k vybíhání, to jsou hlavní atributy salátu BREMEX. Tento salát, původně určený k rychlení, je však díky velmi vysoké odolnosti k vybíhání opravdu celoročním salátem. Dá se mimo rychlení pěstovat i na jaře a na podzim, dokonce i v parném létě. BREMEX je velmi raná odrůda, Tvoří menší, ale pevné a velmi dobře uzavřené hlávky. Listy jsou hladké, světle zelené barvy. Hlávka má hmotnost okolo 220 gramů, díky vyšší odolnosti k vybíhání vydrží BREMEX na záhoně déle.

(Celý článek najdete na straně 47).

Teucrium aroanium

Ožanky a šišáky

Ožanky (Teucrium) a šišáky (Scutellaria) nepatří rozhodně mezi rostliny zahrádkářsky ne­známé. Je ale pravda, že jejich současná nabídka není příliš pestrá. V prodeji bývá především ožanka kalamandra (T. chama­edrys) pěstovaná coby nenáročná suchomilná bylina a šišák baj­kalský (S. baicalensis) rozší­řený hlavně jako léčivka. Zahradnicky atraktivní sortiment je ovšem daleko pestřejší a oba tyto rody budou bezesporu patřit mezi trvalky (a skalničky), jejichž pěstování se bude s největší pravděpodobností spíše rozšiřovat.

Mnoho jejich zástupců velmi dobře snáší sušší půdy (a obecně relativní nedostatek srážek) a některé dokonce i podmínky tzv. suchého stínu (např. T. scorodonia). A právě taková stanoviště budou s ohledem na předpokládaný vývoj počasí pravděpodobně čím dál častější, což s vysokou pravděpodobností postupně ovlivní i nabízený sortiment zahradních květin.
Do skalek a suťovišť se hodí i miniaturní druh původem z Peloponésu, T. aroanium. Má stálezelené, šedavě zbarvené listy a velké bělavě fialové květy s výrazným fialovým žilkováním. Nesnáší přílišnou zimní vlhkost půdy. Hodí se tedy především do suťovišť a propustných spár mezi kameny ve skalce.

(Celý článek najdete na straně 6).

Eupatorium coelestinum

Andělské

Tyto pelargonie jsou známé také pod názvy - andělské oči, crispum hybridy, maceškokvěté nebo maceškovité. Základem pro vznik těchto atraktivních rostlin byl kříženec druhů Pelargonium crispum a Pelargonium betu­linum, který byl postupně začát­kem 20. století křížen s různými kultivary tzv. anglických pelargo­nií.

Proto některé kultivary připo­mínají zmenšené "angli­čanky", jiné se zase tvarem a zbarvením květů podobají miniaturním ma­ceš­kám. Pro získání oranžových a nejnověji i červených květů byl do andělských pelargonií přikřížen druh Pelargonium fulgidum. Před dvěma lety byl se zajímavým výsledkem použit ke šlechtění také druh Pelargonium scabrum.

(Celý článek najdete na straně 9).

Malotigena frantiskae-niederlovae (Delosperma congestum)

Delospermy 2
mrazuvzdorné a zimovzdorné

Zimovzdorné druhy
Delosperma aberdeenense
Tento trsovitý až nízce ke­říč­kovitý druh pochází z vysoko­horských poloh jihoafrické pro­vin­cie Kapsko. Kvete prakticky celou sezonu drobnými, ale početnými růžovofialovými kvít­ky. Vysoké stonky dodávající rostlině keříčkovitý vzhled na podzim usychají a rostlina přezi­muje ve formě nízkého polštářku. Pokud ve výjimečných případech uhyne, tak se na stanovišti velmi dobře obnovuje ze semen, jichž produkuje velké množství.

(Celý článek najdete na straně 16).

Radka

Broskvoně a meruňky V.

V několika předešlých měsících jsme se věnovali sortimentu broskvoní, teď přišla řada na meruňky. Nejprve se podíváme na sortiment raných odrůd.

PINKCOT (COTPY)
Raná odrůda, zraje 5 až 7 dnů před Velkopavlovickou. Pochází z Francie. Strom roste bujně, habitus tvoří rozložitý. Plod je středně velký, z bočního i čelního pohledu tvarem kruhovitý. Slabě až středně hustě plstnatá slupka má základní barvu oranžovou, většina osluněné strany plodu je však překryta výrazným zářivě červeným líčkem naneseným rozmytou formou. Dužnina je oranžové barvy, středně tuhá až tuhá, jemné konzistence, středně šťavnatá, sladce navinulá až navinule sladká, s vyrovnaným poměrem cukrů a kyselin, mírně až dobře aromatická, dobré, při plném vyzrání plodu až velmi dobré chuti. Pecka je od dužniny velmi dobře odlučitelná. Jádro je sladké. Plodnost je velmi brzká, velká až velmi velká a pravidelná. Patří mezi plodem velmi atraktivní odrůdy. Vzhledem k tomu, že plody jsou brzy vybarvené, avšak zpočátku dosti tuhé, je zvláště vhodná pro dlouhodobější transport, netrpí otlaky. Odolnost proti pozdním jarním mrazíkům v době květu je velmi dobrá, jistou nevýhodou je menší odolnost květních pupenů proti silným zimním mrazům, hlavně při rychlém střídání vyšších a velmi nízkých teplot v zimním období.

(Celý článek najdete na straně 36).

Chryzantémy s původně růžovými květy se nejčastěji dobarvují modře.

Proč barvíme barevné?

V nedávné době jsem se vě­noval na stránkách Zahrádkáře fenoménu, který nás provází celoročně či příležitostně při nejrůznějších svátcích ve formě "přizdobených" kaktusů. Doda­va­telé jim nasazují tu mexické sombrero, vykulená očka, santa­klau­sovský bílý vous a červenou čapku nebo je "vylepšují" stále­kvetoucími obarvenými su­še­nými květy.

Již delší dobu zaznamenáváme trend barvení květů či nejrůznějších částí rostlin. Po tomto zásahu vznikají z rostlin nebo z jejich květů mnohdy poměrně šílená monstra, která nemají s přírodní krásou nic společného. A já se jen ptám? Je prvopočátek u zahradníků, kteří již nevědí, jak upoutat pozornost zhýčkaných zákazníků, nebo je to reakce producentů květin na poptávku trhu? Ať tak, nebo tak, výsledkem jsou mnohdy ztřeštěné barevné variace. Barvení květů je asi nejstarší způsob "ozvláštnění", který jsme zkoušeli již na základní škole, kdy se do vázičky s konvalinkami nakapal inkoust do plnicích per, který měl za následek promodrání jinak bílých okvětních lístků. V současné době se modrými tóny dobarvují především bílé květy orchidejí rodu Phalaenopsis nebo bílé květy chryzantém či karafiátů. Mnohem sofistikovanější přibarvování se provádí třeba u růží, kdy se stonek v dolní části podélně rozřízne na třetiny a každá se ponoří do jinak obarveného roztoku. Nasátím pak dochází k efektu, který zahradníci označují jako "rainbow" neboli duha. Modrá barva se přidává také k růžově zbarveným květům, což se nejčastěji uplatňuje u chryzantém.

(Celý článek najdete na straně 26).

Colchicum WATERLILY

Zahradní ocúny

Ocúny jsou rostliny v našich krajích typicky spojené s kon­čí­cím létem a příchodem pod­zi­mu.

Neobvyklý cyklus

V přírodě České republiky se lze relativně hojně setkat s ocúnem jesenním (C. autumnale), který roste nejčastěji na vlhčích, často podhorských loukách. Lze jej ale vidět i v nižších polohách. Pokud pomineme několik výjimek, které kvetou na jaře, např. turecký druh C. szovitsii, patří naprostá většina zahradních ocúnů k vy­trvalým, hlíznatým za­hrad­ním květinám nakvétajícím na pře­lomu léta a podzimu. Jejich vegetační cyklus je poměrně neobvyklý, rostliny totiž nakvétají o mnoho měsíců dříve (v jiném kalendářním roce) než dochází k tvorbě semeníků a zrání semen. Tj. rostliny, které vykvetou letos na podzim, vytvoří zralá semena až v příštím roce na počátku léta. Po odkvětu (a opylení) květy odumřou a listové růžice začnou vyrůstat až v pozdním podzimu, resp. velmi časně zjara. Ve středu listových růžic se pak objevují semeníky (tobolky se zrajícími semeny). Poté co semena uzrají, nadzemní listové růžice postupně zežloutnou a zcela seschnou. k tomu obvykle dochází během měsíce června. V červenci a až zhruba do poloviny srpna je místo jejich výsadby opticky zcela prázdné. Ve druhé polovině srpna či počátkem září se začínají objevovat rašící poupata nových květů.

(Celý článek najdete na straně 6).

ELNARYDS TWISTER

Twistery (medusa hybridy)

Jsou to raritní pelargonie od švédské šlechtitelky Karin Lundh Hansen. Ta mezi semenáči ze stellaru ROSA DELLA SERA objevila rostlinku, která měla oproti dosud známým pelar­goniím zcela odlišný tvar listů. Ty jsou úzce kopinaté, stejně jako okvětní lístky. Karin tuto novinku pojmenovala ELNARYDS TWIS­TER a v roce 2006 ji poprvé představila veřejnosti. Později Karin z této rostliny ještě vy­šlech­tila rostlinu, která se liší barvou květu a nazvala ji ELNARYDS TWISTER SISTER. Jedná se pravděpodobně o jediné dvě odrůdy twisterů na světě. Předsedkyně SZO ČZS Pelargonie Ing. Alena Heinrichová sice vyšlechtila pelargonii s názvem Hela Twister, ale ta tvoří jakýsi přechod mezi twistery a formosum hybridy, protože její listy jsou vidlicovitě dělené. Také tyto pelargonie jsou přes svůj exotický a křehký vzhled naprosto nenáročné a bohatě kvetou i v zimním období.

(Celý článek najdete na straně 13).

Uchování vody

V přírodní zahradě se hojně využívá nastýlání (mulčování), které půdu zastiňuje, pro­vzduš­ňuje, zabraňuje výparu vody a zároveň při rozkladu substrátu i hnojí. Do určité míry zpomaluje růst plevelů. Pokud v přírodním ekosystému hovoříme o uchování vody, máme na mysli především snížení výparu.

Jako mulčovací materiál se může použít sláma, drcená kůra nebo štěpka, kartonový papír, což jsou ovšem materiály "dovezené zvenčí". Rašelina je dokonce neobnovitelná. Až ji vytěžíme, žádné další už se nedožijeme. Proto přírodní zahradník používá k nastýlání materiál z vlastních zdrojů určený k recyklaci. Tedy trávu, seno, vypleté rostliny, kompost, v přírodě jsou základem udržení vlhkosti v půdě "neuklizené" plochy. Může to být vrstva zetlelého listí nebo porosty mechů a drobných bylin. Jakmile je vše posečeno a čistě vyhrabáno, začne půda vysychat.

(Celý článek najdete na straně 16).

Keře

Začneme jednou z nejčastějších otázek, které je možné o keřích slýchat: "Jak mám ty keře stříhat?" Těžko říct, jak vznikl obecně rozšířený pocit, že keře je nutno stále stříhat/řezat. Roz­děl­me si tedy keře podle tohoto kritéria do dvou skupin: keře volně rostoucí a tvarované. Obě tyto skupiny mají v zahradách oprávněné zastoupení. Jak už označení napovídá, na řez je náročná pouze jedna z těchto skupin.

Při využití volně rostoucích keřů v zahradě je základním předpokladem znát kromě nároků i jejich výslednou velikost a habitus. Vybereme-li keř vhodné velikosti a tvaru, není u běžných keřů každoroční řez nutný. Ponechte ho růst do přirozené krásy. Péče o něj bude spočívat v občasném prořezu starších větví, který zajistí průběžné zmlazování keře. U některých keřů se pak doporučuje odstraňovat odkvetlé květy (např. u šeříků). Pokud je k řezu důvod, zkuste při něm respektovat přirozený růst. Oproti tomu tvarované keře vyžadují každoročně opakovaný řez, aby si podržely vzhled, kterého chceme dosáhnout. Nejčastěji jde o tvarování do stěn živých plotů a plůtků. Takto tvarované keře (případně stromy) tvoří funkční pohledové bariéry a dokážou dobře členit prostor. Další z možností je tvarování do koulí nebo dalších roztodivných tvarů. Pokud se k němu uchýlíme, měli bychom znát důvod, proč tak činíme a vzpomenout, že v tomto případě méně znamená více. Krátce řečeno, na rozdíl od volně rostoucích keřů, které obstojí svou přirozenou krásou, k tvarování je dobré mít jasnou koncepci a nápad. To, že k pravidelnému tvarování dochází, bývá však často způsobeno nikoli jasným nápadem, ale výsadbou keře nevhodné velikosti, řez má pak tuto chybu napravit. A tím se dostáváme k dalšímu možnému členění, zkusme uvést několik příkladů keřů různých velikostí. Než keř neustále redukovat řezem (a někdy se tím připravit o jeho květy), vyberte si raději keř vhodné velikosti, kterému můžete dopřát přirozený růst. V dnešním dílu se zaměříme na další z rostlinných pater využitelných v zahradách, a to na patro keřové.

(Celý článek najdete na straně 22).

Kysané zelí obsahuje určité množství biogenních aminů.

Rizikové složky v zelenině II.

Minule jsme psali o kyselině šťavelové, solaninu, tomatinu, kumarinech a glukosinolátech. v tomto čísle se seznámíme s dalšími látkami, na které bychom si měli dát pozor.

Toxické látky z vlastní zemědělské výroby

Dalším úskalím pěstování ze­le­niny mohou být zbytky (rezidua) účinných látek pesticidů, které v případě, že jsou přítomny v zelenině ještě v době její spotřeby, mohou znamenat, především při dlouhodobé konzumaci, určité zdravotní riziko. Taková situace může nastat např. při neodborném zacházení s chemickými prostředky na ochranu rostlin, při nedodržení předepsané ochranné lhůty nebo dávkování. Lze očekávat, že od konvenční produkce směrem přes integrovaný systém k ekologickému způsobu pěstování zeleniny se budou výše uvedená rizika snižovat.

(Celý článek najdete na straně 44).

Osázený záhon druhým rokem po výsadbě

Jak vybírat vytrvalé zahradní květiny, aneb "pokvete mi ta rostlina celé léto?"

Podzimní měsíce jsou velmi vhodnou dobou pro výsadbu vytrvalých zahradních květin (a samozřejmě nejen jich). Jejich podstatnou výhodou je totiž to, že rostliny mají možnost zako­řenit ještě před příchodem sil­něj­ším mrazů a využívat relativního dostatku podzimní a zimní vláhy pro rozvoj kořenového systému a daleko lépe tak třeba zvládat případně přísušky během následující roku (ve srovnání s jarní výsadbou).

Výhodou je pak i to, že současně lze do těchto výsadeb velmi snadno doplnit i mnohé cibuloviny, pro které je podzim hlavním sázecím termínem (narcisy, tulipány, ladoňky, talovíny, modřence apod.). O tom, jak a podle čeho vybírat rostliny na zahradu už byla řeč mnohokrát, nicméně právě tento prvotní výběr je základem příštího úspěšného (či méně úspěšného) pěstování, a proto není na škodu si některé základní principy připomenout.

(Celý článek najdete na straně 6).

DAJIN - středně velký lotos s plným bílým květem a růžovým okrajem. Krásně voní. Vyšlechtěn v Číně.

Za exotickými lotosy

Pěstitelů lotosů u nás mnoho není. Popravdě neznal jsem žád­ného. Když jsem se dozvěděl o jedné pěstitelce, která má do­kon­ce sbírku, rozjel jsem se k ní na Kutnohorsko, abych mohl infor­mace o pěstování této exo­tic­ké a posvátné rostliny zpro­střed­kovat i našim čtenářům.

S Kateřinou Veselou sedíme v přístřešku na zahradě a popí­jíme lotosový čaj. Vypráví mi o lotosech, a jak se k nim dostala. Přesto, že absolvovala strojní průmyslovku a doma by se ještě našel i soustruh, má mnoho jiných zájmů. Velkou láskou jsou lotosy, ke kterým se dostala přes pěstování leknínů. Kromě toho jí lotosy pomohly při řešení jejích zdravotních problémů. Jedním z jejích mnoha zájmů se tak stalo i léčitelství, ve kterém je úspěšná. Sama je vegetariánka a na zahradě si pěstuje řadu dalších plodin. Zaujal mne velký fíkovník, který sdílí fóliák s lotosy a přináší každoročně značnou úrodu, klanopraška, rakytníky a aronie. Pěstuje i další ovoce a zeleninu.

(Celý článek najdete na straně 10).

Půda v přírodní zahradě

Přírodní zahrada by měla nava­zovat na okolní krajinu, být její součástí. Proto se musí hned po vodním režimu zohlednit půd­ní podmínky dané lokality. Člověk však v zastavěných ob­las­tech svoje prostředí natolik přetvořil, že mnohde už není zřejmé, co je na daném místě původní. Přesto je dobré res­pek­tovat alespoň to, co převládá v okolí zahrady. Ať už jsou to vápencové oblasti, kamenité vysočiny, úrodné sprašové roviny či skalnaté kaňony řek.

Trvalá úrodnost půdy

V poušti bez rostlin, především bez dřevin, mnoho úrodné půdy nenajdeme. Vytvoření půdy není bez rostlin možné. Jejich kořeny rozrušují podkladní horninu, přetváří a čerpají z ní živiny. Nadzemní stonky, listy a jehličí vytvářejí povrchovou vrstvu humusu. Miliony mikroorganismů, bakterií, hub, bezobratlých živočichů až po drobné savce pomáhají rozkladem dotvořit půdu do výsledné drobtovité konzistence a úrodnosti. Na čerstvém staveništi se mnoho těchto složek nevyskytuje. Ovšem pokud chceme vytvořit tak složitý, citlivý a živý svět, kterým je půda, musíme je všechny brát v úvahu. Pro pochopení podstaty procesů, které se dějí v půdě, je dobré proniknout do její mikroskopické stavby. Každá zemina vzniká postupným rozpadem hornin konkrétního stanoviště na minerální částice. Ty mají specifické složení podle

(Celý článek najdete na straně 14).

MADONA

O mečících
se slovenskými šlechtiteli

Tentokrát jsme připravili otázky pro tři úspěšné šlechtitele ze Slovenska a přátelé Juraj Belička, Jarda Kovařík a Peter Lelek nám na ně ochotně odpověděli. Roz­hovor s př. Beličkou proběhl krátce před jeho nečekanou smrtí a tento článek je věnován jeho památce.

Kdy jste se začali věnovat šlechtění mečíků a co vás k tomu přivedlo? B: v roku 1988 som si to chcel vyskúšať a začal som s prvím krížením. Po rozpačitých začiatkoch mi "vyskočila" na záhone celkom pekná žlto­oranžová sorta, ktorej som dal meno Západ Slnka. To bolo až v roku 1995. Postupne s nado­bud­nutím skúseností som vylepšoval viaceré vlastnosti mojich krížencov. Kríženie som čiastočne obmedzil, nakoľko s predošlých rokov sú nedokončené testovania. Z roku 2017 mám pripravených 8-10 krížení.

(Celý článek najdete na straně 20).

Tmavolisté kultivary šťavelu hlíznatého mají červenou pokožku hlíz.

Z pokladnice indiánů:
Netradiční okopaniny amerického původu

Omrzely vás už plantáže bram­bor, každoroční boj s man­de­lin­kou či houbovými chorobami? Obstarejte si pro příští sezonu netradiční plodiny s jedlými hlí­zami. Zkušenosti z minulých let potvrzují, že v našich pod­mín­kách velmi dobře prospívají i jiné, zatím málo známé okopaniny, které k nám stejně jako bram­bo­ry doputovaly z Nového světa.

Šťavel hlíznatý (Oxalis tuberosa), ve své domovině známý pod označením oka, je nejen značně výnosnou okopaninou, nýbrž i velmi dekorativní rostlinou. Jedná se o kompaktní bylinu s dužnatými stonky, které při kontaktu s půdou rychle přikořeňují. Oka patří mezi krátkodenní druhy šťavele, takže u nás kvete a hlízky tvoří až na podzim, sklízet ji můžeme až po prvních mrazech. Podobně jako jiné druhy tohoto rodu, i oka obsahuje ve všech částech svého těla kyselinu šťavelovou, jejíž množství v hlízách není tak vysoké, aby limitovalo jejich kulinářské využití. Hlízky se mohou použít jako příloha k masu či zelenině, vaří se v polévkách nebo se pečou. v Jižní Americe se oka pojídá i syrová, sušená se mele na škrobovou moučku pro následné využití. Ze zakvašených hlíz se vyrábí alkoholické nápoje.

(Celý článek najdete na straně 40).

Hlíznatý liliochvostec a krátkověká šalvěj muškátová v porostu okrasných bylin

Současné trendy
květinových výsadeb

Tak jako většina lidských aktivit a činností, tak i použití okrasných rostlin a jejich uspořádání na zahradě (tedy styl výsadeb) se postupem let mění a podléhá větším či menším módním tren­dům a změnám. Ještě v relativně nedávné historii byly obvyklé ze­jména skupinově oddělené vý­sad­by okrasných květin, tj. na určitém místě třeba keře, jinde cibuloviny či letničky a na jiném místě trvalky. Velmi časté byly jednodruhové či jednoodrůdové skupiny v podobě geometrických tvarů např. v trávníku či různé řady květin kolem cestiček, vstupů do domu apod. Velký důraz byl kladem na jednotlivé rostliny jako na pečlivě opečovávaná (okopávaná a zalévaná) individua. Často ale stačilo, když z takovéto výsadby několik rostlin "vypadlo" (uschlo či jinak odumřelo) a tato ztráta se velmi výrazně projevila na celém estetickém pojetí. Taková prázdná místa se už většinou obtížně znovu doplňovala.

(Celý článek najdete na straně 12).

Příklady nejdůležitějších zahradnických nožů: nahoře zleva roubovací (4, čtvrtý je levoruký) a očkovací nože (3). Naspodu: profesionální větší čípkovací žabky (2), pod nimi střední a malá žabka.

Řez ovocných stromů X.

Sebelepší teoretické znalosti o zásadách, principech a pěsti­tel­ských zásazích při tvarování dřevin nejsou mnoho platné, jestliže nemáme k dispozici pří­slušné pomůcky a nenaučíme-li se s nimi vhodným způsobem zacházet. Kvalitní, dobře na­os­třené nářadí z prvotřídní oceli je jedním z předpokladů precizní práce při řezu ovocných stromů.

Zahradnické nože k odřezávání výhonů a slabších větví u mlad­ších stromků se používají spe­ciální zahradnické nože, pře­devším ostré žabky. Vyrábí se několik typů zahradnických žabek. Kvalitní velké žabky od různých výrobců se silně za­hnu­tou čepelí se zpravidla dědí nebo je dostanete pouze ve spe­ci­ali­zovaných obchodech. Jako jeden z mála zahradnických nožů se brousí z obou stran (proto ji mohou úspěšně používat praváci i leváci) a slouží k odřezávání silných čípků (odtud také název čípkovací) nebo k zahlazování řezných ran po pilce. Střední a malé typy žabek s mírněji zahnutou, někdy i takřka s rovnou čepelí se brousí nejčastěji z jedné strany (výjimečně z obou) a využíváme je především k řezu stromků v prvních letech po výsadbě. Můžeme s nimi "vyholovat" obrost na kmíncích (odstraňovat jej ve větevním kroužku) a rovněž v létě odřezávat letorosty nebo roubovat, pokud nedáme přednost speciálnímu roubovacímu noži (roubováku). Předností řezu s dobře a jemně vybroušenými noži (takže se s nimi můžeme i oholit) je hladká, nedeformovaná rovná rána, která se dobře hojí. Pro očkování (přenos ušlechtilého očka na podnož) využíváme rozmanité typy očkovacích nožů (očkováků), které mají speciální výčnělek k odchlípnutí kůry, a to buď na opačné straně ostří, nebo zvlášť na protilehlém konci střenky. Jak roubovací, tak očkovací nože různých typů se brousí jednostranně (plocha opatřená mělkou drážkou, tzv. nehetníkem - u nožů na obr. 1a je to zřejmé). Proto by leváci měli vždy nakupovat levoruké nože, které mají nehetník na opačné straně čepele, a jsou v běžných obchodech obtížněji dostupné.

(Celý článek najdete na straně 28).

Pěstujeme kaki

Pěstujeme kaki Díky globálnímu oteplování se v našich zahradách stále častěji setkáváme s ovoc­nými druhy, jejichž pěs­tování jsme si u nás ještě donedávna nedokázali představit. Jedním z nich je i exotické kaki.

Kaki je lidový a obchodní název pro plody stromu, který se nazývá tomel japonský (Dios­pyros kaki) z čeledi ebenovité, který řadíme do skupiny méně známých ovocných druhů. Jde o vzhledově exoticky působící ovocný druh s pěknými lesklými listy a s vitálním růstem, lze ho však bezproblémově pěstovat i u nás. Potěšující je, že se v posledních letech velmi intenzivně rozšiřuje, a to už nejen v nejteplejších polohách jižní Moravy, ale také ve středních pěstitelských polohách. Tomel je opadavý strom původem z Číny, který můžeme vzrůstově přirovnat například k jabloni či hrušni. V domovině dorůstá do výšky přesahující 10 metrů, u nás se pěstuje obvykle ve tvaru volněji rostoucího keře, čtvrtkmene nebo polokmene a celková výška se u něj udržuje na úrovni 3 až 4 metrů. V domovině nejsou zvláštností ani stromy přesahující 10 metrů. Ty jsou však z pěstitelského hlediska nepraktické, proto je doporučujeme řezem udržovat v nižším tvaru.

(Celý článek najdete na straně 34).

Ochutnávka

Zahradní den šlechtitelské stanice MORAVOSEED CZ a.s.

V sobotu 25. srpna proběhla ve šlechtitelské stanici v Lednici na Moravě prezentační akce nazvaná Zahradní den. Podobně jako v roce 2016 při příležitosti 25. výročí založení společnosti mohla široká veřejnost možnost na­vštívit ojedinělou přehlídku nej­různějších odrůd zeleniny i květin.

Nedílnou součástí Zahradního dne byla ochutnávka plodů jednotlivých odrůd rajčat, paprik i okurek. Chuťové vlastnosti jsou při šlechtění zeleniny jednou z důležitých podmínek výběru nových odrůd a Moravoseed to ve svých novinkách potvrzuje. Návštěvníci tak přímo porovnávali chuť mezi desítkami jednotlivých odrůd a tato část akce byla jednou z nejoblíbenějších, a to také u dětí. Úspěšnost jednotlivých odrůd pak byla patrna podle ubývajících vzorků na miskách. Součástí doprovodného programu byly expozice laboratoře pro testování osiv, kde byly představeny různé způsoby testování klíčivosti semen spolu s možností přivonět si k vybraným druhům aromatických osiv a také ověřit si své znalosti při rozeznávání semen jednotlivých druhů. Po návštěvě jednotlivých expozic a záhonů si návštěvníci mohli zakoupit osiva v barevných hobby baleních podle vlastního výběru na základě otestované chuti, vzhledu a výnosu dané odrůdy. v prodeji byla také sadba originálního českého česneku přímo ze šlechtění společnosti Moravoseed CZ a.s.

(Celý článek najdete na straně 42).

Záhonové testy třapatkovek

Lesk a bída novinek

Dan Heims, americký šlechtitel, se stal spoluzakladatelem školky Terra Nova na konci 80. let 20. století. Přišel na to, jak odbourat nejnákladnější část šlechtění a vložil kapitál do ochrany produktu na trhu. Většinu ze svých osmi set šlechtěnců vybral ze statisíců semenáčů otevřeného opylení, u kterého znáte pouze jednoho rodiče a zbytek je náhoda. Dříve šlechtitel za svůj život uzavřel šlechtění zhruba deseti až třiceti odrůd. Američané najednou vrhli na trh novou odrůdu zhruba do 12 až 18 měsíců. Dan vsadil na dlužichy a zaplavil světový trh desítkami kultivarů. To zlákalo desítky dalších. Nastala zlatá horečka. Během pouhých dvou dekád se zrodil byznys, který dokonale přepsal zahradnickou mapu.
Co bude dál?

Znám stovky zahradníků po Evropě i za mořem, zahradníků, kteří si množí svoje vlastní rostliny z vlastních matečnic a hrnkují si je do "peříčka", které jim sami namíchají, tak jak to dělali jejich předci. Klasické sortimenty a klasické řemeslo. Není nic, co by bránilo u nás vzniku zahradnického závodu, který si sám množí rostliny, které prodává. Nějaké to množení koneckonců stále leckdo dělá, často spíše ze zvyku. Zní to banálně, ale musíte to prostě umět. Dopěstovávačem se naopak může stát každý, kdo umí číst návod. Problém úhynu rostlin není v tom, jestli jsou z Holandska nebo nejsou, ale v ověřenosti sortimentu a způsobu pěstování.

(Celý článek najdete na straně 51).

Allium IN ORBIT vítěz ISU 2018

Trvalkové novinky

Sortiment zahradních trvalek se každoročně rozrůstá o desítky no­vých kultivarů či dokonce dru­hů, které jsou nově uvedeny do zahradnické kultury. V dnešním článku si představíme alespoň některé z nich. Budou to pře­de­vším ty, které byly zahrnuty do hodnotícího projektu, který každé dva roky pořádá mezinárodní společnost pěstitelů a šlechtitelů trvalek, tzv. ISU (Internationale Stauden Union).

V letošním roce proběhlo toto hodnocení v Polsku, v Botanické zahradě ve Wojslawicích nedaleko Wroclawi. K oceněným novinkám zde patřil např. česnek IN ORBIT, velmi bohatě kvetoucí kultivar patřící mezi tzv. letní česneky, tedy takové druhy a odrůdy, které nakvétají obvykle na přelomu července a srpna a vynikají kulovitými květenstvími tvořenými desítkami drobných kvítků. Výhodou této odrůdy je opravdu velmi bohaté kvetení a rovněž vysoká atraktivita pro včely a další druhy hmyzu. Významná je rovněž i odolnost vůči suchu.

(Celý článek najdete na straně 6).

Odrůda pelargonie Mohawk

Anglické

Asi žádné jiné pelargonie ne­mají tolik lidových názvů jako právě tyto. Říká se jim velko­květé, grandiflory, francouzské, královské, koukolky ., ale nejvíce se pro ně vžil název anglické nebo angličanky. Jak již název napovídá, první pelargonie tohoto typu začaly vznikat počátkem 19. století v Anglii, později se do šlechtění zapojili i Francouzi a Němci.

Několik odrůd bylo vyšlechtěno také u nás a na Slovensku. Prarodiči těchto atraktivních rostlin jsou především druhy Pelargonium cucullatum a Pelargonium grandiflorum. Ve světě pelargonií jsou to opravdové královny, neboť květy některých kultivarů mohou dosahovat průměru až neuvěřitelných 8 cm! Většina odrůd má jednoduché květy, ale existuje i několik poloplných. Květy mohou být od čistě bílých až po téměř černé, často s odlišně zbarvenými oky, lemováním nebo stříkáním. Listy jsou u převážné většiny odrůd pouze zelené, zatím jen velmi málo odrůd má listy panašované. Nároky na pěstování se poněkud liší od většiny ostatních pelargonií.

(Celý článek najdete na straně 9).

Kamenná zídka - stejná funkce jako svahovky, esteticky výrazně lepší výsledek

Materiály a stavby v zahradě

Použité materiály mohou za­hra­du skvěle dotvořit, nebo naopak srazit na kolena ostatní dobrou snahu při jejím budování. Řeč bude o materiálech vidi­telných zahradních staveb, jako jsou cesty, terasy, pergoly, zahradní domky, zídky nebo třeba ploty. Jsou to prvky, které mají, nebo by měly mít, v zahradách dvojí funkci - měly by sloužit svému účelu a současně být estetickým obohacením zahrady.

Stává se, že majitelé zahrad hledí pouze na praktičnost stav­by, stránka estetická zůstává opomenuta. V praxi to například znamená, že nakupují a zahradu vybavují prefabrikovanými výrobky unifikovaného vzhledu. Tím se bohužel ze zahrad vytrácí místní materiály a originalita. Důvodů je několik, buď si majitelé nedovedou jiné materiály představit, protože u sousedů (v celé republice) koupili totéž, nebo mají dojem, že něco jiného by nemuselo být praktické, často se také obávají, že jiné řešení než použití prefabrikátů by bylo drahé.

(Celý článek najdete na straně 13).

Klasický a přírodní kompost

Zrychlený půdotvorný proces

Regeneraci a obnovu půdy mů­žeme v přírodních zahradách urychlit i o několik let. Téměř celou tuto dobu je možné vy­u­žívat takové plochy i k pěstebním účelům.

O vlastním kompostu už byly popsány spousty papíru a bylo by zbytečné pravidla opakovat. Zmíníme tedy jen určité aspekty typické pro přírodní zahradu - viz obrázek.
V budoucnu bude hned po vodě druhým vzácným materiálem kvalitní půda. K jejímu rychlému vytvoření by měl kompost směřovat. Proto by se měly zvláště děti seznamovat s procesy regenerace půdy, aby nepovažovaly supermarket za jediný zdroj zahradních substrátů. V divokém prostředí neleží žádná volná plocha dlouho ladem. Vše obsazují urychleně rostliny (často plevele), které přírodní zahradník nahrazuje kulturními plodinami.

(Celý článek najdete na straně 22).

Odrůda ROJO BRILLANTE

Pěstujeme kaki II.

V minulém čísle jsme se vě­novali pěstebním nárokům, tomu, co můžeme čekat po výsadbě i očekávané úrodě. V tomto článku si představíme některé odrůdy.

Odrůd je již na dnešním trhu dostupných několik. Důležité je vybrat si takovou, která je dostatečně otužilá pro lokalitu, ve které bude růst. Důležitý je také termín dozrávání plodů, který také rozhoduje o pěstování na konkrétní lokalitě. Nelze také zapomínat na schopnost opylení jednotlivých odrůd a v případě cizosprašnosti si zajistit dvě vzájemně se opylující odrůdy. Mnoho odrůd vytváří plody i partenokarpicky. I zde je však třeba pamatovat na fakt, že opylení má výrazný vliv na kvalitu plodů.

(Celý článek najdete na straně 28).