Penstemon ANDENKEN AN F. HANH

Na co dávat pozor při výběru zahradních rostlin…

Nabídka zahradních květin je v posledních letech neobyčejně pes­trá a široká. Intenzivní im­porty květin ze zahraničí a neutuchající šlechtitelská činnost přinášejí každoročně desítky květinových novinek. Vyznat se v této pestré nabídce není často nijak snadné, a to především s ohledem na vytrvalost či mrazu­vzdornost nabízených rostlin. Nezřídka se totiž stává, že jsou jako vytrvalé rostliny nabízeny druhy, které u nás zimují venku spíše s obtížemi nebo dokonce vůbec. Právě květinám, při jejichž výběru je potřeba dbát vyšší pozornosti, zda jsou to opravdu druhy a odrůdy u nás vytrvalé, bude věnována tato dvoudílná minisérie.

V prvním dílu se budeme věnovat druhům, které jsou v našich podmínkách obecně špatně zimovzdorné, ale v oblastech s mírnějším klimatem, jako je třeba západní pobřeží Evropy či Velká Británie, zimují lépe. V překladových knihách nebo při importech se pak často uvádějí jako bez problémů zimovzdorné, byť je realita jiná.
Asi nejklasičtějším příkladem mohou být kultivary velkokvětých dračíků (Penstemon hybr.). Jde převážně o odrůdy známé pod zahradnickými jmény Penstemon x gloxinioides nebo Penstemon hartwegii-hybridy. Tito kříženci dorůstají ovšem obvykle 50-80 cm nebo dokonce i více. Ve valné většině se ale nejedná o spolehlivě zimovzdorné rostliny a jejich uplatnění jako trvalek je značně nejisté.

(Celý článek najdete na straně 5).

Chráněné místo nesmí na zahradě chybět

Zahradní pavilony, domky, pergoly a altány jsou důležitou součástí každé zahrady, ve které se má člověk cítit příjemně a bezpečně. Zastřešení chrání před poledním úpalem a umožňují nerušené posezení při letní přeháňce. Krytý prvek umístěte nejlépe tam, kde je klid, odkud je pěkný výhled. Krásný rámec mu dodají pnoucí rostliny, živé ploty, trvalkové záhony nebo vodní plocha.

Za každého počasí V altánu s prosklenými bočními stěnami je vlídně od jara do konce sezony. Číst si, poslouchat oblíbenou hudbu nebo se jen kochat výhledem do záhonů je tu možné i za deštivého počasí.

(Celý článek najdete na straně 2 a 63).

Javor japonský ACONITIFOLIUM

Barevné lupení

Stromy, keře i trvalky nám můžou poskytnout kromě stínu, krásy květů, plodů i užitku, ještě než přijde zima, okouzlující pohled na barvící se listy.

Je až s podivem, kolik barev je příroda schopná nám s pří­cho­dem podzimu na zahradě, v parku i v přírodě, vykouzlit. Pročpak se nám u mnohých rostlin na podzim listí zbarví?
Většina z nás ví, že v listech i jiných nadzemních částech rostlin je přítomný chlorofyl, který má zelenou barvu (z řeckého chloros - zelený). Chlorofyl je malým zázrakem, jakousi elektrárnou a stavební továrnou, která v době vegetace zachycuje sluneční energii a díky fotosyntéze pomáhá stavět celou rostlinu. Společně se zeleným barvivem chlorofylem je v listech a stoncích i několik žlutých, oranžových a červených barviv, karotenoidů, antokyanů. Tím, že se na podzim snižuje množství slunečního záření a teplota, klesá aktivita fotosyntézy a zelený chlorofyl je nahrazován žlutými, oranžovými a červenými barvivy. U některých rostlin se na podzim ukládá v listech i větší množství tříslovin, které pak s karotenoidy dodávají listům hnědé zbarvení. Na podzim nás tedy rostliny překvapí různými odstíny žluté, oranžové, červené, i růžové, lila a nachové barvy. A podle místa, vlastností půdy a průběhu počasí dochází každým rokem k rozdílnému vybarvování listů.

(Celý článek najdete na straně 16).

Rakytník - zdroj vitaminů

Rakytník je oblíbeným a přitom na pěstování nenáročným ovoc­ným druhem. Tuto odolnou rostlinu lze s úspěchem pěstovat na úrodných i na extrémních stanovištích. Potravinové doplňky z plodů i oleje se díky obsaženým látkám využívají například při zánětech trávicího traktu, rev­ma­tismu, kožních chorobách, po­tížích oběhového systému, zlep­šují také celkový stav organismu.

Kde a jak vysazovat
Nejlepší podmínky rakytníku poskytneme, pokud ho vysadíme do lehké půdy s obsahem humusu, s pH v rozmezí 6,5-7. Protože se jedná o rostlinu světlomilnou, vyhýbáme se zastíněným místům, také se mu nedaří v bažinatých a zamokřených půdách. Před výsadbou se doporučuje zapravit na 10 m² přibližně 0,25 kg fosforečného a 0,15 kg draselného hnojiva. Dusíkem lze v prvním roce přihnojit v dávce 50 g/10 m². V dalších 3-4 letech lze případně dodávat rostlinám do 100 g kombinované hnojivo (NPK) na 10 m². V bohatých půdách se obejdeme bez hnojení. Je třeba brát v úvahu schopnost rostliny získávat dusík ze vzduchu pomocí symbiotických hub a další minerály pomocí mykorhizy (r. Glomus).

(Celý článek najdete na straně 26).

POLONEZA je určená k rychlení a polnímu pěstování. Je značně odolná proti houbovatění a vybíhání do květu.

Ředkvička na jarním záhoně

Ředkvička (Raphanus sativus) je oblíbenou jarní zeleninou pěs­tovanou na zahrádce. Konzumuje se převáženě syrová, pokud ji však máme v přebytku, výborně se uplatní i tepelně upravená (dušená, případně nakládaná).

Ředkvička patří mezi staré kulturní rostliny, avšak v Evropě se začala pěstovat až v 16. století. Konzumní část - bulvička, je mírně ostré chuti, která je způsobená přítomnosti hořčičné silice. Výrazně ostrá chuť (která je někdy až nepříjemná), je při pěstování ředkvičky za nedostatku vody, případně pěstováním na záhonu, vyhnojeném chlévským hnojem. Bulvička je tvořena ztloustnutím kořene a hypokotylu. Její tvar může být kulovitý nebo protáhlý, barva pokožky je červená, bílá, žlutá, fialová nebo dvoubarevná. Listy jsou peřenodílné, zelené, pokryté chloupky. Rostliny koření mělce. Ředkvička je jednoletá rostlina, která za dlouhého dne vytváří květní lodyhy dorůstající do výšky 0,6-0,8 m. Semeno si udržuje klíčivost 4-5 let, vyklíčí za 4-5 dní.

(Celý článek najdete na straně 34).

Petúnie ALBA

Petúnie - květina minulosti, přítomnosti a budoucnosti

Sortiment petúnií tvoří několik stovek odrůd, které se od sebe liší vedle barvy květu především typem a velikostí květu a charakterem růstu. Základní dvě skupiny, se kterými se můžeme setkat, jsou drobnokvěté (typ multiflora) a velkokvěté (typ grandiflora) odrůdy. Květ drob­no­květých petúnií dosahuje veli­kosti 5-6 cm, pěstitelé na nich oceňují hlavně velkou odolnost k nepříznivému počasí a dešti. Již za dva dny po prudkém lijáku se můžeme opět těšit ze záplavy květů, protože na rostlině je velké množství poupat, která rychle rozkvetou. I přes tuto vlastnost dávají ale milovníci květin přednost spíše velkokvětým odrůdám, jejichž květ dosahuje velikosti až 10 cm.

(Celý článek najdete na straně 5).

Agastache COTTON CANDY

Trvalkové novinky
Na co si dávat pozor při výběru zahradních rostlin II.

Na pěstování a nabídku novinek v sortimentu vytrvalých za­hradních květin lze nahlížet různě. Na jedné straně je neustálá poptávka zákazníků po něčem novém, jinak barevném, neobvykle kvetoucím apod., na což reagují šlechtitelské firmy každoroční nabídkou desítek či stovek nových odrůd, které jsou obvykle uváděny na trh jako nádherně kvetoucí hrnkové rostliny. Druhou stranou "mince" trvalkových novinek je to, že se jedná o rostliny pěstitelsky nevyzkoušené, a ne vždy se u nich dá spolehnout na to, zda se jedná o skutečné trvalky. Současné šlechtění květin totiž často upřednostňuje spíše rychlost uvedení atraktivní novinky na trh, než její několikaleté zkoušení a vyhodnocování pěstitelských vlastností (mezi které patří i vytrvalost). Není proto divu, že mnoho novinek má spíše jepičí život a v zahradní kultuře se udrží sotva pár let. Neplatí to samozřejmě obecně, nicméně u některých rodů či druhů lze tento trend pozorovat. V tomto článku se zastavíme u několika rodů květin, u kterých v posledních letech probíhá doslova šlechtitelský boom a každoroční nabídka nových kultivarů je velmi pestrá. Prvním rodem, kterým zmíníme, je Agastache. Byť se už pěstuje

(Celý článek najdete na straně 10).

Odrůda DUKE

Za kanadskými borůvkami

Tatobity jsou malá vesnička mezi vrchem Kozákov na jedné straně a Českým rájem na straně druhé. A právě tu můžete na­vštívit pěstitele borůvek Jiřího Mařana, který zde založil za­hradnictví a vysadil tříhek­ta­rovou plantáž kanadských borůvek. Zajeli jsme k němu, abychom se dozvěděli něco o jejich pěstování.

Nejprve tedy jak se učitel ma­te­matiky a fyziky na semilském gymnáziu dostal k pěstování borůvek a zahradničení? "Prvním impulzem najít si samostatnou činnost a zaměřit se na borůvky byl článek o kanadských borůvkách v Zahrádkáři v roce 2006. Začali jsme se pak o ně zajímat více a zjistili jsme, že se ve většině Evropy pěstují a u nás je téměř nikdo nezná. To nás nadchlo a tak jsme zahradu osázeli prvními tisíci keři, ale ty začaly velmi rychle ubývat díky našim známým a počet zájemců se rychle rozrůstal. Pak se objevila poptávka po malinách a dalších ovocných rostlinách a myšlenka na založení zahradnictví byla na světě. Nakonec přišla manželka s nápadem založit e-shop a tím se vše velmi urychlilo.

(Celý článek najdete na straně 23).

Dvouřádky štíhlých vřeten odrůdy GALA na podnoži M9

Tvary ovocných dřevin

Jabloně II.
Tvarů, ve kterých se pěstují jabloně, je mnoho. V minulém čísle jsme se již zmínili o vře­te­novitých zákrscích a zploštělých tvarech, v tomto příspěvku se dozvíte například o štíhlém vřetenu, superštíhlém vřetenu, systému Solax, tvarování Mikádo, sloupcovitých jabloních a dalších.

Sloupcové (též kolumnární) typy jabloní na slabě až středně rostoucí podnoži (zejména M26, bujné odrůdy na M9) představují další stupeň ve vývoji tvarů bez trvalých postranních ("kosterních") větví. Nosnou částí stromku je tlustší střední osa převážně s krátkým plodonosným obrostem. Pokud by prodloužený kmen měl výšku 3 m a hypoteticky se na každém běžném metru sklidilo 5 kg, mohl by být reálný výnos 15 kg ze stromku. To při sponu 3,0 x 0,8 m představuje okolo 6 kilogramů jablek sklizených z 1 m². Některé

(Celý článek najdete na straně 31).

Vyvýšené záhony pro praktické zahradničení

Pěstování zeleniny a okrasných květin může být pro některé zahrádkáře s omezením pohybu nebo třeba i při obyčejné bolesti zad opravdu komplikované. Zvlá­ště pokud se musí při údržbě záhonků shýbat až k zemi. S tím­to problémem mohou pomoci širokou veřejností oblíbené vyvý­šené záhony, které nejsou v za­hrad­nickém oboru žádnými nováčky. Ba naopak, provázely pěstitele již před mnoha staletími a dnes jsme je díky jejich praktickým výhodám znovu objevili.

Pěstování rostlin v úrovni terénu má hned několik nevýhod. Kromě toho, že se musíme ohýbat až k zemi, tak se také z těchto záhonů při zálivce jednoduše splavuje voda do okolí, což výrazně snižuje efekt zálivky především v létě, kdy většina z nás šetří každou kapku. Pokud chcete hospodařit na své zahradě efektivně a při tom šetřit i svá záda, pozvěte do své zahrady vyvýšené záhony. Uplatňují se v moderních zahradách s venkovskými prvky, v přírodní, permakulturní i ryze užitkové zahradě. Nemají žádné přesně definované rozměry. V praxi se často objevují záhony vysoké dvacet centimetrů, ale čím dál tím oblíbenější především u starších generací zahrádkářů jsou typy vysoké osmdesát centimetrů nebo jeden metr, které umožňují pěstování rostlin "na dosah ruky". Rozdíly nejsou pouze ve výsledné výšce, ale také v konstrukci záhonů. Některé jsou ohraničeny různými stavebními materiály nebo dřevem, zatímco v permakulturní zahradě se nejčastěji setkáte s přirozenější formou postrádající jakékoliv technické řešení.

(Celý článek najdete na straně 44).

Novinkou pro rok 2016 je velice zajímavá multiflora s názvem MELON LEAGUE

Vysazujeme hlíznaté begonie

Předjaří je vždy ve znamení očekávání, plánování, stejně jako setí a sázení, aby nám neutekly žádné agrotechnické lhůty. To se týká i begonií, jejichž hlízy máme pečlivě uskladněné, nebo jsme si je v měsíci únoru či březnu na­koupili.

Mezi nejčastější dotazy patří, jak je správně ošetřit a vysadit, aby krásně kvetly. Optimální je hlízy očistit od zbytků suchých kořenů a nechat předklíčit (na­sucho) při teplotě kolem 20 °C. Jakmile se objeví jeden či více puků, přistoupíme k samotnému zakořenění.
Použijeme výsevný substrát (s pH kolem 5,5 - mírně kyselý). Hlízy sázíme do malých květináčů nebo misek tak, že hlízu do substrátu lehce zamáčkneme a po obvodu doplníme substrátem. Vrchní část s puky musí zůstat po slehnutí odkrytá. Udržujeme substrát vlhký při pokojové teplotě. Po dvou až třech týdnech dáme begonie na světlo

(Celý článek najdete na straně 5).

BRENTWOOD

Jak se budí princezny

O růžích se říká, že jsou krá­lovnami květin. Dalšími v hie­rar­chii květinové říše jsou zajisté princezny, mezi které můžeme směle zařadit i fuchsie, jejichž květy nám připomínají sukně barokních šlechtičen. Po dlouhé zimě je třeba se o ně postarat, abychom se opět mohli těšit z jejich krásy.

Přesazení a řez
V jarním období je nutné mladé rostliny, jejichž kořeny již zcela zaplnily květináč, přesadit. Star­ším, víceletým exemplářům můžete v prvních dvou letech pouze vyměnit vrchní část zeminy, ale ve třetím roce bude i ty nutné přesadit.

K přesazování je nejvhodnější období, kdy rostliny již začínají rašit. Na podzim jste korunku zkrátili asi o jednu třetinu. Nyní provedete konečnou úpravu, tj. na rostlině od hlavních větví odstřihnete boční letorosty maximálně na 2-3 kolínka a odstraníte všechny slabé a zaschlé větvičky a také ty, které rostou dovnitř korunky a zbytečně by ji zahušťovaly. Kořeny zbavte staré půdy, zkontrolujte jejich stav a odstraňte jejich odumřelé části. U některých druhů fuchsií zjistíte, že vytvářejí silnější, tzv. kůlový kořen. I ten můžete asi o jednu třetinu zkrátit. Květináč, do kterého budete sázet, by měl velikostí odpovídat rozměrům kořenů, tj. neměly by se v něm tísnit, ale také by neměl být příliš veliký, aby rostlina mohla v krátké době zaplnit svými novými kořeny celý jeho prostor

(Celý článek najdete na straně 10).

Anselia africana

Opravník obecných omylů
o orchidejích

Orchideje jsou vzácné
rostliny a druhů je málo.
Orchideje patří do čeledi vsta­vačovité - Orchidaceae a jsou jednou ze dvou nejpočetnějších čeledí cévnatých rostlin (spolu s čeledí hvězdnicovité - Aste­ra­ceae). Počet orchidejí na celém světě není přesně známý. Odhady se pohybují okolo 27 000 v necelých 900 rodech - tedy zhruba každý desátý druh vyšších rostlin na Zemi je orchidej.

Orchideje jsou rostliny
tropických deštných lesů.
Nejvíce druhů orchidejí je známo v tropech Ameriky a Asie, ale vyskytují se po celém světě takřka všude kromě extrémních suchých pouští a oblastí ležících dlouho pod sněhem. Kromě Antarktidy je najdeme na všech kontinentech a rostou i za severním polárním kruhem.

(Celý článek najdete na straně 18).

Odrůda MADELEINE (Civmad))

Úspěšné odrůdy jahodníku

Každý rok je na celém světě vyšlechtěno několik desítek nových odrůd jahodníku. Z nich jen menší část je vhodná pro naše středoevropské podmínky. Většina odrůd je určena pro teplé klima jižních států a nelze je u nás s úspěchem použít. Pro zahrádkáře nemusí být snadné se v nabízených nových ani ve starších odrůdách orientovat a vybrat si ty správné.

Odrůdy dělíme z hlediska odbytu na dva typy: jahody určené pro velkoobchod a řetězce a dále na jahody určené pro přímý konzum. Jestliže chce šlechtitel získat odrůdu vhodnou pro velkoobchod, musí být plody velké, pevné (které se neotlačí při dopravě na velké vzdálenosti), velikostně jednotné a vzhledově atraktivní tvarem i barvou. Plody musí vydržet v chladicím boxu bez újmy 3-5 dní (v Evropě), resp. 7 dní (v USA). Chuťové vlastnosti bohužel u tohoto typu jahod jdou stranou a pro šlechtitele nejsou důležité. Je to i z toho důvodu, že je obtížné získat pevné, tuhé plody, které jsou současně sladké, toto šlechtitelé zatím nedovedou. Proto nám plody dovezené ze Španělska, Egypta nebo Maroka nechutnají. Nepodařilo se vyšlechtit úrodnou, sladkou jahodu, vhodnou pro středomořské klima, která by vydržela dlouhou dopravu. Naštěstí, říkají komerční pěstitelé jahod ve střední a západní Evropě, protože taková jahoda by mohla vážně ohrozit místní pěstitele a vytlačit je z trhu.

(Celý článek najdete na straně 22).

MOLDOVA po probírce hroznů

Řez révy

Kolik oček ponechat na keři při zimním řezu révy vinné?

Réva vinná plodí na jednoletém dřevě. Zimní očka (pupeny) jsou u révy vinné složená z očka hlavního a dvou oček vedlejších. Na letorostu, který vyrůstá z hlavního očka, je největší násada květenství a většinou také největší hrozny. Teoreticky mohou ze zimního očka vyrůstat tři letorosty. Při podlomu se potom na keři ponechá většinou pouze jeden letorost z jednoho zimního očka. Počet oček ponechaný při zimním řezu na keři v takovém případě určuje počet letorostů.

(Celý článek najdete na straně 30).

Aksamitník BONANZA MIXTURE

Posvátný aksamitník

Aksamitník neboli afrikán patří po řadu let mezi nejoblíbenější letničky, protože velice dobře snáší suché i deštivé počasí a je nenáročný na pěstování. Jeho žluté nebo oranžové květy nejsou jen ozdobou zahrad, ale mají uplatnění i v kosmetickém a potravinářském průmyslu. Aksa­mitník je posvátnou květinou v mnoha kulturách. Aztékové jím například léčili nemocné, hindu­isté ho obětují bohům při nábo­ženských rituálech a girlandami květů zdobí chrámy, sochy, ale také vchody do příbytků, aby je jeho silná vůně ochránila před zlými duchy.

Odrůdy aksamitníků - Tagetes se dělí do tří skupin - erecta, patula a tenuifolia, ty se od sebe liší výškou, velikostí květu, ale i použitím. V minulých 25 letech prošel sortiment dostupných odrůd prudkým vývojem. Původních odrůd v ČS sortimentu bylo něco přes dvacítku a byly poměrně pozdní. S příchodem zahraničních, především amerických odrůd, se i u nás stala z tagetesu atraktivní a vyhledávaná letnička.

(Celý článek najdete na straně 6).

LILAC ARROWS (SDB)

Raně kvetoucí kosatce

Často je slyšet povzdech, že kosatce kvetou jenom krátce. Možná je to proto, že zahrádkáři znají jenom jednu, tu nej­roz­šířenější skupinu - vysoké ko­sat­ce. Ty u nás kvetou postupně od poloviny května do poloviny června. Zahradních kosatců je ale více skupin. Vhodnou kombinací těchto skupin se můžeme z jejich květů těšit od března až do července.

Jako první kvetou cibulkové kosatce. Počátkem března začínají kvést tzv. kosatečky. Tyto kosatce vyžadují dobře drenážované stanoviště, lehce alkalickou půdu a v létě sucho. Pokud jim to nemůžeme zaručit a nechceme o ně přijít, je vhodné je bezprostředně po odkvětu, ještě v době než zatáhnou listy, vybrat, ošetřit fungicidem, osušit a uložit je do říjnové výsadby v suché, teplé místnosti. V současné době je možné cibulky mnoha kultivarů zakoupit v zahradnických obchodech.

Další skupinou jsou junony. Jak kosatečky, tak i junony se nejčastěji pěstují na skalkách. Potřebují dobrou drenáž. Musíme respektovat fakt, že původně rostly v asijských stepních oblastech a vytvořit jim odpovídající podmínky. Je vhodné je sadit nad úroveň terénu tak, aby drenáž byla v úrovni okolního terénu.

(Celý článek najdete na straně 16).

Velkoplodá, velice chutná a výnosná odrůda ASIA

Úspěšné odrůdy jahodníku 2

V tomto dílu se dozvíme o vhodných raných a středně zra­jících odrůdách.

ASIA
Italská odrůda, zraje 1 den před odrůdou ELSANTA. Na začátku sklizně má mimořádně velké plody, na konci velké. Má výbornou chuť, plody mají velmi atraktivní zářivou barvu, tvar podlouhle konický. Pevnost plodů je střední. Výnos je vysoký. ASIA patří mezi několik málo výji­mečných odrůd, které mají velkou úrodu a současně vynikající chuť. Velikostí a krásou plodů předčí nejen ostatní jahody pěstované v Česku, ale i velké dovozové jahody ze Španělska, o chuti ani nemluvě. Pokud posuzujeme chuť, výnos, velikost a krásu plodů, tak se jí nemůže rovnat žádná jiná odrůda. ASIA je odolná proti kořenovým chorobám, takže se může sázet i po jahodách. Ale pozor, potřebuje půdu humózní, dobře zásobenou živinami a pravidelnou zálivku, aby mohly plody dorůst maximální velikosti. Hodí se pro chladnější i teplejší polohy, avšak v teplejších polohách trpí více hnilobami plodů. Pro chladnější a střední polohy považuji odrůdu ASIA za nejlepší odrůdu. V teplejších oblastech nepoužívejte černou fólii, podložte jahody slámou, nezavlažujte shora na plody a proveďte ochranný postřik.

(Celý článek najdete na straně 24).

Odrůda GERLACH

Slovenské odrody ríbezlí 2

Šľachtenie prebiehalo koncom minulého storočia počas doby niekoľkých desaťročí. Hlavnými aktérmi šľachtenia boli manželia Cvopovci a profesor Hričovský.

GERLACH
Nová plastická, stredne skorá odroda bielych ríbezlí, s atrak­tívnymi v dobe zberu intenzívne vyfarbenými plodmi, kyslejšej chuti a pevnej konzistencie. Pochádza z kríženia odrôd HEINEMANNOVA NESKORÁ x HEROS s následnou selekciou v hybridnom potomstve v roku 2000. Kríky sú silného vzrastu, hustejšie, so vzpriameným habitusom. Rodivý obrast je dlhší a redší. Bohatosť kvitnutia býva nadpriemerná, nie je poškodzovaná jarnými mrazmi. Dozrieva koncom prvej až do polovice druhej dekády júla. Strapce má dlhšie s väčším počtom bobúľ strednej veľkosti. Úroda z jedného kríka sa pohybuje od 3 do 9 kg. Nemá špeciálne požiadavky na pôdne a klimatické podmienky, netrpí vymŕzaním kríkov. Je vhodná i do lokalít s neskorším nástupom vegetácie. Podľa doterajších poznatkov nebola zistená zvýšená citlivosť na výskyt hubových chorôb a škodcov. Odroda má všestranné využitie.

(Celý článek najdete na straně 28).

Kiwano - netradiční zelenina

Ačkoliv se plody většinou nabízejí v sortimentu exotického ovoce, je zřejmé, že rostlina jednoznačně patří mezi zeleninu, i když její plody chutnají sladkokysele. Je to stejné, jako v případě melounů (ať už vodního či cukrového), které řadíme mezi zeleninu automaticky. Kiwano, blízký příbuzný melounů, je plod okurky pocházející z jihu Afriky s latinským pojmenováním Cucumis metuliferus, nazývané lidově podle výrůstků na plodech - rohatá okurka.
Pěstování této okurky a její nároky jsou shodné jako u většiny ostatní plodové, teplomilné zeleniny. Semena vyséváme za okno ...

(Celý článek najdete na straně 60).

Růže Rudolfína

Horolezci mezi růžemi

Určitě není jedno, jakou pnoucí růži kupujeme. Do této skupiny se řadí odrůdy dorůstající dva i osm metrů. Zatímco ty první mohou okrášlit drátěný plot, pro druhé máme vyšší cíle. Růže na rozdíl od mnoha jiných pnoucích rostlin nejsou vybaveny při­pevňu­jícími zařízeními, jako jsou přísavné kořínky, terčíky, úpon­ky; ba ani se neovíjejí. V přírodě některé druhy růží prostě jen prorůstají jiné keře a stromy a opírají se o jejich větve. K tomu růžím vydatně napomáhají ostny. Upevnění je to kupodivu kvalitní a vzdoruje i silným větrům. Zkuste si někdy vytáhnout z křoví dlouhý výhon růže.

Pro bujně rostoucí pnoucí růže je výška kolem 2,5 m malá, výhony budou přepadávat a lámat se. Z hlediska osvětlení není vhodná severní strana, u jižní se snažíme mladé růže trochu stínit. Ideální je orientace východní, pak západní. Pro růže můžeme postavit celkem libovolnou konstrukci s pevnými příčkami. Mezi nimi jsou vhodné mezery asi půl metru. Příliš hustá konstrukce je zbytečná a zejména v zimě nemusí vydržet vlastní hmotnost. Dřevěné sloupky by neměly zasahovat do země, protože při kontaktu s ní nejspíše uhnívají. Připevňujeme je proto na zabetonované betonové úhelníky nebo jiné opory až nad zemí.

(Celý článek najdete na straně 6).

Cestičku podél proudu potůčku dláždí oválné šlapáky

Japonská zahrada Oleško

Budování své vlastní vysněné zahrady je složitý proces, jak zřejmě zjistil každý, kdo se o to pokoušel. Člověk nosí v hlavě více či méně jasnou představu. Ta postupně nabývá určitějších obrysů v závislosti na inspi­račních podnětech a nutnosti přizpůsobit původní plán chara­kteru prostoru, na němž bude projekt realizován.

Zahrada se rozkládá na skalním útesu nad Vltavou na ploše 5000 m2. Od začátku 90. let ji zde budují manželé Jaroslava a Václav Wiesnerovi: "Když jsme se zahradou začínali na této skále, mnozí mi říkali, jak tady vůbec může něco růst.

První zahrada, Zahrada tří bran, vznikla v roce 1994, Zahrada nad řekou se začala budovat v roce 2000. Řada materiálu byla dovezena přímo z Japonska a obě zahrady byly slavnostně otevřeny pro veřejnost 7. 7. 2007 za přítomnosti japonského velvyslance v ČR. Koncem letošního ledna byla Japonská zahrada Oleško přijata do Unie botanických zahrad ČR.

(Celý článek najdete na straně 14).

Salvia splendens Salsa Mix

Šalvěj - letnička,
kterou se vyplatí pěstovat

Název této květiny byl odvozen z latinského salvare, tedy léčit, zachránit. Z více než 700 druhů je celá řada léčivých. My se budeme věnovat některým dru­hům, které se vysazují v za­hradách jako letničky. Jejich velkou předností je velmi dlouhá doba kvetení, prakticky do příchodu mrazů. Ani podzimní deště je v tom nevyruší.

Nejznámějším zástupcem je šalvěj zářivá (Salvia splendens). Jedna z nejdůležitějších kober­cových letniček. Pochází z Brazílie, kde roste jako polokeř. Šlechtěním vznikla celá řada odrůd. Barevné spektrum květenství se rozšířilo z běžné červené o bílou, lososovou, růžovou atd. U nás tradičně pěstované odrůdy s názvy LIBOCHOVICKÝ či SVATOJÁNSKÝ OHEŇ se vyznačují velkou odolností k nižším teplotám a dešti. Vytvářejí mohutné, košaté rostliny, které ve výsadbách nezklamou. Při jejich pěstování se doporučuje zaštípnutí malých sazenic za čtvrtým párem listů. Rostliny jsou pak ještě košatější. Vhodný spon při výsadbě je 35 x 35 cm. Tyto odrůdy však zcela zmizely z jarní nabídky zahradnických podniků. Jsou totiž pozdní a nekvetou v době prodeje.

(Celý článek najdete na straně 18).

Hořec bezlodyžný (Gentiana acaulis)

Skalničky pro začátečníky
výběr vhodných druhů

Rostlin, potenciálně vhodných pro začínající skalničkáře, je celá řada, takže vybrat deset nebo patnáct jednoduše pěstova­tel­ných druhů zase tak jednoduché není.

Se skalničkářskými začátky bývají obvykle spojovány roz­chod­níky (Sedum) či netřesky (Sempervivum), a to zejména pak ty druhy, se kterými se lze setkat i v naší přírodě (roz­chod­ník bílý či prudký, netřesk střešní aj.). Jsou to opravdoví nezmaři, kteří dokážou přežít i v minimální vrstvě substrátu na plném slunci. Pokud by se ale požadavky na začátečnické rostliny měly nějak zobecnit, mělo by se určitě jednat o takové druhy, které jsou schopny dlouhodobě fungovat v nějakých standardních, tedy ne příliš specificky upravených podmínkách (tedy žádné zvláštní nároky na vlhkostní režim, na půdní reakci, na příklon k nějaké světové straně na skalce, bez požadavků na ochranu přes zimu apod.). V zásadě by jim měly stačit zcela běžné podmínky správně založené skalky či suťoviště, jak byly zmíněny v předchozích dvou článcích. Jako příklad jsem vybral čtrnáct nenáročných druhů, kterým vyhovuje stanoviště na plném slunci a propustná, nevysychavá půda (ideálně směs běžné zahradní zeminy a hrubozrnného písku) a výsadba do spár mezi kameny nebo do vrstvy kamenné suti.

(Celý článek najdete na straně 20).

CHEER F1

Je čas setí polních
salátových okurek

Okurky jsou vedle rajčat, paprik a cuket asi nejčastěji pěstovanou zeleninou českých zahrádek. Důvod je prostý. Plody okurek jsou osvěžující letní zeleninou vynikající chuti.

Blahodárné účinky okurek na lidské zdraví neunikly pozornosti lékařů i lidových léčitelů. V sou­čas­nosti jsou oblíbenou součástí jídelníčku dietologů, protože obsahují více než 95 procent vody a jen minimální množství kalorií. Přesto organismu dodá­vají i cenné látky, které mohou pomoci např. při boji s nadváhou. Například enzym erepsin, který prospívá trávení a zužitkování bílkovin. Okurky působí mírně močopudně a projímavě, vláknina přispívá k čištění střeva. Zájem o pěstování polních salátových okurek prožívá tak trochu znovuzrození. Důvodem je zřejmě výrazně obnovený sortiment polních salátovek s vyšší kvalitou plodů a omezenou hořkostí. Doba polní salátové okurky ŽIDOVICKÁ PRODUKTA je již dávno pryč. Tato odrůda měla vysoké procento plodů s hořkou chutí. I následné odrůdy, jako první hybridní odrůdy LAURA a STELA, měly v závislosti na počasí často 10 až 25 % plodů hořké chuti.

(Celý článek najdete na straně 36).

MANDY - jasně červené květy této miniaturní růžičky patří k těm nejdrobnějším, zato velmi vytrvalým - odolává rozmarům počasí a květy dlouho drží barvu i tvar.

Minirůže

Růže mají mnoho podob. Vedle popínavých, keřových a záho­nových najdeme i takové, které si nárokují jen velmi malý životní prostor. Skvěle ozdobí malou zahrádku nebo skalku. Dokonce budou spokojeny i v nádobě na terase nebo balkoně.

Zakrslé růže jsou vcelku novou skupinou mezi ostatními růžemi. Ne že by se o to již dříve šlechtitelé nesnažili, ale až nyní jsou nově vyselektované rost­linky natolik odolné a zdravé, že rozdávají jen radost. Samo­zřej­mě jsou i krásné a efektní - o to tu jde především. Tyto růže přinášejí to, na co mnozí lidé dlouho čekali: možnost těšit se z růžových květů i když nevlastní velkou zahradu. Nebo si jen ozdobit terasu nádobou s růží, která to bez problémů zvládne. Tady se fantazii meze neklamou.

(Celý článek najdete na straně 6).

Výsadba se šalvějí lékařskou, levandulí, santolínou a dalšími středozemními bylinami. Plocha se vůbec nezalévá.

Středozemní rostliny
v okrasné i užitkové zahradě

Pěstování mnoha původem středozemních druhů není v na­šich zeměpisných šířkách nic nového. Mnohé z nich, zejména léčivé a užitkové druhy, se v na­šich zahradách začaly objevovat již ve středověku.

K prvně introdukovaným patřily např. šalvěj lékařská (Salvia offi­cinalis), jablečník obecný (Marru­bium vulgare), pelyněk brotan (Artemisia abrotanum), pelyněk pravý (Artemisia absinthium), šanta kočičí (Nepeta cataria), fenykl (Foeniculum) aj. Později se přidává tymián, meduňka, levandule, saturejka a mnohé další. Výhodou středozemních druhů, kromě nesporného významu mnohých coby rostlin aromatických či léčivých, je i to, že se většinou dokážou velmi dobře vyrovnat s výraznějšími výkyvy počasí. Významná je zejména jejich vyšší odolnost vůči suchu během vegetačního období.

(Celý článek najdete na straně 8).

Salvia splendens Salsa Mix

Pěstujeme letničky

Začínáme sklízet "plody své práce", tedy užívat si pohled na kvetoucí letničky. Ale budeme se také o vyseté a vysázené květiny starat a pečovat o ně, aby nám co nejvíce a nejdéle kvetly.

hledíky zaléváme menšími dáv­kami vody, občasný přísušek už vzrostlým jedincům nijak nevadí. Rostliny nesnášejí dlouhodobé přemokření - žloutnou jim listy, uhnívá kořenový systém a následně dochází k úhynu. Jsou výjimečné tím, že prakticky netrpí žádnými nemocemi. Problémem však často bývají saví a žraví škůdci, zejména mšice. Zbavíme se jich aplikací vhodného insekticidního přípravku (např. Decis 15EW nebo Karate Zeon a Pirimor)..

(Celý článek najdete na straně 15).

Clematis PILLU

Plamének - oblíbená
popínavá rostlina

Původní botanické druhy pla­mén­ku se rozmnožují semenem, především za účelem vypěstování podnoží pro roubování (C. viticella, C. vitalba). Osivo stra­tifikujeme hned po sklizni a vyséváme v polovině března na venkovní záhon nebo lépe do truhlíku ve skleníku.

Stále osvědčený způsob roz­mno­žování velkokvětých pla­mén­ků je roubování na kořeny podnože C. vitalba nebo C. viticella. Vedle zimního roubování, ke kterému je nutné vytápěné zařízení skleníku, je jednodušší roubování stejným způsobem také v létě odpoloviny července do konce srpna. Roubujeme zelenými rouby s jedním párem oček. Na roubu ponecháváme část listů, obvykle odstraníme středové listy, případně zbývající o polovinu zakrátíme. Roubovanci nesmějí zavadnout, proto je hned po naroubování vysadíme do dobře utěsněného pařeniště pod okno. Nezaléváme je po dobu 7-10 dní, jen je stíníme. Po 4-5 týdnech začneme s větráním. Rouby musí zůstat až do jara nevyrašené. Pařeniště na zimu ze všech bočních stran zakryjeme listím a okno zateplíme slaměnou rohoží.

(Celý článek najdete na straně 20).

Jaroslav Bittman ve svém království

Za sukulenty do Dymokur

Zahradnictví pana Jaroslava Bittmana je známé především mezi pěstiteli sukulentů. V do­bách své největší slávy nabízelo nejširší sortiment v celém Čes­koslovensku. Vzniklo zde také na tři desítky nových kultivarů. I dnes je zde o tyto rostliny zájem, i když sortiment se poněkud zúžil.

"Můj otec pocházel z Dymokur a tady se na panství vyučil zahradníkem. Už jako učedník chodil do Rakouska. Zde později působil u hraběnky Rothschildové jako zahradník."

Já sukulenty dělám přes padesát let. Vlastně ani přesně nevím, kdy to začalo. Když jsem postavil první skleník, objevil se tady nějaký kluk, že má tisíc kaktusů a nemá je kam dát na zimu. Říkal jsem, že mám volno, tak mi je sem dal. Na jaře už je nechtěl, jestli je koupím. To byl začátek. Před tím jsem kaktusy vůbec nechtěl vidět. Staral jsem se o ovocné stromy, o hektary zeleniny. K tomu jsme postavili skleníky a později i fóliáky. Pěstovali jsme ve velkém karafiáty, chryzantémy, asparágus. No a tehdy jsem začal rozšiřovat sbírku kaktusů a sukulentů."

(Celý článek najdete na straně 22).

Gazania KISS BRONZE STAR

Gazánie
dítě slunce

Gazánie patří mezi oblíbené letničky. Jejich výrazné květy září na zahradě až do prvních mrazů. Jsou poměrně nenáročné na půdu a zálivku a mají dobrý zdravotní stav. Stěžejní je ale výběr stanoviště, vyžadují slunná a teplá místa. Jakmile slunce zapadne nebo se schová za mraky, květy se zavírají. V posledních létech se šlechtitelům daří zlepšit i tuto vlastnost. S novými odrůdami se gazánie dostávají do popředí zájmu milovníků květin.

Gazánie pochází z jižní Afriky. Roste na suchých místech prakticky od hladiny oceánu až do nadmořské výšky 1300 m. Zde je přirozeně velké množství světla. Květy se zavírají jen zřídka, a to z důvodu ochrany pylu před nepříznivým počasím, kdy by mohl pyl v květech navlhnout. Zavírání květů je spouštěno nízkými teplotami, nedostatkem světla nebo jejich kombinací. Šlechtitelé se snaží vyšlechtit odrůdy, které by na tyto změny nebyly tak citlivé a květ by zůstal déle otevřený. Proto v porostech vybírají rostliny, které se v noci a ve stínu ne zcela zavírají, a ty využívají k dalšímu křížení.

(Celý článek najdete na straně 5).

Daphne cneorum EXIMIA

Listnaté dřeviny -
okrasné rostliny do nádob

U listnatých dřevin je situace poněkud jiná než u jehličnanů; pokud totiž nechceme použít malý stromek "bonsajového" typu, máme na výběr převážně dřeviny v podobě keříků. Pravé čarověníky listnatých dřevin jsou totiž poměrně vzácné. Listnaté keříky či polokeře mohou v ná­do­bách často plnit funkci půdo­pokryvnou s tím, že je můžeme nechat přepadat přes okraje.

Mezi lýkovci (Daphne) nalezneme mnoho vhodných rostlin, ale některé druhy není snadné pěstovat a také jsou potíže s jejich sháněním. Dostupný je například D. ×napolitana ŠŤÁSEK. Jedná se o kompaktní lýkovec, který má pestré (žlutobíle olemované) listy a kromě obvyklé doby květu na jaře je schopen ještě opakovaně kvést až do podzimu. Je velmi dekorativní. Z dalších možných druhů by připadal v úvahu červenorůžově až fialovorůžově kvetoucí l. vonný (D. cneorum včetně kultivarů) anebo l. slovenský (D. arbuscula) s tmavě zelenými listy a růžovými květy.

(Celý článek najdete na straně 8).

Lobelia valida

Lobelka

Lobelka (Lobelia) se jmenuje podle lékaře a botanika Mathiase de l´Obel (1538- 1616), který si podle dobových zvyklostí polatinštil jméno na Lobelius. Jeho rodné město Lille leželo ve Flanderském hrabství, tehdy součásti Nizozemí, dnes je francouzské. Vystřídali se zde vévodové burgundští, Habsburkové, v roce 1667 ho obsadil francouzský král Ludvík XIV. Lobelius, národností Vlám, studoval medicínu na Katolické univerzitě (založené 1425) v Lovani (nizozemsky Leuven, francouzsky Louvain) a později na pověstné univerzitě ve francouzském Montpellieru, která patří k nejstarším (založena už 1160, ale papež ji potvrdil až v roce 1289). Botanickou zahradu univerzity v Montpellieru Lobelius asi neviděl, byla založena až v roce 1593. Je to nejstarší botanická zahrada ve Francii..

(Celý článek najdete na straně 17).

Ořešák vlašský KARDINÁL

Ořešák vlašský

Ořešák vlašský je mohutný strom, který sám o sobě plní okrasnou funkci a využití jeho plodů - jader je velmi široké. Lze je pochopitelně přímo kon­zumovat, jsou zdraví velmi prospěšné a nutričně hodnotné, avšak nejvíce se uplatní v cukrářství. Zde se bez ořechů prakticky neobejdeme. K tomuto jsou zvláště vhodné odrůdy s červeně zbarveným osemením jádra, jejichž počet v našem sortimentu zvolna stoupá.

KARDINÁL
Novější česká červenojádrá odrůda polopapírku, zraje středně raně až později, koncem 2. až začátkem 3. dekády září. Doba rašení je středně raná až pozdní. Samčí květy kvetou dříve než květy samičí. Vzrůstnost stromu je středně silná až silná, habitus koruny polovzpřímený. Plod je středně velký, tvar má na podélném řezu přes šev široce vejčitý, na podélném řezu kolmo na šev kruhovitý. Skořápka je tenká až středně tlustá, povrch má silně rýhovaný. Jádro je středně velké, červené barvy, snadno luštitelné. V chuti je nasládlé, aromatické, velmi dobré, bez výrazné hořkosti v suchém stavu. Jeho podíl k celkové hmotnosti plodu je střední. Plodnost je středně velká až velká. Odrůda s pěknými ořechy a jádrem zářivě červené barvy vhodná pro výsadbu ve všech oblastech.

(Celý článek najdete na straně 26).

Dostatečné odlistění zóny hroznů u odrůdy AIVAZ

Zelené práce u révy jako ekologická ochrana proti chorobám

Mikroklima révového keře rozhodujícím způsobem ovlivňuje výskyt houbových chorob. Roz­voj většiny houbových patogenů u révy podporují vlhkost a vyšší teploty. Ošetření keře během vegetace proto může výrazným způsobem jejich rozvoj utlumit.

Odlistění v zóně hroznů Zásah, který následně zcela opti­ma­lizuje mikroklima listové stěny, je odlistění v zóně hroznů. Odstranění listů v zóně hroznů je vhodné provádět během při­bližně dvou týdnů, které následují po odkvětu. Vyvíjející se bobule se budou dobře adaptovat na teplotu a sluneční záření. Listy se odstraňují ručně, pouhým vylomením. Vhodné je odstranění dvou listů na všech letorostech, v zóně hroznů nebo pouze odstranění nejvíce zahušťujících listů, které se často používá právě u stolních odrůd. Vyšší počet odstraněných listů by se mohl negativně projevit na zrání hroznů. Tato skutečnost je významná zejména u zahrádkářů v okrajových oblastech pěstování révy.

(Celý článek najdete na straně 28).

Tato dekorace může posloužit pro oslavu narozenin, letní párty nebo jako malý dárek.

Letní svícen

Volba materiálu je přizpůso­bena ročnímu období, použijeme hotovou podložku, kterou zakou­píme. Tvoří ji plastová miska s věncem z aranžovací hmoty po jejím okraji. Základ tvoří dostupná zeleň - žlutě pana­šovaný brslen a květy kon­try­helu. Ty doplníme kvítky heřmánku, zahradní ostrožky, hortenzií a bílými růžemi, které můžeme podle období nahradit jiným květem, například rudbekií, astrou, cínií nebo slunečnicí. Na závěr umístíme doprostřed silnou svíčku. Pokud bude svícen venku, můžeme ji vsunout i do skleněného válce, aby nezhasínala.

(Celý článek najdete na straně VIII přílohy Zahrádkářka).

Směs letniček s převahou sluncovky kalifornské a několika dalších amerických druhů

Květinové louky

Pojem "květinová louka" je poměrně široký a lze pod něj zahrnout různé výsadby jak planých domácích, tak ale i zahradnicky pěstovaných okras­ných květin, a to jednoletých i vytrvalých. S určitou mírou zjednodušení lze za květinovou louku označit společenstvo bylin, které tvoří souvislý, zapojený porost, kdy rostliny v něm použité, resp. jednotlivé druhy a odrůdy netvoří obvykle žádné větší skupiny, jako je tomu na klasických letničkových či trvalkových záhonech, ale spíše společenstvo mnoha "individuí", která ale tvoří jeden celek.

Hlavní ideou výsadby květinové louky je určitá samoudržitelnost, kdy po správném založení je porost schopen fungovat více let bez zásadních zásahů (tedy alespoň u porostů tvořených vytrvalými rostlinami), relativní jednoduchost založení (zejména u porostů tvořených výsevem letničkových druhů), nižší nároky na práci a údržbu (omezení okopávky a pletí) a při vhodně zvoleném sortimentu, popř. při mulčování štěrkem pak i minimalizace potřeby závlahy během vegetace.

(Celý článek najdete na straně 5).

Sorbet Frosty Rain F1

Maceška
nejoblíbenější dvouletka

Maceška je naše nejvýz­nam­nější dvouletka. Pěstování, použití i sortiment této květiny prošel v posledních 20 letech zásadní proměnou. Byli jsme zvyklí macešky vysévat v čer­venci do pařeniště, přepíchat je a koncem srpna vysadit na záhon. Do podzimu rostliny začaly kvést, přečkaly zimní mrazy a v kvetení pokračovaly v předjaří. Sazenice se prodávaly vyryté z pařníku jen s balem.

Dnešní požadavky milovníků květin jsou vyšší. Nechtějí se smířit s tím, že po zimě je listová plocha rostlin poškozená přezimováním a maceškám trvá několik týdnů, než začnou plně kvést. Pak se z nich teprve můžeme radovat. Dnes se macešky vysazují především v předjaří ze sadby, která byla vypěstována v temperovaném skleníku. Sazenice je v květináči, kompaktní rostlina má nepoškozené listy, mohutný kořenový systém a několik květů. Po vysazení do mísy či na záhon nepřetržitě kvetou až do června. Mnohokrát je nám líto vytrhat nádherně kvetoucí macešky a nahradit je výsadbou letniček.

(Celý článek najdete na straně 14).

Meloun žlutý, vzadu GALIA

Meloun cukrový

U nás je to stále málo vyhledávaná zelenina na rozdíl od vodního, který je naopak velmi oblíbený. Snad to lze zdůvodnit tím, že u nás nemáme tradici ovocných salátů, kde tvoří pod­statnou složku. Je však chutný i samostatně, přičemž můžeme ocenit jeho aroma, sladkost i šťavnatost. Je pěstitelsky méně náročný, takže ho můžeme pěstovat všude tam, kde pěs­tujeme okurky.

Pochází pravděpodobně ze subtropické oblasti Afriky. Peršané, kteří ho pěstovali před dvěma tisíci lety př. n. l., ho pojmenovali podle vůně pižmový. Řecký lékař Galén ve 2. st. n. l. psal již o jeho zdravotním významu. Z Asie se melouny dostaly do Evropy přes Itálii. Francouzský král Karel VIII. přivezl do Francie meloun z italského tažení, kdy dobyl Neapol. Melouny se pak pěstovaly v zahradách papežského zámku Cantaloupe, odkud pochází i název jednoho jeho typu.

(Celý článek najdete na straně 26).

Listovku si snadno vyrobíte na zahradě

Bez chemie
to jde také

Negativní dopady synteticky vyráběných přípravků určených na ochranu rostlin a pro péči o zahradu nás zajímají čím dál tím více. Ačkoli nám poměrně usnadňují život, protože obsahují rychle působící účinné látky, často je namístě jejich použití opravdu pečlivě zvážit. Pojďme se podívat, kde se těmto pří­pravkům raději vyhnout a čím je nahradit.

Kromě toho, že mají komerční hnojiva a látky určené na ochranu rostlin mnoho pozitiv, zároveň se s nimi neodmyslitelně pojí i některá negativa, kterých bychom si měli určitě všímat. Jak už to tak ale v životě i v zahradnickém světě bývá, všeho moc škodí. Pokud tedy přece jen chcete používat tyto přípravky, s jejich aplikací to příliš nepřehánějte. Ačkoli jejich dlouhodobé a pravidelné používání nepřináší příliš dobrého, některé problémy si přivodíme i my sami naprosto nevhodným dávkováním.

(Celý článek najdete na straně 46).

Iris reticulata HARMONY

Cibuloviny a sukulentní rostliny do nádob

I mezi cibulovitými a hlíznatými rostlinami nalezneme takové, které bychom v nádobách v kom­binaci s ostatními rostlinami mohli hezky využít, i když se může zdát, že pro tento účel tvoří skupinu okrajovou. Musíme dát pozor na to, nemají-li poněkud odlišné pěstební nároky.

Můžeme je zkombinovat s po­kryv­nou rostlinou, která jednak vytvoří kontrast v době jejich květu a později ozelení místo, když tyto rostliny zatáhnou anebo je vyjmeme. Do nádob můžeme použít například drobné narcisy, z nichž je velice hezký třeba Narcissus cyclamineus a kultivary (např. HAWERA). Ty můžeme nechat několik let na místě. Velmi hezkou skupinou jsou cibulovité kosatce, zejména kosatec síťkovaný a jeho četné kultivary (Iris reticulata). Jsou to nízké rostliny kvetoucí v předjaří.

(Celý článek najdete na straně 8).

Zelené plochy tvoří místo trávníku záhony

Zahrada bez trávníku

V případě velmi malých po­zemků, kde není možné vytvořit velkorysejší pobytovou travnatou plochu, je založení zahrady bez trávníků jednou z možností. Odpadne potřeba pravidelného sekání malého trávníku, problém s uskladněním sekačky i starost kam s posekanou trávou. Místa určená pro rostliny jsou v ta­kových zahradách pohledově natolik blízká, že umožní vnímání všech jejich dekorativních detailů, stejně tak výrazné je i vnímání všech zahradních detailů stavebního charakteru. Na jejich skladbě a kvalitním provedení tedy velmi záleží..

Ve velmi malé zahradě se pokusíme vytvořit soukromí tak, aby lákala k pobytu a dokonce ke koupání. Zahradě bude během sezony vévodit zelená barva, na podzim se řada rostlin krásně vybarví. Sytost jejich barev potěší zvláště proto, že je vzácná a netrvá celou sezonu.

(Celý článek najdete na straně 12).

Plectranthus scutellarioides NEVADA

Africká kopřiva
nejpestřejší květina

Africká kopřiva je velmi ob­lí­benou hrnkovou květinou, která se hodí i na venkovní výsadby. Kdo by ji neznal. Na jejích pestrých listech mohou být snad všechny možné barevné kombi­nace. Bílá, červená, růžová, tmavě hnědá a mnoho dalších barev vytváří na listech nej­různější ornamenty.

Latinský název této květiny je Plectranthus scutellarioides, spíše je však známá pod svým starším, dnes již neplatným, názvem Coleus blumei. Divoce roste především v jihovýchodní Asii a Malajsii. Tato květina u nás zdomácněla především pro svoji nenáročnost a snadné množení. Množení semeny je velmi jednoduché. Rostliny v červnu až v září začínají nakvétat mnohočetným lichopřeslenem bílých nebo světle modrých květů.

(Celý článek najdete na straně 14).

Liliochvostec PINOCCHIO a žlutokvěté krásnoočko přeslenité

Vysoké a štíhlé.

Byť se z titulku může zdát, že toto téma patří do zcela jiného časopisu, není tomu tak. Vysoké a štíhlé jsou i mnohé zahradní květiny, které obvykle v době svého kvetení tvoří velmi ná­pad­né vertikální dominanty květino­vých záhonů. Mezi oblíbené zástupce těchto druhů patří zejména liliochvostce (Eremu­rus), mnohokvěty (Kniphofia) a také zástupci rodů Asphodelus a Asphodeline.

Asi nejefektnější jsou v době květu především liliochvostce. Některé druhy a odrůdy mohou vytvořit květní stonky dlouhé skoro i 3 metry. Kvetou obvykle od počátku června a dokvétají v červenci. Tyto rostliny jsou domovem v sušších oblastech střední Asie, kde jsou součástí zejména stepních společenstev a vegetace kamenitých strání a svahů. Některé druhy zasahují přes Turecko až do JV Evropy.

(Celý článek najdete na straně 20).

ALDEN se může sklízet probírkou déle než měsíc.

Sklizeň stolních hroznů
na zahrádce

Přístup ke sklizni stolních hroznů je odlišný od stanovení termínu sklizně u moštových odrůd. U moštových odrůd je důležitá cukernatost, protože rozhoduje o obsahu alkoholu v budoucím víně a také o tom, zda bude třeba mošt přicukrovat.

U stolních odrůd není cuker­na­tost nejvýznamnějším sklizňovým parametrem. Mnoho stolních odrůd totiž dosahuje sklizňové zralosti již mezi 14-18 °NM, což je naopak z pohledu moštových odrůd nedostatečná cukernatost. U stolních odrůd je nejdůležitější vztah mezi cukernatostí a obsahem kyselin a také chuťové vlastnosti bobule. Pro stanovení termínu pro začátek sklizně stolních hroznů je proto chuťové hodnocení bobulí. Na základě chuťového posouzení je potom možné hrozny začít sklízet. Hrozny se nesklízejí najednou z celého keře nebo dokonce vinice, ale probírkou. Při pěstování na zahrádkách je ideální sklidit pouze tolik hroznů, které je možné okamžitě zkonzumovat, aby se nemusely skladovat

(Celý článek najdete na straně 27).

Notocactus otonis vencluanus zimujeme při 5-15 °C.

Úspěšné zimování kaktusů

Říjen je bezesporu měsíc, který nám jednoznačně navozuje neodvratně se blížící začátek zimy. Zkracující se den a klesající teploty jsou pro všechny rostliny bez výjimky jasným signálem, aby se připravily na nadcházející období zimního vegetačního klidu. Nejinak je tomu u kaktusů. I oni velmi dobře vnímají změny základních vegetačních faktorů, přičemž správnou přípravou na zimu zajistíme kaktusům nejen její snadné přežití, ale také dobrý vstup do nové vegetační sezony a bohatou násadu květů.

Ačkoliv se zdá otázka "Odkud kaktusy vlastně pocházejí?" mírně zavádějící a nesouvisející s tématem článku, opak je pravdou a vysvětlení je jednoduché. Všechny kaktusy pocházejí ze všech tří amerických subkontinentů, přičemž dobré čtyři pětiny kaktusových druhů rostou v oblastech se subtropickým klimatem.

(Celý článek najdete na straně 8).

Netýkavky: Double Coral, Spack Cherry a White Ball

Impatiens walleriana
letnička do stínu

Letničky jsou asi nejpestřejší skupinou okrasných rostlin. Nabí­zejí nejrůznější tvary květů ve všech existujících barvách a odstínech, rostliny v různých výškách a tvarech. Jedna věc je jim ale společná, milují slunce. Několik výjimek však existuje, jednou z nich je Impatiens walleriana, česky nazývaná netýkavka turecká. Schopnost růst a kvést ve stínu jí dává ojedinělé místo v sortimentu letniček. Pod stromy, kde dobře neroste ani tráva, dokáže vytvořit koberec z květů..

Netýkavka je velmi rozsáhlý rod, který má více než tisíc druhů. Například netýkavka nedůtklivá je náš původní druh. Netýkavka turecká, které se budeme věnovat, pochází z východní Afriky. Tam roste jako trvalka a vytváří rostliny 15-60 cm vysoké. O její prošlechtění se zasloužil Claude Hope, který v Kostarice vyšlechtil v 60. letech první hybridní skupinu odrůd Elfin F1. Od té doby tato květina pokračuje ve své vítězné cestě po celém světě. K nám se dostala ve větším měřítku až v 90. letech, když se otevřely hranice a začala se dovážet osiva ze zahraničí.

(Celý článek najdete na straně 10).

TUNDRA

Proměny zimolezu kamčatského

V drobném ovoci přibylo mnoho zajímavých druhů. Pokud mají modrou barvu, označují je ob­chod­níci jako borůvky, což je mnohdy zavádějící. Jedním z nej­za­jímavějších ovocných keřů posledních let je zimolez kam­čat­ský, který se dnes nabízí v mno­ha odrůdách.

Zimolez kamčatský během posledního desetiletí udělal velký pokrok. Kdo ochutnal jeho plody ještě před pár lety, asi si řekl, že se bez něho snadno obejde. Situace se ale velmi změnila, resp. změnily se odrůdy. Plody jsou větší, sladké, zajímavé chuti. O této plodině jsme si zajeli popovídat se zahradníkem Mgr. Jiřím Mařanem (Zahradnictví Na Zázvorce), který má zkušenosti s nejméně třemi desítkami odrůd. Zabývají se s nimi přes deset let. Svezli si z celého světa původní druhy a odrůdy, které již existovaly. Především z Ruska a Japonska. Vysadili kolem dvanácti tisíc sazenic a prováděli selekce. Zpočátku to byly odrůdy TUNDRA, BOREALIS, pak INDIGO GEM, INDIGO YUM, z těch posledních AURORA, HONEYBEE.

(Celý článek najdete na straně 24).

×Sorbopyrus auricularis

Pozoruhodní kříženci
rodiny jabloňových

Do čeledi růžovitých (Rosa­ceae), podčeledi jabloňových (Maloideae - charakteristické tvor­bou malvic; jablek, hrušek atd.) patří asi dvě desítky rodů dřevin a mnohé z nich se mezi sebou vzájemně kříží. Hybridy vznikají v přírodě velice vzácně, většina z nich byla záměrně vyšlechtěna v kultuře pro ovoc­nářské účely.

Zajímavým druhem je hruš­ko­jeřáb ouškatý (×Sorbo­pyrus auricularis), kříženec jeřábu muku (S. aria) a hrušně obecné (Pyrus communis). Vzniklý snad již na konci 17. století ve Francii. Dorůstá velikosti středního stromu (až 15 m vysokého) a vytváří pravidelnou vejcovitou nebo kulovitou korunu. Listy má jednoduché, hrubě pilovité, naspodu bíle plstnaté. Kvete bílými pětičetnými květy a vytváří oranžové hruškovité malvice asi 2,5 cm v průměru. Stromy pěstujeme buď pro ovoce (jejich zpracování je obdobné jako u jiných hrušní či jeřábů), nebo jako okrasné. Obzvláště pěkně působí dřeviny v době plné zralosti plodů, které kontrastují na pozadí zelených listů.

(Celý článek najdete na straně 30).

Květináče, které nenudí

Osázené nádoby mají jednu úžasnou výhodu, kdykoli budete chtít, můžete je nově uspořádat a během pár minut proměnit terasu či zákoutí s altánkem. Při osazování nezkoumejte jen to, jak se k sobě hodí jednotlivé druhy rostlin, ale také zda v ná­době náležitě vyniknou. Povolte uzdu fantazii a možná vás překvapí, na co přijdete. Existuje tolik jiných materiálů, než je plast.

Humor neškodí
Třešňová rajčátka v holínkách? Netřesky v dámských lodičkách? Proč ne! Takový módní výstřelek vyvolá úsměv ve tváři a jistě se stane zdrojem vášnivé konverzace na zahradní párty.

(Celý článek najdete na straně 63).

Bílé kališní plátky u bramboříku

Brambořík
elegantní hrnková květina

S příchodem podzimních měsíců se začínají v květinářských pro­dejnách objevovat bramboříky. Jejich elegantní tvar květu a pří­jemná vůně z nich dělá hrnkovou květinu, která pomůže vyšper­kovat každý interiér.

Většina bramboříků, které se pěstují jako hrnková květina, se nazývá latinsky Cyclamen persi­cum, tedy brambořík perský. Název je však odvozen od barvy květu, která je podobná broskvím. Nepochází tedy z Persie, jak nás může mást jeho název, ale z východního Středomoří. U nás na jižní Moravě můžeme nalézt jediný původní druh - brambořík nachový.

Zpět však k perskému bramboříku. V druhé polovině 19. století začalo intenzivní šlechtění tohoto druhu, především v Německu a Anglii. Již v roce 1870 byla vyšlechtěna velkokvětá forma gigantheum a kolem roku 1900 odrůdy s třepenitým okrajem květu. Za prvního českého šlechtitele bramboříků je považován Josef Peiker st., který byl zámeckým zahradníkem u hraběte Kinského v Kostelci nad Orlicí. Z dalších významných šlechtitelů musíme jmenovat alespoň Františka Chvalíka, Františka Černého a Rudolfa Adama st. Staří zahradníci říkali, že při pěstování bramboříků zahradník skládá každý rok maturitní zkoušku.

(Celý článek najdete na straně 6).

Modroušek (Edraianthus serpyllifolius) velmi špatně snáší přemokření a vyžaduje mimořádně dobrou drenáž.

Skalničky pro pokročilé

Sortiment skalniček či snad lépe nízkých, vytrvalých rostlin vhodných pro pěstování na skal­kách je velmi široký. Je to dáno i tím, že samotný termín "skal­nička" je spíše zahradnický než botanický, a že pod něj lze začlenit nejrůznější drobné ale i větší rostliny, se kterými se lze na skalkách setkat.

Mnozí lidé, které nadchne úspěch z pěstování snadných a běžně nabízených druhů, by rádi postupem času vyzkoušeli i ná­ročnější druhy. Pojem "náročnější druh" je ovšem relativní.

(Celý článek najdete na straně 8).

BLACK JEWEL (BRISTOL)

Moderní odrůdy malin

Sortimentu malin dlouhodobě kralovaly klasické odrůdy typu BULHARSKÝ RUBÍN, CANBY či ZEWA II. Mnohým zahrádkářům však nevyhovovaly jejich menší plody či nedostatečná pevnost. Šlechtění se naštěstí ubírá mílo­vými kroky, díky čemuž se na trhu objevuje stále více novinek. Ty přicházejí zejména z Polska, kde se šlechtění malin dlou­hodobě věnuje Dr. Danek se svým týmem. Desetiletí výzkumu nezůstaly bez výsledků, takže dnes se můžeme těšit z nových atraktivních odrůd. Ty vynikají nejen velikostí a pevností plodů, ale také vysokými sklizněmi, atraktivním vzhledem a odolností vůči chorobám a škůdcům.

BLACK JEWEL (BRISTOL)

Jedna z nejvýraznějších odrůd uplynulých let. Rodí na dvouletém dřevě, vyžaduje oporu, nevytváří kořenové výmladky. Keře rostou velmi silně, výhony dorůstají do délky až 4 m. Na konci vytvářejí převisy, proto je v letním období zkracujeme. Po celé délce výhonu se nacházejí pevné, dolů zakřivené trny střední velikosti. Mladé výhony vyrůstající na jaře jsou zelené se silným voskovým povlakem. Později se postupně stupňovitě zbarvují do modrofialova. Sběr plodů začíná v polovině července a trvá asi dva týdny. Plody jsou menší až středně velké, ojíněné, zakulacené, snadno se sklízejí. Mají velmi dobrou chuť, všestranné využití.

(Celý článek najdete na straně 28).

Krvavka veliká

Historickým odrůdám
neubral čas na půvabu

Hrušně byly velmi oblíbeným ovocem všech nižších středních poloh i na Moravě a ve Slezsku. Dokonce se říkalo, že nejbohatší nevěsty pocházejí ze statků, kde se daří hruškám. Myslím, že velký podíl na oblibě hrušní měla hrušňová pálenka. Sladké hrušky zaujímaly místo, na kterém dnes nalezneme banány či jiné sladké tropické ovoce.

Hrušně jsou také dlouhověké a jednotlivé odrůdy mají často habitus dobře rozeznatelný i z jedoucího vlaku se špatně umytými okny. V tomto dílu našeho seriálu se podíváme na odrůdy, které se na EUROPOM bohužel nedostanou. Je to škoda, protože jsou to prostě extratřídy ve svých kategoriích.

Federální pomologická ústředna pátrá - KRVAVKA VELIKÁ

Tak tato odrůda nám při detektivním pátrání dala hodně zabrat. Poprvé jsem ji potkal v roce 2000 v okrajové části Karlových Varů. V roce 2005 byla objevena ve východní části Českého středohoří a prakticky současně i v Bílých Karpatech. To jsme ještě netušili, že se ve všech třech případech jedná o tu samou odrůdu. Dlouho jsme také nevěděli, jak se jmenuje. Hrušek krvavek existuje více lokálních odrůd, ale tato je největší a nejtrvanlivější. Má znatelnou příchuť po tropickém ovoci - ideální dětská sladká hruška...

(Celý článek najdete na straně 30).

Správně založené stromky v zahradnictví, podobně lze uchovat stromky i doma, pokud výsadbu odložíme.

Nakupujeme
nový ovocný stromek II.

Minule jsme se věnovali nákupu stromku. Nyní, když jsme již například prostokořennou jabloň přivezli domů, se můžeme pustit do sázení. Pokud to chceme odložit, zabezpečíme kořeny proti zaschnutí.

Po nákupu zasadíme stromek co nejdříve do předem vykopané jámy. Pokud to není možné, můžeme ho krátkodobě uchovat ve vlhkém a tmavém sklepě. I tam je však nutné stromek zabezpečit tak, aby nezaschl. Toho docílíme tak, že kořeny obalíme mokrým hadrem a každodenně je kropíme vodou. Také je možné kořeny ve sklepě založit do kbelíku nebo kalfasu (maltovník) a zasypat vlhkým pískem. Jestliže nemáme jámu vykopanou nebo chceme sázet stromek později, tak stromek založíme do vlhké půdy (třeba do sklizeného záhonu) chráněné před větrem (proudícím větrem by docházelo k vysychání stromku).

(Celý článek najdete na straně 34).

Hořec jarní

Skalničky pro pokročilé II.

Druhý díl bude věnován něko­lika konkrétním druhům (či rodům) skalniček, které jsou z různých důvodů považovány za náročnější a vhodné zejména pro zkušenější či velmi zkušené pěstitele.

Hořec jarní (Gentiana verna)
Původ: hory Evropy i Asie; především vlhčí louky a kamenité stráně; hojný zejména v Alpách
Doba květu: V.-VI.
Specifika pěstování: potřebuje vlhčí, ale propustný substrát (např. s vápencovým štěrkem); hůře snáší letní horka v nižších polohách; často lépe udržitelný v kamenných korytech nebo zapuštěných květináčích než ve volné půdě skalky...

(Celý článek najdete na straně 8).

Tmavolistý kultivar kakostu lučního NEW DIMENSION preferuje stejně jako jeho nešlechtěný rodič stanoviště vlhčích luk.

Domácí trvalky pro vlhká místa na zahradě

Jak poznáme vlhké stano­viště.
Množství vody v půdě v průběhu vegetace poznáme mnoha způ­soby. Tím nejjednodušším je druhové složení. Pokud se v louce vyskytují druhy jako pryskyřník, kakost luční, krvavec toten nebo třeba sítina, je zřejmé, že je zde vody dostatek. Samozřejmě přechody mezi suchou a vlhkou půdou nejsou nějak dramatické ale spíše pozvolné.

Využití v zahradách
Domácí rostliny z vlhčích luk lze většinou bez problémů použít v podobných místech na zahradách. Mnoho z nich je v zahradnické kultuře dlouho a existuje více okrasných kultivarů. Patří mezi ně třeba rozrazil, kakost, bezkolenec, jarmanka, z vlhčích stanovišť kyprej vrbice, kosatec (žlutý i sibiřský), upolín nejvyšší a mnohé další. Trvalky z vlhkých luk lze sázet do záhonů a tvořit z nich komponované kombinace, nebo je lze vysévat jako luční porost. Možnosti získání osiva a technologie výsevu byla podrobněji popsána v předchozím dílu.

(Celý článek najdete na straně 14).

Svída sporná - podzimní zbarvení listů

Stromovité svídy

Pod pojmem "svída" si zpra­vidla představíme bujně rostoucí, odnožující keře vysazované do zahrad a parků pro atraktivní, korálově červenou, svěže zelenou až kanárkově žlutou barvu zimních letorostů či pestro­ba­rev­né letní olistění.

Svída sporná
Mohutně rostoucí svída sporná (Cornus controversa) pochází z vlh­kých listnatých a smíšených lesů východního Himálaje, Číny a Japonska. Vytváří široce rozkladitou, oválnou korunu s vodorovně postavenými větvemi v pravidelných přeslenech, které dodávají stromu jedinečný patrovitý vzhled. V dospělosti dorůstá okolo 8 až 12 m do výšky i šířky, v původních podmínkách však nejsou vzácnosti exempláře dosahující i 15 až 20 m. Mladé rašící lístky jsou svěže zelenkavé, postupně však získávají tmavě zelenou barvu, vespod s modravým až šedozeleným nádechem. S příchodem podzimu se listy probarvují do efektních vínově až šarlatově červených odstínu. Velmi působivé je rovněž kvetení, které probíhá od května do června. Jednotlivá korunová patra zahalí ploše rozprostřená, až 15 cm široká květenství krémově bílých květů. Květy zároveň nechají vyniknout efektní patrovitý habitus.

(Celý článek najdete na straně 20).

Polka - klasická dezertní odrůda

Moderní odrůdy malin II.

Navazujeme na článek v minu­lém čísle a představujeme další nové a zajímavé odrůdy, které se v současnosti objevují na trhu

Polka
Při jejím křížení byly použity odrůdy AUTUMN BLISS, LLOYD GEORGE a druhy R. crataegifolius a R. idaeus. Odrůda rodí na jednoletých výhonech (remon­tant­ní odrůda), plody dozrávají asi o 10 dní dříve než u odrůdy POLANA. Je úrodná. Vzrůst je středně silný, výhony dosahují výšky až přes 1,8 m. V keři se jich tvoří poměrně hodně. Výhony jsou středně vyrovnané a pokryté středně velkými trny. Rostlina je poměrně odolná proti plísni šedé a odumírání výhonů. Plody jsou krásné červené barvy, lesklé, středně velké až velké, dlouho vydrží na keři. Pozornost si zaslouží výborná chuť a trvanlivost plodů. Je to klasická dezertní odrůda.
Atraktivní je zejména časným dozráváním, ale také velikostí a chutí atraktivních plodů. Vhodná je i na zpracování a mrazení, jelikož si velmi dobře zachovává kvalitu a cukernatost i po rozmrazení, obsahuje vysoký obsah nutričních látek. Někteří pěstitelé a školkaři ji považují v současnosti za nejlepší odrůdu malin na světě! Své uplatnění nachází ve velkovýrobě napříč celým světem (včetně jižní Ameriky), jakož i v zahradách.

(Celý článek najdete na straně 28).

Lichořeřišnice - jedlá "kytka" (od semen po květy). Její květy obsahují nejvíce luteinu.

Zelenina nemusí být jen potravinou

Prakticky celý rok jsme se zabývali pěstováním tradičních ale i módních druhů zeleniny. Tradiční jsou třeba zelí, okurky, kapusta, květák, rajčata, mrkev, bulvový celer, petržel, v po­sled­ních asi 20 letech i cukety, módní (dříve pěstované, ale nijak v tis­ku neprotežované) jsou různé dýně (např. hokaido - to se bez větší reklamy omezeně pěstovalo v České republice už v osm­de­sátých létech, tykev olejná, muškátová), lilky, celer řapíkatý, chřest, některé bylinky a různá listová a asijská zelenina.

Zajímavé obsahové látky Můžeme pěstovat třeba rajčata s vyšším obsahem lykopenu nebo opomíjené brukvovité - kadeřávek, tuřín obsahující velké množství luteinu, který krom jiného dokáže snížit riziko rozvoje šedého zákalu, makulární degenerace. Více než tyto dva druhy zeleniny ho obsahují jen květy lichořeřišnice a syrové listy pampelišek. Lichořeřišnice je sice spíše považována za letničku, ale jako zelenina se neztratí. Jedlé jsou květy, listy, mladé plůdky se dají nakládat jako kapary, konzumovat se mohou i zralá semena. Pampeliška není jen plevel. Ve Francii se pěstují vybrané typy, vhodné k jídlu přímo nebo po vybělení. Ty sice budou mít luteinu méně, ale nebudou tak hořké. Když se vrátím k tuřínu, tak ten pomáhá i proti dně. Po jeho konzumaci se z těla vyplavuje více kyseliny močové než obvykle. Nemocným se tak uleví, postupně je může tuřín i vyléčit. Cukrovkáři mohou začít pěstovat černý kořen, čekanky a hlavně topinambur.

(Celý článek najdete na straně 32).