Pestřenka pruhovaná

Hmyzí nepřátelé mšic

Proč psát znovu o přirozených nepřátelích mšic? Stejně nás mšic nezbaví a jejich umělé po­užívání k ochraně rostlin je mini­mální, nebo problematické. Teď přijde odpověď, která se často zneužívá, ale tady sku­tečně platí "kdyby jich nebylo". A čím je naše zahrada bližší přírodě, tím platí víc. V tomto článku chceme zahrnout celý komplex těchto hubitelů mšic a také se pokusit srovnat nejdůležitější z nich.

Predátoři a parazitoidi
Do první skupiny patří dravý hmyz, který mšice loví a živí se jimi, ať již je zkonzumuje celé, nebo je usmrtí vysáním. Tuto skupinu označujeme jako predátory. Je to slovo převzaté z angličtiny. Kdyby české slovo dravci nebylo rezervováno pro dravé ptáky, měli bychom pro ně i český název.

(Celý článek najdete na straně 6).

Tak trochu jiné růže

Již na první pohled jsou tyto růže jiné. Rugosa hybridy - neboli hybridy růže svraskalé mají vý­razně lesklé a zvláštně jakoby pomačkané listy, což vyjadřuje málo používané české slovo svraskalý (lat. rugosus).

Vlastí druhu Rosa rugosa je Dálný východ. Provází pobřeží moře Beringova, Ochotského a Japonského na Kamčatce, Sa­chalinu, Koreji, Kurilských os­tro­vech, japonských ostrovech Hokkaidó a Honšú, v severní Číně. Růže byla popsána roku 1784. Do Evropy se dostala roku 1854, ale na území dnešní ČR do zámeckých parků až na přelomu 19. a 20. století. Občas se z výsadeb růže rozšířila do přírody. I když se nejedná o invazivní rostlinu, rozhodně ji nesázíme do malých zahrad, na okraje skalek, trvalkových záhonů, přísně tvarovaných živých plotů, na hřbitovy. Zastavit ji dokáže hlubší obrubník či pravidelně kosený trávník. Výsadba na hranici se sousedem ale může být předmětem problémů.

(Celý článek najdete na straně 14).

Veronicastrum RED ARROWS

Z příbuzenstva rozrazilů

Zahradní rozrazily (Veronica) a jejich blízcí příbuzní (Veronicas­trum) představují poměrně pestrou skupinu atraktivních zá­honových květin použitelnou na celou řadu zahradních stanovišť.

Byť rozrazily prodělávají v pos­ledních letech šlechtitelský boom a objevuje se řada zajímavých odrůd s pastelovými barvami květů, svou cestu do českých zahrad si tyto krásné rostliny stále teprve hledají.

Veronicastra jsou vzrůstné, spolehlivě vytrvalé byliny dorůs­tající bez problému 120-180 cm a některé odrůdy i více.
Na obrázku je RED ARROWS s modrofialovými květy. Veronikastra netrpí nijak výrazně chorobami ani škůdci. Lze je množit snadno jarním či popř. i podzimním dělením trsů. Při vý- sadbě je nutné pamatovat na to, že jde o rostliny vzrůstné a že je jim tedy potřeba ponechat dostatečný prostor. Jinak se ale jedná o nenáročné, dlouhověké trvalky, které si jistě zaslouží větší pozornost.

(Celý článek najdete na straně 20).

Pieris má mladé listy zářivě červené

Rostliny pro vřesoviště

V minulém čísle jsme se za­bývali založením vřesoviště, nyní se podíváme na některé vhodné rostliny. Kromě druhů ověřených předešlými generacemi se do vřesovištních kompozic používají i doplňkové rostliny, které vyžadují stejné nebo podobné podmínky.

Na trhu se objevuje široká škála nových odrůd a kultivarů, které nabídnou kromě zajímavě zbarvených květů a listů také specifické pěstitelské možnosti. Základem jsou rody jako vřes (Calluna sp.), vřesovec (Erica sp.), dabécie (Daboecia sp.) a určitě neopomeneme ani pěnišníky (Rhododendron sp.). Do skupiny se řadí celá škála dřevin, které rovněž požadují kyselé pH a nízký obsah živin v půdě. Požadavky na světlo a zálivku se liší rod od rodu. Určitá odlišnost může být i v rámci samotného druhu. Vřesovištní rostliny se mohou stát hlavním tématem zahrady, nebo je možné jim zasvětit pouze "malé zákoutí".

(Celý článek najdete na straně 24).

JERICHO - panašovaná hvězdicovitá pelargonie

Nebojte se pestrolistých pelargonií

Klasické vzpřímené nebo převislé pelargonie zná určitě každý, ale jen málokdo ví, že bylo vyšlechtěno i nepřeberné množství pelargonií, které mají kromě zajímavých květů i atraktivně zbarvené listy. Škála barev je neuvěřitelně široká, listy mohou být jedno, dvou, tří nebo dokonce i čtyřbarevné. Kromě běžné zelené barvy se zde vyskytuje také bílá, žlutá, žlutozelená, růžová, červená, vínová, bronzově hnědá až téměř černá v různých kombinacích. Je velká škoda, že se u nás zatím tyto pelargonie nepěstují příliš hojně. Velké oblibě se však těší ve Velké Británii, ale i v Nizozemsku, Švédsku, USA a Austrálii.

Panašované pelargonie
Zde jsou zahrnuty kultivary s nejpestřejšími listy, které se vyskytují téměř ve všech skupinách, ať jsou to zonale - vzpřímené, stellar - hvězdicové, peltatum - převislé, andělské, anglické - grandiflory, vonné, primární hybridy a dokonce i botanické - např. Pelargonium crispum variegatum a Pelargonium acetosum variegatum. Asi jedinou skupinou, u které ještě nebyl vyšlechtěn žádný panašovaný kultivar, je skupina formosum - prstolisté. Ale i zde se šlechtitelé intenzivně snaží, aby vyšlechtili rostliny s atraktivním barevným olistěním.

(Celý článek najdete na straně 28).

Návrh zahrádky je řešen pravidelně a geometricky. Ústředním prvkem je kruhový trávník. Vstupní trámkové loubí je na ose s chatkou a lavičkou před ní. Loubí necháme porůst červenou pnoucí růží AMADEUS.

Růžová zahrádka (nejen)
v zahrádkové osadě

Přestože je růže označována jako královna květin, někteří majitelé zahrad se jejímu vysa­zování vyhýbají. U dalších se ovšem nákup první růže promění v celoživotní lásku k těmto rostlinám.

V naší praxi se překvapivě setkáváme s tím, že růže bývá označována jako jedna z rostlin, kterou by si majitelé v budoucí zahradě nepřáli. Vinu nenesou její ostny, ale stereotypní představa růžového záhonu. Jde o onen "dlouhý úzký pruh, kde z půdy trčí trnité klacky s jedním květem, musí se pořád okopávat a plít, stříkat a vlastně není nikdy pěkný". Takový záhon někdy viděl skoro každý, my se ale pokusíme vám růže představit v jiné podobě.

Pro dnešní návrh jsme vybrali zahrádku v osadě, která jako by vypadla z pohádky "O Šípkové Růžence". Pokusíme se ji z houští vysvobodit a navrhnout v ní úhlednou zahrádku pro milovníka růží. Ale ani ti, kdo by si růžovou zahrádku nebo záhon chtěli založit v rodinné zahradě, nebudou litovat. Svět růží je nádherný, navíc dnešní moderní růže nežádají příliš péče, jsou odolné a mnohé kvetou velmi vytrvale.

(Celý článek najdete na straně 12).

Kosmatec sedmikráskovitý Dorotheanthus bellidiformis je velmi krásnou sukulentní letničkou.

Africké kosmatcovité - přehlídka netušeného

Základní představení celé čeledi není opravdu nijak obtížné, a to i přesto, že jednotlivé rody a druhy jsou dosti odlišné - základ mají však společný. Ve všech případech se totiž jedná o jednoleté nebo častěji vytrvalé byliny s výrazně sukulentními listy. Jejich květy jsou typické tím, že jim chybějí pravé korunní lístky, které jsou většinou nahrazeny pestře zbarvenými, kruhově uspořádanými patyčin­kami, jež ony korunní lístky výrazně připomínají. Plodem je tobolka, výjimečně i bobule, která je u několika druhů dokonce jedlá. Carpobrotus edulis svým druhovým jménem hodně prozrazuje (edulis = jedlý). Jeho dužnaté plody se konzumují a domorodci v Africe je nazývají "hotentotské fíky". Celá čelei obsahuje přibližně 1 800 druhů ve 132 rodech, z nichž 96 % pochází z oblastí jižní Afriky. Jen nepatrná část se vyvinula v Austrálii a na ostrovech v centrálním Pacifiku.

(Celý článek najdete na straně 14).

Chrysanthemum ŠLAPANICKÉ ZLATÉ PÍRKO

Jan Dvořák - nedoceněný český šlechtitel

V letošním roce by se dožil devadesáti let jeden z nej­významnějších českých šlechti­telů - Jan Dvořák, který se zapsal do povědomí mnoha zahrádkářů a drobných pěstitelů jako šlechtitel a pěstitel chry­zantém. Za svůj život vyšlechtil více než 400 odrůd.

Jan se narodil v zahradnické rodině Tomáše Dvořáka, který byl vynikajícím odborníkem. Zde se také Jan vyučil a později pokračoval na Zahradnické škole v Brně. Po válce odešel na zkušenou do Prahy, do Strnadova zahradnictví ve Veleslavíně, kde se uskutečnilo osudové setkání a následná spolupráce s Adolfem Brůhou, který byl v té době nejlepším pěstitelem chryzantém a tím i se svou celoživotní láskou - chryzantémou. Domů do Šlapanic si odvážel prvních 29 odrůd chryzantém, které mu s dalšími zahraničními odrůdami z Anglie, Francie a Nizozemí posloužily jako výchozí materiál pro křížení.

(Celý článek najdete na straně 24).

PAX - beztrnná odrůda odolná padlí angreštovému

Rajonizace angreštu
ztrácí význam

V současné době je prodejní ruka trhu otevřena do všech směrů. Hledáním a dovozem nových ovocných druhů se rozšiřuje nabídka. Týká se většinou drobného a méně známého ovoce a poptávka je více uspokojována. Plodiny jsou adaptabilní k půdnímu prostředí, teplotní i vláhové bilanci v roz­manitých místech ČR.

Hledání vhodných lokalit pro pěstování angreštů není tolik nutné. Dnešní šlechtitelské cíle se zaměřují na odolnost k houbovým chorobám a k beztrnným odrůdám, které lze pěstovat v rozmezí nadmořské výšky 200-600 m n. m. Dříve se mělo za to, že ideálem jsou polohy v nadmořské výšce 350-450 m n. m.

(Celý článek najdete na straně 36).

Měsíček lékařský se nemusí jen sušit. Udělá vám radost v dekoraci společně s úbory slunečnic a latami trav.

Ohlédnutí za
Děčínskou kotvou 2014

Děčínská kotva je každoroční Mistrovství floristů v České republice. Letos se konal již 43. ročník s mottem V lůně přírody. My vám nyní přinášíme první ohlédnutí za výtvory našich předních floristů. Letošní ročník byl ve znamení přírody a jejich krás. Soutěžící měli za úkol vytvořit věnec na téma "Letní slunovrat". Letní slunovrat se oslavuje po celém světě již tisíce let. Zapalují se nehasnoucí ohně a oslavuje se příchod léta. Přinášíme vám proto nápady, jak si zkrášlit interiér či terasu věncem, který vás nebude nic stát, jen trochu času. Rozměr si samozřejmě upravíte podle vašich možností a potřeb. Věnec je možné zavěsit nebo položit.

(Celý článek najdete na straně VIII).

Kouzelný výhled z terasy, která navazuje přímo na obývací pokoj a rozšiřuje obytný prostor.

Zahrada ve svahu
pestrá po celý rok

Někdy se poštěstí koupit pozemek pro stavbu rodinného domu v klidném prostředí s nád­herným výhledem do okolí. A že bude muset být nová zahrada založena na svahu? Tento zdán­livý handicap se naopak může stát její velkou předností. Pře­svědčit vás zkusí zahrada z jižní Moravy, která je na fotografiích zachycena tři roky po výsadbě.

Zahrada byla vzhledem ke své svažitosti rozčleněna dvěma opěrnými zídkami z mšenského pískovce, který ještě více podtrhuje zvolený přírodní charakter jejího řešení. K osvěžení nebo jen k relaxaci na dřevěném molu slouží biotop - koupací jezírko vybudované přímo pod hlavní terasou. Je doplněno o nezbytnou čistící zónu s rostlinstvem a v jeho blízkosti se velmi dobře daří okrasnému červenolistému japonskému javoru Acer plamatum (javor dlanitolistý), který má rád vyšší vzdušnou vlhkost.

(Celý článek najdete na straně 6).

Nože vertikutátoru prořežou povrch do hloubky 2-3 mm a odstraní plsť.

Bez mechu a plsti

Vertikutace krok za krokem
Prořez je pro perfektní vzhled trávníku naprosto nezbytný, ačkoliv zelená plocha bezpro­středně po tomto zásahu působí mírně poškozeně. V brzké době se porost dostane do kondice a výsledek bude stát za to! Před započetím vertikutace trávník posekejte. Na jaře seč prav­děpodobně potřeba nebude, pro­tože s prvním prořezem začínáme v termínu, kdy porost začíná teprve mírně rašit.

Seč ovšem neberte na lehkou váhu koncem léta a na podzim, kdy je trávník v plné kondici. Podle stavu porostu nastavte výšku nožů, které by neměly zasahovat hlouběji než 3 milimetry do půdy. Velikost plochy a její tvar zohledněte při výběru nástroje či techniky. Zatímco vertikutátorem ošetříte velké plochy, vertikutační hrábě vyřeší okraje, malé a nedostupné plochy.

(Celý článek najdete na straně 10).

Celkový pohled na návrh zahrádky

Květnatá zahrádka (nejen)
v zahrádkové osadě

Stejně jako u rodinných zahrad i v osadách najdeme zahrádky, které majitelé využívají přede­vším k odpočinku a pro radost z pobytu venku.
Zahrádku jako místo odpočinku, her i pozorování tentokrát navrh­neme třeba pro městskou rodinu s dětmi.

Pro dnešní návrh jsme vybrali zahrádku, na které noví majitelé nechali dva staré ovocné stromy. Takového rozhodnutí nebudou litovat, i když stromy už třeba nedávají úrodu, jsou krásné a v našem návrhu budou důležité. Jinak je zahrádka prázdná, čeká na novou chatku i využití. Zahrádku se pokusíme navrhnout volně, jednoduše a v poněkud vzdušném přírodním hávu.

(Celý článek najdete na straně 12).

Porost Liatris spicata

Odshora dolů…

Tak kvetou zahradní květiny, jejichž české pojmenování shorakvět odkazuje právě na tuto ne příliš obvyklou vlastnost, kdy klasovité květenství nakvétá postupně od vrcholu směrem k níže položeným květům. Známé jsou také pod dalším českým jménem šuškarda.

Botanické pojmenování tohoto relativně nepočetného rodu je Liatris a patří do čeledi rostlin hvězdicovitých (Asteraceae).
V přírodě se lze setkat asi se 40 botanickými druhy, které se vyskytují zejména ve východní a centrální oblasti Spojených států a na severu Mexika. Rostou obvykle jako součást prérijních či polopouštních společenstev na sušších či mírně vlhkých (některé druhy i na vlhčích) půdách. Do zahradní kultury proniklo pouze nemnoho druhů, nicméně pro svou nenáročnost a všestranné použití se rozhodně řadí mezi jedny z nejvýznamnějších zahradních vytrvalých květin.

(Celý článek najdete na straně 14).

Sorbus "SUNSHINE"

Jeřáby - barevné perly pozdního léta

V obecném povědomí jsou jeřáby rozdělované na jedlé a okrasné. Z neznámých důvodů bývá oněm okrasným druhům přisuzována nejedlost, v krajním případě i jedovatost. Nutno říci, že konzumovat lze všechny druhy, avšak u mnohých nám už sama výrazná trpkost nebo kyselost plodů nedovolí dále pokračovat v ochutnávce. Výše uvedené členění je samozřejmě poněkud nadsazené a povrchní s ohledem na to, jak jsou jeřáby bohatým a pestrým rodem dřevin.

Jejich oblast rozšíření zaujímá celou Euroasii, Severní Ameriku a část severní Afriky. Rostou takřka od hladiny moře až po vysokohorské polohy, vždy na stanovištích s dostatečným množstvím světla. Je známo přinejmenším 200 druhů.

(Celý článek najdete na straně 16).

Harmonický poměr mezi stálezelenými a opadavými dřevinami zajistí, aby podzim hýřil barvami a zima nezůstala šedivá. Ve zlatém převleku to sluší lísce i bezkolenci.

Velkolepé finále

Zvlášť kouzelný je podzim na Vyškovsku. Kam oko dohlédne, tam rostou stromy. V lesích, na stráních, uprostřed polí i u ryb­níků se to jen hemží listy, které z větví září jako mihotavé plamínky. Také mnohé místní zahrady procházejí fascinující proměnou. Jednu takovou, kde má podzim volnou ruku k tvoření, vám teď představíme.

Stesk po létu tu neznají Každý, kdo si myslí, že nejkrásnější sezona je ta podzimní, se tady cítí jako v pohádce. Čtvercový pozemek o velikosti přibližně 30 x 30 metrů je jedno velké jeviště s dřevinami v hlavních rolích. Koruny tu hrají všemi odstíny, jaké si člověk dokáže představit, a dávají najevo, že jsou pro zahradu nepostradatelné. Osazování probíhalo podle hesla: V množství je síla. Díky tomu pohled do zahrady vyvolává pocit prodlouženého léta, protože nikde ještě není vidět píď holé země. Za jasného říjnového dopoledne se naplno projevuje kontrast mezi sytou zelení neměnných stálezelených druhů a nově získanými barvami opadavých listnáčů. Oba typy rostlin obývají místa v zahradě v harmonickém poměru, to proto, aby třetí roční doba hýřila barvami a ta čtvrtá nezůstala šedivá.

(Celý článek najdete na straně 2).

Spadané listí na trávníku rychle zahnívá. Je nutné ho pravidelně odstraňovat.

Příprava trávníku na zimu

Pouze pravidelná celoroční péče dokáže zajistit opravdu perfektní trávník. Mnohdy se trávníku věnujeme během hlavní sezony a na konci podzimu ho pomalu ale jistě necháme upadnout do zimního spánku. Důvodem špat­ného stavu porostu na jaře je většinou zanedbaná příprava na konci vegetačního období, na kterou musíme pamatovat každý podzim. Dobře ošetřený trávník dokáže na jaře úplné zázraky!

Podzimní období připraví pro trávník nemalé překážky. Nejen, že se postupně snižuje teplota a zelený koberec pokrývá silná vrstva spadaného listí, ale je to také období zcela jiného přístupu k údržbě celé zahrady. Podzim rozhodně není pro trávník obdobím klidu. Právě na konci sezony můžeme zabránit špatnému stavu trávníku na jaře. Proč tedy trávník vůbec připravujeme na zimu?

(Celý článek najdete na straně 10).

A tajná zahrádka, B trávník, C stromy, D okrasné keře, E trvalkové výsadby, F tůňka, G stříhaný plot, H levandulový záhon na zídce, I zeleninová zahrádka, J kompost

Tajná zahrádka (nejen)
v zahrádkové osadě

Místa v zahradě, kam je možné vstoupit a v pocitu ticha posedět, patří v zahradách k velmi oblí­beným. Zkusíme vytvořit takové místo i v malé zahradě. Pro náš dnešní návrh jsme vybrali zahrádku, která má své kouzlo už teď. Několika nevelkými změnami v ní vytvoříme různé prostory, každý k jinému účelu. Využijeme vše pěkné, co zahrádka v sou­čas­nosti nabízí.

V zadní části vznikne soukromý prostor – tajná zahrádka. Půjde o klidné uzavřenější místo s vý­sad­bou zaměřenou na detail. Přistíní ho koruny okrasných slivoní (např. Prunus sargentii ACCO­LADE). Prostor ohraničí kvetoucí keře (rododendrony, hortenzie, kaliny, dříny, apod.). Půjde o keře ozdobné květy, plody nebo podzimním zbarvením. Bude využito i keřů, které se v místě už nacházejí.

(Celý článek najdete na straně 12).

Kakost (Geranium x magnificum)

CLARKIA Po kom se jmenují

Clarkia, česky lokanka (syn. Godetia, zářivka, godecie) byla pojmenována na počest Williama Clarka (1770–1838), vojáka a výzkumníka, jednoho z vedoucích Lewisovy a Clarkovy expedice (1803–1806). Pocházel z Virginie a později žil v Kentucky. Neměl formální vzdělání a od svých 19 let sloužil v domobraně a později v armádě Spojených států. Zúčastnil se bojů proti indiánům a ve vojsku se seznámil s M. Lewisem. Ve věku 26 let se pro zhoršené zdraví vrátil na rodinnou plantáž, ale v roce 1803 ho získal Lewis pro expedici zorganizovanou prezidentem T. Jeffersonem na území Louisiany a k tichomořskému pobřeží.

Cestou Clark především zakresloval mapy a také zapisoval do deníku poznatky o rostlinách a zvířatech. Zpráva o výpravě vyšla v roce 1814 jako „History of the Expedition under the Command of Captain Lewis and Clark“.

(Celý článek najdete na straně 19).

Tam, kde není vhodná půda, pěstuje se ve stavebních pytlích.

Komunitní zahrádkaření – fenomén doby (I.)

V posledních dvou třech letech se začaly ve sdělovacích pro­středcích objevovat poměrně často termíny komunitní zahrada a pěstování ve městě. Komunitní pěstování se stává fenoménem doby. Každým rokem přibývají další a další skupiny lidí nadšených pro pěstování. Po roce 1989 jsme měli pocit, že se zahrádkařením je u nás téměř konec. Developeři hromadně lik­vidovali zahrádkové osady kolem měst, mnoho lidí se začalo vě­novat jiným zálibám, především cestování. Mladí lidé se o za­hrád­ky nezajímali a rodiny s dětmi se snažily využít zahrádky přede­vším k odpočinku a hrám dětí. A najednou je všechno úplně jinak...

Málokde mají tak bohatou historii nejrůznějších pěstitelských spolků jako v čes­kých zemích. Začátek tradice sahá ke konci 18. století. Tehdy šlo především o spolky ovocnické a vinařské. V polovině 60. let minulého století měl Český zahrádkářský svaz 4 443 organizací. Samotná Praha měla více organizovaných zahrádkářů než celé Rakousko. Přesto inspirace v současné době přichází především ze zahraničí. Jedna ze zakladatelek obecně prospěšné společnosti KOKOZA Lucie Matoušková Lankašová říká: „Inspirovali jsme se v Německu, Británii, Finsku, Francii a dalších zemích. Naším vzorem je berlínská Prinzessinnengärten.“

(Celý článek najdete na straně 36).

Amsonia hubrichtii

Trvalky s podzimním zbarvením listů

Trvalek okrasných listem je sa­mozřejmě celá řada, ale zaměří­me se zejména na druhy, u nichž dochází na podzim k výrazné barevné proměně listů a jejichž okrasný efekt je tak obohacen o další zajímavý aspekt. Podzimní zbarvení trvalkových výsadeb tak nemusí být dáno pouze pozdně kvetoucími druhy květin (jako jsou například hvězdnice nebo chryzantémy), ale také prá­vě těmi rostlinami, které vyni­kají atraktivními podzimními bar­va­mi listů.

Asi nejznámější skupinou zahradních trvalek, u nichž dochází k výrazné podzimní změně barvy olistění, jsou některé trávy. Jde především o vysoké ozdobnice (Miscanthus sinensis), které získávají žlutooranžovou barvu, dále pak bezkolenec (Molinia arundinacea), vytrvalá vysoká prosa (Panicum virgatum), dochan psárkovitý (Pennisetum alopecuroides) či méně známý, ale velmi atraktivní Sporobolus heterolepis, který se barví do bronzově oranžových odstínů.

(Celý článek najdete na straně 2).

Stálezelený dřišťál Darwinův nese jedny z nejkrásnějších květů. Jsou pomerančově oranžové a visí na růžových stopkách.

Kde roste dřišťál, tam je živo

Oživit zahradu, aby byla zají­mavější a pestřejší, můžeme i jinak než květinami. Stačí sáh­nout po dřišťálech. Do venko­vního prostoru přinesou paletu barev a přilákají spoustu uži­tečných tvorů. Komu se tyto nenáročné a soběstačné listnaté keře zalíbí, toho potěší široká nabídka druhů a odrůd.

Zimní okrasa
V obsáhlém rodu najdeme druhy, které si listy ponechávají a v zimě představují vítaný zdroj zeleně. Jako náhražka zimostrázu báječně poslouží příznačně pojmenovaný dřišťál zimostrázový (Berberis buxifolia) NANA. Přibližně 1 až 1,5 m na výšku a stejně tak na šířku měří dřišťál bradavičnatý (B. verruculosa) a bělolistý (B. candidula). O kousek větší je dřišťál Gagnepainův (B. gagnepainii), který díky téměř čárkovitým listům působí ježatým dojmem. K obrům mezi stálezelenými druhy náleží honosný dřišťál úzkolistý (B. x stenophylla) a Juliin (B. julianae) s dlouhými kožovitými zubatými listy.

(Celý článek najdete na straně 7).

A ovocné stromy, B levandulové pole, C vodní nádrž, D trávník, E vyšší travnaté pásy, F chata, G altán se sušárnou

Zahrada v sadu (nejen)
v zahrádkové osadě

Tento návrh vyzkouší známé rčení, že krása může spočívat v jednoduchosti. Pravidelný půdo­rys návrhu, který je složen jen z několika prvků, dá plně vyniknout všem jeho detailům.

Stávající zahrádku tvoří tři řady ovocných stromů v travnaté ploše. Odstraněním střední řady stromů dodáme pozemku prostor. Řady stromů po stranách pone­cháme, přinesou úrodu a este­ticky budou hodnotnou součástí zahrady (květy, plody, barvení listí atd.). Zaslouží si, aby byly udržovány v pěkných tvarech a dobré zdravotní kondici.

(Celý článek najdete na straně 14).

Velkoplodý myrobalán RUMJANAJA ZORKA a tmavoplodý myrobalán OBILNAJA

Myrobalány, durancie a špendlíky

Myrobalán, též slivoň myro­ba­lán, dříve myrobalán třešňový (Prunus cerasifera) měl v ovoc­nářství donedávna dominantní postavení především jako podnož pro ušlechtilé odrůdy slivoní nebo meruněk (pro ty jen na vý­suš­ných stanovištích). Před lety se množil z merkantilního osiva různého původu. Má drobné žluté nebo růžové až červené plody. Především žlutoplodé typy se stále chybně označují za mira­belky nebo špendlíky.

V poslední době se prosazují nověji vyšlechtěné i starší odrůdy velkoplodého myrobalánu, atraktivní barvou, velikostí plodů a specifickou chutí. V listopadovém Zahrádkáři z roku 2012 byla podrobněji představena odrůda RUMJANAJA ZORKA s velkými oranžově žlutými plody. Další zajímavá je OBILNAJA - velmi časně zrající a bohatě plodná odrůda.

(Celý článek najdete na straně 24).

Kristina Papoušková se svým záhonkem v pytli

Komunitní zahrádkaření – fenomén doby (II.)

Zebra
V Braníku funguje jedna z komu­nitních zahrad. Její název je odvozen od slov zelený Braník. O tom, jak vznikla, vypráví členka Kristina Papoušková: "Myšlenka vytvořit v pražském Braníku komunitní zahradu vznikla v roce 2012. Inspirovali jsme se ob­dobnými zahradami v Berlíně, které jsme navštívili. V roce 2013 jsme získali k pronájmu místo v Braníku, které nemá zrovna dobrou pověst. Působili zde spíše narkomani a bezdomovci. Chce­me, aby se tento prostor stal místem setkávání. Velkou moti­vací pro mne bylo to, že v místě po přistěhování nikoho neznám."

Po sezoně, která byla spíše testovací, začala přibližně třicítka členů Zebry letos s pěstováním. Zahradníci ze Zebry ale nezůstávají jen u pěstování, ale rovněž pořádají workshopy, setkání a hrají v prostorách zahrady divadlo.

(Celý článek najdete na straně 36).

Na počátku zde byl prázdný svah.

Jak z ničeho vyrostla zahrada

Vše začalo na jaře v roce 2007, kdy jsme dostavovali dům na místě, kde byla původně louka a bylo třeba vymyslet, co s při­léhajícím pozemkem. Chtěla jsem pěknou zahradu, ale kdo staví dům, tak většinou ví, co to je platit úvěr, a děti mít na vyso­kých školách. Zkrátka peníze nazbyt nebyly, navíc jsem ani nevě­děla, odkud začít, jak naku­povat rostliny a kam je sázet.

Hledání zahradníka
Při velikosti pozemku k osázení 600 m² s hlavním cílem vytvořit zástěnu po obvodu zahrady a přikrýt šikmý svah, člověk nemůže kupovat sazenice po jedné. A tak jsem se kdekoho ptala, jestli nezná nějakého šikovného zahradníka, ale ne nějakou drahou firmu.

(Celý článek najdete na straně 14).

Třapatka trojlaločná - Rudbeckia triloba PRAIRIE GLOW

Perspektivní, málo známé zahradní květiny

Třapatka trojlaločná
(Rudbeckia triloba).
Nakvétá množstvím drobnějších, jasně žlutých květenství s tma­vým středem. Začíná kvést kon­cem léta a kvetení pokračuje až do poloviny října. Důvodem jejího malého výskytu na zahradách je pravděpodobně krátká životnost, resp. to, že jde o druh dvouletý, resp. krátkověký, kdy po odkvětu rostlina odumírá a je potřeba ji nechat na stanovišti přeset nebo si nové rostliny napěstovat ze sklizených semen. Její výhodou je ale i to, že v trvalkových výsadbách dokáže kolonizovat volná místa a omezuje tak rozvoj plevelných druhů. V novějším sortimentu je pak odrůda PRAIRIE GLOW. Jde o kultivar se žlutooranžovými až čistě oranžovými květy, kdy se odstín oranžové barvy mění s tím, jak květy stárnou.

(Celý článek najdete na straně 18).

Atraktivní pohyb však při mírnějším větru zvládá i mnoho rostlin.

Trvalkový záhon
pro všechny smysly

Zrak
Tento smysl je jistě pro estetiku záhonu rozhodující. O použití barev, jejich kombinací bylo napsáno již mnoho. K barvám snad jen tolik, že jsou důležité nejen květy, ale také ostatní viditelné části rostlin, jako jsou listy, lodyhy, stébla či plody. Nelze zapomenout také na výraznou proměnlivost barevného schématu na záhonech v prů­běhu roku - od rašení, plné dospělosti, podzimního stárnutí až k zimním odstínům. Zajímavé však je, pokud se okem soustředíme na jiné aspekty, než je mnohdy dominantní barva. Někdy stačí přijít na záhon v měsíční noci, či jen přivřít oči nebo fotku záhonu dát do režimu odstínů šedi. Vynikne struktura rostlin, která je dána tvarem rostliny a větvením. Zcela jiný pohled se nám může objevit, pokud se u záhonu na delší moment zastavíme a jen ho pozorujeme. Ze statického obrazu se náhle stává dynamická podívaná plná pohybu.

(Celý článek najdete na straně 22).

Při sklizni na jaře jsou na hlízách již patrné klíčky.

Zkusme pěstovat topinambury

Netradiční zelenina s hlízami odolnými vůči mrazu, které lze čerstvé sklízet na podzim, během zimy i na jaře. Hlízy se využívají jako dietní potravina s příznivými účinky na lidské zdraví.
Topinambur je považován za ekologickou plodinu, protože je velmi odolný k chorobám a škůd­cům a pěstuje se bez chemické ochrany. Pěstování je snadné, je nenáročný a velmi výnosný.

Hlízy topinamburu jsou ceněny především pro vysoký obsah inulinu, který není člověkem tráven a v zažívacím traktu působí jako dietetická vláknina, jeho konzumace též příznivě působí na snižování hladiny cukru v krvi. Topinambury blahodárně působí zejména ve stravě diabetiků a jsou vhodné i pro celiaky (neobsahují lepek ani škrob), jsou také bohaté na vitaminy a minerální látky. Pro nízkou energetickou hodnotu a zvyšování pocitu sytosti jsou doporučovány při redukčních dietách.

(Celý článek najdete na straně 34).

Hnojník lze pěstovat snadno na slaměných peletách.

Pěstování hnojníku obecného

V přírodě rostou plodnice hnoj­níku jednotlivě, roztroušeně na rozkládající se organické hmotě (seno, tráva, sláma) v tráv­ní­cích, na pastvinách, podél cest zejména na jaře a na podzim.

Příznivé účinky
První poznatky o jeho léčivých vlastnostech byly získány až ve 20. století v Evropě. Houba se ale začala v posledních dese­ti­letích hojně používat v tradiční čínské medicíně. Hnojník je nej­důležitější houbou s anti­dia­betickými účinky. Při jeho dlouhodobé konzumaci se snižuje hladina krevního cukru. Jeho přítomnost ve stravě zlepšuje chuť k jídlu, krevní oběh a je prevencí aterosklerózy. Zlepšuje trávení a udržuje pružnost cév. Doporučuje se při hepatitidě, střevních infekcích, stresu a zácpě.

(Celý článek najdete na straně 44).