Hibiscus ´LUCKY LADY´

Okouzlení ibišky

Paní Dagmar Karásková kterou Zahrádkář navštívil měla rostliny ráda od dětství. Prošla si vším. Pěstovala fuchsie, kaktusy, sukulenty, pelargónie i zeleninu a ovoce. Nakonec zůstala věrná ibiškům, kterých nashromáždila sbírku označovanou ostatními pěstiteli za největší u nás. Vždy mne zajímá, kde má taková záliba začátek: "Měla jsem doma dva ibišky, jeden mám dosud - červený jednoduchý. Ten druhý byl červený plnokvětý. Později jedna kamarádka ibišky začala sbírat. Měla třeba světle červený, tmavě červený, růžový, žlutý. V podstatě šlo o běžné rostliny, ale moc se mi líbily."

V roce 1995 jsme si s touto kamarádkou udělaly výlet na Moravu, abychom navštívily pana Ševčíka v Polkovicích. Měl tenkrát inzerát v Zahrádkáři. Kromě mučenek, muškátů a dalších rostlin nabízel bílé ibišky - jednoduchý a plnokvětý. Ve skleníku jsme doslova omdleli ...

(Celý článek najdete na straně 2).

Zahradní zátiší

Přírodní zahrada v Plavsku

Příroda na dvorku. Když Jiří Gebr hovoří o dvorku, snadno každý pochopí myšlenku skloubit přirozenost a přírodu: "Ponechali jsme tu všechny původní dřeviny, třeba stará jabloň tu ležela na střeše, mysleli jsme, že ji už nezachráníme, ale po odborném zásahu se to podařilo, obrazila znovu z pahýlu. Na dvoře pod jabloní roste obyčejná hluchavka, čistec, stračka… Na podzim je to docela dobrá kulisa. Jablka sice nejsou nic moc, ale dlouho vydrží, také je sušíme na křížaly a část ponecháme ptactvu. Ponechali jsme si i hrušeň, vytváří kryt pro záhon s vratiči, zvonky, chřestem, nebo třeba žlutým náprstníkem a mezi tím prorůstá vikev plotní. Umístili jsme sem i dubové pařezy, ty jsou úkrytem pro nejrůznější živočichy. Úkryt a zároveň i stín pro vlhkomilné rostliny rostoucí okolo vodní nádržky zase poskytuje líska. Teď to nelze pozorovat, ale na dvorku žije dost skrytých obyvatel, ropucha hnědá, blatnice skvrnitá, z rybníka nás navštěvují čolci, protože hledají úkryt, skokan ostronosý, ještěrky, užovka, slepýš… Máme tu vosy, s nimiž se vzájemně tolerujeme, sýkorky, často sem na bez černý obalený plody zaletují kosi." Kolorit zápraží vytvářejí velké proutěné dekorace.

(Celý článek najdete na straně 18).

GOLD BOHEMIA má stejně skvělou chuť jako klasická červená BOHEMIA

Chuť jablka na prvním místě

V zářijovém čísle Zahrádkáře jsme otiskli článek Dušana Loudy "Jahody výnosnější, nebo chutnější?", ve kterém zhodnotil sortiment jahod z pohledu chuti plodů, ale i z pohledu jejich výnosu a odolnosti proti chorobám. Jelikož jsme při pěstování většiny zahradních plodin odkázáni na rozmary počasí, každoročně se některá odrůda nepovede. Buď zmrzne, nebo ji postihne sucho... Je proto dobré mít širší odrůdovou škálu.

K podobné situaci dochází i v ovocném sadu. Některé odrůdy jsou citlivější na zimní mrazy nebo naopak na jarní mrazíky, jsou zcela, více či méně odolné vůči houbovým chorobám. Ne každý rok a ne v každých podmínkách se všem stejně daří. Zkusili jsme se zeptat několika zkušených zahrádkářů - pěstitelů ovoce na to, jaké odrůdy jablek jim chutnají, aby o nich napsali. Budou zastupovat různé regiony ČR, odlišné pěstitelské oblasti a nadmořské výšky. Podmínkou bylo to, že nebudou své favority jen chválit, ale že popravdě napíšou i to, jaké jmenované odrůdy mají nectnosti. První oslovený, který své favority představuje, je Miroslav Přasličák z podhůří Nízkého Jeseníku v těsné blízkosti česko-polské hranice v okrese Bruntál v Moravskoslezském kraji,

(Celý článek najdete na straně 24).

Petunia ´ZÁŘE F1´

Petúnie - stálice na nebi letniček

Petúnie je květina, o které můžeme bez nadsázky tvrdit, že nikoho nezklame. Nepřeberná paleta barev, tvarů květu a typů růstu z ní dělá stálici na nebi květin. V počtu prodaných rostlin se drží celosvětově v první trojici nejoblíbenějších letniček. O tento druh se zajímají šlechtitelé teprve od 40. let 19. století, tedy necelých 180 let. To je krátká doba v porovnání s mnoha druhy, které jsou zušlechťovány odnepaměti. O to více jsou fascinující výsledky práce generací šlechtitelů. Nyní petúnie nabízejí stovky odrůd s rozdílným vzhledem, vlastnostmi i použitím. Většina odrůd v současných sortimentech je hybridní.

(Celý článek najdete na straně 2).

Lískové oblouky s vistárií, stálezelené juky, zimostráz a sloupovitý zerav utvářejí trvalou strukturu zahradního zákoutí.

Zasněžená romance

Blyštivý sníh, modrá obloha a siluety trav a stromů probarvené nesmělým zimním sluníčkem do příjemných zlatavých odstínů. Nic tu nemusí kvést, a přesto je na co se dívat. Zveme vás do zahrady, která pod závojem z vloček vypadá jako zimní klenot.

Když se z nebe konečně začne sypat sníh, mnohým z nás se uleví. Mizí mezery s hnědou půdou, torza trvalek a smutně vyhlížející trávník. Na zahrádce paní Marcely je to jinak. Tady sníh vítají, protože dokáže podtrhnout malebnost výsadby, kterou majitelka pro čtvrté roční období šikovně naplánovala.

Tichá sezona
Zahradu obklopují lesnaté kopce Drahanské vrchoviny a také velká stodola a zdi z režných cihel, které svou hřejivou barvou celoročně přispívají k její útulnosti. Navíc ji chrání před pohledy zvenčí a fungují jako kulisa pro blízké záhony i choulostivé rostliny. Možná právě díky jisté izolovanosti tento láskyplně udržovaný kus země vyzařuje nesmírný klid. „Normálně by tu bylo slyšet chrastění kačírku pod nohama. Všechny cesty jsou jím vysypané. Vypadá přirozeně a vydrží na věky,“ zmiňuje hostitelka. Ale teď drobné valounky pevně slepil led. V zahradě se rozhostilo ticho. Z hrnku horkého domácího čaje z ostružiníku a okvětních plátků růží se line vůně a přispívá k magické atmosféře zasněžené scenerie.

(Celý článek najdete na straně 8).

Bramborové hlízy jsou v lidské výživě jedním z nejbohatších zdrojů antioxidačních látek.

Kvalita raných brambor

Brambory pro nás nejsou jen oblíbenou a chutnou potravinou, ale i potravinou velmi hodnotnou, neboť obsahují energeticky a nutričně významné látky. Bez nadsázky můžeme říci, že jsou nejlepším potravinovým koncentrátem na světě. Jejich hlavní zásobní látkou je energeticky bohatý škrob, přesto je celková energetická hodnota brambor poměrně nízká (výrazně nižší v porovnání smoučnými výrobky z obilnin), protože hlízy obsahují asi 70-80 % vody. Ceníme si u nich obsah ochranných látek - vitaminů, minerálií a antioxidantů. Z vitaminů nám poskytují především vitamin C, na nějž jsou po sklizni bohatší než jablka, v menším množství obsahují vitaminy skupiny B.

Z minerálních látek jsou brambory bohaté zejména na draslík, což z nich činí zásaditou potravinu (vyrovnává nepříznivý účinek kyselotvorné stravy bohaté na tuky, cukry a bílkoviny). Bramborové hlízy jsou v lidské výživě též jedním z nejbohatších zdrojů antioxidačních látek (polyfenolické sloučeniny, karotenoidy, vitamin C, selen), které zachytávají volné radikály v našem organismu a jsou prevencí proti civilizačním chorobám včetně některých druhů rakoviny.

(Celý článek najdete na straně 26).

Pulsatilla hybrida ´PAPAGENO´ - růžový

Koniklece poslové jara

České pojmenování „koniklec“ má trochu zvláštní původ. Vzniklo lidovou etymologií ze staršího tvaru poniklec, patřící ke staročeskému slovesu poniknúti (skloniti se k zemi) a pochází odtud, že koniklec sklání poupata a zvoncovité květy k zemi (citace: http://nase-rec.ujc.cas.cz).

Koniklece jsou vytrvalé a obvykle rovněž velmi dlouhověké byliny schopné vytvořit po více letech na stanovišti velmi bohatě kvetoucí trsy čítající i mnoho desítek květů.

Rostliny tvoří přízemní listové růžice složených nebo zpeřených listů. Dorůstají obvykle výšky 30-40 cm. Květní stonky i poupata jsou hustě chlupaté. Barva květů je obvykle modrofialová. Kultivary pak kvetou i růžově, červeně, bíle či modře a v odstínech těchto barev. U některých odrůd bývají květní plátky dělené (viz. např. PAPAGENO). Květy kromě jiného vynikají i velkým množstvím jasně žlutě zbarvených tyčinek. Po odkvětu se obvykle květní stonky prodlužují a rostliny pak ještě několik týdnů zdobí zrající plodenství ochmýřených nažek.

(Celý článek najdete na straně 2).

Bílo-modrá fuchsie ´BLAUTOPF´

Fuchsie vhodné do truhlíků, na okna a balkony

Při pěstování fuchsií je důležitý výběr správného kultivaru pro konkrétní účel. Chceme-li rostlinu do závěsného květináče, do truhlíku na okno nebo balkon, jako solitérní rostlinu na terasu, případně do zahrady, nebo jestli si chceme vypěstovat fuchsii ve tvaru stromku. U neurčených kultivarů je nevýhodou, že mladé řízkované rostliny vypadají velice podobně. Nedá se předem poznat, zda vám do léta vyroste fuchsie třeba i do výšky 70 cm, velice špatně se bude větvit a bude mít veliké květy, ale v malém počtu. Taková fuchsie v truhlíku bude pro pěstitele zklamáním.

Během let bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů, které jsou svými vlastnostmi pro umístění na oknech a balkonech přímo určeny. Jedná se o rostliny, které mají kompaktní růst, samovolně se bohatě větví, většinou mají velké množství drobnějších květů, případně nevytvářejí semeníky. Jedná se jak o kultivary vzpřímené, polopřevislé i převislé. Pokud si takové rostliny kupujete ve specializovaném zahradnictví, dokáží vám poradit i s kombinací různých kultivarů v jednom truhlíku, aby se rostliny vzájemně doplňovaly. Při sesazení nevhodných rostlin společně může totiž dojít k tomu, že bujně rostoucí kultivar poroste na úkor ostatních, případně je zcela zadusí. Jestliže vlastnosti kultivaru neznáte, použijte do jednoho truhlíku raději více rostlin stejné odrůdy, nebo pěstujte rostliny odděleně, každou v samostatném květináči a do truhlíku je pouze postavte. Květináče můžete případně ještě obsypat rašelinou. U bujněji rostoucích kultivarů je důležité zaštipování výhonů v jarních měsících, které zajistí hustý obrost a následně bohatou násadu květů. Po přesazení fuchsie začnou intenzivně rašit.

(Celý článek najdete na straně 8).

Coleus ´WIZARD PINK CORAL SUNRISE´

Coleus - okrasná kopřiva

Málokterá letnička má tak výrazně barevné listy. Když k tomu přidáme schopnost dobře snášet polostín, máme před sebou atraktivní rostlinu pro výsadbu na záhony a do nádob. Coleus bývá většinou zařazován mezi hrnkové květiny, ale moderní odrůdy rozšířily jeho použití. Starší odrůdy se množily především řízky. Ty lehce koření ve směsi písku a rašeliny. Ještě jednodušší je dát řízek do skleničky s vodou, kde během krátké doby vytvoří kořeny.

Velká část moderních odrůd se však množí semeny. Semeno je čočkovitého tvaru, černé barvy, lesklé. Nejvhodnější doba k výsevu je leden až konec března. Doporučujeme použít kvalitní výsevní substrát, protože klíčenci tohoto druhu jsou citliví na zasolení půdy, tedy na vysoký obsah solí v substrátu, ve kterém mají vyklíčit. Semena ke klíčení nepotřebují světlo a vzhledem k velikosti osiva je dobré výsev lehce zasypat vermicullitem nebo výsevním substrátem. Při teplotě 20-22 °C vyklíčí zhruba za dva týdny. Zpočátku doporučujeme přikrýt výsevní nádobu igelitovou fólií, aby klíčící semena měla 100% vzdušnou vlhkost.

(Celý článek najdete na straně 26).

´FIRST CROWN´

Novinky v sortimentu lilií

Šlechtitelé již ve velkém rozsahu plní to, co jsem předpokládal v závěru minulého článku o liliích. Každoročně totiž zaplavují trh takovým množstvím novinek, že je těžké se v nich orientovat. Došlo k tomu hlavně rozvojem tzv. mezidruhového křížení. Z něho vznikly lilie dříve netušené krásy a vynikajících vlastností, co se týká odolnosti vůči chorobám, růstu, tvaru a vybarvení květů a dalších sledovaných parametrů.

Navíc mají lilie hlavně díky mezidruhovému křížení do budoucna prakticky nekonečný potenciál a můžeme se těšit na další obrovské zlepšení estetických, hospodářských a jiných znaků. Díky tomu si lilie upevňují své vedoucí postavení na trzích i oblibu u nás zahrádkářů. Odpovídá tomu i stále stoupající výměra ploch, na kterých se třeba v Holandsku pěstují. V 50. letech minulého století byly lilie vysazovány převážně v USA na ploše cca 1000 ha. Koncem století se ale již většina světové produkce pěstovala v Holandsku na ploše 3600 ha a v roce 2002 dokonce na ploše 4600 ha.

(Celý článek najdete na straně 14).

Fritillaria imperialis - žlutokvětý kultivar

Řebčíky
tak trochu opomíjené cibuloviny

Řebčíky (Fritillaria, čelei Liliaceae) představují rod nízkých ale i velmi vzrůstných cibulnatých květin, čítající zhruba 130 druhů. Rostou především v oblasti Středozemí, Turecka, střední až východní Asie a několik druhů rovněž v Severní Americe. Ve srovnání s jinými okrasnými cibulovinami, jako jsou např. tulipány, narcisy, hyacinty nebo lilie, jsou ale k vidění na zahradách českých pěstitelů daleko méně. Souvisí to zejména s nesrovnatelně menší nabídkou komerčně nabízených druhů a odrůd a do určité míry rovněž s obecně nižším povědomím o těchto krásných rostlinách. V posledních letech se sortiment nabízených rostlin naštěstí podstatně rozšiřuje.

Rodové jméno Fritillaria je odvozeno od latinského slova fritillus, což znamená krabičku na hrací kostky a přeneseně tak odkazuje na zbarvení květů některých druhů, které je výrazně šachovnicově kostkované.

(Celý článek najdete na straně 22).

´CORALIO FLUO´ - velkokvětá třepenitá semikaktusovitá odrůda

„Na Svatého Jiří, vylézají hadi, štíři“

Nemějte obavy, nebudu vás školit o počasí. To přenechám našim jistě populárnějším a pohlednějším meteoroložkám. Pro každého, kdo má rád květiny, které nemohly chybět v zahrádkách hospodyněk a babiček od první poloviny 19. století, jistě ví, že bude následovat zmínka o jiřinkách.

Jiří má svůj svátek v posledním týdnu dubna. To je nejvhodnější doba pro výsadbu hlíz jiřinek. Mají-li dlouho a dobře kvést, měly by být (stejně jako brambory) vysazeny do konce dubna. Není sice stejné, jestli sázíme na jižní Moravě nebo na Benecku v Krkonoších, ale to jsou spíše krajní extrémy poloh, kde se jiřinky sázejí. V každém případě si milovník jiřinek vyzkouší časem ve svých podmínkách ten první termín pro výsadbu. Proč mluvím o prvním termínu výsadby? Pěstujeme-li více odrůd jiřinek a chceme mít až do podzimních přímrazků stále co řezat do vázy, měli bychom za měsíc po tomto prvním termínu vysázet pár hlíz, které nám poskytnou nádherné květní úbory v pozdním podzimu. Tou dobou už totiž ty, které jsme vysázeli v dubnu, budou mít menší úbory. Zkušení jiřinkáři vysazují v červnu tzv. řízkovance - předpěstované bylinné řízky vzácnějších odrůd. Zahrádkář se vždy pídí po novinkách mezi odrůdami a právě zelené rostliny, které byly vypěstovány z řízků, jsou zpravidla zdravější než rostliny z hlíz. Dají se také nakoupit levněji.

(Celý článek najdete na straně 26).

Phlox subulata ´CANDY STRIPE´

Nízké zahradní plamenky

Nízké druhy plamenek lze z hlediska pěstitelských nároků a původu rozdělit na dvě skupiny. Tou první (a podstatně známější) jsou velmi nízké, kobercovitě rostoucí druhy pěstované zejména na skalkách na plném slunci. Patří sem především odrůdy plamenky šídlovité (P. subulata) a plamenky Douglasovy (P. douglasii), popř. také P. bifida. Druhou skupinu pak tvoří druhy, které lze označit jako „lesní“ či „prérijní“ plamenky. Ty zatím v kultuře příliš rozšířeny nejsou, byť jejich pěstování není nijak těžké.

(Celý článek najdete na straně 4).

Galika VERSICOLOR/ROSA MUNDI, neznámá před 1581

Historické růže
vhodné pro české klima (1. část)

Historie starých zahradních růží je složitá a plná otazníků. Má své slavné i smutné hrdiny, zná růže s rodokmenem hodným šlechtice i takové, jejichž původ je neznámý. Z tisíců růží pěstovaných v období do konce 19. století se zachovala jen část. Tisíce jich zmizely v nenávratnu. Staré růže jsou spojeny se slavnými osobnostmi i neslavnými válkami. Proslavily jména svých šlechtitelů i místa svých nálezů. Jejich obliba je jakousi paralelou k oblibě starožitností. Jsou dnes živými svědky časů dávno minulých.

Název historické růže se používá pro všechny odrůdy růží vyšlechtěných před rokem 1867. Toho roku se na trhu objevil vůbec první čajohybrid LA FRANCE. On a jemu podobní kříženci odstartovali éru dnešních moderních růží. Ovšem prakticky vzato hranice, kdy moderní růže vytlačily z obliby ty historické, leží okolo roku 1900. Díky prozíravým zahradníkům, kteří začali staré odrůdy sbírat, se značná část starých zahradních růží zachovala do dnešní doby. Neuniklo jim, že historické růže mají vlastnosti, pro které se jednou dočkají ocenění. A měli pravdu.

(Celý článek najdete na straně 10).

CHRISTIANA je cizosprašná odrůda s velkou odolností proti pukání plodů za deště.

PĚSTOVÁNÍ TŘEŠNÍ
a novinky v jejich sortimentu

Třešeň (Prunus avium L.) je podle některých autorů domácí evropský druh, jiní za její pravlast pokládají Asii. V současnosti je u nás zcela zdomácnělá a patří k velmi oblíbenému ovoci. Z významnějších ovocných druhů zraje nejdříve, první zralé třešně se objevují v teplejších oblastech na přelomu května a června. Převládá využití jako stolní ovoce, ovšem oblíbené jsou též kompoty, lze je zpracovávat i na džemy, mrazit apod. Odrůdy třešní se z pomologického hlediska dělí podle tuhosti dužniny, barvy a tvaru plodu na: ...

(Celý článek najdete na straně 26).

Jazykovitá rosolovitá telia na větévce jalovce

Rzivost hrušně, původce a možnosti regulace výskytu

Možnosti fungicidní ochrany jsou velmi omezené. V současné době není proti rzivosti hrušně povolen žádný fungicid. Některé fungicidní přípravky povolené pro hrušeň proti strupovitosti hrušně však mají dobrou vedlejší účinnost také na rzivost hrušně. Základem ochrany je proto dostatečná izolace obou hostitelů. Za efektivní lze považovat podle našich víceletých sledování již vzdálenost (100) 150 m.

(Celý článek najdete na straně 38).

Erigeron ´STRAHLENMEER´

Turany pro trvalkové záhony i skalky

Rod turan (Erigeron) patří mezi velmi početné rody čítající více než 300 druhů vytrvalých, ale i jednoletých bylin rostoucích v Severní Americe, Evropě a Asii. Do zahradní kultury pronikly především severoamerické druhy a kultivary turanů a vytvořily zde dvě velké skupiny. Tou první jsou vyšší záhonové odrůdy odvozené většinou od druhu E. speciosus. Druhou skupinu pak tvoří drobnější druhy a odrůdy vhodné především pro pěstování na skalkách či suťovištích.

Vyšší, záhonové kultivary turanů připomínají svým habitem a především květenstvím podzimní druhy a odrůdy hvězdnic (Aster). Nakvétají ovšem podstatně dříve, obvykle již ve druhé polovině června či počátkem července. Díky tomuto časnému kvetení dokáží mnohé odrůdy remontovat, tedy opakovat kvetení, ještě koncem léta nebo počátkem podzimu. Opakování kvetení lze podpořit sestřihnutím odkvétajících výhonů ve druhé polovině července. Výška záhonových kultivarů se pohybuje od 50-90 cm a odrůdy se liší rovněž barvou a uspořádáním květenství (odrůdy s jednoduchými či polopln ými úbory). Lze se setkat s odrůdami tmavě fialovými (např. DOMINATOR), modrofialovými (STRAHLENMEER, ADRIA), purpurově červenými (ROTES MEER, MARIENKIEFER), růžovými (GAIETY, ROSA TRIUMPH) i bílými (SCHNEEWITTCHEN). Na zahradě patří k nenáročným trvalkám, velmi dobře rostoucím v každé propustné a během vegetace dostatečně vlhké, resp. nevysychavé půdě.

(Celý článek najdete na straně 4).

MICHAL - žlutý s tmavě fialovou, poločarý Pikot

200 let klatovského karafiátu

Letos je tomu přesně dvě stě let od doby, kdy se v Klatovech začaly pěstovat rostliny, kterým Carl Linné dal honosné jméno "božská květina" Dianthus. Za tu dobu byla vyšlechtěna pěkná řádka překrásných odrůd. Jejich udržování, množení a dalšímu šlechtění se věnují členové Specializované základní organi­zace Českého zahrádkářského svazu Pěstitelé klatovských karafiátů. Klatovský karafiát je po staletí spojen s městem Klatovy a stal se jeho chloubou a symbolem.

Po bitvě u Lipska se v roce 1813 do Klatov vrátil rytmistr František Volšanský, který při­vezl z francouzského města Nancy semena drobnokvětého karafiátu. Ještě téhož roku je začal pěstovat. Zbytek života strávil pěstováním a zušlechťováním této zajímavé a krásné rostliny. Rostlina zaujala i některé sousedy, a tak se do historie pěstování klatovských karafiátů zapsali jako první pěstitelé také cvočkář Jan Pirner, mlynář Josef Formánek amajitel zahrady v lázni u Klatovky Matěj Stránský. Hlavní zásluhu o vypěstování klatovských karafiátů má však hostinský a pomolog Michael Bullmann, který se s Janem Pirnerem zabýval umělým sprašováním a selekcí rostlin. V roce 1831 zaslal Michael Bullmann již první rostliny do Itálie, Německa, Švédska a Anglie. Od nadšenců - zahrádkářů převzali později karafiáty klatovští zahradníci Matěj Spora, Antonín Sícha, František Celerýn, Josef Walter a Vojtěch Svoboda. Ti získali klatovským karafiátům slávu na světových zahradnických výstavách ve Vídni (1892), Bruselu (1893), Antverpách (1894), Amsterodamu (1895), Lyonu, Hamburku i jinde. Během první světové války ochránil klatovské karafiáty zahradník Matěj Pintíř. O další jejich šíření se zasloužil prof. dr. František Švec, který rovněž napsal dějiny pěstování klatovských karafiátů.

(Celý článek najdete na straně 10).

Muchovník (Amelanchier)

Drobné modré ovoce? Nejenom borůvky

Na českém trhu se školkařskými výpěstky, jak na klasickém, v za­hradnických centrech, tak i na stále populárnějším internetovém, se nebývalou měrou zvětšuje nabídka různých typů drobného ovoce s mo­drými plody, tzv. borůvek. Jedná se o reakci výrobců - školkařů na zvýšený zájem veřejnosti o tuto nesourodou o to však zajímavější skupinu ovocných keřů. Kromě modré barvy plodů mají ve více či méně vžitém českém pojmenování podstatné jméno "borůvka" spojené s různými adjektivy jako např. kamčatská, jarní, čukotská (Lonicery - jedlé zimolezy), kanadská (Vacci­nium corymbosum), Amelanchi­ero­va, Alaska (Amelanchier). Původ obchodního názvu "borůvka" je zřejmý: plody některých zimolezů (Lonicera) tak i brusnic (rod Vaccinium) a muchovníků (Amelanchier) svým tvarem a barvou (nikoliv však chutí) připomínají borůvku. Proč se však např. pro zimolezy rozšířila adjektiva hned tři?

(Celý článek najdete na straně 26).

Vlastní kompostování nebo odvoz bioodpadu?

Více než třetinu našeho odpadu tvoří zbytky ovoce a zeleniny či posekaná tráva a spadané listí (říkáme mu bioodpad). Ten můžeme použít k založení kompostu v zahrádce. Někde města a obce nabízejí občanům hnědé popelnice, ze kterých pravidelně odvážejí bioodpad nejčastěji do kompostárny.

Kompostování na zahrádce je nejvýhodnější, nejjednodušší a nejlevnější způsob zpracování bioodpadu. Ten se zpracuje přímo na místě a není nutná žádná další doprava. Zahrádkář získává pro svoji potřebu kvalitní organické hnojivo - kompost.

(Celý článek najdete na straně 29).

K dispozici jsou rozmanité modely robotický sekaček, lišící se technickými parametry a způsobem automatického pohybu.

Robotické sekačky

Pravidelné sečení je nutné pro dosažení špičkového stavu travnaté plochy, předchází se zaplevelování, poškozování trávy vyhníváním a zlepšuje se stav jednotlivých rostlin. O charakteru a vizuálním vjemu travnatých ploch rozhodne jednak způsob provedení údržby, ale především pravidelnost a četnost udržovacích zásahů. Četnost sečení závisí na převládajícím významu travnaté plochy (špičkový vzhled, běžný vzhled), na vnějších podmínkách (dešťové srážky, teplota, délka slunečního svitu), na poloze travnaté plochy (ve stínu, polostínu nebo na přímém slunci,) na obsahu živin v půdě (hnojení) a především na možnostech obsluhy (čas, možnost a dispozice) realizovat v plném rozsahu sečení.

(Celý článek najdete na straně 38).

Svatba ze zahrádky

Vtomto období lze natrhat květiny na zahrádce a vytvořit z nich letní kytici, možno ji použít jako dárkovou, ale pokud ponecháte krátké stonky a svážete ji nahusto, vznikne vám takováto svatební kytička vhodná třieba na venkovskou svatbu v přírodě. Některé květy jsou ze zahrádky, jiné z okenního truhlíku, ale mohou být třieba i natrhané na louce. Použity byly květy pivoněk, keřová růže, verbena, drobný karafiátek, květy skalkového lomikámenu, kontryhel, barevné listy ruje vlasaté a Osteospermum.

(Celý článek najdete v příloze).

Delphinium Highlander ´BLUBERRY PIE´

Ostrožky v novém hávu

Kdo by neznal ostrožky nebo také stračky (Delphinium), klasické trvalky venkovských zahrádek. Jejich obliba spočívala zejména v nebesky modrých květech vykvétajících v hus­tých hroznech na dlouhých latách vhodných také k řezu. Byly vyšlechtěny odrůdy kvetoucí fialově, růžově i bíle, ale měly pouze jednoduché květy.

Posledními novinkami v rodu Delphinium se stala série pěti odrůd, které vynikají plnými květy, stavbou podobných květům růží. Jelikož jsou sterilní, mají delší trvanlivost a nevytvářejí semena.

Rozmnožování je tak možné pouze vegetativně, tedy dělením trsů, řízkováním nebo mikropropagací. Dorůstají výšky 80-100 cm, je uváděna mrazuvzdornost do -20 °C. Vzhledem k tomu, že se jedná o horké novinky, mám zatím v praxi vyzkoušeno přezimování v roce 2012/13, které proběhlo bez problémů.

(Celý článek najdete na straně 2).

Velké škody vzniknou pokud proud odnesl podstatnou část nebo veškerou půdu.

Zahrádky po záplavách

Protože se v posledních letech setkáváme se stoletými a většími záplavami stále častěji (1997, 2002 a letos) a protože s nimi mám určité vlastní zkušenosti (v roce 1965 na Žitném ostrově na Slovensku a v roce 1997 na Moravě), pokusím se podělit s některými svými zkušenostmi. I když jsem se o těchto problémech na stránkách Zahrádkáře zmiňoval již před 12 lety, myslím si, že připomenout je není na škodu.

Je samozřejmé, že největší škody způsobují záplavy na budovách, komunikacích, vozidlech, domácích zvířatech a především na lidských životech. Logické však je, že se nevyhýbají ani zemědělským plochám a samozřejmě ani zahradám a zahrádkám. Zde jsou největší škody tam, kde byl proud vody tak silný, že odnesl podstatnou část nebo dokonce veškerou půdu. V ostatních případech stačí zatopeným zahrádkám méně péče než by se na prvý pohled zdálo. Příroda je totiž mocná a v poměrně krátké době si poradí i s poškozeními, která se bezprostředně po záplavách zdají zcela nenapravitelná. I zde totiž platí známá zkušenost, že "nic se nejí tak horké, jak se uvaří".

(Celý článek najdete na straně 4).

V létě zahrada pěkně kvete. V trávníku vyniknou trsy plamenek.

Bylinková zahrada v Pošumaví

Obec Chlistov leží kousek od Klatov. Když se tady zeptáte na Květu Korečkovou, každý vám ukáže, kde bydlí a kde má keramickou dílnu. A právě u dílny je poměrně velký, ploty neohraničený pozemek, který se snaží naše autorka ozelenit podle svého. Na pomoc si pozvala odborníka na slovo vzatého, Ing. Petra Herynka, který připravil architektonický návrh a pomohl s realizací.

Vzhledem k tomu, že zahrada vzniká v panenské šumavské přírodě, je snaha nevytvářet nic umělého. Naopak neoplocená zahrada volně přechází do krajiny. "Neměla jsem původně v úmyslu budovat další zahradu. U domku máme malou zahrádku na trochu zeleniny, ovoce i květin a okolní šumavská příroda je pro mne stále tou nejkrásnější zahradou.

Když jsme však hledali vhodný objekt pro dílnu, získali jsme s ním i hektarový pozemek," vypráví Květa Korečková. "Byl však podmáčený a neuvěřitelně zaneřáděný odpadky a stavebním rumem. Byly tu hromady plastů, drátů, betonu a dalšího materiálu, který bylo nutno odvézt. Získali jsme naopak zeminu zbylou z kopání základů několika domů v okolí. Tou jsme pozemek částečně zakryli a trochu urovnali."

(Celý článek najdete na straně 12).

Směs Baby Leaf

Co na prázdné záhony?

Čeští zahrádkáři občas závidí lidem žijícím v tropech možnost vypěstovat dvě i tři kultury do roka. Buime ale rádi za Českou kotlinu - nemáme zde malárii ani další tropické nemoci, a když se budeme jenom trošku snažit, dvě kultury na stejném záhonku docílíme i u nás. Právě teď nastává doba, kdy se začínají na zahradě pomalu objevovat prázdná místa po sklizených plodinách. Zde byl záhonek hrášku, tam jsme sklidili rané brambory nebo fazolky. Vyvstává otázka - nechat tyto plochy ladem, vysadit na ně zelené hnojení, nebo je jinak využít? Podívejme se blíže na plodiny, které mohou být v našich podmínkách tzv. "následnou kulturou".

Možností je mnoho, brokolice, pekingské zelí, čínská listová zelenina, saláty, špenát, ředkvičky a ředkve, roketa, vodnice, kopr... Všechny plodiny, které chceme jako následnou kulturu využít, musí mít relativně krátkou vegetační dobu. Do prvních mrazíků zbývají sice ještě tři měsíce, na papriky, celer nebo nová rajčata je již ale skutečně pozdě. Některá zelenina červencové výsevy do zkracujících se podzimních dní doslova vyžaduje. Pekingské zelí nebo japonská listová zelenina jsou citlivé na délku dne a prodlužující se den v kombinaci s jarním chladem u nich indukuje tvorbu květů. Při pěstování do krátkých podzimních dní z nich ale získáte krásné, výstavní a chutné plodiny.

(Celý článek najdete na straně 32).

Zelený chřest

Za českým chřestem

Pěstování chřestu mělo v našich krajích tradici především na Moravě. Zájem o produkci poklesl za první světové války a zvláště pak při rozpadu rakouskouherské monarchie. Deřnitivní konec pěstování přišel za kolektivizace.

Tradici pěstování se před několika lety podařilo obnovit, ovšem nikoliv na Moravě, ale v Polabské nížině, v Hostíně u Vojkovic, kde sídlí společnost Český chřest. Odlišnost je ovšem nejen regionální, ale i ve způsobu pěstování. Ivančický způsob vystřídalo pěstování v hrůbcích. I když zmíníme oba způsoby, je třeba přiznat, že pro pěstování na zahrádce je vhodnější ten ivančický. Pěstitel z Polabí Spolumajitel firmy Český chřest, s.r.o., Jiří Šafář podnikal v restauratérství a na akciových trzích. Díky bratranci své ženy Petru Šanderovi, který provozuje stejnojmenný velkoobchod se zeleninou, se dozvěděl o možnosti získat kvalitní chřestovnu. Původní záměr pouze sklidit kvalitní chřest a s pěstováním skončit, ovšem brzy vystřídala chuť v pěstování pokračovat. Odbyt do

Nizozemska a Německa byl, ale otvíral se i prostor na trhu českém. Na něm se zatím kvalitní produkt za příznivou cenu téměř nevyskytoval. Jiří Šafář potvrzuje: "Když jsme část produkce uplatnili na českém trhu, setkalo se to s velkou odezvou."

(Celý článek najdete na straně 34).

BELAMOUR (Hejnice 2012)

JIŘINKY V ZAHRADĚ
i na výstavách

Léto vrcholí, denně se můžeme radovat z nově nakvetlých úborů jiřinek a vybírat vhodné odrůdy pro příští rok. Od sázení, přihnojování a závlahy, ale i díky vyvazování proti nebezpečí při silném větru a deštích jsme se dostali do nejkrásnější etapy kvetení jiřinek. Většina odrůd, které pěstujeme, se hodí i k řezu a tak máme dost pro sebe i pro dárky svým přátelům. Někteří z nás ovšem také vystavují na mnoha výstavách, které se až do prvních mrazíků u nás konají.

Hlavními měsíci, kdy můžeme vidět jiřinky na výstavách, jsou srpen a září. Můžeme je vidět i v Lysé nad Labem v červenci, kdy jsou nosným druhem výstavy lilie. Na druhém "pólu" je říjnová výstava v Častolovicích. V tomto roce jsou připravovány tři velké monotematické výstavy jiřinek v již tradičních prostorách. Na konci srpna je to výstava ve Velkých Opatovicích (okr. Blansko). Aranžéři zde připravují z exponátů jiřinkářů nádhernou podívanou.

(Celý článek najdete na straně 4).

KARIOKA

MEČÍKY

Konečně jsme se dočkali! Kdo? No přece my, milovníci, pěstitelé a šlechtitelé mečíků. Je tady srpen, měsíc, kdy kvete převážná většina našich miláčků. Samozřejmě některé rané odrůdy kvetou již v červenci a ty pozdní až v září, ale srpen to je pro nás ten správný měsíc, kdy se můžeme každý den těšit, co nového nám vykvete, někteří se i pokoušíme křížením dát vznik novým odrůdám.

Srpen je také měsícem mečí­kářských výstav, které mají u nás dlouholetou tradici. Pořádají je základní organizace, ale hlavně členové specializované organi­zace GLADIRIS, která sdružuje mečíkáře z celé republiky. Dříve se konaly hlavně v Novém Jičíně, ale nyní se pořádají v mnoha dalších městech, jako je např. Nemyčeves, Jinošov, Staňkov, Holešov, Ratiboř, Rapotín, Hlučín a mečíky se vystavují i na výstavách v Olomouci, Častolovicích a Českých Budějovicích. Ta největší se ale bude letos konat ve dnech 24.-26. 8. jako ZAHRADA VYSOČINY v Žirovnici. Žirovničtí zahrádkáři letos slaví ojedinělé jubileum - 50 let nepřetržitého konání zahrádkářských výstav a tato mezinárodní výstava mečíků bude jejich vyvrcholením.

(Celý článek najdete na straně 7).

Roubováním zajišťujeme pěstování a rozmnožování bezchlorofylových forem kaktusů.

Roubování

Minule jsme představili běžné metody používané při přímém vegetativním rozmnožování. Srpnový díl věnujeme metodě nepřímého (xenovegetativního) rozmnožování - roubování. Tento způsob pěstování a rozmnožování kaktusů má řadu zastánců a stejnou skupinu nepřátel. Jedni oceňují skutečnost, že choulostivé druhy rostou na odolných podnožích bez větších problémů, odpůrci poukazují na fakt, že roubovanci ztrácejí charakteristický vzhled pravo­kořenně pěstovaných rostlin.

Roubování, jak známo ze zahrádkářské praxe, je přenos roubu na podnož, přičemž v případě kaktusů je roubem stonek nebo jeho část, kterou přeneseme na podnož a zafixujeme ji. Tolik velmi stručně k základnímu popisu této metody. Roubování není v případě kaktusů pouze metoda rozmnožování, ale i jeden ze způsobů pěstování např. hřebenovit ých (kristátních) tvarů.

(Celý článek najdete na straně 10).

Festuca ovina SEEIGEL s jemným, ocelově modrým olistěním

KOSTŘAVY NA ZAHRADĚ

Kostřavy (Festuca) jsou oblíbené vytrvalé okrasné trávy často používané v nejrůznějších zahradních realizacích. Jsou atraktivní zejména díky modrému či modrošedému zabarvení a rovněž díky své odolnosti k sušším stanovištím. Většina pěstovaných odrůd je odvozena od druhů, jako jsou Festuca glauca, F. ovina, F. cinerea, F. valesiaca, F. pallens a další.

Jde o trsnatě rostoucí trávy dosahující obvykle výšky 15-30 (40) cm. Výška a barva listů závisí na pěstované odrůdě. Barva listů je velmi různá od zelenošedé přes šedou, modrošedou až po téměř modré odrůdy. Tyto barevné odstíny jsou způsobeny voskovou vrstvičkou, která pokrývá listy a chrání rostliny před nadměrným výparem vody a rovněž taky před intenzivním slunečním zářením. Je to důvod, proč velmi dobře snášejí plné slunce a suché stanoviště.

(Celý článek najdete na straně 12).

MEDEA se sklízejí od srpna do prvních mrazíků. ZLATÁ KRÁLOVNA patří mezi odrůdy klasické.

MALINÍKY A OSTRUŽINÍKY
z Velkých Losin

Maliník je velice vnímavá rostlina. Je napadána řadou hospodářsky důležitých virů, které dokážou citelně snižovat plodnost rostlin a i zdecimovat celé plantáže maliníku. Asi k nejzávažnějším patří virus keříč­kovité zakrslosti maliníku (Rasp­berry bushy dwarf virus). Ten zapříčiňuje rozpadání plodů a až následnou ztrátu plodnosti u rostlin maliníku. Další virová onemocnění mají za následek nezdravý růst a malou plodnost. Základem pěstování a udržo­vacího šlechtění jsou bezvirózní matečnice obou kultur. V sou­časné době množíme dvanáct odrůd maliníku a dvě odrůdy ostružiníku. Matečnice každoročně kontrolují inspektoři ÚKZÚZ Brno a SRS, testuje se výskyt viróz. Jen pokud je vše v pořádku, je vystaven uznávací list na jednotlivé odrůdy. Tím je vedle pravosti odrůdy zajištěna i zdravá sadba maliníku a ostružiníku.

(Celý článek najdete na straně 24).

Nízká Gaura PASSIONATE BLUSH

Gaury a zauschnerie

Gaury i zauschnerie patří do příbuzenstva rostlin pupal­kovi­tých (Onagraceae). Ve srovnání se svými známějšími příbuznými, tedy pupalkami, jde ale spíše o rostliny zatím méně rozšířené, byť s velkou perspektivou za­hrad­ního či skalničkového použití.

Rod gaura (Gaura) se někdy česky označuje jako svíčkovec, nicméně osobně bych se přikláněl k používání botanického jména Gaura, které koneckonců v češ­tině nezní nijak nelibozvučně. Rostliny pocházejí ze Severní Ameriky, kde rostou ve společenstvech dlouho i krátkostébelných prérií. I přesto, že si gaury našly cestu do českých zahrad již před více než deseti lety, lze je ve srovnání s klasickým trvalkovým sortimentem považovat stále za novinku. V pod­statě celé komerčně nabízené spektrum odrůd je odvozeno od druhu Gaura lindheimeri. Odrůdy se liší zejména barvou květů (od čistě bílé po relativně temně růžovou), zbarvením listů (trávově zelené, panašované či načervenalé) a vzrůstností (40-120 cm). Jejich mimořádnou předností je neúnavné kvetení od začátku léta do prvních podzimních mrazíků.

(Celý článek najdete na straně 4).

Solenostemon scutellarioides WIZARD MIX

Kopřivy a moudy

Nebojte se, nebude řeč o žahavých kopřivách, známých z naší přírody či nevítaných hostech okrasných zahrad, které obvykle oceníme jednou v roce ve velikonoční nádivce. Rád bych oprášil dřívější slávu tzv. afrických kopřiv neboli poch­vatců, které v minulosti zdobily nejedno okno lidských příbytků, ale i okrasných letničkových výsadeb panských sídel i parků a byly důležitým prodejním artiklem zahradníků.

Po staletí byla africká kopřiva zařazována do čeledi hluchav­kovité (Lamiaceae) a rodu Coleus. Pro značnou podobnost byl do tohoto rodu zahrnován i moud, molice neboli Plectranthus. Proto se dnes lze setkat s různými synonymy a ve správ­ném názvosloví je tak trochu zmatek, který byl v poslední době završen tím, že dříve již vžité názvy Coleus blumei, C. verschaffeltii a C. hybridus jsou nyní považovány za neplatné a platí název Solenostemon scutellarioides. Domnívám se však, že důležitější je úžasná rozmanitost těchto pestrolistých rostlin, které lze pěstovat nejenom jako dekorativní letničku, ale také pokojovou květinu. V zahraničí se pěstováním a šlechtěním afrických kopřiv zabývají specializovaná zahradnictví i sběratelé, mající v sortimentu stovky odrůd neuvěřitelných barev a tvarů listů. Vyšlechtění vlastní odrůdy není příliš složité a zvládne jej i méně zkušený pěstitel, což může být jistě zajímavé téma pro milovníky rostlin. Stačí africké kopřivy nechat vykvést, nechat vytvořit semena a ta vysít.

(Celý článek najdete na straně 8).

Plody kaktusů obsahují většinou drobná tmavá semena. Na snímku plody Gymnocalycium saglionis v plné zralosti.

Výsevy kaktusů

Výsevní misky naplníme vy­chlad­lým substrátem, který jsme před tím vydezinfikovali v troubě. To, jak dlouho budeme substrát dezinfikovat teplem, záleží na objemu, ale pravidlem je, že by se měl v troubě prohřát na 90 °C po dobu asi 20 minut. V mikro­vlnné troubě necháme 2 litry substrátu přibližně 20 minut (záleží na výkonu daného přístroje). Misky naplníme tak, aby mezi substrátem a horní hranou misky byla mezera 3-5 cm. Semena kaktusů vyséváme vždy řídce na povrch substrátu.

Ideální teplota pro klíčení běžných kaktusových semen je 25-30 °C přes den (nebo v době osvětlení umělým světlem) a 20-25 °C přes noc. Ihned po výsevu substrát zavlažíme podmokem a přiklopíme krycím sklem.

(Celý článek najdete na straně 10).

Zdeněk Vodák má rád kvetoucí zahradu

Na chalupě u lesa

V roce 1968 zakoupil pan Zdeněk Vodák domek s nevelkou zahrádkou, která měla plochu asi 100 m2. Dům se nacházel v klidné vilové zástavbě a naproti přes cestu byl vzrostlý les s převahou dubů. Poloha domu byla natolik příznivá, že pan Vodák s nákupem neváhal. Domek vyžadoval velkou rekonstrukci. S tou se začalo v roce 1975. Projekt na dům vypracoval architekt Bílek, který jej navrhl tak, aby splynul s okolním prostředím. Z původního objektu prakticky zůstaly jen holé zdi, které se musely ještě podřezat. Po celkové rekonstrukci byl čas na drobné úpravy zahrádky.

Majitel domu je člověk velmi zručný, technicky nadaný a především precizní. Většinu prací spojených s přestavbou domu si dělal sám.

Ze zahrady odstranil několik přestárlých ovocných stromů a vysadil první okrasné stromy a keře. Byly to: Picea omorica (smrk Pančičův), Pinus silvestris (borovice lesní), Magnolia soulangeana a M. stellata (šacholán Soulangeův a š. hvězdicovitý), Rhododendron (pěnišník) Cotoneaster (skalník), Larix decidua (modřín opadavý) a další.

(Celý článek najdete na straně 16).

Díky pozdní době sklizňové zralosti a delší době vyzrávání dřeva je odrůda SOLARIS vhodná do teplých a středních oblastí.

Nové odrůdy jabloní

Ochranná práva k novým odrůdám v ČR byla koncem roku 2012 udělena jabloňovým odrůdám CUMULUS a HERALD z VŠÚO Holovousy, s.r.o., dále odrůdám z ÚEB AVČR, v.v.i., šlechtitelská základna Střížovice a to plodové REDSPRING a okrasné ROSALIE. Ze stejného šlechtitelského subjektu pochází plodová odrůda SOLARIS, která byla zkoušena na základě žádosti Evropského odrůdového úřadu a tedy následně jí byla udělena Evropská právní ochrana.

SOLARIS je zimní odrůda, která vznikla křížením odrůd TOPAZ a genotypu UEB. Vzrůstnost bujná, habitus rozložitý, plodící na krátkém i dlouhém dřevě, jednotlivě nebo ve shlucích. Probírku provádíme jen při přeplození pro zvětšení plodů. Letorosty jsou tlusté, obrost řídký se sklonem k vyholování větví. Plod ploše kulovitý, bez výrazných žeber, žlutá základní barva je překrytá celokrajně oranžovou rozmytou barvou, s mělkou kališní jamkou a krátkou stopkou.

(Celý článek najdete na straně 24).

Verbena stricta - začátkem července

Sporýš v trvalkových záhonech

Rod Verbena, česky sporýš, zahrnuje přes 250 druhů bylin, polokeřů a keřů. Některé z nich lze s úspěchem pěstovat i v našich podmínkách. Větši­nou se používají jako letničky a krátkověké trvalky.

Sporýše můžeme s úspě­chem využít i v trvalkových výsadbách a to zejména v ta­kových, kde nevadí jejich volné přesévání. Všechny zde uvedené druhy mají rády plně osluněné stanoviště. Jedním z nejznámějších a nejpoužíva­nějších je sporýš argentinský (Verbena bonariensis), původem z Argentiny. V našich podmínkách se jedná spíše o letničku, i když při dostatečném zimním krytu a příznivé zimě může přezimovat. Jedná se o nezaměnitelný druh sporýše, který si nelze splést s žádnou jinou rostlinou. Rostlina je poměrně vysoká, dorůstá 120 až 180 cm, řídce větvená s drsnou, čtyřhrannou lodyhou. Drobné květy jsou fialové, nahloučené v hustých vidlanech. Jiná barva než základní fialová není známa. Kvete velmi dlouho, prakticky od července do konce září. Tento sporýš působí v záhonech velmi elegantně, transparentně a vzdušně. Lze sehnat i nižší kompaktnější kultivar jako např. LOLIPOP, který dorůstá pouze do 60 cm. Tento sporýš se samovolně velice silně přesévá, což může být nepříjemné, pokud je v kombinaci s nízkými rostlinami. Dokáže se po více let udržet i mezi vysokými perenami.

(Celý článek najdete na straně 8).

Pravá formule 1 mezi hvězdníky - vzácný a pěstitelsky složitý druh H. papilio.

Co nového u hvězdníků?

Byznys stále kvete Paradoxně mě k oprášení tématu hvězdníků vede na můj vkus až příliš překotně se vyvíjející ruka trhu. Cibule i řezané stvoly hvězdníků se vzdor tomu, že je lidé pěstují a kříží už přes 200 let!, stále neomrzely a drží se na předních místech prodejních žebříčků. A protože jde o lukrativní (navíc zimní) zahradnický byznys světového měřítka, není divu, že se světoví producenti snaží přicházet se stále novými tvary, barvami a velikostmi květů. Zatímco před dvaceti lety byly na trhu jen různé odstíny a kombinace pouhých dvou základních barev (tj. červené a bílé), dnes je situace nepřed­stavitelně lepší.

Děje se tak nejen činností šlechtitelů, ale i díky terénním botanikům, kteří ze svých výprav do přírody jižní Brazílie, Peru a Bolívie přinášejí cibulky či semena s neokoukanými geny. Za poměrně malý peníz si v současnosti lze pořídit zdravé, energií nabité cibule, které nás v krátkém čase spolehlivě obšťastní květy zbarvenými nejen bohatou škálou odstínů a kombinací zmíněných dvou barev, ale také zvonci citronově žlutými, fialovými, oranžovými a dokonce brčálově zelenými! Navíc se kdysi tvarově monotónní jednoduché květy také hodně proměnily - a potěšit se můžeme také hvězdníky plnokvětými, rostlinami mnohokvětými nebo zdrobnělými (jde o tzv. COLIBRI sérii).

(Celý článek najdete na straně 10).

Gaillardia FANFARE i další divizna Verbascum phoeniceum MIXED COLOURS patří mezi krátkověké trvalky; letnička Antirrhinum hispanicum ROSEUM přezimuje ve štěrkových záhonech.

A přežije mi to zimu...?

Jedna z nejčastěji pokládaných otázek, kterou dostávají prodejci okrasných rostlin. Není se co divit, problematika mrazuvzdor­nosti, resp. lépe zimovzdornosti, je pro pěstování vytrvalých rostlin jednou z nejdůležitějších. Není výjimkou, že jako zimovzdorné druhy jsou v prodeji často označeny i rostliny, které naše zimy přežívají pouze nejistě nebo dokonce vůbec. Snad ještě horší pak je, když mnohé nezimovzdorné druhy prezentují sami prodejci jako bez problému zimující.

Lze na výše zmíněnou otázku jednoduše odpovědět? Odpověď nemusí být vždy tak snadná, jak by se mohlo zdát. Ne vždy je možno odpovědět jednoduše ano nebo ne. Zimovzdornost ovlivňuje řada faktorů a zdaleka ji nelze spojovat pouze s odolností vůči mrazu (mrazuvzdorností), byť je to jeden z nejdůležitějších faktorů. Mezi další charakteristiky, které zimovzdornost ovlivňují, patří stanovištní podmínky, vlhkost a vododržnost půdy během zimního období a samozřejmě vlastnosti rostliny samé, tedy především jak se dokáže přizpůsobit období vegetačního klidu, z jakých klimatických podmínek pochází a jakým způsobem je případně "zvyklá" zimovat ve své domovině. Podstatné rovněž je si uvědomit, že faktory ovlivňující zimovzdornost působí společně.

(Celý článek najdete na straně 16).

RAJKA je výnosná odrůda vhodná na podnož M9, M26.

Chuť jablka na prvním místě
IV. pokračování

V cestě za odrůdami, které chutnají, se po návštěvě v Kr­nově, Horní Bělé a v okolí Moravské Třebové, tentokrát zastavíme v podhůří Českomo­ravské vysočiny v zahradě v ok­rese Brno-venkov.

Zahrada, kterou autor pří­spěv­ku Jaroslav Patočka obhospo­dařuje, se nachází v ka­tastru obce Padochov, v podhůří Vyso­činy. Je na jihozápadním svahu pod lesním masivem v roz­mezí nadmořských výšek 300-315 m s průměrnou roční teplotou 8,7 °C, srážkovým úhrnem 450 mm. Začíná zde brněnská vinohrad­nická oblast. Les zahradu chrání od severovýchodu a východu. Velmi dobrá hluboká hlinitojílovitá hnědozem, na které je výsadba, dobře zadržuje vodní srážky. Autor vedle jabloní pěstuje hrušně, třešně, višně, slivoně, meruňky, broskvoně i několik desítek odrůd především stolní révy. Vyzkoušel již více než tři sta odrůd jabloní. Mnohé z nich nebyly z hlediska chuti špatné, ale pro některé jejich nectnosti jich více než sto vyřadil. Je velmi těžké vybrat ty nejlepší z celé řady odrůd vyšlechtěných v ÚEB Střížovice, VŠÚO Holovousy, případně soukromými šlechtiteli, např. Petrem Kumštou a dalších odrůd vyšlechtěných ve světě. Momentálně mezi nejlepší odrůdy ...

(Celý článek najdete na straně 21).

Odrůda CHANDLER prodlužuje sklizeň do září. Plody mají v průměru i více než dva centimetry.

ZAHRADNÍ BORŮVKY
pro chuť i zdraví

Zatímco pravým lesním borův­kám se na zahrádce nedaří, jejich sestře borůvce chocholičnaté ano. Pokud vám název borůvka chocholičnatá (Vaccinium co­rymbosum) nic neříká, setkáte se s ní ještě pod názvy borůvka zahradní, hroznovitá, velkoplodá nebo kanadská. Tento druh pochází ze Severní Ameriky, keře dorůstají výšky 1,5-2 metry. Na rozdíl od většiny pěstovaných ovocných druhů vyžaduje odlišné půdní podmínky, zejména pokud jde o pH, které potřebuje mít v rozmezí 3,8-4,5 (jiný údaj 4,2-5,2 s ideálním optimem 4,5-4,8).

Borůvky působí v organismu jako antioxidant, podporují mozkové funkce, srdeční činnost, působí i proti některým formám rakoviny, pomáhají namáhanému zraku. Zpomalují nástup Alzheimerovy choroby, mají antibiotické účinky, jsou vhodné i pro diabetiky. V zahradě jsou ještě další dva druhy ovoce, které mají podobné účinky a v části sezony je mohou nahradit - černý rybíz a maliny. Borůvky sezonu přísunu tohoto velmi zdravého ovoce v čerstvém stavu mohou prodloužit, lze je docela dobře skladovat v chladu. Ve srovnání s malinami a jahodami vydrží mnohem déle. Z tohoto pohledu je špičková odrůda BRIGITTA, tu lze bez větší úhony a ztráty kvality uchovat 3-4 týdny. Zajímavostí je i to, že u odrůdy DUKE se aroma a chuť rozvíjí právě až po zachlazení. Pokud se bojíte, že koláč z těchto borůvek nebude mít tu správnou borůvkovou barvu, nebojte se. Po upečení bude od toho z lesních borůvek k nerozeznání.

(Celý článek najdete na straně 25).

Plnokvěté hvězdníky jsou krásné, ale pěstitelsky poněkud náročnější.

Co nového u hvězdníků? II.

Hvězdníky lze i v domácích podmínkách poměrně snadno křížit a pokoušet se tak ve vlastní režii o vytvoření barevně či tvarově nových květních typů. Řada amatérských fandů to také zkouší - a tu a tam se někdo pochlubí pěknými výsledky. Takže jak na to?

Je jasné, že budoucí šlechtitel by měl hvězdníky umět pěstovat a zároveň mít i přehled o sortimentu jejich odrůd (obojí se zdá být v dnešní internetové době snadné). Kromě teore­tických poznatků pak musíme nashromáždit také určitou kolekci zajímavě či efektně kvetoucích cibulí. A pak už můžeme začít experimentovat. Nejprve je samozřejmě nutno přimět obě vybrané rodičovské rostliny do květu ve společném termínu - pokud nám to ale nevyjde zcela "na chlup", nemusíme hned lámat mičurinskou hůl, pyl samčí rostliny lze několik dní uchovat v papírovém sáčku v ledničce. Příliš pospíchajícího z dvojice rodičů také můžeme "přibrzdit" přenesením do chladnějších podmínek. V okamžiku rozkvětu budoucí samičí rostliny musíme být ve střehu - krátce po částečném otevření květního zvonce totiž uvnitř květu začnou rychle dozrávat a praskat prašníky a uvolněný pyl by se mohl postarat o nechtěné samoopylení.

(Celý článek najdete na straně 8).

Ozdobnice v kombinaci s hvězdnicemi

Ozdobnice v okrasné zahradě

Ozdobnice, známější možná pod počeštěným jménem miskantus (Miscanthus) patří k oblíbeným vytrvalým okrasným trávám. Historie jejich pěstování v Evropě sahá zhruba do 30. let 20. století, kdy byly poprvé ve větším měřítku používány coby okrasné rostliny. A to zejména zásluhou jednoho z nej­výz­namnějších německých pěstitelů a šlechtitelů trvalek, Karla Foerstera. Od té doby vzniklo několik desítek rozdílných kultivarů odlišných výšek, barev květenství i různě zbarveného olistění.

Nejpočetněji jsou v kultuře zastoupeny odrůdy odvozené od druhu ozdobnice čínské (Mis­canthus sinensis), které nabízejí největší výškovou i barevnou variabilitu. O něco méně častá ozdobnice cukrová (M. sacchariflorus), ozdobná především svými květy a rovněž hybrid výše zmíněných, ozdobnice obrovská (Miscanthus x giganteus) atraktivní mimořádně vysokým vzrůstem dosahujícím na vhodném stanovišti bezmála 4m. Tento druh je kromě jiného občas pěstován jako tzv. energetická plodina pro produkci rostlinné biomasy.

(Celý článek najdete na straně 11).

Každá květina je jedinečná a k dosažení plné krásy po usušení vyžaduje individuální přístup už při sběru.

Suché kytky

Blíží se zima - doba, kdy na zahradě nenajdete květinu, kterou byste uřízli do vázy. Trvalky spí zakleté v podzemních pupenech, letničky dávno spálil mráz. Vázy, které v průběhu celého léta zdobily kytice květů, zejí prázdnotou. Ale nemusí - kus léta se dá zakonzervovat do zimních měsíců v suchých kytkách. Pouze je nutné myslet na zimu již na jaře a vysadit na zahradě květiny, které ji v létě zdobí a na zimu se dají usušit.

O květinách k sušení jsou napsány celé knihy. Nebudeme je tu suplovat, pokusíme se vám pouze poradit, které květiny si vybrat. Obrázek na sáčku s osivem nebo fotka v publikaci vás inspirují, neříkají ale nic o nárocích rostliny na pěstování. Dřív než začneme, měli bychom si odpovědět na dvě základní otázky:
- Kolik času chceme a můžeme pěstování květů věnovat?
- Máme prostory na předpěstování sazenic? Vaše odpovědi rozčlení květiny k sušení do několika skupin.

(Celý článek najdete na straně 16).

Nedostatečné zakrytí okraje jezírka

Voda v zahradě

Pohled na satelitní mapy dává tušit, že blankytně modré bazény ve všech svých podobách obsadily celou republiku. Je to pochopitelné, bazény jsou ceno­vě dostupnější, léta mívají již pravidelně velmi horká období a rybníky z mnoha důvodů ke koupání už nelákají. Záměrně pomineme dnes velmi běžné bazény, které připomínají obrov­ské gumové vaky. Jde o dočasné vybavení čistě užitkového chara­kteru (snad bez estetických ambicí), které většinou, když děti odrostou, ze zahrady úplně zmizí.

Nákladnější a trvalejší variantou jsou bazény zapuštěné. Pořízení by měla předcházet důkladnější úvaha o jejich umístění. Přijatelné umístění v zahradě bývá i pro projektanty jedním z nejtěžších úkolů. Důvodem je především barva jejich vnitřních povrchů a kvůli jejich ploše i viditelnost, nebo spíše nepřehlédnutelnost. Jasně modrá barva má patrně navozovat dojem čistoty, vytvoří však i z bazénu čistého tvaru prvek celoročně přehnaně nápadný. Voda v bazénu s tlumeným a tmavším povrchem poskytne službu úplně stejnou a navíc taková nádrž může obohatit zahradu o elegantní vodní prvek.

(Celý článek najdete na straně 18).

Arnošt Petera své argumenty dokazuje přímo na konkrétních rostlinách.

Nejenom o množení trvalek
s Arnoštem Peterou

Mnoho pěstitelů se nepoučí a neustále si nosí z výstav a trhů rostliny, které nemohou přežít naše vrtkavé zimy. Ukázkovým příkladem je pampová tráva (Cortaderia). Arnošt Petera radí namísto této sice krásné, ale na mráz a hlavně zimní vláhu citlivé trávy vysazovat ozdobnice (Miscanthus), kterých je bohatý sortiment, dále vytrvalé vousatce (Pennisetum), ostřice (Carex), prosa (Panicum). Když už někdo pampovou trávu musí mít, je dobré ji na zimu uklízet nebo trs seříznout a zakrýt větší vrstvou sena nebo slámy a velkou fólií, aby do trsu neteklo.

Z dalších rostlin, které se jako trvalky tváří, ale u nás obtížně přezimují nebo nepřezimují, se jako "trvalka" mnohdy nabízí například oranžově kvetoucí cibulovina - snědek Ornithogalum dubium, různé druhy rodu Hebe (H. andersonii ale i další), vřesovce (Erica) pocházející z Afriky jsou spíše přenosné. Některé druhy mráz snesou, ale nesnesou zimní vláhu a případně střídání teplot, které je u nás obvyklé.

(Celý článek najdete na straně 20).

Měděná nádoba je vypíchána jmelím, mezi ním je několik ozdob, skořice a lístky šedého starčku.

ČAROVÁNÍ SE JMELÍM

Jmelí bílé (Viscum album) je rostlina opředená mnohými pověrami a mýty, za které převážně může způsob jejího růstu na nepřístupných místech v korunách stromů a plody dozrávající v zimě a připomínající bílé perly. Je to stálezelená poloparazitická rostlina z čeledi santálovitých. Plody jsou nepravé jednosemenné bobule. Latinský název vychází právě z jejich vlastností a barvy (viscosus - lepkavý, přilnavý a albus - bílý). O zájmu o jmelí svědčí četné lidové názvy: méli, jemela, jemelo, jmel, jimelí, omejlí, omelí, gmejl, gmeil, mejlí, lepiňák.

Šíření jmelí ze stromu na strom se děje zásluhou ptáků, kteří si na podzim a v zimě pochutnávají na bílých bobulích, které ukrývají semeno. Trusem potom roznášejí semena po lese. K tomuto způsobu šíření jmelí přispívá u nás přibližně třicet ptačích druhů. Jmelí je téměř nezničitelná rostlina, umírá až se stromem, na kterém žije. Jmelí hrálo důležitou roli v náboženské tradici u mnoha evropsk ých národů. V předkřesťanském období lidé věřili, že ztělesňuje živoucího ducha a bylo symbolem života i ochranným talismanem. V křesťanské tradici se jmelí udrželo jako celosvětový symbol vánočních svátků. Podle jedné z nejznámějších štědrovečerních zvyklostí rostlina zajistí do domu štěstí a požehnání, pokud hlava rodiny za prvního kuropění zavěsí nad štědrovečerní stůl snítku zelených, stříbrných nebo pozlacených větévek. Každému stolovníkovi pak splní přání, pokud jej zašeptá do ohně první zapálené svíčky na vánočním stromečku. Magický účinek rostliny se umocňuje, je-li snítka darována, nikoli zakoupena.

(Celý článek najdete na straně VIII přílohy Zahrádkářky).

Cyclamen persicum MINIWELLA BELLISSIMA

Bramboříkové zamyšlení

Rod Cyclamen neboli brambořík zahrnuje přibližně 20 druhů, pocházejících ze Středomoří, Malé Asie, vzácně je lze nalézt i v lesích evropských hor (Alpy, Česko, Polsko, Kavkaz), kde rostou jako podrost stromů a keřů. Pouze pro zajímavost a přesnost nutno podotknout, že ačkoliv byl rod Cyclamen po staletí řazen do čeledi Primulaceae, v poslední době jej botanici přeřadili do čeledi Myrsinaceae. Latinské jméno Cyclamen odvozené z řeckého "kyklos" (okrouhlý, točitý) upomíná na okrouhlý tvar hlízy, případně spirálovité stáčení semeníků.

Jménem "kyklaminos" nazývá tuto rostlinu již Hippokrates a doporučuje ji proti hadímu uštknutí a jako ochranu proti zlým kouzlům. V zahraničí bývá lidový název odvozen od toho, že hlízy bramboříků jsou oblíbenou potravou divokých prasat a je tak označován jako "chléb prasat". Poetické a něžné je naopak německé lidové jméno "alpská fialka".

(Celý článek najdete na straně 4).

Odkvetlý shorakvět (Liatris mucronata)

Péče o trvalky v zimě

Zimní měsíce obvykle pěstitelům vytrvalých okrasných bylin příliš radost nepřinášejí. Většina trvalek prodělává období vegetačního klidu a trvalkové záhony jsou tedy prázdné, popř. jsou na nich zbytky odumřelých stonků z předchozí vegetace. Je tedy přes zimu nějaká péče o trvalky vůbec potřebná?

První věcí, kterou zmíníme a kterou je možno už na podzim zvážit, je to, zda odumřelé nadzemní části trvalek ostříhat již na podzim, resp. ihned po konci vegetace nebo s ostříháním počkat až na pozdější dobu či dokonce předjaří. Obě tyto varianty mají své výhody ale i nevýhody. Pokud zvolíme sestřih trvalek už na podzim či počátkem zimy, pak je hlavní výhodou zejména včasné uklizení a vyčištění záhonu a ušetření si práce v zimě nebo brzy na jaře.

(Celý článek najdete na straně 8).

Mezi středně pozdní a všestranně využitelné švestky patří odrůda STANLEY

Vybíráme švestky opravdu podle chuti?

Slivoně se pěstují v našich krajích zhruba od poloviny 14. století. O jejich rozšíření se nezasloužil nikdo menší, než sám nejvýznamnější panovník středověku - král Karel IV. Po něm se také plody švestek dodnes nazývají karlata - kadlátky. Básník Jan Neruda sice ve své Baladě o Karlu IV. píše, že král přivezl do âech révu vinnou, ta se zde ale pěstovala již delší čas před ním.

Pěstování švestek u nás rychle zdomácnělo a doznalo všeobecného rozšíření. Umožnilo to několik faktorů:
1. Švestkám a slivoním obecně se v našem mírném středoevropském klimatu dobře dařilo, netrpěly tu suchem ani nedostatkem tepla.

(Celý článek najdete na straně 18).

Jana Florentýna Zatloukalová čeká na vaše dopisy s recepty, náměty a zkušenostmi.

CHUŤOPIS
Cesta za tradičními recepty

Projekt Chuťopis mapuje tradiční oblasti České republiky, které zanechaly výraznou stopu v naší gastronomii. Navazuje na místa, kde se pěstovaly legendární plodiny.

Každý měsíc uveřejníme výzvu pro jednu konkrétní oblast. Ze všeho nejvíc nás sice budou zajímat dobové recepty, dále však také chceme znát: vaše kuchařské vzpomínky, zápisky ze sešitů po babičce, zmínky v místních kronikách, vyprávění pamětníků, doporučení na pěstitele a případně zpraco­vatele, odkaz na někoho, kdo k tématu má mnoho co říct. Tedy vše, co nějak souvisí s kuchařskou tradicí v této oblasti. Florentýna pročte, vyzkouší a ověří vše, co zašlete, redakci budou zajímat i otázky pěstování, starých odrůd, pěstitelů a zkušeností. Ale tím to všechno teprve začíná.

(Celý článek najdete na straně XII přílohy zahrádkářka).