ZAHRÁDKÁŘ - březen 2011 str. 24

POVÍDÁNÍ O PODLÉŠKÁCH

Hepatica nobilis blue plena Czech Form uváděná v německém katalogu jako Ladislav

Modrokvěté podléšky, kterých na jaře rozkvétají v listnatých lesích stovky a tisíce, zná asi každý. Málokdo však ví, že jich existuje více druhů a variet a také stovky odrůd, a že mohou být dokonce předmětem sběratelství. Zatímco většina z nás si spojuje přicházející jaro s květy sněženek, pro Ladislava Maternu jsou to jednoznačně podléšky. "Když rozkvetou, už je opravdové jaro, jak má být," říká nadšený pěstitel a majitel snad jediné sbírky podléšek u nás.

Pana Ladislava Maternu jsem navštívil loni na jaře na jeho zahradě pod bájnou horou Říp, abychom si o těchto něžných jarních rostlinách povídali. Kromě rostlin samotných mne zajímalo, jak se dostal zrovna k podléškám. Vždyť většina jich je modrých a při troše štěstí lze v lese spatřit občas růžovou.

Hepatica transsilvanica ´Supernova´; Hepatica nobilis ´Cobalt´; Hepatica transsilvanica - levandulová forma; Hepatica japonica ´Hostkage´; Hepatica transsilvanica, světle azurová forma.

"Málo jich je bílých a povedlo se mi vyselektovat i téměř červenou," usmívá se pan Ladislav a pokračuje: "Podléškami se zabývám už skoro dvacet let. A proč zrovna jimi? Jsou to mimořádně proměnlivé rostliny a dobře se kříží. V Evropě roste jaterník podléška - Hepatica nobilis var. nobilis. Najdeme ji ve vnitrozemí a naopak ji neuvidíme při oceánu. Do Anglie ji přivezli Římané, jinak by tam nebyla. Je to rostlina, která miluje chlad a stín. Vyrůstá v lese jako jedna z prvních rostlin. Rozkvétá v době, kdy ještě není na stromech listí. Pro období květu slunce nevadí. Později, až se klenba korun stromů uzavře, zajistí potřebný stín. Nové listy zpočátku slunce snesou, ale později by je již poškozovalo.

Hepatica nobilis rubra plena.

Kromě nám dobře známé Hepatica nobilis můžeme pěstovat třeba rumunskou Hepatica transsilvanica, která je větší a má jiný, více členitý tvar listu. Kříženci právě s touto transylvánskou podléškou jsou mimořádně krásné rostliny. Pak tu máme pyrenejskou větev odvozenou od H. nobilis. Pyrenejské rostliny jsou nizounké, převážně bílé až růžové. Ve Švédsku je oblast, kde roste var. glabrata, která je zcela lysá. V Tyrolsku je místní, poměrně vysoká varieta, kterou lze dávat snáze do váziček. U nás dávají přednost listnatým lesům na vápenci. Lákavé mohou být i další barvy, třeba fialová, odstíny, růžové, modré, proužky, apod. A ještě jedna věc je zajímavá. Mutací dochází k přeměně tyčinek a pestíků na korunní plátky a vznikají tak plnokvěté rostliny. U nás v republice byly učiněny objevy takových rostlin v 1. polovině 20. století převážně v regionu Českomoravské vrchoviny a v Českém středohoří."

Hepatica nobilis ´Marion´ - poloplná podléška nalezená Ladislavem Maternou v Českém Středohoří v roce 2002 má uprostřed květu charakteristický "knoflík".

Nejenom proměnlivost podléšek přivedla pana Maternu k tomu, že jim zasvětil dvě desítky svého života. Byla zatím i trochu náhoda. Více než dvacet roků je členem pražského Klubu skalničkářů: "Bavili mne skalničky a zakrslé jehličnany. Mezi skalničkáři jsem se dostal k informaci, že se zakládá American Hepatica Asociation. Napsal jsem tam a začal s nimi komunikovat. Dostal jsem se i k jejich specializovanému časopisu, který vydávali, a zjistil tu úžasnou mnohotvárnost. Odtud byl už jen krůček k dalším kontaktům: "Ve Švédsku se podléškami zabýval Severin Schlyter, bývalý univerzitní profesor. Byl velmi přátelský, posílal nám i semena. V katalogu hamburského pěstitele Jürgena Peterse, který dělá podléšky ve velkém, je uvedeno pět rostlin pod českými jmény označujícími nálezce nebo místo nálezu." Dalším pěstitelem, se kterým je pan Materna v kontaktu, je Andreas Haendel. Žije nedaleko od Berlína a je majitelem druhé největší německé podléškové sbírky. Tvrdí, že jeho zákazníci si nejvíce oblíbili podléšku ´Ladislav´. Tu pan Materna pro pěstitele znovuobjevil. Před dvaceti lety bývala plnokvětá podléška nedostupným snem mnoha pěstitelů. Výhodou je, že plnokvěté podléšky kvetou téměř měsíc. Zatímco jednoduchý květ je opylen a odkvétá, u plnokvětého byly pestíky i prašníky přeměněny.

Hepatica nobilis ´Prickel´ - náhodný nález ve Švédsku; Hepatica x media ´Prof. Friedrich Hildebrandt´; Hepatica nobilis alba plena; Hepatica transsilvanica semiplena form ´Elison Spence´; Hepatica nobilis - sytě růžová forma.

Hepatica x media ´Milstream Merlin´

Ještě před pěti lety patřily ke špičce křížence H. nobilis s H. transsilvanica. Jak se k nám začaly dostávat rostliny z Japonska, vznikala zajímavá křížení s evropskými, která se nazývají H. x euroasiatica. V Japonsku jsou jiné podmínky. Přímořské klima, vlhčeji přes léto, přes zimu zapadnou sněhem a mají tak stálou teplotu. Japonci mají na dva tisíce odrůd, které nazývají zaki. Pan Materna má ve své sbírce i takové rostliny. Pěstuje je ve foliovníku, venku nelze. Vznikají problémy především z nestálého charakteru naší zimy a přemíry vlhkosti v době růstového klidu. Před mrazem je ještě chrání polystyrenovým boxem, který je třeba pravidelně větrat kvůli plísním. I když japonské podléšky jsou nádherné, doporučuji každému, kdo chce začít ve větší míře s  podléškami, začít s našimi, radí pan Materna.

Problémem u podléšek je, že pěstování trvá velmi dlouho. Od výsevu uplynou čtyři roky, než poprvé zakvete: "Při křížení čtyři roky čekáte na výsledek. Z několika set vysetých semen vyberete třeba pět zajímavých rostlin a znova vysejete a opět čekáte čtyři roky. Deset dvanáct patnáct roků je jako nic. Dnes ve svých pětaosmdesáti letech už podléšky nevysévám," říká Ladislav Materna.

Za příjemné povídání poděkoval Jan Stanzel,
foto autor a archiv L. Materny.