Hermannshof - pestrý letničkový záhon

Cesty za zahradními květinami Zahrady Německa

Zima je ideálním obdobím pro plánování a hledání za­hrad­nic­kých inspirací pro následující vegetační období. Inspirující mohou být i zahradnické cesty k našim sousedům. V dnešním článku navštívíme několik zahrad v Německu, kde se lze setkat nejen s rozsáhlými výsadbami a expozicemi trvalek, ale samozřejmě i dalšími zajímavými druhy bylin i dřevin.

Jednou z nejhezčích německých zahrad, kde lze vidět na 2500 druhů trvalek, mnoho cibulovin, letniček i pozoruhodnou sbírku vzácných dřevin, je Sichtungsgarten Hermannshof ve Weinheimu. Jde o soukromou zahradu, která je ale volně přístupná veřejnosti (otvírací doba je na webu: https://sichtungsgarten-hermannshof.de). Kromě ukázkových výsadeb rostlin se zahrada věnuje také testování introdukovaných či méně známých druhů rostlin. Ověřují se zde rostliny z hlediska odolnosti, možnosti použití v kombinovaných výsadbách, estetického efektu i podle nároků na péči a údržbu. Návštěvníci zde mohou vidět ukázky výsadeb inspirovaných stepními a prérijními společenstvy, včetně použití suchomilných druhů rostlin, jsou zde druhy vhodné do mokřadů a na okraje vodních prvků, nechybí ani rostliny lesních podrostů a samozřejmě ani klasické trvalkové a letničkové záhony. Jednou ze zajímavostí je i bezmála 150letý exemplář myrty obecné, která je pěstován ve volné půdě a během zimy je chráněn proti mrazům rozebíratelným přístřeškem. I přesto, že jde o zahradu poměrně malou, její rozloha je necelých 2,5 ha, nabízí její návštěva mimořádný zahradnický zážitek.

(Celý článek najdete na straně 10)

Minichryzantémy ve sklenících VÚKOZ v Průhonicích

Chryzantéma

Též listopadka (Chry­san­the­mum × grandiflorum) z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) po­chází z východní Asie. Cíle­vě­domé šlechtění začalo před více než 1000 lety v Číně a Japonsku. Do Evropy byly dovezeny v 17. století, ale šlechtění tu začalo až v 19. století.

Zahradní chryzantémy se u nás šlechtily od 80. let minulého století ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Prů­ho­nicích. Začátkem 90. let bylo průhonické šlechtění zaměřeno na hrnkové odrůdy pro řízené pěstování a později na odrůdy typu Multiflora pro normální pěstování v květináčích.
Jsou to bohatě kvetoucí trvalky s hluboce dělenými listy. Kvetou úbory plnými i jednoduchými, barvy bílé, žluté, oranžové, růžové, fialové a červené. Sortiment odrůd je široký. Jsou tříděny podle různých hledisek a jednotlivé skupiny nejsou ostře ohraničené. Na trhu se jako hrnkovky nabízejí během celého roku minichryzantémy a koncem léta a na podzim pak zejména chryzantémy typu Multiflora, které vytvářejí krásné kulovité keříky a kvetou velkým počtem drobných úborů.

(Celý článek najdete na straně 14)

Cesta ve skalce vytvořená kombinací kamenů a netříděného štěrku.

Přístup do skalky a její údržba

Po skalce je nutno chodit, a to z různých důvodů. Pozorování skalky a jejích nájemníků z bez­prostřední vzdálenosti v každé roční době je potřebné proto, abychom zjistili, zda rostlinám něco neschází, nebo nejsou napadány chorobami, případně škůdci. Blízký kontakt s ros­tli­nami navíc přináší blaho skal­nič­kářskému srdci a je odměnou za vynaloženou práci. Snadný pří­stup do všech částí skalky umožňuje její jednodušší údržbu. Zbavování skalky ple­velů, sběr semen, od­stra­ňo­vání uhynulých rostlin a opětné osazování novými patří mezi nejdůležitější činnosti. Také přátelé a návštěvníci se chtějí potěšit krásou našich květů. Zkrátka všechny tyto důvody je třeba zvážit při plánování přístupu do skalky.

Většina literatury nabádá využít ke stavbě cest plochých kamenů, tzv. šlapáků, což je technokratické řešení. Na skalce, obdobně jako v přírodě, se lépe hodí střídání šlapáků uložených ve směru vrstev, štěrkovaných pěšinek, suťoviště bez výsadby samozřejmě ze stejné horniny, jako je celá skalka. Lze využít i rostlinných koberců (např. Acaena, Cotula, Genista, Minuartia a Carex) a trav snášejících občasný sešlap. Předpokládáme-li autobusové zájezdy, nezbývá nám, než vybudovat magistrálu ze šlapákových kamenů a štěrku. Stejným nebezpečím pro naši skalku jsou i dámy opatřené obuví s vysokými podpatky, působícími stejně jako sázecí kolík. Pro běžné pohyby na skalce však kombinovaná cesta určitě vyhovuje.

(Celý článek najdete na straně 26)

Čerstvě sklizené kaštany

Kaštanovník setý - strom do velkých zahrad

Kaštanovník setý nebo také jedlý (Castanea sativa) patří mezi skořápkaté ovoce. Botanicky patří do čeledi bukovité (Faga­ceae). Spolu s dalšími dvěma druhy C. crenata a C. mollissima se pěstuje pro plody - jedlé kaštany. Drtivou většinu světové produkce jedlých kaštanů zajišťuje těchto 5 států, které v roce 2021 zajistily 92,8 % produkce: Čína, Španělsko, Bolívie, Turecko a Jižní Korea (Zdroj: Wikipedie). U nás nemá pěstování jedlých kaštanů nijak velkou tradici, byly vysazovány spíše sporadicky převážně do sbírkových zahrad, někdy do parkových nebo jiných sadařských úprav. Pro mnohé české zahrádkáře je tato plodina téměř neznámá.

Dlouhověký strom (i více než 1000 let) dorůstá výšky 20 až 25 m a má poměrně širokou korunu. Je celkově velmi impozantní a dekorativní, proto se uplatní i jako okrasný prvek v zahradě. Vzhledem ke své velikosti je vhodný pouze do velkých prostorných zahrad, navíc pro svou převážnou cizosprašnost je nutná přítomnost dvou jedinců různých odrůd pro kvalitní opylování a bohatou násadu plodů. Pokud pěstujeme pouze jeden strom cizosprašné odrůdy, je většina plodů tzv. "hluchých" - nažky jsou prázdné bez jader. Kvete v květnu a červnu. Poměrně pozdě raší, pozdními jarními mrazy tak nebývá obvykle poškozován.

(Celý článek najdete na straně 30)

Odrůda květáku PARMAC překrývá růžici listy.

Pěstujme barevný květák

Brukvovitá zelenina je součástí našeho jídelníčku a spotřeba květáku se zvyšuje s propagací racionální výživy. V kuchyni se používá v širší škále vařených pokrmů, ale lze ho použít i sy­rový ve studené kuchyni a také pro konzervování. Jeho dietetické vlastnosti jsou důležité díky nízkému obsahu energie a op­ti­málnímu množství ne­ener­ge­tických živin. Z energetických živin obsahuje malé množství bílkovin a cukrů, jejichž poměr je velmi vyvážený.

Studiem charakteristik a specifických nutričních hodnot, které lze nalézt v různých literárních a bibliografických zdrojích, jsme zjistili, že tyto obecně vycházejí z analýz bílého květáku. Je tomu tak částečně proto, že ten je u nás dosud nejrozšířenější a nejpoužívanější. Důvodem je spojování květáku pouze s bílou barvou, ale také díky celoročnímu pěstování, které je umožněno sortimentem raných a pozdních odrůd. Pěstování je ale náročnější, protože k dosažení bílé barvy vyžaduje optimální půdní a klimatické podmínky spojené s výživou, zavlažováním, vystavením slunečnímu záření a ochranou proti chorobám a škůdcům. Stále teplejší a suchá léta odrazují některé zahrádkáře od pěstování bílého a zejména letního květáku, protože v takovém počasí vytváří řídké růžice, nevyznačuje se typickou barvou a je napadán škůdci. Aby se tato negativa eliminovala, mnozí se přiklánějí k pěstování podzimních odrůd. Pokud se chceme rozhodnout pro podzimní pěstování, můžeme sortiment zde pěstovaných bílých odrůd obohatit o další podzimní a pozdnější barevné formy - zelený, fialový a stále populárnější oranžový květák. Širší nabídku ovlivnilo šlechtění, které bylo kromě barvy zaměřeno jednak na zpestření nutriční hodnoty květáku, a také na přizpůsobení rostliny pěstitelským podmínkám. Díky tomu byly vyšlechtěny nové podzimní, časně pozdní odrůdy, které během růstu snášejí letní vedra a před sklizní jim více vyhovují nižší podzimní teploty. Barevné květáky mají větší obsah biologicky aktivních látek, zejména železa a karotenoidů. Pozor! V tomto období, zejména při silných deštích nebo delším působení rosy, jsou tyto odrůdy náchylnější k hnilobám na růžicích. Jejich kadeřavá struktura a pórovitost brání rychlejšímu vysychání vody, která se do nich dostala. Tato voda umožňuje rozvoj hnilobných bakterií.

(Celý článek najdete na straně 38)