'Skalice' je jedním z českých kultivarů hvězdnic. V kultuře se ale zatím moc nerozšířila.

Rok s vytrvalými květinami - ŘÍJEN

Říjen může být v okrasné za­hra­dě podobně pestrý a barevný měsíc jako září, a pokud se vydaří počasí a trvá tzv. "babí léto", může být klidně i ba­rev­nější a zářivější. Mnohé z pod­zimních trvalek mohou být stále v plném květu a výrazněji se přidávají i barvy listů trav a dalších atraktivně se barvících rostlin (rozrazilovců, amsónií aj.).

Stále kvetou a dokvétají i hvězdnice zmíněné v předchozím čísle. Tedy především Aster dumosus, A. novi-belgii a A novae-angliae. V říjnu se pak přidávají i velmi pozdní druhy a odrůdy jako třeba hvězdnice nestařcovitá (Aster ageratoides) 'Ezo Murasaki' s fialovými květy. Jde o druh pro slunná ale i polostinná stanoviště. Při její výsadbě je ale dobré pamatovat na to, že jde o velmi bujně rostoucí trvalku, která je schopná svými podzemními oddenky zarůstat i do okolních výsadeb. K pozdním odrůdám patří i Aster × amethystinus 'Freiburg'. Jde o trsnatě rostoucí kultivar se světle modrými, drobnějšími květenstvími, který se ale objevují ve velmi velkém množství. Rostliny dosahují výšky 100-140 cm a poměrně dobře snášejí i sušší půdy.

(Celý článek najdete na straně 6)

Strom obsypaný plody

Nenáročné trávníky z úzkolistých kostřav

Lidé stále častěji požadují ome­zení nebo dokonce úplný zákaz používání pesticidů a minerálních hnojiv, a to nejen v rámci zemědělství, ale i ve veřejném prostoru. Tento trend se týká i trávníků, kde se přidává i tlak na omezení spotřeby vody pro zá­vlahu. Jednou z možností, jak tyto požadavky splnit, je po­užívání druhů a odrůd trav, které nevyžadují intenzivní hno­jení, chemické ošetření ani pra­vi­del­nou zá­vlahu a díky pomalému růstu umožňují prodloužit intervaly mezi sečením. Mezi takové trávy patří právě úzkolisté kostřavy, kterým je věnován následující text.

Do rodu kostřava (Festuca) je řazeno více než 600 druhů. Většina kostřav je nápadná úzkými, často tuhými listy, které jim umožňují přizpůsobit se nepříznivým podmínkám. Pro trávníky se využívají tři botanické druhy, z nichž je nejběžnější kostřava červená (Festuca rubra) se třemi formami (trsnatá, krátce výběžkatá a dlouze výběžkatá). Jedná se o celosvětově druhý nejčastěji množený trávníkový druh po jílku vytrvalém. Mnohem méně používanými druhy jsou kostřava drsnolistá (F. trachyphyla, syn. F. brevipila) a k. ovčí (F. ovina). Do stejného rodu patří také další trávníkový, ale širokolistý druh, kostřava rákosovitá (F. arundinacea), která je stále populárnější s ohledem na vysokou toleranci k vysokým teplotám a suchu.

(Celý článek najdete na straně 16)

Velmi pozdní odrůda 'Oriane'

Broskvoně na zahrádce IV.

Představili jsme si už žlutomasé i bě­lomasé pravé broskve a v dneš­ním dílu nás čeká skupina novější, v posledních letech poměrně populární, což jsou ploché broskve (var. platycarpa syn. var. compressa), obchodně označované též jako dětské broskve, broskve pro děti ad.

Jedná se o celou řadu odrůd, jejichž společným znakem jsou ploché plody, přičemž se může jednat jak o pravé (plstnaté) broskve, a to s dužninou žlutou (např. odrůda Ornella), s dužninou bílou (např. odrůda Saturn), tak o nektarinky (např. odrůda Mesembrine).

Velmi pozdní odrůda žlutomasé ploché pravé broskve, zraje 25 až 30 dnů po odrůdě Redhaven. Pochází z Francie. Má práva k ochraně v EU. Vzrůstnost stromu je bujná až velmi bujná, květ je růžovitého typu. Plod je středně velký až velký, tvarem široce zploštělý, při pohledu na kališní vrchol mírně nesouměrný. Slupka je středně tlustá, řídce až středně hustě plstnatá, silně až velmi silně přilnavá k dužnině. Její základní barva je oranžovožlutá, většina povrchu plodu je kryta tmavě červeným rozmytým líčkem. Dužnina je oranžově žlutá, tuhá až velmi tuhá, nevláknitá. V chuti je nasládlá až sladká, průměrně aromatická, dobrá. Pecka má zploštělý tvar, v porovnání k plodu je malá, k dužnině středně silně až silně přilnavá. Plodí dobře, vyniká velikostí a atraktivitou plodů, které jsou dobré chuti hlavně při plném vyzrání a pěstování v teplých polohách.

(Celý článek najdete na straně 14)

Larvy tmavky švestkové vyžírající semena švestky

Ovocnářská odpovědna Josefa Suse

Slyšel jsem, že tmavka švest­ková jako nový škůdce slivoní způsobuje škody také na broskvoních a meruňkách. Jak je to tedy?

V souvislosti s oteplováním pozorujeme citelné škody zejména na slivoních všech pomologických skupin (švestky, pološvestky, slívy, renklódy a mirabelky). Z původních druhů je to rovněž myrobalán (Prunus cerasifera), který se využívá hlavně jako podnož pro ušlechtilé odrůdy "modrých peckovin", ale protože je velmi vitální, obrůstá po odumření starých stromů slivoní hlavně ve stromořadích nebo v krajině. Larvy blanokřídlého hmyzu, tmavky švestkové (a), vyžírají semena slivoní, plody většinou předčasně padají na zem a decimují úrodu. Bohužel larvy této tmavky jsme objevili také v peckách zralých, plně vyvinutých plodů, aniž by se to projevilo viditelnými příznaky (b). To považuji za skryté nebezpečí pro nekontrolované šíření tohoto škůdce. Proto situaci dále monitorujeme u široké škály odrůd. Chemická ochrana není dosud uspokojivě vyřešena, ale zahrádkáři mohou snížit populaci tmavky, když předčasně spadlé napadené plody slivoní zakopou do jámy tak hluboko, aby jejich vrstva byla pod povrchem půda nejméně 0,2 m. Tím se přeruší vývoj larev přes přezimující kukly a vylíhlé dospělce. Doporučuji také luštit pecky po následné konzumaci plodů a případné larvy likvidovat. Tohoto škůdce jsme dosud nenašli v tvrdých peckách broskvoní ani meruněk.

(Celý článek najdete na straně 27)

Radosti Honzy Zadražila

Jana Zadražila známe jako divadelního a filmového herce (Divadelní spolek Kašpar, Nepodepsaný knoflík, Zemský ráj to na pohled, Specialisté atd.) a někteří i jako muzikanta. Že je zahrádkář, a navíc předseda základní organizace i předseda územního sdružení, bude pro mnohé překvapením.

Honzu Zadražila jsem u nás na svazu zaregistroval poprvé, když si ke mně do redakce přišel půjčit židli. Tím jsem zjistil, že se nově stal předsedou Územního sdružení Praha-východ. Proto jsem mu zavolal a pozval se k němu na zahradu do jeho rodné Řeže. Sedíme pod pergolou u kávy a Honza vypráví, jak tady měl v zahrádkářské osadě léta zahrádku jeho tatínek. Místní zahrádkáři chtěli pozemky odkoupit, ale cena byla naprosto neúměrná. Zkusili to tedy přes smírčí soud a uspěli: "V červenci 2002 jsme dostali vyjádření od soudu a v srpnu to všechno vzala voda. Bylo tady asi osm metrů. Tatínek tu naštěstí v té době nebyl. Pomáhali jsme tady s bráchou. Nebylo tu ani bláto, jen černej písek, vyvrácený stromy, díry v zemi. Vypadalo to, že už tady nikdy nic nebude. Nastala obrovská deziluze, část zahrádkářů řekla, že už tady nic dělat nechce. A táta přišel s tím, že bychom to odkoupili za ty, co to nechtějí a spojili to. A také to udělal. Máme tady teď asi 2500 m2. Což je pěkný, ale ta starost o to také je. Jen to posekat zabere dost času. Zůstali tady i další osadníci, založili jsme osadu. Nejsme asi ti správní zahrádkáři v tom pravém slova smyslu, máme to spíš na relax."

(Celý článek najdete v Zahrádkářce na straně 38)