Colchicum autumnale 'Pleniflorum'

Ocúny

Pokud se nás někdo zeptá na květy vítající podzim, určitě mezi rostlinami, které nás napadnou, nebudou chybět ocúny. Je to proto, že náš ocún jesenní, naháček, je naše nejnápadnější podzimní květina a jediná domácí na podzim kvetoucí cibulovina.

Není divu, že zaujal zahradníky. Nejstarší záznamy o jeho pěstování jsou již z roku 1542.
Ocúny se řadí do samostatné čeledi ocúnovité (Colchicaceae). Mezi ocúnovité kromě vlastních ocúnů patří i rostliny, které se vzhledem značně liší - byliny se vzpřímenými stonky, které se občas pěstují jako stínomilné trvalky (Disporum, Uvularia) nebo popínavé tropické liány (Gloriosa). Ocúny jsou ale mnohem pestřejší rod, než bychom si podle našeho domácího druhu představovali. Ačkoliv květy jsou většinou růžově fialové nebo bílé, v horách střední Asie roste druh, který kvete žlutě (Colchicum luteum). Více než polovina druhů nekvete na podzim, ale kvete brzy na jaře, většinou hned po roztání sněhu. Také stanoviště, na nichž se s různými ocúny potkáváme, se liší. Rostou na vlhkých loukách, alpínských loukách, ale také na suchých stanovištích středomořských keřů či ve štěrbinách skal.

(Celý článek najdete na straně 6)

Vernonia gigantea

Vernónie a mužáci obři amerických prérií

Vernónie (Vernonia) ani mužáci či silfia (Silphium) nejsou zatím v našich zahradách příliš známými hosty. Oba rody patří mezi hvězdnicovité rostliny (Astera­ce­ae) a pocházejí z východních a jihovýchodních oblastí Severní Ameriky (některé druhy vernónií pak také z Jižní Afriky).

Vernónie Severoamerické druhy vernónií i mužáků osidlují především nevysychavé, živnější půdy vysokostébelných prérií, lesních pasek nebo okolí vodních toků. Jde často o mohutné byliny s výškou stonků i přes dva metry. Zejména vernónie jsou nyní značně populární jako okrasné rostliny v USA, protože, mimo jiné, jsou velmi atraktivní pro motýly a další druhy hmyzu. Většina zahradnicky zajímavých vernónií patří mezi velmi výrazné, nápadné a rovněž velmi dlouhověké zahradní trvalky. Asi největším druhem vůbec je vernónie obrovská (V. gigantea). Ta může na vhodných stanovištích s dostatkem vláhy a živin dorůst do výšky bezmála tří metrů. Ve druhé polovině léta pak nakvétá velkými květenstvími sytě tmavě fialových (či fialověpurpurových) květů. Podobnými, ale o něco nižšími druhy se světlejšími květy, které lze v našich podmínkách rovněž bez problému pěstovat, jsou pak např. V. novaboracensis, V. arkansana, V. fasciculata a V. baldwinii. Rostliny lze použít především do zadních částí kombinovaných trvalkových záhonů nebo jako doplněk do výsadeb okrasných keřů, popř. před porosty vyšších dřevin.

(Celý článek najdete na straně 10)

Pnoucí růže půvabně rámuje okno i vstupní dveře

Pnoucí růže

Co vše lze ozdobit pnoucími růžemi? Pojeďte se s námi podívat na pár příkladů z našich zahrad i na několik krásných růží focených v našem okolí.

Pnoucí růže můžeme rozdělit do dvou skupin. U nás jsou častěji k vidění ty s tužšími vzpřímenými výhony, které je třeba vyvazovat k opoře. Často jde o opakovaně kvetoucí růže vysoké obvykle do třech metrů (někdy uváděné jako climbery). Druhou skupinu tvoří ramblery, jde o velmi vzrůstné růže s dlouhými ohebnými výhony, některé svými ostny umí vyšplhat třeba do koruny vysokého stromu. Povětšinou kvetou jen jednou záplavou květů.
Že už nějakou tu krasavici také máte? Tak to se nám nezapomeňte fotkou a popisem pochlubit. Pokud ne, tak teď je ten pravý čas si pnoucí růži pořídit. Pnoucí růže do každé zahrady!

(Celý článek najdete na straně 14).

Brusnice honosná

Jedná se o málo známý druh brusinky z čeledi vřesovcovité (Ericaceae). Pochází ze Sacha­linu, Kamčatky a Kurilských ostrovů, najdeme jej však i v se­verní části Japonska, východní Asii či Severní Americe. Brusnice honosná (Vaccinium praestans) roste ve formě bylinného listnatého keře, jehož vzrůst je velmi nízký - pouze 10 až 20 cm, výjimečně do 30 cm.

Vyniká eliptickými listy o veli­kosti 2-2,5 cm, které v průběhu vegetace atraktivně mění své zbarvení. I díky tomu se s oblibou používá nejen jako ovocná, ale také podrostová okrasná rostlina. Sázíme ji ideálně do polostínu, což navozuje přirozené prostředí, kde roste jako podrost světlých lesů. Příliš zastíněné polohy přispívají k nižší kvalitě plodů. Vyhovují jí propustné, lehčí až středně těžké půdy, písčité až hlinité, s dostatkem humusu.
Keře jsou vysoce mrazuvzdorné, lze je proto pěstovat i ve vysokých polohách. V oblastech bez sněhové pokrývky je však vhodné je na zimu raději namulčovat listím či rašelinou. Jako typický kyselomilný druh vyžaduje kyselé pH půdy (4,5 až 6) a dostatečnou vlhkost. Kvete v červnu a červenci jemnými průhlednými květy bílé barvy s růžovým nádechem. Jsou velké 5 až 6 mm, dvoudomé a samosprašné. Opylování zajišťují včely, pro které jsou tyto květy velmi lákavé a s oblibou je vyhledávají. Plody jsou červené bobule velikosti 8 až 12 mm, jemně zaoblené, výrazně připomínají brusinky. Dozrávají koncem léta. V chuti jsou sladkokyselé s typickým aroma, po plném dozrání opadávají. Díky svému výraznému aroma připomínajícímu sekret štěnic rodu Heteroptera je v Rusku často označují také jako "smradlavé bobule".

(Celý článek najdete na straně 30)

Perleťovec menší

Motýli na zahradě

Jak na zahradu přilákat motýly, kteří nám kromě estetického přínosu budou také opylovat kvetoucí rostliny?

Dospělí motýli ke svému životu potřebují jen sladký nektar. Proto není problém pro ně přichystat bohatě prostřený stůl a připravit sobě a našim blízkým krásná setkání a úžasná pozorování. Stačí jen vybrat vhodné místo na slunci a výsadba může začít.

Dobře se osvědčily bylinky, které přinesou užitek i v kuchyni: šalvěj lékařská, levandule, dobromysl (neboli oregano), mateřídouška a léčivka třapatka nachová. Na nich se za slunných dnů živí až neuvěřitelné množství motýlů a dalšího hmyzu. Jen na pár rozkvetlých keřících dobromysli jsem napočítala 11 motýlích druhů najednou! Celkově se běžně na mých bylinkách pase přes 100 kusů motýlů!

(Článek včetně dalších obrázků najdete na straně 34)