Teucrium aroanium

Ožanky a šišáky

Ožanky (Teucrium) a šišáky (Scutellaria) nepatří rozhodně mezi rostliny zahrádkářsky ne­známé. Je ale pravda, že jejich současná nabídka není příliš pestrá. V prodeji bývá především ožanka kalamandra (T. chama­edrys) pěstovaná coby nenáročná suchomilná bylina a šišák baj­kalský (S. baicalensis) rozší­řený hlavně jako léčivka. Zahradnicky atraktivní sortiment je ovšem daleko pestřejší a oba tyto rody budou bezesporu patřit mezi trvalky (a skalničky), jejichž pěstování se bude s největší pravděpodobností spíše rozšiřovat.

Mnoho jejich zástupců velmi dobře snáší sušší půdy (a obecně relativní nedostatek srážek) a některé dokonce i podmínky tzv. suchého stínu (např. T. scorodonia). A právě taková stanoviště budou s ohledem na předpokládaný vývoj počasí pravděpodobně čím dál častější, což s vysokou pravděpodobností postupně ovlivní i nabízený sortiment zahradních květin.
Do skalek a suťovišť se hodí i miniaturní druh původem z Peloponésu, T. aroanium. Má stálezelené, šedavě zbarvené listy a velké bělavě fialové květy s výrazným fialovým žilkováním. Nesnáší přílišnou zimní vlhkost půdy. Hodí se tedy především do suťovišť a propustných spár mezi kameny ve skalce.

(Celý článek najdete na straně 6).

Eupatorium coelestinum

Andělské

Tyto pelargonie jsou známé také pod názvy - andělské oči, crispum hybridy, maceškokvěté nebo maceškovité. Základem pro vznik těchto atraktivních rostlin byl kříženec druhů Pelargonium crispum a Pelargonium betu­linum, který byl postupně začát­kem 20. století křížen s různými kultivary tzv. anglických pelargo­nií.

Proto některé kultivary připo­mínají zmenšené "angli­čanky", jiné se zase tvarem a zbarvením květů podobají miniaturním ma­ceš­kám. Pro získání oranžových a nejnověji i červených květů byl do andělských pelargonií přikřížen druh Pelargonium fulgidum. Před dvěma lety byl se zajímavým výsledkem použit ke šlechtění také druh Pelargonium scabrum.

(Celý článek najdete na straně 9).

Malotigena frantiskae-niederlovae (Delosperma congestum)

Delospermy 2
mrazuvzdorné a zimovzdorné

Zimovzdorné druhy
Delosperma aberdeenense
Tento trsovitý až nízce ke­říč­kovitý druh pochází z vysoko­horských poloh jihoafrické pro­vin­cie Kapsko. Kvete prakticky celou sezonu drobnými, ale početnými růžovofialovými kvít­ky. Vysoké stonky dodávající rostlině keříčkovitý vzhled na podzim usychají a rostlina přezi­muje ve formě nízkého polštářku. Pokud ve výjimečných případech uhyne, tak se na stanovišti velmi dobře obnovuje ze semen, jichž produkuje velké množství.

(Celý článek najdete na straně 16).

Radka

Broskvoně a meruňky V.

V několika předešlých měsících jsme se věnovali sortimentu broskvoní, teď přišla řada na meruňky. Nejprve se podíváme na sortiment raných odrůd.

PINKCOT (COTPY)
Raná odrůda, zraje 5 až 7 dnů před Velkopavlovickou. Pochází z Francie. Strom roste bujně, habitus tvoří rozložitý. Plod je středně velký, z bočního i čelního pohledu tvarem kruhovitý. Slabě až středně hustě plstnatá slupka má základní barvu oranžovou, většina osluněné strany plodu je však překryta výrazným zářivě červeným líčkem naneseným rozmytou formou. Dužnina je oranžové barvy, středně tuhá až tuhá, jemné konzistence, středně šťavnatá, sladce navinulá až navinule sladká, s vyrovnaným poměrem cukrů a kyselin, mírně až dobře aromatická, dobré, při plném vyzrání plodu až velmi dobré chuti. Pecka je od dužniny velmi dobře odlučitelná. Jádro je sladké. Plodnost je velmi brzká, velká až velmi velká a pravidelná. Patří mezi plodem velmi atraktivní odrůdy. Vzhledem k tomu, že plody jsou brzy vybarvené, avšak zpočátku dosti tuhé, je zvláště vhodná pro dlouhodobější transport, netrpí otlaky. Odolnost proti pozdním jarním mrazíkům v době květu je velmi dobrá, jistou nevýhodou je menší odolnost květních pupenů proti silným zimním mrazům, hlavně při rychlém střídání vyšších a velmi nízkých teplot v zimním období.

(Celý článek najdete na straně 36).

Chryzantémy s původně růžovými květy se nejčastěji dobarvují modře.

Proč barvíme barevné?

V nedávné době jsem se vě­noval na stránkách Zahrádkáře fenoménu, který nás provází celoročně či příležitostně při nejrůznějších svátcích ve formě "přizdobených" kaktusů. Doda­va­telé jim nasazují tu mexické sombrero, vykulená očka, santa­klau­sovský bílý vous a červenou čapku nebo je "vylepšují" stále­kvetoucími obarvenými su­še­nými květy.

Již delší dobu zaznamenáváme trend barvení květů či nejrůznějších částí rostlin. Po tomto zásahu vznikají z rostlin nebo z jejich květů mnohdy poměrně šílená monstra, která nemají s přírodní krásou nic společného. A já se jen ptám? Je prvopočátek u zahradníků, kteří již nevědí, jak upoutat pozornost zhýčkaných zákazníků, nebo je to reakce producentů květin na poptávku trhu? Ať tak, nebo tak, výsledkem jsou mnohdy ztřeštěné barevné variace. Barvení květů je asi nejstarší způsob "ozvláštnění", který jsme zkoušeli již na základní škole, kdy se do vázičky s konvalinkami nakapal inkoust do plnicích per, který měl za následek promodrání jinak bílých okvětních lístků. V současné době se modrými tóny dobarvují především bílé květy orchidejí rodu Phalaenopsis nebo bílé květy chryzantém či karafiátů. Mnohem sofistikovanější přibarvování se provádí třeba u růží, kdy se stonek v dolní části podélně rozřízne na třetiny a každá se ponoří do jinak obarveného roztoku. Nasátím pak dochází k efektu, který zahradníci označují jako "rainbow" neboli duha. Modrá barva se přidává také k růžově zbarveným květům, což se nejčastěji uplatňuje u chryzantém.

(Celý článek najdete na straně 26).