Anemone blanda

Drobné jarní cibuloviny pro smíšené výsadby I.

Jako smíšené či kombinované výsadby jsou zde myšleny takové porosty okrasných rostlin, nej­častěji trvalek, trav či polokeřů (např. levandule apod.), kde je na jednom záhonu použito více druhů tvořících menší skupiny, často "propletené" mezi sebou a které tvoří ucelený, zapojený porost. Do volnějších ploch mezi tyto rostliny pak lze použít právě cibuloviny. Pro tento kom­bi­no­vaný typ výsadeb se hodí pře­devším takové druhy a odrůdy, které nevyžadují pravidelné vyndávání cibulí a hlíz z půdy a které dokážou fungovat více let na jednom stanovišti, nebo se dokonce dokážou rozšiřovat do plochy pomocí dceřiných cibulek nebo i výsevem semen.

Takovým příkladem je hned první druh, který zde zmíníme. Je to sasanka vábná (Anemone blanda) z východního Středozemí. Díky svým blankytně modrým (v odrůdách i bílým či růžovým) květům patří mezi nejefektnější časně jarní hlíznaté rostliny. Jde o zcela nenáročný druh, který se na vhodném stanovišti sám velmi ochotně přesévá. Roste dobře na plném slunci ale také v polostínu mezi různými keři. Nakvétá v dubnu. Velmi dobře vypadá především ve větších skupinách.

(Celý článek najdete na straně 6).

Bledule zahradám sluší

Bledule jsou blízce příbuzné sněženkám. Je to malý rod s pouze dvěma popsanými druhy. Od sněženek se liší tím, že mají všechny okvětní lístky stejně velké.

Nejznámější je bledule jarní (Leucojum vernum). U nás roste roztroušeně v lužních lesích, ol­ši­nách a podél potoků. Vykvétají brzy zjara, v Čechách obvykle jeden až dva týdny po sně­žen­kách, na Moravě se sněženkami. Bledule mají na rozdíl od sně­ženek pověst málo variabilních rostlin. Jednotlivé rostliny se liší šíří okvětních lístků a zbarvení skvrny na jejich konci. Skvrna na okvětních lístcích bledule jarní může být zelená nebo žlutá. Karpatské populace (L. v. subsp. carpaticum) jsou obvykle dvoukvěté, směrem na západ dvoukvětých rostlin v populacích ubývá. Poměrně častá je i vývojová ontogenetická odchylka, při které dochází k různému stupni srůstu poupat až ke vzniku proliferační plnokvětosti. Odchylka většinou není stálá, následující rok obvykle rostliny vykvetou normálně. V zahradách se bledule jarní pěstuje již od začátku 15. století, přesto existuje jen minimum odrůd, odrůdy jsou navíc v kultuře velice vzácné. Jmenovat můžeme Gertrude Wister s proliferací zmnoženými okvětními lístky nebo Null Punkte s čistě bílými okvětními lístky bez koncové skvrny.

(Celý článek najdete na straně 10).

Višeň MORELA POZDNÍ

Jsou opravdu staré odrůdy lepší než nové?

V posledních letech staré od­rů­dy zejména jabloní, ale i dalších ovocných druhů zažívají nebývalý zájem veřejnosti. Po poměrně dlou­hém období, kdy naopak veřejnost lačnila po každé novin­ce, která se kde objevila a zvídavý zahrádkář ji stůj co stůj chtěl získat na svou zahrádku, objevuje nyní mnoho lidí staré, mnohdy již skoro zapomenuté odrůdy ovocných plodin. Proč tomu tak je?

Jedna rovina je nynější móda všeho "bio". Panuje mýtus, že staré odrůdy jsou odolnější nejrůznějším chorobám a snad i škůdcům, nemusíme je "stříkat" a budeme tak na zahrádce pěstovat "bio - zdravé" ovoce. Nové odrůdy že jsou "přešlechtěné", tudíž více chorobám a škůdcům náchylné a vůbec všeobecně choulostivější než ty staré, osvědčené. Není to pravda. Lze konstatovat, že u nejrůznějších ovocných plodin nových i starých odrůd jsou vůči chorobám různé stupně odolnosti či náchylnosti. Zrovna tak co se týká vhodnosti jednotlivých odrůd do konkrétních pěstitelských podmínek, je nutno přistupovat k této problematice značně individuálně. Ne všechny odrůdy, ať nové nebo staré, se hodí na všechna stanoviště, na každou podnož a pro každý zvolený pěstitelský tvar. Naopak spousta nových odrůd si nese nějaký záměrně vyšlechtěný stupeň odolnosti až rezistence k některým chorobám nebo fyziologickým poruchám (strupovitost u jabloní, virové neštovice (šarka) u slivoní, odolnost plodů třešní proti pukání za deště apod.). Další věcí je pak otázka konzumace plodů napadených různými chorobami z chemicky neošetřovaných sadů.

(Celý článek najdete na straně 22).

Tomel H-120

Nerad dělám něco běžného

Tentokrát jsem se vydal na jižní Moravu do Velkých Němčic za panem Pavlem Rézlem, který celý život zahradničí, semenaří a zkouší nové věci při pěstování, ač povoláním je chemik. Většinou se specializuje na rostliny neobvyklé a exotické.

Pavel Rézl pěstuje americké tomely D. virginiana, viržinky, jak jim s oblibou říká. Má jich asi 15 odrůd. Tomely jsou vesměs tropické dřeviny. Existuje jich asi 400 druhů. D. digyna roste na jihu Mexika, má jedlé "čokoládové" plody. Během vývoje se stává, že některé druhy "utečou" do subtropů a až třeba na hranici mírného pásma. To se stalo u tří druhů. D. lotus roste na Kavkazu. Je odolný do cca -20 °C. Roste třeba v Lednickém parku a zde na zahradě ho můžeme vidět také. Plody jsou drobné, nejsou moc dobré, spíše trpké. Je to ale dobrá podnož. Bujně roste a daří se mu i v kontejnerech. D. kaki prošel dlouhým vývojem. Původní druh měl plody velikostí podobné D. lotus. Číňani však dokázali zvětšit a zkvalitnit plody tak, že mohou mít až půl kilogramu. Trpkost plodů způsobená obsahem taninů je přirozená vlastnost. Kulturní plody jich mají méně a uložením plodů na nějaký čas do komor s CO₂, což se dělá ve velkovýrobě, způsobí, že taniny přejdou na nerozpustné a necítíme je. Trpké odrůdy, které trpkost ztrácejí až přezráním, mají zpravidla lepší chuť. Těch vyloženě netrpkých není mnoho, jsou jedlé už po vybarvení, ale jejich plody chutnají trochu jako mrkev, což člověk od takového ovoce nečeká.

(Celý článek najdete na straně 26).

JURIN

Rané stolní odrůdy révy

Za rané stolní odrůdy je možné považovat takové, které dozrávají do poloviny září. Mezi nimi je už možné najít také typické velko­plodé stolní odrůdy, které jsou náročnější na pěstitelské pod­mín­ky a ošetřování během vegetace.

Mezi velkoplodé stolní odrůdy patří ALLADIN, ARKADIA, NA­DĚŽ­DA AKSAJSKAJA, JURIN, OGONĚK TAJROVSKIJ a TALISMAN. Vyža­dují pro pěstování velmi dobré mikroklimatické podmínky. Teplo­ta a především sluneční záření totiž mohou výrazně ovlivňovat zralost hroznů. Odrůdu TALIS­MAN například pěstuji na lokalitě severně od Brna a v těchto podmínkách dozrává dříve a lépe než v Lednici. Optimální je proto vybrat stanoviště chráněné od severu, záhřevné a velmi dobře osluněné. Mezi ranými odrůdami je možné najít také velmi plastické odrůdy, které je možné pěstovat také v nevinařských oblastech. Mezi takové odrůdy patří GLENORA, BRIGANTINA, TIGIN a VIKTORIA. GLENORA je odrůda bezsemenná.

(Celý článek najdete na straně 33).