Asclepias tuberosa 'Hello Yellow'

Klejichy

O klejichách (Asclepias) už kdysi v Zahrádkáři řeč byla. Ale neuškodí si tento zajímavý, a tak trochu exoticky vypadající rod připomenout, a zmínit možnosti jeho uplatnění v okrasné za­hra­dě.

Druhy, které se dostaly do evrop­ské zahradní kultury, po­chá­zejí v naprosté většině ze Severní Ameriky. Jde o vytrvalé byliny s několika přímými lody­hami vyrůstajícími z podzemního polo­pla­zivého oddenku. V přírodě se s nimi lze setkat v po­lo­pou­štích oblastech, travnatých společenstvech i ve společenstvech křovin či světlých lesích. Mohutnější druhy pak osidlují i vlhčí, resp. nevysychavé půdy na okrajích vodních toků. Druhy, které budou zmíněny zde, patří mezi velmi přizpůsobivé a obecně mezi takové, které dobře snášejí sušší půdy a lze je použít na stanoviště na plném slunci, kde dobře porostou v propustné zahradní půdě. Druhům ze sušších stanovišť pak vyhovuje chudá, písčitá až štěrkovitá půda, kde nedochází ke stagnaci vláhy (a to zejména v zimě).

(Celý článek najdete na straně 6)

Petunia 'Amazonas Plum Cockatoo'

Quo vadis Petunia - kam kráčíš petúnie

Petúnie patří bezesporu mezi nejvýznamnější balkonové kvě­ti­ny. Pokusíme se najít odpověď, jak se dostala na tuto pozici a prozradíme, na jaké novinky se můžeme těšit v příštím roce.

Příběh petúnie jako okrasné květiny se začal psát kolem roku 1840, kdy byly uvedeny na trh první odrůdy. V roce 1881 se objevila první velkokvětá odrůda. Do druhé světové války se tato květina šlechtila především v Evropě. Zde vznikaly klasické odrůdy, jejichž osivo se vyrábí volným opylením mezi rostlinami v množitelském porostu. Takovéto odrůdy byly určené pro výsadbu na chráněná místa, nejlépe do okenního truhlíku, těžko snášely deštivé počasí.

(Celý článek najdete na straně 10)

Výsledná podoba zahrady s altánem.

O zahradě s altánem

Dnes vám ukážeme část proměny jedné zahrady, která je hezkým příkladem, jak si zahradu zabydlet.

Bylo to letos v jednom z hor­kých červencových dní, kdy nás Majka pozvala do jejich nového altánu. Začínala zrovna sucha, která trvala letos hodně dlouho a dala našim zahradám zabrat. Sucho nás trápilo už při naší návštěvě, a to jsme ještě netušili, že nás čeká dlouhá řada dalších dní bez deště. Návštěva to byla ale i tak krásná a my se s vámi o něco z ní podělíme.

(Celý článek najdete na straně 14)

'Norita', Combe, Francie, 1966, čajohybrid

Růže barev neobvyklých

Snem každého opravdového zahrádkáře je pěstovat něco zvláštního. Něco, co se hned tak nevidí v každé ulici a co se neprodává v každém zahradnickém řetězci. Nejinak je tomu u růží. Podívejme se tedy na barvy jejich květů a najděme ty méně obvyklé.

Přímo legendární záležitostí v tomto směru je modrá růže. Mnoho zahradníků se ji pokoušelo vyšlechtit, ale pořád to není ono. Pravá hořcová modř u růží tedy ani být nemůže, protože se u nich netvoří modré barvivo. Nakonec se genovému inženýrství podařilo do růží nastěhovat gen pro tvorbu modré barvy, ale jásot byl předčasný, protože modré barvivo se v kyselé buněčné šťávě chovalo jako lakmus a tedy bylo růžové. Ovšem i tak jsou velmi zvláštní růže fialové či růžové s namodralým nádechem, navíc často výrazně voní.

Také opravdu sytě černá barva u růží není. Ona tedy vlastně není ani u jiných květin. Takřka černá jsou poupata a rozvíjející se květy. Později se barva mění v tmavě červenou nebo červenofialovou. Sametky, jak se někdy také těmto růžím říká, doslova pálí slunce. Nikdy je proto nesázíme na plné ostré slunce, zvláště ne před jižní stěnu.

(Celý článek najdete na straně 22)

'Caspera'

Nové odrůdy jádrovin

Odkud se berou další a nové odrůdy? Odpověď je prostá. Šlechtění je nekončící proces a šlechtitelské cíle mohou mít různé podoby. Hlavně, že jsou a přinášejí nové možnosti a překonávající staré, pro současné klima a nároky, méně vhodné odrůdy.

Je podzimní zakrslá odrůda hrušně. Šlechtitelem a majitelem ochranných práv k odrůdě pro Česko je pan Miroslav Chovanec z Lipníku nad Bečvou. Vzrůstnost stromu je slabá, habitus vzpřímený, větvení slabé až středně husté. Výhony jsou středně tlusté, rovné s výraznými pupenovými nosníky, silně ochmýřené s krátkými internodii. Plodí středně pozdě, často ve shlucích na velmi krátkém plodonosném obrostu. Plod středně velký, slabě nesouměrný, tvar z profilu vypouklý (baňatý), s nejširším místem uprostřed plodu. Základní barva plodu v době zralosti žlutozelená, bez výrazného krycího zabarvení. Slupka je středně tlustá s nízkou rzivostí okolo kališní jamky, na povrchu hladká a lesklá s velkým množstvím malých až středně velkých lenticel. Dužnina bílé barvy, více šťavnatá, v konzistenci střední až hrubá, v chuti sladká. Stopka krátká a tlustá, napojená v ose plodu. Sklizňová zralost začíná v 1. polovině září s konzumní zralostí na přelomu září a října. Skladovat lze do listopadu. Pěstuje se výhradně na semenné podnoži. Je vhodná do všech pěstitelských oblastí s minimální potřebou vláhy během vegetace.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 30)