Osázený záhon druhým rokem po výsadbě

Jak vybírat vytrvalé zahradní květiny, aneb "pokvete mi ta rostlina celé léto?"

Podzimní měsíce jsou velmi vhodnou dobou pro výsadbu vytrvalých zahradních květin (a samozřejmě nejen jich). Jejich podstatnou výhodou je totiž to, že rostliny mají možnost zako­řenit ještě před příchodem sil­něj­ším mrazů a využívat relativního dostatku podzimní a zimní vláhy pro rozvoj kořenového systému a daleko lépe tak třeba zvládat případně přísušky během následující roku (ve srovnání s jarní výsadbou).

Výhodou je pak i to, že současně lze do těchto výsadeb velmi snadno doplnit i mnohé cibuloviny, pro které je podzim hlavním sázecím termínem (narcisy, tulipány, ladoňky, talovíny, modřence apod.). O tom, jak a podle čeho vybírat rostliny na zahradu už byla řeč mnohokrát, nicméně právě tento prvotní výběr je základem příštího úspěšného (či méně úspěšného) pěstování, a proto není na škodu si některé základní principy připomenout.

(Celý článek najdete na straně 6).

DAJIN - středně velký lotos s plným bílým květem a růžovým okrajem. Krásně voní. Vyšlechtěn v Číně.

Za exotickými lotosy

Pěstitelů lotosů u nás mnoho není. Popravdě neznal jsem žád­ného. Když jsem se dozvěděl o jedné pěstitelce, která má do­kon­ce sbírku, rozjel jsem se k ní na Kutnohorsko, abych mohl infor­mace o pěstování této exo­tic­ké a posvátné rostliny zpro­střed­kovat i našim čtenářům.

S Kateřinou Veselou sedíme v přístřešku na zahradě a popí­jíme lotosový čaj. Vypráví mi o lotosech, a jak se k nim dostala. Přesto, že absolvovala strojní průmyslovku a doma by se ještě našel i soustruh, má mnoho jiných zájmů. Velkou láskou jsou lotosy, ke kterým se dostala přes pěstování leknínů. Kromě toho jí lotosy pomohly při řešení jejích zdravotních problémů. Jedním z jejích mnoha zájmů se tak stalo i léčitelství, ve kterém je úspěšná. Sama je vegetariánka a na zahradě si pěstuje řadu dalších plodin. Zaujal mne velký fíkovník, který sdílí fóliák s lotosy a přináší každoročně značnou úrodu, klanopraška, rakytníky a aronie. Pěstuje i další ovoce a zeleninu.

(Celý článek najdete na straně 10).

Půda v přírodní zahradě

Přírodní zahrada by měla nava­zovat na okolní krajinu, být její součástí. Proto se musí hned po vodním režimu zohlednit půd­ní podmínky dané lokality. Člověk však v zastavěných ob­las­tech svoje prostředí natolik přetvořil, že mnohde už není zřejmé, co je na daném místě původní. Přesto je dobré res­pek­tovat alespoň to, co převládá v okolí zahrady. Ať už jsou to vápencové oblasti, kamenité vysočiny, úrodné sprašové roviny či skalnaté kaňony řek.

Trvalá úrodnost půdy

V poušti bez rostlin, především bez dřevin, mnoho úrodné půdy nenajdeme. Vytvoření půdy není bez rostlin možné. Jejich kořeny rozrušují podkladní horninu, přetváří a čerpají z ní živiny. Nadzemní stonky, listy a jehličí vytvářejí povrchovou vrstvu humusu. Miliony mikroorganismů, bakterií, hub, bezobratlých živočichů až po drobné savce pomáhají rozkladem dotvořit půdu do výsledné drobtovité konzistence a úrodnosti. Na čerstvém staveništi se mnoho těchto složek nevyskytuje. Ovšem pokud chceme vytvořit tak složitý, citlivý a živý svět, kterým je půda, musíme je všechny brát v úvahu. Pro pochopení podstaty procesů, které se dějí v půdě, je dobré proniknout do její mikroskopické stavby. Každá zemina vzniká postupným rozpadem hornin konkrétního stanoviště na minerální částice. Ty mají specifické složení podle

(Celý článek najdete na straně 14).

MADONA

O mečících
se slovenskými šlechtiteli

Tentokrát jsme připravili otázky pro tři úspěšné šlechtitele ze Slovenska a přátelé Juraj Belička, Jarda Kovařík a Peter Lelek nám na ně ochotně odpověděli. Roz­hovor s př. Beličkou proběhl krátce před jeho nečekanou smrtí a tento článek je věnován jeho památce.

Kdy jste se začali věnovat šlechtění mečíků a co vás k tomu přivedlo? B: v roku 1988 som si to chcel vyskúšať a začal som s prvím krížením. Po rozpačitých začiatkoch mi "vyskočila" na záhone celkom pekná žlto­oranžová sorta, ktorej som dal meno Západ Slnka. To bolo až v roku 1995. Postupne s nado­bud­nutím skúseností som vylepšoval viaceré vlastnosti mojich krížencov. Kríženie som čiastočne obmedzil, nakoľko s predošlých rokov sú nedokončené testovania. Z roku 2017 mám pripravených 8-10 krížení.

(Celý článek najdete na straně 20).

Tmavolisté kultivary šťavelu hlíznatého mají červenou pokožku hlíz.

Z pokladnice indiánů:
Netradiční okopaniny amerického původu

Omrzely vás už plantáže bram­bor, každoroční boj s man­de­lin­kou či houbovými chorobami? Obstarejte si pro příští sezonu netradiční plodiny s jedlými hlí­zami. Zkušenosti z minulých let potvrzují, že v našich pod­mín­kách velmi dobře prospívají i jiné, zatím málo známé okopaniny, které k nám stejně jako bram­bo­ry doputovaly z Nového světa.

Šťavel hlíznatý (Oxalis tuberosa), ve své domovině známý pod označením oka, je nejen značně výnosnou okopaninou, nýbrž i velmi dekorativní rostlinou. Jedná se o kompaktní bylinu s dužnatými stonky, které při kontaktu s půdou rychle přikořeňují. Oka patří mezi krátkodenní druhy šťavele, takže u nás kvete a hlízky tvoří až na podzim, sklízet ji můžeme až po prvních mrazech. Podobně jako jiné druhy tohoto rodu, i oka obsahuje ve všech částech svého těla kyselinu šťavelovou, jejíž množství v hlízách není tak vysoké, aby limitovalo jejich kulinářské využití. Hlízky se mohou použít jako příloha k masu či zelenině, vaří se v polévkách nebo se pečou. v Jižní Americe se oka pojídá i syrová, sušená se mele na škrobovou moučku pro následné využití. Ze zakvašených hlíz se vyrábí alkoholické nápoje.

(Celý článek najdete na straně 40).