Monarda ´Fiosin´

Zavinutky
známé i neznámé

Zavinutky, známé i pod po­češ­tělým pojmenováním monardy (rod Monarda, čeleď hlu­chav­kovité), patří již řadu desetiletí k oblíbeným zahradním rostlinám a i na stránkách Zahrádkáře už o nich byla řeč. V přírodě se vyskytují převážně v lučních, křo­vinatých společenstvech či les­ních pasekách v Severní Ame­rice. Rostliny jsou nápadné přímými, pevnými lodyhami se vstřícnými, aromatickými listy a především přeslenitě utvářeném kvě­ten­stvím. U některých odrůd bývají zajímavě vybarveny i listeny pod vlastním květenstvím. Barva kvě­tů záleží na pěs­to­vaném druhu, resp. odrůdě a v sortimentu se lze setkat s rostlinami s bílými květy, s mnoha odstíny růžové, fialové až purpurové či karmínové barvy. Většina druhů a odrůd kvete v červenci až počátkem srpna.

Můžeme začít známějším sortimentem. Většina běžně pěstovaných zahradních odrůd vychází ze dvou severoamerických druhů, a to M. didyma s karmínově červenými květy a druhu M. fistulosa se světle fialově růžovými květy (barva může být značně variabilní). Odrůdová nabídka je velmi pestrá. Z červenokvětých odrůd, blízkých druhu M. didyma lze jmenovat např. 'Adam', 'Cambridge Scarlet', 'Gardenview Scarlet'. Sortiment růžových a fialových odrůd je o něco širší. Velmi světle fialově růžovými květy nakvétá např. odrůda 'Fishes', která je ovšem značně citlivá k padlí; nenáročnou a dlouhověkou odrůdou je 'Marshall's Delight' s jasně růžovými květy a výškou kolem 1 m; velmi bohatě nakvétá další růžovokvětá odrůda 'Pink Tourmaline', 'Croftway Pink' nebo 'Cherokee'; růžovofialovou barvou kvete 'Sioux', 'Neon' nebo 'Beauty of Cobham'. Velmi hezkou odrůdou, s purpurovou barvou květů, je 'On Parade', která je snad i odolnější vůči padlí a rovněž 'Saxon Purple'. K výrazně tmavě fialově kvetoucím odrůdám pak patří např. 'Dark Ponticum' nebo 'Prague Night', které byly vybrány z porostu semenáčů v Botanické zahradě hl. m. Prahy. Z čistě bílých kultivarů lze jmenovat např. 'Schneewolke' nebo 'Snow Queen'.

(Celý článek najdete na straně 6)

Oměj šalamounek (Aconitum plicatum)

Zahrada jako z detektivky aneb Jedovaté rostliny
v letní zahradě

Co je krásné, může být i nebezpečné. A pro rostliny to platí jakbysmet. V zahradách pěstujeme nemálo sličných krasavic, které v sobě míchají kotlíky plné jedu. Není ovšem třeba panikařit a neprodleně se takových rostlin zbavit. Pokud si jsme jedovatosti u konkrétních druhů vědomi a pečujeme o ně bezpečně, mů­žeme se z nich dosyta ra­dovat i nadále.

Zahradní sezona je v plném květu a naše záhony a terasy určitě zdobí nejeden jedovatý skvost. Pojďme si představit ty nejnebezpečnější klenoty letní zahrady. Doslova srdeční záležitostí jsou pro mnohé zahradníky náprstníky, stračky a oměje. Tyto překrásně kvetoucí byliny patří bohužel k nejjedovatějším ozdobám výsadeb. Nechte je bezpečně čnít jako barevné vertikály uprostřed záhonů, jejich umístění mimo dosah malých dětí či domácích mazlíčků je rozhodně nasnadě. Náprstníky jsou dvouleté nebo víceleté byliny, které v prvním roce tvoří pouze listovou růžici. V druhém roce vyroste květní stvol nesoucí typické zvonkovité květy. Dnes se pěstuje v zahradách řada kultivarů náprstníků, i když zvláště na horách nachází v zahradách časté uplatnění i původní botanický druh náprstník červený Digitalis purpurea. Je zajímavé, že tento náprstník v naší květeně není původní. Zavlečen k nám byl až koncem 18. století z jižní a jihozápadní Evropy. Všechny náprstníky obsahují různé množství kardioaktivních glykosidů, látek ovlivňujících činnost srdce. Jejich využití v domácí léčbě srdečních onemocnění je vysoce riskantní a naprosto nevhodné. Při předávkování se dostavuje bolest hlavy, nevolnost a slabost, zvracení, průjem, arytmie až srdeční selhání. Listy náprstníků jsou velice hořké, takže náhodné otravy naštěstí nehrozí. Ke smrtelné otravě může stačit požití jednoho až dvou listů.

(Celý článek najdete na straně 10)

Papírovník čínský

Jedná se o málo známý druh (latinsky Broussonetia pa­py­ri­fera) z čeledi morušovníkovité (Moraceae), který svým habitem, stejně jako i tvarem plodů při­pomíná morušovník, z čehož po­chází i její synonymní jméno Morus papyrifera.

Pochází z východní Číny, Ja­pon­ska a Tchaj-wanu, kde se pěs­tuje jako užitková a také pionýrská dřevina. V Evropě se pěstuje od 18. století a prakticky výhradně jako okrasný druh. U nás je raritně rozšířen v teplých pěstitelských oblastech. Naopak, v mnoha zemích světa je zařazen mezi invazní či dokonce vysoce invazní rostliny, které vytlačují původní vegetaci.
Roste jako opadavý strom dorůstající do výšky 10 metrů, přičemž v domovině dokáže dorůst až do 16 metrů a u nás převážně kolem 5 metrů. Listy jsou velké, dekorativní, dosahují velikosti až 20 cm. Výhony jsou izolovány jemnými lýkovými vlákny, ze kterých se vyrábí kvalitní dopisní papír. Pro výsadbu vybíráme tepelně chráněné lokality, které zajišťují dostatečný prostor pro solitérní růst. Vyhovují mu slunné polohy, snese však i polostín. Půdy mu vyhovují teplé, hluboké, propustné, bohaté na živiny. Druh výborně snáší i znečištění ovzduší. Mrazuvzdornost stromů je do -24 °C, v případě starších stromů i více. Ochrana proti chorobám a škůdcům nebývá nutná.

(Celý článek najdete na straně 23).

Velmi sladké třešňové rajče SWEET APERITIF

Zelenina bez zahrady

Jsme krajinou paneláků a by­tových domů. Ne každý jejich obyvatel má zahrádku, kde by si vypěstoval svoji zeleninu. Často má ale balkon nebo terasu, na které si vytváří svoji malou oázu osázenou keříky, jehličnany nebo květinami. Nemusíte ale zůstat jenom u tohoto sortimentu. V ná­dobách se dají pěstovat bylinky a dokonce i zelenina. Z malé plochy terasy asi nepokryjete celou spotřebu zeleniny v průběhu léta. Při vhodném výběru pěstovaného sortimentu si ale můžete "při­lep­šit" právě těmi nejchutnějšími plody či lístky, které přesunete z rostliny přímo na talíř. Máme inspiraci pro vás, kteří vlastníte jenom malý balkon či terasu, máte ale velké zahrádkářské srdce.

Která zelenina se dá v truhlících pěstovat? Když zvolíte dostatečně velkou nádobu, vyroste vám v ní téměř vše, i kukuřice nebo melouny. Jestli ale chcete pěstovat v nádobě zelí ke krouhání, námaha a energie asi nebude adekvátní výsledku. Výběr správné plodiny a odrůdy je prostě základem úspěchu. Handicap omezeného prostoru můžete otočit ve svoji výhodu. Na každého ze svých miláčků budete mít podstatně více času a můžete jim věnovat více péče a pozornosti než při pěstování na "dlouhých řádcích".
Co dělat, abyste se zeleninou v nádobách uspěli? V kostce - musíte zvolit správnou odrůdu, přiměřenou nádobu a vhodný substrát. Musíte umístit rostlinu na místo, které jí bude vyhovovat a věnovat jí v průběhu vegetace náležitou péči - zálivku, hnojení, ochranu proti chorobám a škůdcům. Rostliny ve volné půdě jsou schopny saturovat některé nedostatky agrotechniky - získají si například vláhu i živiny z hlubších půdních horizontů. Dlažba terasy ale žádné rychle dostupné výživné prvky neobsahuje a rostlina je maximálně závislá na vaší péči.

(Celý článek najdete na straně 26)

Reveň po dvou letech

Barevné brambory nejen pro zpestření jídelníčku

Brambory s barevnou slupkou jsou nejen hezké, ale díky jejich barvivům přítomným v dužnině jsou velmi výživné a to nejsou jediné důvody pro jejich pěs­to­vání.

Asi každý se rád pochlubí svým jedinečným výpěstkem a dnešní moderní odrůdy nabízejí pěs­ti­te­lům nespočet možností při plá­nování své zahrádky takřka na každou sezónu. Přidání často zajímavých rostlin či plodin je ve výsledku i způsob, jak nejen zavést do kuchyně nové potraviny, ale také těžit z řady zdravotních výhod domácího jídla. Jedna taková plodina může rozjasnit váš talíř a zpestřit vaši zahradu. Tušíte správně, mám na mysli právě barevné brambory. Není to žádná chemie, ale antokyany, tedy přírodní barviva obsažená v hlízách. Dokonce se tyto pigmenty z nich i cíleně získávají a poté slouží jako přírodní barviva do potravin.

Barevné hlízy - fialové, červené či bílé

Brambory známe především se žlutou či červenou slupkou, ale i dužnina může mít odstíny fialové, červené či bílé v různém zastoupení. Právě zastoupení barviv a tím i prospěšných antioxidantů je u jednotlivých odrůd rozdílný. Hlízy brambor, které s oblibou konzumujeme v různé podobě, má v hledáčku či znovu objevuje stále více konzumentů (citlivých například na lepek, který zde není).

(Článek včetně dalších obrázků najdete na straně 34)