Kultivar 'Benenden Blue'

Rozmarýny pro nádoby
i na zahradu

Rozmarýna lékařská (Rosma­rinus officinalis) je mimořádně významná kulturní rostlina pů­vodem ze Středozemí. Používá se jako koření, léčivka i dekorativní rostlina.

Na původních stanovištích roste na skalnatých a kamenitých stráních, skalních výstupech, ale také v křovinatých spo­le­čen­stvech, někdy dokonce i jako podrost ve světlých jehličnatých lesích.
Léčivka i koření
Již od starověku se používá jako koření při přípravě nejrůznějších pokrmů. Byla, a stále je, využívána i jako důležitá léčivá rostlina, která zlepšuje prokrvení trávicího traktu, zvyšuje tvorbu žluči a trávicích enzymů. Je tedy vhodná při zažívacích potížích, nadýmání, špatném trávení a bolestech v trávicím ústrojí. Celý keř je velmi aromatický a silice se rovněž uplatňují i v kosmetice.
Sortiment
Jde ale také o rostlinu okrasnou, která může zdobit interiéry i exteriéry svými stálezelenými výhony, vůní a také bohatým kvetením. Byť se na první pohled může zdát, že rozmarýna je "jen jedna", nabízí i tento keř poměrně značnou variabilitu a celou řadu zajímavých odrůd. Asi nejnápadnější jsou odrůdy s převislým či polopřevislým růstem (např. 'Repens', 'Pendula', 'Prostratus', 'Riviera', 'Boule', aj.). Další vlastností, která mnohé odrůdy odlišuje, je barva květů. Mimo asi nejobvyklejších světle šedomodrých květů nabízí některé kultivary i barvy temně modré ('Tuscan Blue', 'Severn Sea', 'Fota Blue', 'Sapho' aj.), růžové ('Majorcan Pink', 'Rosemary') či čistě bílé (f. albiflorus). Velmi jemným až čárkovitým olistěním je pak nápadný např. kultivar 'Benenden Blue'. Poměrně velké rozdíly lze nalézt i v odolnosti různých kultivarů vůči nízkým teplotám a lze se setkat i s takovými, které je možné za určitých podmínek pěstovat v teplejších oblastech ČR celoročně venku.

(Celý článek najdete na straně 6)

Sasanka apeninská ?Alba?

Drobné cibuloviny III.

První jarní paprsky probudí k životu drobné cibuloviny, které vykouzlí v bezbarvém předjaří skutečnou fontánu barev. Jsou nenáročné a spolehlivé. A především kvetou v době, kdy nemají venku žádnou konkurenci. Většina trvalek teprve nabírá dech a letničky jsou ještě ve skleníku.

Jedním z prvních poslů jara je sasanka (Anemone). Do tohoto rodu zařazujeme více než 120 druhů trvalek, některé s velmi atraktivním květem, my se však budeme zabývat jen několika druhy, které vytvářejí hlízy a vydrží v našich klimatických podmínkách v půdě přes zimu. Proto pomineme i sasanku věncovou (A. coronaria) a její barevnou směs 'Caen mix'. Jméno tato rostlina údajně získala od řeckého slova anemos - vítr. Za větru opadávají její květní plátky. Někteří autoři se domnívají, že název pochází ze syrského slova namaanu, výrazu pro nářek nad mrtvým Adonisem, jehož krev prý zbarvila bílý květ sasanky na šarlatovou. Hlíznaté sasanky jsou pouze 10 až 30 cm vysoké rostliny s přízemními listy. Rozkvétají již v březnu a kvetou do konce května. Sasanky vyžadují polostinné stanoviště a vlhčí, polopropustnou, humózní půdu. Výborné stanoviště je pro ně pod listnatými dřevinami, kde si užívají na jaře slunce a v létě naopak stín. Hlízky nepravidelného tvaru vysazujeme v září a říjnu do hloubky 5 až 8 cm a na vzdálenost 10 až 15 cm. Před výsadbou doporučujeme hlízky namočit na 24 hodin do vlažné vody. Někdy může být obtížné rozhodnout, jak má být hlízka v půdě orientovaná, zvláště když na ní nejsou patrné zbytky kořenů, pak hlízu položíme na bok. Sasanky mohou zůstat na jednom místě několik let. Přesazujeme je v červenci. Po odkvětu a zatažení nadzemních částí rostliny vyjmeme ze země a po očištění uskladníme v suchu až do nové výsadby. Hlízy můžeme skladovat i několik let, beztoho aby ztratily schopnost znovu vyrašit. I když některé druhy vytvářejí klíčivé semeno, je jednoduší vegetativní množení. Hlízy můžeme rozdělit na několik dílů, každý však musí mít vlastní pupen, který poznáme podle světlejšího zbarvení.

(Celý článek najdete na straně 10)

Plody hlohu peřenoklaného na stromě

Průkopník hlohu peřenoklaného

Dlouho jsem nevěděl, zda pro příběh a jeho nositele zvolit v názvu článku slovo "průkopník". Nakonec jsem to vyřešil ša­la­mounsky. Ing. Karel Tůma učinil pionýrský čin.

Co se tak odvážného za jeho přispění stalo? V samém srdci známé ovocnářské Chelčicko-lhenické oblasti v Chelčicích v jižních Čechách si troufl na pěstování něčeho, co až dosud neexistuje ani v České republice ani v celé Evropské unii. Ovocný druh zde pěstovaný se jmenuje hloh peřenoklaný. Předpokládám, že mnozí ovocnáři již tuto oblast nebo zde pořádané ovocnářské akce navštívili. V Chelčicích se velkovýrobně v rozsáhlých sadech pěstují nejen jablka, ale také dnes již vzácný rybíz. Každoročně vždy v květnu se zde pořádají cyklistické vyjížďky rozkvetlými sady pod názvem "Slavnosti květů".
Ing. Karel Tůma patří ke zdejším menším ovocnářům. Ve vlastních ovocných sadech (3 ha) pěstuje ještě třešně (0,75 ha), švestky (1 ha), jabloně (0,25 ha), hloh a černý bez (1 ha). Ovocnáři znají hloh z té horší stránky, a sice v souvislosti s ochranou proti chorobě bakteriální spále růžovitých rostlin (Erwinia amylovora). U nás jsou nejvíce rozšířené dva druhy, hloh obecný a hloh jednosemenný. Hloh obecný rostoucí v přírodě je trnitý keř, jeho plody mají dvě pecičky. Plody dalšího druhu hlohu jednosemenného (Crataegus monogyna) mají jednu pecičku. Naopak hloh peřenoklaný (čínský) je beztrnný stromek.

(Celý článek najdete na straně 18).

'Ataman'

Zajímavé stolní odrůdy révy

Sortiment stolních rezistentních odrůd révy vinné je velmi rozsáhlý. Při pěstování ve vinicích se každý rok ukazují některé odrůdy, které jsou vhodné také pro pěstování na zahrádkách. Pro pěstování je vhodné vybírat především odrůdy se zvýšenou odolností k houbovým chorobám, které umožní snížit nebo zcela vyloučit používání pesticidů. to výrazně pomůže vypěstovat atraktivní a zdravé hrozny.

Typická stolní velkoplodá odrůda, která vznikla křížením odrůd Talisman x Rizamat. Již nyní je rozšířená především u drobných pěstitelů. Hrozen je velký až velmi velký. Třapina je u svého základu rozvětvená. Tvar hroznu je kuželovitý. Bobule jsou velké až velmi velké, oválné. Barva slupky je červenofialová až tmavo-červená.
Odrůda je náročnější na teplo a sluneční záření. Je proto vhodná především pro pěstování ve vinařských podoblastech na Moravě. V okrajových oblastech se objevuje na nejteplejších stanovištích nebo ve sklenících. Vhodné jsou vzdušné, bezmrazé lokality. Jelikož se jedná o odrůdu s velkými hrozny a vyšší násadou hroznů, je také náročnější na dostatek vody. Lze doporučit proto i závlahu během vegetace. Pro pěstování jsou proto méně vhodné výsušné půdy.
Zraje ve 2. polovině září. Vhodná je postupná sklizeň hroznů probírkou v závislosti na postupující vyzrálosti. Odolnost k zimním mrazům je střední až dobrá. Odolnost k plísni révy je dobrá. Odolnost k padlí révy je střední. Proti padlí révy je třeba provádět ochranu fungicidy nebo přípravky využívanými v ekologickém vinohradnictví. Vhodná je regulace na jeden hrozen na letorost v termínu 20-25 dnů po odkvětu. Na keři je vhodné ponechat nejlépe vyvinuté hrozny. Vhodný je dlouhý řez a velké pěstitelské tvary včetně pergol.

(Celý článek najdete na straně 22)

ORANGE WELLINGTON F1

Zahrádkářská terminologie a výběr

Rajčata - základní rozdělení rajčat jde linií typu růstu na tyčkové (indeterminantní) a ke­říč­kové (determinantní) typy. 95 % rostlin pěstovaných na českých zahrádkách patří k tyč­kovým odrůdám.

Balkonová rajčata mají kom­paktní nebo převislý růst a hodí se skutečně do nádob, na bal­kony a terasy, např. VILMA, KARLA, BAJAJA, TUMBLING TOM.
LSL rajčata jsou odolná k pras­kání, pomaleji přezrávají, mají ale výrazně tvrdší plody. Je to typ, kde je hlavní zřetel položen na výnos, pevnost plodu, skladovatelnost a schopnost přepravy, někdy ale na úkor chuti. Kritériem dalšího dělení rajčat je velikost a tvar plodu. Český standard představují červené plody o hmotnosti kolem 100 g (např. TORNÁDO F1, PEDRO F1, ORKADO F1, STUPICKÉ, START S F1).
Třešňová rajčata mají plody o velikost 10-20 g, jsou dnes v široké škále barev a vyznačují se vesměs výtečnou chutí (např. SWEET APERITIF, ROSELLA, SUNGOLD F1, GOLDKRONE, SUNGREEN F1, CHEROLLA F1, MINI).
Datlová rajčata jsou menší, oválná, hmotnosti 15-25 g, pevnější s menším množstvím šťávy, velmi chutná (např. MANDAT F1, ODAT F1, DATLO). koktejlová rajčata s plody 30-60 g těžkými (např. BEJBINO F1, CONSUELO F1, COCKTAIL CRUSH F1, TASTIER F1, GALLANT F1).
Bifteková rajčata - velké, ploše kulovité plody s masitou dužninou máslové konzistence. (např. BRUTUS, ORANGE WELLINGTON F1, ANANAS, KNOCKOUT F1).
Další skupiny: býčí srdce, papriková rajčata, tužší švestková rajčata (keříčková).

(Celý článek najdete v příloze na straně 28)