Třapatkovky jsou velmi lákavým druhem i pro motýly.

Letní trvalkové záhony vhodný sortiment a péče

Co dělat pro to, aby trvalkové výsadby kvetly a dobře pro­spí­valy i během léta? V prvé řadě je potřeba do výsadeb vybrat ta­ko­vé druhy a odrůdy květin, které pokvetou v létě. To sice zní zcela samozřejmě, ale realita bývá čas­to jiná. Řada lidí si totiž květiny na zahradu pořizuje během jara a nakupuje to, co zrovna kvete.

Trvalky ale, až na výjimky, nekvetou po většinu vegetačního období, ale obvykle 3-4 (5) týdny, podle průběhu počasí. Později kvetoucí druhy mají tedy v jarním období trochu "smůlu" a do výsadeb se tak dostanou méně často. Ke klasickým v létě kvetoucím trvalkám patří především původem severoamerické druhy, jako jsou zápleváky (Helenium), plamenka latnatá (Phlox paniculata), zavinutka (odrůdy od Monarda didyma a M. fistulosa), třapatky (Rudbeckia fulgida), třapatkovky (Echinacea purpurea), rozrazilovce (Veronicastrum vir­gi­nicum) či janeby (Heliopsis). Tyto rostliny nakvétají obvykle od počátku července a kvetou až do srpna. Spojují je také víceméně podobné nároky na stanoviště, které má být v ideálním případě slunné či pouze částečně přistíněné (toulavý stín). Jsou to rovněž rostliny, kterým vyhovuje stále mírně vlhká, nevysychavá půda, a to zejména v případě plamenek a zápleváků. Pokud tedy na zahradě takové místo nemáme, nebo si nemůžeme dovolit pravidelně zavlažovat, je lépe se těmto na vodu náročnějším druhům vyhnout.

(Celý článek najdete na straně 6).

´Cool Wave Blueberry Swirl´

Maceška - dvouletka,
která je stále in

Dvouletky - dříve významná skupina květin, ze které se nyní pěstují vlastně jen macešky. Je to škoda, že se s výsadbou po­mně­nek, sedmikrásek a chýrů set­káme snad jen v zahradách lázní a zámků. Vypěstovat dvouletky je jednoduché, a hlavně nepo­tře­bu­jeme vytápěný skleník. Ale zpět k maceškám. Maceška je oblíbenou rostlinou, a proto ji stále šlechtí celá řada evropských, ame­ric­kých i japonských firem. S jaký­mi novinkami se ucházejí o pří­zeň milovníků květin?

S určitým zjednodušením můžeme uvést dva cíle, velikost květu a mrazu­vzdornost. V roce 1966 byla na trh uvedena první F1 odrůda, která ohromovala velikostí květu. Macešky se začaly pěstovat jinak, než jsme byli zvyklí. Sazenice již nemusely přečkat zimu na záhoně, ale byly na podzim přemístěny do nevytápěných nebo temperovaných skleníků. Zde přečkaly zimní měsíce bez poškození listové plochy sněhem a mrazem. Hned s prvními paprsky jarního slunce se mohly prodávat efektní zdravé sazenice s velkým květem.

(Celý článek najdete na straně 10).

V posledních létech se do kompozičního řešení zahrad začaly používat stále více technické prvky. Moderně řešená svažitá úprava jako vodní prvek. K překonání výškových rozdílů byly použity opěrné zdi z gabionových bloků. Pohledová strana gabionů byla upravena vodorovně kladenými pískovcovými deskami. Žlaby a nádrže vodních prvků jsou vyrobeny z kortenových plechů. Spáry opěrných zdí jsou částečně osázeny.

Povídání o zahradě II.

V minulém článku jsme se věnovali vývoji zahrad v období první republiky a v létech po 2. světové válce. Nyní budeme pokra­čovat zahradní tvorbou do konce 90. let.

Vývoj zahradní tvorby do konce 90. let S postupem času dochází k hledání nového stylu za­hrad­ních úprav. Velmi obtížně k nám začaly pronikat nové způsoby zahrad­ních úprav ze zahraničí. Z vlastní praxe mohu posoudit zájem sadovníků o novou za­hrad­ní tvorbu sousedního Německa, Rakouska, Holandska a dalších evropských států. Poznatky byly získávány velmi obtížně, a to hlavně studiem odborné zahra­niční literatury a později také zájezdy na národní a světové zahradnické výstavy pořádané zahradnickou společností (Německo, Holandsko). Renesance zahradní tvorby nastává až v 90. létech po výrazných politických změnách. Dochází k nové výstavbě rodinných domů, a tím také vzniku nových zahradních ploch. Úpravy zasahují i do oblasti veřejné zeleně. Nastává poptávka po zahradních úpravách a hledání nového stylu. Vzniká mnoho zahradnických podniků, které nabízejí zakládání zahrad. Ne všechny odvádějí úpravy, které snesou odbornou kritiku. Bohužel u mnohých byl ekonomický efekt důležitější. Otevřením možností poznání světového trendu zahradních úprav se rodí nový styl zahradních úprav, který využívá moderní technologické postupy, nové druhy rostlinných i stavebních materiálů. Sadovnické úpravy začínají navazovat na vývoj architektury a nové společenské nároky.

(Celý článek najdete na straně 17).

'Brown Turkey'

Fíkovník na zahradě

Fíkovníky patří k méně známým ovocným druhům, které se stále častěji rozšiřují i v našich končinách. Souvisí to sa­mo­zřej­mě se změnou klimatu, díky které se z tohoto zajímavého ovocného druhu stává plno­hod­notný exteriérový druh.

Fíkovník (Ficus carica) zařa­zu­jeme do čeledi Moraceae. Je to keř nebo menší strom, u nás se však z praktických důvodů pěs­tuje ve formě keře dorůstajícího do výšky 2-3 m. Jelikož jde o teplomilný druh, je třeba mu zajistit vhodné stanoviště, například při jižní straně domu. Obecně platí, že by se mu mělo dařit tam, kde se úspěšně daří například révě vinné. Do plodnosti vstupuje poměrně brzy, už ve druhém roce po výsadbě. Plodí každoročně, spolehlivě a bohatě a dožívá se velmi vysokého věku (až 60 let). Většina pěstovaných odrůd má plodivost rozdělenou do dvou sklizňových vln, díky čemuž máme dvě úrody do roka. První úroda dozrává na loňských výhonech v létě, druhá úroda se tvoří na letorostech a dozrává pozdě na podzim. Z hlediska množství plodů je druhá úroda podstatně bohatší, dobře však dozraje pouze v chráněných prostorách či oblastech.

(Celý článek najdete na straně 26).

Hnědé padlí na plodech angreštu

Padlí

Jednou z nejrozšířenějších sku­pin houbových chorob rostlin je padlí. Jeho projev je velmi specifický - povrch rostlinných orgánů, nejčastěji listů, ale i květů, plodů a stonků je jakoby pomoučený. V jiných jazycích název pro tuto skupinu mikro­sko­pických hub je proto většinou mnohem výstižnější než v češtině (např. slovensky múčnatka, rus­ky mučnistaja rosa, anglický powdery mildew a německý ech­te Mehltau).

Většina druhů padlí žije jen na povrchu rostlin a pomocí spe­ciálních orgánů pronikají jen do povrchových buněk hostitele. Oproti většině původců houbových chorob rozvoj padlí nepodporuje vysloveně vlhké počasí, ale většinou kolísavá teplota i vlhkost. Většina druhů padlí patří mezi choroby pozdního léta a podzimu. Ale není to vždy, protože např. hnědé padlí angreštu nebo padlí jabloně se vyskytují již od jara.

Na světě existují stovky různých padlí, avšak na našich zahrádkách vážnější škody způsobuje "jen" několik desítek. Pro zahrádkáře k nejznámějším patří především padlí jabloně, hnědé padlí angreštu, padlí broskvoně, padlí jahodníku, padlí révy vinné, padlí miříkovitých (na petrželi a mrkvi), padlí tykvovitých (na okurkách a dalších tykvovitých rostlinách) a padlí hrachu. Poměrně velký počet nejrůznějších druhů padlí se vyskytuje u okrasných rostlin. Z nich je možné uvést africké fialky (Saintpaulia), astry (Callistephus), begónie, blatouchy, bramboříky, hortenzie, hvozdíky (Dianthus), chryzantémy (listopadky), macešky, mahonie, ostrožky, plamenky (Phlox) či vlčí bob (Lupinus). U okrasných dřevin se vyskytuje padlí např. na dřišťálech, javorech, šeřících a na opadavých rododendronech (azalkách) a asi nejznámějším hostitelem padlí z okruhu okrasných rostlin jsou růže. Na nich napadá nejen obě strany listů, ale i mladé výhony, poupata, a dokonce někdy i okvětní lístky a trny.

(Celý článek najdete na straně 53.)