Penstemon davidsonii var. menziesii

Vytrvalé dračíky
vhodné do skalky

Se zástupci rodu dračík (Pen­stemon) se lze v přírodě setkat pouze v Severní (a částečně Střední) Americe. U nás se pak některé druhy pěstují buď jako zahradní trvalky, a drobnější, často i stálezelené rostliny jsou také oblíbenými skalničkami. A právě vytrvalým druhům, vhod­ným do skalek či suťovišť bude věnován tento článek.

Mezi nejvýznamnější skal­nič­kové druhy patří především Penstemon davidsonii, P. new­berryi, P. rupicola, P. fruticosus, P. lyallii a P. barrettiae. Tyto příbuzné druhy (ze skupiny Dasanthera) si jsou vzájemně i relativně podobné. Jde o stálezelené, nízké polokeře, dorůstající výšky cca 10-40 cm. Odlišuje je pak tvar listů, velikost a do určité míry také barva květů. Starší rostliny mohou tvořit i docela široké trsy, klidně v řádech několika desítek cm. Při plošné výsadbě pak klidně i několik metrů. Na zahradě patří mezi nejvitálnější dračíky vůbec. Životnost na vhodném stanovišti může být u některých druhů (např. P. davidsonii či P. fruticosus) i patnáct, dvacet či dokonce více let. V přírodě rostou zejména v horských oblastech pacifického severozápadu a často osidlují např. horské suťové svahy.

(Celý článek najdete na straně 6).

Šeřík Wolfův Syringa wolfii patří stále mezi méně používané druhy. Syringa

Šeříky

Dřeviny, které jsou co do květu a vůně považovány za nejvýraznější v období na přelomu dubna a kvě­tna. Někdy jsou vyzdvi­ho­vány, někdy naopak zatra­co­vány. Každopádně mají na zahradě, ale i v in­tra­vilánu, své neod­mys­li­tel­né místo.

Starší generace je s ob­libou nazývala slovem bez, to ale může být matoucí s úplně jiným a nepříbuzným rodem (Sambucus). Vět­ši­nou rostou jako opadavé keře nebo malé stromky. Ojediněle mohou být ne­opadavé. Vyskytují se v asi 30 druzích převážně v jihovýchodní Asii. Ve dvou druzích zasahují i na evropský kontinent.
Z čeho lze vybírat? Mezi zástupce, které kvetou nejdříve, patří zároveň i šeříky, které jsou ve výsadbách zastoupeny nejvíce, a to i obrovským množstvím kultivarů. Do této skupiny lze zařadit následující druhy, křížence a kultivary:

(Celý článek najdete na straně 14).

Růže v přilehlém parku

Bylinková zahrada Josefa Kamela

Tato zajímavá zahrada se nachází v Žirči u Dvora Králové nad Labem. Již v 11. století zde měli dvůr pražští biskupové. Později panství patřilo ke královskému hradu a v roce 1698 byla Žireč povýšena na město. Jezuité zde postavili barokní kostel. Již za jejich působení v 18. století zde fungovalo zahradnictví. V 19. století zde byly skleníky, oranžerie a park s ornamentálními záhony. K ob­novení bylinkové zahrady došlo v návaznosti na rekonstrukci historických objektů areálu.

Na bylinkovou zahradu se ptám vedoucího zahrady Jana Lonce: "V místě historického zahradnictví jezuitů byla vybudována zahrada, která se opírá o pěstování užitkových a okrasných rostlin v historii. Byla otevřena v červnu roku 2013. Na projektu pracovali manželé Krejčiříkovi z Valtic (Ateliér Krejčiříkovi), stejně jako v Kuksu. Pracovali rovněž na palácových zahradách pod Pražským hradem, obnově Květné zahrady v Kroměříži apod.

(Celý článek najdete na straně 18).

Vybarvené plody začátkem října před sklizní

Orion

Jedná se o bujněji rostoucí odrůdu, s kulovitou korunou, kterou zahušťuje středně dlouhý obrost zakončený květním pupenem. Plodí i na krátkém rozvětveném plodonosném ob­rostu. Plodnost je střední. Větší ploše kulovité až kulovité plody jsou zelenožluté bez krycí barvy, slupka je hladká, bez ojínění, ve zralosti suchá. Vynikají delší skladovatelností. Jemná, křehká dužnina v barvě krémové je více šťavnatá, v chuti sladce navinulá a aromatická. Plody jsou vše­stranně použitelné..

Výhodou odrůdy jsou chuťové vlastnosti plodů a rezistence proti napadení strupovitostí. Lze ji pěstovat ve všech pěstitelských polohách v kombinaci se středně vzrůstnými podnožemi. Nevýhodou je bujný růst, který se násobí zvláště při užití bujně rostoucích podnoží. V teplých a chráněných středních polohách je citlivá na padlí jabloňové. V prvních letech plodnosti při nižší násadě se u velkých plodů objevuje pihovitost z nedostatku přístupného vápníku. Ve vlhkých polohách a mrazových kotlinách se na plodech vyskytuje rzivost slupky.

(Celý článek najdete na straně 26).

Odrůda pana Boukala 'Karkula'

Trochu jiné hokkaido

Tématu hokkaido se věnujeme poměrně často. Ale nedivte se. Kromě toho, že jde o stále populárnější zeleninu, a to nejen u nás, postupně doplňujeme sortiment a také se s vámi rádi podělíme o další recepty.

Novinkou pro letošní jaro v tykvích je odrůda Shokichi Red F1. Jde o tykev typu mini kabocha (mini hokkaido) o hmotnosti 0,5-0,8 kg. Plody jsou ploše kulaté, s jasně oranžovou slupkou a tmavě oranžovou dužninou příjemné sladší chuti. Má velmi dobrou skladovatelnost. Pro optimální chuť se tykve typu kabocha musí ponechat nejprve na teplém místě (okolo 25 °C) po dobu 12 až 15 dní, aby se část škrobu přeměnila na cukr. Pak se doporučuje kabochu přenést na chladné místo (okolo 10-15 °C) na dobu jednoho měsíce. Tykev takto plně vyzraje a stane se ještě chutnější. Plně zralé, šťavnaté plody kabochy budou mít červenohnědou dužninu, tvrdou slupku a suchý korkovitý stonek.

(Celý článek najdete na straně 40).