Z důvodu vládou vyhlášeného nouzového stavu funguje redakce do odvolání jen v omezeném rozsahu. Objednání, reklamace nebo zrušení předplatného časopisu řešte telefonicky, nebo e-mailem. Návštěvy jsou možné jen ve výjimečných případech. Děkujem za pochopení.

Expedice časopisu 4/2020

Dle sdělení České pošty může být doručení časopisu Zahrádkář opožděno z důvodu přednostního doručování důchodů. Expedice začala 24.3. a časopis by měl být doručen nejpozději do konce března.

Z cibulovin v nádobách lze vytvořit i velké skupiny s postupným nakvétáním.

Cibuloviny v nádobách

Použití cibulovin jako ná­do­bových okrasných rostlin není u nás příliš obvyklé. Samozřejmě tomu lze oponovat tvrzením, že zahradní centra, resp. především velké hobby markety jsou v předjaří plné krokusů či narcisů v květináčích, které obvykle slouží jako krátkodobá dekorace chladnějších interiérů. Tomu ale tento článek věnován nebude, stejně tak jako se nebude jednat o rychlení cibulovin ze speciálně připravovaných a k tomuto účelu prodávaných cibulí či hlíz.

Půjde spíše o to představit cibuloviny jako rostliny, které se napěstované v nádobách stejně dobře hodí pro dekoraci exteriérů domu jako letničky nebo některé trvalky. Použitím různých druhů rostlin a odrůd s různými barvami a tvary květů a samozřejmě také použitím nádob různých tvarů a velikostí lze docílit velmi zajímavých efektů. Co se týká termínů, pak pro výsadbu do nádob je to stejné jako při sázení cibulovin do volné půdy, obvykle tedy měsíce říjen a listopad. Termín nakvetení se pak může lišit podle toho, kde nádoby přes zimu umístíme. Při variantě zimování venku nakvétají cibuloviny v podstatě stejně jako ty sázené do volné půdy. Pokud jsou nádoby nějakou dobu umístěny např. do pařeniště či skleníku, pak lze s kvetením počítat o něco dříve. Na druhou stranu ale není dobré mít nádoby ve skleníku přes celou zimu, ale o tom později. Co se týká nádob, lze v podstatě použít jakékoliv plastové, dřevěné či keramické květináče. Ty posledně jmenované by měly být odolné vůči promrzání.

(Celý článek najdete na straně 6).

Listí stromů a keřů je skvělý materiál na listovku

O přírodě, zahradě
a přírodní zahradě II.

Zahrada je místo, kde velí člo­věk. Jeho spolupráce s přírodou je nevyhnutelná, má ovšem spoustu podob.

Jeden z nás běhá po zahradě se sprejem proti hmyzu a snaží se trefit klíšťata v tújích, druhý vyřezává díry do igelitu, kterým potáhnul záhony, "aby nerostl plevel", třetí se opájí dojmem, že žije v přírodní zahradě, kterou mu vyprojektoval kurzista per­ma­kulturního designu až do té chvíle, než zjistí, že to vlastně není jeho šálek kávy. Doba je pestrá, nabídka široká a je těžké se v ní zorientovat, zvláště pokud se zahradničením začínáme. A vlastně někdy i v případě, že žijeme se zahradou léta a tohle dění sledujeme kolem sebe. Najednou si nejsme jisti, jestli jdeme s dobou a neujíždí nám vlak. Nenechme se zviklat, plňme si svoje touhy a sny, spíše než zahrady sousedů, následujeme své instinkty a klidně experimentujme. Někoho srdce potáhne třeba k růžové zahradě, jiného k zahradě plné trvalek nebo k založení sadu či malého arboreta. Nás lákalo zkusit ve své zahradě propojit venkov s krajinou a přírodou.

(Celý článek najdete na straně 10).

Vvyniká svými zajímavě zbarvenými plody

Arcobal
zajímavost ze světa citrusů

Někteří zapálení citrusáři jistě budou vědět o čem bude v tomto příspěvku řeč, ale pro mnohé se bude jednat o novou informaci, protože tento typ hybridního citrusu se ve větší míře začal pěstovat teprve nedávno. Nej­bliž­ší produkční zahradnictví s těmito citrusy jsou v Itálii, kde se kromě tohoto taxonu pěstují i všechny další druhy a odrůdy, na které si jen lze vzpomenout.

Citrus 'Arcobal' je me­zi­dru­ho­vým křížencem citroníku Mey­ero­va (Citrus meyeri, tzv. Meyer) a pomerančovníku ze skupiny pigmentovaných neboli krvavých pomerančů Citrus sinensis 'Doppio Sanguinello'. Výsledkem tohoto křížení je hybridní odrůda 'Arcobal', která je typická svými plody střední velikosti, jasně oranžové barvy s tmavě červenými pruhy, což vytváří ve zralosti velmi zajímavý efekt. Hmotnost dozrálých plodů se pohybuje mezi 75-100 g. Dužnina je ve zralosti červené barvy, velmi šťavnatá, avšak poněkud kyselejší. Rostliny nevybočují z běžného formátu citrusových rostlin, a to jak svým habitem, tak nároky na pěstování. List je středně velký, oválného tvaru, velmi intenzivní zelené barvy s typickým zvlněním na okrajích. Květy jsou bílé často s načervenalými tóny a vyvíjejí se buď samostatně, nebo v malých skupinách.

(Celý článek najdete na straně 16).

'Gala Schniga'

Gala

Gala patří mezi novozélandské výkonné odrůdy, vyšlechtěna byla v roce 1939. Vznikla kří­že­ním odrůd Kidd's Orange Red a Golden Delicious. Do Evropy se rozšířila až v roce 1960. U nás se začala pěstovat po zápisu do Státní odrůdové knihy až v roce 1992 a registrovaná byla do roku 2017. V současnosti je čtvrtou nejrozšířenější pěstovanou od­rů­dou v intenzivních sadech u nás, po odrůdách ´Golden Delicious´, ´Idared´ a ´Jonagold´.

Vytvořených mutací s převážně červeně zbarvenou slupkou je známo 25. Nejrozšířenější jsou 'Galaval', 'Galaxy', 'Gala Must', 'Gala Schniga', 'Jugala', 'Mitchgla', 'Royal Gala'. Mají chuť dužniny od nasládlé po velmi sladkou. Růstové a ukazatele plodnosti jsou shodné. Strom roste slabě až středně bujně, habitus bývá rozložitý až převislý, koruna je kulovitá, zahuštěná tenkými výhony, větve obrůstají hustě, plodí ve shlucích na krátkém dřevě. Pro zvětšení plodů a vyloučení střídavé plodnosti v příštím roce je nutná jejich důkladná probírka. Doporučuje se i letní průklest. Plod je pak středně velký až velký, kulovitého tvaru, bez žebrování a svalců nad mělkou kališní jamkou a barevně jednotný. Kalich je středně velký, úšty krátké. Slupka tenká, hladká, suchá někdy ojíněná. Základní barva zelenožlutá, krycí červená, ve formě rozmyté, žíhané a mramorované.

(Celý článek najdete na straně 22).

Zpěv drobné sýkory modřinky je série velice vysokých pískavých tónů.

Jarní zpěváci

Ptačí zpěv je jedním z ne­od­myslitelných symbolů jara. Snad všichni mají zpěv alespoň pod­vě­domě rádi a svět bez ptačího zpěvu by byl o poznání chmur­nější. Duben je pravý jarní měsíc. Krajina už rozmrzla, všechno kvete a ptáci zpívají o překot.

Ptáci jsou mistři ve skrývání a často, pokud nechtějí být spatřeni, tak spatřeni nejsou. Co je však prozradí, je jejich hlas. Ptáci se ozývají velice často a rádi, a to nejenom typickým zpěvem, ale i širokou škálou další hlasů. Na přítomnost nebezpečí upozorňují velmi vysokými a dlouhými tóny, navzájem spolu komunikují kontaktními hlasy, jiné zvuky vydávají na hnízdišti a jiné během migrace a mladí pokřikují na rodiče, stejně jako naše děti volají na nás. Celou touto širokou paletou zvuků se ptáci prezentují po celý rok. Ale k jaru patří především zpěv. Věděli jste, že zpěv je teritoriální projev samců pouze jedné skupiny ptáků - řádu pěvců? Akustické projevy příslušníků jiných řádů jako zpěv neoznačujeme. Třeba známá hrdlička zahradní se na jaře ozývá svým typickým mumlavým hlasem, ale není to zpěv v pravém slova smyslu. Nebo takové husí kejhání má s líbezným zpěvem slavíka pramálo společného. Samci pěvců zpěvem lákají samičky, hájí si své teritorium a dávají ostatním samcům najevo, že tady bydlí oni a že jsou silní. Zpěv se od jiných typů hlasu liší. Je hlasitý, zpravidla dlouhý a opakují se v něm stále stejné různě složité sloky.

(Celý článek najdete na straně 24.)