Slunečnice roční 'Sonja'

Letničky netradičně použitelné k sušení I

Dnes si posvítíme na letničky, které se běžně nepoužívají k sušení. Možná, že je máte na zahradě, a tak proč je nezkusit usušit?

Jako první si můžeme před­sta­vit slunečnici roční (Helianthus annuus), kterou mnoho z nás pěstuje na zahrádce pro řez květů, zakrytí nevzhledných zákoutí nebo na semena. Pěstování je nenáročné, velmi dobře roste z přímého výsevu. v sortimentech nalezneme stovky odrůd. Pro sušení květů byl vyšlechtěn kultivar 'Sonja' který má rozvětvený stonek, na kterém vykvétají 10 cm velké zlatooranžové úbory s tmavým středem. Jednotlivé úbory můžeme řezat se stonkem 60-80 cm dlouhým. Samotná rostlina dorůstá výšky jednoho metru. Sušíme je vzduchem zavěšené úbory dolů. Optimální stadium k řezu je, když jsou jazykovité květy ve středu úboru ještě nerozkvetlé, a právě se otevírají okrajové jazykovité.

(Celý článek najdete na straně 6)

U pana Luboše Dvořáka najdeme především žlutooranžově a růžově kvetoucí brugmansie.

Brugmansie a jak na ně

Před několika lety jsem psal v našem časopise Zahrádkář o brugmansiích a hned v úvodu jsem se snažil vysvětlit, proč používám počeštěné latinské pojmenování rodu Brugmansia, aniž bych zvolil správný, avšak vůbec nepoužívaný název dur­ma­novec. Lidé těmto rostlinám většinou totiž říkají durman. Je to zaužívané, bohužel však za­vá­dějící a nesprávné. Durman je totiž jiný botanický rod, pro nějž máme vědecké označení Datura. Existuje ještě jedna varianta, se kterou se však vnitřně trošku peru. Zahrádkáři a běžní pěstitelé si totiž zvykli nazývat brugmansie lidovým pojmenováním - andělské trumpety. Co naplat, květy mají oku lahodící a trubkovité.

O brugmansiích můžeme směle tvrdit, že jsou v našich podmínkách typické přenosné rostliny. Tyto okrasné polokeře mají jako hlavní ozdobu velké trubkovité květy nejrůznějších barev a plnosti - od jednoduchých až po hustě plné květy. Pro pěstování je nejvhodnější zakoupit zjara mladou rostlinu, kterou ihned přesadíme do nádoby s průměrem o několik centimetrů větším, než byl původní květináč. Pro zdárný růst a bohatou násadu květů musíme zvolit dostatečně živný substrát. Ten mícháme ze tří čtvrtin rašelinového substrátu a přibližně jedné čtvrtiny objemu kompostu. Přidat můžeme i agroperlit pro vylehčení a vhodné je i dodání pomalu se uvolňujícího hnojiva, které nám zajistí základní dávku živin. Do substrátu můžeme přidat i granulovaný slepičinec. Přesto brugmansie během vegetace bohatě přihnojujeme, nejlépe rozpustnými komplexními hnojivy, a to alespoň jednou za týden až čtrnáct dní. Rostliny jsou pak schopny vytvořit velké množství zelené hmoty, což je první předpoklad pro úspěšnou násadu květů. v zahrádkářské praxi se také osvědčilo přihnojování prokvašeným slepičincem.

(Celý článek najdete na straně 8)

'Ruby Tuesday'

Zápleváky klasické letní trvalky

Zápleváky (Helenium) tvoří spolu s plamenkami (Phlox pani­cu­lata), zavinutkami (Monarda), třapatkami a třapatkovkami (Rud­beckia a Echinacea) čtyř­lís­tek nejvýznamnějších a zatím stále také nejklasičtějších letních trvalek. Jejich obliba je dána relativně nízkými nároky na pěstování a zejména pak velmi výraznými, zářivými barvami květů, které dokážou zdobit trvalkové záhony od července až do října. Tedy pokud se do výsadeb zvolí i později kvetoucí odrůdy a ty, které počátkem podzimu dokážou částečně opakovat kvetení.

Pěstovaný sortiment vychází ze severoamerických druhů Helenium autumnale a H. flexuosum. Ty se vyskytují ve středních a východních oblastech USA a Kanady. Rostou obvykle ve společenstvu středně až vysokostébelné prérie na nevysychavých půdách. Samotné botanické druhy se ale pěstují poměrně zřídka. Naprostá většina sortimentu je tvořena zahradními kultivary. Současná odrůdová nabídka je opravdu pestrá a čítá vyšší desítky kultivarů, které se liší zejména barvou květů a rovněž také výškou. a právě výška je jednou z vlastností, se kterou se při šlechtění a uvádění nových odrůd pracuje v současnosti asi nejintenzivněji.

(Celý článek najdete na straně 12)

Plody meruzalky před sklizní

Meruzalka zlatá - plodový typ

Zapomenete-li při výsadbě stromkových forem bobulovin odstraňovat pravidelně výmladky z kořenové části nebo vyraší-li z pupenu na kmínku nově vysazeného angreštu či rybízu letorost, může po určité době přerůst ušlechtilou korunku angreštu podnož se zlatavě žlutými vonnými květy a později svítivě černými bobulemi s pevnou slupkou, připo­mí­na­jí­cími černý rybíz.

Jde o plody meruzalky zlaté (Ribes aureum), kterou již před více než 40 lety propagoval známý ovocnář a šlechtitel Karel Jašík na Velehradě. Dělal pravidelnou selekci (výběr) nejlepších velkoplodých typů této meruzalky, která se u nás používá téměř výhradně jako podnož pro stromky angreštu, rybízu, popř. Josty nebo obdobných kříženců. Vybrané klony zahrnul pod společný název plodová (velkoplodá) meruzalka a snažil se její pěstování rozšířit mezi zahrádkáře. Tuto vizi se mu bohužel nepodařilo zcela naplnit.

(Celý článek najdete na straně 28)

Mcelský špendlík

Nové české
odrůdy peckovin II

Minule jsme představili dvě odrůdy třešní a jednu meruňku. Teď představíme čtyři odrůdy slivoní. Práva k ochraně byla udělena Miroslavu Chovancovi k odrůdám Atemos a Potemos, Jiřímu Novákovi k odrůdě Mcelský špendlík a VŠÚO k odrůdě Hololepa, která je rovněž regis­tro­vaná.

Velmi raný špendlík, v průměru zraje 54 dnů před odrůdou Domácí velkoplodá. Strom roste středně bujně až bujně, vytváří hustší korunu vzpřímeného až polovzpřímeného habitu. Plod je malý až středně velký, z bočního pohledu tvarem elipsovitý. Slupka má základní barvu po odstranění ojínění žlutou. Dužnina je rovněž žlutě zbarvená, měkká až středně tuhá, středně až velmi šťavnatá, v chuti navinule sladká až sladká, mírně aromatická, dobrá. Pecka má z bočního i čelního pohledu tvar elipsovitý, dužnina na ni částečně ulpívá. Zajímavá odrůda špendlíku se žlutými sladkými plody, které najdou uplatnění jak pro přímý konzum, tak pro nejrůznější konzervárenské zpracování.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 34)