Hledíkovka 'Bananaberry'

Letničky do truhlíku

Do truhlíků a nádob se hodí řada letniček. Jaké by měly mít vlastnosti? Především dlouhou dobu kvetení, atraktivní a bohatý květ, občas snést přísušek a tolerovat omezený prostor truhlíku. Jak moc která letnička splňuje tyto požadavky, si po­pí­šeme u jednotlivých druhů.

Donedávna byla královnou tru­hlíků petúnie (Petunia hybrida). Sortiment, který nalezneme v před­jaří v zahradnických pro­dej­nách, je fantastický. Mimo klasických barev jsou v nabídce "divoké" barvy v odstínech fialové, růžové i zelené v nejrůznějších kombinacích. Tedy barevné odstíny, které jsme si před dvaceti lety ani nedokázali představit. Je to tím, že velká část dnešních petúnií se nemnoží semeny, ale řízky. Vyšlechtění takové vegetativně množené odrůdy je pak otázkou doslova několika let, a proto je obměna sortimentu tak rychlá. A jsme u toho, proč petúnie musí bojovat o své místo v truhlících. V posledních letech vznikla skupina, kterou nazýváme balkonové květiny, tam patří letničky ale i řada dalších druhů a ty právě konkuruji tradičním letničkám v truhlících.

(Celý článek najdete na straně 6)

Clemenruby

Mandarinky
a příbuzné odrůdy

Toto oblíbené ovoce známe na trhu z odrůd několika druhů, ve skutečnosti v klasifikaci Japonce Tanaky je uvedeno téměř 40 druhů a k nim náleží stovky různých odrůd a další neustále vznikají.

Citrus clementina
Známe klementinky díky své pro­duktivitě, atraktivní chuti, snad­nému loupání a při vyloučení křížového opylení převážně i ab­senci semen, jsou velmi oblíbené u spotřebitelů i pěs­ti­telů. Původní odrůda vznikla v roce 1902 v zahradě sirotčince v Alžírsku, kde vysadil kněz Clement Rodier semenáč středomořské mandarinky C. deliciosa. Byl to náhodný hybrid se sladkým pomerančovníkem a díky němu dodnes vznikají desítky nových variet - převážně mutací a jejich využití je dáno různým stupněm dozrávání a chuťovými vlastnostmi. Ty nejranější se již blíží k mandarinkám typu satsuma ze skupiny Goku wase. Rané odrůdy Corsica 1 a Caffin jsem získal již v roce 1997 ve francouzském výzkumném ústavu na Korsice. Další cv. Roxani mám od ředitele obdobného ústavu na Krétě. Ale tabulku ranosti nyní vedou španělské kultivary, často s ochranou značkou a je složitější je získat. Ale z Itálie máme velmi ranou Clemenruby, která přesně odpovídá patentované španělské Clemenrubí.

(Celý článek najdete na straně 14)

Sedum divergens

Méně známé rozchodníky

Druhy rodu rozchodník (Sedum), jsou velmi oblíbené sukulentní rostliny, které se používají zejména do skalek, v případě vyšších druhů i do trvalkových záhonů. Největší předností rozchodníků je jejich schopnost tolerovat sucho a intenzivní oslunění, proto se využívají i k ozelenění střech. Avšak ne všechny druhy mají stejný původ, a tedy i nároky. Existují druhy, které sucho snášejí hůře, např. Sedum forsterianum nebo S. anglicum. Druhy uvedené v textu pocházejí z mírného pásma severní polokoule, tedy Severní Ameriky, Evropy a Asie, kde rostou od nížin až vysoko do hor.

Druhy ze Severní Ameriky
Ze západního pobřeží Severní Ameriky pochází Sedum oreganum. Areál výskytu je od Kalifornie až po jih Aljašky, zejména podél mořského pobřeží, kde roste ve štěrbinách skal, mělkých kamenitých půdách a v místech s nezapojenou vegetací. Druh vystupuje do nadmořské výšky přes 1 000 metrů. Jedná se o plazivý a řídce trsovitý rozchodník se střídavými, kopisťovitými listy, které mají velmi často červený nádech. Počátkem léta se objevují zářivě zlatavé květy s výškou květní lodyhy okolo 10 cm. Podobný areál výskytu (pobřeží Oregonu až po Aljašku) má Sedum divergens, vyskytuje se i na podobných stanovištích, ale vystupuje do vyšších nadmořských výšek a to okolo 2000 m.

(Celý článek najdete na straně 22)

'Harlayne'

Meruňka na zahradě VII

V předchozích dvou dílech jsme se věnovali středně raným odrůdám, blíže jsme popsali 10 odrůd vhodných svými vlastnostmi pro pěstování na zahradě. V posledních dílech našeho malého seriálu si představíme pozdní odrůdy.

Harlayne
Kanadská odrůda zraje 7 až 10 dnů po Velkopavlovické. Strom roste středně bujně, jeho habitus je rozložitý. Plod je malý, maximálně při nízké násadě středně velký, z bočního i čelního pohledu tvarem vejčitý. Slupka je pouze slabě plstnatá, se základní barvou tmavě oranžovou, na osluněné straně se může ojediněle vyskytnout malé červené rozmyté líčko. Dužnina je oranžová, tuhé a hrubší konzistence, středně šťavnatá, sladce navinulá, při plném vyzrání až navinule sladká, velmi aromatická, velmi dobré chuti. Pecka je velmi dobře odlučitelná od dužniny. Jádro má středně silně hořkou chuť. Je velmi dobře odolná mrazu ve dřevě i květních pupenech. Někdy je tato odrůda uváděna jako imunní proti virové šarce.

(Celý článek najdete na straně 30)

CONSUELO F1

Odlisťovat rajčata?
Ano, či ne?

K tomuto příspěvku mne inspiroval dotaz zahrádkářky: "Byla jsem na návštěvě u kolegy zahrádkáře a ten pěstuje každý rok rajčata tak, že po vytvoření zelených plodů, odlisťuje větší část rostliny a ponechá pouze růstové vrcholy a 2-3 listy ve vrchní části rostliny. Takto vypěstuje pěkné plody, aniž by rostlinu napadly předčasně různé nemoci. Vyprávěl mi o tom, že se tomuto způsobu naučil v Izraeli. Jak rostlina může reagovat na přílišné odlistění? Je to správné odstranit většinu listů z rostliny, nebo ne?"

Přílišné odlisťování rajčat je častou praktikou posledních let, i když se mi na jazyk dere spojení "častým nešvarem". Rozšířila se teorie, že "listy ubírají rostlině sílu, kterou pak nemůže dát do vývoje plodů". Názory se různí, i po přečtení těchto řádků bude zahrádkářská obec rozdělena, část bude se mnou souhlasit, část naopak radikálně oponovat.
Listy jsou základním energetickým orgánem rostliny. Má je ten nejmenší plevel i ten nejvyšší strom. Jsou místem, kde rostlina za pomoci chlorofylu přijímá energii ze slunečního záření a zapracovává ji do buněk. Rostlina listy potřebuje, bez nich by zahynula. Vytrvalé rostliny listy v našem klimatickém pásmu shazují jen proto, aby prodělaly pro ně nepříznivé klimatické období zimy.

(Celý článek najdete na straně 44)