SPOLUPRACUJEME
SEMO a.s. Smržice
MoravoSeed CZ a.s.
Dobrasemena.cz
AROS-osiva
AGRO CS
Lanit plast
Hecht.cz
Zahrada Čech
KDS Sedlčany
DAKR
Český kutil.cz
Doplnek.com
Zelené údolí
Hortiflora
Sempra Turnov
a další ->
Sadovnická projekce Čtenářům jsme do roku 2017 nabízeli miniverzi programu k projektování zahrady zdarma.
KNIHOVNIČKA ZAHRÁDKÁŘE
Od roku 2007 s časopisem Zahrádkář vycházejí Knihovničky - zvláštní přílohy zaměřené na specializové informace, které svým rozsahem přesahují běžný obsah časopisu. Vycházejí zpravidla 2 x do roka a obsahují vždy ucelená témata.
Většinou jsou to samostatné publikace a jsou přikládány k časopisu jen pro předplatitele časopisu. Samostaně jsou neprodejné.
Zvláštní kategorii tvoří knihovničky určené všem čtenářům. Ty jsou přímo všité v několika vydáních časopisu za sebou a dají se následně zkompletovat.
XII 2010 - II 2011 |
XI 2013 - I 2014 |
Příloha časopisu Zahrádkář 2010/2011
Správná Ochrana rostlin je pro většinu zahrádkářů základní problém. Tomu nasvědčují vaše ohlasy, na co bychom se měli především v časopisu zaměřit a mnozí žádáte dokonce publikaci, která by se ochraně rostlin věnovala. Rozhodli jsme se proto takovou drobnou publikaci připravit jako Knihovničku Zahrádkáře. Je součástí časopisu a dostane jí každý, kdo Zahrádkáře pravidelně odebírá.
První část vychází s prosincovým číslem 2010 a další dvě s lednovým a únorovým 2011 tak, abyste před příchodem nové sezony byli připraveni. Pokud z časopisu Knihovničku vyjmete, získáte příručku o 32 stranách ve formátu A5.
Autorem publikace je rostlinolékař Ing. Jaroslav Rod. Rozčlenil ji do kapitol Okrasné rostliny, Ovoce, Vinná réva, Zelenina a Brambory. U každé choroby či škůdce najdete uvedenou příčinu, příznaky a výčet přípravků na ochranu včetně biologické, pokud existuje.
Součást časopisů 12/2010 až 2/2011
Příloha časopisu Zahrádkář 2013/2014
Aktualizované vydání knihovničky, která měla u čtenářů značný ohlas. Vzhledem k neustálým změnám v přípravcích na ochranu rostlin je však nutné informace aktualizovat.
V knihovničce je uvedena stručná ochrana zahradních plodin, tj. ovoce, zeleniny, révy vinné, okrasných rostlin a brambor. U každé této skupiny rostlin uvádíme všechny nejdůležitější poruchy, choroby a škůdce a u nich velmi stručný popis příznaků (symptomů) a nechemická i chemická ochrana. U chemických a biologických přípravků jsou uvedeny ty, které v danou dobu byly registrovány. Knihovnička je určena především těm uživatelům, kteří nemají problémy se správným určením škodlivého činitele, protože vzhledem k rozsahu těchto publikací nebylo možné zařadit do ní podrobný popis příznaků poškození, resp. poškození prezentovat vhodným snímkem.
Součást časopisů 11/2013 až 1/2014
Příloha časopisu Zahrádkář IX/2007
Mečíky patří mezi nejoblíbenější a nejkrásnější pěstované květiny. Kolébkou většiny starších odrůd byla západní Evropa, především Holandsko.
V posledních desetiletích se těžiště intenzivního novošlechtění přeneslo do USA, kde vznikly stovky atraktivních odrůd. Ani u nás nezůstáváme pozadu a v posledním desetiletí naši většinou amatérští šlechtitelé vytvořili mnoho odrůd, které jsou na nejvyšší světové úrovni.
Mají-li si moderní kultivary udržet své vynikající vlastnosti, vyžadují dodržování správných pěstebních postupů. Jejich získávání je dosud značně obtížné a mnohdy vyžaduje i vysoké finanční náklady. Tím spíše je třeba se dobře obeznámit se všemi zásadami správného pěstování.
Příloha časopisu Zahrádkář III/2008
Narcisy patří k velmi oblíbeným okrasným cibulovinám, které nechybí snad na žádné zahrádce. Původem jsou rostlinami severní polokoule, nejvíce přírodních druhů je domovem v Evropě. Rostou převážně na horských loukách a vlhčích stráních Švýcarska, Rakouska, jižní Francie, Itálie, na jihu Španělska a Portugalska. Rostou ale také v jižní Anglii, Irsku a na pobřeží afrického kontinentu, v pohoří Atlas v Alžírsku a Maroku. Největší rozšíření má Narcissus tazetta, který roste i na Blízkém východě, v Kavkazu, Číně a v Japonsku.
Název Narcissus je odvozen z řeckého slova narkos, což znamená omamující, podle jemné opojné vůně druhu Narcissus poeticus. Starořecké báje hovoří podle Ovidia o hrdém, samolibém krasavci Narkissovi, který zahleděn jen do sebe odvrhoval lásku všech.
Příloha časopisu Zahrádkář X 2008
Málo známé, okrajové, netradiční... Snad žádný z těchto přívlastků není vyčerpávající nebo přesný pro ovoce, které se rozsahem pěstování sice nemůže srovnávat s hlavními ovocnými druhy, jeho význam a hodnota jsou však dosud nedoceněny. Perspektivy "nových" druhů se rozšiřují.
Vedle důležitých dietetických látek jejich plody obsahují vitaminy, minerály, organické kyseliny, cukry, celulózu (vlákninu) apod. Tyto dřeviny jsou nedílnou součástí fytocenózy, přispívají k často skloňované biodiverzitě (biologické rozmanitosti). Jsou zpravidla nenáročné, proto se hodí pro ekologické formy pěstování s vyloučením synteticky vyráběných hnojiv a pesticidů (přípravků proti chorobám, škůdcům a plevelům).
Nahlédněme do obdivuhodného světa aronie, jeřábu a oskeruše, bezu, dřínu, kaštanovníku, kdouloně, meruzalky, mišpule, růží a zimolezu. Jsou uspořádány abecedně, až na druhy z široké rodiny jeřábů (Sorbus sp.), kam lze zahrnout aronii, jeřáb moravský a oskeruši.
Příloha časopisu Zahrádkář IV/2009
Jahodník je v našich klimatických podmínkách tradiční a nejranější ovocný druh spolu s ranými odrůdami třešní a v dnešní době i se sklizní plodů zimolezu kamčatského. Protože má malé nároky na plochu, nebude jistě chybět ani v budoucnu na žádné zahradě. I v dnešní době, kdy si jahody můžeme kupovat v obchodech téměř po celý rok (plody bohužel nemají tradiční vynikající chuťové vlastnosti), je stále mnoho nadšených pěstitelů, kteří tuto vděčnou ovocnou plodinu rádi pěstují nejen v půdních podmínkách zahrádek, ale také v nejrůznějších nádobách na balkonech a dvorcích.
Pokud snad pěstujeme jahodník i netradičním způsobem mimo volnou půdu (vhodné jsou především remontantní odrůdy a odrůdy množené osivem) musíme omezovat všechny negativně působící faktory a rostliny zvláště pečlivě ošetřovat. Ony se nám odmění chutnými plody od května až do pozdního léta.
Příloha časopisu Zahrádkář X/2009
Kdo z nás si dovede představit zahradu bez trávníku.
Jeho zelená plocha harmonizuje barevně různorodé prvky zahrady Jako jsou květinové záhony, keře, skalky, umožňuje trávit chvíle s přáteli, láká ke hrám i odpočinku. Není to tak dávno, co se upravený trávník stal důležitým prvkem našich zahrad. Kvalitní trávníky jsou úzce spjaty s rozvojem žacích strojů (sekaček) a jejich dostupností na našem trhu na konci minulého století. Do té doby byl trávník u domů ošetřován víceméně jako luční porost a dvě až tři seče v roce tolik neodhalovaly nedostatky v jeho botanickém složení. Dnes je situace na trhu s prostředky pro pěstování trávníků zcela jiná a pěkný pažit je při dostatečné péči dostupný každému. S rozvojem fotbalových hřišť, golfových areálů, dostihových závodišť, komunální zeleně a zahrad kolem domů se z pěstování trávníků stal ve světě i u nás rozsáhlý obor, kterým se zabývají vysoce kvalifikovaní odborníci z řad výzkumníků, šlechtitelů, profesionálních pěstitelů trávníků (greenkee-perůj až po výrobce hnojiv, chemických přípravků a techniky.
Trávník je společenství rostlin čeledi lipnicovitých (Poaceae), jejichž předností je mimořádná regenerační schopnost. Těsně při zemi tvoří trávy z odnožovacích uzlin odnože, které začínají po posečení při dostatku živin a vláhy ihned obrůstat. Pravidelným opakováním sečí, dodávkou živin a vláhy vzniká hustý, kompaktní trávník. Faktorů, které rozhodujícím způsobem ovlivňují kvalitu trávníku, je mnoho.
Příloha časopisu Zahrádkář III/2010
Snad žádná jiná skupina rostlin se nemůže pochlubit takovou rozmanitostí jako právě letničky a dvouletky. Najdeme mezi nimi druhy nízké kobercově, vysoké vzpřímené a dokonce i pnoucí, a proto se mohou výtečně uplatnit po celé zahradě. Nejčastěji se pěstují letničky a dvouletky pro nápadné, někdy vonné květy, které zpestřují záhony po celé léto. Zimním obdobím nás letničky provázejí ve formě jasně zbarvených suchých květenství či dekorativních plodů. Krásu květů mnohdy rostliny nahrazují nápadností listů, jímž nebyla odepřena snad žádná barva, ani růžová, jasně červená, tmavě purpurová či stříbrná. Rozkošně jsou také jednoleté trávy, jejichž klásky mají tvar srdíček, šištiček, slziček či dokonce hebounkých zaječích ocásků.
Zahradnický termín "letničky" zahrnuje především byliny jednoleté (letničky pravé), ale i byliny vytrvalé či polokeře (letničky nepravé). Pravé letničky se vyvinuly na místech s extrémními klimatickými podmínkami, které nutí rostliny vyklíčit ze semene a vyrůst při krátkém období dešťů, vykvést a vytvořit semena na začátku dlouhého období sucha a ve formě semen přečkat nepříznivé podmínky.
Příloha časopisu Zahrádkář X/2010
Zahradní chryzantémy, listopadky, jsou u nás již více než století květinou známou a oblíbenou, i když se do poloviny 20. století, a snad ještě o několik let později (možná až do osmdesátých let) uplatňovaly především jako hřbitovní květiny, patří dnes k nejvýznamnějším řezaným květinám do kytic a ke stále populárnějším květinám pro velké nádoby, které zdobí dům v podzimních měsících. Jejich popularita jako hřbitovní květiny, především v podzimních měsících, však stále trvá.
Rod Chrysanthemum z čeledě hvězdnicovitých (Asteraceae) byl až donedávna pojat z hlediska botanického velmi široce. Po rozčlenění do řady samostatných rodů byly zahradní chryzantémy zařazeny do rodu Dendranthema. Protože chryzantémy jsou velmi populární a všeobecně pěstovanou a obchodovanou květinou, bylo snahou pěstitelů, obchodníku, ale snad celé odborné veřejnosti, vrátit těmto květinám původní botanický název Chrysanthemum, který je v různých národních obměnách používán v mnoha zemích světa.
Příloha časopisu Zahrádkář IV/2011
Krásná a upravená zahrada je nezbytnou součástí každého moderního rodinného domu. Vybudování u udržování takové zahrady však vyžaduje mnoho úsilí a nemalé množství času a finančních prostředků. Jedním ze základních a nezbytných předpokladů k dosažení tohoto cíle je i správná a přiměřená zálivka ve správný čas a na správné místo. Zalévání, pokud používáme klasickou konev a obyčejnou hadici, vyžaduje mnoho času a nepříjemné monotónní práce. Jistě potvrdíte, že v horkých letních dnech není výjimkou několikahodinové zavlažováni. A přesto trávníkové plochy, kterým jsme věnovali velkou péči, nemusí být zavlaženy dostatečné.
Spolehlivým řešením je instalace automatického zavlažovacího systému. Zavlažovací systém poskytuje svému majiteli celou řadu výhod. Připomeňme si pouze ty základní. Automatizace odstraní nepříjemnou a zdlouhavou práci s konví a hadicí a ušetřený čas pak můžete věnovat koníčkům nebo rodině. Moderní systémy pracují v nočních hodinách, kdy je hodnota výparu nejnižší, a proto spotřebují až o 30 % méně vody. V neposlední řadě se systém postará o vaši zahradu i v době nepřítomnosti během dovolené. Díky čidlu srážek systém reaguje na změny počasí a nezavlažuje nadbytečně.
Příloha časopisu Zahrádkář IX/2011
Česnek kuchyňský (Allium sativum)je zařazen mezi cibulovou zeleninu, ačkoliv svým využitím patři spíš mezi zeleninu kořeninovou nebo mezi rostliny aromatické a léčivé. Jen málo rostlin se používá na tak široké spektrum chorob, jako právě česnek. Především to jsou choroby související s krevním oběhem. Jeho původní rozšířeni není přesně známě, ale předpokládá se, že je to potomek divoce rostoucích česneků z oblastí střední Asie, který v tisícileté kultuře ztratil schopnost generativniho množeni (ze semen).
Česnek se používal v kuchyních starověkých civilizaci. Je známo, že při stavbách egyptských pyramid ho dostávali dělníci také pořádnou dávku. Dokonce v Tutanchamonově hrobce ze 14. století př. n. l. byly nalezeny celé rostliny česneku.
Český česnek
Klobásy, topinky, česneková polévka, bramboráky. To všechno chce česnek. Ale český česnek! Ne nějakou asijskou a dokonce ani středomořskou náhražku. Český česnek pro svou ušlechtilou chuť bývá vysoce hodnocen na různých mezinárodních přehlídkách a odborných setkáních.
Dlouhodobou kultivací a laickou selekcí vznikly v různých částech světa jednotlivé typy česneku, kterým vyhovovalo místní prostředí a které vyhovovaly tamnímu obyvatelstvu. A nejde jenom o různé části světa, ale i v rámci malého území jako je Česká republika, se až do poloviny minulého století pěstovaly výhradně krajové odrůdy typické pro danou oblast.
Příloha časopisu Zahrádkář X/2011
Ne nadarmo bývá nazývána královnou květin, symbolem krásy. Najdeme ji téměř v každé zahradě, bývá křehkou ozdobou našich domovů. Rod Rosa sp. (růže) čítá na 150 druhů, přibližný počet odrůd na světě se však v současnosti odhaduje okolo 40.000 a každoročně vzniká asi 250 až 300 odrůd nových. Její použití je všestranné, nesmírně rozmanitá je i paleta jednotlivých skupin růží. V zahrádkách jsou rozšířeny především růže velkokvěté pro řez květů do vázy. Záhony zkrášlují ve skupinách růže mnohokvěté a romantickou atmosféru okrasné zahrady dotvářejí pnoucí růže. V posledních letech stoupá poptávka po růžích půdopokryvných, anglických a miniaturních. Zvláštní kategorií jsou plodové růže, u nichž se konzumují různou formou upravené nebo zpracované šípky. Obsah vitaminu C v těchto plodech je přibližně stonásobný ve srovnání s jablky.
Růže jako královna květinových zahrad
Růže patří mezi nejstarší kulturní rostliny s velmi bohatou tradicí. Číňané vysazovali kulturní růže jako okrasné dřeviny již asi tři tisíce let před naším letopočtem. Nalezené zkameněliny růží z doby před dvěma až třemi desítkami milionů let však svědčí o historii mnohem dřívější.
Z praktického (nikoli botanického) hlediska lze růže zjednodušeně rozdělit na velkokvěté, mnohokvěté, pnoucí, sadové, pokryvné, miniaturní, původní botanické, plodové, popř. ještě staré a anglické růže.
V zahrádkách jsou rozšířeny především růže velkokvěté (skupina čajohybridů) pro řez květů do vázy, dále růže mnohokvěté pro použití ve skupinách na záhony, růže pnoucí, méně se již vzhledem k větší vzrůstnosti vysazují původní botanické (plané) růže a parkové (sadové). Naopak určitý vzestup poptávky v posledních letech je po růžích pokryvných (půdopokryvných), anglických a miniaturních.
Příloha časopisu Zahrádkář III/2012
Pěstování tropických orchidejí v bytech v našich klimatických podmínkách doznalo v posledních letech nebývalého rozmachu. Hlavními důvody jejich rozšíření je atraktivnost květů, různost barev, vůní a v neposlední řadě také nabídka květuschopných rostlin za vcelku přijatelné ceny. Úspěšnost pěstování však do značné míry závisí na základních znalostech optimálních životních podmínek těchto rostlin. Přitom dnešní znalosti a praktické zkušenosti nevyžadují žádné náročné technické zařízení a další pomůcky. Zároveň umožňují úspěšné a také dlouhodobé pěstování tropických orchidejí v bytech a rodinných domech.
V této stručné praktické publikaci jsme se pokusili shrnout základní pěstební podmínky a předpoklady ve formě jednoduchých návodů a doporučení ověřených dlouhodobou praxí.
Nákup rostlin
Nákup konkrétních rostlin by měl být uvážlivý a měla by mu předcházet i minimální odborná příprava. Je tedy třeba nejdříve zvážit umístění kupované rostliny, aby získala vhodný domov. Jako první příbytek většinou stačí parapet východního nebo západního okna. Později po zvětšení sbírky je možno zvažovat další umístění, pro které lze najít vždy díky bohatému výběru rostlin vhodné místo. Závažným nedostatkem běžného květinářského prodeje je ovšem převážná absence správného názvu rostliny, nemluvě o nedostatečných či občas úplně chybějících základních údajích o jejich pěstování
Příloha časopisu Zahrádkář IX/2012
Základní informace pocházejí z výsadeb pana Jedličky v obci Kladruby, z výsadeb na úpatí kopce Kladrubská hůra v nadmořské výšce 470 m nad mořem. Místo se nachází několik kilometrů severně od hory Blaník. Jižní svahy s ideální expozicí a celodenním osluněním se přímo nabízejí k pěstování révy. Vzhledem k nadmořské výšce 470 m nad mořem se zde drží poměrně dlouho sníh. V posledních letech však dochází k velkým teplotním výkyvům, takže sněhu bývá méně, což způsobuje vláhový deficit. Půda je zde hlinitá, těžší, velmi kamenitá, kyselejší, sušší. Půdní profil je cca 40 cm, pod ním je zvětralá skála. To komplikuje přípravu stanoviště. Suma aktivních teplot je zde cca 2500 °SAT za rok, průměrná roční teplota cca 8 °C, průměrný roční úhrn srážek okolo 750 mm.
Zdeněk Jedlička z Kladrub své první výsadby hodnotí takto:
V době, kdy jsem začínal, byl velký problém sehnat cokoli, révu nevyjímaje, natož se ještě dozvědět, co zrovna letí. Postupem času jsem se seznámil s několika nadšenci stejného zaměření, sbírka se začala rozrůstat. Kontakty překonaly hranice státu a vše bylo najednou snazší. Nástup internetu mi otevřel na tu dobu nevídané možnosti. Najít si nabídky a kontakty, potom si sazenice objednat, popř. vyměnit, mělo hned jiný rozměr. Genetický materiál v podobě řízků nebo i roubovaných sazenic jsem vysadil a založil si matečnice. S netrpělivostí jsem čekal, až sazenice zaplodí, abych si mohl porovnat pravost odrůdy s doloženými popisy. Postupně jsem selektoval odrůdy, které neodpovídaly popisu nebo byly velmi náchylné na houbové choroby a hlavně na mráz. Pěstování révy vinné v okrajových nevinařských oblastech má svá specifika. Požadavky na odolnost k chorobám, ranost zrání a odolnost k mrazu jsou hlavními kritérii. Pokud je k tomu i atraktivní hrozen, pak je to ideální.
Příloha časopisu Zahrádkář II/2013
Rajče má jako zelenina spíše přednosti než nedostatky, proto je právem jedním z nejoblíbenějších zeleninových druhů, který máme k dispozici během celého roku. Jeho spotřeba u nás v posledních letech roste a pohybuje se okolo 10-12 kg/osobu za rok. Rajče má vynikající chuťové a nutriční vlastnosti a jeho příprava zabere v kuchyni relativně krátkou dobu. Kulinářsky jsou rajčata mnohostranně využitelná a v kombinaci s celou řadou dalších potravin nabízejí nepřebernou škálu různých chuťových variací. Díky těmto vlastnostem se rajče těší velké oblibě také u zahrádkářů, kteří si především během letních měsíců mohou zajistit zralé a chutné plody z vlastní zahrady.
Látkové složení rajčete
Nutričně je plod rajčete velmi hodnotnou potravinou. Obsahuje celou řadu vitaminů a minerálních látek, dále pak organické kyseliny, které společně s cukry a dalšími aromatickými látkami dávají plodům často odrůdově charakteristickou chuť. Další významnou složkou je vláknina, z níž je v plodech rajčete hojně zastoupen zdraví prospěšný pektin. Velmi cenný je obsah karotenoidních barviv - lykopenu (vybarvuje plody dočervena) a beta karotenu (vybarvuje plody dožluta). Tepelným zpracováním se obsah karotenoidních barviv v pokrmu ještě zvýší. Četnými výzkumy byl prokázán protirakovinný účinek lykopenu. Můžeme se s ním setkat také v potravinách jako s barvivem (E160d), nutno však podotknout, že toto "éčko" je lidskému zdraví prospěšné. Zajímavý je obsah tomatinu v listech rajčete. Jedná se o alkaloidní látku, kterou lze označit díky svým účinkům jako "rostlinné antibiotikum".
Příloha časopisu Zahrádkář VIII/2013
Objevování pelargonií souvisí pro nás Evropany s rozmachem objevování světa. Předchůdci barevných kultivarů, jak je známe dnes, rostou převážně v jižní Africe v okolí Kapského Města.
První zmínky o pelargoniích pocházejí z počátku 17. stol., kdy do JAR vstoupili Evropané. Tyto objevitelské výpravy většinou měly za člena i botanika. Zatímco ostatní členové hledali zlato a drahé kamení, botanik objevoval poklady místní květeny. Aroku 1633 se dostalo do Evropy jako první exemplář Pelargonium triste. Velmi intenzivní dovoz rostlin do Evropy se uskutečnil v posledních letech 18. století a začátkem 19. století. Botanici začali pelargonie pečlivě popisovat a nakonec rozdělili čeled Geraniaceae do 5 rodů (Geranium, Monsonia, Erodium, Sarcocaulon, Pelargonium). Šlechtitelé se zaměřili na tři druhy, z nichž vzešla většina nynějších kultivarů a to konkrétně na Pelargonium zonale, Pelargonium peltatum a Pelargonium grandiflorum.
Příloha časopisu Zahrádkář II/2014
Brambory tradičně patří k našim nejoblíbenějším potravinám, a to nejen díky své dobré dostupnosti, ale také proto, že jsou chutné a nutričně velmi hodnotné. Přesto u nás jejich spotřeba na jednoho obyvatele pozvolna klesá. Příčin poklesu spotřeby je více, ale hlavně souvisí s cenou brambor na trhu a také s kvalitou. V této situaci přicházejí stále více ke slovu zahrádkáři a malopěstitelé. Většina zahrádkářů si oblíbila především pěstování raných brambor. Rané brambory na trhu jsou drahé a stejně se nevyrovnají čerstvým hlízám z vlastní zahrádky. Mnozí pěstují i odrůdy, jež se dají skladovat až do jara následujícího roku; podmínkou je jen vhodný sklípek. I tyto brambory z vlastní zahrádky mají totiž významné přednosti proti těm zakoupeným v obchodech.
Příloha časopisu Zahrádkář IX/2014
Broskve z vlastní zahrady. Téměř po celý rok se v supermarketech nabízejí broskve a nektarinky. V letních měsících pocházejí ze severní polokoule, v zimně z jižní, ale nikdy z České republiky. O naše broskve obchodní řetězce zájem nemají. Zahraniční pěstitelé sklízejí broskve s několikadenním předstihem před konzumní zralostí, ošetřují přípravky zabraňujícími hnilobě ovoce. Pro export byly vyšlechtěny odrůdy s pevnou dužninou, ale jejich chuť je někdy až podřadná. Náš konzument si na takovou kvalitu postupně zvyká a v podstatě ani nemá představu, jak by vyzrálá a ve vhodnou dobu sklizená broskev měla vypadat a chutnat. Domácí pěstitelé mají z kvalitních plodů velkou radost, neboť jejich ovoce sklizené přímo ze stromu má vynikající chuť, je levné a zdravé. Broskvoně na zahradě a na malých parcelách ve srovnání s velkými sady méně napadají choroby a škůdci. Na zahrádkách se musí používat chemické preparáty v podstatě jenom proti kadeřavosti a listovým mšicím. A v některých případech ani to není nutné, neboť existují odrůdy méně náchylné na kadeřavost listů, a s mšicemi si často poradí slunéčka a jiní predátoři.
Příloha časopisu Zahrádkář III/2015
Předkládaná Knihovnička autorského kolektivu má tentokráte širší záběr a zaměřuje se na čtyři hlavní představitele drobného ovoce: z typických bobulovin jsou to angrešt a rybíz, dále maliník a ostružiník. Jahodník byl zpracován samostatně v roce 2009, proto jej v této příručce neuvádíme. Význam tohoto ovoce není třeba zdůrazňovat. Obsahové látky v dužnině plodů jsou velmi rozmanité. Vedle minerálních prvků (draslík, fosfor, vápník, hořčík a četné stopové prvky) je třeba zdůraznit důležitost organických kyselin s bakteriostatickými účinky, pektinů, tříslovin nebo vlákniny. Velmi vysoký je obsah antioxidantů, především jejich nejvýznamnějšího zástupce - vitaminu C, zvláště u černého rybízu (okolo 150 mg ve 100 gramech čerstvého ovoce). Zahrádkáři u těchto rostlin oceňují jejich rychlý nástup do plodnosti, a to při malé potřebě prostoru, relativní nenáročnost na podmínky prostředí, snadnou sklizeň, možnost rychlé obnovy sortimentu a také pestré spektrum využití ovoce jak pro přímý konzum, tak pro nejrůznější formy zpracování.
Příloha časopisu Zahrádkář VIII/2015
Pravděpodobně si to ani neuvědomujeme, ale lilie provází lidstvo prakticky od pradávna. Vždyť první zmínka o liliích je již v Šalamounově Písni písní, kde dívenka zvaná Sulamit je přirovnávaná k lilii. Lilie bělostná (Lilium candidum) totiž planě rostla v horských oblastech Izraele. Lilie jsou rostlinami severní polokoule - Asie, Evropy a Severní Ameriky. Původní divoké liliové druhy rostou severně až k polárnímu kruhu, jižně se vyskytují až na Filipínských ostrovech a v jižní Indii. Většina botanických druhů a jejich hybridů ale roste v mírném pásmu severní polokoule. To je jedním z důvodů jejich velké schopnosti se bez problémů adaptovat v našich zahradách.
Příloha časopisu Zahrádkář III/2016
Tykve zažívají v posledních letech boom. Dnes se jich u nás pěstuje mnoho desítek odrůd, najdete je téměř na každé zahrádce, na pultech obchodů i v menu restaurací. Halloweenské dny a víkendy jsou stále běžnější a nová, dnes malá, generace je má spojeny s podzimem tak, jako Vánoce se zimou. Tykve nám prostě vstoupily do života. Proto vznikla i tato Knihovnička Zahrádkáře - s cílem představit tuto plodinu šířeji. Je psána pro vás, aktivní zahrádkáře, kteří se nebojí nových věcí. Tato knihovnička je aktuální. Dnes - v den svého vydání. Psali jsme ji s tím, že už zítra bude ve výčtu odrůd zastaralá. Tykve jsou jedním z nejvariabilnějších zeleninových druhů a právě tuto variabilitu vám chceme představit. Samozřejmě majíc na paměti pouze odrůdy, které jsou pro českého zahrádkáře dostupné. Odrůdy úmyslně nerozdělujeme na jedlé a okrasné. Hranice mezi těmito dvěma kategoriemi je velice uzounká. "Jedlé hubbardy" jsou vysoce okrasné a zase "okrasné kačenky" (crooknecky) jsou v USA konzumovány hojněji než cukety. Polemika se vede o správné české označování rodu Cucurbita. Tykev nebo dýně? Přikláníme se k označení "tykev". I když stále vaříme "dýňovou polévku". Vážení přátelé, přejeme vám krásný "tykvový rok".
Příloha časopisu Zahrádkář VIII/2016
Slivoně se dnes stávají po jabloních naším hlavním ovocným druhem v sadech i zahrádkách. Jejich pěstování však není bezproblémové. Jde především o riziko napadení virovými neštovicemi slivoně (šarkou švestky), která z dlouhodobého pohledu může být limitujícím faktorem kvalitní sklizně ovoce. Ani u nás, ale ani ve světě nejsou zatím odrůdy slivoní k tomuto viru imunní. Virus napadá s různou intenzitou vedle celé škály pomologických skupin slivoní také meruňky (u některých odrůd meruněk se prověřuje imunita) a broskvoně. Příčiny této nebezpečné virózy nejsou jednoznačně objasněny. Zatím jedinou spolehlivou ochranou před šarkou je likvidace napadených stromů. Samozřejmým předpokladem je nutnost používat bezvirózní výchozí materiál (rouby, očka, podnože) a cílená ochrana během vegetace před vektory (přenašeči), zejména mšicemi. Do určité míry řeší situaci výsadba odrůd slivoní odolných k viru a vyloučení odrůd na šarku vnímavých, i když jsou to často ty nejkvalitnější. Knihovnička proto klade důraz na osvědčený i novější sortiment z různých pomologických skupin, vyznačující se tolerancí, popř. rezistencí k šarce jako nejzávažnější virové chorobě peckovin. Při stručném hodnocení odrůd slivoní jsme zohlednili i víceleté zkušenosti z Výzkumné a demonstrační stanice FAPPZ České zemědělské univerzity v Praze-Troji.
Příloha časopisu Zahrádkář III/2017
Není na světě bylina, aby na něco nebyla.
Toto staré lidové přísloví výstižně dokumentuje
moudrost našich předků, pro něž byly léčivé
rostliny jedinou možností léčby různých nemocí.
Ačkoliv by se v poslední době, dle frekvence
článků a reportáží o bylinkách mohlo zdát, že
jde o nový objev, nejstarší záznamy o používání
léčivých bylin pocházejí z dob až před pěti tisíci
léty, tehdy je používali šamani, mágové, bylinám
byla přičítána kouzelná moc. Poté je následovali
tzv. kořenáři, staří Řekové začali používat v lékařství
a lékárenství dodnes používané názvosloví.
Později v Evropě převzali tyto vědomosti mniši,
vznikly klášterní bylinkové zahrady a lékárny. Během
dalších staletí s rozvojem vědy a schopností
izolovat z rostlin účinné látky byla vyráběna organická
chemická léčiva, některá do dnešní doby
známá a používaná ve formě tablet či injekcí.
V současnosti lidstvo poznalo, že s ohledem na
naši budoucnost na této planetě, je v našem
vlastním zájmu pečovat o životní prostředí i nás
samotné, v souladu s přírodou a moudrostí
našich předků. A mezi jednu z moudrostí tisíciletími
prověřenou je právě používání bylinek.
V mnohých případech se snoubí léčivé schopnosti
s typickou, aromatickou chutí, která obohatí
naše pokrmy. A není nad vlastnoručně vypěstovanou,
sklizenou a použitou bylinku.
Příloha časopisu Zahrádkář VII/2017
Tradiční venkovské zahrádky si neumíme představit bez pivoněk. Pivoňky se pěstují v našich zahradách již od středověku. Nejprve jako léčivé rostliny v klášterech, ale brzy zdomácněly mezi lidem poddaným. Bylo známo několik okrasných forem včetně plnokvěté pivoňky lékařské. Svědectví o jejím pěstování můžeme najít ve známém Matthioliho herbáři z roku 1554. Pivoňky patří plným právem k nejvýznamnějším zahradním rostlinám ozdobným květem. Častěji se sice setkáme s bylinnými pivoňkami, dřevité pivoňky, i když se jim vyrovnají a v mnohém je i předčí, se pěstují méně. Pivoňky jsou také tradiční léčivé rostliny. V Číně pocházejí první zprávy o použití pivoněk v medicíně z 2. století před naším letopočtem. Jako léčivky byly používány i ve starověkém Řecku a Římě, o léčebných účincích se zmiňuje například Plinius Starší. Podle legendy byl Paion učeň slavného lékaře Asclepia. Paion znal léčivé rostliny a brzy se v jejich použití vyrovnal, ba předčil svého učitele. Ten ale na úspěchy žáka žárlil a zosnoval jeho vraždu. Hádes, který však byl Paionovi vděčný za to, že ho vyléčil, když byl poraněn jedním z Herkulových šípů, ho po smrti proměnil v rostlinu, která dodnes nese jeho jméno.
Příloha časopisu Zahrádkář III/2018
O pěstování cibule kuchyňské existují záznamy
staré až 6000 let. Původ cibule můžeme hledat ve
střední Asii (Afghánistán, Uzbekistán, severozápadní
Indie), kde se vyskytuje nejvíce kulturních
forem tohoto rostlinného druhu.
V ČR se cibule kuchyňská pěstuje na ploše přes
1500 hektarů s průměrným výnosem okolo
20 t/ha. Výnosy však meziročně výrazně kolísají
vlivem průběhu počasí. Roční spotřeba cibule se
pohybuje okolo 10 kg/osobu a rok. Z těchto 10 kg
je asi polovina cibule z dovozu.
Příloha časopisu Zahrádkář VIII/2018
Rod hrušeň (Pyrus) vznikl pravděpodobně v průběhu třetihor v podhůří horského masivu Tian Shan v provincii Xinjiang v západní Číně. Následné šíření na východ a na západ vedlo k izolaci, přizpůsobení místním podmínkám a následně ke vzniku jednotlivých druhů. Vavilov v roce 1951 popsal tři genová centra hrušní: čínské - zde vznikly P. pyrifolia, P. ussuriensis a P. calleryana; středoasijské (severozápadní Indie, Afghánistán, Tádžikistán, Uzbekistán a západní Tian Shan) - zde vznikaly P. communis a P. x bretschneideri a blízkovýchodní nazývané též jako maloasijské (zejména pohoří Kavkazu) - zde se také vyskytovala P. communis, která v této oblasti dala vzniknout mnoha současným formám. Na vzniku všech současných kulturních odrůd se kromě základních druhů podílelo i několik jejich poddruhů, hybridů a současně i několik dalších druhů. Proto lze současné odrůdy označit jako vícenásobné hybridy.
Příloha časopisu Zahrádkář III/2019
Listová zelenina zahrnuje celou řadu rostlinných druhů z různých čeledí. Vedle běžných druhů, jako jsou saláty hlávkový, ledový a listový, špenát, pekingské zelí aj. existují méně známé druhy či typy listové zeleniny, které by si určitě zasloužily větší pozornost pěstitelů a spotřebitelů. Jedná se např. o čínské zelí, celer řapíkatý a listový, netradiční typy salátu (chřestový a římský), čekanku salátovou (pro rychlení puků), čekanku hlávkovou (různé typy, např. Zuckerhut nebo Radicchio Rosso), štěrbák zahradní (eskariol a endivie kadeřavá), potočnici lékařskou, ale i některé druhy u nás planě rostoucí, které lze i pěstovat - např. pampeliška lékařská, lebeda zahradní, šrucha zelná aj.
Příloha časopisu Zahrádkář VIII/2019
Rod Rubus, ostružiník, patří do čeledi růžovitých (Rosaceae). Roste na celém světě kromě polárních a nejsušších oblastí. Pro nás je důležité, že zahrnuje druhy, které plodí jedlé ovoce. U maliníku lze souplodí snadno oddělit od květního lůžka, u ostružiníku se sklízí s pevně vrostlým květním lůžkem. I když literatura uvádí, že velká část odrůd je samosprašných, bereme je jako hmyzosnubné, nektaro i pylodárné. Při pěstování pod sklem (fólií) se doporučuje zajistit jim opylení nasazenými čmeláky.
Příloha časopisu Zahrádkář III/2020
Kosatců botanici znají přes tři sta druhů. Jsou to
drobné i poměrně mohutné cibuloviny, skalničky
a samozřejmě také mohutné vytrvalé byliny
vhodné do trvalkových záhonů či k zahradnímu
jezírku. Zahradním kosatcům se bude věnovat
naše knihovnička. Patří mezi oblíbené trvalky,
díky své bohaté variabilitě v tvaru a barvě květu.
Pěstovaly se již ve starověku, například v roce
1950 př. n. l. jsou uváděny mezi válečnou kořistí,
kterou přivezl faraón Thutmose ze syrských válek.
Kolem roku 1500 př. n. l. se objevuje kosatec
na seznamu léčivých rostlin. Zřejmě nejstarší
písemnou zmínku o pěstování a použití kosatců
pro vonné silice najdeme v Theophrastových
spisech z období okolo 300 př. n. l. V raném
středověku byl jedním ze symbolů Panny Marie.
Kosatec žlutý je heraldickým znakem franckých
a později francouzských králů. Fleur-de-lis totiž
není lilie, jak se obecně traduje, ale kosatec.
Příloha časopisu Zahrádkář VIII/2020
Třešně jsou atraktivním, konzumenty velmi oblíbeným, ale často nejdražším ovocem na trhu. Za kvalitní velké plody jsou zákazníci ochotni zaplatit mimořádně vysoké ceny, které nemají srovnání s obdobným produktem. Nejranější odrůdy jsou zároveň po jahodách prvním ovocem, které přichází na náš stůl z domácích zdrojů. Donedávna tomu bylo převážně ze starších extenzivních výsadeb se statnými korunami. Mělo to svou logiku: stromy odrůd štěpovaných na semenných podnožích dosahují v širším sponu průměrnou produkční životnost více než 40 až 50 let a pěstitelé by likvidaci těchto sadů považovali za neekonomickou. Na druhé straně pozorujeme, že se vyšší kmenné tvary třešní znovu úspěšně vracejí do krajiny pro svou vitalitu, dlouhověkost a nenáročné pěstování. Jde o druh, který sem oprávněně patří.
Příloha časopisu Zahrádkář - 03/2021 (29)
I zelenina, stejně jako oblečení, podléhá módě, stále k nám přichází nová a nová. Některá zazáří jako kometa a začas zhasne. Jiná zůstává a mění se ve stálice našich zahrad. Chilli papričky dobyly a obsadily Česko a v posledních letech se staly světovým fenoménem. Z tropů a subtropů se dnes jejich obliba šíří i do mírných pásem, v Evropě téměř až k polárnímu kruhu. Ještě nedávno se v České kotlině pěstovala pouze malá kulatá feferonka KORÁL. Dnes najdete na internetu desítky a stovky odrůd. Milovníci pálivého zakládají kluby a internetová fóra, pořádají festivaly a soutěže o "chilližrouta".
Příloha časopisu Zahrádkář - 08/2021 (30)
Denivka (Hemerocallis L.) je trvalka, která se v evropských zahradách pěstuje již velmi dlouhou dobu. Během posledního století však tento druh prošel obrovským rozvojem. Šlechtění výrazně postoupilo a křížením několika výchozích druhů vzniklo nepřeberné množství zahradních kultivarů (Americká denivková společnost odhadovala pro rok 2017 počet registrovaných kultivarů na 84 668). A právě denivkám se bude věnovat naše Knihovnička Zahrádkáře. Patří mezi oblíbené trvalky, které díky vlastnosti bohatě kvést a kvůli své odolnosti patří mezi stále oblíbenější okrasné rostliny. Tato publikace představuje stručně plané botanické druhy a historií pěstování denivek v kultuře. Rovněž se zabývá jejich šlechtěním s detailnějším zaměřením na výsledky práce českých a moravských šlechtitelů. Představí se zde pěstitelské vlastnosti denivek a jejich použití, množení a postupy běžné zahradní údržby.
Příloha časopisu Zahrádkář - III/2022 (28)
O řezu ovocných dřevin bylo již mnohé napsáno. Protože jak v pěstitelských systémech, tak v odrůdové nebo podnožové skladbě dochází k neustálé obměně a také podmínky na konkrétních stanovištích nejsou v průběhu času konstantní, rozhodli jsme se v této knihovničce zaměřené na jabloně a hrušně přiblížit složitou problematiku tvarování především názornými fotografiemi řezem ošetřených stromů s krátkými popisy. Nabádá k tomu nejen omezený prostor této přílohy. Jsem přesvědčen, že vždy je lépe vnímáno obrazové pojetí ve srovnání s podrobným, leckdy hůře srozumitelným textem. Bližší teoretické informace najdou čtenáři v odborných knihách a další literatuře o řezu. Kromě jiného jsou to také uveřejňované příspěvky a samostatně vydávané přílohy pro předplatitele Zahrádkáře. Z nedávných jmenujme Broskvoně (2014), Drobné ovoce (2015), Slivoně (2016), Hrušně (2018) a Třešně (2020). V roce 2018 pak vycházel v Zahrádkáři na pokračování podrobnější seriál Řez ovocných stromů. Vycházeli jsme z častějších dotazů a připomínek čtenářů i posluchačů při přednáškách, seminářích a exkurzích na specializovaných pracovištích. Požadavky zahrádkářů směřované na modelové ukázky řezu v konkrétních zahradách nebo sadech považuji za odůvodněné i proto, že dosavadní podmínky bránily názorným praktickým instruktážím v terénu s větším počtem účastníků. Přáním autora je, aby tato zjednodušená forma zpracování našla příznivou odezvu u začínajících i zkušenějších pěstitelů. Větší pozornost jsme věnovali zapěstování korun v prvních letech po výsadbě. U výchovného řezu lze totiž souhlasit s názorem, který kdysi, v jiné souvislosti, vyslovil francouzský filozof J. J. Rousseau: ".výchova je proces, při kterém obětujeme čas, abychom ho později získali."
Řez je neoddělitelnou složkou komplexní péče o ovocné dřeviny. Stejný význam má tvarování ohýbáním, vyvazováním nebo zalamováním letorostů a výhonů. Jako důležitá součást agrotechniky nebude však řez kompenzovat zásadní nedostatky v jiném směru. Může se projevit jako málo účinný nebo dokonce škodlivý při nevhodném způsobu ošetřování půdy, zanedbané ochraně před chorobami apod. Řez lze do určité míry považovat za chirurgický zákrok, který mění daný stav, ale ovlivňuje také budoucí vývin stromů. O způsobu řezu rozhoduje nejen ovocný druh, odrůda, podnož, ale i systém pěstování. Dále je třeba respektovat dané půdně klimatické podmínky, vzdálenost rostlin při výsadbě, úroveň výživy, srážek nebo doplňkové závlahy.
Vydává: Český zahrádkářský svaz, z.s. - Rokycanova 15, 130 00 Praha 3 - Žižkov
Český zahrádkářský svaz:
územní sdružení,
specializované organizace,
odborné poradny,
kalendárium,
diskusní fórum,
výstavy,
moštárny