Hlaváč kavkazský (Scabiosa caucasica) 'Nachfalter'

Nenáročné,
ale opomíjené trvalky

Dnešní článek naváže na několik předchozích a představí další spolehlivé, relativně málo pěstované trvalky, které ale rozhodně stojí za vyzkoušení na zahradě. Současná nabídka zahradních trvalek se do velké míry snaží zaujmout rostlinami vizuálně mimořádně líbivými a atraktivními, které doslova září v nabídkách zahradních center či na prodejních trzích. V řadě případů jde ale o krátkověké odrůdy, určené primárně pro impulzivní prodej. Na druhé straně pak stojí rostliny, které jsou pro výsadbu na zahradu velmi vhodné, odolné a dlouhověké, ale při prodeji třeba na první pohled nezaujmou, a tudíž se ani moc nekupují. Některé z nich si zde představíme.

Dalším, trochu pozapomenutým druhem, je hlaváč kavkazský (Scabiosa caucasica). Rostlina vytváří přízemní růžici úzce kopinatých, šedozelených listů. Z ní vyrůstají pevné, nevětvené stonky vysoké přibližně 40-70 cm. Nakvétají obvykle během června a vynikají velkými květy, resp. květenstvími o průměru 6-8 cm. Nejčastěji jsou světle modré až levandulové, existují však i odrůdy čistě bílé. Při odstraňování odkvétajících květenství může průběžně kvést skoro celé léto. Nejlépe prospívá na plném slunci v propustné, spíše sušší až středně vlhké půdě. Nesnáší přemokření, zejména v zimě. Rostliny je vhodné každé 3-4 roky rozdělit, aby si udržely vitalitu.

(Celý článek najdete na straně 6)

Slaměnka 'Pink'

Austrálie země větru, slunce a neobyčejných květů

Austrálie je na mapě světa daleko, ale její flóra je nám překvapivě blízká. Většina tamních rostlin se vyvíjela v prostředí plném slunce, větru, sucha a obrovských teplotních výkyvů. Právě tyto podmínky z nich udělaly mistry přežití - a zároveň skvělé kandidáty pro naše balkony a zahrady. Australské druhy bývají odolné, dlouhověké, bohatě kvetou a často mají neobvyklé barvy či tvary, které v evropské zahradě okamžitě vyniknou. Jejich původ nám zároveň napovídá, jak s nimi zacházet: Milují světlo, nesnášejí přemokření a ocení propustný substrát.
V tomto dílu se podíváme na australské letničky a balkonové rostliny, které se u nás pěstují méně, než by si zasloužily. Některé znáte z moderních truhlíků, jiné z floristických vazeb a další možná uvidíte poprvé. Společně však ukazují, jak pestrá, odvážná a inspirativní je květena protinožců.

Nejznámější australská slaměnka, dříve vedená jako Helichrysum. V přírodě má žluté květy, ale šlechtění přineslo desítky odstínů od bílé po oranžovou a červenou. Její listeny jsou pevné, lesklé a téměř nezničitelné - proto si zachovávají barvu i po letech. Jde o klasickou slaměnku, kterou mnozí znají z babiččiných zahrad.

(Celý článek najdete na straně 10

Projev napadení šarkou na plodech

Virus neštovice peckovin

Kromě slivoní napadá tento virus (také šarka švestky, Plum pox virus) broskvoně nebo meruňky. Ve všech případech se tato zhoubná viróza nedá přímo léčit. Příznaky na švestkách nebo broskvích jsou vesměs známy (skvrny na listech, zhrbolené plody "krvavá" dužnina švestek, nižší obsah cukrů).

U meruněk můžeme při pozorné prohlídce již na stromě před sklizní pozorovat zřetelné změny v barvě, popř. určité nerovnosti povrchu plodů (na obrázku). Doprovodným příznakem je rovněž horší chuť dužniny. Po rozloupnutí plodů vidíme zřetelné světlejší, později, zejména uprostřed, i tmavší skvrny na peckách.

(Celý článek najdete na straně 26)

'MELODIE'

Šlechtění jabloní ve Střížovicích

Začátky šlechtění na rezistenci ke strupovitosti na stanici Ústavu experimentální botaniky AVČR ve Střížovicích do roku 1985.

Otto Louda starší byl povoláním klempíř, který se v roce 1913 ve Střížovicích narodil. Se svým otcem Janem Loudou měl nedaleko domu velkou zahradu s mnoha odrůdami ovocných stromů určených především k zásobování rodiny. Pěstování ovocných stromů a jejich zkoušení bylo od mládí jeho koníčkem. Pamatuji si, jak coby starý pán v letech, říkal: "Ovocné stromy pro mne nebyly od mládí životním koníčkem, ale koněm."" Otto Louda starší byl samouk, ale stromům dobře rozuměl. V životě prozkoušel velké množství starých i nových odrůd jabloní i hrušní, aby mohl posoudit a vyhodnotit jejich vlastnosti. Na odrůdách, které tvořily pilíř tehdejšího sortimentu - JAMES GRIEVE, PARMÉNA ZLATÁ ZIMNÍ, WAGENEROVO, WEALTHY, HÁJKOVA RENETA, MATČINO, STRÝMKA apod., zkoušel různé systémy řezu. Po válce, když většina obyvatel Střížovic odešla natrvalo do vysídleného pohraničí, často snil o založení ovocnářského družstva. V okolí se ovocným stromům dařilo, ale jeho představy nebral tehdy nikdo příliš vážně. V roce 1953 se při jednom ovocnářském sympoziu ve Šlechtitelské stanici v Turnově shodou náhod seznámil s dr. Ladislavem Černým a se svým mnohaletým snem se mu svěřil. Dr. Černý, známý ovocnářský odborník, který byl svého času dokonce ředitelem Výzkumného ústavu v Holovousích se přimluvil u profesora Ivana Málka, tehdejšího ředitele Biologického ústavu Akademie věd. Myšlenka založit ve Střížovicích ovocnářské pracoviště se v roce 1955 stala skutečností a na pozemcích o rozloze 2 ha se začala stavět skromná budova s dvěma menšími skleníky. Otto Louda i dr. Ladislav Černý se nadosmrti stali nerozlučnými přáteli.

(Celý článek najdete na straně 34)

Dospělec listokaze japonského

Listokaz japonský

Díky stále narůstající globalizaci mezinárodního obchodu, ale i turistiky dochází k čím dál častějšímu zavlékání nepů­vod­ních rostlin a živočichů na nová území. Představa o tom, že se může nový škůdce zavléct pouze s živnou rostlinou, je zcela mylná. Rostlinný materiál, pře­de­vším v podobě dřeva, byl vždy součástí obchodu a průmyslu. Dnes je to především dřevěný obalový materiál v podobě nejrůznějších palet, ale i proklady či dočasné výztuže, které mají chránit přepravované zboží před poškozením. Díky tomu se mohou škůdci nepozorovaně šířit při přepravě okrasného kamene, elektrických spotřebičů, auto­mo­bilů či jakýchkoliv technických komponent, a to i při objednání přes internet. Celý svět je v pohybu a někdy k šíření škůdců není rostlinný materiál ani potřeba. To dokazuje např. zavlečení několika tisíců jedinců invazních ploštic do ČR uvnitř dovezených automobilů z jižní Evropy.

Listokaz japonský (Popillia japonica) je drobný, lesklý chroustek, dorůstající 8-12 mm. Hlava a štít jsou kovově zelené, krovky zelenohnědé či měděné. Po stranách zadečku je podél každé krovky pět světlých skvrn tvořených shluky bílých chloupků. Další 2 větší bílé skvrny jsou na konci zadečku, tzv. pygidiu. Larvy jsou typické ponravy dorůstající 3 cm. Brouci mohou svým typicky síťovitým žírem významně poškodit listy nejrůznějších rostlin. V USA byl žír brouků zaznamenán na více než 300 druzích dřevin a bylin. Velké agregace brouků na jedné rostlině mohou způsobit totální holožíry.

(Celý článek najdete na straně 52)