Monarda bradburiana

Nenáročné,
ale opomíjené trvalky II

V dnešním článku budeme po­kračovat v trvalkách, které jsou vitální, dobře rostou, jsou i re­la­tiv­ně dlouhověké a odolné, ale i přesto je běžní pěstitelé spíše opomíjejí. Možným důvodem může být i to, že vyniknou spíše až po výsadbě na záhon, ale v prodeji, v klasických za­hrad­nic­kých kontejnerech působí spíše nenápadně a na první pohled příliš nezaujmou.

Na přelomu června a července nakvétá obvykle také zavinutka Bradburyho (Monarda bradburiana). Oproti běžně pěstovaným a v létě kvetoucím zavinutkám se tento druh zatím v zahradách vyskytuje poměrně málo. V přírodě se s ním lze setkat v jihovýchodních regionech USA. Mezi jeho hlavní přednosti patří především nižší vzrůst (zhruba 50-70 cm), tmavě zelené listy s kovovým leskem, a především výrazně zbarvené květy a listeny. Květy jsou růžové (v odstínech) s nápadným tmavým purpurovým tečkováním. Kalichy a stonky jsou tmavě purpurové. Listeny pod květenstvím pak růžové, popř. rovněž purpurové. Rostlina je vytrvalá a zimu přečkává podobně jako ostatní zavinutky v podobě rašících výhonů, kterými se rovněž postupně rozrůstá do plochy. V kultuře se dobře hodí na slunná a sušší stanoviště, popř. i do míst v mírném polostínu. Vyhovují jí propustné hlinité půdy, ale relativně dobře snáší i půdy těžší, s vyšším podílem jílovitých částic.

(Celý článek najdete na straně 6)

Ohniště

Hravá barevnost

Zahrada, která propojuje hra­vost a barevnost s moderním domem zahaleným do ka­men­ného hávu, představuje pro­myš­le­né spojení architektury a kra­jin­ného řešení. Cílem projektu bylo vytvořit prostor, jenž bude přirozeným prodloužením obytné části domu a zároveň bude pů­so­bit živě, proměnlivě a výtvarně atraktivně po celý rok.

Při návrhu bylo nutné zohlednit lokální podmínky, zejména těžké jílovité podloží s výskytem opuky. To vedlo k rozhodnutí zvednout většinu výsadeb nad úroveň trávníku, čímž vznikly terénní modelace - kopečky a oblouky - které oživily jinak rovinatý pozemek. Tento princip se stal základem celkového konceptu: jestliže má být zahrada hravá svými tvary, proč by nemohla být hravá i barvami?
Barevnost výsadeb zde nevychází pouze z květů, ale i z listů rostlin. Kontrasty struktur, odstínů a sezonních proměn vytvářejí dynamickou kompozici, která zůstává vizuálně zajímavá během celého roku.

(Celý článek najdete na straně 20)

Citrusový festival v Mentonu

Citrusové festivaly

Naše citrusy můžeme v zimě nechat spát při nižších teplotách s minimální péčí a získaný čas pak využít k poznávání citrusů v jiném prostředí. Doporučuji ci­tru­sový festival v masopustní době ve Francii.

Na Azurovém pobřeží v městě Menton se každoročně koná ci­tronový festival Fete du Citron. Lze využít autobusove zájezdy, ale já jsem dvakrát volil leteckou přepravu, jednou z Prahy s přes­tupem v Mnichově a podruhé z Vídně, vždy do známého blízkého města Nice. U letiště je hotel a kousek je i vlaková zastávka Nice - Saint Augustin a odtud se dá využít vynikající železniční spojení podél pobřeží. Před hranicí s Itálií je krásné město Francouzské riviéry Menton zvané Perla Francie. Slavný festival citrusů letos probíhá v době od 14. února do 1. března 2026

(Celý článek najdete na straně 22)

Pestré barvy sukulentů. Zde echeverie

Co to je
O sukulentních rostlinách

Sukulentní rostliny jsou moc šikovné kytičky, které se naučily skladovat ve svém těle vodu. A to ne proto, aby šmakovaly rostlinožroutům, ale proto, aby přežily období sucha. Všechny sukulenty totiž pocházejí z po­lo­pou­ští a jiných míst na Zemi, kde je alespoň po část roku vody málo nebo neprší vůbec.

A vědět, odkud kytka pochází, jaké přírodní podmínky tam panují a toto klima co nejlépe napodobit, to je celá věda o pěstování příslušné kytičky. Pro sukulenty tedy platí: Pocházejí z většinou holých plání polopouští, kde je po 12 hodin denně spousta světla, po různě dlouhou část roku tam vůbec neprší, v zemi rozhodně není skoro nic organického - žádný hnůj ani rašelina a nedaří se tam plísním a houbám. Díky tomu sukulenty umí špatně hospodařit se světlem a nesnášejí dlouhodobé mokro.

(Celý článek najdete na straně 24)

MALLING PASSION - detail plodů

Jak na maliníky, aby plodily od brzkého léta do zimy

Neznám snad zahrádkáře, který by neměl rád maliny. Maliny jsou totiž chutí léta, a ne nadarmo se říká "sladký jako malina". Jejich intenzivní chuť a vůni máme snad zakořeněnou se vzpomínkami na prosluněné, teplé letní dny. Navíc se dají poměrně dobře uchovat v podobě marmelád, šťáv nebo přímo mraženého ovoce a my si pak můžeme jejich chuť užít i v zimních měsících.

Pro ty z vás, kteří máte maliny stejně rádi jako já, jsem se rozhodl podělit se o svou zkušenost s pěstováním maliníku, byť trochu netradičně, a to v nádobách. Mnoho mých známých a kolegů zahrádkářů se podivuje nad myšlenkou. Proč maliníky v květináčích? Vždyť přece maliník je nenáročný a roste téměř všude. Proč ho tedy pěstovat v nádobách?

(Celý článek najdete na straně 30)

Africká kopretina 'Zanzibar'

Květiny světa na vaší zahrádce II - JIŽNÍ AFRIKA květinový ráj pod Stolovou horou

Pokud bychom měli hledat mís­to, které se blíží představám biblického ráje, kapská oblast Jižní Afriky by byla jedním z hor­kých kandidátů. Pod sto­lo­vými ho­rami se rozprostírá krajina, kde se středomořské podnebí s horkými léty a zimními dešti snoubí s neobyčejnou roz­ma­ni­tos­tí flóry. Tato oblast patří k nejbohatším botanickým po­klad­nicím světa - množství endemických druhů zde proměňuje každý kout v živý herbář.

Africká kopretina (Osteospermum spp.) je jedním z nejznámějších pokladů kapské flóry. Její květy se otevírají jen za slunečného dne, což jí vysloužilo přezdívku "květina slunce". Původní druhy měly bílé a fialové odstíny, dnes najdeme i zářivě oranžové či žluté kultivary. Lidé věřili, že osteospermum přináší štěstí do domu, pokud je vysazeno u vchodu. Podobně zářivá je gazánie (Gazania rigens), která se stala symbolem odolnosti vůči suchu. Její květy se zavírají při zatažené obloze, což je přirozená ochrana před vlhkostí. V kapské krajině se gazánie často vysazují podél silnic - nejen pro krásu, ale i proto, že dokážou zabránit erozi půdy.

(Celý článek najdete na straně 10)

Odrůda ´Focus´

Rybíz na zahrádce IV - černoplodé odrůdy

Sortiment černého rybízu je dosti široký. Uvádíme stručný popis úzkého výběru stan­dard­ních a nověji zaregistrovaných našich i zahraničních odrůd. Zařazení odrůd podle doby jejich zrání je orientační, neboť rozdíly mezi termínem sklizně nej­ranějších a nejpozdnějších jsou ve srovnání s červeným rybízem poměrně malé. Kromě opylo­vacích poměrů jsme uvedli rodičovské páry odrůd použitých při křížení, neboť některé z nich dosud vidíme v zahrádkách.

Jedná se o křížení maďarské odrůdy Fertödi I x bojnický genotyp ze Slovenska), patří rovněž mezi velmi raně zrající české odrůdy. Vstupuje brzy do plodnosti a je pěstitelsky nenáročná, hodí se i do vyšších poloh. Velké a sladké, příjemně aromatické bobule na dlouhých hroznech někdy nerovnoměrně dozrávají. Plodnost je vysoká a pravidelná. Plody univerzální použití. Odrůda je cizosprašná, středně odolná k padlí.

(Celý článek najdete na straně 28)

Odrůda 'Lemona'

Nové odrůdy meruněk českého šlechtění 1

Šlechtění nových odrůd meruněk v ČR je na velmi solidní úrovni a šlechtitelské programy několika českých subjektů stále běží. V uplynulých třech letech bylo do Státní odrůdové knihy ČR (SOK) zapsáno hned 7 odrůd, které byly vyšlechtěny na Mendelově univerzitě v Brně, konkrétně v Ústavu ovocnictví Zahradnické fakulty Lednice.

Středně raná odrůda, zraje několik málo dnů po odrůdě Velkopavlovická. Vznikla jako kříženec odrůd Poyer a Vestar. Vzrůstnost stromu je středně bujná, habitus tvoří rozložitý. Plod je velký, z bočního pohledu tvarem kruhovitý, z čelního elipsovitý. Základní barva slupky je světle oranžová, na osluněné straně plodu se nachází pouze malé světle červené rozmyté líčko. Dužnina je světle oranžová, měkká, středně hrubé konzistence a středně až více šťavnatá. V chuti je sladce sladká až velmi sladká, dobře aromatická, výborná. Pecka je dobře odlučitelná od dužniny. Jádro má silně hořké.

(Celý článek najdete na straně 33)

KUMOI - středně pozdní japonská hrušeň

Za asijskými hrušněmi do Tatobit

Po delší době jsme zajeli do zahradnictví Na Zázvorce za Mgr. Jiřím Mařanem. Tentokrát jsme probrali podrobněji asijské hruš­ně.

Hledali jsme opět něco nového a zajímavého. Po borůvkách, které téměř nemají choroby a škůdce, jsme chtěli něco podobného, málo problémového, co lze skladovat," říká zahradník Jiří Mařan a pokračuje: "Asijské hrušně nejsou sice už neznámé, ale příliš se nerozšířily. Zdá se, že chorobám poměrně odolávají. Ne že by byly vůči rzi hrušně zcela imunní, ale přeci jenom ten výskyt na nich je mnohem slabší než na evropských hrušních. Možná jeden postřik před květem by pomohl. Výhodou asijských hrušní je poměrně dlouhé konzumní období. Plody lze skladovat dva až šest měsíců. Zvláště ty pozdní vydrží v chladu déle. Záleží ale určitě na termínu sklizně. Také se uvádí, že by se neměly příliš rychle zchladit. Mám rád naše hrušky, ale většinou po sklizni ty zimní jíst nelze, musí se uložit, a pak nastane chvíle, kdy je třeba je sníst během krátké doby."

(Celý článek najdete na straně 36)

Exploze energie - Dekorace, která přináší do interiéru optimismus a symbolizuje divokou, nespoutanou energii, s jakou se jaro znovu vrací.

Časně jarní inspirace
Síla deroucí se přírody

Po úspěchu na Mistrovství světa ve floristice se Karolína vrací k tuzemské inspiraci - a tou je radostné očekávání jara. Přestože je venku ještě chladno, pod sněhem, listím a chvojím už dřímá síla probouzející se přírody. Ve svých časně jarních deko­ra­cích Karolína mistrně kombinuje první květy s přírodními i umě­lými materiály, které symbolizují život deroucí se na světlo. Inspirujte se i vy a vytvořte si vlastní aranžmá. Pozvěte jaro do svého domova.

Karolína Žáčková z České Kamenice není v oboru nováčkem - je dvojnásobnou Mistryní České republiky ve floristice a vyhledávanou lektorkou. V loňském roce však dosáhla skutečně historického milníku. Jako první floristka v historii reprezentovala Českou republiku na prestižní soutěži World Cup of Floral Art 2025 v nizozemském Haagu! V konkurenci světové špičky předvedla během pěti soutěžních disciplín kreativitu, odvahu i smysl pro detail. S podporou asistenta Jaromíra Kokeše a za využití sklářského umění Sklárny Jílek obsadila skvělé 11. místo, čímž potvrdila vysokou úroveň české floristiky.

(Celý článek najdete na straně X přílohy Zahrádkářky)

Povíjnice japonská

Japonsko
letničky a květiny s duší

Japonské zahrady jsou sym­bo­lem harmonie, ticha a pro­myš­lené práce s prostorem. Kvetoucí letničky v nich obvykle ne­naj­deme - jejich estetika stojí na kameni, vodě a pečlivě tva­ro­va­ných dřevinách. Přesto Japonci květiny milují možná víc než kdokoli jiný. Stačí navštívit oby­čejné květinářství: místo oká­za­lých, velkých kytic tu naj­deme drobné, dokonale sladěné vazby, kde má každý květ svůj význam a kde se krása hledá v jemnosti, nikoli v množství.

Asagao - povíjnice japonská (Ipomoea nil) je původní druh s drobnými modrými květy, který se do Japonska dostal už v 9. století jako léčivá rostlina. V období Edo (17.-19. století) se stal předmětem obrovské pěstitelské vášně a vznikly stovky kultivarů s pruhovanými, skvrnitými či zvlněnými květy, které dodnes zdobí letní festivaly Asagao-ichi v Tokiu. Povíjnice je symbolem pomíjivosti - její květ se otevře jen na jediný den. Tsubaki-só - netýkavka balzamína (Impatiens balsamina) dorazila do Japonska v 17. století a rychle se zabydlela v domácích zahradách. Původní jednoduché květy byly prošlechtěny do plnokvětých forem připomínajících drobné kamélie, což jí vyneslo jméno tsubaki-só - kaméliová bylina. V tradiční kultuře symbolizuje ženskou jemnost a skromnost.

(Celý článek najdete na straně 6)

Astrantia major 'Günter Urspruch' je novější selekcí německých pěstitelů.

Nenáročné, ale opomíjené trvalky IV

V dnešním dílu se blíže se­zná­mí­me s několika spolehlivými, ale relativně mále pěstovanými trvalkami. Můžeme začít hned s těmi, které rostou i v naší přírodě.

Jarmanka větší (Astrantia major). Jejím přirozeným sta­no­vištěm jsou především vlhčí louky, vlhčí lesní paseky a světlé lesy či křoviny. Rostliny jsou nápadné především svými oko­lič­natými květenstvími tvořenými u zahradních odrůd nápadně zbarvenými listeny a množstvím jednotlivých drobných kvítků zbarvených podobně jako listeny. Květenství botanického druhu je bělavě nazelenalé či velmi lehce narůžovělé. Zahradní odrůdy pak vynikají výrazněji zbarvenými květy, často jasně růžovými až nachově červenými. V nabídce jsou ale i odrůdy téměř čistě bílé. Výškou se od sebe jednotlivé odrůdy nijak dramaticky neliší, obvykle dorůstají 50-90 cm, podle stanovištních podmínek. Jarmanky nakvétají obvykle na přelomu května a června a představují velmi hezký a neobvyklý prvek pro zpestření převážně podrostových výsadeb květin či polostinných až stinných partií zahrady. Jarmankám vyhovují mírně vlhké, resp. nevysychavé půdy. Pokud je půda opravdu stále spolehlivě vlhká (zejména v létě), pak snášejí i plné slunce. Do polostinných míst, podrostových stanovišť a nevysychavých, ideálně stále mírně vlhkých půd se hodí i některé kostivaly (Symphytum). Jako okrasné se občas pěstují zejména druhy původem z Kavkazu. Mezi velmi atraktivní patří zejména kostival blankytný (S. azureum; resp. nyní S. caucasicum). Jde o bylinu poměrně nízkou, dorůstající 40-50 cm a nakvétající opravdu výrazně blankytně modrými květy. Je to nenáročný druh, který se obvykle na vhodném stanovišti i sám přesévá. Jako podrostová či půdopokryvná trvalka se občas nabízí také kostival velkokvětý (S. grandiflorum). Kvete žlutě a dorůstá cca 20-40 cm.

(Celý článek najdete na straně 11

Odrůda 'Letarda'

Nové odrůdy meruněk českého šlechtění 2

Šlechtění nových odrůd me­ru­něk v ČR je na velmi solidní úrovni a šlechtitelské programy několika českých subjektů stále běží. V uplynulých třech letech bylo do Státní odrůdové knihy ČR (SOK) zapsáno hned 7 odrůd, které byly vyšlechtěny na Men­de­lově univerzitě v Brně, konkrétně v Ústavu ovocnictví Zahradnické fakulty Lednice.

Pozdní odrůda, zraje v průměru 14 dnů po odrůdě Vel­ko­pav­lo­vická. Vznikla jako semenáč neznámého původu. Vzrůstnost stromu je středně bujná, habitus tvoří rozložitý. Plod je středně velký až velký, z bočního pohledu tvarem nesouměrně kosočtverečný, z čelního elipsovitý. Základní barva slupky je světle oranžová, na osluněné straně povrchu plodu se nachází menší spíše světle červené rozmyté líčko. Dužnina je oranžová, středně tuhá až tuhá, jemná, málo až středně šťavnatá. V chuti je navinule sladká, velmi aromatická, osvěžující, velmi dobré chuti. Pecka je velmi dobře odlučitelná od dužniny. Jádro má silně hořké

(Celý článek najdete na straně 36)

Kozačka Stuttgartská má spíše oválné plody.

Odrůdy našich zahrad III

Staleté hrušky s výbornou chutí

Jedna z nejchutnějších pozdně letních hrušek. Je plodná a brzy vstupuje do plodnosti. Na přeroubovaném stromě začala kvést už druhý rok, ve třetím roce už přinesla slušné množství plodů. Má drobnější až středně velké plody, podle stanoviště a velikosti úrody. Plody jsou velmi chutné, aromatické. Obyčejně bývají zelené s různě velkým líčkem, ale když se podaří pěkný srpen, mohou být i prakticky celé červené. Pěstuje se ve vyšších tvarech, přeroubovat ale můžeme i zákrsek nebo čtvrtkmen. Má úzkou, jehlancovitou korunu, tento tvar si drží i při přeroubování části koruny. Takže můžete mít z části korunu rozložitou, tam kde je Kozačka, budete mít i při snaze korunu rozložit do šířky korunu spíše sloupovitou. Viděl jsem mladé stromky s pěknou úrodou tvarované jako vřeteno, s omezeným řezem. Držely si úzký tvar, byly dokola obsypané plody. Je to přizpůsobivá odrůda, dozrává podle nadmořské výšky. U mě v nadmořské výšce cca 450 m je o 10-14 dnů dříve než v zahradě, která je ve zhruba 550 m. Nevadí jí sušší půdy, optimální pro hrušně je podzemní voda asi dva metry hluboko. Na zahradě ji mám v místě, kde je zhruba 60-70 cm hluboká půda, v druhé zahradě, o sto metrů výše je v místě výsadby ve svahu sotva 40 cm půdy nad drolícím se skalnatém podložím. Jako podnož máme nejspíše jedinou volbu - hrušňový semenáč.

(Celý článek najdete na straně 38)

Co budeme potřebovat: vázací drátek, režný provázek, proutěný košík, seno, různé větvičky, velikonoční motivy v podobě skořápek od vajíček, peříček, zajíčků, zahradnické nůžky, kleště na drát.

Velikonoční inspirace od mistra floristy

Březnové dny na zahradě jsou plné očekávání. Příroda se pro­bou­zí a my už netrpělivě vy­hlí­ží­me první jarní barvy. Letos navíc kalendář nečeká - Velikonoce slavíme už 5. dubna, a tak je nejvyšší čas pustit se do jarní výzdoby. Autorem letošní jarní dekorace je Jaromír Kokeš, ví­ce­ná­sob­ný mistr České republiky ve floristice a jeden z nej­úspěš­něj­ších českých profesionálů, který reprezentoval naši zemi i na ev­ropském šampionátu Europa Cup. I přes své mezinárodní úspěchy Jaromír nezapomíná na své kořeny na jižní Moravě a jeho tvorba se vyznačuje láskou k přírodním materiálům a dokonalému smyslu pro detail.

Základem jarní dekorace například před vchodové dveře jsou obyčejná polínka a proutí. Celá dekorace je vymyšlena tak, aby byla variabilní a dlouho vydržela. Můžeme ji osázet živými jarními květy nebo zvolit trvanlivou variantu s neživými, kterým nevadí ranní mrazíky u vchodových dveří. Nakonec přidáme pár detailů v podobě vajíček, peříček či zajíčků a jaro u vašich dveří může začít!

(Celý článek najdete na straně X přílohy Zahrádkářky)

Tulipa bakeri 'Lilac Wonder'

Botanické tulipány do kombinovaných výsadeb

Tulipány patří bezesporu mezi nejoblíbenější jarní cibuloviny. Svěd­čí o tom bezpočet jejich kul­ti­varů, které zdobí okrasné za­hra­dy již několik století. Původní druhy, ze kterých tyto zahradní odrůdy vznikly, rostou často v pří­rodě v poměrně specifických podmínkách, ze kterých vycházejí do značné míry i jejich pěs­ti­telské nároky

Jejich domovem jsou totiž oblasti s relativně výrazným a dlouhým obdobím sucha, často stepní až polopouštní regiony východního Středozemí, Blízkého východu a Malé až střední Asie. Jejich vegetace je proto na jaře velmi rychlá, využívající zimní a jarní vláhu, naopak v létě jsou zvyklé na delší obdobní klidu spojené často s poměrně suchou půdou. To je i jedním z důvodů, proč se cibule zejména velkokvětých zahradních kultivarů doporučují pravidelně, v podstatě každoročně, po konci vegetace vyndávat z půdy, přes léto uskladnit v suchém a větraném prostoru a opět vysázet během podzimu. To může být trochu problematické, pokud jsou tulipány součástí nějaké kombinované výsadby spolu s trvalkami, okrasnými keři apod., kde pravidelné vyndavání cibulí z půdy není tak snadné. Pro tyto případy je pak vhodné zvolit druhy, které nejsou na pravidelné přesazování tak náročné nebo které je nepotřebují vůbec a mohou se dokonce samy ve výsadbě šířit, buď tvorbou dceřiných cibulí nebo dokonce i výsevem semen. Řeč je zejména o tzv. botanických nebo i skalkových tulipánech. Jsou to tulipány obvykle drobnější, nižší, s menšími květy, v některých případech opravdu původní, tj. botanické druhy, nebo jen méně prošlechtěné formy, jejichž cibule vydrží po výsadbě na jednom místě více let. Jejich pěstitelské nároky jsou víceméně podobné. Vyhovuje jim slunné stanoviště a propustná, ideálně dobře drenážovaná půda, kde nedochází ke stagnaci vláhy. Toho lze docílit přidáním hrubšího písku, drobného štěrku apod. Problém jim nedělá ani vrstva štěrkového mulče, kterým květní stonky i listy bez problému prorostou.

(Celý článek najdete na straně 6)

Kalibrachoa 'Uno Bakari'

Květinový roh hojnosti v Jižní Americe

V našem putování za květinami světa se tentokrát zastavíme v Již­ní Americe, která patří k největším botanickým po­klad­ni­cím planety. Zvláště jižní Brazílie - oblast zahrnující Atlantický prales, savany Cerrada a arau­ká­riové lesy - je jedním z globálních center biodiverzity. Místní rostliny se po miliony let vyvíjely v pestré mozaice mikroklimat, od vlhkých horských lesů až po suché savany. Díky tomu zde vznikla mimořádně bohatá škála druhů, z nichž mnohé se staly hvězdami našich zahrad a balkonů. v tomto dílu představíme letničky a okrasné rostliny, které k nám doputovaly právě z této části světa - a přidáme i několik zajímavostí, které možná neznáte.

Kalibrachoa pochází z jihovýchodní Brazílie, Uruguaye a severní Argentiny, kde původní druhy tvořily nenápadné, převislé trsy s drobnými kvítky. Teprve na konci 20. století se dostaly do zahradnické kultury - a okamžitě si získaly oblibu. Moderní odrůdy jsou doslova poseté stovkami květů, které vytvářejí bohaté převisy v odstínech od jemných pastelů až po syté, výrazné tóny. Na rozdíl od petúnií velmi dobře snášejí déšť, takže i po letní bouřce zůstávají květy nepoškozené a rostlina si udržuje svěží vzhled po celou sezonu.

(Celý článek najdete na straně 10

'Boskopské červené'

Ovocné stromy v současných zahradách

Pojďme se dnes podívat, zda a jaké mají ovocné stromy místo v dnešních zahradách.

Je tu duben, což je měsíc, kdy většinou končí jarní prodej pros­tokořenných ovocných strom­ků. Pokud tedy zjistíte, že by se vám nějaký ten nový stromek hodil, možná ho ještě stihnete pořídit. A když ne, nevadí, doženete to na podzim. Ostatně podzim je při výsadbě většiny druhů dobrá volba, protože po něm následuje doba chladu a vláhy, která stromkům umožní bez problémů zakořenit. Ale ani jaro není špatný nápad, jen na svá stromová miminka nezapomeňte se zálivkou ve chvíli, kdy přijde teplo a sucho, což se někdy na jaře stává.
Není to tak dávno, kdy se do většiny nově vznikajících zahrad sázely ovocné stromy jen zřídka. Zavládla móda esteticky výrazných dřevin, třeba žlutolistých katalp a jilmů, červenolistých myrobalánů a japonských javorů a na ovocné stromy se trochu pozapomnělo. Rok se s rokem sešel a pěstování vlastních jahod, rajčat a jablíček se stalo novou módou.

(Celý článek najdete na straně 20)

Po sklizni

Červená záplava v truhlíku (někdy až do ledna)

Krásně červené, voňavé a sladké jahody, to je snad sen každého zahrádkáře. A komu se při té představě nesbíhají sliny, ten snad takové jahody ještě nechutnal. Také se hodí dodat, že děti je prostě milují a možná i proto se jako zahrádkáři každý rok pachtíme a toužebně úrodu krásných jahod očekáváme. v dnešní době plné možností se určitě dají koupit i chutné a zralé jahody, nebo si je můžeme natrhat sami samosběrem, ale ten pohled na rozzářené tváře dětí, když si doma na zahradě můžou utrhnout vlastní zralé jahody, je prostě k nezaplacení.

V posledních letech se často při diskuzích s kolegy zahrádkáři setkávám se zklamáním, že se tomu či onomu kolegovi pěstování jahodníku nedaří a nemají třeba takové výsledky, jako měli dříve. Těžko říci, jestli za to může klima, choroby nebo škůdci, možná od každého kousek. Já naopak musím konstatovat, že mně se v posledních letech při pěstování jahodníku dařilo, byť tedy opět trochu netradičně v truhlících a nádobách, a proto jsem se rozhodl podělit o mé zkušenosti, čeho se vyvarovat a na co si dát pozor.

(Celý článek najdete na straně 30)

Housenice pilatky švestkové

Škůdci poupat a květů ovocných stromů v dubnu

Duben je při ochraně ovocných stromů proti živočišným škůdcům jeden z nejdůležitějších měsíců celého roku. Právě v tomto období se rozhoduje o tom, kolik květů se skutečně promění v plody. Škůdci, kteří napadají květy a poupata, přitom poš­ko­zují rostliny skrytě. Pěstitel si všimne poškození až ve chvíli, kdy se poupata neotevřou, kdy květy zasychají nebo po odkvětu masivně opadávají mladé plůdky. K nejčastějším původcům dub­no­vých škod na ovocných dřevinách v našich podmínkách patří pilatky na slivoních, květopasi a mery na jádrovinách. K nim se ale v praxi velmi často přidávají i housenky drobných obalečů. Úspěšná ochrana je založena především na správném načasování, aby nebyla poškozena poupata nebo květy. Při insekticidní ochraně je nutné brát ohled na včely a ostatní divoce žijící opylovače, zejména čmeláky.

Pilatky jsou typickým příkladem škůdců, u nichž je duben klíčovým měsícem v ochraně. U slivoní je nejznámější pilatka švestková (Hoplocampa minuta). Larvy v kokonech přezimují v půdě v blízkosti stromů. Dospělci se líhnou na jaře, jejich aktivita časově odpovídá rašení slivoní. Samičky kladou vajíčka do květů. Drobné housenky se po vylíhnutí prokousávají do semeníků a nejmladších plůdků a vyžírají je. Jedna larva může poškodit i více plůdků, takže při silnějším výskytu dochází k nápadnému předčasnému opadu drobných plůdků. Na povrchu opadaných plůdků bývá patrná drobná ranka či tmavší stopa po vniknutí larvy a uvnitř plůdku bývá typický vyžraný prostor. Často zničí téměř celou úrodu.

(Celý článek najdete na straně 56)