Šalvěj hajní 'Caradonna Pink'

Novinky a méně známé druhy a odrůdy trvalek

V dnešním článku si před­sta­víme několik novějších ale i méně známých, ale velmi atraktivních trvalek, které určitě stojí zato na zahradě vyzkoušet.

Začít můžeme rostlinou na první pohled jistě známou a rozšířenou. Jde o šalvěj hajní (Salvia nemorosa). Novými bude v tomto případě několik jejích odrůd, které výrazně obohacují sortiment těchto oblíbených zahradních trvalek. Jednou z nej­lepších odrůd, která se v po­sled­ních letech dostala na trh je sytě růžově kvetoucí 'Caradonna Pink'. Jde o sesterskou odrůdu známějšího a mimořádně oblíbeného, tmavě modrofialově kvetoucího kultivaru 'Caradonna'. 'Caradonna Pink' si podržela vzpřímený habitus, je odolná k poléhání a vyniká také tmavě vínovými květními stonky a tmavě růžovými až nachovými listeny a kalichy. Podobně jako ostatní odrůdy nakvétá v první polovině května a během léta opakuje kvetení. Růžově kvetoucí je další šalvějová novinka. Jde o kultivar 'Rose Marvel'. Tato odrůda se z běžného sortimentu vymyká neobvykle velkými květy a poměrně kompaktním habitem, dorůstá zhruba výšky 40-50 cm. I zde je k dispozici podobný, ale modrofialově kvetoucí kultivar 'Blue Marvel'. Obě odrůdy velmi ochotně opakují kvetení v létě a dokvétají ještě v průběhu podzimu.

(Celý článek najdete na straně 6)

Cedrát, Buddhova ruka

Klasifikace, původ a objevení citrusů ve Středozemí

V následujícím ročním seriálu vám představím některé zás­tup­ce rodů podskupiny Citriane z čeledi routovitých a budu pro všechny využívat společný název citrusy. Je to určité zjednodušení, protože názory botaniků na klasifikaci v rámci této čeledi se značně liší, a navíc vznikly a vznikají nové vzdálené hybridy jak mezidruhové, tak mezi­ro­dové.

Citrusy pocházejí z asijských genetických center jako Indické, Indonésko-indočínské, Čínsko-japonské a specifické rody vznikly též v Australském genetickém centru. Odtud se potom šířily dál. Do oblasti Středozemí či její blízkosti se nejdříve dostal druh Citrus medica, česky zvaný cedrát. Ostatní druhy značně později, a již zde ve Středomořském genetickém centru vznikaly nové kultivary především cestou spontánních mutací, v současné době pak především řízenou hybridizací. Zmíněný cedrát se v antice nazýval citrus a až mnohem později botanik Linné využil tento název k označení celého rodu Citrus. Dle různých učenců pochází buď z Číny, nebo Indie.

(Celý článek najdete na straně 12)

Květenství kaliny bodnanské

Zimní květy

Může se zdát, že během zimy nás toho moc v zahradách a par­cích nezaujme. Opak je ale pravdou. Existují dřeviny, které v zimě "nespí", a poutají po­zor­nost, často i na dálku. Pozornost poutají nejen barevností květů, ale některé druhy i vůní svých květů. Většina z nás jistě zná zimní klasiky jako je vilín (Hamamelis) nebo kalina (Vi­bur­num), zmíněny budou ale i další druhy.

Známou stálicí, která krásně a intenzivně voní je kalina vonná (Vibrunum farreri syn. fragrans). Druh pocházející z Číny, který mnohdy kvete již v prosinci (v závislosti na počasí). Dorůstá výšky okolo 2,5 m a má vzpřímený habitus. Listy jsou obvejčité, pilovité a vrásčité, koncem vegetace se barví dočervena. Drobné, bílorůžové a intenzivně vonící květy vytvářejí květenství zvané lata. Při větších mrazech rozkvetlé květy zmrznou, ale při oblevě velmi brzy vykvetou další. Druh nemá speciální nároky na pěstování, jen mu nesvědčí dlouhodobé sucho. Křížencem předchozího druhu je kalina bodnanská (Vibrunum x bodnantense). Jedná se křížence kaliny vonné a kaliny velkokvěté. Oproti předchozímu druhu se liší o něco většími listy a květy.

(Celý článek najdete na straně 18)

Jogusto

Josta, nenáročná bobulovina II

Již desítky let používáme pouze odrůdu Josta. Jedná se o základní odrůdu, ale příležitostně se tak může jmenovat i jiná odrůda téhož druhu, která se tak snadněji prodá. Občas se setkáváme například s odrůdou Jogranda nebo Jonova, která se obvykle neprodává jako josta, ale jako černý rybíz. V jiných případech se setkáváme s omyly nebo neúmyslným klamáním z neznalosti. To je například případ nabídky odrůdy Jostabes, která není odrůdou. Jostabes je pouze nizozemský název josty.

Jogusto - švýcarská odrůda patřící do skupiny Confi Beere. Oproti předchozím odrůdám roste silně, dosahuje šířky a výšky 170-180 cm. Díky tomu je odrůda vhodná i pro pěstování rýnským systémem se třemi základními výhony. Keře rostou celkově bujně a velmi zdravě. Plody dozrávají na začátku července, ale zralosti dosahují až koncem srpna. V době sklizně mají téměř černou barvu. Plody nedozrávají rovnoměrně, ale pokud se keře používají ke zpracování, sklízejí se ve stejnou dobu, kdy jsou 2/3 plodů plně zralé. Pektiny z méně zralých plodů jsou vynikající pro konzervaci džemů, marmelád a želé. Plody jsou velké až velmi velké, dosahují průměrné velikosti 1,8 cm. Chuť je příjemná a osvěžující. Kromě výše uvedených způsobů zpracování jsou plody vhodné zejména k mražení a přípravě koktejlů. Odrůda je velmi odolná vůči houbovým chorobám a pěstuje se bez chemické ochrany.

(Celý článek najdete na straně 35)

Květy jsou citlivé na mráz.

Meruňka na zahradě I

Meruňka obecná (Prunus ar­me­niaca) pochází z Číny. Zde se také vyskytují odrůdy, které byly použity pro křížení s některými domácími odrůdami a daly tak vzniknout některým novějším odrůdám zajímavých vlastností. Na naše území se dostala z oblastí kolem Středozemního moře.

Vzhledem k poměrně značné náročnosti meruněk na klimatické podmínky se dříve produkčně pěstovaly převážně na jižní Moravě, v Čechách v oblasti Polabí, na zbytku území spíše samozásobitelsky. Lze však konstatovat, že s postupně se měnícími klimatickými podmínkami našeho území a také s vyšlechtěním nových odrůd, které jsou použitelné i do méně příznivých podmínek, se hranice možnosti pěstování meruněk posunuje vzhledem k nadmořské výšce výše a vzhledem k zeměpisné šířce severněji, než tomu bylo v minulosti.

(Celý článek najdete na straně 36)

Hodiny jako kobercový záhon

Kobercové výsadby letniček

Letničky jsou jednou z nej­atraktivnějších skupin zahradních květin. Jejich hlavní předností je, že kvetou nepřetržitě celé léto, některé druhy i dlouho do podzimu. Největší slabinou je, že musíme každoročně porost vyset nebo vysadit. Ale tak to v životě chodí, něco za něco.

Móda ze 17. století
Nejdekorativnější výsadby let­niček jsou takzvané ornamentální kobercové výsadby. Když si představíme barvy a vzory orientálních koberců tak ty byly skutečně v 17. století inspiračním zdrojem při vytváření kombinací tvarů i barev na záhonech. Platila zásada, že čím byly složitější a dekorativnější, tím se výsadby považovaly za umělečtější. V této době byly ornamentální výsadby určeny především pro šlechtická sídla, a proto se často vysazovaly i do tvarů erbů.

(Celý článek najdete na straně 10)

Vzácněji se pěstuje i žlutokvětá forma označovaná jako 'Flava'.

Sapan nádherný - skvělý tip pro milovníky přenosných rostlin

Jak už je v nadpisu článku na­značeno, tento druh v našich klimatických podmínkách nepře­žívá a musíme mu proto zajistit přezimování v bezmrazých, světlých prostorách. Za tuto minimální péči se však odmění během léta překrásnými, nezaměnitelnými květy. Rostlina je ovšem efektní i jako nekvetoucí, a to díky svému jemnému olistění s výraznou, svěže zelnou barvou.

Rod sapan - Caesalpinia
Celý rod je v současné době řazen do čeledi bobovité (Fabaceae), kam patří mnohé známé užitkové rostliny, jako je třeba hrách nebo fazol. Rod sapan byl v posledních letech velmi zúžen a odborníci v jeho rámci uznávají pouhých deset druhů z původních sto padesáti. Všechny pocházejí ze Střední a Jižní Ameriky s přesahem na karibské ostrovy. České rodové pojmenování sapan (Caesalpinia) bylo vybráno teprve v nedávné minulosti a nahradilo tak Preslem zavedené české pojmenovaní drahnooud, které se z poměrně pochopitelných důvodů vůbec nevžilo.

(Celý článek najdete na straně 22)

´Lenova´

Meruňka na zahradě II

V minulém díle jsme se zabývali obecným úvodem k pěstování meruněk, nároky na podmínky stanoviště a agrotechniku. Níže si představíme a podrobněji popíšeme některé velmi rané až rané odrůdy, které jsou svými vlastnostmi vhodné pro pěstování drobnými pěstiteli. Úvodem je vhodné upozornit, že doba začátku zralosti plodů není přímo závislá na době začátku kvetení stromů, tzn., že pokud máme velmi raně zrající meruňku, neznamená, že musí také velmi raně kvést a opačně u pozdně zrajících odrůd toto neznamená pozdní začátek květu stromů, což je poměrně rozšířený mýtus.

Lenova
Raná odrůda, v průměru zraje 7 dnů před odrůdou Velkopavlovická. Je původní českou odrůdou. Strom roste pouze slabě. Plod je malý až středně velký, z bočního pohledu vejčitý, z čelního elipsovitý. Slupka je slabě až středně hustě plstnatá, její základní barva je oranžová, kterou místy kryjí osamocené velmi malé tečky červené barvy s větší hustotou na osluněné polovině plodu. Dužnina je oranžová, středně tuhá, jemné konzistence, středně až velmi šťavnatá, sladce navinulá, při plném vyzrání plodů až navinule sladká, aromatická, dobrá až velmi dobrá. Pouze ojediněle může dužnina na žebrech pecky ulpívat. Jádro je silně hořké. Odrůda je zajímavá zejména svým velmi slabým růstem a velmi příjemným pravidelným růstem větví, což vede k poměrně malým nárokům na udržovací řez. Je proto vhodná i do malých zahrádek. Při dobrém odkvětu a vysoké násadě vyžaduje pečlivou probírku plodů.

(Celý článek najdete na straně 29)

Václav Jošt zasvětil život cibulovinám

Jméno Václav Jošt je mezi pěstiteli cibulovin a hlíznatých rostlin známé. Loni v březnu jsme ho navštívili v Heřmanově Městci, kde má unikátní sbírku. Zaměřuje se na bramboříky, šafrány, ocúny a další druhy.

Pane Jošte, celý život se věnujete hlíznatým a cibulovým rostlinám. Kde jsou toho počátky? Kdy vás květiny natolik oslovily, že jste jim propadl? Maminka jedno období pracovala v zahradnictví. Já byl malý školák a místo do družiny jsem po škole chodíval za ní do zahradnictví. Kytky mne braly od začátku. Nejdříve to byly kaktusy a pak cibuloviny. Po základní škole jsem nastoupil na Mělník (SZTŠ). Hodně jsem jezdíval do výzkumáku do Průhonic (VŠÚOZ), kde měli obrovský sortiment a mnoho rostlin jsem zde získal. Během studentských let už jsem měl sbírku asi šesti set odrůd tulipánů. To bylo ještě v Novém Bydžově, odkud pocházím. Bydleli jsme sice ve městě, ale začal jsem u příbuzných na zahradě. Tu se mi později podařilo odkoupit.

(Celý článek najdete na straně 50)

Proutěná nádoba ve tvaru srdce je ozdobena pestrou směsí sušených plodů a květů

Kouzlo sušených rostlin

Trvanlivost - právě ta je hlavním důvodem, proč sušené rostliny stále zůstávají oblíbeným materiálem pro výzdobu. Dříve sloužily hlavně jako náhražka čerstvých květin během zimních měsíců, ale měly také praktickou funkci - mnohé z nich, jako například levandule či mate­ří­dou­ška, zároveň provoněly domác­nost.

V 19. století, s příchodem exotických rostlin z dalekých krajin, vznikaly nádherné sbírky lisovaných květin a listů, postupem času však zájem o sušené rostliny opadl. K obrození jejich popularity došlo až koncem 20. století, kdy nové experimenty v technikách sušení přinesly širší barevnou paletu a množství neobvyklých tvarů a nových druhů. Dnes jsou sušené rostliny v aranžování znovu oblíbené - už nejsou jen nostalgickou vzpomínkou na minulost, ale i moderním prvkem interiérového designu. V kombinaci s přírodními materiály působí nadčasově a elegantně.

(Celý článek najdete na straně XI, přílohy Zahrádkářka)

Hvězdnice chlumní (Aster amellus)

Záhon středozemních bylin a trvalek

Dnešní článek se bude věnovat návrhu konkrétní podoby záhonu s kombinací užitkových i okras­ných bylin a trvalek. Výsadba bude koncipována tak, aby se mnohé použité druhy daly uplatnit jak v kuchyni tak, aby celá plocha působila harmonicky jako okrasný prvek zahrady, který bude vypadat dobře po většinu vegetačního období.

Aby byla osázená plocha nejen esteticky zajímavá a hezká, ale taky funkční, je potřeba dodržet několik základních pravidel, o kterých už byla řeč v  řadě předchozích článků o zakládání květinových výsadeb. V první řadě musí být plocha důkladně odplevelená a ideálně také před výsadbou prokypřená. Dále pak zvolit odpovídající počet rostlin, aby vznikla zapojená plocha a nezbývalo příliš místa pro plevel. Pro výsadbu nebudeme používat žádnou mulčovací textilii, kterou trvalky příliš nemají rády, ale naopak po výsadbě je vhodné povrch pokrýt 5-8 cm vrstvou štěrku, který eliminuje tvorbu půdního škraloupu a minimalizuje potřebu zálivky. Středozemním druhům bylin, o kterých bude v tomto článku řeč především, se na záhonech mulčovaných štěrkem daří velmi dobře.

(Celý článek najdete na straně 10)

Prvosenka bezlodyžná (Primula vulgaris)

Prvosenka, primulka neboli petrklíč

Prvosenky jsou kvetoucí rost­liny pro chladné prostředí me­zi­okenních prostorů, chlad­ných verand a schodišť, kde mohou zdobit až dva měsíce. V běžném teplém interiéru s 20 °C a víc jde jen o krátkodobé rostliny. V předjaří se Primula vulgaris a P. × polyantha dají využít i k vý­zdobě truhlíků a nádob na oknech, terasách či u vstupu do domu. V dalších letech lze jejich mrazuvzdorné odrůdy pěstovat v zahradách, sluší jim společnost jarních cibulovin či dvouletek, jako jsou pomněnky a macešky.

Prvosenka bezlodyžná (Primula vulgaris syn. P. acaulis) je asi nejznámější a také nejčastěji zastoupená na trhu. Listy má podlouhle obvejčité, květy na krátkých stopkách, často s očkem a v nejrůznějších barvách. Po odkvětu se může dále pěstovat vysazená koncem dubna na zahradě. Vysévá se v červnu a v červenci, v zimě se pěstuje při teplotách 6-7 °C. Je ale poměrně obtížné udržet ji za slunného teplého počasí v lednu. Je to hlavní kultura našich zahradníků ve skleníku v zimě. Nejžádanější je v březnu a v dubnu.

(Celý článek najdete na straně 18)

´Adriana´

Meruňka na zahradě III

Představujeme zbývající čtyři nejzajímavější velmi raně až raně zrající odrůdy meruněk z TOP 10.

Adriana
Patří mezi rané odrůdy, v prů­měru zraje 12 dnů před odrůdou Velkopavlovická. Byla vy­šlech­těna v ČR. Vzrůstnost stromu je slabá až středně bujná. Plod je středně velký až velký, z bočního pohledu nesouměrně koso­čtve­rečný, z čelního elipsovitý. Zá­kladní barva slupky je oranžová se středně velkým oran­žo­vo­červeným líčkem na osluněné straně plodu. Je málo až středně hustě plstnatá. Dužnina má světle oranžovou barvu, je tuhá, méně až středně šťavnatá. V chuti je harmonická s vyrovnaným poměrem cukrů a kyselin, dobrá. Pecka k dužnině není přilnavá nebo jen velmi slabě. Jádro má silně hořké. Předností odrůdy jsou vyrovnané pěkné a kvalitní plody univerzálního využití a rezistence k virové šarce.

(Celý článek najdete na straně 26)

WHITE SENSATION

Staré odrůdy, nebo hybridy? To je otázka...

Otázka, na kterou vám nejsem schopen dát jednoznačnou od­pověď. Ani vám ji tu nechci podsouvat. Je na vás, co si vyberete. Podívejme se ale na plusy a mínusy tradičních starých odrůd v porovnání s moderními hybridy. A podívejme se bez předsudků i na hybridy.

V poslední době se objevuje, hlavně v internetovém prostoru, spousta nových prodejců semen nabízejících a propagujících staré odrůdy. Hlavně u rajčat jde tato propagace tak daleko, že zatracuje hybridní odrůdy, nálepkujíc je jako "rajčata pevná, s tvrdou slupkou, chutnající více méně stejně". Občas se podsouvá i spojení hybrid = GMO.
Profesionální papriky se výborně uplatní i na malé zahrádce. Stačí, aby měly dobrý výnos a výtečnou chuť. Specifikou rajčat je ale to, že profesionální pěstitelé mají na odrůdy jiné nároky než hobby zahrádkáři. Zahradníka dodávajícího plody do obchodů zajímá výnos, pevnost plodu, jeho trvanlivost a schopnost přepravy. A šlechtitelé mu pro jeho potřeby nabízejí spoustu odrůd, převážně hybridů s pevným plodem, který něco vydrží.
Pro zahrádkáře, který pěstuje rajčata na vlastní zahrádce, je nejdůležitější jejich vůně a chuť.

(Celý článek najdete na straně 46)

Dekorace ve skleněné nádobě

Růžové kočičky

Vrba štíhlopestíková, Salix ´Mount Aso´ je krásná méně známá vrba. Její jehnědy se objevují někdy již v prosinci a lednu, svou růžovou barvou jsou, dalo by se říci, až roztomilé. Její pěstování je poměrně nenáročné. Podobně jako ostatní vrby snese vlhko i těžší půdu, raději má slunné stanoviště. Dorůstá cca 150-180 cm. Pro nás floristy je to hezké zpestření pro zimní a jarní dekorace.

Pro toto aranžná jsem vybrala starou vázu z hutního skla, a pro způsob její úpravy jsem zvolila vypichování do kenzanu. Kenzan, zjednodušeně ježek, známe jako pomůcku k vypichování tzv. japonských ikeban, v našich podmínkách tomu Ikebana říkat nebudeme, protože filozofii japonských mistrů se nám nejspíše nepodaří přenést do našeho prostředí. To ale nebrání znovu jej objevit a využívat při domácím aranžování. Jeho výhodou je opětovné použití a tím pádem třeba nahrazení často používané aranžovací hmoty, kterou lze použít jen jednorázově. A přiznejme si, moc ekologická není.

(Celý článek najdete na straně X, přílohy Zahrádkářka)

Hvězdnice chlumní (Aster amellus)

Záhon středozemních bylin a trvalek

Dnešní článek se bude věnovat návrhu konkrétní podoby záhonu s kombinací užitkových i okras­ných bylin a trvalek. Výsadba bude koncipována tak, aby se mnohé použité druhy daly uplatnit jak v kuchyni tak, aby celá plocha působila harmonicky jako okrasný prvek zahrady, který bude vypadat dobře po většinu vegetačního období.

Aby byla osázená plocha nejen esteticky zajímavá a hezká, ale taky funkční, je potřeba dodržet několik základních pravidel, o kterých už byla řeč v  řadě předchozích článků o zakládání květinových výsadeb. V první řadě musí být plocha důkladně odplevelená a ideálně také před výsadbou prokypřená. Dále pak zvolit odpovídající počet rostlin, aby vznikla zapojená plocha a nezbývalo příliš místa pro plevel. Pro výsadbu nebudeme používat žádnou mulčovací textilii, kterou trvalky příliš nemají rády, ale naopak po výsadbě je vhodné povrch pokrýt 5-8 cm vrstvou štěrku, který eliminuje tvorbu půdního škraloupu a minimalizuje potřebu zálivky. Středozemním druhům bylin, o kterých bude v tomto článku řeč především, se na záhonech mulčovaných štěrkem daří velmi dobře.

(Celý článek najdete na straně 10)

Prvosenka bezlodyžná (Primula vulgaris)

Prvosenka, primulka neboli petrklíč

Prvosenky jsou kvetoucí rost­liny pro chladné prostředí me­zi­okenních prostorů, chlad­ných verand a schodišť, kde mohou zdobit až dva měsíce. V běžném teplém interiéru s 20 °C a víc jde jen o krátkodobé rostliny. V předjaří se Primula vulgaris a P. × polyantha dají využít i k vý­zdobě truhlíků a nádob na oknech, terasách či u vstupu do domu. V dalších letech lze jejich mrazuvzdorné odrůdy pěstovat v zahradách, sluší jim společnost jarních cibulovin či dvouletek, jako jsou pomněnky a macešky.

Prvosenka bezlodyžná (Primula vulgaris syn. P. acaulis) je asi nejznámější a také nejčastěji zastoupená na trhu. Listy má podlouhle obvejčité, květy na krátkých stopkách, často s očkem a v nejrůznějších barvách. Po odkvětu se může dále pěstovat vysazená koncem dubna na zahradě. Vysévá se v červnu a v červenci, v zimě se pěstuje při teplotách 6-7 °C. Je ale poměrně obtížné udržet ji za slunného teplého počasí v lednu. Je to hlavní kultura našich zahradníků ve skleníku v zimě. Nejžádanější je v březnu a v dubnu.

(Celý článek najdete na straně 18)

´Adriana´

Meruňka na zahradě III

Představujeme zbývající čtyři nejzajímavější velmi raně až raně zrající odrůdy meruněk z TOP 10.

Adriana
Patří mezi rané odrůdy, v prů­měru zraje 12 dnů před odrůdou Velkopavlovická. Byla vy­šlech­těna v ČR. Vzrůstnost stromu je slabá až středně bujná. Plod je středně velký až velký, z bočního pohledu nesouměrně koso­čtve­rečný, z čelního elipsovitý. Zá­kladní barva slupky je oranžová se středně velkým oran­žo­vo­červeným líčkem na osluněné straně plodu. Je málo až středně hustě plstnatá. Dužnina má světle oranžovou barvu, je tuhá, méně až středně šťavnatá. V chuti je harmonická s vyrovnaným poměrem cukrů a kyselin, dobrá. Pecka k dužnině není přilnavá nebo jen velmi slabě. Jádro má silně hořké. Předností odrůdy jsou vyrovnané pěkné a kvalitní plody univerzálního využití a rezistence k virové šarce.

(Celý článek najdete na straně 26)

WHITE SENSATION

Staré odrůdy, nebo hybridy? To je otázka...

Otázka, na kterou vám nejsem schopen dát jednoznačnou od­pověď. Ani vám ji tu nechci podsouvat. Je na vás, co si vyberete. Podívejme se ale na plusy a mínusy tradičních starých odrůd v porovnání s moderními hybridy. A podívejme se bez předsudků i na hybridy.

V poslední době se objevuje, hlavně v internetovém prostoru, spousta nových prodejců semen nabízejících a propagujících staré odrůdy. Hlavně u rajčat jde tato propagace tak daleko, že zatracuje hybridní odrůdy, nálepkujíc je jako "rajčata pevná, s tvrdou slupkou, chutnající více méně stejně". Občas se podsouvá i spojení hybrid = GMO.
Profesionální papriky se výborně uplatní i na malé zahrádce. Stačí, aby měly dobrý výnos a výtečnou chuť. Specifikou rajčat je ale to, že profesionální pěstitelé mají na odrůdy jiné nároky než hobby zahrádkáři. Zahradníka dodávajícího plody do obchodů zajímá výnos, pevnost plodu, jeho trvanlivost a schopnost přepravy. A šlechtitelé mu pro jeho potřeby nabízejí spoustu odrůd, převážně hybridů s pevným plodem, který něco vydrží.
Pro zahrádkáře, který pěstuje rajčata na vlastní zahrádce, je nejdůležitější jejich vůně a chuť.

(Celý článek najdete na straně 46)

Dekorace ve skleněné nádobě

Růžové kočičky

Vrba štíhlopestíková, Salix ´Mount Aso´ je krásná méně známá vrba. Její jehnědy se objevují někdy již v prosinci a lednu, svou růžovou barvou jsou, dalo by se říci, až roztomilé. Její pěstování je poměrně nenáročné. Podobně jako ostatní vrby snese vlhko i těžší půdu, raději má slunné stanoviště. Dorůstá cca 150-180 cm. Pro nás floristy je to hezké zpestření pro zimní a jarní dekorace.

Pro toto aranžná jsem vybrala starou vázu z hutního skla, a pro způsob její úpravy jsem zvolila vypichování do kenzanu. Kenzan, zjednodušeně ježek, známe jako pomůcku k vypichování tzv. japonských ikeban, v našich podmínkách tomu Ikebana říkat nebudeme, protože filozofii japonských mistrů se nám nejspíše nepodaří přenést do našeho prostředí. To ale nebrání znovu jej objevit a využívat při domácím aranžování. Jeho výhodou je opětovné použití a tím pádem třeba nahrazení často používané aranžovací hmoty, kterou lze použít jen jednorázově. A přiznejme si, moc ekologická není.

(Celý článek najdete na straně X, přílohy Zahrádkářka)

Letničková směs Pestrá kytice

Letničky k řezu
do kytice ze záhonu

Z širokého sortimentu letniček je mnoho druhů vhodných k řezu, některé běžně vysazujeme do zahrádky, jiné jsou méně známé. V sortimentech nalezneme řadu odrůd speciálně určených pro řez květů, mají dlouhé stonky, efektní květ, pomalu vadnou a déle vydrží ve váze.

Květy pro jemné zacházení Zač­neme skupinou letniček, jejichž květy nesnášejí dopravu. Když je chceme mít ve váze, musíme si je vypěstovat sami. Mezi takové například patří chrpa (Centaurea), lokanka (Clarkia), ostrožka (Delphinium) a zářivka (Godetia).

(Celý článek najdete na straně 6)

Pěstování na lodžii

Další způsoby pěstování citrusů

Každý nemůže mít skleník, a tak v našich podmínkách hle­dáme další způsoby pěstování ať ve volné půdě či v nádobách.

Pěstování v nádobách v zim­ních zahradách, na balkonech, lodžiích a arkýřích
Kdo má tyto prostory zasklené, může je celkem úspěšně využít i k pěstování citrusů. Především u zimních zahrad a balkonů budou podobné světelné podmínky jako ve sklenících a velmi důležitá podmínka bude v možnosti intenzivně prostor větrat. V zimních podmínkách podobně jako ve sklenících bude v zimě probíhat zimní klid a v mrazech musí být možnost přitápění k držení teploty okolo 0 °C. Může dostačovat i vpouštění tepla z bytu. Vzorně se o své rostliny v lodžii stará paní Jaroslava Andrlová a její fotky najdete na jejím Facebookovém profilu. Popsala celý rok citrusů v lodžii a tento text bude v době vydání tohoto časopisu rovněž zveřejněn na mém profilu FB. Arkýř, tedy krytý uzavřený stavební prvek vystupující z průčelí budovy nebo nároží má málokdo a dodatečné zbudování není jednoduché.

(Celý článek najdete na straně 16)

Fylitové spáry

Skalka z vrstevnatých hornin a deskovitých kamenů

Skalky z vrstevnatých a des­ko­vitých hornin zajišťují výborné prostředí pro pěstování vy­so­ko­horských rostlin. V dávných dobách byl v Československu průkopníkem tohoto stavebního stylu Josef Halda, který postavil tímto stylem mnoho skalek doma i v zahraničí. Holubec a Vlasák publikovali popis stavby v knize Skalky a jejich stavba (1992) a postavili základní část skalek na výstavišti Klubu skalničkářů Praha na Karlově náměstí (1983).

Vrstevnaté skalky poslední dobou získávají stále větší popularitu i mezi širší skalničkářskou veřejností a v zahraničí jsou populární pod označením "Czech crevice gardens". Horniny tvořící desky, jako například vápence, svory, ruly, fylity poskytují poměrně velké kameny a lze je s úspěchem použít na stavbu vysokých skalních výchozů. Při stavbě musíme respektovat rovnoběžnost ploch odlučnosti - spáry by měly na sebe navazovat a měly by probíhat celým vytvářeným výchozem.

(Celý článek najdete na straně 22)

Babočka admirál 'Vanessa atalanta' na bílém kultivaru komule

Motýlí keře ve vyšších polohách

Motýlí keře neboli komule či budleji (Buddleja davidii) jsou velice známé a oblíbené keře, které jsou ozdobné květy. Bo­hu­žel, nejsou zcela mrazuvzdorné a často přes zimu namrzají. Na první pohled se může zdát, že jsou v našich podmínkách vhodné jen do nižších, tedy teplejších oblastí, a to nemusí být tak zcela pravda.

Popis keře Komule Davidova je listnatý opadavý keř původem z Číny, kde roste hlavně na svazích v nadmořské výšce do 3 000 m. V Evropě se pěstuje od konce 19. století. V teplejších oblastech Evropy (včetně střední) běžně zplaňuje. Své jméno získala podle anglického botanika Adama Buddlea. Nestříhaná dorůstá výšky i přes 3 metry. Jednotlivé větve vyrůstají šikmo vzhůru, po jarním řezu narostou i do 2 m během jedné sezony. Listy jsou vstřícné, kopinaté, na rubu plstnaté a dlouhé kolem 20 cm. Velmi vonné květy jsou v hroznovitém květenství, původní barva je liláková (světle fialová). Dnešní kultivary (množené řízky) hrají mnoha barvami, bílou, modrou, fialovou, růžovou, červenou a jejich odstíny, moderní kultivary jsou už i dvojbarevné například 'Bicolor'. Původní druh má květenství velké okolo 10-20 cm, kultivary mají květenství mnohem delší, a není výjimkou i 30 cm (a více) dlouhá květenství, například 'Royal Red', 'Border Beauty' nebo 'Dartmoor'. Květenství se začínají objevovat mnohdy již koncem června.

(Celý článek najdete na straně 24)

Marlen

Meruňka na zahradě V

Jak jsme slíbili, představíme v tom­to čísle dalších pět osvědčených středně raných odrůd.

Marlen
Původní česká odrůda, zraje shodně s Velkopavlovickou. Vzrůst­nost stromu je středně bujná až bujná, habitus má rozložitý. Plod dosahuje střední velikosti, z bočního i čelního pohledu má trojúhelníkovitý tvar. Základní barva slabě plstnaté slupky je oranžová, na osluněné straně se objevuje malé až středně velké červené líčko. Dužnina je oranžová, středně tuhá, jemná, středně šťavnatá, navinule sladká až sladká, aromatická, výborná. Pecka se sladkým jádrem je pouze velmi slabě až slabě přilnavá k dužnině. Odrůda náleží k sortotypu odrůd Velkopavlovická, Maďarská a Sabinovská, oproti nim má o něco pozdnější a postupné kvetení.

(Celý článek najdete na straně 28)

Netýkavka 'Musica'

Letničky na extrémní stanoviště
Do stínu a na suchá místa

Je zajímavé, že letničky, i když jsou jednotlivé druhy z různých če­ledí a pocházejí z různých kon­ti­nentů, mají většinou podobné vlastnosti. Mají rády slunce, hlinitopísčitou půdu a přiměřenou zálivku. Nalezneme však i ta­ko­vé, které dobře rostou ve stínu nebo na velmi suchých místech.

Stinné stanoviště
milují dvě letničky
Jsou to hlíznaté begónie (Begonia tuberhybrida) a netýkavka (Impatiens walleriana). Dokáží růst a kvést, i když jsou přistíněné stromy nebo v truhlících na severní straně fasády, kam celý den nepřijdou sluneční paprsky. Oba druhy nabízejí široký sortiment barevných odstínů, dvoubarevné kultivary, vzpřímeně rostoucí i převislý habitus rostlin. Dají se z nich vysazovat úchvatné ornamenty nebo porosty ve směsi v určitém barevném tónu, třeba růžovém, červeném atd.

(Celý článek najdete na straně 6)

Půdopokryvná růže 'Erica'

Kam patří růže

Když to obrátíme, můžeme se zeptat: Kam růže nepatří? Dřív zde byla odpověď jasná. Nepatří do veřejné zeleně. Proč? Vyžadují moc práce a nejen té obvyklé zahradnické. Musejí se na zimu přikopčit, z jara odhrnout a hlav­ně ostříhat. Během léta čistit od odkvétajících lodyh. Mnohdy také trpí houbovými chorobami a ne­mají pak pěkné listy. Ze všeho nejhorší ovšem je, že píchají.

Zajisté nás bude spíše zajímat uplatnění růží v zahradách, ovšem je na místě se přece jen vyjádřit k uvedeným výhradám proti využití růží ve veřejné zeleni. Za posledních asi 30 let se ledacos změnilo. Především přibylo půdopokryvných odrůd, kde růžová a bílá byla doplněna tóny červené, žluté i oranžové barvy. Nyní skoro všechny často pěstované odrůdy opakují kvetení až do zámrazu. Růže této skupiny zakrývají půdu tak, že nedovolí růst jednoletému pleveli. Nepřihrnují se na zimu, což vzhledem k hustému větvení ani nejde. Základní řez v předjaří je velmi jednoduchý, rychlý a člověk se nepopíchá, protože se dělá na jednotnou výšku nůžkami plotovkami. Stejně se ohraničují plochy půdopokryvných růží po stranách. Navíc tyto růže většinou esteticky dokvétají a málo trpí houbovými chorobami. Nyní se sázejí půdopokryvné růže i na místa, kde je údržba možná opravdu jen nepravidelně, třeba do nepřístupných kruhových objezdů.

(Celý článek najdete na straně 10)

Červenoplodá odrůda aktinidie význačné 'Weiki'

Pozdně kvetoucí druhy

V červnu sice již naplno sklí­zí­me mnohé druhy ovoce, přesto je nemálo dřevin kvetoucích během tohoto období. Vévodí tomu jak drobnoplodé, tak na klima ná­roč­nější aktinidie (Actinidia sp.), dále pak méně známý muďoul (Asimina sp.), ale rovněž květy bezu černého (Sambucus nigra), borůvek (Vaccinium x co­rym­bosum) nebo morušovníku (Mo­rus alba).

Aktinidie význačná (Actinidia arguta), též zřídka používaný botanický název čnělkovec špi­ča­to­listý, původem z Japonska a Číny, je nenáročnou liánou, odolávající mrazům; citlivější jsou pouze rašící mladé letorosty. Spolu s příbuznou aktinidií kolomikta je u nás nejčastěji pěstovaným druhem tohoto rodu. Můžeme je spatřit i v parcích jako dřeviny okrasné na podzim také zlátnoucími listy. Jde převážně o dvoudomou rostlinu s květy odděleného pohlaví (1a, 1b). Známe však i jedince s obojakými květy. Plodem je zelená až žlutozelená, světle hnědá, ale i červená větší bobule (1c, 1d) s mimořádně vysokým obsahem vit. C, převyšujícím několikanásobně třeba citrusové plody. Ideální chuti dosahuje dužnina tehdy, když jsou plody již měkké, s mírně scvrklou slupkou.

(Celý článek najdete na straně 36)

'Darina'

Meruňka na zahradě VI

V předchozích dvou dílech jsme se věnovali středně raným odrůdám, blíže jsme popsali 10 odrůd vhodných svými vlast­nostmi pro pěstování na zahradě. V posledních dílech našeho malého seriálu si představíme pozdní odrůdy.

Opět jich bude 10 takových, které jsou vhodné pro vás jako drobné pěstitele. Vzhledem k tomu, že v posledních letech byly vyšlechtěny odrůdy s velmi pozdní dobou dozrávání až koncem srpna nebo v září (Farbaly apod.), odrůdy, které byly tradičně považovány za pozdní (Bergeron ad.), se z dnešního pohledu jeví již spíše jako středně rané. Vzhledem k tomu, že u nás tyto velmi pozdní odrůdy nejsou ještě příliš rozšířené, ve výčtu pozdních odrůd se pro tentokrát přidržím tradice a níže proto uvádím i odrůdy zrající krátce po odrůdě Velkopavlovická. Jsou zahrnuty jak odrůdy z českého sortimentu, tak některé zahraniční.
Darina
Česká odrůda, zraje cca 10 dnů po Velkopavlovické. Strom roste středně bujně, jeho habitus je rozložitý. Plod je středně velký, z bočního pohledu tvarem opakvejčitý, z čelního elipsovitý. Slupka je středně plstnatá, základní barvu má žlutozelenou, na osluněné straně se vyskytují pouze velmi malé tečky růžové až červené krycí barvy, při intenzivním oslunění někdy tvořící celistvé líčko. Dužnina má světle oranžovou barvu, je středně tuhá, středně hrubé konzistence, málo šťavnatá, navinule sladká až sladká, dobře aromatická, velmi dobrá. Pecka je od dužniny velmi dobře odlučitelná. Jádro má silně hořké. Má dobrou odolnost proti mrazu jak ve dřevě, tak i květních pupenech i proti pozdním jarním mrazíkům v době nakvétání.

(Celý článek najdete na straně 40)

Třezalkový olej

Bylinné recepty

V červnu začínají léčivé rostliny rozkvétat, v té době mají nejvíce obsahových látek a tím i nejvyšší účinky. Zejména se jedná o dobu okolo svátků sv. Jana Křtitele, tj. 24. června. Mezi hlavní sva­to­jánské byliny patří třezalka, heř­mánek, řebříček nebo mateří­douš­ka. Na potřebných sedmero nebo desatero svatojánských bylin se doplňují o další, v této době kvetoucí byliny, např. mátu, diviznu, bazalku, pelyněk černobýl, dobromysl, majoránku, případně také kapradí. Z čerstvě nasbíraných bylin se připravuje svatojánský čaj nebo bylinná koupel. Právě koupele patří k základním tradicím slunovratu a svatojánských svátků v době, kdy má slunce nejdelší svit.

Třezalkový olej
Květy třezalky se nechají zavadnout, aby neobsahovaly vodu a tím později nedocházelo k plesnivění oleje. Nejvhodnější je třezalka tečkovaná, jejíž lodyha není kulatá, ale hranatá. Od ostatních třezalek se pozná také tím, že při rozemnutí kvítků mezi prsty se objeví rudohnědé zabarvení. Květy třezalky nasypeme do lahve, aby byla plná, a zalijeme olivovým, případně mandlovým olejem. Poté láhev necháme 14 dní macerovat na slunci. Olej se po několika hodinách začne zabarvovat dočervena. Po 14 dnech obsah slijeme přes plátno do připravených, nejlépe skleněných obalů. Třezalkový olej má regenerační účinky na pokožku, hojí drobné jizvy a popáleniny. Slouží také jako dobrá výživa kolenní chrupavky. Léčivé účinky způsobuje obsažený hypericin.

(Celý článek najdete v Zahrádkářce na straně VIII )

Hledíkovka 'Bananaberry'

Letničky do truhlíku

Do truhlíků a nádob se hodí řada letniček. Jaké by měly mít vlastnosti? Především dlouhou dobu kvetení, atraktivní a bohatý květ, občas snést přísušek a tolerovat omezený prostor truhlíku. Jak moc která letnička splňuje tyto požadavky, si po­pí­šeme u jednotlivých druhů.

Donedávna byla královnou tru­hlíků petúnie (Petunia hybrida). Sortiment, který nalezneme v před­jaří v zahradnických pro­dej­nách, je fantastický. Mimo klasických barev jsou v nabídce "divoké" barvy v odstínech fialové, růžové i zelené v nejrůznějších kombinacích. Tedy barevné odstíny, které jsme si před dvaceti lety ani nedokázali představit. Je to tím, že velká část dnešních petúnií se nemnoží semeny, ale řízky. Vyšlechtění takové vegetativně množené odrůdy je pak otázkou doslova několika let, a proto je obměna sortimentu tak rychlá. A jsme u toho, proč petúnie musí bojovat o své místo v truhlících. V posledních letech vznikla skupina, kterou nazýváme balkonové květiny, tam patří letničky ale i řada dalších druhů a ty právě konkuruji tradičním letničkám v truhlících.

(Celý článek najdete na straně 6)

Clemenruby

Mandarinky
a příbuzné odrůdy

Toto oblíbené ovoce známe na trhu z odrůd několika druhů, ve skutečnosti v klasifikaci Japonce Tanaky je uvedeno téměř 40 druhů a k nim náleží stovky různých odrůd a další neustále vznikají.

Citrus clementina
Známe klementinky díky své pro­duktivitě, atraktivní chuti, snad­nému loupání a při vyloučení křížového opylení převážně i ab­senci semen, jsou velmi oblíbené u spotřebitelů i pěs­ti­telů. Původní odrůda vznikla v roce 1902 v zahradě sirotčince v Alžírsku, kde vysadil kněz Clement Rodier semenáč středomořské mandarinky C. deliciosa. Byl to náhodný hybrid se sladkým pomerančovníkem a díky němu dodnes vznikají desítky nových variet - převážně mutací a jejich využití je dáno různým stupněm dozrávání a chuťovými vlastnostmi. Ty nejranější se již blíží k mandarinkám typu satsuma ze skupiny Goku wase. Rané odrůdy Corsica 1 a Caffin jsem získal již v roce 1997 ve francouzském výzkumném ústavu na Korsice. Další cv. Roxani mám od ředitele obdobného ústavu na Krétě. Ale tabulku ranosti nyní vedou španělské kultivary, často s ochranou značkou a je složitější je získat. Ale z Itálie máme velmi ranou Clemenruby, která přesně odpovídá patentované španělské Clemenrubí.

(Celý článek najdete na straně 14)

Sedum divergens

Méně známé rozchodníky

Druhy rodu rozchodník (Sedum), jsou velmi oblíbené sukulentní rostliny, které se používají zejména do skalek, v případě vyšších druhů i do trvalkových záhonů. Největší předností rozchodníků je jejich schopnost tolerovat sucho a intenzivní oslunění, proto se využívají i k ozelenění střech. Avšak ne všechny druhy mají stejný původ, a tedy i nároky. Existují druhy, které sucho snášejí hůře, např. Sedum forsterianum nebo S. anglicum. Druhy uvedené v textu pocházejí z mírného pásma severní polokoule, tedy Severní Ameriky, Evropy a Asie, kde rostou od nížin až vysoko do hor.

Druhy ze Severní Ameriky
Ze západního pobřeží Severní Ameriky pochází Sedum oreganum. Areál výskytu je od Kalifornie až po jih Aljašky, zejména podél mořského pobřeží, kde roste ve štěrbinách skal, mělkých kamenitých půdách a v místech s nezapojenou vegetací. Druh vystupuje do nadmořské výšky přes 1 000 metrů. Jedná se o plazivý a řídce trsovitý rozchodník se střídavými, kopisťovitými listy, které mají velmi často červený nádech. Počátkem léta se objevují zářivě zlatavé květy s výškou květní lodyhy okolo 10 cm. Podobný areál výskytu (pobřeží Oregonu až po Aljašku) má Sedum divergens, vyskytuje se i na podobných stanovištích, ale vystupuje do vyšších nadmořských výšek a to okolo 2000 m.

(Celý článek najdete na straně 22)

'Harlayne'

Meruňka na zahradě VII

V předchozích dvou dílech jsme se věnovali středně raným odrůdám, blíže jsme popsali 10 odrůd vhodných svými vlastnostmi pro pěstování na zahradě. V posledních dílech našeho malého seriálu si představíme pozdní odrůdy.

Harlayne
Kanadská odrůda zraje 7 až 10 dnů po Velkopavlovické. Strom roste středně bujně, jeho habitus je rozložitý. Plod je malý, maximálně při nízké násadě středně velký, z bočního i čelního pohledu tvarem vejčitý. Slupka je pouze slabě plstnatá, se základní barvou tmavě oranžovou, na osluněné straně se může ojediněle vyskytnout malé červené rozmyté líčko. Dužnina je oranžová, tuhé a hrubší konzistence, středně šťavnatá, sladce navinulá, při plném vyzrání až navinule sladká, velmi aromatická, velmi dobré chuti. Pecka je velmi dobře odlučitelná od dužniny. Jádro má středně silně hořkou chuť. Je velmi dobře odolná mrazu ve dřevě i květních pupenech. Někdy je tato odrůda uváděna jako imunní proti virové šarce.

(Celý článek najdete na straně 30)

CONSUELO F1

Odlisťovat rajčata?
Ano, či ne?

K tomuto příspěvku mne inspiroval dotaz zahrádkářky: "Byla jsem na návštěvě u kolegy zahrádkáře a ten pěstuje každý rok rajčata tak, že po vytvoření zelených plodů, odlisťuje větší část rostliny a ponechá pouze růstové vrcholy a 2-3 listy ve vrchní části rostliny. Takto vypěstuje pěkné plody, aniž by rostlinu napadly předčasně různé nemoci. Vyprávěl mi o tom, že se tomuto způsobu naučil v Izraeli. Jak rostlina může reagovat na přílišné odlistění? Je to správné odstranit většinu listů z rostliny, nebo ne?"

Přílišné odlisťování rajčat je častou praktikou posledních let, i když se mi na jazyk dere spojení "častým nešvarem". Rozšířila se teorie, že "listy ubírají rostlině sílu, kterou pak nemůže dát do vývoje plodů". Názory se různí, i po přečtení těchto řádků bude zahrádkářská obec rozdělena, část bude se mnou souhlasit, část naopak radikálně oponovat.
Listy jsou základním energetickým orgánem rostliny. Má je ten nejmenší plevel i ten nejvyšší strom. Jsou místem, kde rostlina za pomoci chlorofylu přijímá energii ze slunečního záření a zapracovává ji do buněk. Rostlina listy potřebuje, bez nich by zahynula. Vytrvalé rostliny listy v našem klimatickém pásmu shazují jen proto, aby prodělaly pro ně nepříznivé klimatické období zimy.

(Celý článek najdete na straně 44)

Lichořeřišnice 'Phoenix'

Popínavé letničky

Mezi letničkami nalezneme několik druhů a odrůd, které jsou popínavé. Vysazujeme je u plotů, pergol nebo nevzhledných stěn, které mají zakrýt. Někteří re­kord­mani z této skupiny dorostou i do výšky tří metrů během několika měsíců, to popínavým dřevinám trvá i několik let.

Kvetou celou sezonu výraznými květy. Zelená stěna, kterou vytvoří, nás může chránit před ostrým sluncem, hlukem nebo dotěrnými pohledy sousedů. To jsou hlavní důvody, proč jsou popínavé letničky stále vyhledávané.

K růstu na svislých plochách rostliny používají většinou dvě strategie. První je ovíjení konců rostlin kolem opory, tak to dělají rostliny povijnice, okrasného fazolu a další. Druhou strategií je uchycování pomocí úponků. Pro všechny tyto rostliny je však potřeba včas připravit kostry z drátů, latí nebo motouzů, aby se již od začátku svého růstu měly čeho přidržet. Když na to zapomeneme, rostliny se propletou navzájem a výsledek nebude stoprocentní. Různé druhy popínavých rostlin zpravidla nekombinujeme mezi sebou. Taková směs většinou nevypadá dobře, kombinovat však můžeme odrůdy jednoho druhu s odlišnou barvou květu. Na závadu může být i příliš hustá výsadba.

(Celý článek najdete na straně 6)

Přírodní skalka se sutí

Suťoviště ve skalce

Suťové kužely na horách zne­snad­ňují pohyb turistů. Podí­vá­me-li se však na sutě očima milovníka přírody, zjistíme, že mají své kouzlo a jsou krásnou a nedílnou součástí horského panoramatu. Sutě nejsou jen mrtvou hromadou kamene. Hostí řadu zajímavých rostlin, které jsou přizpůsobeny svým růstem občasnému zasypávání a pohybu sutě. Některé části suťového kužele rostliny svým růstem zpevňují a vznikají tak zelené ostrůvky přerušující jednotvárnou barvu horniny.

Ve skalce na zahradě považujeme suťoviště za významný a nedílný estetický doplněk skalky. Suť vhodně spojuje jednotlivé skalní výchozy, je logickým pokračováním skalních stěn a kontrastuje se zelení kobercových rostlin v jejím těsném okolí. Suť má ve skalce i další funkce. Ochraňuje prudší svahy před vyplavováním země a hlavně je místem pro pěstování suchomilných suťovištních rostlin.

(Celý článek najdete na straně 16)

Zbarvení slupky je ukazatelem zralosti bobule

Zbarvení slupky bobulí jako ukazatel zralosti PIWI odrůd

Zbarvení slupky bobule je ukazatelem zralosti, který může velmi jednoduše hodnotit každý pěstitel révy vinné. Nepotřebuje žádné přístroje a zařízení, ale na základě senzorického hodnocení může vyhodnotit, v jakém stadiu zralosti se bobule nachází.

Tento způsob hodnocení zralosti je vhodný pro bílé PIWI odrůdy. PIWI odrůdy se vyznačují velkou proměnlivostí zbarvení bobulí. Při hodnocení je velmi dobré vzájemně si propojovat zbarvení slupky a chuť bobulí.
Změna barvy slupky je spojená se změnou vonných neboli aromatických látek. Vonné látky se nejčastěji nacházejí ve slupce. Mohou být jako volné vonné látky, kdy je možné dobře zhodnotit jejich vůni a chuť. Jsou však přítomné také jako vázané látky, které je možné zhodnotit až při ochutnávání bobulí v ústech, kdy se začínají postupně uvolňovat nebo potom během zpracování hroznů na víno.

(Celý článek najdete na straně 36)

Ředkvičky rostou dobře i v hustém sponu.

Tipy na podzimní období

Zahradních plodin, které se­je­me v této době pro sklizeň v letošním podzimu nebo časně na jaře, jsou desítky. Pro jarní sklizeň, popřípadě pro sklizeň v období zimy sejeme kozlíček polníček, špenát. Pro letošní podzim a zimu sejeme tzv. jarní či lahůdkovou cibulku, pro časné jarní sklizně cibule s natí i cibule suché sejeme ozimé odrůdy cibule kuchyňské. Pro sklizeň na podzim i časně na jaře vyséváme nejranější odrůdy karotky a mrkve.

Můžeme si nasít různé bylinky, aromatické rostliny, které doplní chuť rajčat, paprik, lilků, dochutí různé saláty. Můžeme si vysít kopr, bazalku, saturejku, listový koriandr, rukolu, listové formy hořčice. Při výsevu bazalky a saturejky musíme vybírat stanoviště, kde budou chráněny před nízkými teplotami nebo je vysít do nádob, které v případě poklesu nočních teplot odneseme do tepla.

(Celý článek najdete na straně 42)

Věnec Anežky Švecové, ÚS Frýdek Místek

Mistrovství floristů České republiky - Děčínská kotva 2025

Jedná se o nejstarší a nej­výz­nam­nější floristickou soutěž, kterou tradičně pořádá Střední škola zahradnická a zemědělská A. E. Komerse, Děčín - Libverda se Svazem květinářů a floristů ČR za podpory statutárního města Děčína a Ústeckého kraje. Letos se uskutečnil již 54. ročník.

Hlavním tématem letošního ročníku byl věnec. Věnec je symbol, který se objevuje v různých kulturách a tradicích. Jeho kruhový tvar představuje věčnost, jednotu a nekonečnost. V historii byl často spojován s vítězstvím a ctí. Vavřínový věnec byl udělován vítězům v antickém Řecku a Římě. V křesťanské tradici adventní věnec symbolizuje očekávání příchodu Krista. Svatební věnec bývá součástí svatebních obřadů, symbolizuje lásku, jednotu a nový začátek. Smuteční věnec se používá k vyjádření úcty a vzpomínky na zesnulé.

(Celý článek najdete na straně X v Zahrádkářce)

Topolovka 'Spring Celebrites'

Jedlé květy nádherné na záhoně i na talíři

Proč používat květy letniček při přípravě jídel a nápojů? Mohou zvýšit atraktivitu našich ku­li­nářských výtvorů, a to jak na pohled, tak i přidáním jemných nebo výrazných chutí. K tomuto účelu se využívají po staletí tzv. jedlé květy v různých kuchyních po celém světě. Asi nejznámější květinou z této skupiny je růže, atraktivní na pohled, příjemně vonící a chutnající. My se budeme věnovat letničkám, které se k tomuto účelu používají.

K nejvýznamnějším zástupcům z této skupiny mezi letničkami patří měsíček lékařský (Calendula officinalis). Jeho okvětní lístky mají pepřovou, štiplavou nebo mírně hořkou chuť, někdy přirovnávanou k šafránu. Často se používají do salátů, vaječných pokrmů a jako přírodní potravinářské barvivo. Jedná se zároveň o léčivou bylinu. Pěstování měsíčku je snadné. Můžeme ho vyset přímo na záhon, kde během 6-8 dní vyklíčí. Z dubnového výsevu začíná kvést v červenci. Z odkvetlých květů vypadávají semena na zem a zde ihned vyklíčí. Proto na záhoně měsíčků nalezneme krásné květy i na konci podzimu. Nemusíme se spokojit pouze s oranžovou barvou květu, v sortimentu nalezneme odrůdy žluté, lososově růžové, červenooranžové i dvoubarevné.

(Celý článek najdete na straně 6)

Jezírko v botanické zahradě v Tromso

Voda ve skalce

Na horách voda vedle skal a rost­lin dotváří estetický rámec krajiny, působí na city člověka a vytváří příjemnou atmosféru krásna a pohody.

Přírodní voda ve skalce je pro majitele přímo výhrou v loterii. Tohoto daru stanoviště je však třeba využít s citem. Předností přirozeného vodního toku je, že nemusíme budovat nepropustné nádrže a starat se o doplňování vody. Vyhloubíme jezírka a upra­víme koryto potoka již při budování skalky. S přirozenou vodou však mohou být také starosti. Velká voda dokáže během několika minut odnést rostliny a uložit je na dně přehradní nádrže nebo pohřbít skalku pod nánosem bahna a kamení. Proto je dobré z hlavního toku potoka pustit do skalky jen malý pramínek. Další stinnou stránkou vody je vodní zvířectvo. Ondatry si mohou udělat přes skalku zkratku a svýma zablácenýma nohama dokážou zadupat vysázené skvosty. Hryzci si zase ve skalce dělají podzemní bludiště chodeb. Pokud máme přirozené břehy, pouštějí si vodu svými chodbami, kudy chtějí, podmáčejí vám nečekaně suchomilné rostliny a bažinaté tučnice zatím uschnou. Proto mnohdy musíme i zde přistoupit k vybudování umělých jezírek. Tyto stinné stránky přirozeného toku vyváží jeho krása. Je však jen málo takových šťastlivců, kteří se mohou chlubit přírodním potůčkem.

(Celý článek najdete na straně 24)

Růže Harisonova

Nevšední růže a jejich plody

V předloňském Zahrádkáři č. 9 a 10 byly popsány a vyobrazeny nejvíce rozšířené druhy tzv. plodových růží. Chtěl bych na oba příspěvky navázat a stručně představit další, méně běžné, převážně původní botanické, popř. sadové růže, zdobící zahradu nejen svými květy, ale zejména plody od pozdního léta často až do zimy. Odedávna se tyto plody (šípky) využívaly také při různých onemocněních, ale i preventivně jako zdroj die­te­ticky a výživově cenných látek.

Rosa x harisonii (růže Hari­so­nova), nazývána "žlutá růže z Texasu", pochází z USA. V roce 1830 vznikla tato sadová růže křížením předchozího druhu a růže bedrníkolisté (Rosa pimpinellifolia). Je odolná vůči mrazům, netrpí chorobami. Vytváří 1,5 až 2 m vysoké keře s poloplnými, světle zlatožlutými květy o průměru 6 až 8 cm. Rozvíjejí se již v květnu až začátkem června. Šípky jsou tmavě fialové až černé, kulovitě zploštělé.

(Celý článek najdete na straně 36)

Špagetový typ tykve

Bezlepkové nudle nebo špagety BABY SPAGHETTI F1

První špagetový typ tykve byl vyšlechtěn již před sedmdesáti lety v Japonsku a nyní existuje celá řada odrůd. Jejich dužnina se po uvaření tykve v celku rozpadne na výborné nefalšované zeleninové špagety a má i po­dobné využití, ovšem při daleko nižší kalorické hodnotě. Stačí je jen dochutit vhodnou omáčkou či zálivkou. A především, jsou bezlepkové.

Můžeme si nasít různé bylinky, aromatické rostliny, které doplní chuť rajčat, paprik, lilků, dochutí různé saláty. Můžeme si vysít kopr, bazalku, saturejku, listový koriandr, rukolu, listové formy hořčice. Při výsevu bazalky a saturejky musíme vybírat stanoviště, kde budou chráněny před nízkými teplotami nebo je vysít do nádob, které v případě poklesu nočních teplot odneseme do tepla.
BABY SPAGHETTI F1 je raná, středně vzrůstná špagetová tykev s malými baby plody. Vegetační doba do prvních plodů je jen 90 dní, je tedy přibližně o 20 dní ranější než tradiční špagetové tykve. Poskytuje vyrovnané, atraktivní žlutooranžové plody oválného tvaru o hmotnosti 0,4-0,6 kg. Dužnina se při plné zralosti dělí na nitkovité žlutooranžové špagety s vynikající oříškovou příchutí. Je velmi výnosná, poskytuje až 15 plodů na jedné rostlině. Vyniká excelentní skladovatelností, plně vyzrálé plody vydrží v suchu a při teplotě 20-22 °C až do konce května. Díky své ranosti se dá pěstovat i v méně příznivých klimatických podmínkách.

(Celý článek najdete na straně 46)

Vypichovaná dekorace v podání Ley Zbořilové, ÚS Ústí nad Orlicí (1. místo, kategorie žák)

Zemská kola na vlně Květinové symfonie

Na přelomu května a června proběhla obě zemská kola Flo­ris­tické soutěže Českého za­hrád­kář­ského svazu - moravské a české. Soutěž se letos nesla v duchu "Květinové symfonie Bedřicha Smetany", jako pocta 150. výročí prvního uvedení jeho slavné Vltavy.

Moravské kolo se uskutečnilo 29. května 2025 v re­pre­zen­ta­tivních prostorách zámku v Kro­mě­říži za účasti 32 soutěžících. České kolo následovalo 5. června v barokním kostele Atrium Žižkov v Praze, kde soutěžilo 23 mladých floristických talentů. Soutěžící poměřili své síly ve dvou disciplínách:
• Dárková kytice pro Bedřicha Smetanu
• Květinová dekorace k dirigentskému pultíku.
Na splnění těchto úkolů měli pouze dvě hodiny a museli si sami rozvrhnout čas i využití květinového materiálu. Z každého zemského kola postoupili tři nejlepší soutěžící z každé kategorie do celostátního finále, které proběhne na podzim v rámci výstavy Flora Olomouc - Hortikomplex.

(Celý článek najdete na straně X v Zahrádkářce)

Šalvěj pomoučená

Kouzlo méně známých letniček

Letničky dokážou nejrychleji proměnit zahradu v místo plné barev, vůní a života. Zatímco klasické druhy jako měsíček, slunečnice nebo petúnie zná téměř každý, existuje celá řada méně známých letniček, které si zaslouží pozornost nejen pro svou krásu, nenáročnost a schopnost překvapit svou "neokoukaností". Vybral jsem druhy polozapomenuté i ty, které si místo v sortimentu letniček teprve hledají.

Podobná jako levandule je šalvěj pomoučená (Salvia farinacea), sice nevoní, ale za to vydrží kvést až do podzimu. Má nádherné květenství složené z drobných modrofialových květů, jsou ale i bíle kvetoucí kultivary. Výška rostliny je 40-60 cm, je odolná vůči suchu. Protože vyniká dlouhou dobou kvetení a je ideální do smíšených záhonů. Hodí se i k křezu a sušení.

(Celý článek najdete na straně 6)

mateřídouška

Půdopokryvní pomocníci I

Známe to všichni, jak se na zahradě objeví kousek holé půdy, zelených zájemců o něj se najde vždycky dost, často i těch, o které jsme nestáli.

Strach ze zarůstání holých neosázených ploch plevelem před lety přivedl do mnohých zahrad dnes už nechvalně známou mulčovací textilii. Diskuze o jejím použití se vedou dodnes, ale názor, že zahradě nečiní dobře, už obecně převládá. Myslíme si to i my, vlastně už dávno. Důvodů máme mnoho. Textilie zabraňuje přirozenému rozrůstání žádoucích rostlin. Nedělá dobře půdnímu životu, nepomáhá kvalitě půdy, vytváří nežádoucí separační vrstvu. Komplikuje hnojení rostlin organickým způsobem. Zvyšuje náklady nutným dokupováním kůry, protože nezakrytá textilie je nevzhledná. A v neposlední řadě, vždyť je to vlastně podivný nápad roztáhnout na zahradě po zemi "černé hadry", viďte? Takhle zahradničení přece vypadat nemá.

(Celý článek najdete na straně 14)

C. limonimedica - Red skin

Okrasné druhy a odrůdy citrusů

V pěstování citrusů na okrasu sehrála v Evropě v roli šíření citrusů islámská expanze do Středomoří od 8. století. V Cordobě byly citrusy významnou součástí mešity. Mezi koncem středověku a začátkem renesance byly citrusy estetickou součástí zahrad. Pěstování v nádobách v oranžeriích, s preferencí nejbizarnějších citrusových plodů, se stalo kultem mnoha aristokratů.

V současnosti kvůli omezování produkce citrusových plodů školky masivně zvýšily produkci okrasných citrusů pro Severní Evropu. To motivovalo vznik nového slova "ornacitrusy" - ornamentální (okrasné) citrusy. Uvedu je ve dvou skupinách, a to jako ty historické a současné. V obou se vyskytují i panašované odrůdy.

(Celý článek najdete na straně 36)

Kaptivátor - beztrnná odrůda

Angrešt na zahrádce

V našem tržním ovocnářství se kromě rapidně klesajících ploch broskvoní, a tím i malé domácí produkce tohoto královského ovoce, setkáváme rovněž s velmi omezenými intenzívními plantážemi angreštu. Zatímco broskvím značně konkuruje import z jižních států, u angreštu je na rozdíl od rybízu zatím nereálné uplatnit jednorázovou sklizeň kombajny. Tím se zvyšují šance pro drobné pěstitele, kterým postupné zrání plodů spíše vyhovuje, protože je mohou sklízet v určitých odstupech jak ze stromků, tak keřů. K tomu přistupuje i větší odolnost mnohých novějších odrůd k houbovým chorobám, zejména hnědému padlí angreštu.

Kaptivátor je velmi starou odrůdou neznámého původu. Vyznačuje se bujnějším růstem, téměř zcela neotrněnými výhony a pravidelnými, i když průměrnými výnosy. Středně velké až drobnější plody mají navinule sladkou chuť poněkud připomínající borůvky. Konzumně dozrávají ve druhé polovině července. Je třeba sklízet je včas, jinak snadno opadávají. Odrůda je odolná k padlí. Dříve se hojně množila a pěstovala pod názvem Captivator, později "vypadla" ze sortimentu, a dnes se k ní právem znovu vracíme.

(Celý článek najdete na straně 33)

Podzimní krajina vplétaná do kruhu - každá rostlina i barva má své místo.

Podzimní příroda v rukou floristy

K podzimu neodmyslitelně patří věnce a přírodní dekorace - klasika, která vítá návštěvy už z dálky a zároveň vykresluje kouzelnou atmosféru sezony. Patří mezi nejkrásnější ozdoby, protože v sobě nesou symboliku koloběhu života, pospolitosti a bezpečí rodinného kruhu.

Zleva dole: ostružiny, laskavec, šťovík, nažky habru, zlatobýl, trávy, lebeda, třezalka. Pro barevné oživení je do věnce přidán vínový umělý eukalyptus. Stačí ještě slaměný korpus, floristický drát a nůžky - a můžeme se pustit do práce.

Postupujeme stejně jako při vázání adventního věnce: snítky materiálu připevňujeme na korpus vázacím drátem tak, aby se překrývaly, střídaly druhy a korpus byl zcela zakrytý. Žlutý zlatobýl září jako podzimní slunce, ostružiny dodávají jiskru a vínové listy eukalyptu podtrhují kontrast.

(Celý článek najdete na straně X v Zahrádkářce)

Krásenka 'Picotee'

Šlechtění letniček tradice, inovace, budoucnost

Letničky - pestré ozdoby zahrad, balkonů i městských záhonů - nejsou jen rozmarným darem přírody. Za jejich krásou často stojí roky trpělivé práce šlechtitelek a šlechtitelů, kteří květinám doslova vdechují nový život.

Proč se vlastně letničky šlechtí? Důvodů je celá řada: odolnost vůči chorobám, schopnost přežít rozmary počasí, delší doba kvetení, kompaktní růst nebo neobvyklé barvy květů. Šlechtění tak není jen o estetice - je to praktická cesta k udržitelnému pěstování, které odpovídá současným klimatickým i pěstitelským výzvám.
Dříve byly některé oblíbené druhy doslova závislé na dobrém počasí. Při náhlých změnách teplot a vydatných deštích bývaly klasické sorty ledovek (Begonia semperflorens) náchylné k houbovým chorobám, které často zničily celý porost. Záchranu přinesly až F1 hybridy: odolné, samočisticí a kvetoucí až do mrazů. Dnes už klasické sorty zcela zmizely ze sortimentu. Podobný příběh mají petúnie (Petunia hybrida). Jejich historické odrůdy sice měly nádherné květy, ale byly vhodné jen do truhlíků chráněných před deštěm. F1 hybridy přinesly skutečnou změnu: jsou odolné, bohatě kvetou a dokážou se rychle vzpamatovat i po prudkém lijáku. Díky nim se petúnie staly jednou z nejoblíbenějších letniček nejen u nás, ale i ve světě.

(Celý článek najdete na straně 6)

Třapatkovka podivná (Echinacea paradoxa)

Nenáročné, ale opomíjené trvalky

V široké a velmi pestré nabídce vytrvalých zahradních květin není vždy jednoduché se orientovat. Výběru spolehlivě vytrvalých a odolných rostlin bohužel příliš nepřeje ani současný trend, kdy se do popředí dostávají sice velmi atraktivní, barevné a bohatě kvetoucí kultivary řady druhů trvalek, ale jejich reálná životnost po výsadbě bývá dosti pro­blematická a často krátká.

Příkladem mohou být již mno­hokrát zmiňované kul­ti­va­rové novinky třapatkovek (Echinacea), mnohá krásnoočka (Coreopsis), agastache (Agastache), řebříčky (zejména odrůdy Achillea millefolium) aj. Na druhou stranu, stále lze najít spoustu hezkých, odolných a dlouhověkých trvalek, které dokážou zdobit zahradu po mnoho let, ale z nějakého důvodu jsou při pořizování nových rostlin spíše opomíjeny. Některým z takovýchto druhů se budeme věnovat i v dnešním článku.

(Celý článek najdete na straně 10)

Lýkovec Daphne cneorum eximia je vynikající rostlinou pro východní spáry a sutě.

Osázení - Stavíme skalku XI.

Osázení skalky je pro skalničkáře vyvrcholením celého stavitelského díla. Osázení je třeba řádně promyslet, aby se vyhovělo nárokům rostlin, a aby vzrůstnější rostliny nepřerůstaly ty drobné.

Sázet rostliny po jedné je nouzové řešení. Proto je vhodné alespoň rok před zamýšlenou výsadbou rostliny namnožit, popřípadě obejít dobré přátele a požádat o řízky či semena. S výsadbou dobře zakořeněných sazenic není nutné čekat na optimální dobu pro výsadbu tj. jaro nebo podzim, ale lze sázet kdykoliv během vegetačního období. Vyhneme se horkým slunným dnům, kdy teplota přesahuje 25 °C a zvýšíme pracovní úsilí za podmračených dnů. Obzvláště za teplého počasí platí zásada zalévat do důlků ke kořenům sázené rostliny, zasypat substrátem, obsypat drtí a vrchem pokropit až večer po skončení výsadby. Vrchní vrstva suché zeminy a drtě nejvíce omezuje výpar a přehřívání půdy. Pokud vysazenou rostlinu pokropíme během teplého dne, otevře póry a začne intenzívně odpařovat vodu, čímž dosáhneme opačného účinku zálivky a rostlinu o vodu spíše připravíme.

(Celý článek najdete na straně 22)

HOKKAIDO

Sklizeň a skladování tykví

Podzim patří tykvím. Právě teď se jejich barevné plody na zá­ho­nech krásně vybarvují. Oblíbená rajčata či papriky skladovat nemůžete, s tykvemi je to naopak. Vydrží vám až do jara, pokud je ve správný čas sklidíte a budete skladovat ve vhodných podmínkách.

Recept je jednoduchý - skliďte v pravý čas a po sklizni plody vhodným způsobem ošetřete. Hlavní je ale skladování při správné teplotě. Většina druhů zeleniny má podobné nároky na skladování - teploty těsně nad bodem mrazu a vysokou vzdušnou vlhkost. Pokud má váš sklep tyto podmínky, můžete v něm bez problémů skladovat mrkev, petržel, červenou řepu, ale i zelí nebo kapustu. Pokud však do takového prostoru dáte tykve, neuspějete. Jejich plody potřebují vyšší teplotu a sucho. Teplota nad 12 °C je pro jejich skladování optimální.

(Celý článek najdete na straně 42)

Ozdobená tykev vítězné Marie Urbanové st.

Zahrada Čech má novou soutěž

První ročník Floristické soutěž se uskutečnil v Litoměřicích na Zahradě Čech v rámci Dne časopisu Zahrádkář. Pořadatelem je Výstaviště ve spolupráci s ČZS a naším časopisem. Jak jsme zmínili již na straně 59, soutěž je určena amatérům, přihlásit se mohl kdokoliv.

Soutěží vás provedeme více obrazem než slovem. Úkolem bylo uvázat kytici v podzimních tónech a naaranžovat tykev Trend F1. Ty dodala společnost SEMO Smržice. Aranžuje zde i Alfred Šrámek, kterého mnozí znají i z televize (Modrý kód, Ordinace v růžové zahradě, Temný kraj, Ohnivý kuře, Ulice...). Vázání kytice se nelekla ani Adéla Čepelíková. Snažili se ale všichni.

(Celý článek najdete na straně X v Zahrádkářce)

Hermannshof - pestrý letničkový záhon

Cesty za zahradními květinami Zahrady Německa

Zima je ideálním obdobím pro plánování a hledání za­hrad­nic­kých inspirací pro následující vegetační období. Inspirující mohou být i zahradnické cesty k našim sousedům. V dnešním článku navštívíme několik zahrad v Německu, kde se lze setkat nejen s rozsáhlými výsadbami a expozicemi trvalek, ale samozřejmě i dalšími zajímavými druhy bylin i dřevin.

Jednou z nejhezčích německých zahrad, kde lze vidět na 2500 druhů trvalek, mnoho cibulovin, letniček i pozoruhodnou sbírku vzácných dřevin, je Sichtungsgarten Hermannshof ve Weinheimu. Jde o soukromou zahradu, která je ale volně přístupná veřejnosti (otvírací doba je na webu: https://sichtungsgarten-hermannshof.de). Kromě ukázkových výsadeb rostlin se zahrada věnuje také testování introdukovaných či méně známých druhů rostlin. Ověřují se zde rostliny z hlediska odolnosti, možnosti použití v kombinovaných výsadbách, estetického efektu i podle nároků na péči a údržbu. Návštěvníci zde mohou vidět ukázky výsadeb inspirovaných stepními a prérijními společenstvy, včetně použití suchomilných druhů rostlin, jsou zde druhy vhodné do mokřadů a na okraje vodních prvků, nechybí ani rostliny lesních podrostů a samozřejmě ani klasické trvalkové a letničkové záhony. Jednou ze zajímavostí je i bezmála 150letý exemplář myrty obecné, která je pěstován ve volné půdě a během zimy je chráněn proti mrazům rozebíratelným přístřeškem. I přesto, že jde o zahradu poměrně malou, její rozloha je necelých 2,5 ha, nabízí její návštěva mimořádný zahradnický zážitek.

(Celý článek najdete na straně 10)

Minichryzantémy ve sklenících VÚKOZ v Průhonicích

Chryzantéma

Též listopadka (Chry­san­the­mum × grandiflorum) z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) po­chází z východní Asie. Cíle­vě­domé šlechtění začalo před více než 1000 lety v Číně a Japonsku. Do Evropy byly dovezeny v 17. století, ale šlechtění tu začalo až v 19. století.

Zahradní chryzantémy se u nás šlechtily od 80. let minulého století ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Prů­ho­nicích. Začátkem 90. let bylo průhonické šlechtění zaměřeno na hrnkové odrůdy pro řízené pěstování a později na odrůdy typu Multiflora pro normální pěstování v květináčích.
Jsou to bohatě kvetoucí trvalky s hluboce dělenými listy. Kvetou úbory plnými i jednoduchými, barvy bílé, žluté, oranžové, růžové, fialové a červené. Sortiment odrůd je široký. Jsou tříděny podle různých hledisek a jednotlivé skupiny nejsou ostře ohraničené. Na trhu se jako hrnkovky nabízejí během celého roku minichryzantémy a koncem léta a na podzim pak zejména chryzantémy typu Multiflora, které vytvářejí krásné kulovité keříky a kvetou velkým počtem drobných úborů.

(Celý článek najdete na straně 14)

Cesta ve skalce vytvořená kombinací kamenů a netříděného štěrku.

Přístup do skalky a její údržba

Po skalce je nutno chodit, a to z různých důvodů. Pozorování skalky a jejích nájemníků z bez­prostřední vzdálenosti v každé roční době je potřebné proto, abychom zjistili, zda rostlinám něco neschází, nebo nejsou napadány chorobami, případně škůdci. Blízký kontakt s ros­tli­nami navíc přináší blaho skal­nič­kářskému srdci a je odměnou za vynaloženou práci. Snadný pří­stup do všech částí skalky umožňuje její jednodušší údržbu. Zbavování skalky ple­velů, sběr semen, od­stra­ňo­vání uhynulých rostlin a opětné osazování novými patří mezi nejdůležitější činnosti. Také přátelé a návštěvníci se chtějí potěšit krásou našich květů. Zkrátka všechny tyto důvody je třeba zvážit při plánování přístupu do skalky.

Většina literatury nabádá využít ke stavbě cest plochých kamenů, tzv. šlapáků, což je technokratické řešení. Na skalce, obdobně jako v přírodě, se lépe hodí střídání šlapáků uložených ve směru vrstev, štěrkovaných pěšinek, suťoviště bez výsadby samozřejmě ze stejné horniny, jako je celá skalka. Lze využít i rostlinných koberců (např. Acaena, Cotula, Genista, Minuartia a Carex) a trav snášejících občasný sešlap. Předpokládáme-li autobusové zájezdy, nezbývá nám, než vybudovat magistrálu ze šlapákových kamenů a štěrku. Stejným nebezpečím pro naši skalku jsou i dámy opatřené obuví s vysokými podpatky, působícími stejně jako sázecí kolík. Pro běžné pohyby na skalce však kombinovaná cesta určitě vyhovuje.

(Celý článek najdete na straně 26)

Čerstvě sklizené kaštany

Kaštanovník setý - strom do velkých zahrad

Kaštanovník setý nebo také jedlý (Castanea sativa) patří mezi skořápkaté ovoce. Botanicky patří do čeledi bukovité (Faga­ceae). Spolu s dalšími dvěma druhy C. crenata a C. mollissima se pěstuje pro plody - jedlé kaštany. Drtivou většinu světové produkce jedlých kaštanů zajišťuje těchto 5 států, které v roce 2021 zajistily 92,8 % produkce: Čína, Španělsko, Bolívie, Turecko a Jižní Korea (Zdroj: Wikipedie). U nás nemá pěstování jedlých kaštanů nijak velkou tradici, byly vysazovány spíše sporadicky převážně do sbírkových zahrad, někdy do parkových nebo jiných sadařských úprav. Pro mnohé české zahrádkáře je tato plodina téměř neznámá.

Dlouhověký strom (i více než 1000 let) dorůstá výšky 20 až 25 m a má poměrně širokou korunu. Je celkově velmi impozantní a dekorativní, proto se uplatní i jako okrasný prvek v zahradě. Vzhledem ke své velikosti je vhodný pouze do velkých prostorných zahrad, navíc pro svou převážnou cizosprašnost je nutná přítomnost dvou jedinců různých odrůd pro kvalitní opylování a bohatou násadu plodů. Pokud pěstujeme pouze jeden strom cizosprašné odrůdy, je většina plodů tzv. "hluchých" - nažky jsou prázdné bez jader. Kvete v květnu a červnu. Poměrně pozdě raší, pozdními jarními mrazy tak nebývá obvykle poškozován.

(Celý článek najdete na straně 30)

Odrůda květáku PARMAC překrývá růžici listy.

Pěstujme barevný květák

Brukvovitá zelenina je součástí našeho jídelníčku a spotřeba květáku se zvyšuje s propagací racionální výživy. V kuchyni se používá v širší škále vařených pokrmů, ale lze ho použít i sy­rový ve studené kuchyni a také pro konzervování. Jeho dietetické vlastnosti jsou důležité díky nízkému obsahu energie a op­ti­málnímu množství ne­ener­ge­tických živin. Z energetických živin obsahuje malé množství bílkovin a cukrů, jejichž poměr je velmi vyvážený.

Studiem charakteristik a specifických nutričních hodnot, které lze nalézt v různých literárních a bibliografických zdrojích, jsme zjistili, že tyto obecně vycházejí z analýz bílého květáku. Je tomu tak částečně proto, že ten je u nás dosud nejrozšířenější a nejpoužívanější. Důvodem je spojování květáku pouze s bílou barvou, ale také díky celoročnímu pěstování, které je umožněno sortimentem raných a pozdních odrůd. Pěstování je ale náročnější, protože k dosažení bílé barvy vyžaduje optimální půdní a klimatické podmínky spojené s výživou, zavlažováním, vystavením slunečnímu záření a ochranou proti chorobám a škůdcům. Stále teplejší a suchá léta odrazují některé zahrádkáře od pěstování bílého a zejména letního květáku, protože v takovém počasí vytváří řídké růžice, nevyznačuje se typickou barvou a je napadán škůdci. Aby se tato negativa eliminovala, mnozí se přiklánějí k pěstování podzimních odrůd. Pokud se chceme rozhodnout pro podzimní pěstování, můžeme sortiment zde pěstovaných bílých odrůd obohatit o další podzimní a pozdnější barevné formy - zelený, fialový a stále populárnější oranžový květák. Širší nabídku ovlivnilo šlechtění, které bylo kromě barvy zaměřeno jednak na zpestření nutriční hodnoty květáku, a také na přizpůsobení rostliny pěstitelským podmínkám. Díky tomu byly vyšlechtěny nové podzimní, časně pozdní odrůdy, které během růstu snášejí letní vedra a před sklizní jim více vyhovují nižší podzimní teploty. Barevné květáky mají větší obsah biologicky aktivních látek, zejména železa a karotenoidů. Pozor! V tomto období, zejména při silných deštích nebo delším působení rosy, jsou tyto odrůdy náchylnější k hnilobám na růžicích. Jejich kadeřavá struktura a pórovitost brání rychlejšímu vysychání vody, která se do nich dostala. Tato voda umožňuje rozvoj hnilobných bakterií.

(Celý článek najdete na straně 38)