Slaměnka 'Golden Yellow'

Slaměnka a spol.

Sušené květiny jsou výbornou alternativou do míst, kde ty řezané nemůžeme použít, na chodbách, na chatě nebo v interiérech, kde nechceme květiny pravidelně měnit nebo kde mrzne. Hodí se i k aranžování do různých nádob, ale třeba i při přípravě smuteční vazby. Další výhodou je, že si je můžeme s minimálními náklady vypěstovat a usušit sami.

Se sušinou, jak se těmto květinám v aranžérské hantýrce přezdívá, je to jako s módou. V devadesátých letech byl přímo boom tohoto zboží. Dovážely se exotické sušené květiny a tuzemští pěstitelé usilovně hledali stále nové druhy, které by mohli pěstovat a sušit. V prvních letech nového milénia nebyla sušina tak vyhledávaná a dnes můžeme opět sledovat zvýšený zájem o tuto skupinu květin. Má to logiku, proč v zimě dovážet přes polovinu světa řezané květiny, když můžeme sáhnout po květech, které jsme si v létě sami usušili. Pro většinu z nás je synonymem pro sušené květiny název slaměnka. Je to asi tím, že je to známý druh a skutečně se výborně hodí k sušení. Na tomto místě se musím omluvit botanikům, že nebudu používat nové vědecké názvy jednotlivých druhů, ale starší, které nalezneme v cenících semenářských firem, a hlavně na barevných sáčcích s osivy.

(Celý článek najdete na straně 6)

Dracaena surculosa

Dračince vyžadují dostatek světla

Dracéna (Dracaena) neboli dračinec dnes patří do čeledi chřestovitých (Asparagaceae). Je to rod původem z tropů a subtropů. Dračince najdeme od Kanárských ostrovů po Afriku a Asii až po Austrálii. Od rodu dračinka (Cordyline) je odlišují neztloustlé, žluté až oranžové kořeny. Dračinka má oproti tomu kořeny bíle zbarvené a ztlustlé. Listy jsou u dracén kopinaté, užší nebo širší a podle druhu a odrůdy zelené, barevně pruhované nebo skvrnité.

Dracény jsou náročné na dostatek světla, ale úpal nesnášejí. Pestrolisté kultivary jsou na větší množství světla choulostivější a musí se přes léto stínit. Také jim nedělá dobře nadbytek dusíku, který způsobí zezelenání barevných pruhů. Pro pokojové pěstování je nejvhodnější D. fragrans, která se může i letnit. Letnění dělá dobře i D. draco. Oba druhy přezimují při nižší teplotě 12-14 °C, D. draco snese v zimě i pokles pod 10 °C. Ostatní se doporučuje pěstovat celoročně v místnosti, teplota při přezimování nesmí klesnout pod 15-18 °C. Osobně mám ale dobrou zkušenost i s letněním D. marginata při dodržení cca 10denního přechodného období nejdříve ve stínu a pak v polostínu. V létě potřebují dracény vyšší vlhkost vzduchu při ideálních teplotách 22-24 °C. V krajním případě snáší i poněkud sušší vzduch

(Celý článek najdete na straně 14)

'The Alexandra Rose'

O růžích

Začíná nový rok, dovolte nám ho zahájit rostlinami, které nescházejí v naší zahradě ani v žádném z našich projektů, růžemi. A protože bychom se tentokrát něco rádi dověděli i my, požádali jsme o rozhovor Martina Vlasáka dendrologa, pedagoga, autora publikací a znalce růží.

Se vztahem k růžím je to tak trochu jako se vztahem k zahradě, někdy nepřichází hned a je třeba k němu dozrát. Chuť zahradničit se často dostaví až s první vlastní zahradou. V zahradách rodičů a prarodičů prožili mnozí z nás kus svého života, ale přiložit s opravdovou chutí ruku k dílu, neměl v jejich zahradách každý. „Jako dítě jsem to nesnášel/ a“ občas slýcháváme při prvních návštěvách v zahradách našich zákazníků. Stejně tak při otázce „Chtěli byste v zahradě růže?“ se někdy dovíme, že „ani ne“. My ale v tu chvíli už tušíme, co bude nejspíš následovat. Pokud se majitelé rozhodnout zakládat zahradu svépomocí, což máme rádi, mnohé se lusknutím prstu změní. I těm, kterým se práce na zahradě dříve zdávala otravná a nekonečná, bude najednou na vlastní zahradě připadat obohacující, krásná, tvůrčí… A tak to má být, ostatně i proto si zahrady pořizujeme. A stejně tak je to s růžemi, často stačí zasadit první vlastní růži, dočkat se květů a jste lapeni…

(Celý článek najdete na straně 18)

Rajčata PALAVA F1 a HARDY F1

Konstrukce skleníku II

Seriál článků "Skleník po celý rok" připravovaný v rámci projektu MoravoSeed Akademie pokračuje druhým dílem pojednání o důležitých aspektech konstrukce skleníků. V minulém čísle jsme se věnovali tvarům a materiálu skleníků, tentokrát se dotkneme způsobů regulace tepla, velikosti skleníků, ale už se zmíníme i o vhodných odrůdách pro pěstování.

V minulosti se většina amatérských skleníků stavěla zapuštěná do půdy. Důvodů pro to bylo několik. Především to byla na tehdejší dobu vysoká cena skleníků, nízké tepelně izolační vlastnosti, nedokonalé systémy vytápění. Zahloubení skleníkového prostoru do země umožňovalo pěstovat větší rostliny ve skleníku s nízkou nadzemní částí. Takový skleník má však řadu významných nevýhod. Zahloubení do země zvyšuje vlhkost, zejména pokud je vysoká hladina podzemní vody. Stavební materiály a práce jsou dnes velmi drahé, což značně zvyšuje náklady na pořízení takového skleníku. Zapuštěný skleník je špatně větrán, což má vliv na kondici rostlin. Toto řešení se tedy jeví jako neefektivní zejména nyní, kdy je na trhu dostatek kvalitních skleníků, které základy vůbec nepotřebují. Samostatným konstrukčním řešením jsou tzv. ECO nebo akumulační skleníky. Jejich společným konstrukčním rysem je možnost akumulace tepla ze slunce do konstrukčních prvků, například při použití pevné stěny na severní straně skleníku, a zpravidla volba materiálů s lepšími izolačními vlastnostmi. Rostliny se v takovém skleníku cítí výborně, zejména ty teplomilné. Náklady na vytápění jsou mnohem nižší a navíc, v nevytápěném období skleník udržuje vyšší noční teploty, což je v našem pásmu pro mnoho plodin žádoucí. Hlavní nevýhodou těchto skleníků jsou vysoké náklady na výstavbu.

(Celý článek najdete na straně 38)

Pařeniště pro inspiraci

Pařeniště prodlužuje pěstební sezonu II

pěstební sezonu II V první části povídání o pařeništích jsme si řekli, z čeho by mohlo pařeniště být vyrobeno. Pokud má sloužit jako prostor vyhřívaný v zimním období, nejen jako kryt rostlin na jaře, postavíme ho z materiálů, které mají solidní izolační vlastnosti bránící ztrátám tepla v objemu pařeniště vyprodukovaného.

Zdrojem tepla může být odporový kabel nebo hadice s teplou vodou - lépe pro vyhřívání půdy okolo kořenů než pro zahřívání vzduchu nad zemí. Takové pařeniště může být i na místě, kde je jen několik málo desítek centimetrů zeminy nad mateční horninou, nepotřebujeme velký objem na navážení rostlinného materiálu na tvorbu tepla.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 42)

Limonka 'Divine Diamond'

Limonium jeden z nejlepších druhů na sušení

Limonka, známá především pod starším názvem statice, je velmi ceněnou letničkou k sušení. Dobře se pěstuje a lehce se suší. V dnešní době jsou předmětem šlechtění především kultivary vhodné k použití v řezaných kyticích.

Limonka chobotnatá (Limonium sinuatum) patří k jednoletým zástupcům tohoto rodu, pochází ze Středomoří a u nás se pěstuje jako významná letnička na sušení. Tvoří nízkou přízemní listovou růžici z kožovitých listů, z nich vyrůstají bohatě rozvětvené křídlaté lodyhy, které jsou ukončeny květenstvím složeným z vijanů. Květenství jsou až 7 cm dlouhá a 3 cm široká. Zaujme nás především vytrvalý kalich, který je většinou modrofialový, růžový nebo bílý. Koruna květu je nenápadná - bílá a během několika dnů po vykvetení odpadne. Na květním stonku ale zůstane efektně zbarvený kalich. v zahradách se pěstuje od 17. století.

(Celý článek najdete na straně 6)

Zapojená výsadba trvalek lépe odolává zaplevelení.

Trvalkový záhon
krok za krokem I

V následující třídílné minisérii se budeme věnovat trvalkovému záhonu, a to od výběru místa, pří­pra­vy půdy, výběru rostlin a založení výsadby až po ná­sled­nou péči a proměny, kterým přirozeně ve výsadbách během let dochází. První díl bude tedy zejména o výběru stanoviště a pří­pravě či úpravě půdy a rovněž o možnostech použití mulče.

Samotný výběr stanoviště vychází zejména z možností a dispozic zahrady či obecně pozemku, kde chceme trvalky sázet. Trvalky lze při vhodném výběru druhů a odrůd vysázet v podstatě kamkoliv, kde je na zahradě nějaká půda. Buď lze postupovat tak, že místo v zahradě vybereme podle trvalek, které máme rádi a rádi bychom je na zahradě měli. Tedy např. místo na plném slunci u druhů, kterým vyhovuje maximální oslunění nebo naopak stínomilné druhy na severní stranu domu či do podrostu dřevin. Nebo máme místo víceméně dané, např. celodenně osluněná předzahrádka, a tomu je pak potřeba zvolit vhodné rostliny. Velkou roli hraje i plocha, resp. velikost záhonu. Platí (v nějaké přiměřené míře) čím větší tím lepší, a to především z toho důvodu, že trvalky nejvíce vyniknou ve větších skupinách, které se pro zvýraznění jejich efektu vyplatí třeba i několikrát zopakovat, tedy vysadit některý druh či odrůdu třeba na 2-3 místech v jednom záhonu. Taky je dobré počítat s tím, pokud chceme, aby záhon kvetl ideálně od jara do podzimu, že je nutné zvolit alespoň 10-12 různých druhů, které budou svým kvetením na sebe navazovat a částečně se i překrývat. Ale o tom více v příštím díle.

(Celý článek najdete na straně 8)

Oblíbené mini bramboříky

Brambořík ocení
chladno a světlo

Brambořík Cyclamen persicum je příbuzný s prvosenkami, patří do čeledi prvosenkovité (Primula­ceae). Pochází z jižní Evropy a Středomoří, kde roste v řídkých lesích a křovinách, u nás ne­pře­žije zimu ve volné půdě a pěstuje se jako interiérová květina s krátkodobým použitím. Při splnění určitých podmínek se ale může stát květinou dlouhodobou, která bude i opakovaně kvést.

Bramboříky patří k rostlinám oblíbeným šlechtiteli. Bylo vyšlechtěno obrovské množství odrůd, např. celokrajné velkokvěté, třepenité se stříhanými okraji korunních lístků, plnokvěté odrůdy, midi a mini bramboříky apod. Miniaturní odrůdy bramboříků jsou nejen atraktivní a dobře se vejdou do meziokenních prostorů, ale snesou i poněkud vyšší teploty než velkokvěté bramboříky. Na trhu jsou bramboříky kvetoucí bíle, růžově, fialově, červeně nebo ve dvoubarevných kombinacích těchto barev. Období kvetení, je-li brambořík v chladnu, může být skutečně dlouhé, od listopadu až do března.

(Celý článek najdete na straně 12)

Kvetoucí rostliny hvězdníků nabízené k prodeji

Hvězdník NENÍ amarylis

Hvězdník je všem dobře známá cibulovina, která se běžně prodává v předjarním období kvůli velkým, trychtýřovitým květům. Má to ovšem jeden háček. Patrně nikdo neřekne, že si koupil hvězdník, ale všichni mluví o tom, že mají amarylis. Tato rostlina je jedním z nej­ty­pič­tějších příkladů používání špat­ného jména, a to dlouhodobě. Mohlo by se zdát, že se to již nezmění… Nejsem úplný hni­dopich, ale věřím, že lva také nebudeme nesprávně nazývat tygrem, nebo koně oslem, i když mají mnohé společné znaky…

Botanická věda dnes uznává přesně 111 druhů hvězdníků a všechny pocházejí z oblasti Jižní Ameriky, z poměrně velké cibule, která slouží rostlině jako zásobní orgán v době sucha, vyrůstají řemenovité listy dosahující délky 50-70 cm. Květy se objevují těsně před rašením listů a jsou hlavní ozdobou rostliny. v našich podmínkách se prodávají cibule se základy květu nejčastěji od prosince do března. Nálevkovité květy jsou složeny ze šesti okvětních lístků. Po dobu vegetace, která trvá po celé léto, dostatečně zaléváme a pravidelně, alespoň jedenkrát za dva týdny přihnojujeme.

(Celý článek najdete na straně 14)

Galanthus 'Lavina'

Sněženky a sněženkománie

V loňském roce se uskutečnil již podruhé v Průhonické botanické zahradě na Chotobuzi sně­žen­kový víkend. Zahrnoval provázení po sortimentu sněženek a dalších jarních cibulovin a výstavku druhů a odrůd sněženek.
Návštěv­níkům se věnoval vedoucí zahrady RNDr. Pavel Sekerka. Vysvětlil problematiku rozšíření, druhů, mutací a odrůd sněženek i specifika pěstování. Návštěvníci si mohli některé sněženky zakoupit.

Sněženka je nepříliš velký rod. Uvádí se asi dvacet druhů. Většina z nich roste v oblasti od Pyrenejí po Kavkaz a jedním druhem přesahují do Íránu. Centrum rozšíření sněženek je na Kavkaze a dále na ostrovech ve východním Středomoří. Na ostrovech se objevuje poměrně dost endemických druhů, někdy uváděných jako poddruhy.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 20)

Hlaváč hvězdicovitý 'Sternkugel'

Tobolky, makovice, měchýřky a spol. - ideální k sušení

U celé řady letniček nesušíme květy, ale tobolky, makovice a další části odkvetlých květů či květenství. Tyto části rostlin obsahují méně vody, a proto je sušení snadné a výsledek vynikající. Celá řada druhů z této skupiny se dá vysévat přímo na záhon.

Ještě o dvou letničkách bychom se měli zmínit. Tou první je hlaváč hvězdicovitý (Scabiosa stellata), speciálně odrůda 'Sternkugel'. Ta na rostlině vytváří kulovité plodenství na pevné stopce. Jedná se o strboul složený ze 3-4,5 cm velkých květů. Po odkvětu, když odpadne nevýrazná koruna, se kalichy jednotlivých květů zvětší a široce rozevřou. To je chvíle, kdy musíme květenství sklidit, při pozdější sklizni dochází k rozpadání jednotlivých květů. Někteří pěstitelé doporučují jako prevenci rozpadání květenství použít postřik lakem na vlasy. Rostliny můžeme předpěstovat, ale z vlastních zkušeností mohu doporučit i přímý výsev. Tato rostlina dobře roste na suchých a slunných stanovištích.

(Celý článek najdete na straně 6)

Trvalkový záhon s většími skupinami odrůd zápleváků (Helenium). Takový typ výsadby vyžaduje nevysychavou půdu nebo pravidelnou závlahu.

Trvalkový záhon
krok za krokem II

Po důkladné přípravě stanoviště budoucího trvalkového záhonu lze přistoupit k samotné výsadbě rostlin. Resp. ještě před tím je nutné je vybrat (tedy druhy a odrůdy které chceme), získat v potřebném počtu, který odpovídá velikosti zvolené plochy, rozmístit v optimálním sponu (vzdálenosti a poloze od sebe) na místo záhonu a vysadit.

Samotný výběr stanoviště vychází zejména z možností a dispozic zahrady či obecně pozemku, kde chceme trvalky sázet. Trvalky lze při vhodném výběru druhů a odrůd vysázet v podstatě kamkoliv, kde je na zahradě nějaká půda. Buď lze postupovat tak, že místo v zahradě vybereme podle trvalek, které máme rádi a rádi bychom je na zahradě měli. Tedy např. místo na plném slunci u druhů, kterým vyhovuje maximální oslunění nebo naopak stínomilné druhy na severní stranu domu či do podrostu dřevin. Nebo máme místo víceméně dané, např. celodenně osluněná předzahrádka, a tomu je pak potřeba zvolit vhodné rostliny. Velkou roli hraje i plocha, resp. velikost záhonu. Platí (v nějaké přiměřené míře) čím větší tím lepší, a to především z toho důvodu, že trvalky nejvíce vyniknou ve větších skupinách, které se pro zvýraznění jejich efektu vyplatí třeba i několikrát zopakovat, tedy vysadit některý druh či odrůdu třeba na 2-3 místech v jednom záhonu. Taky je dobré počítat s tím, pokud chceme, aby záhon kvetl ideálně od jara do podzimu, že je nutné zvolit alespoň 10-12 různých druhů, které budou svým kvetením na sebe navazovat a částečně se i překrývat. Ale o tom více v příštím díle.

(Celý článek najdete na straně 8)

Ibišek neboli čínská růže

Ibišek (Hibiscus rosa-sinensis) patří do čeledi slézovitých (Mal­vaceae). O oblasti původu se dnes vedou spory. Dříve se uváděla východní Indie a Čína, dnes Afrika či Tichomoří (Vanu­atu). Je to dřevina s keřo­vitým nebo stromkovitým vzrůstem s leskle tmavozelenými listy různého tvaru a s velkými nálev­kovitými květy, ze kterých daleko vyčnívají tyčinky.

Původní druh má květy jednoduché, červeně vybarvené. Šlechtitelská práce však změnila ibišek na jednu z nejatraktivnějších pokojových a kbelíkových rostlin. Již mladé rostliny v kultuře vykvétají četnými květy. Barva květů je rozpoznatelná už v průběhu nakvétání. Barevná škála květů sahá od červené ('Heidi'), růžové ('Anneli'), oranžové ('Lateritia'), přes žlutou ('Moonlight') až po bílou ('Dainty White'). Květy jsou jednoduché i plné. Odrůda 'Cooperi' má panašovaný bílo-zelený list s nádechem dorůžova a kvete jednoduchými červenými květy. Květ ibišku sice vydrží kvést jen jeden den, ale stále nakvétají další poupata. Krátkou životnost květů považovali pěstitelé z Nizozemí a Dánska za výzvu a přinesli na trh ibišky s delší životností květů (Longlife Series). Poupata se u těchto odrůd vyvíjejí 10-14 dní a květy vydrží kvést 3-5 dní. Méně častý je v květinářských obchodech druh ibišek dřípený (Hibiscus schizopetalus), jehož květy, jak napovídá druhový název, mají roztřepené okvětní plátky. Je to škoda, že v obchodech není více zastoupený, protože pro dnešní interiéry se suchým vzduchem je vhodnější a ochotněji kvete.

(Celý článek najdete na straně 12)

Krásenka CAPRIOLA

Novinky květin a bylinek SEMO pro jaro 2024

Pro jaro 2024 má pro vás SEMO Smržice kromě novinek v sortimentu zeleniny, se kterými jsme vás seznámili v lednovém čísle tohoto časopisu, několik zajímavých novinek květin a bylinek. Myslíme si, že je opět z čeho vybírat, proto nám dovolte některé novinky blíže představit.

První z nich je atraktivní odrůda krásenky CAPRIOLA. Tato nízká, 40-50 cm vysoká krásenka kompaktního vzrůstu s atrak­tivními růžovobílými květy zkrášlí zahradu snadno a rychle. Díky svému kompaktnímu růstu a výšce 40 cm je vhodná i do květináčů či jiných nádob.
Krásenka zpeřená je typická letnička, která kvete po celé léto až do prvních mrazíků. Za minimum péče nám vytvoří okouzlující podívanou. Je častou součástí moderních letničkových směsí, kde vytváří jemně barevnou škálu středně velkých květů. Rostlina svým habitem nevšedně doplňuje květinové kompozice ve váze a pro její poměrně dlouhou trvanlivost ji můžeme doporučit i k řezu.
Krásenka vyžaduje slunnou a záhřevnou polohu chráněnou před větrem, v polostínu méně kvete. Vyséváme ji nejdříve v květnu, kdy již nehrozí mrazíky. Pokud si ji chceme předpěstovat, vyséváme 6-8 týdnů před posledními jarními mrazíky. Vzcházející rostlinky pravidelně zavlažujeme, později jsou na vláhu již méně náročné. Odstraněním odkvetlých květů prodloužíme délku kvetení.

(Celý článek najdete na straně 14)

'Wunder von Monrepos'

Ořešák vlašský III
Žlutojádré polopapírky

Minule jsme blíže poznali odrůdy Broadview, Buccaneer, Červinka, Jupiter a Lake, v tomto čísle představíme poslední čtyři žlutojádré polopapírky.

Německá odrůda, zraje středně raně až pozdě. Doba rašení je pozdní až velmi pozdní. Samčí květy kvetou ve stejnou dobu jako květy samičí. Strom roste středně bujně, vytváří korunu polovzpřímeného habitu. Plod je středně velký až velký, tvarem z bočního pohledu široce elipsovitý. Skořápka je světle hnědá, mírně rýhovaná, středně tlustá. Jádro je světle hnědé, středně dobře luštitelné. Chuť má aromatickou, nasládlou, dobrou, i v suchém stavu bez výraznější hořkosti. Procentický podíl hmotnosti jádra k celkové hmotnosti plodu je nízký až střední. Pozdě raší, proto je vhodný pro výsadbu i do okrajových oblastí a na méně příznivá stanoviště. Vyniká pěknými plody s chutným jádrem a dobrou plodností.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 26)

Trvalkový záhon s druhy náročnějšími na dostatek vláhy (rdesno, kyprej, krvavec)

Trvalkový záhon
krok za krokem III
Péče o trvalkový záhon během roku

Obecný předpoklad náročné údržby o větší, souvislé trvalkové záhony či obecně o květinové výsadby, stojí pravděpodobně za tím, proč nejsou trvalky v sou­kromých zahradách k vidění tak často, jako např. výsadby okras­ných dřevin. Řada zahrádkářů má pěstování trvalek spojeno s čas­tou potřebou pletí, pravidelné okopávky, časté zálivky, nutnosti stříhat odkvetlé květy a pod­zim­ního sestřihu odumřelé nadzemní hmoty. Většina z těchto činností je samozřejmě čas od času nutná, ale jejich četnost zdaleka nemusí být tak častá a pravidelná, jak se předpokládá.

Náročnost údržby do značné míry souvisí s pečlivostí přípravy plochy pro trvalkový záhon (zejména důkladné odplevelení), použití dostatečného množství rostlin při založení výsadby (tj. vytvoření zapojeného porostu bez místa pro plevel), a také tím, zda jsou např. vybrány rostliny odolnější suchu v kombinaci s mulčováním povrchu. Koneckonců tyto a další podstatné body týkající se založení trvalkové výsadby byly podobně zmíněny v předchozích dvou dílech. Zastavme se nyní u jednotlivých zmíněných prací.

(Celý článek najdete na straně 6)

Plzeňská květnice

Květinový záhon za pár korun
Letničkové směsi pro přímý výsev

Velkou oblibu si v posledních letech získaly letničkové směsi určené pro přímý výsev. Mají řadu předností: založení porostu je snadné a levné, potřebují mini­mum údržby a zálivky, zvy­šují biodiverzitu prostředí, a tak bychom mohli pokračovat.

Optimální doba výsevu je od poloviny dubna do poloviny května. Doporučený výsevek je 2 g/m², ve špatných podmínkách ho můžeme zvýšit až na 5 g. Na chudých půdách doporučujeme přídavek kom­bi­no­va­ného minerálního hnojiva, například Cereritu v dávce 15-20 g/m². Po výsevu směs zasekáme hráběmi, jako když vyséváme trávník. Povrch uválcujeme nebo na menších plochách lehce zhutníme plochu stranou lopaty. Podle průběhu počasí výsev zalijeme. Jakmile jsou vyklíčené letničky vysoké asi 2-5 cm, je vhodné pozemek opatrně ručně proplet, a tak odstranit nežádoucí plevele. Později vytvoří letničky hustý porost a růst plevele je tak potlačen. Letničkové směsi jsou nenáročné na zálivku. Tu doporučujeme do doby, dokud rostliny nedosáhnout výšky 15 cm a v období extrémního sucha.

(Celý článek najdete na straně 11)

Nízko umístěné dvojdrátí umožňuje lepší upevnění letorostů.

Upevňování letorostů révy
do drátěnky

Z pohledu růstu je třeba révu vinnou považovat za liánu. V lužních lesích, kde se často vyskytovala planá lesní réva, se pnula po korunách stromů za sluncem. Bez opěrné konstrukce je růst letorostů převislý. Když se však pomůže drátěnkou a leto­rosty se upevní mezi dráty, je jejich růst vzpřímený.

Při převislém růstu potřebuje réva dostatečný prostor, aby mohla být zajištěná optimální délka letorostů. Listy na letorostu zajišťují asimiláty a živiny pro hrozny na letorostu. Zjednodušeně by se dalo říct, že "každý hrozen potřebuje pro optimální vývoj a zrání určitý počet listů". Nedostatečný počet listů se nejčastěji projevuje na vývoji kvetení a vývoji hroznu po kvetení a na zpomalení zrání hroznů. Jestliže není k dispozici dostatečný prostor, dochází k výraznému zahuštění letorostů a pěstitel potom přikročí k výraznému zakrácení letorostů. Velmi obecně je také možné konstatovat, že za posledním hroznem by mělo zůstat alespoň 7-8 listů. Převislý růst také vede k výraznějšímu zahuštění listové plochy. Udržuje se tak delší ovlhčení listů, hroznů i vlhkost vzduchu. Takové podmínky jsou potom velmi příznivé pro rozvoj houbových chorob. Velmi rychle může dojít i k úplnému zničení květenství nebo hroznů, zejména díky infekci peronosporou během kvetení.

(Celý článek najdete na straně 24)

Sklizené kaštany v ošatce

Kaštanovník
v parcích i zahradách

Kaštanovník setý, též jedlý (Castanea sativa) patří do čeledi bukovité (Fagaceae). Dorůstá v mohutné stromy nebo keře (i přes 20 metrů výšky). Jde o jed­no­domou, převážně vět­ro­snub­nou rostlinu, květy od­dě­le­ného pohlaví mohou být samo­sprašné i cizosprašné. Samčí květy jsou úzké, klubkovité bělavé jehnědy, samičí jsou světle zelené, nenápadné, uspořádány jednotlivě nebo po dvou až třech u základu samčích "klasů". Protože květy jsou těsně vedle sebe, je bezproblémový i přenos pylu z jehněd na bliznu hmyzem, což přispívá ke zvýšení výnosu. Květy kaštanovníku se objevují od května do června a jsou považovány za dobrou včelí pastvu. Stromy poměrně pozdě plodí. Semena uzavřená v ostnitých nažkách jsou bohatá na škroby a cukry (obě složky dohromady tvoří 50 %), dále bílkoviny (6 %) a tuky (podle stanoviště 2,5 až 5 %). Obsah minerálních látek je asi 2 %, z toho 1 % draslíku a poměrně i značně fosforu (pětina z celkového množství minerálních látek). Z hlediska hospodářského patří mezi skořápkaté ovoce. Na rozdíl od většiny ostatních ovocných druhů není totiž konzumní částí dužnina, ale semeno.

(Celý článek najdete na straně 26)

Z vlastních zkušeností mohu doporučit oranžový květák JAFFA nebo fialový DEPURPLE

Květák ve vyvýšených záhonech a v nádobách

Květák je bezesporu řazen mezi zeleninu náročnou na pěstování. Ne nadarmo se říká, že ten, kdo vypěstuje krásný květák, je už opravdu profík. Správný za­hrád­kář by se ale neměl takovýchto výzev zaleknout a odměnou mu pak mohou býti krásné růžice květáku všech barev. A zmíním-li čerstvý smažený květák, tak to už rovnou běžím pro osivo a jdu vysévat.

Květák, lidově také karfiol, se nejčastěji pěstuje pro své zduž­natělé květenství. Nabídka odrůd je široká a máme tak možnost si vybrat nejen z odrůd pro ranou sklizeň, ale i pro letní a pozdní pěstování. Zatímco odrůdy pro ranou sklizeň vyséváme v rozmezí od ledna do března, v dubnu a květnu vyséváme odrůdy pro letní pěstování a v červnu můžeme vysévat a předpěstovat sazenice pro podzimní sklizeň. V dnešní době také roste počet odrůd s barevnými růžicemi, nemusíme se tedy spokojit pouze s bílými a můžeme sáhnou i po odrůdách s fialovými, oranžovými nebo zelenými růžicemi. Trochu samostatně pak stojí odrůdy typu Romanesco, které ještě nejsou tak úplně tradiční na našich zahrádkách, ale právě tyto odrůdy jsou výbornou pozdně letní až podzimní variantou, která jednoznačně stojí za vyzkoušení. Navíc až vyzkoušíte a ochutnáte tyto odrůdy zavařované nakyselo, nebudete chtít už pěstovat žádný jiný květák.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 30)

Trvalkový záhon tvoří obvykle druhy dlouhověké (zde třeba rozrazilovec), ale i druhy s kratším životním cyklem (zde třapatkovky).

Trvalkový záhon
krok za krokem IV

Perspektivy životnosti trval­ko­vých výsadeb a jejich proměny v čase

V posledním dílu miniseriálu o trvalkových záhonech se budeme věnovat perspektivám životnosti trvalkových výsadeb a jejich proměnám v čase, resp. tomu, co se bude dít poté, co proběhne první sezona od vlastní výsadby trvalkového záhonu.

Důvodem, proč řada za­hrád­kářů plánuje vysadit květinový záhon z vytrvalých rostlin, bývá často předpoklad, že když použijí při výsadbě vytrvalé květiny, tedy trvalky, tak takto založený záhon už vydrží "navždycky". Přece už samotný název těchto rostlin "trvalky" o tom svědčí... Skutečnost je trochu jiná. Termín vytrvalý totiž zdaleka neznamená "věčný". Reálná vytrvalost po výsadbě vždy záleží na druhu rostliny, často i na odrůdě, na podmínkách dané zahrady a samozřejmě na péči, která je rostlině věnována. I přirozená vytrvalost či životnost trvalek je značně různorodá. Mezi trvalkami se naleznou druhy, které jsou spíše krátkověké (kopretiny, odrůdy krásnoočka velkokvětého, kokardy), které často již po 2-3 letech ze záhonu mizí. Jiné druhy jsou spolehlivě dlouhověké a klidně vydrží i deset či více let a jejich životnost bývá limitována spíše prostorem, kam se mohou rozrůstat.

(Celý článek najdete na straně 6)

Kortaderie dvoudomá

Přírodní i barvené,
ale vždy trávy

Trávy jsou byliny s ne­ná­pad­nými květy a dlouhými, úzkými listy. Vděčíme jim však za mno­ho, vždyť pšenice, rýže, cukrová třtina, kukuřice, ty všechny patří do čeledi lipnicovitých, jejichž zástupce běžně označujeme jako trávy. Bez nich bychom měli hlad nejen my, ale i býložravci. Hodí se i na sušení, proto se jim budeme věnovat.

Tipy pro pěstování na záhoně - Z jednoletých trav je nejznámější zaječí ocásek (Lagurus ovatus). Jak se o něm říká, je to roztomilá tráva. Trs vzpřímených listů i květenství v podobě huňatého lichoklasu vejčitého tvaru, který opravdu připomíná zaječí ocásek, je nádherně hebký. Velmi dobře se suší, jednotlivé klásky se nerozpadávají a jsou velmi trvanlivé. Snadno je po usušení můžeme bělit, nedoporučujeme je však barvit. Osivo, které koupíme, je drhnuté, jednotlivá semena jsou velmi drobná. Když použijeme osivo z vlastní sklizně, vyséváme části rozlámaných klásků. Výsev je možný přímo na záhon již počátkem dubna.

(Celý článek najdete na straně 10)

Říkám, že naše zahrada je jako obraz, který snad nebude nikdy domalovaný.

Víkend otevřených zahrad

V květnovém Zahrádkáři vás pravidelně lákáme na červnový Víkend otevřených zahrad, abyste měli čas si výlet předem naplánovat. Uděláme to i letos.

Víkend otevřených zahrad se letos koná 8.-9. června. Seznam otevřených zahrad najdete například na stránkách akce www.­vikendotevrenychzahrad.cz. Nezapomeňte si ověřit, jak mají zahrady otevřeno, někteří z nás své zahrady otevřou jen jeden z víkendových dní, aby se další mohli sami vypravit na výlety po zahradách. Můžete navštívit zámecké, veřejné, školní i soukromé zahrady. Každý rok se pro vás snažíme najít pár hezkých soukromých zahrad, protože, přiznejme si, ty nás zajímají ze zúčastněných zahrad a parků nejvíc. Můžeme se totiž podívat za vrátka, kam se běžně nedostaneme. Jsme zvědaví, jaké to mají na zahradě ostatní, chceme posbírat nápady a rady, promluvit si s někým, kdo taky zahradničí rád a třeba i sbíráme odvahu se této skvělé akce zúčastnit za rok také. A my považujeme za štěstí, že nám oslovení majitelé zahrad zatím nikdy neřekli ne a většinou s radostí přijali náš nápad pozvat vás i k nim. Co zahrady, které jsme letos vybrali, spojuje? Osobitost. Navštívíme zahrady, z nichž má každá zcela jinou atmosféru.

(Celý článek najdete na straně 12)

Sklizené kdoule odrůdy Muškatnaja

Kdouloň obecná

Kdouloň obecná (Cydonia oblonga) pochází z Malé Asie, a stejně jako jabloň a hrušeň se řadí k jádrovému ovoci. Stromy dorůstají výšky 3 až 5 metrů. Velké narůžovělé květy se ob­je­vují koncem května až začátkem června. Společně s plody i listy na podzim zdobí tuto dřevinu, a proto ji právem považujeme také za okrasnou.

Nároky na stanoviště Pokud chceme docílit pravidelné a vy­soké vý­no­sy jakostního ovoce, musíme dopřát kdouloním dostatek světla a teplé, chráněné stanoviště. Půda s dostatečným obsahem živin by neměla být příliš těžká. Stromy vysloveně nesnášejí vysokou hladinu podzemní (stagnující) vody. Na příliš vápenitých půdách se může vyskytovat žloutenka (chloróza), způsobená tím, že vápník blokuje příjem železa, biogenního prvku, nezbytného pro řádný průběh fotosyntézy.

(Celý článek najdete na straně 22)

Zavlažování s dávkovacím zařízením BLUMAT

Skleníky VI - Zavlažování

zalévání většinou zabere během skleníkové sezony nejvíce času. Rostliny jsou zcela odkázány na nás. Teplota ve skleníku je obvykle mnohem vyšší než venku, takže i spotřeba vody je větší. Dostatek vláhy v půdě rostlinám pomáhá vyrovnat se bez vážných následků s vysokými teplotami.

Zavlažovat rostliny ve skleníku je třeba i několikrát denně, zvláště v horkých dnech, protože nepravidelné zalévání má ne­ga­tivní vliv na kvalitu úrody.

Několik jednoduchých pravidel Zalévání by mělo probíhat tak, aby se voda dostala do půdy do dostatečné hloubky, protože kořeny většiny rostlin se ve skleniku nachazeji 15-25 cm pod povrchem. Pokud však na suchou půdu jednorázově nalijeme například 10 litrů vody na 1 m2, půda bude zvlhčená pouze do hloubky 5-10 cm a znatelné množství vody se ke kořenům rostlin nedostane. Pro účinné plošné zavlažování je třeba použít asi 30 litrů vody na 1 m2. Nejsnáze potřebu vody zjistíme tak, že hodinu po zalévání vykopeme sondu a zjistíme, jak hluboko se voda dostala. Pokud nemáme dostatek vody, je lepší zalévat obden větší dávkou - namísto denní spotřeby 15 l/m2 je lepší použít 30 l každý druhý den.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 38)

'Zéphirine Drouhin'

Růže, které nepíchají

Přísloví nám říká: "Není růže bez trnů." Je to pravda i není. Opravdu naprosto nepíchající druh nebo odrůda neexistuje. Z hlediska morfologie ovšem růže trny nemají, mají ostny. No, přísloví se nemusí brát doslova. Další totiž praví: "Má ustláno na růžích". To tedy nemusí být příjemné. Vydejme se však na: "Procházku růžovou zahradou" a podívejme se, co je z růží nejpříjemnější na pohlazení.

Musíme konstatovat, že šlechtitelé se už přes dvě stě let snaží o co nejzajímavější barvu květů, o kvetení růží vlastně po celou vegetační sezonu a nyní také o získání výrazně vonících růži. Z hlediska bezostnosti však úspěchy nevidíme. Růže mají něco společného s kaktusy. Při sázení se vždy berou za kořeny. Šípková Růženka získala s neopatrnou manipulací neblahou zkušenost. Následující růže mají alespoň mladé větvičky ovšem takřka bez ostnů.

(Celý článek najdete na straně 6)

Plnokvěté odrůdy nejsou výjimkou. Na snímku 'Goluboi Tuman' ruského šlechtitele K. Moreva

Africká fialka

Latinsky Saintpaulia ionantha z čeledi podpětovitých (Ges­ne­ri­aceae) pochází z tropické vý­chodní Afriky (dnešní Tan­za­nie), kde roste v puklinách mechem pokrytých skal, mírně stíněných stromy.

Africké fialky potřebují po celý rok světlé až polostinné stanoviště chráněné před přímým sluncem zejména v poledních hodinách. Na přímém letním slunci listy žloutnou a rostliny chřadnou. Pokud mají nedostatek světla, nekvetou a rostou jen vegetativně. v zimě by se teploty měly pohybovat alespoň v rozmezí 16-22 °C, pak kvetou nepřetržitě. Zaléváme je měkkou vodou o teplotě 18-25 °C a zamezíme převlhčení. Při zálivce nesmíme smáčet listy, jinak na nich vznikají nevzhledné skvrny. Zaléváme tedy opatrně pod listy nebo do podmisky a přebytek nespotřebované vody po půl hodině vylijeme. Občasné opomenutí zálivky nám fialky prominou, ale časté přesychání substrátu škodí. Mnohé odrůdy fialek snášejí celkem dobře i sušší vzduch, ale většině dělá dobře vyšší vlhkost vzduchu v jejich bezprostředním okolí, kterou ale musíme zajistit nepřímo např. tak, že rostlinu umístíme na misku se zvlhčovaným keramzitem.

(Celý článek najdete na straně 10)

Před domem zůstává otevřená plocha, na jejímž okraji poroste několik nových stromů, lípa stínící včelín...

Zahrada nejen pro včely

S Hankou a Jindřichem jsme se poprvé setkali loni v naší zahradě o Víkendu otevřených zahrad. Přijeli nám povyprávět, proč si myslí, že nás potřebují. Setkání to bylo milé, a tak jsme se za nimi brzo vypravili na jih Moravy.

Byla to jedna ze zahrad, kde jsme hned po příchodu řekli "máte to tu pěkné už teď". Zahrada je v tom nejlepším slova smyslu obyčejná, působí v místě přirozeně. Takové zahrady máme rádi. Dům stojí na kraji vsi, v podstatě v sadu a na loučce, pozemek je mírně terénně členitý, s pohledově nerušivým okolím a sympatický manželský pár má rád stromy, kytky a včely. Takže naším úkolem nebylo měnit nebo vytvářet atmosféru místa, ale navázat na ni, vyřešit několik problémů a přání. Měli jsme najít místo pro zahradní domek, větší včelín, místo na užitkovou zahrádku, navrhnout nově přístup k domu a vylepšit vzhled opěrné betonové zdi u vjezdu do garáže, rozšířit terasu a přistínit místa k posezení u domu, najít místo pro lavičku, možná malý vodní prvek a navrhnout trvalkové výsadby, které potěší Hanku i včely.

(Celý článek najdete na straně 16)

Kultivary hortenzie velkolisté u jezírek

Wojslawice perla mezi polskými arborety

Nedaleko českých hranic na hlavním silničním tahu z Prahy do Wroclawi se nachází stará průmyslová obec Niemcza. Především díky již zaniklému pivovaru a kdysi dobrému napojení na železniční síť patřila k významným obcím 19. století. Tehdy území spadalo ještě pod Pruské království. v první polovině 19. století v blízkosti obce Niemcza u osady Wojslawice vznikla z původního lesa romantická zahrada nebo spíše park. A to díky rodině Aulocků.

Tato rodina vlastnila sídlo včetně hospodářských statků a pozemků až do roku 1848. v té době vznikaly nejstarší části současného wojslawického arboreta. Především dva rybníky oddělené hrází a na nich statné duby letní. v blízkosti je i mohutný buk lesní, který podobně jako zmiňované duby patří k nejstarším exemplářům v arboretu. Díky členitému terénu a citlivému zásahu prvních majitelů začal vznikat jeden z prvních romantických parků na současném území Polska. v mnohém předběhl dobu a byl založen dříve než jiné romantické parky ve Slezsku.

(Celý článek najdete na straně 26)

Světlice barvířská

Letničky k sušení

Dnes bude řeč o letničkách jejichž lodyhy a květenství můžeme s úspěchem sušit.

Asi nejznámějším zástupcem je ostrožka stračka (Consolida regalis) která vytváří lodyhy s bohatým hroznem květů výšky kolem jednoho metru. Efektní je ve váze, kde vydrží 6 až 9 dní. Výborně se hodí i k sušení, protože se nerozpadává a dobře si drží barvu. Na sušení ji řežeme, když je rozkvetlá minimálně třetina spodní části květenství a nejpozději při nerozvitých 2 až 3 posledních poupatech. Částečně odstraníme spodní listy a rychle usušíme zavěšenou v malých svazcích.
Osivo můžeme vysévat přímo na záhon již v listopadu, nebo co nejdříve na jaře - v dubnu. Z podzimního výsevu kvetou rostliny již v červnu, z jarního v červenci. Kvetou však poměrně krátce 6 až 8 týdnů. K dispozici jsou odrůdy bílé, růžové, fialové ale i karmínově červené. Při výrobě vlastního osiva musíme pamatovat, že se jednotlivé odrůdy snadno sprašují, a proto musíme vybraným rostlinám izolovat květenství například papírovým sáčkem. Ostrožka má ráda nezamokřenou půdu s dostatkem živin a slunné stanoviště. Na větrných polohách může docházet k poléhání jednotlivých rostlin.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 20)

Slunečnice roční 'Sonja'

Letničky netradičně použitelné k sušení I

Dnes si posvítíme na letničky, které se běžně nepoužívají k sušení. Možná, že je máte na zahradě, a tak proč je nezkusit usušit?

Jako první si můžeme před­sta­vit slunečnici roční (Helianthus annuus), kterou mnoho z nás pěstuje na zahrádce pro řez květů, zakrytí nevzhledných zákoutí nebo na semena. Pěstování je nenáročné, velmi dobře roste z přímého výsevu. v sortimentech nalezneme stovky odrůd. Pro sušení květů byl vyšlechtěn kultivar 'Sonja' který má rozvětvený stonek, na kterém vykvétají 10 cm velké zlatooranžové úbory s tmavým středem. Jednotlivé úbory můžeme řezat se stonkem 60-80 cm dlouhým. Samotná rostlina dorůstá výšky jednoho metru. Sušíme je vzduchem zavěšené úbory dolů. Optimální stadium k řezu je, když jsou jazykovité květy ve středu úboru ještě nerozkvetlé, a právě se otevírají okrajové jazykovité.

(Celý článek najdete na straně 6)

U pana Luboše Dvořáka najdeme především žlutooranžově a růžově kvetoucí brugmansie.

Brugmansie a jak na ně

Před několika lety jsem psal v našem časopise Zahrádkář o brugmansiích a hned v úvodu jsem se snažil vysvětlit, proč používám počeštěné latinské pojmenování rodu Brugmansia, aniž bych zvolil správný, avšak vůbec nepoužívaný název dur­ma­novec. Lidé těmto rostlinám většinou totiž říkají durman. Je to zaužívané, bohužel však za­vá­dějící a nesprávné. Durman je totiž jiný botanický rod, pro nějž máme vědecké označení Datura. Existuje ještě jedna varianta, se kterou se však vnitřně trošku peru. Zahrádkáři a běžní pěstitelé si totiž zvykli nazývat brugmansie lidovým pojmenováním - andělské trumpety. Co naplat, květy mají oku lahodící a trubkovité.

O brugmansiích můžeme směle tvrdit, že jsou v našich podmínkách typické přenosné rostliny. Tyto okrasné polokeře mají jako hlavní ozdobu velké trubkovité květy nejrůznějších barev a plnosti - od jednoduchých až po hustě plné květy. Pro pěstování je nejvhodnější zakoupit zjara mladou rostlinu, kterou ihned přesadíme do nádoby s průměrem o několik centimetrů větším, než byl původní květináč. Pro zdárný růst a bohatou násadu květů musíme zvolit dostatečně živný substrát. Ten mícháme ze tří čtvrtin rašelinového substrátu a přibližně jedné čtvrtiny objemu kompostu. Přidat můžeme i agroperlit pro vylehčení a vhodné je i dodání pomalu se uvolňujícího hnojiva, které nám zajistí základní dávku živin. Do substrátu můžeme přidat i granulovaný slepičinec. Přesto brugmansie během vegetace bohatě přihnojujeme, nejlépe rozpustnými komplexními hnojivy, a to alespoň jednou za týden až čtrnáct dní. Rostliny jsou pak schopny vytvořit velké množství zelené hmoty, což je první předpoklad pro úspěšnou násadu květů. v zahrádkářské praxi se také osvědčilo přihnojování prokvašeným slepičincem.

(Celý článek najdete na straně 8)

'Ruby Tuesday'

Zápleváky klasické letní trvalky

Zápleváky (Helenium) tvoří spolu s plamenkami (Phlox pani­cu­lata), zavinutkami (Monarda), třapatkami a třapatkovkami (Rud­beckia a Echinacea) čtyř­lís­tek nejvýznamnějších a zatím stále také nejklasičtějších letních trvalek. Jejich obliba je dána relativně nízkými nároky na pěstování a zejména pak velmi výraznými, zářivými barvami květů, které dokážou zdobit trvalkové záhony od července až do října. Tedy pokud se do výsadeb zvolí i později kvetoucí odrůdy a ty, které počátkem podzimu dokážou částečně opakovat kvetení.

Pěstovaný sortiment vychází ze severoamerických druhů Helenium autumnale a H. flexuosum. Ty se vyskytují ve středních a východních oblastech USA a Kanady. Rostou obvykle ve společenstvu středně až vysokostébelné prérie na nevysychavých půdách. Samotné botanické druhy se ale pěstují poměrně zřídka. Naprostá většina sortimentu je tvořena zahradními kultivary. Současná odrůdová nabídka je opravdu pestrá a čítá vyšší desítky kultivarů, které se liší zejména barvou květů a rovněž také výškou. a právě výška je jednou z vlastností, se kterou se při šlechtění a uvádění nových odrůd pracuje v současnosti asi nejintenzivněji.

(Celý článek najdete na straně 12)

Plody meruzalky před sklizní

Meruzalka zlatá - plodový typ

Zapomenete-li při výsadbě stromkových forem bobulovin odstraňovat pravidelně výmladky z kořenové části nebo vyraší-li z pupenu na kmínku nově vysazeného angreštu či rybízu letorost, může po určité době přerůst ušlechtilou korunku angreštu podnož se zlatavě žlutými vonnými květy a později svítivě černými bobulemi s pevnou slupkou, připo­mí­na­jí­cími černý rybíz.

Jde o plody meruzalky zlaté (Ribes aureum), kterou již před více než 40 lety propagoval známý ovocnář a šlechtitel Karel Jašík na Velehradě. Dělal pravidelnou selekci (výběr) nejlepších velkoplodých typů této meruzalky, která se u nás používá téměř výhradně jako podnož pro stromky angreštu, rybízu, popř. Josty nebo obdobných kříženců. Vybrané klony zahrnul pod společný název plodová (velkoplodá) meruzalka a snažil se její pěstování rozšířit mezi zahrádkáře. Tuto vizi se mu bohužel nepodařilo zcela naplnit.

(Celý článek najdete na straně 28)

Mcelský špendlík

Nové české
odrůdy peckovin II

Minule jsme představili dvě odrůdy třešní a jednu meruňku. Teď představíme čtyři odrůdy slivoní. Práva k ochraně byla udělena Miroslavu Chovancovi k odrůdám Atemos a Potemos, Jiřímu Novákovi k odrůdě Mcelský špendlík a VŠÚO k odrůdě Hololepa, která je rovněž regis­tro­vaná.

Velmi raný špendlík, v průměru zraje 54 dnů před odrůdou Domácí velkoplodá. Strom roste středně bujně až bujně, vytváří hustší korunu vzpřímeného až polovzpřímeného habitu. Plod je malý až středně velký, z bočního pohledu tvarem elipsovitý. Slupka má základní barvu po odstranění ojínění žlutou. Dužnina je rovněž žlutě zbarvená, měkká až středně tuhá, středně až velmi šťavnatá, v chuti navinule sladká až sladká, mírně aromatická, dobrá. Pecka má z bočního i čelního pohledu tvar elipsovitý, dužnina na ni částečně ulpívá. Zajímavá odrůda špendlíku se žlutými sladkými plody, které najdou uplatnění jak pro přímý konzum, tak pro nejrůznější konzervárenské zpracování.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 34)

Přikrmování ptactva je stálé téma pro zahrádkáře

Život v zahradě

Známe to všichni, zahrada nejsou jen stromy, keře, kytky, zelenina a tráva. V zahradě nikdy nežijeme sami, ať chceme nebo ne, je tu s námi i nemálo dalšího života. Někteří z nás o něj stojí víc a jiní méně. My patříme k těm, kteří většinu našich zahradních spolubydlících vítáme a rádi pozorujeme. Žijí u nás z většiny všední návštěvníci, ale i tak vám o nich dnes po­vy­prá­víme.

Přikrmování ptactva je téma do pranice, především to celoroční. Stalo se mezi zahrádkáři populární, my se však stále více přikláníme k názoru, že je k němu lepší přistoupit (krom dní s tuhými mrazy a delší sněhovou pokrývkou) jako k vlastní zábavě, kterou bychom neměli praktikovat často a měli při ní být opatrní a pozorní. Ptáci, kteří létají na krmítka, si za běžné situace umí potravu najít sami. Jejich vysoká koncentrace na krmítku se může podílet na šíření chorob. Co bychom vám pro přilákání ptáků do zahrady doporučili k celoročnímu použití a jako místo skvělého pozorování, jsou pítka. Ptáci vodu v krajině někdy hledají obtížněji.

(Celý článek najdete na straně 15)

Nová rezistentní odrůda ULA

Nové hvězdy mezi meruňkami

V posledních letech se opět zvedá vlna zájmu o pěstování meruněk z důvodu stabilního trhu a dobré prodejnosti plodů. Pěstitelské ceny plodů meruněk jsou stabilní, obzvláště u nové generace odrůd, která se vy­zna­čuje pevnými, velkými plody s červeným líčkem, ne­měk­noucími ihned po sklizni (plody jsou skladovatelné).

Jsou to nejnovější výsledky šlechtění se zaměřením na odolnost či rezistenci k závažným chorobám. Jedná se o vynikající odrůdy, vhodné pro přímý konzum i zpracování a jsou to výsledky podceňovaného "českého" soukromého šlechtění meruněk. FARBUZ je rezistentní k šarce (PPV) a má velmi atraktivní, velké plody s oranžovočerveným líčkem. Odrůda je testována v Klosterneuburgu, rakouské stanici pro testování odrůd meruněk, dále ve Švýcarsku ve Wadensville, ve Francii u firem CEP inovation a Escande, dále v Itálii i v USA. Zájem o testování projevili množitelé a pěstitelé meruněk z Maďarska. Nespornou výhodou výše zmíněných odrůd je provedené několikaleté vyhodnocování v klimatických podmínkách ČR.

(Celý článek najdete na straně 20)

Odrůda rakytníku 'Askola'

Rakytník řešetlákový I.

Rakytník nacházíme mezi okrasnými keři i stromy, patří k pionýrským dřevinám při zpev­ňování svahů nebo osazování neúrodných, devastovaných půd, je ceněnou léčivkou, využívá se i v kosmetickém průmyslu. V po­slední době však představuje stále rostoucí význam jako netradiční druh ovoce.

Botanický název rakytníku řešetlákového (Hippophaë rhamnoides) má původ v řečtině: hippos = kůň, phaos = světlo, lesk, záře). Uvádí se, že koně, kteří byli přikrmováni listy nebo výhonky z rakytníku, vynikali lesklou srstí. Jde o rostlinu dvoudomou, větrosnubnou, s jednopohlavnými, nenápadnými květy. Znamená to, že existují zvlášť samčí a samičí rostliny, přičemž přenos pylu mezi nimi zajišťuje vítr. Doporučovaný poměr samčích jedinců k samičím při výsadbě je 1 : 5 až 1 : 10 podle polohy a uspořádání porostu. Samčí nebo izolované samičí rostliny bez sousedství opylovače pochopitelně neplodí. Kvetení nastupuje před olistěním v březnu až dubnu. Listy rakytníku jsou úzké, podlouhlé, naspodu stříbřitě zelené, z vrchní strany zelené.

(Celý článek najdete na straně 22)

Anita - velmi raná stolní odrůda

Pěstování stolních hroznů

To, jak jsou dnes prodejny s ovocem celoročně zásobovány kvalitním zbožím a my si můžeme vybrat podle své chuti, je dáno mezinárodním ob­cho­dem. Doby, kdy tomu tak nebylo, jsou u nás již minulostí. Nyní je tady spousta lidí, kteří se věnují velmi prospěšné činnosti - zahrádkaření a snaží se i u nás vypěstovat ovoce, které se dováží z teplejších oblastí. Tím jsou také, mimo jiné, hrozny révy vinné. Aby bylo pěstování stolních hroznů úspěšné a ne­doč­kali jsme se zklamání, je důležité znát, jaké podmínky réva a jednotlivé odrůdy vyžadují.

Réva je rostlina, která na zemi roste již miliony let. Kulturně se začala pěstovat asi před 8000 lety. Od té doby se postupně začaly rozlišovat odrůdy na stolní, vhodnější ke konzumaci a moštové k výrobě moštu a vína. Později se objevily i odrůdy bez semen, ze kterých se začaly vyrábět hrozinky. Odrůdy s velkou bobulí a velkým hroznem se začaly objevovat v teplejších a vlhčích zemích Asie a k je jich největšímu rozšíření pomohl islám, který zakazuje pití alkoholu. Podle toho, v jakých podmínkách jednotlivé druhy révy rostly, takové požadavky na prostředí mají. Všechny odrůdy révy, které se pěstují, jsou náročné na teplo, světlo a vodu. To jsou základní požadavky a je důležité najít pro výsadbu nejvhodnější stanoviště. Čím vyšší nadmořská výška a severněji umístněné místo pro pěstování, tím méně úspěšná je sklizeň kvalitních hroznů. V takových místech, aby bylo pěstování úspěšné, je nutné využívat chráněná místa, jižní svahy, terasy, budovy nebo využít pro pěstování skleníky a fóliovníky. To, jak vysazené keře budou růst, plodit a jak na stanovišti dlouho vydrží, záleží na přípravě půdy.

(Celý článek najdete na straně 24)

Babočka kopřivová na Allium tuberosum

Rostliny lákající motýly

Z rostlin, jejichž květy přitahují motýly, lze zařadit ty z čeledi hvězdicovitých (Asteraceae). Mezi velmi oblíbené hvězdnicovité patří americké krásnoočko, šuškardy, a zejména třapatkovky, oba druhy milují slunce a vyhovuje jim běžná zahradní půda. Z našich květin můžeme zmínit kopretiny, bodláky, hvězdnice (astry). Velmi mohu doporučit sadce, jak nepůvodní druhy, tak i např. český sadec konopáč, který sice nemá výrazné ani voňavé květy, ale velmi lákají veškerý hmyz včetně motýlů. Sadce jsou vysoké trvalky, které mají rádi slunné a vlhčí stanoviště.

Další významnou čeledí jsou hluchavkovité (Lamiaceae). S velkou oblibou navštěvují mateřídoušky, dobromysl (oregano), mátu anebo yzop lékařský. Všechny druhy spojují slunné a sušší podmínky. Z nepůvodních druhů je velmi oblíbená zavinutka (Monarda), čistec anebo více než velmi oblíbený rod mátovec (Pycnathemum), který pochází ze Severní Ameriky, např. mátovec horský, virginský nebo úzkolistý. Vyhovuje jim slunné stanoviště a běžná zahradní zemina.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 42)

Sedmikráska - dvouletka,
která nezklame

Kdo by ji neznal - sedmikrásku. Nalezneme ji snad v každém trávníku. Její název Bellis pochází z latinského slova bellus - hezký, krásný. V němčině to je to dokonce Tausendschön, v pře­kla­du tisícikráska. Většinou se to vysvětluje tak, že jako první kvete po dlouhé zimě, a proto si ji tak ceníme. Skutečnými kráskami jsou ale její za­hrad­nicky pěstované odrůdy.

Kolébkou moderních odrůd většiny dvouletek jsou alpské země jako Rakousko, Švýcarsko a Německo. V sortimentech stále nalezneme odrůdy, které tam vznikly v první polovině 20. století, anebo alespoň stojí u kolébky současných moderních odrůd.
Čím se tyto odrůdy liší od botanického druhu?
Rostliny jsou celkově mnohem robustnější, listová růžice má průměr kolem 20 cm. Květní stopky jsou různě dlouhé v závislosti na odrůdě a na jejich konci se pyšní květenstvím o průměru až 8 cm. To je bílé, růžové nebo karmínově červené, jsou i dvoubarevné kultivary. Kvetou od dubna do začátku července. I když vědecký název Bellis perennis napovídá, že jde o trvalku, pro zahradnické využití ji musíme vysazovat opakovaně každý rok. Rostliny ponechané na stanovišti a pěstované déle mají menší a planá květenství. Rostliny v květináči určené k výsadbě můžeme zakoupit v zahradnických prodejnách. Jsou vynikající do truhlíků a mís, které nám mají dělat parádu v závěru podzimu a v prvních jarních měsících.

(Celý článek najdete na straně 6)

Zahrada Wisley - trvalkové rabato

Květinové inspirace trvalky v anglických zahradách

Anglické zahrady jsou proslulé svou rozmanitostí a krásou, která okouzluje milovníky přírody po celém světě. Jedním z klíčových prvků, který přispívá k jejich jedinečnému kouzlu, jsou trvalky. Právě vytrvalé okrasné květiny hrají v anglických zahradách významnou roli již po staletí.

Trvalky dodávají zahradám nejen estetickou hodnotu, ale také přispívají k biodiverzitě a ekologické stabilitě zahrady. Anglické zahrady často využívají trvalky k vytvoření pestrých a druhově a odrůdově rozmanitých záhonů, kde se různé druhy prolínají a doplňují v harmonických kombinacích. Ne nadarmo je jeden ze základních typů trvalkové výsadby označován jako tzv. anglické rabato. Anglické rabato je trvalkový (či obecně květinový) záhon, které je tvořen relativně pestrou směsí druhů a odrůd převážně vytrvalých květin, které jsou vysazeny v menších či větších skupinkách spíše organického tvaru (elipsy, kapky, nepravidelné "bubliny"), jež navazují jedna na druhou, ale rostliny v nich se vzájemně nemísí a zůstávají stále ve svém prostoru, kde byly původně vysazeny a který jim byl v záhonu určen. Výsadba je obvykle tvořena tolika druhy, aby poskytovala ideálně celoroční, resp. celosezonní okrasný efekt, tedy rámcově od dubna do října či listopadu.

(Celý článek najdete na straně 8)

Dřínky v konzumní zralosti

Dřín obecný

Dřín obecný (Cornus mas) je keř nebo stromek dorůstající výšky 2,5 až 3,5 metru. Roste u nás zplaněle a pěstuje se také jako okrasný. Časně zjara ještě před olistěním výrazně žlutě rozkvétá.

Na zelenavých výhonech jsou hráškovitě kulovité pupeny, z nichž se často již v únoru, před olistěním, rozvíjejí drobné, sírově žluté květy. Ty vylučují ve velkém množství nektar, který láká nejen první včely, ale také jiný hmyz. Listy jsou celokrajné a na podzim vybarvují dožluta. Rubínově červené, podlouhlé dřínky (peckovičky) mají zpočátku jasně červenou barvu, s přibývající zralostí krátce před sklizní (opadem) tmavě červenou. Tehdy jsou také plody nejchutnější. Dužnina je trpce kyselá.

(Celý článek najdete na straně 28)

´Brilliant´

Novinky v jádrovinách II

Minule jsme se věnovali novým odrůdám hrušní, v tomto čísle se zaměříme na nové zajímavé odrůdy jabloní. Převážně jde o jabloně s klasicky rostoucí korunou. Zastoupena je i ko­lum­nární tedy sloupcovitá forma letní odrůdy, která si zasluhuje pozornost. Většinu z nich tvoří zimní odrůdy, protože skla­do­va­telnost a použitelnost produkce plodů má delší časové možnosti v uplatnění na trhu. Popis samotných plodů se děje v době konzumní zralosti, proto se někdy fotografie plodů rostoucích na stromě neshodují s popisujícím textem v barevnosti slupky. Pro větší autentičnost jsou některé plody odrůd vyobrazené mimo porost.

Jde o pozdně zimní odrůdu, která vznikla křížením odrůd Orion a Cripp´s Pink. Šlechtitelem je pan Josef Buzrla z Moravského Žižkova. Zástupcem rakouského žadatele je Ökoplant international, s. r. o., Slup. Ochrana práv v ČR byla udělena v letošním roce. Shodná historie původu se týká i dalších odrůd jako Festina a Sissi, které jsou popsány následně. Vzrůstnost stromu je slabá až středně bujná, habitus rozložitý. Koruna je dostatečně zahuštěná dlouhým i krátkým obrostem. Květy jsou velké, v barvě tmavě růžové. Plodí jednotlivě i ve shlucích. Plod je rovněž velký, kulovitého tvaru s náznakem žebrování. Slupka je středně tlustá, hladká, bez rzivosti s vysokým počtem malých lenticel. Základní barva je žlutá, krycí červená, která překrývá 2/3 povrchu plodu. Dužnina je jemné rozplývavé konzistence, krémové barvy, středně šťavnatá, v chuti slabě navinulá. Stopka je středně dlouhá a středně tlustá umístěná ve středně hluboké a středně široké stopečné jamce. Kališní jamka je mělká a široká. Kalich je velký, pootevřený, s výraznými kališními lístky. Sklízí se v polovině října, konzumně nazrává koncem ledna se skladováním do března. Odrůda je více odolná proti napadení strupovitostí a padlí.

(Celý článek najdete na straně 30)

Dokončené koupací jezírko včetně výsadby rostlin

Voda a vodní prvky

Už dávno skončily časy našich babiček, kdy se v zimě člověk musel prokopávat závějemi sněhu jako na kresbách od Josefa Lady, a stejně tak jako se zmírnilo počasí v zimě, letní teploty se rok od roku stále více podobají těm v zemích jižní Evropy. V těchto teplých letních dnech je tudíž velmi důležité, aby bylo na zahradě dostatečné množství vody.

Udržení a hospodaření s vodou je nezbytnou součástí péče o každou přírodní zahradu. Když se řekne voda v zahradě, člověku se nejspíše nejdříve ze všeho vybaví zalévání. Jaké jsou jeho správné zásady? Je důležité zalévat rostliny buď ráno nebo pozdě odpoledne, protože rostliny vstřebají více vody a méně vody se odpaří do ovzduší. Ze stejného důvodu efektivity je důležité rostliny zalévat jednotlivě, nikoli plošně, ušetří se tím velké množství vody. Voda by měla mít teplotu okolí, protože příliš chladná voda by mohla rostlinám způsobit šok. Dešťová voda je pro rostliny velmi výhodná, protože je měkká a nezanechává na nich tudíž žádné skvrny na listech. Vodu zachycujeme do podzemních nádrží, IBC kontejnerů, sudů. Pokud budeme rostliny mulčovat, snížíme odpar z půdy, a tím i potřebu časté zálivky. Nesmíme také zapomenout, že v zimních měsících nedostatek světla a tepla nutí rostliny ke klidovému režimu, tudíž by se jim měla zálivka omezit, protože ji nejsou schopné pojmout. A příliš mnoho vody škodí rostlinám více než málo.

(Celý článek najdete na straně 46)

Směs dvouletek v míse

Pomněnka
symbol věrnosti
i výborná dvouletka

Každý se rád podívá na blan­kytně modré květy pomněnek. Modrá barva - symbol věrnosti - jim také dala jméno. V různých mutacích má tento obsah většina názvů této květiny v evropských jazycích. S jejím řeckým názvem, který se stal základem vědeckého názvu Myosotis, je to jinak. Myos je řecky myš a otus zase ucho, tedy myší ouško podle tvaru jejich plstnatých listů

U nás nalezneme několik divoce rostoucích druhů. Nejvzácnější je pomněnka úzkolistá (M. stenophylla) která se vyskytuje jen na několika místech v Čechách a na Moravě. Proto byla zapsána do tzv. „Červeného seznamu“ jako kriticky ohrožený druh. My se však budeme věnovat pomněnce lesní (M. sylvatica), ke které bývají řazeny zahradnicky pěstované kultivary.

Pomněnka lesní - pod tulipány i do truhlíků

Tato velmi oblíbená jarní „kobercovka“ má drobné kvítky, které splývají v jednolitou barevnou plochu. Velmi dobře se kombinují s ostatními dvouletkami, jako jsou macešky a sedmikrásky. Nezastupitelné místo mají ve výsadbách cibulovin, především tulipánů. Tam vytvářejí zajímavý barevný podklad, který doslova jako zrcadlo odráží pestré barvy květů tulipánů. Pomněnka je nádherná sama i v kombinaci ve výsadbách mís, truhlíků i květináčů. V závislosti na odrůdě kvetou od začátku dubna do konce června. Květenství nemusí být jen v různých odstínech modré, ale na trhu jsou i bíle a růžově kvetoucí odrůdy.

(Celý článek najdete na straně 6)

Mavuň červená (Centranthus ruber) dobře snáší těžší půdy, pokud je vysazena ve štěrkovém mulči.

Trvalky pro těžké půdy

...rostlinám vyhovuje kyprá, propustná zahradní půda s dostatkem humusu a živin...

S takovýmto nebo podobným doporučením pro výsadbu nej­růz­nějších druhů rostlin na zahradě se lze setkat v řadě článků nebo knih o pěstování zahradních rostlin. Ne že by na něm bylo něco špatného, obecně je to samozřejmě pravda, ale tento ideální stav není zdaleka běžnou záležitostí a v řadě případů je kvalita půdy horší, než by si pěstitelé přáli. Tento článek se pokusí najít nějaké možnosti pro použití trvalek na místech s těžkou, jílovitou půdou.

Takovéto stanoviště není obvykle považováno za příliš vhodné pro pěstování rostlin a mnohé druhy rostlin těžké půdy nesnášejí moc dobře. Na druhou stranu lze nalézt i druhy, kterým taková půda vyhovuje nebo minimálně nevadí. Pěstování okrasných rostlin v těžké, jílovité půdě může být náročné. Jílovitá půda se vyznačuje vysokou schopností zadržovat vodu, což může vést k přemokření kořenového systému rostlin a následně k jeho hnilobě. Na druhé straně má také tendenci být špatně propustná pro vzduch, což omezuje přístup kyslíku ke kořenům. Pro zlepšení struktury jílovité půdy se doporučuje přidání organických materiálů, jako jsou kompost, hnůj nebo rašelinové substráty.

(Celý článek najdete na straně 10)

Dřínky v konzumní zralosti

Přírodní koupací jezírko zahradě sluší

Vodní prvek v zahradě může mít různé podoby od malých okrasných jezírek přes rybníčky s rybkami až po koupací jezero, které je přírodní alternativou bazénů, kde si můžete užívat plavání i vodní radovánky bez chemie. Poskytuje možnost pří­jemného osvěžení v létě či otužování v zimě, ale především přináší do zahrady nový život díky mokřadním rostlinám i mno­ha živočichům, jež voda přiláká.

Přírodní koupací jezírko neslouží jen lidem, ale má význam pro celou zahradu. Proměňuje její mikroklima díky odpařování vody ze samotné hladiny i z mokřadních rostlin. Tento proces nazývaný evapotranspirace oceníte především v horkých letních měsících, kdy poblíž vody můžete pociťovat příjemné klima.
Mají-li přírodní čisticí procesy dobře fungovat, je vhodné, aby příbřežní pás s vegetací byl široký alespoň dva metry na všech stranách. Pokud tedy zvažujete vybudování přírodního koupacího jezera i ve své zahradě, je důležité mít na něj dostatečný prostor. „Jako ideální velikost koupací zóny, ve které si člověk dobře zaplave a může si v ní užívat i více rekreantů, doporučujeme 4×10 metrů. Celková plocha běžného jezírka pro rodinný dům včetně litorální zóny činí tedy okolo 10×15 metrů,“ doporučuje Michal Šperling ze sdružení Kořenovky.cz, která se již více než 15 let zabývá projektováním a realizací přírodních koupacích jezer.

(Celý článek najdete na straně 14)

Campanula aucheri ´Palandoken´

Celý svět jako na dlani

Tentokrát jsem navštívil před­sedu Klubu skalničkářů Praha Vojtěcha Holubce v pražském Suchdole. Jeho skalka nevypadá nijak nápadně a ani není tak rozsáhlá na to, kolik rostlin z mnoha koutů světa na ní roste. Je zde využit každý kousek místa. Počet taxonů odhaduje na několik tisíc. Každou rostlinu zná jménem, za každou je malý příběh.

Vojtěch Holubec postavil svou hlavní vápencovou skálu se synem Davidem v roce 2021. Od té doby přistavuje postupně další skalkové a hajní partie s cílem rozšířit pěstitelské možnosti. Rostliny jsou na skalce sázeny geograficky po jednotlivých kontinentech. Evropa, především jižní, hlavně Balkán, pak rostliny z Turecka, dále přechází do kavkazské části, pak rostliny ze Střední Asie a Ameriky. Nově byla postavena travertinová zídka opřená o roh plotu s rostlinami, které se špatně pěstují na hlavní skalce. Travertin je orientovaný na severovýchod a jihovýchod. Najdeme tu rostliny z Asie, Ameriky, Balkánu a Turecka. Travertin je nasákavý a poskytuje rostlinám setrvalé malé množství vody a živin, což výrazně rozšiřuje možnosti pěstování náročných vysokohorských rostlin.

(Celý článek najdete na straně 22)

Štědrost přírody se odráží v tomto velkoryse nazdobeném věnci

Podzimní věnce

Podzimní věnce vyrobené z přírodních materiálů představují nádhernou a nadčasovou de­ko­raci, která vnese do interiéru i exteriéru pocit klidu a útulnosti. Navíc je jejich výroba relativně snadná a kreativní, stačí jen vyrazit do lesa nebo na zahradu, kde najdete vše, co potřebujete.

Podzimní věnce jsou nej­krás­nější, když jsou tvořeny z ma­teriálů, které přirozeně přináší toto období. Mezi nejoblíbenější patří barevné listí, větvičky, šišky, žaludy, kaštany, sušené květiny nebo plody, jako jsou například šípky, jeřabiny či malé okrasné dýně. Lze přidat také svazky obilí nebo trsy sušených trav. Pro základ věnce můžeme použít proutěný nebo slámový korpus, drátěnou konstrukci či jiné. Inspirujte se fotografiemi, které nám zaslaly talentované floristky, a nechte se unést jejich kreativními nápady.
Štědrost přírody se odráží v tomto velkoryse nazdobeném věnci, který v sobě snoubí krásu květů i trav. Oproti předchozím variantám je zde použita i plstnatá trvalka plesnivka (Anaphalis).

(Celý článek najdete na straně VIII v Zahrádkářce)

Detail květu

Hvězdník

Latinsky se nazývá Hip­pe­astrum a nesprávně amarylis. Jedná se o rod z čeledi ama­rylko­vité (Amaryllidaceae), který je domácí v tropické a subtropické Jižní Americe. Na trhu jsou nejčastěji odrůdy odvozené od mezidruhového křížence Hip­pe­as­trum × hortorum.

Jsou to cibuloviny s víceletou cibulí o průměru 5-12 cm. Z cibule vyrůstají mečovité listy dlouhé 30-80 cm a široké 3-5 cm. V zimě nebo na jaře (od prosince do června) vyrůstá z cibule až 80 cm vysoký dutý (Amaryllis má plný) květní stvol zakončený 3-6 velkými květy nálevkovitého tvaru. Vzácností není ani více květních stvolů (2-3). Barva květů je od bílé přes zelenou, žlutou, oranžovou, růžovou a červenou až po vícebarevné květy s proužky nebo odlišnou barvou jícnu. Květy mohou být jednoduché, poloplné i plné. V nabídce jsou i zajímavé drobnokvěté hybridy z tzv. COLIBRI série. Nejde o hormonálně zmenšené rostliny, takže nedorostou za pár let do normální velikosti.

(Celý článek najdete na straně 6)

Topolovka 'Summer Carnival Scarlet'

Polozapomenuté dvouletky

V posledních letech se sor­ti­ment dvouletek zredukoval na několik málo druhů. Na násle­dujících řádcích bychom se proto chtěli věnovat neprávem opo­míjeným druhům. Mají co nabídnout.

Slézová růže
Prvním druhem je topolovka nazývaná slézová růže (Althaea rosea). Pochází z Orientu, ale u nás se pěstuje již od středověku. Vytváří přízemní růžici plstnatých listů, z jejichž středu druhý rok po výsevu vyrůstá až dva metry vysoký stonek. V jeho horní části pak v červenci a počátkem srpna vykvétá hrozen květů o průměru až 10 cm. Ty jsou bílé, žluté nebo karmínové, jednoduché nebo efektně plnokvěté. Existují i kultivary s tmavě fialovými až černými květy, ty se v minulosti používaly k výrobě přírodního barviva. Tato dvouletka se vysévá koncem května až počátkem června do pařeniště nebo přímo na stanoviště. Při předpěstování sazenice přepichujeme nebo vyséváme do květináče. Tato rostlina vytváří kůlovitý kořen, a proto se nepřepíchaná sadba při přesazování hůře ujímá. Vzdálenost mezi rostlinami by měla být asi 60 cm. Na chráněném stanovišti vydrží i několik let. Nesnáší vzhledných zdí, nebo před mohutnější dřeviny. Doporučuje se použít pouze jediný barevný odstín, případně jednotlivé barvy na záhoně postupně harmonicky navazovat. Semena jsou velká o průměru 6-7 mm a nalezneme je v běžné nabídce zahradnických prodejen. Při sklizni vlastního osiva musíme počítat u jednoduše kvetoucích odrůd s tím, že jsou cizosprašné a dodržet izolační vzdálenost mezi odrůdami, nebo vybrané květy izolovat např. papírovým sáčkem. Plnokvěté kultivary jsou samosprašné. Při manipulaci se suchou natí, například při sklizni semen, doporučujeme použití rukavic, suché chloupky obsahují totiž krystalky šťavelanu a mohou mírně dráždit pokožku rukou.

(Celý článek najdete na straně 9)

Odrůda velkoplodého myrobalánu Zurna

Velkoplodé (ušlechtilé) myrobalány

V minulém čísle jsme před­stavili původní variabilní druh a podnožové typy myrobalánu třešňového (Prunus cerasifera), dále poukázali i na záměny v názvosloví, nejčastěji s pomo­logickými skupinami mirabelek nebo špendlíků. Dnes se zaměříme na ušlechtilé, převážně velkoplodé typy, které vycházejí z planého myrobalánu. Je na pěs­titelích, ovocných školkách, ale i konzumentech, zda přispějí k jejich rozšíření. Obdobně jako semenáče myrobalánu s drob­nými plody mají ušlechtilé odrůdy k viru neštovic (šarce švestky).

Zurna jako raně zrající myrobalán má středně velké, mírně oválné žlutooranžové až svítivě oranžové plody. Dužnina je žlutá, šťavnatá a dobře oddělitelná od pecky. Stromy jsou odolné k virové šarce i k mrazům. Plody se sklízejí nejčastěji v první dekádě srpna. Hodí se jak pro přímý konzum, tak na zpracování.

(Celý článek najdete na straně 30)

Ohlédnutí za
Dýňodlabáním 2024

Radost z vlastních výpěstků, nově nabyté zkušenosti, trénink trpělivosti i zdravé soutěživosti, tak lze charakterizovat již osmý ročník soutěže pro základní školy - Dýňodlabání. Pod záštitou města Olomouce ji pořádalo 3. října Výstaviště Flora Olomouc ve spolupráci se společností SEMO a.s. jako hlavním partnerem. Dýňodlabání bylo součástí pod­zimní zahradnické výstavy FLO­RA - HORTIKOMPLEX.

Soutěžilo se ve třech kate­go­riích: týmy soutěžící s vlastní dýní vypěstovanou z dodaných semínek, týmy soutěžící s dýní dodanou pořadatelem a týmy soutěžící v malování na vlastní tykev - cuketu vypěstovanou z dodaných semínek. Část dětí dýně tedy nejen dlabala, ale navíc si je také vypěstovala. Osivo dodané firmou SEMO si žáci vyseli s učiteli na školní pozemky nebo s rodiči na vlastní zahrádku.

(Celý článek najdete na straně 48)

Vánočka z devíti pramenů

Vánoce, Nový rok
a svátek Tří králů

Krásná je ta země naše a také bohatá nejen na zvykosloví. Ke zvykům a obyčejům patřilo i obřadní pečivo. Říkáme mu obřadní, protože bylo součástí obřadů, které zvyky a obyčeje provázely a někdy dosud provázejí. Obřadní pečivo, stejně jako jiné zvykoslovné předměty, mělo svůj symbolický význam a úlohu a dodnes je jedním z mála živých projevů tradiční kultury. Poslední díl je věnovaný výročním zvykům, obyčejům a obřadům v období Vánoc, Nového roku a svátku Tří králů.

Vánočka či štědrovnice
První zmínky o vánočce pocházejí z 16. století. Údajně ji pekli jenom mistři pekaři. Vánočce se podle krajů, nářečí a zvyklostí také říkalo štědrovečernice, štědrovice, štědrovka, pleténka, húska, calta, pletanka, pletenice, ceplík, žemle, štrucla, štricka, ale též "děťátko". Symbolizovala děťátko zabalené do peřinky. Křížové pletení vánočky mělo ochránit před zlými vlivy. Tradičně se plete z devíti pramenů. Základnu tvoří čtyři prameny, které symbolizují slunce, vodu, zemi a vzduch. Prostřední, druhé patro, tvoří tři prameny představující rozum, vůli a cit. Vrchol tvoří dva prameny, které spojují vědění a lásku. Jiná legenda praví, že druhé patro vánočky - tři prameny představují víru, naději, lásku a horní dva prameny míří k Bohu.
Úsporné těsto - 50 dkg polohrubé mouky, 6 dkg cukru, 6 dkg másla, 1 žloutek, 2 dkg droždí, 5 g soli, asi 1/4 l mléka, citronová kůra, vanilka, rozšlehané vajíčko na potření.
Jemné těsto - 50 dkg mouky (půl hladké, půl polohrubé), 12 dkg cukru, 12 dkg másla, 3-4 žloutky, 3 dkg droždí, 5 g soli, asi 1/4 l mléka, citronová kůra, vanilka, 3 dkg hrozinek, 3 dkg mandlí, rozšlehané vajíčko na potření.
Dobré těsto - 50 dkg mouky, 10 dkg cukru, 10 dkg másla, 2 žloutky, 25 g droždí, 5 g soli, asi 1/4 l mléka, citronová kůra, 10 g hrozinek, 30 g mandlí, rozšlehané vajíčko na potření.

(Celý článek najdete na straně X v Zahrádkářce)